Preklady fanfiction Harryho Pottera

„Pořád ještě spolu nemluví," oznámím Tomovi, když se už šestý den v kuse vracím domů z Malfoy manor.

Tom vaří večeři. Od Astoriiny smrti každý den vyzvedává Aidana ze školy, protože já po práci chodím za Scorpiem a Dracem. Tom mi je během celého tohoto martyria velkou oporou, nevím, co bych bez něj dělala. Dospělé vztahy se v dobách krize vážně hodí.

Scorpius a Draco spolu od Astoriiny smrti neprohodili ani slovo. Vždycky jsem věděla, že ona tu rodinu držela pohromadě jako lepidlo, ale nikdy mě nenapadlo, jak hrozně snadno se bez ní rozpadne. Je těžké uvěřit, že je pryč, měla jsem ji moc ráda. Byla z té rodiny jediná, kdo mě nikdy doopravdy nevytočil. Díky tomu mám pocit, že je moje povinnost udržet její dva chlapy pohromadě. Ráda si myslím, že kdybych umřela, a Aidan se Scorpiem spolu nemluvili, našel by se někdo, kdo by jim k sobě zase našel cestu.

„Zítra bude pohřeb," řekne Tom. „Možná si spolu promluví pak. Však víš, možná si jen potřebují tu věc uzavřít."

„Doufám, že máš pravdu," řeknu vážně. „Kde je Aidan?"

„Ve svém pokoji, píše dopis Astorii," řekne mi Tom. „Podle všeho mu jeho učitelka řekla, že je to dobrý způsob jak se rozloučit s někým, komu neměl možnost říct sbohem. Dneska byl zase rozrušený."

Mám pocit, že já jsem ještě neměla příležitost být z toho pořádně rozrušená. Měla jsem tolik práce. Mamka a babička Molly mi pořád dávají věci, které upekly a uvařily pro Scorpia a Draca, a navrch jsem pomáhala Scorpiovi naplánovat pohřeb. Draco neudělal a neřekl vůbec nic. Vypadá zlomeně. Je trochu útěcha vědět, že ten chlap vážně dokáže něco cítit, ale taky je vcelku znepokojující, že nikomu neřekne ani slovo, ani vlastnímu synovi.

Scorpius se mnou od té noci v nemocnici taky moc nemluví. Vím, že viděl můj prsten, ale říkala jsem si, že nebude nejlepší nápad to před ním nadhazovat, a od té doby ho v jeho přítomnosti nenosím. Taky nevytahuju skutečnost, že se Daisy pořád nevrátila z Ameriky, což mi přijde vážně divné, vzhledem k tomu, že jsou manželé a vůbec. Možná jen v práci nedostala volno.

Al se za Scorpiem taky párkrát stavil, nebydlí teď od Malfoyových daleko. Scorpius s ním zjevně mluví mnohem víc než se mnou, což mě trochu urazilo. Ale nebudu se hádat s mužem, který zrovna přišel o matku.

Vyjdu nahoru do Aidanova pokoje podívat se, jak si vede s dopisem. Spí teď v Hugově starém pokoji. Sedí u svého malého stolku, v ruce speciální brk s antidyslektickými kouzly a něco sepisuje.

„Jak se cítíš, zlato?" zeptám se měkce.

„Ahoj, mami," přivítá mě smutně. Kleknu si k němu a omotám kolem něj paže. „Můžu ti přečíst svůj dopis pro babičku Astorii?"

„Jistěže můžeš."

„Milá babičko Astorie," začne. „Stýská se mi, když jsi teď odešla bydlet do nebe. Přál bych si, abys neumřela, a je mi moc smutno. Chtěl jsem ti říct sbohem, ale ty jsi šla do nebe dřív, než jsem to stihnul, tak ti místo toho píšu dopis. Mám tě moc rád, hlavně když jsi pro mě pekla dorty a objímala mě. Budeš mi chybět, babičko Astorie. S láskou, Aidan Weasley."

Nad tou poslední částí se usměju.

„To je moc hezké, Aidane," řenu mu. „Proč k tomu nenakreslíš nějaký obrázek? Zítra to můžeme babičce Astorii na hřbitově dát."

„Tak jo, mami," přikývne. Pořád se zdá rozrušený.

„Jsi v pořádku?"

„Babička Astorie je tátova maminka," řekne Aidan. „A táta je smutný, protože mu maminka umřela. Ty taky umřeš?"

„Ne! Aidane, nemusíš se vůbec bát, tvůj táta a já tu pro tebe vždycky budeme!" řeknu mu, což striktně vzato není pravda, ale zrovna teď s ním konverzaci o kruhu života vést nehodlám.

„To je dobře," odpoví Aidan.

Když se konečně dostanu do postele k Tomovi, nemůžu usnout. Pořád myslím na Scorpia a Draca, přeju si, aby si spolu promluvili. Scorpius je teď to jediné, co Draco má. Jak ho může jen tak ignorovat? Proč musí oba být tak zatraceně pyšní? A i když vím, že bych se kvůli dvěma dospělým chlapům neměla tak strachovat, nepustím je z hlavy ani potom, co usnu.

Další den ráno obléknu Aidana do černého obleku, který jsem mu na tu příležitost koupila, a sama si obleču nové černé šaty, taky koupené tenhle týden. Odvedu ho do domu Malfoyových, Tom se s námi chce sejít až v kostele, aby se nevnucoval. Al a Jenny už jsou taky u Malfoyů a Aidan jde za nimi, protože Scorpius má plné ruce práce s kondolujícími.

„Už Draco promluvil na Scorpia?" zeptám se Ala a Jenny.

„Neviděli jsme je spolu mluvit," odpoví Jenny.

„Scorpius moc nemluvil ani s nikým jiným," dodá Al. „Asi to pro ně není snadné,"

Draco vcelku diskrétně vyklouzne z obýváku, aby si dal pauzu od všeho toho potřásání rukama, ale já si toho stejně všimnu. Sleduju ho na zadní zahradu, abych se mu ještě jednou pokusila domluvit. Je pro mě hrozně těžké domlouvat lidem, když na ně nemůžu křičet.

„Pane Malfoyi," řeknu. Neotočí se ke mně. Ani to nečekám. „Draco, musíte si promluvit si Scorpiem. Tohle už se táhne moc dlouho."

Předstírá, že tam vůbec nejsem.

„Musíte držet spolu. Vím, že je to pro vás těžké, ale-"

„Nevíš nic!" zasyčí. Jsou to první slova, která za tento týden pronesl, tedy aspoň přede mnou. „Nemáš nejmenší ponětí, Weasleyová."

„Je mi to líto," řeknu. „Vážně moc. Ale ona by nechtěla, abyste Scorpiuse takhle odstřihnul. Vždyť on chápe, čím si procházíte, mnohem lépe než kdokoliv jiný."

„Nech mě na pokoji," odsekne.

„Ne," odpovím ostře. S Dracem Malfoyem jsem se vždycky dokázala dorozumět jen příkrými slovy. Slušnost u něj nikam nevede. „Dospějte trochu."

„Jak se opovažuješ-!"

„Ne, sklapněte na chvilku," vyštěknu. „Nejste první chlap na světě, co přišel o ženu. A mně je moc líto, že si tímhle musíte projít, ale to vám nedává právo ignorovat svoje jediné dítě! On trpí, a i když je to dospělý muž a nepřizná to, potřebuje vás! Už přišel o jednoho rodiče! Tak se seberte a koukejte tu pro něj být!"

Nečekám na odpověď a vrazím zpátky dovnitř. Pochmurná nálada v domě mě znervózní, mám obavu, že mě někdo mohl slyšet křičet na truchlícího vdovce. Klasická Rose Weasleyová.

Scorpius pořád potřásá rukama příchozím, z nichž většinu celkem určitě nikdy předtím neviděl. Draco se vrátí dovnitř o chvilku později, prohodí pár slov se Scorpiem a ten přikývne a trochu se usměje. Nemám tušení, co mu řekl, ale jsem s tím spokojená.

Aidan a já zamíříme s Alem a Jenny do kostela. Většina Potterovic a Weasleyovic klanu už na pohřeb dorazila, což podle mě ukazuje ve vztazích Weasleyů a Malfoyů veliký vývoj kupředu. Je tu i Tom, sedí se mnou a Aidanem u zbytku rodiny.

Že je pohřeb velice smutný ani nemusím zdůrazňovat. Většina pohřbů je smutná, ale tenhle je obzvlášť srdcervoucí, vzhledem k tomu, v jak mladém věku Astoria zemřela. A taky je to obrovský pohřeb. Její manžel sice nebyl ten nejpopulárnější kouzelník na světě, ale Astoria byla hodně oblíbená. Prolétnu očima dav a hledám známé tváře. Je tu hodně lidí z ministerstva a bradavických profesorů. A pak si úplně vzadu v kostele všimnu Daisy.

Šťouchnu do Jenny, taky se otočí, překvapeně na mě koukne a pokrčí rameny. Proč Daisy nesedí vedle svého manžela na pohřbu jeho matky, je pro nás záhada.

Na hřbitově hodí Aidan svůj dopis na Astoriinu rakev. Scorpius ho pak chytne za ruku a oba tam spolu stojí, zatímco ji pohřbívají. Žena hodně podobná Astorii se topí v záplavě slz - to musí být její sestra Dafné. Nesnáším pohled na plačící lidi, vždycky mě to nutí taky brečet.

Potom nás čeká čaj a občerstvení v domě Malfoyových. Pomáhám se servírováním, aby Draco a Scorpius nemuseli nic moc dělat. Dafné a pár Astoriiných neteří a synovců taky vypomáhá. Dokonce i Dom nám pomůže a tu donutit k nějaké pomoci je vážně práce. Nepomáhá ani v Doupěti.

„Nevidělas, kam šla Daisy?" zeptám se tiše Dom, zatímco vaříme další čaj.

„Ne, viděla jsem ji jen v kostele," odpoví Dom. „Co myslíš, že se s nimi děje? Je to divný, že tu za celý týden nebyla."

„Já vím," řeknu. Mám pocit, že tuším, co se děje, ale nechci spekulovat. Nicméně to vypadá, že se Scorpius a Daisy rozešli.

„Už ses s ním bavila o tomhle?" Daisy kývne k mému prstenu, který teď mám na řetízku na krku místo na prstě.

„Nějak nebyla ta správná příležitost."

„On se to nějak dozví a nejlepší bude, když mu to řekneš ty," řekne Dom. Vzhledem ke stavu jejího milostného života je to fakt ironie, že mi rady o vztazích dává zrovna ona. Ach, jo, co se týče jejího rozchodu s Brianem; chtěl s ní mít děti. Takže tenhle balónek šel k zemi rychleji než olovo. Vůbec nechápu, proč chtěl s Dom děti mít, jsem si celkem jistá, že ta by svoje mláďata požírala jako ta divoká zvířata. Jako správná soucítící sestřenice jsem se smála, když mi to vykládala. No nicméně, když mu řekla, že se nikdy nehodlá vdát a mít děti, rozešel se s ní. Její momentální oficiální postoj k chlapům zní, že jsou idioti, co se plazí v hnoji.

Když se dům konečně pomalu začne vyprazdňovat, Tom vezme Aidana domů a já zůstanu, abych pomohla s úklidem. Draco zamíří do postele brzy, ale dá si záležet, aby mně i Scorpiovi řekl dobrou noc. Hrozně se mi ulevilo, že spolu zase mluví.

„Jak ti je?" zeptám se Scorpia, když spolu zůstaneme sami.

„Jsem rád, že už to máme za sebou," řekne.

„Já vím." Dalších pár minut jen beze slova uklízíme. Pak se rozhodnu ji vytáhnout. „Viděla jsem v kostele Daisy."

„Jo," řekne bezvýrazně. „Budeme se rozvádět."

To jsem předpokládala, ale když to potvrdí, stejně mě to zaskočí.

„Mrzí mě to, Scorpe," řeknu mu a myslím to vážně. Před pár měsíci bych obětovala pravou nohu, jen abych od něj tohle slyšela. Teď je mi to vážně líto. „To znamená, že tu zůstáváš?"

„Jo, asi jo. Je to tak nejlepší," ušklíbne se. „Nikdy to nemohlo fungovat. Mimochodem, tuhle jsi měla fakt pěknej prsten."

Dodá to naprosto nenuceně, ale střelí po mě očima a čeká na reakci. Nemám skoro žádnou.

„Takže sis toho všimnul."

„Vážně sis myslela, že si nevšimnu?"

Nevím, co mu na to říct, jak mu to vysvětlit.

„To je od tebe trochu pokrytecký, nemyslíš?" řekne klidně. „Mně jsi tak zjebala, že jsem se oženil a neřekl ti to, a teď se klidně zasnoubíš a mně neřekneš ani slovo."

„Chtěla jsem ti to říct!" vyjeknu. „A svatba bude až za dlouho, Scorpe. Pár let. Čekala jsem na správnou chvíli ti o tom říct, zasnoubili jsme se teprve minulý týden. Chci říct, nejsou to ani pořádné zásnuby... tedy, jsou, ale ještě jsem to ani neřekla svojí rodině, jen Dom a Jenny." Zase plácám.

„Tak to ho asi musíš milovat."

Tahle věta mě na chvilku ohromí. Nevím, co na to říct. Bylo mi jasné, že jakmile uvidím Scorpiuse, začnu o těch zásnubách pochybovat. Tedy, pochybovala jsem od začátku i tak, ale já ze začátku pochybuju o všem. Věděla jsem, že mi pomotá hlavu. Udělá to pokaždé.

„Miluju," řeknu mu.

„Musíš ho milovat víc, než jsi milovala mě."

S tímhle souhlasit nemůžu. Je to pro mě fyzicky nemožné. A každá částečka ve mně chce říct, že Toma miluju víc, než jsem kdy milovala Scorpiuse – až na tu malou otravnou část. Musím zjistit, jestli se tahle část mě dá nějak odstranit.

„Protože," pokračuje, „mně jsi nikdy ano na moji žádost neřekla."

„Měla jsem strach," řeknu mu upřímně. „Ty víš, že jsem tě milovala. Po tom všem, čím jsme si prošli, a zejména letos, o tom přece nemůžeš pochybovat."

„Myslíš, že jsem o tebe nikdy nebojoval?"

Je to naprosto náhodný dotaz, nikdy jsem o tom vážně neuvažovala.

„Já... netuším?"

„Řekl bych, že asi ne," pokračuje. „Chci říct, že jsem tu tvou podivnou odtažitost bral jako odmítnutí, i když jsem věděl, že jsi prostě vážně taková. Bojovala jsi o mě, a já bojoval proti tobě. Vtrhla jsi mi do koupelny. To jsem pro tebe já nikdy neudělal."

„No, to není nic špatnýho," připomenu mu. „ Vtrhnout někomu do koupelny se obecně nevnímá jako zrovna zdvořilá věc."

„Řeklas mi, že mě miluješ, i když jsem byl ženatý."

„Ani to není moc společensky akceptovatelná věc," odvětím. Z tohohle výletu seznamem ‚stupidních blbin, co Rose vyvedla' mi začíná být docela trapně.

„Chci, abys byla šťastná," řekne. „Vážně chci."

„Taky chci, abys byl šťastný," řeknu mu.

Pak mi oznámí, že odchází do postele a zbytek věcí douklidí ráno. Řekne, abych šla domů, a tak jdu. Takhle končí náš hluboký rozhovor ‚o nás'. Shodli jsme se, že žádné ‚my' už není... aspoň myslím.

Když dorazím domů, Aidan už je v posteli a Tom si čte noviny. Zeptá se mě, jak to šlo, já řeknu, že dobře, že jsem unavená a jdu do postele. Navléknu si prstýnek a otáčím s ním dokola, mám pocit, že asi tak tisíckrát, zatímco se nenávidím za to, že kvůli pár Scorpiovým slovům pochybuju o tom, co s Tomem máme.

Scorpius má pravdu. Nikdy o mě nebojoval. Kdyby na to přišlo, Tom by o mě bojoval. To je mezi nimi ten zásadní rozdíl.

*

Během pár dnů se zpráva o tom, že Sorpius a Daisy se rozvádí a že on už zase bydlí doma, rozšíří naší rodinou jako požár. Jenny a Dom dorazí ke mně domů hned, jak se o tom doslechnou. Jenny musí na ty drby být vážně zvědavá, když kvůli detailům dojede až ze Skotska.

Přijedou večer a Tom odejde do hospody za přáteli, aby se vyhnul holčičímu tlachání.

„Nemůžu tomu uvěřit!" opakuje Dom pořád dokola. P pak řekne: „I když jsem to rozhodně čekala." Popírá sama sebe.

„Je to trochu smutné," řekne Jenny. „Rozpad manželství. Scorpius bude ve čtyřiadvaceti rozvedený."

„No a co, teď se může s Rose-"

Zvednu svůj prstýnek a nahlas se rozkašlu. Od svého rozhovoru se Scorpiem už ho mám v domě na ruce neustále. Jen ho nenosím před zbytkem rodiny. Na tom není nic divného. To si aspoň pořád opakuju.

„A my tohle bereme vážně?" zeptá se Dom. Mé unáhlené rozhodnutí zasnoubit se s Tomem zrovna nepodporuje. Vlastně si prostě myslí, že si s Tomem hrajeme na domácnost a že to nemůže vydržet. Mám v hluboko v sobě vrozenou touhu jí dokázat, že nemá pravdu.

„Dom!" vynadá jí Jenny. „Nic si z ní nedělej, Rose. Tobě a Tomovi to moc přejeme."

„Ty jsi vážně nezvažovala, že se ke Scorpiovi vrátíš, když se teď s Daisy rozešli?" ptá se Dom nedůvěřivě.

„Jsem teď s někým jiným, čemu na tom nerozumíš?" zeptám se naštvaně.

„Nic... jen že jsi ho nechala tak rychle jít, a pak ses hned zasnoubila s někým jiným. To se ti moc nepodobá. Jen prostě nechci, aby ti zase někdo ublížil!"

„A já si toho vážím, Dom," řeknu jí. „Ale Tom mě tolik podporuje a tak si rozumí s Aidanem. Bylo to správné rozhodnutí."

Vypadá to, že ani Jenny mi moc nevěří. Jim se to říká snadno, ani jedna z nich nemusí myslet na šestileté dítě. Dom si velice spokojeně loví v celém rybníku a Jenny měla takovou kliku, že našla lásku svého života hnedka s prvním partnerem. Naproti tomu já se musím postavit tváří v tvář realitě a přestat se honit za týpkem, který mě nechce. Tom mě chce. Takže se vezmeme. Moje logika nemá chybu.

Odejdou asi po hodině a o chvilku později se z hospody vrátí Tom.

„Jsi doma brzy-" zarazím se uprostřed věty. „Co se ti stalo s nosem?! Ty ses popral?!"

Má všude krev, očividně dostal ránu do obličeje.

„Tvůj psychopatický ex se mi stal!" odsekne.

A do hajzlu.

Tím ‚nikdy jsem o tebe nebojoval' Scorpius očividně myslel ‚praštím tvého přítele do ksichtu'. Já ho zabiju.

„To ti udělal Scorpius? Tome, to je mi moc líto! Musel být opilý, pořád je mimo kvůli své mámě!"

„Není mimo kvůli své mámě," zavrčí Tom. „Neřekla jsi mi, že je do tebe ještě pořád zamilovaný."

Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu.

„Není, on jen-"

„Řekl mi, že o tebe bude bojovat," pokračuje Tom a já odběhnu pro hadřík, abych mu omyla krev z obličeje. Znám kouzlo na ošetření nosu, ale jsem moc otřesená, než abych se o něj pokoušela. „Rose, měl bych se bát? Cítíš k němu ještě něco?"

Zarazím se. „Ne! Ukaž, ošetřím ti nos."

Dovolí mi, abych ho ošetřila, otře si krev a já mu dám lektvar na bolest. Pořád supí vzteky.

„Až Scorpia Malfoye příště uvidím, zabiju ho," dám průchod zlosti.

„Nevím, jestli se mi to zamlouvá."

„Neboj se, udělám to čistě, nikdo mě nebude podezírat," zavtipkuju.

„Mluvím vážně," řekne Tom, což je zvláštní, protože takhle vážný není nikdy. „Jestli tě miluje, nevím, jestli se mi zamlouvá, že bys s ním pořád měla trávit tolik času."

O krok od Toma odstoupím nevěřícně. „Tome, je to Aidanův otec, nemůžu ho jen tak odstřihnout. Je jen mimo z toho, že se mu rozpadlo manželství a že mu zemřela máma, půlku času neví, co dělá."

Tom už o moc víc neřekne a vztekle zamíří do postele. I já jsem naštvaná, jak se opovažuje mi zakazovat vídat Scorpia? A jak se Scorpius opovažuje mlátit mého snoubence? Proč prostě nemůžu potkat normálního chlapa?!

Místo abych šla za Tomem do postele, úmyslně nedbám na jeho prosby a přemístím se k domu Malfoyových. Pořád mám klíče. Vejdu dovnitř, Draco je naštěstí už v posteli, takže nemusí být svědkem toho, jak zavraždím jeho posledního rodinného příslušníka. Scorpius sedí v obýváku a pije ohnivou whisky. Má rozseknutý ret, zdá se, že Tom taky pár ran rozdal.

Jen aby bylo jasno, ráda bych poukázala na to, že po mě muži obecně moc nejdou. Nejsem Dom. Chlapi mě neprosí na kolenou, abych s nimi chodila, nebývají mnou posedlí, ani mě neberou na rande. Popravdě to, že se o mě Tom začal zajímat, je vzhledem k mojí směšné povaze zatracený zázrak. Takže když se dva muži vážně rozhodnou se o mě přetahovat, může to znamenat jen dvě věci. Buďto jsem se v posledních pár týdnech změnila v uchvacující krásku (a to se fakt rozhodně nestalo, vlasy mám pořád jako rezavé dráty a pořád vypadám stejně tuctově jako vždycky), anebo ti dva chlapi nemají dohromady ani půlku mozku.

Rozhodně to bude za bé.

„Rose, vyslechni mě," začne Scorpius, zvedne ruce jako náznak kapitulace a vylije si přitom trochu pití. „Vím, že máš vztek, udělal jsem pitomost – AU! DO HAJZLU!"

Jo, už zase jsem mu jednu vrazila. Zasloužil si to.

„Jsi kretén, Scorpie Malfoyi," zasyčím. Myslím, že kretén je na mě ještě docela mírný výraz.

„Já vím!" řekne, drží se za bolavou tvář. „Necháš mě to vysvětlit?"

„A co mi chceš vysvětlovat? Děláš to samé, co vždycky! Naschvál mi motáš hlavu!"

„To není pravda," řekne, znělo by to i vážně, kdyby nebyl tak zatraceně opilý. Přistoupí ke mně a já instinktivně ucouvnu. „Tentokrát už to nevzdám."

Přimhouřím oči. „A to znamená co?"

„Budu o tebe bojovat. Budu bojovat, dokud budu mít sílu. A... jo. Jen jsem chtěl, abys to věděla."

Pár minut na něj šokovaně zírám, neschopná slova, a jen se snažím zpracovat, co mi právě řekl.

„Jsi opilý," řeknu. „Tvoje žena tě zrovna opustila a umřela ti máma. Takové věci bys neměl říkat, Scorpie. A rozhodně bys neměl mlátit mého přítele!"

„Myslel jsem, že je tvůj snoubenec?"

„To je fuk!"

„Není pro tebe ten pravý," řekne mi Scorpius. Odloží sklenici na pompézní krbovou římsu a pak se posadí do křesla, kde obvykle sedává jeho otec.

„A jak to můžeš vědět?" odfrknu si. „Ani ho neznáš."

„Je to právník," odvětí Scorpius. „To mi stačí."

„Nic o nás nevíš!" zaječím a Scorpius sešle na dveře ševelissimo, abych nevzbudila Draca. Cítí, že se dostávám do ráže. „Ty sis odfrčel do Ameriky se svou ženuškou a nikdy jsi mi ani nenapsal! O mně a o mém životě s Tomem nevíš vůbec nic, tak se tak přestaň tvářit! Je na mě tak hodný, dokonce mi i říká, že mě miluje a že mě chce, což je asi tak tisíckrát víc, než jsi kdy udělal ty!" Po tvářích mi tečou slzy. Slzy vzteku, samozřejmě. Scorpius vypadá provinile, což mě trochu potěší. „S Tomem mě nečekají žádný hovadiny. A nepřipadám si s ním jako úplná kráva, a tak jsem si připadala hrozně dlouho. Částečně za to můžeš ty. Vlastně... za to můžeš hlavně ty."

Mám pocit, že jsem to možná trochu přehnala. Vím, že mu asi ohledně jeho rozvodu a truchlení vtírám sůl do ran, ale už to v sobě dusím přes rok. A on to musí slyšet.

Nepodívá se na mě. Zírá na podlahu a já se zatím dám trochu do pořádku a setřu si slzy. Jako že je Bůh nade mnou, tohle je naposled, co kvůli Scorpiovi Malfoyovi brečím.

„Nevěděl jsem, že se kvůli mně cítíš takhle," řekne tiše Scorpius.

„Vy Malfoyové jste od přírody bezcitní zmetci," odseknu.

„Omlouvám se."

Tohle už řekl tolikrát, že to nějak ztratilo význam.

„Půjdu domů," řeknu mu, z těch pár posledních minut jsem úplně emocionálně vyčerpaná. Zvedne se z křesla a přistoupí ke mně, ale tentokrát mu neuhnu.

„Rose, vážně je mi to líto," zopakuje a tentokrát se mi podívá do očí. „Ale doopravdy se pokouším se změnit."

„Tak to se budeš muset snažit víc," popotáhnu.

„Nechám tě být, jestli to doopravdy chceš," řekne mi tiše. „Ale jestli můžu něco říct z vlastní zkušenosti, uzavřít manželství a přitom milovat někoho jiného není moc dobrý nápad."

Napřáhnu se, abych mu znova jednu vrazila, ale on mě chytne za ruku a zastaví mě.

„Nesnažím se tě vytočit!" trvá si na tom.

„Tak to se ti teda moc nedaří-"

„Chci, abys byla šťastná, Rose!"

„Tak proč se k Tomovi chováš jako naprostý idiot?"

Povzdychne si, a najednou se zdá být naprosto střízlivý, takže pojmu podezření, že možná dost z té opilosti předstíral.

„Protože si nemyslím, že ty a já můžeme být někdy šťastní jeden bez druhého," řekne prostě.

Vyškubnu se mu a okamžitě se přemístím. Když dorazím domů, Tom je pořád vzhůru, ale předstírá spánek. Ví, kde jsem byla, a zlobí se, to poznám. Vlezu si do postele a tiše se rozbrečím, zase jsem se dostala do příšerně pitomé situace.

Brečím, protože můj báječný vztah s Tomem je teď v ohrožení. Brečím, protože nesnáším pláč a nedokážu ho zastavit. A brečím, protože i když to strašně nechci připustit, Scorpius Malfoy má nejspíš pravdu.

Je mi z toho zle.