Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 21. Zasažená city

Ne poprvé si Hermiona blahopřála, že je velmi trpělivá a praktická žena. Ve čtrnácti dnech, které uplynuly od chvíle, kdy Severusovi řekla, že ho miluje, zvědavě čekala, jestli jí ta slova dokáže opětovat. Ve svém nitru věděla, že ji miluje, kdyby už kvůli ničemu jinému, tak proto, že by neváhal ji informovat, kdyby tomu tak nebylo. Jeho skutky, jeho výrazy, vše jí prozrazovalo, co potřebovala vědět. Vzhledem k tomu, že utrpěl těžké emocionální rány, by ji šokovalo, kdyby z úst vypustil ‚miluji tě‘ zcela nenuceně.

Ani by to nebylo přesvědčivé. Zatímco její vlastní rodiče si toto ujištění vyměňovali tak dlouho, jak pamatovala, pochybovala, že Severus vůbec někdy bude typ, který to dělá. Byla si jistá, že s sebou vláčí značné množství zátěže, kterou nedokázal odhodit, a že neexistuje žádný způsob, jak by mu mohla ulevit, jak by ji dokázala umenšit, aniž by mu k ní ještě přidala.

Jednoho pondělního večera ji navštívila Molly, přinesla jí dort a skoro omluvně oznámila, že se Ron znovu oženil.

To nebylo nic nového. Harry byl o víkendu na svatbě a řekl jí o tom ten den na ministerstvu.

„Harry mi tu novinu oznámil dnes ráno. To je skvělé, Molly!“ Myslela to opravdu vážně. Se Severusem v jejím životě bylo daleko jednodušší radovat se nad sňatkem bývalého manžela.

„Byla to velmi tichá událost ve Francii,“ ujišťovala ji Molly, jako by velká svatba mohla Hermionu nějak urážet. „Vím, jak ti to musí připadat, když – se Ron oženil jen měsíc po rozvodu, -“

„To je v pořádku, Molly. Jsem ráda, že je šťastný.“

Molly přikývla, ale ve tváři měla tak podivný výraz, že to vedlo Hermionu k otázce: „A co ty s Arthurem? Jste spokojení?“

„Ach ano,“ řekla Molly rychle. „Celeste je milá dívka. Ale pořád je mi líto, že to s tebou a Ronem takhle dopadlo.“

„Molly, -“

„Já vím, nemusíš to říkat. Jsem směšně rozcitlivělá, však mě znáš.“ Zvedla ruku, jako by chtěla odvést Hermioninu pozornost. „Mimochodem, slyšela jsem, že se vídáš se Severusem Snapem.“

„Správně.“ Hermiona se zdvořile usmála a vyčkávala. Pokaždé, když někomu přiznala tento fakt, reakce se pohybovala v rozmezí od nevýrazné lhostejnosti k úplnému odporu.

„Vždycky to byl slušný člověk. Doufám, že teď budete schopní prožít trochu štěstí,“ řekla Molly a bylo zjevné, že si odpověď dobře připravila.

„Také v to doufám.“

Molly načala nové téma. „Půjdeš v neděli odpoledne na Samanthino taneční vystoupení?“ chtěla vědět.

„Nedala bych si to ujít za nic na světě. Poslala mi zvláštní pozvání.“

„Harry s Ginny ti určitě řekli, že pak pořádají doma malou slavnost, že?“

„Ach ano. Plánuji tam jít.“

„Přijde... přijde s tebou i Severus?“

Molly vypadala tak vyděšeně, že se Hermiona málem nahlas rozesmála. „Ne,“ ujistila ji.

 „Ach, drahá, tohle vyznělo úplně špatně, že? Jen jsem byla zvědavá. Určitě je vítán, jestli bude chtít...“ vypadlo z ní velmi omluvně a rozpačitě.

„Molly, opravdu si dokážeš Severuse představit na tanečním vystoupení malé holčičky? Nebo na večírku u Harryho a Ginny?“ popuzeně se ptala Hermiona.

„No, ne.“

„Samantha pozvala mě.  V každém případě se domnívám, že Severus má na nedělní odpoledne jiné plány.“ Netušila jaké, ale byla si jistá, že Snape by se při představě, že má navštívit taneční vystoupení dcery Harryho Pottera, zhrozil.

„Nikdy dřív jsem na něčem takovém nebyla,“ podotkla Molly.

„Pro mnoho holčiček je to rituál, stejně jako pro jejich rodiny,“ vysvětlila Hermiona. „Sama jsem asi půl roku chodila na hodiny, když jsem byla mladší než Sam.“

„Měla jsi také vystoupení?“

„Obávám se, že tohoto bodu jsem nikdy nedosáhla. Balet nebyl můj šálek čaje. Pořád jsem seděla v koutě a četla jsem, místo abych cvičila.“

„Ovšem Ginny byla sportovněji založená. A protože byla jediná dívka v rodině, tato otázka nikdy nepřišla na přetřes. Většina kouzelníků a čarodějek se prostě nevěnuje jinému druhu tance, než společenskému.“

 A i kdyby Ginny balet zaujal, pomyslela si Hermiona, rozpočet rodiny Weasleyovy by takové extravagance určitě neumožňoval.

Ještě pár minut si povídaly, než Molly prohlásila, že se musí vrátit do Doupěte. Hermiona ji doprovodila ke dveřím, ale nemohla se zbavit dojmu, že to není vše, co měla její bývalá tchyně na srdci.

„Molly, je to všechno? Zdá se mi, že bys mi chtěla ještě něco říct.“

Molly se snažila vypadat nevinně a překvapeně, ale hanebně v tom zklamala. „No, ano, ale to není – myslím, že to není důležité a určitě to není moje věc, víš -“

Hermiona podrážděně zavrtěla hlavou. „Známe se už celých dvacet let, Molly. O co jde?“

„Jsi opravdu šťastná, drahá?“

Hermiona trpělivě vzala její ruce do svých. „Ano, Molly. Jsem opravdu šťastná. Nejsem pod Imperiem, řídím se svým rozumem a jsem naprosto schopná dělat svá vlastní rozhodnutí.“

„Tak tedy dobrá. Už jdu.“

Hermiona za ní zavřela dveře a přemýšlela, jak dlouho potrvá, než se lidé začnou stavovat, aby zjistili, jestli se nepomátla.

xxx

Nečekala, že v neděli pozdě odpoledne najde Severuse cosi kutit v její kuchyni. Pokud věděla, měl v plánu vrátit se domů hned, jak ona odejde na taneční vystoupení.

„Ještě jsi tu?“ Překvapená Hermiona odhodila plášť na pohovku a šla do kuchyně.

Když vstoupila, vzhlédl. „Zabral jsem se do čtení a obávám se, že jsem ztratil pojem o čase. Myslel jsem, že si udělám šálek čaje, než půjdu. Nejsi doma brzy?“

„Nechtěla jsem u Harryho a Ginny zůstávat dlouho. Potřebuji ještě pracovat na té zprávě, co musím vzít zítra do práce,“ řekla a opřela se o kuchyňskou linku.

„Jaké bylo vystoupení?“ zeptal se ze zdvořilosti, zatímco si míchal právě nalitý čaj.

„Asi takové, jaké jsem čekala. Několik desítek holčiček různého věku a různých stupňů koordinace, záplava flitrů a tylu a prarodiče, kteří fotografují a natáčejí. Zbyl nějaký čaj?“

„Samozřejmě.“ Acciem přivolal další šálek a hůlkou poklepal na konvici. Pramínek jantarové tekutiny stekl do čínského kostního porcelánu. „Weasleyovy a Potterovy tohle bavilo?“

Usmála se. „Podle očekávání ano. Arthur byl se svou kamerou všude, Molly zářila a div nepraskla pýchou, a Harry s Ginny byli prostě v sedmém nebi.“

„To všechno kvůli pošetilému tanečnímu vystoupení?“

Přikývla, otáčela šálkem, který jí podal, a hleděla do něj, jako by se v něm nalézala odpověď na smysl života. Zamračil se a pozoroval ji.

„Příliš silný?“

„Ne,“ zavrtěla nepřítomně hlavou. „Je to v pořádku.“

„Stalo se něco zlého?“

„Ne. Ano. Já nevím. Možná.“

Severus na ni vrhl pohled, který by způsobil mrazení kterémukoli bradavickému prvňákovi. „Deset bodů Nebelvíru za použití všech možných odpovědí jedním dechem,“ zabručel ironicky.

Tentokrát se Hermioně povedl srdečný úšklebek. „Jednou učitel, vždycky učitel.“

„To je děsivá myšlenka.“ Severus odložil šálek na tak dlouho, aby si vzal mudlovské kožené sako, které stále nosil. „Budeš se mnou sdílet své obavy, nebo mám jen dopít čaj a jít?“

„Sdílet, myslím.“

„Aha.“ Vyhlížel ostražitě, ale odložil sako.

„Co kdybychom si sedli?“ ukázala ke kuchyňskému stolu.

"Podle článků v časopisech,“ řekl Severus, vysunul si židli a usedl na ni, „je tohle ta část, která muže obvykle znervózní. Měl bych mít strach? Už se Weasleyovým povedlo tě přesvědčit, že nestojím za ten čas a potíže?“

Hermiona vykulila oči. „Ty jsi četl časopisecké články o vztazích mezi muži a ženami?“

„Jeden článek. Jeden,“ zdůraznil a přivřel oči. „Ber to jen jako sebeobranu, nic jiného.“

„Nemůžeš bojovat s něčím, co nechápeš?“

„Nemůžeš porozumět něčemu, co nepochopíš.“

„Úplně nesrozumitelné,“ prohlásila Hermiona a oči jí zářily, když se napila čaje. Zhluboka se nadechla a řekla: „Jde o tohle, Severusi. Miluji tě a mám pocit, že ty ke mně cítíš totéž. I když ses nikdy nenaučil říkat to slovy, znám tvé úmysly.“

„Tak o tomhle to je?“ jeho tón poněkud ochladl.

„Ve skutečnosti ne.“ Zaváhala, když na ni přes stůl ostražitě hleděl. „Říkala jsem ti někdy, že jsme s Ronem nebyli schopní zplodit děti?“

„Ne.“ O něco pevněji sevřel šálek. Veškeré detaily o jejím manželství se k němu dostaly přinejlepším útržkovitě. V žádném případě nechtěl slyšet, jak ho porovnává – nebo že v tom porovnání prohrál – s Ronaldem Weasleym.

„Dovol, abych ti to vyprávěla. Když plynuly měsíce a roky a neotěhotněla jsem, šla jsem na testy. Léčitelé u mě nenašli žádný problém. Dokonce jsem šla pro potvrzení k mudlovskému gynekologovi své matky. Což znamenalo,“ pokračovala s bolestným výrazem ve tváři, „že problém byl u Rona, i když to odmítl uznat.“

Snapeovi se sevřely vnitřnosti. Snažila se mu říct, že je těhotná? Užívali antikoncepční lektvar, takže by neměli mít žádnou potíž... „Proč mi to říkáš?“ zeptal se jemně.

„Jen jsem chtěla, abys to věděl.“ Povzdechla si. „Severusi, chci mít dítě.“

Cítil, že mu vyschlo v ústech. „A k tomuto závěru jsi došla... jak?“

„Na vystoupení.“ Prosebně na něj pohlédla. „Prosím, nezavrhuj mě kvůli tomu, ano? Jen naslouchej.“

Když bylo zřejmé, že se na ni Severus nechystá křičet, začala hledat vysvětlující slova. „Bylo to jen hloupé taneční vystoupení mnoha neohrabaných děvčátek, z nichž většina neměla v tomto oboru žádné nadání. Nešlo o to, jak úžasné to bylo nebo že jednou budou tančit v londýnském baletu. Bylo to o rodičích.“

„O rodičích?“ opakoval Severus, aniž by měl alespoň vzdálenou představu, co se to děje.

Horlivě přikývla. „Kéž bys je mohl vidět, Severusi. Byla jich spousta, ne jen Harry a Ginny nebo Weasleyovi. Každý jednotlivý rodič sledoval jeviště, jako by ho očarovali. Lidé, kteří si určitě stěžují, jak strašné jsou jejich děti, se na ně dívali, jako by to byli ti nejkrásnější tvorové na světě. Samozřejmě, bylo to směšné, s tou spoustou fotografování a natáčení a tak dál, ale přesto... každý z nich byl naprosto, totálně zamilovaný.

Vím, že nejsem ohromně mateřská, a netuším, jak být aspoň z poloviny uspokojivou matkou, jenže jde o tohle – udělám cokoli, aby se ten výraz jednoho dne objevil na mé tváři. Mohla bych svůj život spokojeně prožít bez dětí, ale myslím, že to nechci. Mít dítě je něco, co si nenechám ujít.“

Rychle se napila čaje a začala se trochu bát, protože Severusův prázdný výraz zůstával nezměněn. Teď by si měl odfrknout, vyskočit na nohy a vyrazit ven, pomyslela si. Fakt byl, že jí nevěnoval ani záblesk povzbuzení.

„Ráda bych – prošla tou zkušeností s tebou. Chtěla bych s tebou mít dítě a společně je vychovávat a – a – vím, že si myslíš, že jsem naprostý idiot, ale takhle to je.“ Stále upřeně zírala do svého šálku, když ze sebe chrlila ta slova. Nedokázala se Severusovi podívat do očí právě teď, kdy neměl daleko k tomu, aby ji označil za naivní prosťačku nebo ještě něco horšího.

Odkašlal si. „Chceš s tím začít po uzavření manželství nebo předtím?“

Prudce zvedla hlavu a zjistila, že na ni tázavě hledí a nic nenaznačuje tomu, že by se chystal pronést nejničivější, nejhrubší projev svého života. Bylo to dobré znamení?

„To je na tobě,“ řekla a těžce polkla.

„Na mně?“ zopakoval překvapeně i pobaveně.

Beze slova přikývla.

„Pak jsem tedy rozhodl, že k tomu dojde po sňatku. Pokud si myslíš, že jsem strávil všechny ty roky hlídáním bradavických chodeb a snahou zabránit dospívajícím, aby jejich porodnost stoupla až do nebeských výšin, pro nic za nic, pak mě zřejmě moc dobře neznáš. Musím si udržet svou reputaci. Zítra jdeme vybrat prsteny.“