Preklady fanfiction Harryho Pottera

Vznik jména
Birth of a Name

autor: nonjon

překlad: Jacomo                   betaread: Calwen

Originál viz https://www.fanfiction.net/s/2620851/1/Birth-of-a-Name

Zažádáno o souhlas k překladu
Rating: bez omezení (jen trochu peprnější slovník) 
Humor, cca 1800 slov

Shrnutí: Jednorázovka. Rok 1943. Zmijozelský prefekt si v důsledku životních změn potřebuje vytvořit tajnou identitu, která bude v srdcích slabších budit strach... Nemyslíte si, že ´Já, Lord Voldemort´ byla jeho první volba, že ne?

PP: Milovaná arabesko! Moc mě mrzí, že jsem nestihla dokončit překlad do Tvých narozenin, ale ukousla jsem si větší sousto, než jsem čekala. Jenže Tvoje pečlivost při betování a překládání si zaslouží něco speciálního, něco vymazleného. Dělaly jsme s Calwen, co jsme mohly, a přejeme si, aby Ti tahle blbůstka udělala radost. 
S láskou a medvědím objetím!

* * *

Ach ne, už je to tady.

„Třído," upoutal na sebe profesor Kramer pozornost veselým tónem, „třído, je pátek, za deset minut tři. Víte, co to znamená?"

Ach Salazare, ty skopové hlavy se chystají ječet.

A téměř všichni ti zatracení studenti začnou: „Páteční zábavné kouzlo!"

Proč už prostě nemůžou chcípnout?

„Správně!" kývá profesor Kramer s úsměvem. „A dneska se naučíme jedno, které se skvěle hodí pro hry se slovy a na večírky. Nazývá se zaklínadlo Anagramus!"

Zaklínadlo? Možná je u profesora Kramera přece jen ještě naděje.

„Už jste si někdy přáli mít jiné jméno?" zeptá se profesor.

To určitě. Může být ještě něco mudlovštějšího?

„Už jste někdy přemýšleli o tom, jak by se mohla přeskupit písmena ve vašem jméně?"

No, já teď rozhodně ano, když jsi to navrhl.

„Sledujte," přikáže profesor a mává hůlkou. Před tabulí se ve vzduchu zhmotní planoucí písmena, tvořící jeho jméno: Cosmo Kramer. Švihne hůlkou sem a tam a nahlas zřetelně pronese: „Anagramo!" Planoucí písmena se rozletí a přeskupí na ´Romeo Smrkáč´. Zní to jako jméno pro zbojníka.

No jasně, ty zbojníku. Protože přísahám, že kašleš na to, jak použiješ vidličku. Jestli na jídlo nebo na poškrábání se na zádech.

Profesor se usmívá nad vším tím chichotáním, vyvolaným představou, že jejich zábavný a příjemný profesor je něco jako zbojník. „Dobře, možná ne. Tak to zkusíme znovu a uvidíme, jestli vyjde něco lepšího." Profesor se znovu zadívá na písmena a pronese kouzlo. Pak nahlas čte: „Směr komora C. To zní, jako že moje tresty jsou opravdu tak zlé, jak se o nich povídá." Tiše se uchechtne svému vlastnímu příšernému vtípku. „No tak tedy do toho. Napište vaše jméno na kus pergamenu a pokuste se o kouzlo. Jakmile mu přijdete na kloub, můžete vyzkoušet i další jména nebo věty, která vás zajímají."

Bylo by fajn zbavit se špinavého jména po mém otci. Napíšu ho na pergamen a zašeptám kouzlo co nejtišeji, takže to zní jako syčení. Je to naprd. Asi ho musím říct víc nahlas. Podruhé tedy zesílím hlas a kouzlo zafunguje.

Na mém pergamenu teď stojí ´Ted Modral´.

„Páni," hlesnu zcela bez nadšení. „To je ale naprosto úžasné kouzlo."

„Že jo?" podpoří mě vesele Minnie McGondolka. Patrně není zrovna chápavá, když přijde na ironii. Jen zkřivím obličej.

Zahledím se na pergamen a znovu zkouším kouzlo říct tišeji a syčivěji. Nastane větší přesouvání, které se nakonec ustálí na ´Dred Tlamo´.

„Jééé! Víš, co vyšlo mě?" ptá se Minnie, zřejmě s úmyslem mě naprdnout.

„Ne, nevím, co ti vyšlo," odpovídám jí, „a je mi to fuk." Možná bych měl přestat trousit narážky a místo toho jim je zaklít do mozku a vpálit do duše. Hmm, musím najít způsob, jak ten potlačovaný vztek vyventilovat.

„Ach, to je nóbl, Minnie. Na Roje kašli," přeruší nás Uršula. „Je prostě nedůtklivý. I když ty bys možná byla taky, kdyby ses jmenovala Dred Tlamo."

Jen na tu otravnou pí-ča-rodějku s velkým P zavrčím. Jen počkej! Jednou se stanu vládcem světa a pak... pak vás všechny zabiju. Pak uvidíme, kdo je nedůtklivý. Uršula na mě teď civí pobaveně. „A přestaň mi koukat do pergamenu."

„Pokud nedostáváte moc variant," navrhuje profesor třídě, „zkuste přidat svoje prostřední jméno nebo přezdívku."

Samozřejmě mě to napadlo, ale protože to dělám až poté, co to profesor řekl, všichni si myslí, že jsem hloupý. Skopové hlavy s předsudky. Píšu své jméno na papír a tiše šeptám: „Anagramo." Sleduji magickou proměnu jména ´Tom Rojvol Raddle´do... ´Lord Jarold Demo V.´? Vážně? Co se sakra stalo s prvními čtyřmi demo verzemi Lorda Jarolda? Víte co? Nechci to vědět. Zkusím to kouzlo znovu.

„Anagramo."

´Lord Odvar Motejl.´ Dobře, aspoň dostáváme další varianty. Něco mi říká, že bych mohl objevit lepší možnosti než tohle. Chci říct, musí na tom být něco pozitivního, ne?

Zkouším kouzlo znovu a přehlídnu, že mi Uršula čte přes rameno.

´Retard l´Vodlomoj´?" chichotá se Uršula. „To na tebe sedí, Roji."

A je to. Tohle je bod zlomu. Moje instinkty se nastartují a já švihnu hůlkou rychleji, než kdy viděla. Zasyčím kouzlo, přesvědčený, že jí přišpendlí úsměv až rameno. „Rictusempra."

„Týjó-chi-chi," směje se a mne si rameno. „Přestaň. Lechtá to."

Bože, už se nemůžu dočkat, až budu moct používat Cruciatus, kdy mě napadne.

Zvoní a tak zdrhám jako o život. Čekají mě další dvě hodiny s těmi zatracenými nebelvíry, tentokrát při lektvarech. Nevědomky si broukám melodii, jejíž slova mi zní v hlavě. Znásilnit, plundrovat, mordovat, drancovat, zabít, zabít, zabít. Znásilnit, plundrovat, mordovat, drancovat, zabít, zabít, zabít.

„Omlouvám se, třído," sděluje nám profesor Křiklan. „Je mě potřeba jinde, protože mnoho profesorů bylo povoláno k boji s Grindelwaldem. Během následujících dvou hodin si přečtěte kapitoly 17, 18 a 19. Připravujte se na pondělní test."

Neobtěžuju se vytáhnout knihu, ani než profesor opustí komnatu. To jsou dvě hodiny na hledání mé skvělé tajné identity. Popadnu nový kus pergamenu a znovu na něj píšu ´Tom Rojvol Raddle´. Ujišťuju, že se nikdo nedívá a téměř bezhlesně šeptám „Anagramo".

´Mordred Volotraj.´ No, to je o něco důstojnější než ten Motejl. Opakuji kouzlo. ´Lord Vader Lojmot´. Hele... už se někam dostáváme. Nikdy jsem o žádném Lordu Vaderovi sice neslyšel, ale má jistý potenciál. Pokud tedy existuje. A samozřejmě pokud jsem Lord Vader nebo se jím můžu stát. Není to špatné jméno.

Všiml jsem si, že na mě civí jeden neustále ostražitý nebelvír. Vypadá to, že Al ´Bulva´ Moody si myslí, že bych si měl číst učebnici. Ta jeho přezdívka u mě neustále vyvolává smích. Totiž ten kluk si o to vysloveně říkal. Prostě se mi chtělo střelit mu kletbu do zad. Byli jsme na hodině obrany, takže jsem nemohl použít to zaklínadlo, které jsem opravdu použít chtěl. Stará dobrá Rictusempra mě nicméně nikdy nezklamala. Jak jsem měl vědět, že se otočí jak na obrtlíku a skloní se? Ale to, jak mu ještě po roce stále cuká v oku, mě pořád dostává. Ušklíbnu se na něj, jen abych ho naštval, a vracím se k pergamenu.

„Anagramo."

´Mladej Lord Otvor.´ Ne.

´Roj Mrdal Dot, Vole.´ Ach bože, to by mi Dot do smrti nezapomněla.

´Rotvajler Dodo ml.´ Nebudu ničí pes! Přestaň mě svádět tímhle směrem!

´Lord Jel Mordovat.´ Ano, to by mohla být pravda, ale není to, co hledám.

´Volomor Jedldrát.´ Jasně, teď jste zkrátka zlomyslní.

´Vladoj, Ortel Mord.´ Tudy na to! Teď to míří správným směrem. Sice nikdy nepoužiju jméno Vladoj, ale Ortel a Mord má ten správný zvuk. Věděl jsem, na tom něco bude. Zajímalo by mě, jestli můžu tomu kouzlu udat směr. Zkouším ho znovu a zaměřím se na slova ´ortel´ nebo ´mord´.

´Dr. Mordoj Vol Laté.´ Hmm. Inu, vypadá to, že to kouzlo jde ovlivnit, ale to ´Dr.´se mi zdá moc mudlovské a neukazujeme mě to zrovna jako pomstychtivého všemocného boha. Nahodím další pokus.

´Dr. Ortel A. Modloj.´ Žádní doktoři! A žádné modlení! Já budu satan sám! Myslím, že moje ovlivňování tomu kouzlu moc nepomáhá. Uvidíme, co přijde, když to nechám jen na něm.

´Lorelaj Doto, MVDr.´ Hm... Nevím, co si o tomhle mám myslet. Ale moje instinkty na mě křičí, že ´Tudy ne, holka!´

Napadá mě, že možná potřebuji přehodnotit důvěru vloženou do svých instinktů.

´Jerrald D. Molotov!´ Hmm, no, tohle si možná schovám do zásoby, až zaberu Rusko.

´Troll Medard Vojo.´ Dobře, tohle nikam nevede. Povzdechnu si a mrknu na hodiny. Do konce vyučování zbývá ještě strašně moc času. A i když bych strašně rád zabil všechny okolo, nejsem si jistý, jestli by to byl právě teď nejrozumnější přístup. Upřímně řečeno, i kdybych to udělal, nejsem si jistý, jestli by to prošlo u toho starého roztřeseného učitele přeměňování, profesora Brumbála. Ten hloupý stařík mě sleduje jako ostříž. Ale dobrá. Je mu už přes sto, nemůže už tu být moc dlouho, že jo? Nepřekvapilo by mě, kdyby umřel dřív, než budu absolvovat. Možná bych měl napsat dopis.

Drahý Grindelwalde!

Můj profesor přeměňování je fakt osina v zadku. A má rád mudly. Bylo by skvělé, kdybys ho mohl zabít. Díky.

S láskou
Tom

Hele, to není tak špatná myšlenka. Myslím, napsat mu dopis o Albusovi zatraceně zatraceném zatracenci Brumbálovi. Napíšu na čistý kus pergamenu ´Albus Percival Wulfric Brian Brumbál´a zašeptám „Anagramo".

´Rub brblal na WC, půlměsíc barvil fialu.´ Tak a mám to. Už nikdy nebudu zkoušet Anagramus na jméno profesora Brumbála. Zmačkám pergamen a spálím ho.

Pořád ještě běží hodina, tak se vracím k výzkumu pro moji tajnou identitu. Ještě jednou, už potřetí, píšu na kus pergamenu ´Tom Rojvol Raddle´.

„Anagramo."

´Lord D., Tvoj l´Amore.´ Kdo je sakra Lord D.? A proč o něm mluvím slovensko-italsky? Počkat, já přece neumím ani slovensky, ani italsky. No nic.

„Anagramo."

´Model Roj, Olda Vrt.´ Hm, hele, kdyby se Olda stal mocným, do všeho nežádoucího šťourajícím černokněžníkem, možná bych byl ochotný zvážit, že by si s ním mé já a můj elegantní vzhled mohli něco začít. Počkat... ne, nebyl. Pořád ho chci zabít.

„Anagramo."

´Mood D. Al Trolej, v.r.´ Vítězoslavně se rozřehtám při představě třesoucího se ´Bulvy´Moodyho, který se oběma rukama drží vedení pod proudem. Já bych si tohle jméno nevzal, ale ta neblednoucí představa mi udržuje úsměv na tváři. Bohužel si Uršula všímá mého řehotu a jde si ke mně sednout.

Naklání se a šeptá: „Tak dobře, Roji. Olivie se právě chová fakt hnusně, tak se jdu mrknout, proč se tu tak řehoníš pod fousy."

„Já se neřehoním, ty nesnesitelná náhražko magie," odseknu.

Uršula protočí oči. „Ale, Roji. Přísahám, že se snažíš se mnou flirtovat."

Oukej, ona mi fakt brnká na nervy.

Uršula na mě se samolibým úšklebkem civí. „Hele, já neodejdu, dokud mi to neukážeš."

Zhluboka se nadechnu. „Fajn. Právě jsem na svoje jméno několikrát použil kletbu Anagramus, co nás učil profesor Kramer. Jestli se musíš chovat jako opuštěná nebelblbka s protaženým ksichtem a koukat mi přes rameno, tak asi jsi opuštěná nebelblbka s protaženým ksichtem."

Uršila se vítězoslavně usměje. „Povídali, že mu hráli, Roji. A vážně, to kouzlo je ještě tupější než ty. Ale hádky stranou. Jakýpak asi bude Rojův další pseudonym?"

Chvíli ji probodávám očima a fakt, fakt se ji snažím zabít pohledem, když si sedá. S tím pohledem pořád nemám štěstí. Vytáhnu další kus pergamenu a píšu ´Tom Rojvol Raddle´. Přestanu zírat na Uršulu a myslím na to, jak moc ji nenávidím. Přitom mířím hůlkou na pergamen a rozzlobeně syčím: „Anagramo."

Uršula mrkne na papír a hlasitě předčítá spolužákům: „´Troll Modrej Ovád.´ Páni, Roji, ty jsi ještě zvrácenější, než jsem tipovala."

No, pokud jsem měl ohledně zabití všech a ovládnutí světa nějaké pochybnosti, právě vzaly za své. Dokonce se mi nahlas smějí i Minnie McGondolka a ´Bulva´ Moody.

Myslím, že je na čase přepracovat můj seznam. Uršulo, drahoušku, právě ses přesunula na první příčku. Sahám po pergamenu a odtahuju ho z Uršulina pohledu.

„Anagramo," syčím. Ne.

„Anagramo." Ne.

„Anagramo." Ne.

„Anagramo."

A je to tady. Můj osud. Cítím, jak mi už po pouhém přečtení toho jména zapouští v hrudi kořeny. Naplňuje mě a vzrušuje. Rozhodnu se, že nemůžu dál čekat. Obhlédnu pečlivě místnost a objevím ji. Přejdu k ní, k dívce, která si tiše opakuje matoucí kouzla, kouzla nepovšimnutí a nějaká zaklínadla bránící odhalení.

Zadívám se jí do očí, nakloním se a šeptám: „Hej, Olivie, chceš slyšet tajemství?"

Olivie Hornbyová, proslavená svou zálibou v drbech, se usměje a zeptá se: „Je to dobré tajemství?"

Snažím se působit co nejcharismatičtěji a s úsměvem odpovídám: „Už jsem ti někdy řekl tajemství, které nebylo dobré?"

Začervená se a trochu zavrtí hlavou. Bože, s těmi skopovými hlavami jde tak snadno manipulovat. Vysvětluji: „Je to zvláštní, ale pravdivý a napínavý příběh." Pozvedám obočí. „Tajemství o dívce, která dovede jinou dívku k bráně smrti. Začíná Imperiem a končí paměťovým kouzlem."

Olíviiny oči se dychtivě rozzáří: „Povídej."

Mávnu, ať se nahne blíž, a zašeptám jí do ucha: „Imperio."

Sakra, cítím, jak se všechno chvěje, už jen když to kouzlo vyslovím. Teď, teď nastává můj čas! Brzy se přede mnou bude třást a bát se mě celý svět! Všichni se mi budou klanět jako svému mistrovi! Proč? Protože... jsem ´Lord Voldemortaj!´ Jo. Lord Voldemortaj. Asi jsme na to kápli. Ale ještě než všechny zničím a převezmu vládu nad světem, myslím, že je čas představit Uršule mého kamaráda.

A melodicky zasyčím: „Mrkáčku, Mrkáčku, tady, Mrkáčku..."