Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 5.

Pondělí, 16. května

Poledne – kancelář

Celé dopoledne jsem uvažoval nad možnými kroky v kariéře. Proč bych měl dál trčet v této kapesní latríně ministerstva? Určitě existují lepší a produktivnější způsoby, jak využít svůj čas a talent?

Některé profese mohu okamžitě vyloučit. Zcela jistě se nehodím na život léčitele nebo lékouzelníka. Mé chování k pacientům – obávám se – nestojí za řeč; vlastně i další sociální dovednosti…

Vůbec netoužím bojovat proti zločinu jako bystrozor. Tuto proslulou kariéru přenechám všem Potterům tohoto světa.

Takže… V čem jsem dobrý? Co ovládám?

Mám bohaté zkušenosti s vyučováním, ale… k tomu se už nevrátím (uvědomuji si, že v současném zaměstnání prakticky učím, ale nemám to v popisu práce).

Mám bohaté zkušenosti s všestrannou špionáží a klamáním. Tudíž je ironií, že se pravděpodobně nejlépe hodím pro to, co dělám, s výjimkou mírného posunu výš v potravním řetězci. Bylo mi jasně řečeno, že nikdy nebudu patřit k těm, o kterých se nemluví. A nehodlám se ponižovat, abych se dožadoval.

Jsem výjimečný lektvarista, ale zdá se, že na této dovednosti vydělám jen nepatrně peněz. I když zvážím lék proti závislosti na nikotinu. Nevydělám na něm. Kouření se v kouzelnickém světě nepovažuje za stejný problém jako v mudlovském. Ale těžko můžu ten lektvar prodávat mudlům. Nu, možná na černém trhu, ale chci mít poctivou kariéru.

Zatracený zákon o utajení.

Teoreticky bych mohl vydělat miliony.

Bože, mohl bych rozprodat jakékoliv množství výtvorů a bez námahy zbohatnout. Peníze nejsou mojí hlavní motivací, ale rád bych věděl, jaké to je mít pocit z ‚dobře odvedené práce‘.

Mohl bych být spisovatelem? To by mohlo skýtat trochu uspokojení z práce, ale ne moc peněz, a ohledně nich musí být člověk praktický.

Mohl bych založit firmu? Ne… to je až moc namáhavé.

Prostě nevím. Jak to tak vypadá, v dohledné budoucnosti zůstanu trčet tady.

Nuže, vzhůru k další archivaci.