Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 5.

Čtvrtek, 12. května

15:00 – kancelář

Dneska jsem v kantýně viděl Pottera.

Co se minulý měsíc událo v Bradavicích, je stále čerstvé, a proto jsem se chystal odnést si svůj masový koláč a hranolky do nejzazšího rohu místnosti. Bohužel jsem při míjení Pottera zaznamenal, jak nešťastně hledí do talíře na salátové listy.

Okamžitě jsem se posadil naproti.

„Pottere, nevadí, když se k vám připojím? Obávám se, že můj tác je příliš těžký, abych se s ním mořil nějak daleko.“

Otráveně koukl na můj náklad kouřícího tuku a cholesterolu.

„Co je s tou květenou?“ zeptal jsem se, když si nacpal listy do úst a s bolestným výrazem je začal žvýkat.

„Ginny mi řekla, abych omezil obědové porce, že přibírám.“

Nesouhlasně jsem mlaskl jazykem. To je tedy další důvod, proč se držet vlastní společnosti. Těžko bych ocenil povyk ohledně mého příjmu kalorií.

„Dnes jdeme k Hermioně na večeři, takže se šetřím. Je skvělá kuchařka.“

„Vypracovala se?“ zeptal jsem se zdvořile. Plus pro ni. Existuje, sakra, něco, co nedokáže? Možná by během škrábání brambor zvládla vyřešit světový hladomor.

„Ale moc se tam netěším,“ pokračoval Potter a opatrně se šťoural v salátu. „Bude tam Ron. Je nabíledni, že má jít o jakési usmíření –“

Bohužel to musím říct, ale téměř jsem se zadusil krustou koláče. „Nějak uvízli na mrtvém bodě, že?“ zeptal jsem se nenuceně.

Potter přikývl. „Taky myslím. Ale jsem za ně šťastný. Jen doufám, že to zase nepůjde do kytek.“

Z nějakého důvodu měla tato zpráva na mě vliv. Chuť k jídlu se ztratila. Nakonec jsem se omluvil, že musím do kanceláře, a napolo snězený oběd jsem nechal napospas Potterovi.

Zatracená Grangerová a zatracený Weasley to spolu tedy ještě jednou zkusí? Kálí si do vlastní kapsy, rozhodl jsem se.

Každý ví, že Weasley je vidlák.

Co na něm, u všech dřeváků, vidí?

Jak je možné, že vidlák Weasley si dokáže najít ženskou, a já ne? Jak je možné, že výstavní vidlák Weasley může zahnout a pak dostane další šanci? Jak to? To prostě není fér.

16:45 – kancelář

Pořád na to nemůžu přijít.

17:30 – doma

Do prkenné ohrady!

Co se to, sakra, děje?

Lucinda mi právě řekla, že si našla přítele. Už! Procházel jsem kolem jejího stolu a ona jen tak prohodila: „Všechno v pořádku, Severusi? Dnes večer mám s někým rande.“

Koneckonců, mohla být trochu dopálená.

Dobře mi tak, asi.

Proč se starám? Přijal jsem možnost, že budu trvale žít o samotě. Nevěnuji žádné další myšlenky tomuto nesmyslnému vztahu. Namísto toho bych se měl zaměřit na kariéru. Nakonec toto bylo také jedno z mých novoročních předsevzetí. Ano, musím se na svém hřišti vypracovat ještě výš než obhájkyně občanských práv Hermiona Grangerová.

Stačí přijít na to, co přesně je moje hřiště.