Preklady fanfiction Harryho Pottera

Den lžiček

Day of the Spoons

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2737734/1/

Autor: BajaB

Překlad: Lupina                                 Beta: marci   

Povolení k překladu: Ano

Humor

Hermiona G. a dvojčata W.

Rating: 9+  Kapitol: 1

Slov: 1444

Shrnutí: Najde Harry odvahu, aby se zeptal Hermiony, co se děje dříve, než si Ron potlačováním smíchu něco přivodí?

Období: Někdy během OP.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží BajaB. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

PP: Drahá arabesko, k Tvým narozeninám Ti přinášíme tento dárek, abys věděla, že na Tebe myslíme.

Den lžiček

Onen cár pergamenu popsaný nejistým písmem s mnoha kaňkami obsahoval následující dopis.

Vážená slečno Hermiono Grangerová,

tento dopis Vás má upozornit na jistá opatření, která byla proti Vám učiněna v důsledku nepřiměřeného názoru, který jste vyjádřila na veřejnosti.

Ačkoliv jsme v minulosti oceňovali a podporovali Vaše neobvyklé porozumění a soucit k domácím skřítkům v Bradavicích, podotýkáme, že jste zcela selhala v tomtéž k ostatním kouzelným druhům.

Takové farizejství jsme byli ochotni přehlédnout, jelikož jsme my a naše přidružené organizace věřili, že jste ohledně našich existencí ještě nebyla osvícena. Ve světle Vašeho nedávného prohlášení jsme se však rozhodli nasměrovat Vaši pozornost k Vašemu naprostému nedostatku empatie a pochopení, které jste vyjevila.

Dokud se veřejně nezřeknete Vašeho prohlášení a formálně se neomluvíte, všechny služby naší organizace a přidružených kolegů Vám budou pozastaveny.

S úctou,

Standa Řízný,

vrchní nůž,

Spojené příbory Školy čar a kouzel v Bradavicích.

Harry se posadil vedle Rona a chystal se obědvat, když si všiml Hermiony a jejího poněkud prasečího způsobu stolování rukama. Loupla po něm zuřivým pohledem, takže okamžitě zadusil otázku, která se mu drala na jazyk.

Ron neochvějně upíral pohled do talíře a zjevně se snažil nechechtat. Na Harryho tázavý pohled dokázal odpovědět pouze výrazem nepochybně říkajícím: „Neptej se!“

Harry se rozhodl následovat Ronova příkladu a pokusil se ignorovat fakt, že jeho kamarádka očividně zapomněla používat lžíci, vidličku a nůž. Nicméně po pár minutách se ocitl na hraně dotazu, když se vedle Hermiony posadili Fred s Georgem. Přestala jíst a podívala se na ně s nepřehlédnutelnou nadějí v očích.

„Promiň, Hermiono,“ začal se omlouvat George. „Zkontrolovali jsme všechny a nikdo o tom nic neví.“

Harry sledoval, jak naděje v očích Hermiony pohasla a nahradilo ji zoufalství.

„Heleďse, jestli si z tebe někdo tady střílí, najdeme ho,“ dodal Fred.

Hermiona se ocitla na pokraji pláče, načež dvojčata vstala a odešla. Harry se už neudržel. Někdy prostě musíte vystrčit hlavu, i když ze sebe uděláte terč.

„Co se děje?“ vyhrkl a ignoroval Ronův varovný pohled.

Hermiona se viditelně snažila získat nad sebou kontrolu. V očích se jí leskly slzy, ale celkově vyzařovala jasný vztek. Zjevně si nevěřila, že dokáže odpovědět, a podala mu složený dopis.

Vážená slečno Hermiono Grangerová… začínal.

Jak jej Harry četl, jeho zmatení narůstalo.

„To nechápu,“ přiznal a vrátil dopis Hermioně. „Koho jsi urazila?“

„Čajové lžičky!“ vyhrkl Ron a konečně vzdal skutečně nemožný úkol zadržet smích.

Harry se usmál nad Ronovým nakažlivým chechtotem a matoucí odpovědí. Stále si nebyl jistý, co se děje. Ron už dál mluvit nedokázal kvůli výbuchům veselí, které se zoufale snažil potlačit.

„Co těmi čajovými lžičkami myslí?“ zeptal se Hermiony. Ta se neusmívala a na Rona zazírala s mrzutým hněvem.

„Řekla jsem, že Ron je citlivý jako čajová lžička,“ reagovala stroze, „a teď mi nože neřežou, jídlo padá z vidliček a všechny lžíce proděraví, když se je snažím použít.“

Culící se Harry se hbitě připojil k Ronovi, který se teď řehtal tak, že se v pase zlomil.

„To musí být vtip!“ zvládl Harry, jakmile se dokázal nadechnout.

Hermiona mlčky bublala vztekem. Evidentně ji smích kamarádů vyváděl z míry.

„To jsem si nejdřív myslela taky,“ přiznala. „Zkusila jsem všechna kouzla, která mě napadla, a nic z toho nevzešlo. Dokonce jsem požádala Freda a George, aby pro mě slídili kolem, ale taky nic. Teď musím jíst rukama jako, jako zvíře!“

„Takže co budeš dělat?“ zeptal se Ron, který se sebral natolik, aby mohl mluvit. „Jíst rukama po zbytek roku?“

„Ne, Ronalde,“ procedila Hermiona, „zjistím kdo a jak toto provedl a pak zajistím, aby to skončilo.“

„Taky se můžeš omluvit,“ navrhl Harry vážně.

Tím sebe a Rona znovu rozchechtal a až ranní pošta je přerušila. Nad jejich hlavami létaly sovy všech tvarů a velikostí a příslušným studentům upouštěly zásilky a balíčky. Jedna malá bílá obálka přistála před Hermionou.

Znechucení v Hermionině tváři nahradilo překvapení a dál oba chlapce očividně ignorovala. Popadla dopis a otevřela jej. Harry se přestal smát v okamžiku, kdy bylo Hermionino překvapení nahrazeno zděšením.

„Co se děje teď?“ zeptal se jí, ale ona jen seděla a zírala na dopis.

Harry si začal dělat starosti a pokusil se z Hermiony vymámit odpověď.

„Hermiono! Co se děje?“ opět se zeptal.

Hermiona se podívala do Harryho očí. Po všech zkouškách a výzvách, kterým spolu čelili, si Harry myslel, že ji zná tak dobře, jak jen se dva lidé mohou znát. Takový výraz její tváře však nikdy neviděl. Sledoval valící se vodopád strachu, hrůzy a rozpaků.

„Co se děje?“ zopakoval skutečně ustaraný.

Najednou Hermiona odhodila dopis a vyskočila na stůl.

„Jestli všichni dovolíte?“ zvolala a snažila se získat pozornost přítomných. „Chci pronést omluvu,“ pronesla.

Harry seděl, jako by do něj blesk udeřil, a Rona to šokovalo natolik, že jeho smích ustal. Lidé kolem přestávali ve svých činnostech.

„Před nějakým časem jsem hrubě urazila některé ze zdejších pracovníků,“ začala.

Okamžitě se rozlehlo sténání a mumlání o S. P. O. Ž. Ú. S. a zatracených domácích skřítcích. Pár jedinců se vrátilo k předchozí činnosti.

„Ne, ne domácí skřítky,“ pokračovala Hermiona hlasitě, „ale lžíce.“

Harry si všiml, že mnoho lidí se tvářilo zmateně a vůbec se jim nedivil.

„Ano, ty lžíce, které možná, dokonce i v této chvíli, používáte k jídlu. Neprávem jsem naznačila, že čajové lžičky jsou minimálně citlivé, a nyní bych ráda formálně toto prohlášení stáhla a nadto vyjádřila svoji hlubokou omluvu těžce pracujícím lžícím, nožům, vidličkám, příborům a dalším, ehm, nástrojům, které zde v Bradavicích používáme a považujeme za samozřejmost.“

Hodně lidí čekalo, že se objasní, o čem to vše je, ale Harry snad konečně pochopil. Poprvé, jestli jej paměť neklame, se Hermiona vzdala.

„Prosím, zamyslete se nad tím, jak těžký by bez nich byl život,“ dokončila Hermiona.

Pak se posadila rudá jako rak a v rozpacích. Mumlání kolem nabývalo na síle. Pár lidí hlasitě komentovalo své ‚cvok‘ a ‚Potterův syndrom‘.

Ron a Harry ani nedutali, neodvažovali se pohnout, ani pronést slovo. Nakonec Hermiona povolila a pohlédla na ně.

„Co?“ ptala se a držela vidličku s kusem vepřového, které okamžitě neupadlo.

„Ehm, um, gr,“ Ron ztratil slova.

„Co tě přimělo změnit názor na omluvu?“ rychle se zeptal Harry.

Hermiona jim vzdorovitě předala dopis, který otevřela chvíli před oznámením. Ron se naklonil k Harrymu, který psaní otevřel, a oba se začetli.

Deme z vidličkama,

Dája Hajzl

Spojené latríny.

Před vstupem do síně sledovali Fred s Georgem Harryho a Ronův řehot tak silný, že jim po tvářích tekly slzy a ani nemohli rovně sedět.

„Další úspěch v oblasti rovnosti, drahý bratře?“ zeptal se George a nabídl ruku.

„Rozhodně,“ odpověděl Fred, ruku přijal a pevně ji stiskl. „Řekneme jí, že jsme za tím byli my?“

„Ne do příštího roku, řekl bych,“ odvětil bratr.

Pak se ti dva otočili a zmizeli za hlaholu Ronova smíchu.

Konec

PP: Anglická ‚emocionální škála čajové lžičky‘ se u nás překládá jako ‚citlivý jako pařez‘. Předstírejme tedy, že Ron je citlivý jako čajová lžička.