Autor: Aurette Překlad: OP Beta: mori Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/6408692/18/The-Occluded-Soul
Rating: 16+
Překlad: martik
Kapitola18. Had útočí
Harry byl vyčerpaný. Pohlédl na Snapea, který si zrovna čmáral poslední poznámky o tom, co objevil ve Voldemortově podvědomí, a uvědomil si, že Snape vypadá ještě hůř, než se cítí on sám. Posledních pár týdnů se snažili získat co nejvíc informací a právě včera narazili na zlatý důl. Pán zla udělal chybu, když uvažoval, zda je jeho poslední viteál v bezpečí. Vlastně udělal chyby dvě. Potvrdil, že kromě Harryho jizvy existuje už pouze jeden další viteál, a zároveň myslel na Vnější Hebridy, kde ho skryl.
Bill, Neville a Ron se předešlou noc vydali s Remusem a několika členy jeho smečky viteál zničit. Harry se Snapem čekali, až ohlásí svůj úspěch, aby mohli Harryho spojení s Raddlem přerušit. Proto, dokud mohli, sbírali informace.
V uplynulých šesti letech po Brumbálově smrti se jim ani nesnilo, že by mohli získat tolik informací. Znali polohu Voldemortovy skrýše, bezpečnostní opatření, která zavedl, a téměř všechna jména jeho věrných stoupenců.
Snape byl darem z nebes. I když měl duši na cucky, dokázal uvrhnout Smrtijedy do chaosu a nechat Pána zla v nevýhodě. Návrat jeho bývalého já přišel v pravou chvíli. Pán zla se rozhodl ke konečné konfrontaci ve stejném okamžiku, kdy se naučili, jak dle libosti proniknout do jeho mysli. Čtení jeho myšlenek se stávalo čím dál víc obtížnějším, protože Raddle se divoce zmítal mezi paranoiou, blekotavým strachem a vražedným běsněním.
Harry si promnul svědící jizvu, neklamný důkaz Voldemortova dalšího návalu vzteku.
„Chcete, abych zjistil, z čeho šílí tentokrát? Vypadáte dost vyflusnutě,“ navrhl Harry, když si Snape všiml jeho pohybu.
„Raději to nechte na mně, mohl by ucítit, že se díváte, a nechceme přece odkrýt karty příliš brzy.“ Snape podal své poznámky Ginny, která po Ronovi převzala funkci rychlého posla.
„Jste příliš unavený. Děláme na tom skoro třicet hodin a měli jsme jen pár přestávek. Měl byste jít domů.“
Při slově ‚domů‘ Snapeův výraz změkl a Harry opět uviděl jeho skoroúsměv, který poprvé zahlédl před třemi dny.
„Měl byste jít za Hermionou,“ dával Harry dohromady kousky skládačky.
Snape se po něm nevrle podíval, ale když viděl, že Harry to myslel vážně, jeho výraz se změnil v tázavý, aby nakonec zamrzl do bezvýrazné masky.
„Ví, jak moc vám na ní záleží?“ vyzvídal Harry.
Snape jen přikývl.
„A vy jste konečně přišel na to, jak moc jí záleží na vás. Fajn. Že vám to ale trvalo.“
„Vám… to nevadí?“ zeptal se Snape.
„Už ne. Ne potom, co jsem vás poznal. Ne po tomhle.“ Ukázal na jejich hlavy. „Myslím, že kdybych nedostal šanci zjistit, jaký doopravdy jste, bylo by mi to dost proti srsti. Hermiona by mi stejně řekla, ať se jdu vycpat. Nikdy se nepodvolila našemu nátlaku, takže na mém názoru by jen pramálo záleželo.“
Snape se ušklíbl, vstal od stolu a posadil se do jednoho z křesel, které jim během dlouhých setkání poskytovalo pohodlí.
„Jste si jistý, že se nechcete jít trochu vyspat?“
„Naposledy a pak půjdu,“ rozhodl Snape. „Až skončíme, bylo by nejlepší, abyste si také odpočinul. Potom začněte s mentálním cvičením a přípravou na ukončení vašeho spojení. Pojďme zjistit, co ho tak rozrušilo, a pak zavřeme krám.“
ooOOoo
Lord Voldemort se ze svých chyb poučil. Trvalo mu příliš dlouho, než si uvědomil, že jeho viteály jeden po druhém mizí. Měl za to, že jsou v bezpečí. Nepočítal ty, které byly kvůli jeho oživení ztraceny. Nedozvěděl se pravdu, dokud ho nedostatek financí nepřinutil osobně navštívit trezor Lestrangeů. Našel jej prázdný.
Mučení skřetů přineslo ovoce. Zjistil, že jistý Percival Weasley vydal řádný ministerský příkaz k zabavení obsahu trezoru a William Weasley se postaral o prověření všech prokletých předmětů. Oba se od té noci ukrývali a všichni ostatní Weasleyové se také propadli do země. Až na bystrozora, který dosud jako zázrakem přežil šest pokusů o vraždu, z nichž o pěti ani nevěděl.
Zpočátku považoval Lord Voldemort zmizení mrzimorského pohárku jen za pořádnou smůlu, ale byl obezřetný, a tak se rozhodl zkontrolovat i ostatní viteály. A najednou to bylo jasnější než Lumos maxima.
Tehdy začal zuřit. Neplýtval časem a vytvořil nový viteál. Udržel si s ním spojení, aby po celou dobu věděl, co se s ním děje. Další už by vytvořit nedokázal. Energie vynaložená pro jeho tvorbu by jej příliš vyčerpala a poslední pokus proběhl až moc brzy po předcházejícím. Tehdy naposledy ještě sílu měl.
Soustředil se na udržení co nejsilnějšího spojení se svým nejnovějším viteálem. Proto věděl, kdy byl jeho drahocenný viteál přemístěn, a na vteřinu přesně poznal, kdy byl zničen.
Věděl také, že nikdo jiný o viteálu ani o jeho umístění neví. Lord Voldemort nakonec zrádce odhalil. Byl jím on sám.
Odřízl se od svých následovníků, zamkl se ve svých komnatách a přemýšlel. Když pochopil podstatu problému, nastražil past, pohodlně se usadil a čekal.
Musel svého nepřítele obdivovat; během číhání v záloze si neuvědomil, že oni už začali. Málem prohrál bitvu dřív, než se do ní vůbec stihl zapojit. Navzdory jemnému doteku toho muže a soustředěné mysli, která stála za vpádem do jeho myšlenek, ten někdo udělal chybu. Pána zla nikdy nenapadlo, že by ho mohli špehovat, dokud ve svých myšlenkách neobjevil přání jít domů a obejmout jistou kudrnatou čarodějku.
Voldemort zaútočil jako zmije. Skrz spojení s Potterem se proplazil do mysli muže, který do té jeho proklouzl zadními vrátky.
Snape. Kdo jiný by to mohl být? Tohle bude víc než uspokojivé…
ooOOoo
Harry se soustředil na svou představu. Seděl u klidného průzračného jezera a nechal své myšlenky volně plynout. Jeho úkolem bylo fungovat jako prostředník a Harry zjistil, že spojení reaguje lépe, když jeho vlastní mysl není rozbouřená.
Snapeovu mysl si představoval jako silné zlaté lano, které se vine po zemi a mizí v jezeře.
Stále vnímal muže, který seděl naproti němu a upřeně na něj hleděl temným pohledem, ale realita se rozplývala, když se na ni nesoustředil. Harry se povaloval na břehu a rozjímal nad povahou svých myšlenek.
Hladina jezera se zčeřila a Harry se zmateně ohlédl. Zachvátilo ho zlé tušení a najednou si uvědomil, že jeho představa začíná ztrácet soudržnost. V tu chvíli vyrazil z jezera obrovský had a začal zlatý provaz zuřivě trhat.
Harry vztyčil štíty nitrobrany a odtrhl od Snapea mysl. Přerušil spojení právě včas, aby viděl, jak muž naproti obrací oči v sloup a sesouvá se ze židle. Snape zrudl a vypadal podivně, jako by ztratil kontrolu nad levou stranou obličeje.
„Ginny!“ zakřičel Harry a vyvolal diagnostické kouzlo. Když jeho žena vtrhla do místnosti, vzhlédl. „Přiveď Molly! Snape je raněný!“
Pokoj se zaplnil lidmi.
„Co se stalo?“ vyjekla Tonksová, vysílajíc vlastní kouzlo. „Vypadá, jako by měl mrtvici!“
„Raddle nás chytil! Přes spojení na Snapea zaútočil!“
Všichni začali vykřikovat jeden přes druhého. Když Snape otevřel oči a snažil se promluvit, nikdo ho neslyšel.
„Sklapněte!“ zařvala Tonksová. „Řekněte to znovu, Severusi.“
Muž zalapal po dechu a nezřetelným, vyčerpaným hlasem zasípal.
„Hermiona…“
„Zatraceně,“ ulevil si Fred. „ Nemohl se Raddle -“
„-přes Snapea dostal k Hermioně, že ne?“ dokončil George.
Tonksová popadla medailon a poslala Hermioně zprávu. Fred s Georgem už byli na cestě ke dveřím, ale Ginny a Harry čekali, jestli Tonksová dostane odpověď. Tonksová vzhlédla od medailonu a zavrtěla hlavou. „Možná jen spí…“
Harry se chystal odejít s ostatními, ale jeho hábit sevřely Snapeovy prsty a zatáhly za něj. Harry pohlédl dolů, kde Molly právě vybalovala své lektvary. Snape na něj zíral, neschopen mluvit, jak polovina jeho obličeje ochabla. Škubl hlavou a Harry si uvědomil, že se snaží říct ‚ne‘.
„Myslíte, že bych měl zůstat a přerušit spojení?“ zeptal se Harry. Snape trhaně přikývl. „Takže ten druhý viteál je pryč?“ Opět jen trhnutí hlavou. „Dobře. Uklidněte se. Ostatní zajdou pro Grangerovy a dostanou je odtamtud, já se půjdu zbavit toho spojení a Ginny izoluje viteál. Molly vás postaví na nohy lusknutím prstů. Jen klid.“
Snape ho probodl pohledem, Harryho tvrzení ho ani v nejmenším neuklidnilo. Ve skutečnosti jej Harry viděl jen jednou takto rozrušeného. Na vrcholu Astronomické věže.
„Pojď, Harry, dostaneme to z tebe,“ řekla Ginny, vzala ho za ruku a táhla ho ke dveřím, zatímco na Snapea začaly účinkovat lektvary, které do něj nalila Molly.
„Bude v pořádku?“ ujišťoval se Harry.
„Ano, bude. Vypadá to hůř, než to ve skutečnosti je. Už jsem mu podala všechno, co bylo třeba. Teď jen potřebuje čas, aby se uzdravil. Dostal i Doušek živé smrti. Jestli bude odpočívat, měl by být za pár dní na nohou. Důrazně ale doporučuji, aby se na hodně dlouho vzdal všech myšlenkových spojení. Dohlédnu na něj a postarám se, aby nedošlo ke komplikacím.“
Zvuk kroků z chodby je upozornil na Ronův příchod.
„Dokázali jsme to! Hotovo!“ pronesl pyšně. Jeho tvář však ztuhla, když si všiml, jak jsou Harry a Ginny znepokojení, a spatřil Snapea. „Co se děje?“
„Máme problém,“ odpověděl Harry.
ooOOoo
„Arture! Dobrý den, chlapci. Vždycky ráda vidím někoho od Weasleyových. Právě se chystáme obědvat. Nemáte hlad?“
„Ne, děkuji, Helen, potřebujeme jen mluvit s Hermionou. Je tady?“
„Ne, právě jste se minuli. Měla se někde setkat se Severusem.“
„Říkala, kam jde?“
„Ani slovo. Pomáhala mi s obědem a najednou se jí zatočila hlava. Potom řekla, že od ní Severus něco potřebuje.“
„Co je s tím kocourem?“
„Než jste vešli, snažili jsme se na to zrovna přijít. Co Hermiona odešla, je podrážděný.“
„Helen, ty a John byste měli jít s námi. Půjdu napřed a vezmu Křivonožku.“
„Hermioně se něco stalo, že?“
„Obávám se, že ano. Severus před několika minutami prodělal mrtvici. Žádnou zprávu Hermioně neposlal.“
ooOOoo
Hermiona se se zaskučením probudila a zjistila, že leží na neznámé podlaze, bolí ji celé tělo a kolem se rozléhá smích. Přes rozcuchané vlasy pohlédla vzhůru a spatřila vyhublého člověka usazeného v křesle podobném trůnu. V dlouhých hubených prstech s příliš vystouplými klouby si pohrával s jejím medailonem.
Voldemort v tomto znovuzrození ztratil víc než lidskost. Jeho oči se ani v nejmenším nepodobaly lidským a jeho uši byly pryč, stejně jako rty. Z úst zbyla jen štěrbina s neobvykle tenkým jazykem.
„Vidím, že se mudlovská šmejdka už probrala ze svého šlofíka. Jak milé, že se k nám slečna Grangerová připojila. Nebo snad paní Snapeová? Není mi zcela jasné, jaké je tvoje postavení. Severus se trochu vzpíral. Musím říct, že jsi nás překvapila. Severus při zábavě vždy upřednostňoval zrzavé děvky. Není to tak, Yaxley?“
„Ano, můj pane.“
„Řekni mi, jaké to je být vdaná za šílence?“
„Nemám ponětí.“
„Aha, tak on se neobtěžoval zaslíbit se ti. Hm. Má drahá, to pro tebe nevěstí nic dobrého. Když mu na tobě tak pramálo záleží, to nejspíš nebudeš příliš dobrou návnadou, nemyslíš? Právě sis zkrátila svůj život z hodin na minuty. Co mi můžeš nabídnout za to, že na chvíli odložím tvůj trest?“
Hermiona cítila, jak jí po zádech stéká v chladných pramíncích krev.
„Nic. Nemám nic, co bys chtěl,“ řekla.
„Dobrá,“ pronesl s opovržením. „Možná mě můžeš prostě pobavit. Co říkáš? CRUCIO!“
Hermiona křičela, když se její tělo zkroutilo bolestí z tisíců horkých jehel zabodnutých do všech jejích nervů. Instinktivně se snažila stočit do klubíčka, ale nad svými svaly neměla žádnou kontrolu.
„Nemůžeš si pomoci?“ posmíval se Voldemort. „A co kdyby sis zavolala na pomoc někoho jiného?“
Hermiona se kousla do rtu a ucítila měděnou chuť krve, ale neodpověděla.
„CRUCIO!“
Znovu vykřikla a svíjela se bolestí.
„Přivolej ho! Vím, že to umíš! To díky němu jsem tě našel. Přiběhla jsi příliš rychle, ty stupidní hlupačko. Přivolej ho!“
„NE!“
„CRUCIO!“
Hermiona si vzpomněla na Nevillovy rodiče a uvažovala, jestli existuje způsob, jak celý ten proces uspíšit. Mohla by propadnout šílenství dřív, než stihne zradit Severuse nebo někoho jiného? Svíjela se a škubala sebou, její šlachy a svaly se trhaly, jak se její tělo zmítalo bez jakékoliv kontroly. Když ji zaplavila další vlna bolesti, otevřela jí svou mysl a snažila se osvobodit.
ooOOoo
Molly a Helen popíjely čaj a navzájem se povzbuzovaly a šeptaly si tichá slova naděje, zatímco držely stráž po Snapeově boku. John Granger svůj čaj ignoroval; seděl nehybně jako socha, na klíně choval vztekajícího se Křivonožku a pozoroval muže na posteli. Měl pocit, jako by jeho celičký svět závisel na tomto děsivě zvláštním a úžasném muži, který v růžovém kabátu a s taškami plnými čínského jídla v ruce vpadl do jejich života. Jejich dcera ho milovala. A jak se zdálo, i on miloval jejich dceru. John si byl jistý, že v nějaké jiné realitě by to považoval za problém. Ale se vším, co se v jejich životech v posledních šesti měsících událo, mu to připadalo spíš jako osud než jako problém. Ve svém životě měl větší starosti než skutečnost, že právě upíral svůj zrak na prošedivělé vlasy svého pravděpodobně budoucího zetě.
Jeho dcera se pohřešovala. John cítil v kostech, že Hermiona je v hrozném maléru. Nepotřeboval mentální spojení ani nějaké šílené magické duševní pouto. Byl její otec a prostě věděl, že má potíže. Věděl také, že jediný člověk, který by ji mohl zachránit, leží po mrtvici v umělém spánku.
John Granger dál ignoroval svůj čaj.
ooOOoo
Ginny se několikrát zhluboka nadechla, pak zvedla hůlku a namířila ji na hlavu svého manžela. Strávila celé hodiny bádáním s Hermionou, nacvičovala správné pohyby hůlky, studovala texty a zalezlá v obývacím pokoji debatovala s Brumbálovým portrétem. Vyřízla Harryho jizvu až do krve a poté k ráně přiložila malou nádobku, vyrobenou z hlíny smíchané s Harryho krví a vypálenou v peci, a stáhla ruku pryč. Od této chvíle to bylo jen na ní. Buď svého muže a otce svých dětí zachrání, nebo ho zabije.
Neustále jí opakoval, že je s tím nejhorším, co by se mohlo stát, smířený.
Ona nebyla. Selhání nepřicházelo v úvahu.
Plně se soustředila na svůj úkol, sebrala veškeré své odhodlání, ještě jednou se zhluboka nadechla a pak zvolala „Solvonimus!“
Kouzlo začalo ihned účinkovat a Ginny slyšela Rona nadávat, když z Harryho rány začala jako temná nicota krvácet esence zla. Přidala do svého kouzla sílu a cítila, jak malý úlomek duše bojuje, aby našel svobodu, ale Ginny ho vůlí zkrotila, až vtekl do určené nádobky. Když byla ta poskvrněná temnota zcela odstraněna z Harryho jizvy, mávla nad nádobkou hůlkou a pronesla: „Laqueo!“
Zaslechla výkřik, který jako by vycházel z velké dálky nebo vzdálené minulosti. Zavrávorala vynaloženým úsilím. Ron popadl nový viteál kuchyňskými kleštěmi a nacpal ho do malého koženého váčku, který zavěsil Harrymu na krk. Rychlým kouzlem zahojil ránu po jizvě a pomocí Enervate Harryho probudil.
Harry se s povzdechem posadil, chytil svou ženu za ruku a stiskl ji. Potom se otočil k Ronovi a řekl: „Voldemort má Hermionu. To bylo to poslední, co jsem viděl.“
ooOOoo
John Granger tiše zasyčel, aby upoutal pozornost obou žen v místnosti. Jeho žena se naklonila a položila mu ruku na paži. Potom se podívala směrem, kterým hleděl, a zalapala po dechu.
Snape otevřel oči. Byly ploché a bez života jako ještě nikdy předtím.
John vstal ze židle a sklonil se k muži ležícímu v posteli.
„Musíte ji zachránit, Severusi,“ přikázal. „Ať už je kdekoliv, zachraňte ji a přiveďte ji domů.“
Nával naděje prostoupil jeho tělem, když spatřil, jak Snapeovy oči ožívají a lesknou se zlobou, ze které Johnovi vstávaly vlasy na hlavě. Snape vstal z postele plynulým, téměř ladným pohybem a zamířil ke dveřím.
Helen popadla jeho plášť a hůlku. „Počkejte!“ Zastavil se. Zastrčila mu hůlku do rukávu, přehodila plášť přes ramena, zapnula sponu a uhladila na něm záhyby. Potom si stoupla na špičky a políbila ho na tvář. „Nezapomeňte zachránit i sebe,“ nařídila mu. „A snažte se nezabíjet!“ Ustoupila mu z cesty a Snape odkráčel z místnosti.
„Copak jste se vy dva úplně pomátli?“ vykřikla Molly. „Ten muž je pod sedativy. Měl mrtvici! Dala jsem mu dost léků, aby o sobě nevěděl ještě dalších osmnáct hodin! Vůbec by neměl být vzhůru a vy mu jen tak nařídíte, aby zachránil vaši dceru!“
John na okamžik zapochyboval, ale pak pohlédl do tváře své ženy. Otočil se zpátky k Molly a řekl: „Zachrání ji. Věříme mu.“ Potom následoval Snapea ven z místnosti.