Marci
Ten rozhovor
The Talk
Originál: https://www.fanfiction.net/s/5459464/1/
Autor: May La Nee
Překlad: Lupina Beta: arabeska
Povolení k překladu: Ano
Family/Humor
Lucius M. & Draco M.
Rating: 13+ Kapitol: 1
Slov: 2958
Shrnutí: Lucius si najednou uvědomí, že s Dracem nikdy nevedl ‚ten rozhovor‘. Příležitostně se ptá, ale dostává se mu jen: ‚Netrap se, už jsem o tom slyšel.‘ Až mu z toho spadla brada!
Období: Bradavice
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží May La Nee. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.
PP: Nejmilejší Marci, všechno nejlepší k narozeninám. Ať se Ti splní všechna přání. Chtěla jsi něco s Luciusem – nu, Lucius se nezapotí z důvodu, který bys ráda, nicméně snad se pobavíš i tak.
Ten rozhovor
„Draco?“
„Ano, otče?“ Draco se opřel o zárubeň dveří knihovny a rychle polkl sousto jablka, které si odhryzl jen chvilku předtím, než ho otec oslovil.
„Pojď sem,“ pokynul mu Lucius.
Draco se váhavě odlepil od zárubně.
„Právě jsem si uvědomil… Nikdy jsme spolu nevedli ‚ten rozhovor‘,“ prohlásil otec a s očekáváním na něj pohlédl.
Draco vytřeštil oči: „Nic jsem neudělal!“ zvolal, jako by otec naznačoval něco naprosto absurdního.
Lucius se uchechtl: „Ne, drahý chlapče, ten rozhovor. O včeličkách a květinkách…?“
Draco se zahleděl stranou a krátce popřemýšlel. Za okamžik se zeptal: „Jako že najmeš nového zahradníka?“
Lucius se zazubil. Když však na syna pohlédl, zjistil, že to myslí vážně. Několik vteřin na něj ohromeně zíral: „Pojď, Draco, posaď se.“
Zmatený Draco jej poslechl.
„O co jde, otče?“ zeptal se s obavami a ukousl si jablka.
Lucius se zhluboka nadechl: „…Přemýšlel jsi někdy, odkud se berou děti?“
Draco mírně zavrtěl hlavou.
„Takže… nepřemýšlel,“ vydechl Lucius nevěřícně.
Draco přikývl a polkl sousto. „Ne, fakt nevím, proč by se mě to mělo týkat…“
Dracovi začínala docházet vážnost situace… alespoň částečně, protože z otcova výrazu nabyl dojmu, že provedl něco velmi, převelmi špatného. „Vylézají z holek, ne?“ rychle dodal a doufal, že tím napraví svoji ‚chybu‘. „Když jim narostou břicha a jsou něco jako teplotné, ne?“
„Těhotné, ano… Merline, ty to vidíš, chlapče…“ Lucius chvíli zíral do prázdna.
Draco se pokusil sledovat jeho pohled, ale když neuspěl, opět si ukousl jablka a znovu se zadíval na otce.
„Je ti patnáct!“
„To si uvědomuju, otče…“
„A… ty jsi nikdy…“ Lucius se otočil k synovi a popadl jej za ramena: „Jistě! Děláš si legraci, že ano?“ zvolal a oči se mu rozšířily nadějí.
Draco na něj hleděl a počal se cítit velice nepříjemně.
Přestal žvýkat, a pak v tom překotně pokračoval, aby mohl polknout a odpovědět: „Ne, nedělám… Z čeho bych si měl dělat legraci?“
Luciusův pohled naplnil čirý děs.
„Ze sexu,“ prohlásil zpříma – což nepadlo na úrodnou půdu. „Milování. Jak tomu teď děcka říkají? Píchání?“
„O tom jsem slyšel…“ přiznal Draco a zvolil výraz tváře, který by odpovídal rozhovoru s dlouholetým spolužákem.
„S-slyšel jsi o tom…?“
„Jasně… ano, otče.“
„Jen slyšel?“
„Jo. Proč, co je to?“
„Takže jsi… nikdy… nepřemýšlel… odkud se berou děti, nebo… Ne?“ Zoufale a bezvýsledně se snažil číst v synových očích.
„Udělal jsem něco špatného…?“ Ty velké šedé oči teď vyzařovaly obavy.
Lucius o tom musel chvíli přemýšlet: „Ne, Draco… Neudělal jsi nic špatného…“
„Můžeš mě už pustit? Začíná to bolet.“
„Dobře…“ uvolnil stisk a otočil se ke konferenčnímu stolku. „A… už ses… někdy dotýkal sám sebe…?“ položil Lucius, rudý jako rak, další otázku.
„Samozřejmě že ano… Je ti dobře, otče…? Vypadáš trochu nemocně…“
„Je mi dobře… Samozřejmě…?“ Lucius z nenadání ožil. „No, pak pro tebe ještě existuje naděje.“
„Existuje… naděje? Jak bych se mohl nedotýkat sám sebe? Zrovna to dělám, ne?“ odvětil Draco s pokývnutím na vlastní paži. Dotýkal se jí svého boku.
Lucius shlédl dolů a téměř doufal, že syna přistihne s rukou v klíně. Ležela na gauči vedle jeho nohy… bez známek jakékoliv aktivity.
„Nevadí… Ehm, Draco?“
„Hm?“
„Už ses někdy… dotýkal svého… émpenisu?“
„Jo…?“ odpověděl Draco tázavě. Netušil, kam tento hovor směřuje. A nelíbilo se mu, jak se otec červená. Nevypadalo to správně.
„…kvůli potěšení, myslím…“
„Hm? Ach-ne. Ne. To nedělám, neboj.“
„Neděláš…“
„Ne, to bych nemohl,“ domníval se, že odpověděl správně.
Lucius si povzdechl. „Proč ne, smím-li se zeptat?“
„Vzpomínáš na chůvu Ludviku?“
„Měl jsi ji… do svých pěti let,“ odpověděl Lucius bezbarvě a něco mu říkalo, že teď se někam dostanou.
„Jednou mě chytla, jak jsem to dělal… Nebo víckrát, to si nepamatuju přesně, ale… pamatuju si, jak se naklonila. A… měla tak obrovský obličej a byla opravdu… hrůzostrašná. A ona mi přikázala, abych to už nikdy nedělal.“ Draco se znepokojeně zavrtěl. „Takže teď… Kdykoliv cítím… prostě… Objeví se mi před očima její obličej a já už nechci.“
„Svatý Merline.“
Teď se Draco opravdu cítil trapně.
„Pamatuješ… proč jsme se jí zbavili?“
Draco zakroutil hlavou.
„Protože tě štípala.“
„…to si nepamatuju…“
„Kdykoliv jsi neposlechl, štípla tě do nosu nebo ucha.“
„Aha.“
„Byla to strašná chůva.“
„Pamatuju si jen, jak mi říká, že to znovu už nemám dělat … Proč jsi ji najal, když byla tak hrozná?“ zajímal se Draco.
„Protože tvá matka není schopná uchazečky důkladně prověřit… Ostatní chůvy to… nezmínily… že?“
„Co nezmínily?“
„Dotýkání se pro potěšení,“ trapnost z velké míry zmizela hlavně kvůli Dracově naprosté neinformovanosti.
„Ach-ne. Jen Jozefína mi říkala, abych se k Dobbymu nechoval jako ke kamarádovi a Marie mě jednou plácla.“
Lucius netrpělivě přikývl: „- protože bys neměl malovat na portréty svých předků… Dobře. Takže… ehm.“
„Určitě je ti dobře, otče?“ Dracův zájem byl upřímný – nestávalo se často, že by otci chyběla slova.
„Určitě,“ odvětil Lucius, posadil se vzpřímeněji a pokusil se uvolnit. Pak se zhluboka nadechl: „Chůva Ludvika se mýlila, Draco.“ Zvedl hlavu a shlédl na syna. Snažil se potlačit rozpaky z tohoto tématu.
Jistě, mohl si zvolit snazší cestu a nechat to na Narcise, ale později by se mu vysmála nebo by ho nazvala neschopným otcem. To nechtěl. Pak, samozřejmě, mohl problém ignorovat a doufat, že Draco si na vše přijde sám…
...
...
Ale v patnácti letech ten hoch nevěděl nic.
Mohl by Bradavice zažalovat za absenci sexuální výchovy… Ale bylo mu moc dobře jasné, že školu nemůže vinit ze synovy neznalosti. A kdyby se na veřejnost dostalo, že jeho patnáctiletý kluk vůbec neví, jak nechat narůst další větev rodokmenu, velmi pravděpodobně by skončil jako oběť šikany. To nebyla příjemná představa.
Pak měl možnost někoho najmout, aby mu vše vysvětlil, ale…
Najmout někoho, aby vysvětlil jen sex, se mu nezdálo moudré. Dotyčná osoba by mohla trvat na demonstraci… nebo… Fuj! Ne, musí to zvládnout sám. Ať tak či onak, bylo by to uhýbání.
Draco si odkašlal: „Mýlila se?“
„Ano – muži… a ženy… se sebe dotýkají za účelem potěšení… A je to fajn.“
Draco zvedl obočí: „Je to… fajn?“
Lucius cítil, že opět zrudl: „Ano, je to fajn.“
„Nevěděl jsem, že to slovo používáš,“ usmál se Draco a opět si ukousl jablka.
„Merlinovy koule, Draco! Není vhodná doba -“ Když uviděl synův šokovaný obličej, polkl a nadechl se: „Omlouvám se, synu, ale už tak je to složité.“
Draco stále vypadal vyděšeně.
„Je to – složité téma a… no… asi jsem ti o tom měl povykládat už dávno.“
„…Jak složité to je…?“ zeptal se Draco pokorně, téměř se bál vůbec promluvit.
„Není to nic, o čem by lidé, ehm, rádi mluvili. Je to soukromé a… Ano. Osobní. Velmi důvěrné. Nechci ti to ještě ztěžovat -“
„…ztěžovat mně?“ Chlapec se opět zasmál. „To ty s tím zápasíš.“
„Dávej pozor na jazyk, chlapče…“ zamračil se Lucius.
Když se Draco opět zatvářil ztrápeně, Lucius pokračoval: „Možná bychom mohli přeskočit… ehm… a prostě přejít k technickým podrobnostem. Jak je všeobecně známé, a ty to jistě víš, děvčata mívají periody -“
„Mívají co?“
Ó, veliký Salazare.
„Periodu. ‚Tu dobu v měsíci‘.“
„Myslel jsem, že je to vtip,“ prohlásil Draco, kousl do jablka a zaměřil se na otce s plným zájmem.
Lucius zvedl obočí.
„Vlkodlačí vtip. Však víš.“
Lucius stiskl rty a zhluboka se nadechl: „Potřebuju drink.“
Po dvou sklenkách skotské v kuchyni a jedné během návratu Lucius položil zavřenou láhev na stůl. „Uvidíš, že až skončíme, život ti bude dávat větší smysl,“ pronesl, když se posadil.
„Tak fajn…“
„Tak fajn. Začněme s děvčaty.“
Draco neodpověděl.
„Ženy… Děvčata… ženy… mají dělohu.“
Draco stále mlčel.
Lucius na něj pohlédl a Draco smutně přikývl.
„Copak, chlapče? To není vtip.“
„Ne, já jen… nevadí.“
„Řekni.“
Draco zavrtěl hlavou.
„Pro rány Merlinovy, chlapče!“
„…připadám si jako pitomec.“
Lucius se na syna díval s očekáváním a Draco našpulil ústa k odpovědi: „…říkal jsi, že to je všeobecně známé… Chápeš?“
„To protože je, Draco.“
„Je obvyklé vědět, co jsou holčičí periody?“
Lucius si povzdechl a upil ze skotské. Následně si pomocí hůlky dolil.
„Nevadí,“ prohodil a přilevitoval si sklenici. „Zjistíš to, až začneš randit s dívkou. Neboj se. Nejsi hloupý, jsi jen…“
„Jsem co…?“
„…nu, řekněme, že nejsi ani Havraspár.“
„…Ehm… Jo. Jsem Zmijozel.“
Lucius si opět usrkl. „Dobře. Takže, odkud se berou mimina.“ Uvelebil se a opět se zaměřil na svého nevědomého syna. Zhluboka se nadechl, a když chtěl pokračovat…
„Je dobře, že jsem Zmijozel, že?“
„Ano, ano… Ano. Je to dobře.“
Dracovi se ulevilo.
Lucius se napil – pořádně. A pak si opět dolil. „Takže, když muž miluje ženu nebo nemiluje a má ji rád dost na to, aby ho vzrušila… Nezírej tak na mě, pitomče… Muži zažívají vzrušení. To je ten pocit, když se chceš dotýkat sám sebe pro potěšení. Zatím chápeš?“
Rychle si usrkl a bleskl pohledem po synovi, který jen seděl s otevřenými ústy. Než stihl promluvit, Lucius pokračoval: „Správně. Ale jde o to, že se nemusíš dotýkat sám sebe jen ty, to mohou i ostatní. A když máš rád dívku a ona tebe, tak, ehm, se může dotýkat tebe a ty jí, protože je to pěkné. Ale to neděláš na veřejnosti, protože jde o soukromou záležitost.“
„…soukromou s dívkou?“
„Ano.“
„…fajn…“
„Považuj to za své košilaté tajemství.“
Ach, rozuměl.
„Takže, ehm… děvčata nemají penis.“ Luciusovi přišlo lehce komické mluvit se svým patnáctiletým synem, který ví všechno o tom, jak být Smrtijedem, ale vůbec netuší, z čeho krevní čistota plyne.
„To vím.“
„Víš…?“ Lucius překvapení nepředstíral.
„Ano, Pansy mě jednou přinutila, abych jí ochmatával sukni. Fakt tam nic neměla…“
„…Ach. Nu, děvčata mají vagínu.“
Vyměnili si pohledy – Dracův zůstával nevědomý a zaujatý, Lucius se snažil upustit od uštěpačnosti.
„Je jako díra, do které pasuje penis.“ Rychle se napil.
„…a jednou za měsíc je zavřená?“
Lucius se zalkl whisky.
„Tou periodou, že jo?“
Když zbytky tekutiny opustily Luciusovu průdušnici, zasípal: „…můžeš to brát i takto, ano. I když je to komplikovanější, ale – v podstatě ano.“
Draco se rozzářil.
„Ehm… Takže. Když… máš rád dívku a ona tebe taky, můžete se pro potěšení dotýkat navzájem, dokud tvůj penis neztvrdne a ty ho můžeš zasunout do její vagíny a pak…“ Bylo bolestivé mluvit k vlastnímu dítěti jako k mentálně retardovanému, i když v podstatě po této stránce retardované bylo.
Sexuálně retardované…
Merline, dej, ať to nikdo nikdy nezjistí!
„Když se uděláš, což je… vyvrcholení, v podstatě, vyprodukuješ, ehm… hmotu. Sperma. Vyjde z tvého penisu do vagíny a existuje velká šance, že poté dívka otěhotní.“ Sáhl po sklenici, ale v půlce pohybu se zarazil. „A tím v jejím břiše začne růst mimino. V děloze. A za devět měsíců, pokud vše půjde dobře, se narodí dítě.“ Přihnul si. Draco byl šokovaný.
„K záležitosti zvané sex se pojí mnoho slov. Protože je to sex. Ehm… když to děláš sám nebo s věcmi, pak se to jmenuje masturbace -“
Draco nepřestával být šokovaný.
„Když se uděláš – dosáhneš vyvrcholení – a vyjde ven sperma, říká se tomu orgasmus… A neboj, Draco, mnoho věcí je normálních. Když máš, ehm, orgasmus ve snu, pak se tomu říká ‚mokrý sen‘ a, ehm, když, uhm, preferuješ zvláštní věci, které tě vzrušují, pak se tomu říká úchylka.“
Dracův šok neustával.
„Jako třeba, ehm, když někteří lidi rádi sledují partnery – uf, oblečené nějakým způsobem, protože je to vzrušuje víc. Partner je někdo, s kým máš sex… pak mluvíme o párech. To milujete jeden druhého. A kromě úchylek tu existují fetiše, což jsou speciální úchylky a tebe nevzruší nic jiného kromě, ehm, té úchylky. A někteří muži mají raději prsa, někteří zadky a někteří preferují celkový obraz.“ Opět se napil. „Prsa dávají mléko miminům, když se narodí. A pupek je místo, kde jsi jako mimino, ehm, v děloze spojený s matkou a tamtudy jsi vyživován, než se narodíš a můžeš pít mléko. Které teče z prsou.“
Opět pohlédl na syna… překvapeně – i když ne tak úplně – zjistil, že je stále ohromený.
„Co?“ zeptal se netrpělivě.
Neměl rád, když Draco mluvil bezmyšlenkovitě, ale tento jeho pitomý pohled ho rozčiloval ještě víc. Dopil sklenici a okamžitě ji naplnil.
„…můžou otěhotnět i kluci…?“
„Samozřejmě že n-… ne… Máš… nějaký konkrétní důvod… se ptát…?“ Lucius se pokusil o nenucenost.
„Pamatuješ, jak přišel onehdy pan Macnair?“
Lucius vyprázdnil sklenici na jeden zátah a přikývl… Bude brzy potřebovat novou láhev.
„Vzal s sebou Michaela, že…? A ty jsi mi řekl, abych mu to tu ukázal…?“
„Přejdi k věci, chlapče.“
„Myslím, že jsme měli sex. Nebo něco podobného. Protože ani jeden z nás není holka.“
Teď byl šokovaný Lucius.
„Ehm, bylo to… vlastně pěkné. A myslím, že jsem se udělal. Ale… nebyl jsem s dívkou, tak se tomu říká masturbace. Nebo ne, protože jsem byl s někým dalším. Kluci nejsou věci, že? Nebo se víceméně klasifikují jako -“
„Homo.“
„Hm?“
„Když se mají rádi dva lidi stejného pohlaví, jsou to homosexuálové. Nebo gayové. Nebo… ano, gayové.“
„Ale i tak se tomu říká sex? Protože -“
„ANO, Draco, i tomu se říká sex,“ vyštěkl Lucius. Pak s nadějí: „…a… jestli je to proti vůli jednoho zúčastněného, pak se tomu říká znásilnění.“
Žádná odpověď.
„Znásilnil tě, Draco?“
„Ne. Nedovolím nikomu dělat mi, co nechci.“
Lucius sáhl po sklenici, ale zastavil jej důvěrně známý hlas: „Chystala jsem se ti říct, abys zahrnul tu část, která se týká potěšení ženy – nebo dívky… ale jak se zdá, ta nebude třeba.“
„Matko,“ Draco pohlédl na ženu stojící za pohovkou.
„Drahý, co kdybys zašel nahoru a toto si přečetl?“ podala Dracovi knihu v jasně rudém obalu. „Potřebujeme si s tvým otcem promluvit.“
„Ale my teď vedeme ‚ten rozhovor‘.“
„Vím, drahý. V té knize najdeš vše, co se ti pokusil povědět otec, ale daleko srozumitelněji a bez předsudků.“
„Jakých předsudků? Já přece -“ pokusil se Lucius, ale byl přerušen.
„Co kdybys přišel v sedm? Pak můžeme jít k večeři,“ pobídla Narcisa Draca a věnovala mu pohled, který říkal, aby raději poslechl.
Když se Draco otočil zády, pokračovala k manželovi: „Ohledně té části o potěšení ženy, kterou jsi ignoroval… Připomenu ti, jak to funguje…“
A tak Draco Malfoy – který se schovával za knihovnou – obdržel nejen ‚ten rozhovor‘, ale i ‚onu demonstraci‘.