Preklady fanfiction Harryho Pottera

Aidanův úhel pohledu

Ten kouzelník je blbec. Máma říká, že tohle slovo nemám používat, ale mockrát jsem ji slyšel ho použít, takže myslím, že můžu taky. Vždycky říká, že děda Ron blbě vaří. Ale myslím, že tenhle kouzelník je blbější než vaření mého dědy Rona.

Máma a táta jsou někde pryč, ale já nevím kde. Daisy je tady. Vypadá smutně. Možná si taky myslí, že je ten kouzelník blbec. Stojí a kouká se na něj, stejně jako zbytek dospělých. Sedím vedle mé kamarádky Mii a dalšího kamaráda Jasona. Oba je znám ze školy.

Už nechci sedět, tak vstanu a jdu k Daisy, abych se jí zeptal, kam šli máma s tátou. Říká, že to taky neví. Ptá se mě, jestli se bavím. Říkám jí, že ten kouzelník je blbec, a ona mi říká, že bych neměl používat tohle slovo. Žil jsem s Daisy několik týdnů, než jsem onemocněl a máma mě vzala zpátky domů. Mám rád Daisy. Není tak přísná jako máma. Ale máma se mnou občas hraje famfrpál a dovoluje Ollie být v bytě, takže mám radši mámu.

Moje narozeninová oslava je v domě babičky Hermiony a dědy Rona. Babička Astorie a děda Draco tu nejsou, ale máma říká, že k nim domů půjdu brzo na večeři. Jsou to máma a táta mého táty. Máma říká, že děda Draco je ubohý starý prďola. Řekl jsem to dědovi Dracovi a on vypadal jako strejda Hugo, když jsme mu s Remusem vyměnili dýňový džus za citronový. Mám rád dědu Draca.

Zeptal jsem se tetičky Jenny, kde jsou máma s tátou a ona to taky neví. Teta Jenny není doopravdy moje teta, protože moje teta by musela být sestra mojí mámy nebo táty a to není. Ale stejně jí říkám tetička Jenny.

Máma mi čte knihu o detektivovi, co luští záhady. Musím být detektivem a zjistit, kam šli máma s tátou. Požádal jsem svou kamarádku Miu, aby byla můj pomocník, protože všichni dobří detektivové mají pomocníky. Mie se líbí ten nemožný kouzelník a nechce se přestat dívat. A můj bratranec Remus sedí svojí mámě na klíně a spí. Tak se zeptám strejdy Ala.

„Strejdo Ale, já musím být detektiv, protože nevím, kam šla moje máma s tátou a Mia nechce být můj pomocník, protože se sleduje na kouzelníka -"

„Dívá se na kouzelníka, kámo," říká strejda Al.

„Jo, dívá se na kouzelníka, ale on je blbec. Pomůžeš mi najít mámu a tátu?" ptám se strejdy Ala.

Strejda Al říká, že mi pomůže a že bych neměl říkat blbec, a ptá se tety Jenny, jestli je viděla, ale já mu říkám, že už jsem se jí ptal a ona to taky neví.

„Kde je strejda James?" ptám se. Musíme taky najít strejdu Jamese. Máma vždycky říká, že jsem mnohem větší mačoun než strejda James, ale já nevím, co mačoun je.

Strejda Al bere telefon a někomu volá, ale já nevím komu.

„Ahoj? ... Kde jsi?... A je tam?... Tys co?... Co tam dělá ona?... To myslíš vážně?... Podívej, Rose, Aidan hledá tebe a Scorpa... jo, řeknu mu to... Hlavně ho najdi, Rose. Mrkni do Doupěte... Dobrá, uvidíme se za chvíli. Dej mi vědět."

„Kde je máma a můj táta?" ptám se znova strejdy Ala, protože vím, že mluvil po telefonu s mámou, protože jí říkal Rose a to je mámino jméno. Všichni jí říkají Rose a jenom já jí smím říkat mami. A jenom strejda James jí smí říkat Zrzko, protože ji to štve. Máma se snadno naštve.

„Tvůj táta tu bude za chvíli, kámo," říká strejda Al. „Tvoje máma je taky detektiv."

Chci se zeptat strejdy Ala, co máma detektivuje, ale zrovna přišel táta a tak se můžu zeptat rovnou jeho. Přestože táta nežije s mámou, on vždycky ví, co ona dělá, protože spolu pořád mluví. A když nemluví s ní, tak mluví se mnou o ní. A občas mu Daisy říká, aby o ní tolik nemluvil, ale já nevím proč, protože já rád mluvím o mámě.

„Čau, lumpíku," říká táta a zvedne mě. Můj táta je vysoký, takže na všechny vidím, když mě zvedne.

„Proč je máma detektiv?!" ptám se ho. „Strejda Al říkal, že máma je detektiv, a proč tu ještě není strejda James, tati?"

„Máš moc otázek," říká mi můj táta. „Tvojí mámě se líbí být detektiv, že ano? Ráda všechno ví. Jako jestli máš hotové úkoly nebo vyčištěné zuby."

Máma se vždycky dívá, když si čistím zuby, protože mi nevěří, že bych si je čistil, kdyby se nedívala.

„Ten kouzelník je blbec," říkám tátovi.

„Jo máš pravdu, je to tak trochu blbec," kývne táta a položí mě na zem. Podívá se na strejdu Ala a zavrtí hlavou. Vypadá vážně jako ten kněz, co jsem ho viděl, když nás babička Hermiona vzala do kostela. Pak jdou do pracovny babičky Hermiony a dědy Rona, protože tam zrovna nikdo není. Budu detektiv a zjistím, o čem budou mluvit. Nevidí mě, když nakukuji do dveří.

„Cito Circumvenio? Děláš si legraci," říká strejda Al. Nevím, co to znamená, ale musí to být špatné, protože teď oba vypadají jako knězové.

„To bych si přál," říká můj táta. „Rose zuří. Laura jí pomáhá ho najít."

„Co tam, kurva, dělala Laura?"

Strejda Al řekl sprosté slovo!!

„Už to spolu táhnou několik měsíců," říká můj táta. Nevím, co to znamená táhnout spolu, ale bude to něco s rybařením, protože můj praděda Arthur byl rybařit a vytáhnul rybu. Možná byl můj strejda rybařit s máminou kamarádkou Laurou. „Věděla to týdny."

„A to ji nenapadlo nám to říct? To smrdí jak leklá ryba." Já jsem věděla, že šli na ryby!!! „Scorpe, jestli se to provalí, tak je to konec jeho kariéry. A on nemá dobré O.V.C.E., na kterých by mohl stavět. Ani N.K.Ú., když už je o tom řeč."

Ovce? Můj praděda má ovci a ta se jmenuje Timothy.

„Upřímně, myslím, že to je jeho poslední starost," říká můj táta, „protože jestli ho Rose najde, tak ho zabije. A já nežertuju."

Doufám, že máma strejdu Jamese nezabije. Vždycky říká, že to udělá, ale nakonec neudělá. Ale člověk nikdy neví.

Rosin úhel pohledu

Když Sybilla Trelawneyová vyslovila věštbu, že jeden musí zemřít rukou toho druhého, neboť ani jeden nemůže žít, dokud ten druhý zůstává naživu, musela mluvit o Jamesi Potterovi a o mně.

Protože jsem vždycky věděla, že to budu já, kdo ho zabije. Už tehdy, když mi byly tři a on mě kouzlem přilepil ke kurníku u Doupěte.

Teď jsme u Doupěte, ale vypadá to tu mrtvě. Tak mrtvě, jak mrtvý bude James Potter, až ho najdu. A tak mrtvě, jak bude mrtvá Laura, jestli ho nenajde v příštích deseti vteřinách.

„Kolikrát ještě budu muset říct, že je mi to líto?" povzdechne si Laura.

„Líto?" syčím jedovatě, když vzcházíme do domu mých prarodičů. „To není jako náhodou rozbít mou čajovou konvici, Lauro. Ty jsi týdny věděla, že James bere ten lektvar a nechala sis to pro sebe. Mohl zemřít. Mohl by být mrtvý." Cítím, že se začínám dusit. „A všechno, co na to řekneš, je, že je ti to líto?"

Alespoň má tu slušnost, že se tváří, jako že se stydí. To by mohl být začátek.

„Jamesi!" zavolám. Žádná odpověď. „Homenum revelio!"

Nikdo tu není. „Kam teď?" zeptá se Laura pokorně.

Rychle se k ní otočím. „Proč se ptáš mě? Ty jsi jeho zločinecký parťák, ty bys měla znát všechny feťácký kvartýry!"

„Zkoušela jsem ho zastavit!" říká po tisící. „Opravdu jsem myslela, že to zvládnu sama."

„Tak to jsi ještě hloupější, než jsem si myslela!" křičím. „Dobrá, jdu k Potterům. Ty můžeš vypadnout domů, nepotřebuju tě." Jsme nelogická, vím to. Ale mám strach.

„Ale, nebuď tak povýšená a spravedlivá, Rose, ty jsi byla tak pohlcená svým světem točícím se kolem Scorpia, že sis ani nevšimla, co se s Jamesem děje!"

„Dobrá, kdybys mi to prostě řekla hned na začátku, nebyly bychom teď v takovém srabu!"

Obě jsme se z hluboka nadechly. Nemůžu uvěřit, že jsem byla tak hloupá, že jsem věřila, že Laura Phelpsová je něco víc než chladnokrevná mrcha. Ta samá chladnokrevná mrcha, která celým Bradavicím odhalila, že jsem těhotná. Ta, kterou James zaslouženě potrestal. Zasloužila si to. Zasluhuje všechno, čeho se jí dostává.

„Jdu k Děravému kotli, ty jdi k Potterům," říká Laura a zmizí dřív, než jí stihnu říct, aby vylezla z vlastního zadku a chcípla.

Když dorazím k Potterům, odemknu si svým náhradním klíčem. Prohledám celé přízemí, než se vydám nahoru do Jamesova starého pokoje, který se od jeho čtvrťáků vůbec nezměnil. Pořád je na dveřích cedule 'Vstupujete na vlastní nebezpečí' a uvnitř visí plakáty Kudleyských kanonýrů a kouzelnického rapera Srpec-50, mezi jehož písně patří 'Nosatý práskač', 'Dívka na koštěti', 'V-Ideál' a 'Hůlky nezabíjejí lidi, to kouzelníci'.^*)

A tady, stočený do klubíčka na svém přehozu s Kudleyskými kanonýry, leží James.

A všechno nutkání ho zabít se překvapivě kompletně vypaří. Vypadá tak malý a ubohý. Vypadá poraženě. Není tou osobností, jakou býval a jakou už dlouho nebyl.

„Jamesi?" zavolám jemně. Je vzhůru. Prostě zírá do zdi a třese se. „Můžu jít dovnitř?" Kývne.

Cítím slzy ve svých očích, zatímco si sedám a objímám ho. „Ach, Jamesi, co sis to udělal?" nadechnu se.

„Jsem v po-pořádku..." prohlásí.

„Co sis vzal?"

„Nic."

Na nočním stolku vidím lahvičku od Cito Circumvenia. „Laura mi všechno řekla," říkám prostě.

James chvíli nereaguje, ale slyším ho, jak popotahuje do polštáře. Nejsem si jistá, jestli jsem ho někdy viděla brečet. Láme mi to srdce.

„Je mi to líto, Zrzko," mumlá. „Prosím, neříkej to nikomu."

„Jaj..."

„Prosím, Zrzko. Prosím."

Chvíli mu neodpovídám, jen ho pevně držím kolem ramen a objímám ho. Vždycky jsem považovala Jamese za bratra. Jsem si s ním bližší než s Hugem. Huga se dotýkám, jen když musím, což zní příšerně. Mám ho moc ráda, ale James, Al a já jsme spojeni od dětství způsobem, jakým s Hugem nejsem. A protože Jamese tak miluju, rozhodnu se mu lhát.

„Nikomu to neřeknu," říkám.

Přivolám šálek a čaje a donutím Jamese, aby ho vypil, což ho na chvíli uklidní. Usne a já ho uložím do postele a dovolím si pro něj brečet.

Teď je čas na akci. Nemůžu tohle nechat být. Nemůžu to ignorovat. Nemůžu to nikomu neříct.

Přemístím se zpět do domu mámy a táty. Mnozí Aidanovi kamarádi už odešli domů, stejně jako část rodiny. Na Aidanovu oslavu jsem si od okamžiku, kdy jsem před téměř dvěma hodinami se Scorpiem odešla, sotva vzpomněla.

Aidan začne blábolit něco o tom, jak jsem byla detektiv, nebo tak něco. Od té doby, co jsem mu nedávno četla příběh o Sherlocku Holmesovi, je docela posedlý detektivy. Říkám mu, že je to hezké, že ale musím mluvit s Alem a Lily.

„Přestaň mě ignorovat!" křičí Aidan. „Mám narozeniny!"

„Jako bychom na to mohli zapomenout," říká Hugo a vede Aidana ke stolku s pitím. Musel poznat, že se něco děje a že nemám absolutně čas být teď zrovna matkou.

Shromáždím strejdu Harryho, tetu Ginny, tátu, Ala, Jenny a Lily, abych je seznámila se situací. Říct někomu, že jejich syn či bratr se potřebuje léčit, je jedna z nejtěžších věcí na světě. To a poslouchat Molly. Hned odcházíme do Potterovic domu, ale než se přemístím, chytne mě Scorpius a chce vědět, co se děje.

„Nech Aidana s Hugem," říkám mu, „myslím, že bys měl jít se mnou."

„Proč?" ptá se Scorpius.

„Zasáhnout."

*

Máma, táta, Potterovi a Scorpius souhlasí, že zůstanou dole, zatímco já půjdu vzbudit Jamese. Leží přesně tak, jak jsem ho nechala, a já se ho bojím probudit. Bojím se toho, co se stane, až ho dovedu dolů a on zjistí, že jsem ho zradila. Kašlu na to. Tohle je pro jeho dobro.

„Jamesi," šeptám a jemně s ním třesu. Zabručí na protest.

„Nechci jít na hodinu," nesmyslně zamumlá. Usměju se. Starý James tam někde rozhodně ještě je.

„Jamesi, vstávej."

Otevře oči. Nikdy jsem neviděla, že by vypadal tak nemocně. V porovnání s Jamesem před šesti měsíci je téměř k nepoznání.

„V pohodě, Zrzko?" pozdraví mě stejným způsobem jako vždycky.

„Jo, jsem v pohodě. Dokážeš dojít dolů?" ptám se.

„Proč?" zabručí.

„Já... já jsem udělala něco k večeři," lžu.

„Nemám hlad."

„Musíš jíst, Jamesi," říkám mu. „Jsi strašně hubený."

„Mluvíš jako babička Molly."

„To mě pobavilo. Musíš sníst aspoň trochu. Prosím."

James vzdychne, překulí se a zabrumlá: „Fajn."

Pomůžu mu z postele, pořád v šoku z toho, že vypadá jako kostlivec. Už se zase třese, ale myslím, že zbytky lektvaru už vyprchávají, protože se pohybuje dost pomalu, což je opačný efekt proklatého Cito Circumvenio. Vedu ho do jídelny, kde jsou všichni shromáždění. Harry objímá Ginny, oba vypadají vyděšeně. Lily viditelně plakala a Al stojí se založenýma rukama. Al vypadá tak mladě ve srovnání s Jamesem. Bývali si tak podobní - teď je těžké říct, že jsou bratři. Jenny a moji rodiče stojí za Potterovými.

„Oh, nevěděl jsem, že jste všichni doma," říká James a viditelně se snaží chovat normálně. Ještě mu nedošla moje zrada. Oh, Jamesi, proč jsi tak pomalý? „Ehm... všechno v pořádku?"

Není běžné vidět tetu Ginny plakat, ale už není déle schopná zadržovat slzy. Všichni jsou z toho viditelně nesví a James přímo panikaří. „Co se děje? Někdo umřel?" ptá se okamžitě.

„Ne, synu. Všichni jsou v pořádku," ujišťuje ho strejda Harry.

„Všichni nejsou v pořádku, Harry," odsekne Ginny, její vztek teď přemůže smutek. „My to víme, Jamesi. Víme o tvém... problému."

Jamesova řeč těla se okamžitě změní na nepřátelskou a obrannou. Založí si ruce a couvne od rodiny, ale já teď stojím za ním, takže nemůže jít moc daleko. Otočí se a naštvaně se na mě podívá. Konečně mu to došlo.

„Já nemám problém," odsekne, přestože mi to ani ne před hodinou nahoře přiznal.

„Jamesi..." dívám se na něj prosebně. „Je mi to líto, ale musela jsem -"

„Nemusela jsi nic! Měla jsi nechat zavřenou pusu, jak jsi mi slíbila!"

„Jamesi," přiblíží se Al. „My nejsme blbí. Tak moc ses v posledních měsících změnil -"

„Sklapni, Albusi," otočí se teď James na něj." Měl bych být polichocen, že jsi vytáhl hlavu z vlastního zadku na dost dlouho, aby sis všimnul, co se děje s někým jiným?"

„Jamesi!" křičí Ginny naštvaně.

„Nejsem tu jediný s tajemstvím, je to tak? Nikdo z vás není lepší. Věděli jste, že Al přivedl Jenny do jiného stavu ještě před svatbou?"

Ach bože. Proč vytahuje tohle? Jestli Jenny do teď nebrečela, tak teď určitě brečí. Harry a Ginny dočasně zapomenou na Jamese a otočí se v šoku na svého nejmladšího syna. Ne, že by pro ně bylo skutečným šokem otěhotnění mimo manželství, ale poněkud překvapení jsou.

„Ty jsi těhotná?" ptá se Ginny popotahující Jenny.

„Byla jsem," šeptá Jenny. „Potratila jsem."

Vím, že je to pro naši rodinu šok a tak, ale měli bychom se vrátit k původnímu tématu. Al zavrtí hlavou na svoji mámu a zamumlá ´teď ne´. Naše pozornost se opět obrací na Jamese. S tajnými těhotenstvími a potraty se vypořádáme někdy jindy.

„Teď jde o tebe," připomínám mu. „My se ti jen snažíme pomoct! Nedaleko svatého Munga je opravdu dobré zařízení, které se zabývá závislostmi. Mohli bychom tě tam dostat -"

„Prostě sklapni, Rose!" křičí. „Nestrkej do toho svůj zasranej nos!"

Třiadvacet let se snažím přinutit Jamese, aby mi přestal říkat ´Zrzko´. Teď, když to udělal, je mi do breku. Nebyla jsem si úplně jistá, že ví, jak se jmenuju. Zjevně ano.

Cítím, jak mě máma bere za ruku a jemně vede k tátovi, stranou od Potterovic rodiny. Teď je to na nich, aby to s ním vyřešili. Nakonec dne nejsem nic víc než jeho sestřenice.

Na Harryho padlo odzbrojit Jamese, na Ginny zamknout dveře a Jenny ho přemlouvá, aby si sedl k jídelnímu stolu a poslouchal, co mu chceme říct. Nedá se na něj mluvit. Je jako jedenáctiletý kluk, kterého zavolali do ředitelny, a on odmítá poslouchat kázání. Prostě si založil ruce a nedívá se nikomu do očí.

Všem tečou slzy. Všichni mu chtějí něco říct, i máma s tátou, kteří poukazují na to, že když si nechá pomoct, nikdo nemusí o jeho problému vědět. Dokonce to nemusí zjistit ani Famfrpálový svaz, když budeme diskrétní. Já ho varuji, že tento lektvar může poškodit jeho reprodukční systém – samozřejmě si naprosto vymýšlím. Jeho vlastní rodina se snaží mu vysvětlit, jak moc je zraňuje tím, když sám sobě takhle ubližuje.

Ale nic z toho k němu nepronikne.

Když někdo zazvoní na zvonek před domem, rozhodneme se to ignorovat. Tedy do té doby, než zazvoní ještě pětkrát a já odemknu dveře jídelny, abych šla zjistit, kdo to je, a říct mu, ať vypadne.

A je to osoba, kterou jsem už dneska do háje jednou poslala.

„Je tady?" ptá se Laura naštvaně.

„Vypadni."

To bylo příjemné.

Protočí oči a protlačí se kolem mě do dveří. Ale dostane se jen o tři kroky dál, protože ji chytím za ruku, abych ji zastavila.

„Nech mě," odsekne.

„Přísahám při Merlinovi, Lauro, že tě vlastníma rukama zabiju," vyhrožuju. „Vypadni odsud, sakra, už jsi nadělala dost škody."

„Musím s ním promluvit. Musím vědět, že je v pořádku."

„Jistěže není v pořádku!" syčím. „Díky tobě."

Vytrhne se mi a rázuje rovnou ke shromážděné rodině, která je v jídelně. Všichni vypadají jejím příchodem zmatení a Jenny vypadá tak naštvaně, jak se já cítím. Vždycky Lauru nesnášela. A vždycky k tomu měla důvod. Nevím, proč jsem o tom někdy pochybovala.

„Kdyby ti to nevadilo, my tu zrovna něco řešíme!" vyštěkne Jenny na Lauru, která na ni vrhne naštvaný pohled.

V podstatě ignoruje všechny ostatní a sedá si k jídelnímu stolu vedle Jamese, který vůbec nevypadá překvapeně, že se tu objevila.

„Jamesi," říká tichým hlasem, který ale zní téměř výhružně, „podívej se na mě." Nepodívá se. Pokračuje v naštvaném zírání do země se založenýma rukama. „Okamžitě, Pottere."

Pomalu k ní přesune pohled, pořád se ale mračí a vypadá jako by byl o deset let starší, než je. Laura ho bere za ruku, což je mi velmi nepříjemné, ale nemůžu odtrhnout oči. Odkdy tihle dva idioti vědí, jak být něžný?

„Musíš mě vyslechnout," říká Laura. „Potřebuješ pomoc."

„Ne, nep-"

„Potřebuješ," trvá na svém Laura, jako bychom to už nezkoušeli. „Potřebuju ti pomoct."

To je zvláštní formulace.

„Ty jsi mi pomohl," pokračuje. „Tenkrát v Bradavicích. Zachránil jsi mě a teď já potřebuju zachránit tebe."

James ji minutu studuje. D íky těm pár slovům, co Laura řekla, jsme tu my ostatní najednou nějak navíc. James její slova skutečně zvažuje. Co má ona, co my ostatní nemáme?

Jistě, historii zneužívání lektvarů. Myslím, že jsem to zpackala.

„Nemůžu jít do léčebny," šeptá James a slzy se mu hrnou do očí. „Přijdu o všechno."

„Ne, nepřijdeš," vrtí Laura hlavou. „Nikdo se to nemusí dozvědět. Je to naprosto důvěrné... a já za tebou budu každý den chodit."

„My všichni budeme, jestli chceš," přidá se Jenny.

A tak James neochotně souhlasí, že nás nechá mu pomoct. Jenny a já mu balíme nějaké věci, zatímco Harry a Ginny ho usadí do auta, aby ho odvezli do léčebny. Na přemístění je příliš slabý.

Sledujeme, jak auto odjíždí, a pak se na sebe podíváme a nevíme, co říct. Otočím se k Lauře.

„Děkuju," říkám. Kývne v odpověď.

* * *


*) Poznámka bet: Trochu jsme se vyřádily - v originále jsou uvedeny tyhle názvy písniček: Snitch Bitch, Smack My Witch Up, Ho-crux a Wand Don´t Kill People, Wizards Do.