Preklady fanfiction Harryho Pottera

Hermiona neměla čas rozebírat události minulého večera, protože se časně ráno vydala na stadion kvůli zkoušce z létání. Stejně jako předtím tomuto úkolu moc dobře nerozuměla, ačkoli samozřejmě nesmírně ovlivní bodování.

Ať už to způsobilo místo konání zkoušky na stadionu, nebo jen že šlo o test z létání, všichni závodníci se zdáli nervóznější – napětí bylo cítit ve vzduchu. Všichni kromě Elly, samozřejmě, ta se téměř neustále usmívala. Arogantně a pyšně, ale zároveň neskutečně přitažlivě jako její otec.

Na obrovském stadionu, kde dříve proběhlo Mistrovství světa ve famfrpálu, vytyčili trať tvaru obrovské oválné spirály, která vedla téměř po celé délce stadionu a pozvolna stoupala až na vrchol. Měla četné, složitě vypadající překážky, se kterými se soutěžící budou muset vypořádat.

Draco si ani neuvědomil, že si automaticky vybral místo vedle Hermiony, což ji pobavilo. Usadil se a naklonil se k ní.

"Zbožňuji svou dceru, ale doufejme, že jí ten arogantní výraz brzy nesetřou z tváře," řekl svým přímočarým způsobem. Mohlo se to zdát od otce nemístné, ale Hermiona si postupně zvykala, jak moc je Dracův úsudek ohledně jeho nesnesitelné, avšak neméně úžasné dcery prozíravý. Ta slova byla tvrdá, ale v jeho hlase slyšela hrdost.

Hermiona se na něj široce usmála: "Nemyslím si, že bychom se museli bát."

"Mluvíš v množném čísle."

"Promiň?"

"Řekla jsi nemusíme se bát," Draco zvedl jedno obočí. "Znělo to dost kolektivně."

Hermiona napodobila jeho gesto. "Stěžuješ si?"

"Ne." Draco se uculil, ale díval se na svou dceru. "Už jsem tě nachytal při používání toho slova na 'p' včera večer."

Zamračila se. "Asi ani nechci vědět, jaké slovo máš na mysli."

"Řekla jsi, že rozhodnutí vsadit na Ellu nebylo založeno na školách, kolejích nebo přátelství..."

"Aha! Tohle slovo na 'p'!" Hermiona se ušklíbla. "Jo, tak tohle jsem použila."

"Děsivé!"

"Dík!"

Draco se zasmál, ale pak jejich pozornost upoutalo ohlášení začátku závodu. Hermiona pocítila záchvěv nervózního očekávání, když se závodníci řadili. Měli vyrážet v půlminutových intervalech, takže bude téměř nemožné zjistit, kdo vítězí. Soutěžící jeden po druhém vzlétali, každý zdolával trať svým vlastním způsobem. Toby si vedl velmi dobře, jeho rychlost byla impozantní a snadno překonal první překážku. Albus byl další bradavický student na startu, s tratí se vypořádával s dechberoucí lehkostí a dohnal soupeře před ním během několika prvních překážek. Scorpius byl v dolní polovině startovních časů a vypadal vyděšeně. Hermiona sledovala s obavami, jak si poradí s první překážkou. Zvládl ji, ale pomalu a nevypadal v pohodě. Zbývaly už jen poslední dvě - Sarah a Ella. Ella se v minutě dostala před soupeřku a nechala ji za zády. Letecké dovednosti Elly byly ohromující a Hermiona si uvědomila, že doslova vyjeveně zírá, jak dívka uhání po dráze a zvládá pokořit každou překážku v cestě.

"Zatraceně, je neskutečná!" pronesla Hermiona k nikomu a ke všem.

Vzhledem k odstupňovanému startu bylo nemožné říci, kdo zvítězil, ale vedoucí závodníci byli zřejmí. Ella prolétla cílovou čárou, opustila závodní pole a sebejistě zamávala na Hermionu a Draca, než několikrát obkroužila stadion.

Jakmile byla zkouška u konce, všichni opustili stadion, aby se během krátké přestávky občerstvili. Výsledky by měly být vyhlášeny za hodinu.

"Myslím, že jsme udělali dobře," řekl Harry, když všichni seděli u stejného stolu.

"Určitě," souhlasila Celie. "Rozhodně máme v první pětce pár a možná i víc."

"Zaměření na sport se Bradavicím očividně vyplácí," řekl Fabian, jako kdyby to byla všechno jeho práce, ale Hermiona se kousla do jazyka a neodpověděla, nechtěla kazit povznášející atmosféru.

Děti přišly, všechny švitořily s energií a nadšením a chtěly ujištění od dospělých, že si vedly dobře.

"Co myslíš?" zeptala se Ella svého otce.

"Myslím, že jsi určitě v top pětce."

"Top pětce! Já chci vyhrát!"

"Vedl sis dobře, Scorpiusi," ujistila ho Hermiona. Slabě se usmál, ale jen přikývl, zřejmě ne zcela přesvědčen.

"Takže, kdy můžeme jít?" zeptala se Ella Draca.

"Vyrazíme pozdě odpoledne."

"Proč nemůžeme jet rovnou po tomhle?"

"Protože já musím nachystat pár věcí a Celie... pani profesorka Corbinová bude muset zkontrolovat, že jste všichni připraveni."

"Tak jo, no," odpověděla Ella zamračeně. Obrátila se na Hermionu. "Jedete taky?"

Hermiona se podívala na Ellu a zavrtěla hlavou. "Obávám se, že nevím, o čem mluvíš, Ello."

Ella se vyčítavě otočila na Draca: "Nepožádal jsi ji? Proč ses jí nezeptal?"

Draco zvedl ruku, aby dívku umlčel. "Všechno je vyřešené, profesorku Grangerovou nemusíme obtěžovat."

"Ale..."

"Ello..." Draco varoval svou dceru, která se na něj podívala a odkráčela. Draco se otočil k Hermioně: "Beru Ellu a několik starších závodníků, se kterými se spřátelila, dnes večer na chatu jako dárek. Mohou si udělat malou oslavu a odpočinout si, než je v dopoledních hodinách přivedu zpátky, připravené na naší cestu zpět do Bradavic."

Hermiona přikývla. "Aha, jasně... to zní hezky."

"Nezmínil jsem se ti o tom, protože Celie nabídla, že půjde se mnou. Nemyslím si, že bych potřeboval dva Bradavické profesory..."

"Nemusíš mi to vysvětlovat."

"Chtěl jsem se tě zeptat, ale Celie moc chtěla vidět chatu a nebyl jsem si jistý, jestli by Erik nebyl trochu naštvaný, kdybych tě požádal, abys tam šla jen se mnou..."

Hermiona se naklonila blíž: "Opravdu to nemusíš vysvětlovat."

Draco ji opatrně pozoroval, než přikývl. "Dobře."

Hermiona ztišila hlas a zkontrolovala, že je nikdo neuslyší: "Uvědomuje si Celie, že bude dohlížet na několik nadšených dvanáctiletých a nebude moci trávit celý čas s tebou?" Zazubila se.

"Není to rande!"

"Patrně zjistíš, že Celie to za rande považuje."

"Zaslechl jsem nesouhlas?" zeptal se Draco a Hermiona zavrtěla hlavou.

"Ne!" popřela to, ale zjistila, že je těžké nepocítit odpor k této novince. Celý večer spolu v chatě, která byla podle Erikova popisu velkolepá. No, budou tam studenti, ale jistě nebudou chtít vyrušovat Ellina otce a svou profesorku, takže tam bude pro Draca a Celii mnoho příležitostí k... Tady se Hermiona v myšlenkách zarazila a povzdechla si. Nechtěla si dovolit o tom přemítat.

Draco ji zvědavě sledoval, ale nic víc neříkal.

Profesor Wayburn vyhlašoval výsledky a Hermiona se ocitla na kraji svého sedadla. Četl prvních pět míst, jako obvykle začal pátým místem, které získal Toby společně s Krásnohůlským žákem. Scorpius se sice neumístil v první pětce, ale dostal čtyři body, což nebylo špatné. Hermiona zadržovala dech, dokud nebylo oznámeno druhé místo a když to byl Albus, pocítila úlevu. To musí znamenat, že Ella je první.

Všichni z bradavické výpravy vyskočili ze svých sedadel a začali slavit, když vyhlásili Ellu. Tahle zkouška pro ně dopadla velmi dobře.

*

Hermiona se po obědě vytratila, aby se nemusela účastnit příprav na výlet na Dracovu chatu. Nechtěla se cítit tak, jak se cítila, ale nemohla si pomoci. Částečně si upřímně přášla, aby ji Draco pozval, ale chápala, proč to neudělal. Byla s Erikem, ač dosti nezávazně, a jakkoliv si byla jistá, že by to byla čistě profesionální spolupráce, drby rostou všude. Erik by si to jako obvykle vyložil po svém, na to by vsadila ruku. Navíc měl Draco rande s Celií, takže to celé dávalo perfektní smysl.

Odložila knihu, kterou se pokoušela číst, a povzdychla si. Jestli to dávalo smysl, proč to v ní tedy tak hlodalo?

Ozvalo se zaklepání na dveře a ona se na ně zlostně podívala. Chtěla jen být sama, dokud Draco a Celie nebudou pryč. Sklouzla z postele a otevřela dveře, aby znovu objevila Draca, opírajícího se o rám.

"Co děláš?" zeptal se a Hermiona na něj zavrtěla hlavou.

"Neumíš pozdravit?"

"Promiň. Ahoj," zdůraznil Draco pozdrav, než zopakoval otázku: "Tak jak je?"

"Upřímně řečeno jsem si užívala pět minut klidu o samotě."

"A večer? Máš nějaké plány?"

Hermiona se na něj zamračila. "Víš, že mám plány. Jenom nevím jaké. Erik nám řekl včera večer, že to bude překvapení."

Draco sevřel rty a na chvíli se odmlčel. "Dobrá... jak moc bys byla naštvaná, kdyby bylo překvapení odloženo?"

"Proč by mělo být odloženo?"

Draco ignoroval její otázku. "Jen do zítřejšího poledne..."

Hermiona složila ruce na hrudi a probodla ho pohledem. "Co se děje? Proč mi to říkáš?"

Draco kývl do jejího pokoje. "Můžu dál?"

Přikývla a ustoupila z cesty, aby mohl vstoupit. Jakmile byl uvnitř, postavila se před něj, paže pořád zkřížené na hrudi. "Tak?"

"Umíš si rychle sbalit? Vsadím se, že ano. Dovedu si představit, jak to všechno velmi efektivně a systematicky skládáš..."

"Draco!" zastavila ho Hermiona. "Buď mi řekni, proč jsi přišel, nebo jdi, protože jsem si chtěla užít trochu klidu."

Draco se ušklíbl a pak rychle promluvil. "Celie nemůže dnes večer jít... na chatu. Má příšernou migrénu - zřejmě snědla nějaké jídlo, které ji způsobuje..."

"Čokoládu a sýr," přerušila ho Hermiona. "Jedla je. Nepomůže jí školní ošetřovatelka? Myslím, že madam Ponfreyové na to stačilo nějaké kouzlo."

"Ano, to na ni seslali, ale může potrvat hodiny, než zabere."

Hermiona naklonila hlavu na stranu. "Je to tvůj komplikovaný způsob, jak se mě zeptat, jestli půjdu na chatu místo ní?"

"Ano - nemůžu vzít žáky bez zástupce školy a nezamlouvá se mi představa noci strávené s Longbottomem nebo, ještě hůř, Langem. Mluvil jsem s Erikem a vysvětlil mu to, vzal to naprosto v pohodě - jeho plány lze snadno provézt zítra před odjezdem. Navíc, když to zruším, Ella bude ve stejné míře naštvaná i vzteklá..."

"Takže chceš, abych Celii zastoupila?" Hermiona pečlivě volila slova, cítila vztek, že se jí teď zeptal, a napůl byla ráda.

Draco obrátil oči v sloup. "Přestaň být tak dramatická."

"Nejsem! Chceš to po mně, ne?"

"Chci po tobě, abys dělala garde svým studentům. Nechápu, co na věci mění to, že to měla původně udělat Celie."

Hermiona vzdychla. "No, asi ani nemám na výběr, že? Buď půjdu, nebo nepůjde nikdo."

"Znamená to ano?"

Kývla. "Na kdy plánuješ odchod?"

"Asi tak před půl hodinou."

Hermiona zasténala. "Výborně!"

Draco se na ni zazubil a obrátil se ke dveřím. "Takže za deset minut," oznámil s rukou na klice.