Preklady fanfiction Harryho Pottera

Pro mudly je Halloween dnem, kdy se děti oblékají za čarodějnice, monstra nebo hrdiny. Kouzelnická populace si ho nespojuje s kostýmy, ale spíš s časem slavností a hostin.

Ale pro Lily Potterovou byl dobou, která jí vždy přinášela vzpomínky na bolest, utrpení a smrt. Kvůli těmto vzpomínkám Lily Halloween nenáviděla.

Před svými studenty se snažila nedávat odpor k tomuto dni najevo. Obvykle byli o Svátku všech svatých ve veselé náladě a Lily nechtěla příběhy ze své minulosti tlumit jejich nadšení.

Dřív si vždycky našla nějakou výmluvu, aby se během tohoto volna držela od studentů dál. Letošní Halloween ale bohužel připadl na prasinkový víkend a Lily se musela zúčastnit jako dozor.

Při běžné vycházce do Prasinek studenti vždycky poletovali mezi krámky a užívali si „žůžo dobrodrůžo". Díky tomu, že tenhle víkend byl zároveň halloweenský, děti téměř šílely nadšením.

Ale vypadalo to, jako kdyby nad Prasinkami viselo něco ve vzduchu. Všem to tak připadalo. Jako kdyby předvídali cosi velkého, cosi neznámého. Ať už šlo o cokoliv, Lily se z toho na zátylku ježily vlasy.

Někdo do ní s žuchnutím vrazil.

„Promiňte, profesorko Potterová," omlouval se Dean Thomas. „Neviděl jsem vás..."

„To je v pořádku, pane Thomasi," odpověděla nebelvírskému sedmákovi. Hlavou se jí při pohledu na něj mihla další hrozná vzpomínka na Halloween. Před šesti lety byli dva z jeho spolužáků právě tento den zavražděni. Lily spolu s několika jejími kolegy tehdy dorazila na zničené dívčí záchodky a našla zde zohavená těla chlapce a dívky. I když byla tato vzpomínka děsivá, ve srovnání s jedním konkrétním Halloweenem před šestnácti lety zcela bledla. Mysl se jí nedobrovolně zatoulala k oněm strašlivým událostem:

Dům rezonoval chladným ledovým smíchem a oni utíkali po schodech do patra. Lily prosila všechny božstva a svaté o jedinou věc, na kterou dokázala myslet - ´prosím, ať se tam dostanu včas!´

Ale pak se slabým puknutím smích ustal. Logická část jejího mozku si uvědomila, že netvor se přemístil pryč a oni přijdou příliš pozdě. Ale Lily se odmítala touto částí své hlavy řídit; odmítala věřit, že je s jejím dítětem konec.

Lily a její manžel James ztuhli ve dveřích dětského pokoje. Oba viděli nehybnou bouli od přikrývkou. James zalapal po dechu a ztěžka klesl na kolena. Lily stále odmítající uvěřit tomu, co jí říkal mozek a co viděly oči, se potácela směrem k postýlce.

„Harry... d-dě- děťátko," koktala hlasem, který se jí třásl víc než ruce. „Harry, prosím, probuď se..."

„Paní profesorko," Deanův hlas ji vytáhl ze vzpomínek, z její každodenní noční můry. „Jste v pořádku?"

„Ano, pane Thomasi, děkuji," řekla Lily. „Jen dávejte pozor, kam šlapete."

Mladík přikývl a odběhl. Jak se Lily rozhlížela po vesnici, viděla, že nejen Dean, ale i ostatní jsou jak z divokých vajec,.

Když uviděla vysokou dívku, jak jde směrem k ní a nese dvě láhve máslového ležáku, po tváři se jí rozlil úsměv.

„Ahoj, Alice," pozdravila patnáctiletou dívku.

„Čauky, mami," odpověděla Alice a podala Lily jednu z lahví. „Jak je?"

„Jsem v pohodě, miláčku," sdělila jí Lily. Alice věděla, že jí matka neříká pravdu, ale nechtěla na ni naléhat.

Lily se napila a obrátila se na dceru: „Neměla bys ztrácet čas s mámou. Jdi a užij si volno s kamarády."

„Já s tebou neztrácím čas, mami," usmála se Alice. „Kromě toho mám jen zřídka možnost strávit s tebou čas mimo školu."

„Jak se mají dvě nejchytřejší a nejkrásnější čarodějky na světě?" ozval se za jejich zády známý mužský hlas. Alice se oddělila od matky, vrhla se ke svému otci a objala ho kolem krku.

„TATI!" křikla mu do ucha. „Už jsem tě neviděla roky!"

„Alice, kotě," zasmál se James, „viděli jsme se ani ne před měsícem."

„To je blbost! Připadalo mi to jako věčnost!"

James doklopýtal ke své ženě s dcerou stálu mu visící na krku. Lily nikdy nepřestane překvapovat, jak je Alice svému otci podobná. Nikoliv ale v obličeji, to podle ní spíš připomíná Lilyinu matku. Ale Alice se otci podobala v mnoha jiných směrech. Pohybovala se jako on, dělala při mluvení stejná gesta. Zdědila Jamesovy dlouhé nohy a ve svých patnácti letech byla téměř tak vysoká jako on (čili byla o hlavu vyšší než většina jejích spolužáků). Lily jen litovala, že po její matce nezdědila bohatou, kaštanovou hřívu.

„Tak co, lásko," kývl James a zahrnul do rodinného objetí i Lily, „jak se držíš?"

Lily se pokusila o odpověď, ale rty se jí mírně zachvěly. Spokojila se s jednoduchým pokrčením ramen. Nechtěla mu lhát a tvrdit, že je všechno v pořádku, když věděla, že on cítí totéž co ona. Byl s ní, když se to stalo; viděl v postýlce ležet to malé nehybné tělíčko. On byl tím, kdo jí odtrhl ruce od studeného těla jejich syna, zatímco prosila děťátko, aby se probudilo. James se zkusmo usmál, ale nepovedlo se mu to. Nakonec svou ženu políbil v naději, že ji tím utěší.

Lily sklouzla z oka osamocená slza. James a Alice ji objímali. Neplakala jen za sebe; plakala, protože James ztratil prvorozeného syna. Plakala i proto, že se Alice nikdy nebude moct setkat se svým bratrem, a protože Harry nebude mít nikdy šanci naučit Remmyho hrát famfrpál.

„Kde je Remmy?" ozval se James, jako kdyby slyšel její myšlenky. Vždycky to vypadalo, že má talent vycítit, co si Lily myslí.

„Pět," odpověděla Lily a zvedla ruku se všemi vztyčenými prsty. James svraštil obočí a vyslal k ní zmatený pohled.

„Čtyři," pokračovala a vteřinu poté skrčila před Jamesovým nechápavým výrazem jeden z prstů. „Tři..." další prst skrčený, „dva..." a pak poslední, „jedna."

„TATI!" S ukončením odpočítání přiletěla jakási šmouha a skočila do hromadného objetí.

„TativíšuTaškářejevšechnobožíatakyvtomMedovémrájitydrceníšvábiatonovékoště..." drmolil chlapec s tmavě hnědými vlasy.

„Remmy," přerušil James svého syna, „pozdrav svou mamku."

„Ahoj, mami," usmál se Remmy a ihned na otce znovu začal nadšeně chrlit své objevy z Prasinek, „...novékoštěNimbusX2okterémtvrdížejerychlejšínežkulovýbleskalenicnenírychlejšínežkulovýblesk..."

Po několika Jamesových přitakáních a jednoho zvolání „To se vzrůšo!" Remmy ztichl a konečně zaregistroval smutek v očích rodičů.

„Jé, promiňte..." zamumlal. „Zapomněl jsem, co je za den."

„To je v pořádku, miláčku," řekla Lily a pohladila syna po zádech.

„Ne, není," odpověděl Remmy ponuře. „Neměl bych být šťastný, když vy nejste."

„Remmy, miláčku, to se tedy pleteš," usmál se na něj zeširoka James.

„Když jsi šťastný ty, jsme šťastní i my," dodala Lily a syna políbila.

„A tady je chudák strýček Sirius, na kterého se úplně zapomnělo," zadeklamoval melodramaticky vysoký černovlasý muž.

„SIRIUSI!" vykřikly obě děti a vrhli se na rodinného přítele.

„PRR!" zabručel Sirius, když ho zavalili. „Brzděte, vy dva."

„Ahoj, Jamesi," ozval se Remus Lupin, který se k nim rovněž připojil.

„Dobrý den, profesore Lupine," pozdravila ho Alice.

„Alice Potterová," pokáral Lupin naoko dívku, „kolikrát jsem ti říkal, že mimo školu mi ty a tvůj bratr můžete říkat Remusi?"

„Promiňte, pro... R-Remusi," zakoktala se Alice a zatvářila se, jako kdyby provedla něco strašného a chytli ji při tom.

„Nikdy by mě nenapadlo, že vyslovit moje jméno bude tak těžké jako říct ´Voldemort´," zasmál se Remus. K Lilyině nelibosti sebou Remmy a Alice při zaslechnutí jména Pána zla trhli. Lily se chystala znovu poučit své děti, že se nemají bát hloupého jména, ale všimla si zrzavé dívky, která je míjela, když Remus řekl ´Voldemort´, a když to jméno slyšela vyslovit nahlas, nadskočila a vykvikla.

„Slečno Weasleyová," oslovila Lily mladou čarodějky chápavým hlasem, „je to jen jméno. Nikdo by se neměl bát jména, drahoušku." Jenom toho muže, pomyslela si v duchu.

„Promiňte, paní profesorko," omluvila se Ginny. Poté se obrátila k Lupinovi: „Pane profesore, můžu se vás na něco zeptat? Vím, že nejsme ve třídě, ale opravdu mám potíže se štítovým kouzlem."

„Pojď, vrátíme se do hradu a já ti s tím pomůžu," odpověděl Lupin a Ginny popošla blíž ke svému učiteli obrany. „Většina lidí má s tímhle kouzlem potíže. Obvykle je to jen otázka sebedůvěry..."

Právě když Ginny míjela Siriuse, narazila do něčeho nebo někoho, kdo tam nebyl.

„Uf," vykřikla ta neexistující osoba. „Jejda."

Lily se podívala na Siriuse pohledem, který měla vyhrazený pro ty nejzlobivější žáky. Při pohledu na její výraz a postoj udělali Remus a James nevědomky krok vzad, zatímco Sirius zamrzl na místě s provinilým výrazem ve tváři.

„Siriusi Phineasi Blacku!" spustila Lily a muž se doslova o několik centimetrů zmenšil.

Remmy v hrůze zamumlal: „... všechna tři jména!"

„Tvoje dcera je teprve druhák!" pokračovala Lily. „Michelle NEMÁ dovoleno opustit areál hradu!"

„Vypadá to, že tě čapli, kámo," poznamenal James soucitně.

„Kuš!" odsekl Sirius. „Je to tvůj plášť!"

Lily se otočila a probodla svého manžela pohledem, který by většinu mužů přiměl začít se potit strachy. Její zářivé zelené oči vzplanuly. Přistoupila k Jamesovi, takže jejich nosy se ocitly jen několik centimetrů od sebe. James se přikrčil a připravil se na nastupující slovní útok.

Ale Lilyina tiráda o školních pravidlech byla rázně uťata. Země pod jejich nohama se otřásla, jako kdyby nedaleko došlo k výbuchu. Všichni v Prasinkách, studenti i dospělí, se podívali jeden na druhého v naději, že jim někdo vysvětlí, co se právě stalo. Skrz magii, která ji obklopila, Lily ucítila další zachvění. A pak se na krátký okamžik země otřásla ještě jednou.

„Tati, já se bojím," zaslechla Lily zpoza Siriuse hlas neviditelné Michelle Blackové. Muž rychle svou dceru objal. Lily zároveň ucítila, jak se Remmy při opětovné otřesu chytil jejího hábitu.

Magie začala ve vzduchu pulzovat a zabrněla Lily na kůži.

„Děti, schovejte za nás," nařídila Alici, Remmymu, Ginny a Michelle. Dospělí se ochranitelsky postavili před děti.

A pak se to stalo.

Prudký vítr, objevivší se odnikud, málem srazil Lily na kolena. Zaslechla výkřiky a jekot okolních lidí, kteří nebyli schopní udržet rovnováhu a tvrdě dopadli na zem, a musela si dlaní chránit oči před oblakem prachu a špíny, který ji obklopil.

Když se prach usadil, Lily uviděla na náměstí šest... kusů hmoty. Na krátký okamžik si pomyslela, že jsou to jen velké kupy černého bláta, ale pak se jeden z těch kusů postavil.

Byli to lidé!

Tři z nich leželi nehybně na zemi, další dva se malinko hýbali. Ten, který vstal, byl soudě dle velikosti a konstrukce zřejmě chlapec nebo malý muž. Levá paže mu bezvládně visela u boku, evidentně na několika místech zlomená. Odpotácel se dva nebo tři kroky, a pak se s žuchnutím zhroutil na zem.

V tu chvíli začali všichni panikařit.

Scenérie se během vteřiny proměnila v pozdvižení; lidé křičeli a ve slepém děsu prchali. Někteří z mladších studentů byli nechtěně sraženi k zemi ostatními dětmi a obyvateli Prasinek.

Remus popošel dopředu, namířil si hůlkou na hrdlo a zamumlal zaklínadlo Sonorus.

„Bradavičtí studenti!" zvolal zesíleným hlasem. „Uklidněte se!" Šokovaní žáci přestali panikařit a otočili se ke svému učiteli obrany. I ostatní přestali prchat.

Lily přispěchala k nehybným tělům a provedla rychlé diagnostické kouzlo. Šlo o jednoduché kouzlo, které se naučila za války s Voldemortem. V podstatě svého sesilatele upozornila, pokud oběť měla jakékoliv život ohrožující zranění. Tito studenti, Lily předpokládala, že jde o studenty, protože se zdáli být tak mezi patnácti a dvaceti lety, byli potlučení a zranění, ale ne tak, aby je to ohrožovalo na životě. Dva z nich, kteří se trochu hýbali, teď rovněž upadli do bezvědomí.

„Prefekti, doprovoďte ostatní studenty zpět do hradu," burácel ulicemi Remusův hlas. Lily seslala diagnostické kouzlo také na chlapce, který popošel několik kroků; jako jediný ze skupinky se stále hýbal. Stejně jako zbylých pět ho od hlavy k patě pokrýval hustým černým slizem. Brýle měl zalepené blátem, takže byl dočasně oslepený.

„Studenti, vraťte se klidně a spořádaně do hradu," nařídil Remus svým kouzlem zesíleným hlasem.

Obrýlený chlapec jako kdyby reagoval na Remusova slova. Lily jednoznačně viděla, že posbíral poslední zbytky sil a promluvil tak slabě, že mu stěží rozuměla.

„Náměsíčníku... Náměsíčníku... varuj Brumbála..." zachroptěl, „Voldemort má... obraceč času..."

Poté se chlapec se zasténáním zhroutil.

Remus ukončil kouzlo Sonorus a obrátil se k Ginny, Alici a Remmymu. „Vy tři se vraťte do hradu a informujte ředitele o tom, co se tu stalo."

„Většina z nich má pár drobných poranění," oznámila Lily. „Několikero řezných ran, popálenin a zlomené kosti. Tenhle je na tom nejhůř," ukázala na chlapce. „Ale zdá se, že jsou především vyčerpaní."

„Musíme je ihned dostat k Poppy!" prohlásil James. „Lily, Remus a já je přesuneme do hradu. Siriusi, vezmi Michelle zpátky přes průchod k Vrbě mlátičce."

Během několika minut odlevitovali dospělí všech šest dětí z Prasinek na ošetřovnu do Bradavic. Stěny vstupní haly lemovaly řady zvědavých studentů, kteří transport sledovali.

„Lily," řekl Brumbál, když k nim dorazil, „tvoje děti a slečna Weasleyová mi řekly, co se stalo. Probral se někdo z nich?"

„Ne, ale jeden z nich řekl něco... zvláštního," odpověděla Lily. „Ten chlapec mluvil o tom, že Voldemort má obraceč času."

„Obraceč času," zopakoval Albus a hladil si při tom svůj dlouhý bílý vous.

„Ale Albusi, neřekl ´Vy-víte-kdo´ ani to nijak neopsal," pokračovala Lily. „Řekl ´Voldemort´a vůbec to s ním nehnulo."

Lily by mohla lidi, kteří dokázali vyslovit ´Voldemort´a netřást se při tom nebo nepropadnout záchvatu paniky, spočítat na prstech jedné ruky. Bohužel své dvě děti mezi ně zahrnout nemohla. Jako kdyby se nakazily tím hloupým strachem ze jména Pána zla, kterým trpěl celý kouzelnický svět. Bez ohledu na to, kolikrát se toho iracionálního strachu snažila Alici a Remmyho zbavil, nedokázali to jméno vyslovit.

„Jsi si jistá, že řekl ´obraceč času´?" zeptal se Albus.

„Naprosto," potvrdila Lily. „Co si o tom myslíte, Albusi?"

„Něco, co bych rád nejprve potvrdil nebo vyvrátil, než o tom budu mluvit," odpověděl muž svým obvyklým záhadným způsobem. Pak se otočil k Lily zády a přešel k Madam Pomfreyové. „Poppy, mohu dostat vzorek té látky, kterou jsou ty děti pokryté?"

Zatímco ředitel hovořil se školní ošetřovatelkou, Lily se obrátila k Jamesovi, Remusovi a Siriusovi, který se k nim právě připojil.

„Ten chlapec řekl ještě další divnou věc," pronesla tlumeně, aby ji slyšeli jen ti tři. „Jako kdyby poznal Remusův hlas."

„Co je na tom neobvyklého?" zeptal se Remus.

„Nazval tě ´Náměsíčníkem´," odpověděla Lily. Remus se zakuckal.

„Jak je to možné?" nadhodil James.

„Tohle Remusovo jméno známe jen my čtyři," podotkl Sirius.

„Zná ho i Petr," dodala s nádechem v hořkosti v hlase Lily.

Chvíli na to podala Poppy řediteli láhev naplněnou tmavým slizem.

„Jdu na tom provést několik testů," oznámil Brumbál a zkoumavě se na substanci zadíval. „Lily, byla bys tak laskava a pomohla Poppy s těmi dětmi?"

„Tak dobře, ale ostatní ven!" zvolala Madam Pomfreyová a vyprovodila všechny kromě Lily z ošetřovny. Když zavřela dveře, otočila se na mladou ženu a řekla: „Vezmu si ty tři napravo a ty můžeš začít zleva."

Lily nebyla tak zkušená lékouzelnice jako Poppy, ale během války s Voldemortem se naučila základy. Přistoupila k nejbližší posteli a provedla čisticí kouzlo, aby z těla odstranila inkoustově černou látku. S tichým puknutím neznámý sliz zmizel a Lily spatřila mladou dívku, která jí připadala povědomá. Nicméně něco jí na té dívčině připadalo divné. Měla tlusté brýle a tmavě černé vlasy, ale školní hábit vypadal jako desetiletí starý. Lily viděla fotky Jamesovy matky, když chodila do Bradavic; hábity na těch fotkách vypadaly podobně.

Odsunula své myšlenky stranou. Primárním cílem bylo postarat se, aby se ty děti uzdravily. Vzala hůlku, kterou dívka stále pevně svírala v ruce, a odložila ji na noční stolek.

„To je divné, Lily," ozvala se z druhé strany místnosti Poppy. „Tahle jako by na sobě měla nějaký kostým."

„Kostým?" zeptala se Lily, která dívce mezitím sňala brýle a položila je vedle hůlky.

„Ano, vypadá to, jako kdyby si proměnila hábit na šupiny a na nos si nasadila legrační růžek."

„No, mudlovské děti mají ve zvyku nosil na Svátek všech svatých kostýmy," poznamenala Lily a obrátila pozornost zpět ke své pacientce. „Možná ty děti z nějakého důvodu tu tradici obnovily..."

Lily ztuhla, protože si všimla, že černovlasá dívka, která ležela v bezvědomí před ní, má zrzavé obočí. Poklepala na dívčinu hlavu a pronesla: „Finite."

Přímo před Lilyinýma očima se dívčiny černé vlasy změnily na ohnivě červené.

„Dobrý bože!" vykřikla Lily. „To je Ginny Weasleyová."