Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad: martik

Kapitola 16. Život ohrožující odhodlaní zubaři

Hermiona dorazila na schůzku Řádu dřív a Harry ji okamžitě vtáhl do své náruče.

„Funguje to! Vy dva jste geniální!“ vysvětloval a vzrušeně ukazoval k rohu místnosti, kde seděl Severus zpola skrytý za novinami.

„O čem to mluvíš, Harry? Co funguje?“

„Dnes jsem použil spojení! Fungovalo to skvěle!“

Hermioně se překvapením rozšířily oči a okamžitě začala na Harryho pálit jednu zmatenou otázku za druhou. „Co jsi udělal? Ví o tom Voldemort? Poznal, že využíváš vaše spojení?“

„Ne, ne, ne. Všechno je v pořádku. Zkoušeli jsme sledovat Raddleovu magii. Využili jsme moji jizvu a Snapeovo Znamení zla. Procvičoval jsem se ve stopování jeho Znamení.“

„A povedlo se? To je báječné, Harry.“

Odfrkl. „A zvládl jsem toho ještě víc. Ron a já jsme dneska prolezli ministerstvo od půdy až po sklep. Aniž by to tušili, podařilo se mi objevit tři Smrtijedy. Kingsley už dva z nich zneškodnil. Jednoho jsme nechali jít, ale Tonksová na něj umístila sledovací kouzlo a má ho na mušce. A právě to dneska večer slavíme!“

Hermiona se s úsměvem od ucha k uchu vrhla na svého přítele. „To je fantastické, Harry! Výborně!“

Ucítila záchvěv uspokojení nad jejími slovy a otočila se k Snapeovi, který předstíral, že se věnuje novinám. Už několik dní testovali, jak omezit nebo různě využít jejich vazbu, aby mohli lépe prozkoumat její hranice. Rozhodla se, že právě teď je vhodná doba tuto teorii opět vyzkoušet. Přes jejich spojení vyslala intenzivní nával hrdosti a obdivu a uviděla, že Snape zvedl hlavu a jeho oči se rozšířily. Rozpustile se na něj usmála a pak se vydala do kuchyně ulovit si něco k jídlu, než začne setkání.

Setkání probíhalo povzbudivě, nejdéle se diskutovalo nad Harryho novinkami. Hermiona většinu času jen poslouchala a jako obvykle neodolala psaní poznámek. Ve skutečnosti neměla, co by dodala.

„Měli bychom Vy-víte-komu podstrčit falešné informace,“ řekl Ron. „Víme, že on to Harrymu několikrát provedl, ale může mu to Harry oplatit?“

„Ne, ne přímo,“ odpověděl Snape. „Pán zla je jedním z nejlepších známých nitrozpytců. Neexistuje žádný způsob, jak bychom mohli přímo ovlivnit jeho myšlenky, aniž by to zachytil. Avšak zcela určitě bude fungovat nepřímý přístup. Potter může dovolit Pánovi zla ucítit své opravdové emoce spojené s něčím jiným a nechat ho dospět ke špatnému závěru. Přežil jsem jen díky tomu.“

Hermiona zvedla hlavu a podívala se na Snapea.

Ucítil její pohled, a dřív než se stihla odvrátit, střelil po ní očima. Cítila, jak jeho nepohodlí vzrostlo.

Okamžitě si uvědomila, že to samé udělal i jí. Nenávist. Ta zdrcující, ochromující nenávist, co z něj sálala, když ho tenkrát zahnala do kouta, byla lež.

Pocítila prudký výbuch hněvu a rychle jej zadusila. Od té chvíle, co mu dokázala, že jeho domněnky byly falešné, dřeli na tom, aby se udrželi na neutrální půdě. Jejich příměří však bylo křehké. Prožívali ošklivé období, kdy se snažili netrhat sebou a nereagovat na vzájemné emoce a udržet jejich rostoucí intenzitu na uzdě. Zlost se mohla rychle proměnit v doběla rozžhavenou zuřivost, a proto poslední týden pečlivě pracovali na potlačení svých emocionálních reakcí.

Když se podívala na celou situaci s větším odstupem, chápala a dokonce obdivovala, s jakou obratností ji odsunul stranou od pocitů, které chtěl před ní ukrýt. Prohnaný bastard. Byl až po krk v problémech, ale přitom zůstal neuvěřitelně brilantní v manipulaci mysli. Přišlo by jí to ještě obdivuhodnější, kdyby si nepřihříval svou polívčičku právě na její mysli.

Odsunula ty myšlenky stranou. Nemělo smysl se k tomu vracet a Hermiona mnohem více upřednostňovala nezávazné přátelství, které si vybudovali.

Oba si uvědomovali, že toto křehké příměří je zcela závislé na jejich schopnosti dělat mrtvého brouka. Dokud budou oba předstírat, že ji nikdy nepolíbil a že ona nikdy neslyšela, jak přiznává, že ho příliš znepokojuje, než aby ji pokládal za přitažlivou, bude všechno v nejlepším pořádku.

Poslední dny spotřebovala spoustu energie snahou přesvědčit sebe samu, že příjemné přátelské mentorství jí stačí, a nechala Snapea, aby si přebral svoje city k ní v novém světle vzájemného porozumění.

Věděla, že tráví spoustu času přemýšlením o ní. Stále častěji cítila, jak k ní upírá svou pozornost, a když se otočila, očekávala, že ho spatří, jen aby zjistila, že se schovává v jiné části domu. Snažila se odposlouchávat – využít jejich posílené spojení, aby se napíchla k jeho skutečným myšlenkám – jen proto, aby ji znovu a znovu nachytal. Vyvinul si schopnost přeskakovat mezi několika myšlenkami najednou a vytvářel psychický odpor, který jí způsoboval závrať a rozčiloval ji. Dvakrát ho zaslechla, jak se ve vedlejším pokoji směje, když se musela chytit židle, aby slabostí neupadla. Samozřejmě, že okamžitě naučili tyto věci i Harryho, koneckonců se to všechno dělo ve jménu výzkumu.

Náhodný výrok ji přinutil prudce zvednout hlavu. „Promiň, Rone. Nějak jsem to nepochytila. Můžeš to zopakovat?“

„Myslím, že už je na čase ukončit tvoje spojení se Snapem. Máme hromady informací o tom, jak svazek využít, ale potřebujeme víc informací o tom, jak ho zrušit. Máme plán, jak zaútočit na Však-víš. Musíme se začít soustředit na to, jak udržet Harryho naživu.“

Hermiona ucítila, jak se jí zmocňuje panika, a nebyla si jistá, čí pocit to vlastně je. Snažila se udržet si neutrální výraz, když se otočila na Severuse, který pro každého, kdo nemohl cítit jeho emoce, vypadal věrohodně lhostejně.

„Co si myslíte vy?“ zeptala se ho.

„Souhlasím,“ odpověděl a Hermiona musela potlačit vlnu lítosti, která se z jeho směru valila. „Pokud to Potterovi pomůže, pak je to správné.“

„Dobře,“ odpověděla roztřeseným hlasem.

„Nemyslím si, že byste to pouto měli rušit úplně,“ vložil se do toho Brumbálův portrét. „Možná, že pokud omezíte spojení na úroveň toho, které nyní sdílí Tom s Harrym, získáme lepší představu o tom, co potřebujeme na Harryho ochranu.“

„Dohodnuto,“ přikývl Severus.

Hermiona se málem zhroutila úlevou. Věděla, že jednou nastane den, kdy budou muset své pouto zrušit, ale myslela si, že bude mít víc času. Tento poloviční krok jí alespoň poskytne šanci vyrovnat se s tím.

„Pane Pottere, budu potřebovat přístup do vaší mysli, abych zjistil, jak zkopírovat sílu vašeho spojení s Pánem zla.“

„Pokud se vám to hodí, můžeme to udělat hned,“ navrhl Harry. Snape přikývl a oba se odebrali do knihovny, aby měli klid.

Dívala se, jak Snape opouští místnost, a cítila doznívající smutek, který za ním vlál jako prapor, když si vedle ní na gauč přisedl Fred.

„Bude to divné, co? Víš, mám na mysli, že kdyby se někdo vrtal v mém spojení s Georgem, tak bych vyletěl z kůže. Vaše sice není to samé jako to, co sdílí kouzelnická dvojčata, ale s Georgem jsme si říkali, že to nejspíš bude dost podobné, že jo?“

„Můžu jen hádat, ale asi ano. Bude to těžké. Už jednou jsme se snažili naše spojení přerušit a moc dobře to vážně nešlo. A to to trvalo asi jen pět minut.“

„Vsadím se, že i těch pět minut bylo až moc.“

Neodpověděla, jen přikývla a podívala se nahoru směrem ke knihovně, kde mohla cítit Severusův smysl pro povinnost, který přehlušoval všechny jeho ostatní myšlenky. Představila si mladšího nesnesitelného Snapea a ušklíbla se.

Čas jako by se natáhl, protože ostatní se teď, když setkání vyšumělo do ztracena, věnovali jiným činnostem. Ucítila, jak se gauč zhoupl, a když pohlédla dolů, spatřila George, který se snažil tvářit bezstarostně, ale zároveň byl příliš ostražitý, aby mohl slavit úspěch. Chtěla jim poděkovat za jejich péči, ale celá její bytost se soustředila na těch pár posledních okamžiků nefiltrovaného spojení s jejím profesorem.

Když to nastalo, Fred, George a Brumbálův portrét ji znepokojeně sledovali. Cítila jeho odhodlání, jeho smysl pro povinnost, cítila jeho naprostou ochotu a svou vlastní promítala nazpět k němu. V posledním okamžiku s ní zacloumal jeho absolutní žal, než zhasl jako svíčka.

Zalapala po dechu a snažila se vyskočit z pohovky, ale Fred ji stáhl dolů a Hermiona se zhroutila do jeho náruče a plakala, zatímco ji George hladil po zádech.

„No tak, už je po všem. Není to úplně pryč, že ne?“ řekl George. „Jen to musíš trochu vyladit, to je všechno.“

Sáhla po spojení a cítila rozervané mentální zranění. Odtáhla se od něj v obavě, že by mohla spojení náhodou znovu obnovit, jako se to povedlo tenkrát Snapeovi v jejím pokoji. Bylo po všem. Alespoň teď byli v bezpečí před vzájemným ovlivňováním svých emocí, než oba přijdou k rozumu.

Odtáhla se od Freda a vzala si kapesník, který jí vtiskl do ruky.

„Ty a Snape jste toho spolu hodně prožili,“ řekl Fred. „Zůstanete přáteli, a to i bez toho, abyste si navzájem dokončovali myšlenky. A taky si myslím, že se hodí mít takového užitečného kamaráda, jako je on.“ Nepatrně se na něj pousmála. „No vidíš, to je naše holka.“ Otřela si obličej, oběma poděkovala a vytáhla hůlku, aby vysušila Fredův svetr a vyčistila jeho kapesník.

„Slečno Grangerová, jste připravená k odchodu?“

Otočila se a uviděla Severuse, jak stojí ve dveřích, na první pohled klidný a soustředěný.

„Vracím se teď na Dubové nádvoří,“ pokračoval, „a napadlo mě, jestli nemáte v plánu také odejít dříve.“

„Ano,“ odpověděla. „Už jsem připravená.“ Otočila se a podala Fredovi zpět jeho kapesník. „Děkuji vám oběma.“ Přikývli a sledovali ji, jak míří k Severusovi a následuje ho ven.

Jakmile stanula na prahu, něžně ji uchopil za loket. „Nejlepší by asi bylo, kdybychom se přemístili společně. Nebo jste dostatečně klidná, abyste se sama neodštěpila?“

Zavrtěla hlavou a přistoupila k němu blíž. Jemně si ji přitáhl k hrudi, než s otočením zmizeli.

Jen tak na chvíli zůstali stát na dvoře. Když ten okamžik trval už příliš dlouho, prolomil ticho.

„Bylo to… trochu náhlé,“ řekl. „Ale bylo to pro naše dobro, Hermiono. Oba potřebujeme soukromí.“

Přikývla a ustoupila. „A vy potřebujete přestat užívat každou noc ten zatracený Uspávací lektvar. Je to nezdravé.“ Odfrkla si, když uviděla jeho zdvižené obočí. „Neexistuje žádné jiné vysvětlení, proč jsme si potom, co jste posílil spojení, navzájem nevpadli do snů.“ Odhrnula si vlasy z tváře a otočila se k předním dveřím, když s ní srovnal krok.

„Jak dlouho to bude trvat tentokrát?“ zeptala se.

„Oba jsme souhlasili,“ řekl. „Naposledy… uznávám, jsem zpanikařil.“ Zastavil se a otočil se k ní. „Byl jsem sám celý život, Hermiono. Přestože vím, jaké škody jsem vám způsobil jen kvůli eseji, kterou jste jako studentka napsala, svobodně přiznávám, že jsem nacházel,“ odmlčel se a hledal správná slova, „útěchu ve vědomí, že jste jen myšlenku daleko. Musím přiznat určitou nechuť vůči skutečnosti, že zůstanu zase sám.“

„Nejste sám,“ vyhrkla. „Stále jsme spojeni, i když s podstatně omezenými možnostmi. A až to všechno skončí, budu stále tady, Severusi.“ Ve snaze přimět ho, aby ji pochopil, se mu zahleděla hluboce do očí. „Jako přítel. Už nikdy nebudete muset být znovu sám. Zůstaneme spolu svázaní navždy.“

Díval se na ni a pak se jeho rty zkroutily do pokřiveného úsměvu. Otočil se, otevřel dveře a pokynul jí, aby do domu vešla první.

ooOOoo

„Nejde to!“ namítla zoufale.

„Bude to fungovat; emoce musí být intenzivnější! Vraťte se zpátky a zkuste to znovu,“ odsekl.

Zavrčela a oddusala do kuchyně. Jakmile se za ním zabouchly dveře do laboratoře, ztěžka dosedla na židli.

„Co se to tady proboha děje?“ zeptala se Helen Grangerová, když s manželem vešla do kuchyně. „Až v ložnici jsme slyšeli, jak na sebe ječíte.“

„Snažíme se vytvořit takové spojení, jaké je mezi Harrym a Voldemortem,“ řekla Hermiona. „Včera v noci jsme přerušili většinu našeho spojení, abychom mohli napodobit Harrryho podmínky pro další výzkum.“

„A?“

„Nemůžeme se spojit. Myslím, že přerušil spojení úplně,“ otočila se směrem k laboratoři a zvýšila hlas, „protože je to neschopný blbec, který se nemohl dočkat, až prozkoumá, co dělá!“

Dveře od laboratoře se rozlétly. „Grangerová, těžko to k něčemu bude, když vás tak zatraceně dobře slyším, nemyslíte?“ zakřičel ze dveří. „Použijte svůj rozum! Nebo jsem přerušil i tohle spojení?“

„Co kdybyste použil to prokleté umlčování kouzlo, vy mizero!“

Hermionini rodiče přeskakovali pohledem z jednoho na druhého.

„Myslím, že vy dva si potřebujete na chvíli odpočinout. Snídaně?“

Hermiona a Severus na sebe celou minutu civěli, než oba pokrčili rameny a odvrátili se.

„Ano, mami, to by bylo perfektní.“

„Vskutku. Nepotřebujete pomoc?“ zeptal se Snape.

Poté, co všichni čtyři přiložili ruku k dílu, se bez většího povyku ocitlo jídlo na stole.

„Tak v čem je problém?“ navázala paní Grangerová, když jim podávala talíř s vejci.

„Nejsem si jistá,“ odpověděla Hermiona. „Harryho spojení s Raddlem bylo nejsilnější vždycky, když byl Harry pod velkým stresem, nebo když Pán zla prožíval silné emoce, třeba zuřil. Nejsme schopni vytvořit dostatečně silné emoce, aby je ten druhý zaznamenal.“

„No, tak to dokonale vysvětluje, proč se vám nedaří,“ řekl pan Granger. Snape a Hermiona přestali jíst a vzhlédli. „Vždyť je to očividné. Tuhle zábavu si příliš užíváte. Pokud jste si nevšimli, tak jsme vás slyšeli. To nebyla hádka, to byla hra. Příliš dlouho jste byli uvězněni v mysli toho druhého a teď se bojíte vyjádřit svůj názor, aniž byste rozdmýchali tucet dalších emocí. Prostě se teď chováte jako děti, které právě objevily sprosté nadávky. Nedělal bych si s tím starosti. Až si přestanete hrát, budete v pořádku.“

Hermiona se podívala na Snapea, který zíral na svá míchaná vajíčka, jako by je viděl poprvé.

„Na tvé teorii něco je,“ řekla.

Snape si odkašlal. „Je to jedna z možností,“ přisvědčil a dal si do úst další sousto.

Po snídani ale pokračovali, stejně jako předtím, bez významnějšího úspěchu. Nezáleželo na tom, jak moc se provokovali, ani jeden nedotlačil toho druhého do tak silného emocionálního vypětí, aby je bylo možné zachytit.

„Myslím, že jsme udělali zásadní chybu,“ prohlásil Snape odpoledne poté, co si konečně udělali přestávku na oběd. „Abychom vytvořili dynamické spojení mezi Potterem a Pánem zla, pokoušeli jsme se přivodit si navzájem dostatečně velký stres, který by vyvolal negativní emoce.“

„Jenže my nesdílíme stejný druh spojení,“ dodala Hermiona. „Chápu, kam směřujete. Harryho viteál je produktem zla. Váš nebyl.“

Snape se otočil a zadíval se na ni. „Máte mimořádnou paměť. Ve skutečnosti byl ten můj také vytvořen ze zla, Hermiono. Jen jsem po vykonání toho činu zlo nepřijal. Skutek sám však zlem zůstal.“

„Ale také byl zlem nezbytným a dočasným a – nezapomeňte na vašeho Spraguea – zlem, které jsem spolu s dobrem ochotně přijala.“

„Bez ohledu na vaše bludy,“ řekl přezíravě, „naším hlavním problémem je, že já vás ve skutečnosti nechci zabít, a vy, bohužel, ze mě vůbec nemáte hrůzu.“

„A co kdybychom si vyměnili role?“ navrhla s šibalským úsměvem. „Nejsem si vědoma skutečnosti, že bych vás tento týden chtěla zabít. Vím však zcela určitě, že jediné, co musím udělat, abych vás vyděsila, je říct vám, že považuji váš zadek za neuvěřitelně sexy.“

Hermiona zariskovala. Nadhodit byť jen připomínku tohoto choulostivého tématu znamenalo ohrozit přátelství, které dokázali vybudovat, ale oni potřebovali emoce a tohle byla ta správná páka, která je zaručeně vyvolá.

Když se na ni díval, jeho oči se leskly. Viděla tisíce komentářů, otázek i odpovědí, které čekaly ve frontě v jeho hlavě, a jen sledovala jejich tichý průvod přes jeho rysy. Mohl skrýt své myšlenky za bezvýraznou masku, ale neudělal to. Snažila se jim porozumět bez pomocné berličky jejich spojení, ale nešlo to.

Poraženě si povzdechla a sklopila hlavu. „Nic,“ řekla. „Nic jsem necítila.“

„Za pokus to stálo,“ odvětil suše.

Podívala se na něj a kysele se usmála na znamení, že přijala jeho vzácný kompliment.

„Nemohu říct, jestli jsem z toho šťastná, nebo ne,“ řekla nakonec. Natáhla ruku a bříškem ukazováčku přejela po rýze mezi jeho obočím. „Vadí mi, že nemám ponětí, co způsobilo tuhle vrásku na vaší tváři, ale zároveň musím přiznat, že zajímavá tajemství si užívám.“ Zlehka sjela prstem na špičku nosu a pak ruku odtáhla. „A soukromí má taky něco do sebe.“ Vstala a zakroužila ztuhlou paží. „Jdu se vykoupat. Později to zkusíme znovu.“

Mlčky přikývl a sledoval, jak odchází z kuchyně.

ooOOoo

„Jsi si jistá, že děláme dobře?“ zeptal se John Granger už potřetí své ženy. „Myslím, že bychom to měli nechat být.“

„Nesmysl, už nad tím strávili tři dny. Potřebují pomoc a já vím, že tohle zabere,“ odpověděla Helen bezstarostně. „Kolik že jich máme?“

„Čtyři,“ odpověděl Artur.

„Měli jsme celá léta za mazlíčka krysu a nevzpomínám si, že by s ní měla nějaký problém,“ ozvala se Molly.

„To proto, že se jich nebála, dokud se z té vaší krysy nevyklubal Smrtijed. Teď je nemůže vystát,“ vysvětlila Helen.

„Už jsem ti někdy řekl, že jsi velmi netypická matka?“ nadhodil John s klecí v ruce.

„Ano, drahý. Říkáš to už dvacet čtyři let. A teď běž a vypusť je, já zavřu dveře. Rychle, bude tu každou chvíli. Molly, buď tak hodná a nachystej sem umlčovací kouzlo, aby neslyšel, jak ječí.“

Arthur a John vypustili krysy, které pochytali v lese, do skříně a Helen za nimi zavřela dveře, zatímco Molly umisťovala kouzlo. Z chodby uslyšeli kroky a všichni začali jakoby nenápadně, přirozeně pobíhat.

„Malé Daisy se prořezává další zub,“ říkala Molly, když Hermiona vešla do kuchyně. „Ron a Levandule se teď pár dní nevyspí. Levandule nechce používat lektvar, který jsem jí dala, podle Týdeníku čarodějek prý může být nebezpečný. Tak se ptám, které z mých dětí špatně skončilo, protože jsem ho nenechala trpět bolestí, když mu rostly zuby?“ Otočila se k mladší ženě. „Hermiono, mohla bys mi podat ubrus? Mimochodem, jak už jsem řekla, tyto mladé maminky mají na všechno hned odpověď. Je úžasné, že naše děti vůbec přežily navzdory tomu, jak dokonale zaostalé jsme byly -“

Mollyina improvizovaná tiráda byla utnuta, ne však vyděšeným výkřikem, který sice mohli vidět, ale ve skutečnosti ho neslyšeli, ale ohlušujícím přemístěním.

Severus se objevil uprostřed kuchyně bez bot, jen v košili a s hůlkou v ruce. Z otlaků od polštáře, patrných na jeho obličeji, a z jeho přeleželých vlasů bylo zřejmé, že zrovna podřimoval, když Hermiona našla ve skříni krysy.

Vlivem energie uvolněné jeho náhlým zjevením se talíře s řinčením rozběhly po podlaze a ze stojanu nad dřezem spadl jeden hrnec.

Když Snape  odstrčil jejich dceru od dveří a přitáhl si ji do náruče, Helen Grangerová se na svého manžela zářivě usmála. Hermiona se kolem Severuse omotala jako liána a vyjekla, když znehybnil krysy. Severus se pak zmateně a vztekle rozhlédl bedlivým zrakem po zbytku osazenstva v místnosti, aby zjistil, jestli je není třeba taky omráčit.

„Říkala jsem ti, že to zabere!“ vypískla Helen a přitom vzrušením zatleskala.

„Ano, drahá, říkala. A my jsme teď v opravdu velkém průšvihu,“ odvětil John, který spolu s Molly a Arturem opatrně ustoupil.

„Vy jste to udělali schválně?“ Hermiona se vykroutila zpod Severusových paží.

„Ano! A fungovalo to! Cítil tě, že ano?“

„Dala jsi ty krysy do skříně schválně?“

„Ovšemže ne! To tvůj otec, já jsem jen zabouchla dveře.“

John Granger zbledl, když na něj Snape upřel svůj zuřivý pohled. „Byl to její nápad,“ vyhrkl, čímž svou ženu prozradil. Zároveň se však před ni postavil a vypnul hruď.

Hermiona na své rodiče dlouho šokovaně zírala a pak se rozesmála. „Nejradši bych řekla ‚nemůžu uvěřit, že jste to udělali,‘ ale to bych lhala.“ Otočila se na Snapea. „Fungovalo to. Cítil jste mé emoce.“

„Očividně,“ ušklíbl se a konečně nechal hůlku vklouznout zpátky do kapsy. „A teď, jestli vám to nevadí, půjdu a obléknu se k večeři.“

Helen vykoukla zpoza svého muže a sledovala Severuse, jak si cestou z kuchyně něco mumlá. Hrdě se usmála.

„Věděla jsem, že to bude fungovat,“ řekla. „Pokud mezi vámi zůstalo nějaké spojení, musela ho spustit nějaká primitivní emoce. Co myslíš, čeho se bojí on?“

„Mami, pokud se chceš ve zdraví dožít stáří, nesnaž se, prosím, Severuse vyděsit. Ohromně jsi nám pomohla. Teď přijmi vítězství a důstojně vykliď pole.“

„Tak jo, v pořádku.“

„Uvědomuješ si, že jestli ještě někdy otevřu tu skříňku, všechno to vzplane Incendiem, že jo?“

„Ano, drahoušku. To je důvod, proč jsem nejprve všechno vyndala. Hermiono? Jsi v pořádku?“ Helen spěchala k místu, kde se její dcera sklonila a sevřela opěradlo židle.

„O nic nejde. Severus právě znovu testuje spojení. Je vzteky bez sebe a myslel si, že bych to měla vědět.“

„Ach,“ vydechla Molly.

ooOOoo

Hermiona se svlékla ze šatů, a než se zhroutila do postele, natáhla si čisté tričko. Zhasla světlo a hleděla z okna na stromy ozářené měsíčním svitem. Navzdory všemu šlo o dobrý den. Po večeři si se Severusem dokázali navzájem promítnout své emoce, a dokonce i falešné obrazy, jen aby dohnali ztracený čas. Bylo to, jako kdyby se ucpalo potrubí a matčino šaškování je znovu vyčistilo. Teď se mohli pustit do odhalení toho, co přesně Harry bude muset udělat.

Převalila se a znovu zatoužila, aby jí Nožka neutekl k rodičům. Nerada spala sama. Její neklidné myšlenky se zatoulaly k muži ve vedlejší místnosti a znovu pocítila úlevu, že neustálý tlak a kontrola každé myšlenky a každého pocitu je pryč. Mohla o něm přemýšlet s vědomím, že její myšlenky jsou v bezpečí. Bylo to tak osvobozující. Během večera strávila spoustu času testováním hranic a žádné neexistovaly. Zírala na jeho dlouhý zahnutý nos, jeho ostře řezanou čelist, působivé lícní kosti a on si vůbec ničeho nevšiml, dokud k němu svou myšlenku takřka nedotlačila.

Věděla, že on dělá totéž, že prozkoumává nově nabytou svobodu uvnitř své mysli. Připadalo jí, že ji pozoruje, a ona nedokázala rozluštit, co se v jeho hlavě odehrává. Jisté podezření získala, když s nějakou chabou výmluvou náhle opustil místnost.

Zavřela oči a vzpomínala, jaké to bylo, když ji chytil a pevně si ji přitáhl k sobě, zatímco ji zachraňoval před krysami. Ach ano, ačkoliv hrůzou neviděla, rozhodně neztratila hmat ani čich. Severus byl na dotek skvělý a voněl božsky.

Hermiona si povzdechla a začala s něčím, co už nedělala věky. Přesněji od té doby, co zjistila, že jsou se Severusem duševně propojeni. Vklouzla rukou do kalhotek a začala si pohrávat sama se sebou.

Zprvu jen nechala svou mysl bloudit po Severusových rysech, které ji přitahovaly, ale brzy si začala přehrávat vzpomínky na něj, jak do ní vstupuje, naplňuje ji, bere si od ní vše, co potřebuje. Tiše sténala do polštáře. Promítala si jejich polibek z vřesovišť, okamžik, kdy se přestal ovládat a jeho vášeň vyplula na povrch. Ňadra ji bolela, nedočkavě čekala na dotek jeho rukou. Použila alespoň svoje dlaně, ale nestačilo to, nebylo to stejné. Potřebovala jeho dotek. Potřebovala Severuse. Prsty jí rychle tančily v klíně. Cítila neuvěřitelný příliv touhy a vzestup vášně, která byla nad její síly. Pomalu a dlouze vydechla, jak v ní její potřeba sílila, násobila se a odrazila se k vyvrcholení.

Prudce otevřela oči, když z chodby zaslechla zavrzání podlahy. Pode dveřmi spatřila jeho stín. Zachvěla se a zasténala. Byl přímo tady. V duchu jej pobízela, aby otevřel dveře. S prsty hluboko v sobě se zakousla do polštáře, zoufalá touhou po něm, po tom, že přijde a naplní ji. Zaslechla stisknutí kliky, ale dveře se neotevřely.

Najednou se její mysl zaplnila ne ozvěnou jeho vlastní touhy, ale jeho studem. Jeho ruka pustila kliku a podlaha při jeho odchodu zaskřípala. Uslyšela zabouchnutí dveří jeho ložnice. V ponížení se přestala laskat a z očí jí vytryskly slzy.

Zapomněla. Sex posiluje spojení. Jak mohla zapomenout? Nebyla snad odborník na duševní magii? Jak mohla být tak neuvěřitelně hloupá? Shromáždila své rozpaky a s omluvou je poslala přes jejich spojení k němu.

Její polštář byl promočený slzami, když zachytila jeho odpověď – váhavé přijetí a tiché odpuštění spolu s jeho vlastní nejhlubší omluvou.

Hermiona ukončila spojení a dál tiše plakala do polštáře.