Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Imperius

Kapitola 6. Potřásání rukou

Imperius
Vložené: Lupina - 29.03. 2017 Téma: Imperius
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2469997/6/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

PA: Ráda bych zde prohlásila, že všechny postavy této části byly pojmenovány před HP6. Vážně! :)

 

Kapitola 6.  Potřásání rukou

Příšerné rozpaky, rozjímal Remus s nuceným úsměvem, nejsou naštěstí nikdy tak děsivé napodruhé jako prvně.

Z recepce na Úrovni pět Ústavu pro zdivočelé mu úsměv vracela Felisha Hathawayová s ponurým odhodláním člověka, který už ví, že tentokrát to nepůjde tak zle jako posledně.

Remus jen doufal, že má pravdu.

Týden uběhl jako jedna rozmazaná skvrna ve zbytečném spěchu a jeho závěr Remuse opět přivedl do ponurých šedých zdí Ústavu pro zdivočelé. Školní výuka se nyní zdála jako pouhá matná vzpomínka přerušovaná jen příležitostným podezřením v očích Harryho Pottera, když jej sledoval přes své dobře známé brýle, a jedním poměrně vyčnívajícím incidentem během hodiny soubojů, který zahrnoval Vincenta Crabbeho a špatně namířenou kombinaci Rictusempra a  Tarantallegra. Tuto vzpomínku patrně nevymaže ani rýžákem. Víkend udeřil náhle, přičemž jeho hrozbu předznamenal špatně naložený Severus Snape již ve čtvrtek, když se ukázal s první dávkou vlkodlačího lektvaru před následujícím středečním úplňkem. A pak najednou přišla neděle ráno a on se setkal s Tonksovou v Prasinkách, aby se připravili na cestu na vřesoviště.

Plány probrali po cestě. Protože se nezdálo pravděpodobné, že by Rebeka Goldsteinová tentokrát vítala ‚Rusalku‘ nějak vřeleji, rozhodli se, že lepším postupem bude rozdělit své šiky na dvě bitevní fronty. Remus bude pokračovat se snahou vymáčknout krev z kamene, jímž se jevila být Rebeka; Tonksová soustředí úsilí na kohokoliv dalšího, koho potká. Ale bystrozorka se s radostí, která byla přímo neslušná, vytasila s dalším návrhem.

„Co Felisha?“ zeptala se, zatímco se s posledním pohledem na vlak s turisty vzdalující se od osamělé zastávky otočili a vyrazili nahoru do zalesněného kopce.

Remus ji přišpendlil tím nejnevraživějším pohledem. „Co je s ní?“

„Znáš ji,“ Tonksová se ošklivě zazubila. „Může být užitečným kontaktem uvnitř Ústavu. To by se mohlo hodit.“

Remus cítil, jak se mu znepokojením sevřely vnitřnosti. „Mohlo.“

Tonksová bezstarostně vzhlédla k zelenému baldachýnu. „Ale samozřejmě,“ dodala s humorem naplněnou nenuceností, „to by znamenalo, že bys s ní musel skutečně promluvit…“

Protestoval, že taková věc nebude problém. Tady na vřesovišti se zdálo vše snadné.

Tváří v tvář Felishe mu to tak nepřišlo.

Odvážil se letmo pohlédnout přes rameno na Tonksovou. Stála a klábosila se Cymone u výtahu. Po vážném rozhovoru během dlouhé chůze přemokřeným vřesem dostal z bystrozorky závazný slib, že u jeho bývalé spolužačky nevyvolá nějaké trable, aby nezničila váhavý rozhovor, který by mohli zapříst. Vzhledem k nezřízenému a zcela nepřiměřenému potěšení, které měla z jeho nepohodlí, nebyl samozřejmě zcela přesvědčený o její upřímnosti, s úlevou si však všiml, že když našli Felishu čekat před recepcí, Tonksová zdvořile ustoupila a umožnila mu ponížit se trochu víc v soukromí.

„Zdravím, Remusi.“ Ve Felishině hlasu se ozývala nervózní srdečnost, když k němu rozhodně kráčela. „Máš chvilku? Doufala jsem, že si popovídáme.“

Remus čekal stejný příval nucených zdvořilostí jako minule a toto jej překvapilo.

„Ehm… dobře,“ dokázal ze sebe dostat. „Mám chvilku… jestli mě ještě nepotřebují jinde?“

Poslední část pronesl hlasitěji a natočil se k Cymone. Malá žena po oslovení nadskočila a oči s neuměle nanesenými očními stíny se rozšířily, když si neklidně oždibovala lajdácky nanesený stříbrný lak na nehtech. Jako vždy v přítomnosti Remuse sebou začala nervózně trhat.

„P… profesorka Goldsteinová tu bude za pár minut,“ vykoktala. Tonksová za jejími zády významně nadzvedla obočí a snažila se neušklíbnout.

Remus ji podaroval pohledem, který málem poslal Cymone pod stůl. S omluvným úsměvem se obrátil zpět k Felishe.

„Zdá se, že jsem celý tvůj,“ nemotorně předstíral veselost.

Zřetelný ruměnec se dotkl krajů Felishiných tváří. Navzdory danému slibu slyšel, jak Tonksová zafrkala smíchem.

Felisha napřímila ramena. „Tudy,“ pokynula.

Remus potlačil vlastní horkost na tvářích a vydal se za ní.

V požehnaném tichu kráčeli další mdlou šedou chodbou a vyhýbali se vzájemným pohledům, zatímco společně bojovali mlčenlivou bitvu, aby se chovali jako normální lidé. Naštěstí tato trapná procházka brzy skončila – Felisha se zastavila před dřevěnými dveřmi a rychle je otevřela.

„Moje kancelář,“ mávla rukou a dala tak na srozuměnou, že by měl vstoupit. Remus odpověděl zdvořilým pokývnutím a vykročil.

Místnost se lišila od zbytku Ústavu, který už Remus viděl. Především byla jasně osvětlená a barevná. Duhový koberec pokrýval většinu podlahy a keltské čalounění opěradla židlí. Na stěně pableskovala zarámovaná anglická krajina v zlatavém letním světle a stůl překypoval směsí živě pomalovaných stojanů na pera a vzorovaných zápisníků. Některé z nich ležely otevřené a odhalovaly známé, úhledné písmo.

Felisha následovala jeho pohled. „Tato budova je tak ponurá,“ pravila s citem, téměř tak přirozeně, jak slýchával Remus před lety. „Musela jsem něco udělat, jinak bych se zcvokla. Šedá, šedá a zase šedá.“ Najednou se zasmála, i když se tvářila ironicky. „Víš, jestli tady budu pracovat dlouho, začnu se chichotat jako šílenec a běhat po chodbách a stříkat barvy na zdi.“ Rádoby zamyšleně se zamračila. „Croll by vypadal docela přitažlivě v mixu zlaté a červenohnědé.“

Remus se uchechtl při představě Crollova špičatého nosu, z něhož skapává zmíněná barva. „Zaplatil bych, abych viděl, jak někdo natírá Arcadiuse Crolla.“

Vřelý Felishin úsměv vrátil Remuse o dvacet let do minulosti. „Tak mluví muž, který zjevně potkal našeho okouzlujícího hlavního lékaře. Věř mi, musel by sis stoupnout do fronty.“

Zase se spolu smáli a roky zmizely a oni jako by se vrátili do chodeb bradavického hradu, kdy Remus na společné hlídce plaše žertoval s pěknou kudrnatou prefektkou z Havraspáru. Vzpomínal na váhavé začátky nervózního přátelství s dívkou, kterou už nějakou dobu obdivoval, ale nějak nenašel odvahu s ní promluvit, na tiché studování v knihovně, které obvykle navrhla Lily, aby si následně potřebovala nutně někam odskočit a s úsměvem odspěchala pryč. A vzpomněl si, jak všechny tyto křehké mosty spadly onoho dne, kdy ji Sirius Black dostal do koupelny prefektů právě ve chvíli, kdy vystupoval z vody…

Jakmile mu do vědomí pronikla krátce zapomenutá trapnost, přestal se smát. Výraz její tváře tehdy…

Felishin smích také ustal, zatímco jemu se vkrádal ruměnec do tváří. Zhluboka si povzdechla.

„Remusi, tohle je vážně pitomé,“ vykřikla a tvrdost jejího hlasu odrážela vlastní velké rozpaky. „Dva inteligentní, rozumní dospělí dlouho po třicítce a ustavičně necháváme dávný hloupý šprým zničit každý rozhovor, který vedeme – v tom nemůžeme pokračovat. Tou příšernou nocí upozaďujeme naše školní přátelství a podívej se na nás! Bývali jsme přátelé, Remusi, a teď sotva zvládneme civilizovaný hovor!“ Zhluboka se nadechla. „Chtěla jsem s tebou mluvit, protože tě chci poprosit, jestli bychom nemohli celou tu záležitost nechat za námi. Ráda bych, abychom obrátili list. A abychom začali znovu bez všeho toho proklatého červenání.“ Pevně k němu napřáhla ruku. „Ahoj,“ pravila zvesela. „Ráda tě potkávám. Jsem Felisha Hathawayová.“

Remus zíral na nataženou ruku. Zíral na Felishu. A pak ji uchopil a pevně jí stiskl.

„Remus Lupin,“ představil se s rozkvétajícím úsměvem. „Taky tě rád potkávám.“

Felisha se pochmurně zasmála. „Vidíš? Bylo to snadné. Žádné červenání.“

Remus se k ní přidal. „Ach ano. Mám tváře bledé jako vždy.“

Felisha zamyšleně nachýlila hlavu. „Navrhla bych pomalovat tě hnědočervenou a zlatou, ale nejsem si jistá, že jsou to tvoje barvy. I když pěkná nahnědlá oranžová s nádechem lesní zelené by hezky vyvážila tvé oči.“

Remus zavrtěl hlavou s odhodláním už se nečervenat. „Budu to mít na mysli, až se příště budu chtít nechat nabarvit.“

Když Felishin smích vybledl, pohlédla ke dveřím. Během klidné chvíle, která následovala po okamžiku jejich lehkomyslnosti, zaslechl Remus vzdálené hlasy na chodbě.

„Asi bych tě měla nechat jít.“ Felisha si nepřítomně prohrábla tmavě hnědé lokny. „Vzhledem k Rebečině dnešní náladě by se mi asi nelíbilo, co by mi řekla, kdybych tě zdržela.“

Realita se vynořila s tupým nárazem. „Asi ne.“

„Ale ještě se uvidíme.“ Felishin úsměv byl upřímný. „Můžeme zajít na skleničku – pošlu ti sovu. Budeš v Bradavicích?“

Remus přikývl. „Přesně tak.“

„Dobře.“ Felisha se znovu usmála. „Chceš, abych tě odvedla zpět?“

Zavrtěl hlavou. „Cestu najdu. Ale díky.“ Jeho úsměv byl upřímný. „Bylo hezké vést zase pořádný rozhovor.“

Úsměvy sdíleli. „Bylo, že? Ozvu se ti, Remusi. A naprosto se nebudu cítit trapně.“

Otočil se ke dveřím a ohlédl se přes rameno. „Budu se těšit.“

A pak vykročil do chodby a k recepci zamířil s pocitem odlehčení, tvářemi pozoruhodně chladnými a sdíleným smíchem, který mu zvonil v uších. Poprvé po více než dvaceti letech vedl normální, rozumný rozhovor s Felishou Hathawayovou. Upřímně nevěřil, že k tomu kdy dojde. Po tom, co se právě přihodilo, napůl očekával, že tou šedivou chodbou uvidí letět prase. Natolik mu připadlo, že je vše možné. Možná jej i Rebeka srdečně pozdraví a přizve jej ke hře na rumba koule. Možná Arcadius Croll zvládne skutečný úsměv.

Vždy považoval za velkou ztrátu, že přišel o potenciální přátelství s Felishou.

Ale možná nebylo pozdě to změnit.

ooOOoo

Remusova optimistická nálada trvala jen do jeho návratu na recepci, kde našel Tonksovou, alias Rusalku, s lehce skelným pohledem v rozhovoru s dvojicí cizích lidí. Cymone zmizela patrně za pootevřenými dveřmi do Rebečiny kanceláře a Remus tušil proč. Ačkoliv vysoká žena v hábitu pracovníka výzkumu vypadala se svými splývavými vlasy a Trelawneyovským výrazem poměrně neškodně, muž po jejím boku oděný v jednoduchém hnědém hábitu a se slušnou kozí bradkou právě ohýbal pravou ruku, která si nesla nezaměnitelné znaky potrhání psovitými špičáky.

„… a našla jsem pár písniček o naději a míru, co dělají divy při přípravě lektvarů,“ vykládala žena a dlouhými prsty přejížděla po sadě keltských přívěsků a symbolů zvěrokruhu zavěšených na kůži kolem jejího krku. „Vlkodlačí je velmi choulostivý lektvar, ale i nestálé složky mohou být ukonejšeny přítomností harmonie a dobré vůle. Dbám na to, abych se nejdříve zbavila všech negativních myšlenek, až pak se dotknu kotlíků a Dolph zde mi řekl, že ta láska za mým vlkodlačím je poznat na chuti…“

Zakalené oči Tonksové padly na Remuse téměř zoufale. „Pane profesore!“ vítala jej tak srdečně, až žena vedle ní nadskočila. „Pojďte se seznámit se Zeliou. Je Mistryní lektvarů zde v Ústavu.“

Žena se usmála znervózňujícím éterickým způsobem. „Jsem Zelia Phelanová,“ představila se žoviálně. „A vy musíte být profesor Lupin. Vaše matka vyvinula vlkodlačí lektvar, jestli se nemýlím.“

„Byla to ona.“ Lektvaristé, jak se zdálo, se vyskytují ve všech tvarech a velikostech, dumal Remus, když přijímal Zeliinu nataženou ruku s překvapeným uvědoměním, že je prvním členem personálu mimo Felishu, který se jej dobrovolně dotkl. Snape byl zatrpklý a kyselý jako jeho přísady, mlčenlivý a nenápomocný; matka byla veselá a měla praktický přístup, nikdy neklesala na duchu při neúspěchu, ani se nenafukovala pýchou, když uspěla. A teď zde stála Zelia Phelanová, která zpívala lektvarům a před přípravou se zbavovala negativních myšlenek. Remus si nemohl pomoci, ale kdyby bylo zbavování se negativních myšlenek při přípravě lektvarů nezbytné, Snape by se nikdy nedokázal dotknout kotlíku.

„Báječný výzkum,“ zanotovala Zelia s neurčitým úsměvem. „Tady v Ústavu přinesl změnu. Že ano, Dolphe, drahoušku?“

Mužův úsměv byl prodchnut jasnou tolerancí. „To určitě, madame Phelanová,“ odvětil tichým a hlubokým hlasem s náznakem německého přízvuku. „Mnoho zdejších klientů si nikdy nemohlo dopřát dávku, dokud… sem nepřišli.“

Zelia najednou vytřeštila bledé oči. „Ale kde jsou mé způsoby? Profesore Lupine, toto je Dolph Greymoor. Nedávno byl jmenovaný zmocněncem, aby předkládal potřeby našich klientů těm z nás, kteří se o ně mají starat. Ve skutečnosti je jediným klientem, který má povolený přístup na Úroveň pět. Dolphe, toto je profesor Lupin, vlkodlak a učitel v Bradavicích.“

Dolph pozvedl elegantní obočí. „Skutečně? Vlkodlačí učitel? Už jsem o vás slyšel, pane profesore, ale vzhledem k mé…“ zlehka si odkašlal, „… současné nešťastné situaci mě nenapadlo, že se naše cesty zkříží. Skutečně pocta. Ačkoliv doufám, že mi odpustíte, když vám nepodám ruku.“

S poněkud ironickým úsměvem pozvedl znetvořenou pravici. Remus potlačil škubnutí, když očima narazil na rudé stopy po zubech trhajících maso. Zkroucený palec a chybějící polovina prostředníčku, zjizvené škrábance pokračovaly nahoru, kde se naštěstí ztrácely pod koženým chráničem zápěstí, patrně nezbytným kvůli poškozeným šlachám. Zranění nevypadalo starší než rok, dva.

„Byl jsem pokousaný začátkem loňského léta,“ odpověděl Dolph na nevyřčenou otázku. Zjevně Remusovu zvědavost zaregistroval v očích. „Byl jsem částí výzkumného týmu v Černém lese a čekalo nás docela nepříjemné setkání za úplňku. Do Anglie jsem přišel, abych se naučil vše o vlkodlačím lektvaru, ale při mém pobytu se přihodil tento… incident.“ Zavrtěl hlavou. „Měl jsem být opatrnější. Ale nejsem zahořklý, pane profesore. Jestli jsem skutečně tak nebezpečný, jako v onu krátkou chvíli, pak je lepší, když zůstanu zde. Nepřál bych si vidět zraněného někoho dalšího.“

Remus ucítil osten výčitek. Podle práva této země by tady on sám měl být uvězněný už dvakrát, žít po boku s Dolphem a ostatními klienty. I on by měl být v pasti bez vyhlídky na něco jiného než další experiment v bádání. Takový život nechtěl, ani si jej nezasloužil, ale takový život byl vnucen mužům a ženám jako Dolph, kteří se pravděpodobně incidentu zdivočení nepřiblížili ani zdaleka jako on. Měl ale věrné příbuzné a vlivné přátele jako Brumbála a Moodyho, kteří jej před tímto osudem ochránili. Tolik dalších nemělo stejné štěstí. Ale toto místo si nezasloužili víc než on.

Cítil, jak mu v hrudi narostl bezmocný vztek. Tato celá budova byla parodií. Nebylo to fér.

„Profesore Lupine?“

Vzhlédl. Alexander Aylward, člen ostrahy, stál apaticky v ústí chodby.

„Můžete jít se mnou?“ zeptal se hřmícím barytonem. „Profesorka Goldsteinová a doktor Croll na vás čekají v Úrovni šest.“

Remus zdvořile přikývl. „Samozřejmě.“

„Také musíme jít,“ usmála se Zelia blaženě. „Dnes je třeba zavítat dolů a roznést vlkodlačí mezi klienty. Dolphe?“

Uhlazený vlkodlak uctivě pokývl Remusovým směrem. „Pane profesore, bylo mi potěšením. A samozřejmě i u vás, slečno Blackwoodová.“

Remus a Tonksová gesto oba oplatili. Dolph se pousmál, otočil se a následoval Zelii k výtahu. Vzápětí oba zmizeli z dohledu.

Remus se otočil k Tonksové. „Budete zde, Rusalko, v pořádku?“

Úsměv Tonksové byl lehce ironický. „Nějak se zabavím, pane profesore. Stejně jako dřív.“

Toužil jí říct, ať je opatrná, ale taková připomínka od profesora opouštějícího svou asistentku by zněla divně. „Pak se tedy bavte,“ uzavřel a skutečný význam vložil do pohledu. Její pousmání naznačilo, že pochopila.

„Budu,“ odvětila.

S posledním úsměvem se Remus otočil a šel k neusmívajícímu se Aylwardovi, který se k jeho boku připojil beze slov. Jakmile došli k výtahu na Úroveň šest, Remus se zhluboka nadechl. Koneckonců, aspoň už věděl, co čekat. Ale… pořád to byl Kane.

A Rebeka. A Croll.

Jinými slovy, všechno předznamenávalo zábavné odpoledne.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 6. Potřásání rukou Od: Moonybadger - 29.03. 2017
Konec?! Teď? Autorka umí oddělovat kapitoly, jen co je pravda. Felisha se mi upřímně moc nezamlouvá. Dobře přiznávám. Mám strach, aby nelezla Tonksové do zelí :D Ale vážně, celý ten ústav a lidé v něm mi přijdou, že na Remuse pohlíží, jako na maso. Nejraději by ho tam nejspíš zavřeli a zkoumali. Mám obavy, aby k tomu nakonec s postupem opravdu nedošlo. No nejspíš budu muset čekat a doufat. To čekání na další kapitolu bude nekonečné, tím víc s takovým koncem. Díky za překlad :)
Re: Kapitola 6. Potřásání rukou Od: Lupina - 30.03. 2017
Taky jsem si říkala, že Felisha by mohla vztahy zamíchat. Přeci jen, znají se od dětství. Uvidíme... :-) Tvé pocity ohledně ústavu mají své opodstatnění. Remus je určitě pro jisté lidi důležitý. A záležitosti tam se ještě zašmodrchají... Díky moc za komentář, Moonybadger, snad to vydržíš do další kapitoly :-)

Re: Kapitola 6. Potřásání rukou Od: Marti - 29.03. 2017
Nevím proč, ale ze Zelie a Dolpha mám husí kůži. Jsem zvědavá, co s nimi autorka zamýšlí...
Re: Kapitola 6. Potřásání rukou Od: Lupina - 29.03. 2017
Ještě si pár kapitol počkáme :-) Pro mě to bylo překvapivé.

Re: Kapitola 6. Potřásání rukou Od: denice - 29.03. 2017
Tohle byla kapitola jako víno, slupla jsem ji jako malinu, i když sem tam vystrčily růžky budoucí potíže... Obávám se, aby je zčásti nezpůsobila Tonksová, dělá na mě tady dojem nezralé osoby s bezmyšlenkovitě hloupým chováním - prostě Sirius v sukni :-) A mám moc velkou radost, že to Felisha takhle rozsekla. Je mi sympatické, že se projevila jako rozumná dospělá. Chudák Cymone, je to uzlíček nervů. Proč je asi tak vyděšená? To se tak bojí své nadřízené? Zelia je moc prima, vážně by mě zajímalo, jestli Rebeka ví o jejím přístupu k vaření lektvarů a co na to říká. Dolph je docela sympaťák, ale zřejmě je v ústavu moc krátce, tak nevím - a má velké výhody... "Remus si nemohl pomoci, ale kdyby bylo zbavování se negativních myšlenek při přípravě lektvarů nezbytné, Snape by se nikdy nedokázal dotknout kotlíku." - vrchol kapitoly. Vím, že je to ošklivé, ale musela jsem se chechtat, když jsem si představila Severuse, jak se pozitivně ladí :-D Díky!
Re: Kapitola 6. Potřásání rukou Od: Lupina - 29.03. 2017
Jo, Tonksová je třeštiprdlo, ale s velkým srdcem. Svoji cenu teprve ukáže. Zatím je lehce rozverná, ale ještě nedošlo na to horší a nejhorší... K ostatním postavám se kulantně nevyjádřím, rozhodně je halí tajemství. Někdo otázky vyvolává, někdo ještě ne, ono se to začne komplikovat pomalu. Ano, pozitivní ladění Severuse by bylo určitě zábavné sledovat :D Díky moc za komentář, denice.

Re: Kapitola 6. Potřásání rukou Od: Iveta - 29.03. 2017
Tyjo, konecne to Remus s Felishou vyresili, to je super :-) A zpivat lektvaru, zajimava myslenka, ale ublizit to nemuze, tak proc ne? :-)
Re: Kapitola 6. Potřásání rukou Od: Lupina - 29.03. 2017
Dokonce je životně důležité, že si to Remus s Felishou vyříkali. Remus bude potřebovat spojence. Zelia je velmi neortodoxní lektvaristka :D Musela být kalibr, když z ní Tonksová měla skelný pohled :D

Re: Kapitola 6. Potřásání rukou Od: Gift - 29.03. 2017
Oje, takze v pristi kapitole to bude opet Kane. Dobre, ze to vim dopredu, aspon se na to budu moc psychicky pripravit. Ten chlap mi stale nedela dobre. Remusovi rozhodne nezavidim. I ja jsem rada za nove postavy. Sice jsem se marne snazila rozlustit upozorneni autorky ohledne jmen postav, dej jsem si ovsem velmi uzila. Ostatne jako vzdy. ;-) Moc a moc dekuji!
Re: Kapitola 6. Potřásání rukou Od: Lupina - 29.03. 2017
To upozornění - nejsem si jistá, ale možná jde o budoucí kapitoly. Tak nějak jsem doufala, že mi někdo ta jména osvětlí. :-) Ale protože u Jess překládám i její poznámky, tuto jsem nemohla opominout. Některé nové postavy jsou důležité ;-) Ohledně Kanea, snad mohu prozradit, že až tak zlé to setkání nebude. Ovšem co z něj vyplyne... Však uvidíš :-) Díky moc za komentář, Gift.

Re: Kapitola 6. Potřásání rukou Od: martik - 29.03. 2017
Jejda Oblivious pokračuje? A já měla za to, že bych dneska měla číst Imperius ;-) Jsem moc ráda, že Remus překonal trapnou chvilku s Felicity - spolu s přítomností Tonksové by se z toho mohla vyvinout pěkná zápletka. A úplně chápu Felicitinu touhu vnést do toho hrůzného místa trochu barvy. Poznámky o Snapeovi jsou dokonalé. Kdyby musel kvůli přípravě lektvarů myslet pozitivně, nejspíš by se ráchal ještě v prvním ročníku a Křiklan by z něj měl osypky :-) jenže my bychom přišli o tu jeho kouzelnou kousavost. Jsem zvědavá jakou roli budou hrát noví aktéři - oba se mi zdají krajně podezřelí. Jedna zpívá lektvarům a druhý se nechá dobrovolně zavřít. A co Kane, jak ten reaguje na blížící se úplněk? Jestli tedy reaguje. Děkuji, a také už se těším na Remusovo 'zábavné' odpoledne.
Re: Kapitola 6. Potřásání rukou Od: Lupina - 29.03. 2017
Ha! Martiku, nemohla bys mě kontrolovat už v čekárně? :D Asi jsem musela být nějaká nemocná :D No nic, naštěstí náprava je velmi rychlá, takže dík!!!! Tak a teď k podezřením... Ano, v Ústavu jsou lidé, kteří nejsou, co se zdají. A jako dlouho to tak i bude :-) Kane - brzo se dozvíme, jak na tom je. Jak já bych chtěla spoilerovat, ale nebudu. Budete si muset počkat :-) Díky moc za upozornění i komentář :-*

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )23.10. 2018Kapitola 49. Procitnutí a Kapitola 50. Epilog
Jess Pallas: ( Lupina )17.10. 2018Kapitola 48. Kousky – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )10.10. 2018Kapitola 47. Kousky – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )03.10. 2018Kapitola 46. Stav mysli
Jess Pallas: ( Lupina )26.09. 2018Kapitola 45. Zpětný náraz
Jess Pallas: ( Lupina )19.09. 2018Kapitola 44. Dies irae – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )12.09. 2018Kapitola 43. Dies Irae – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )05.09. 2018Kapitola 42. Muž v rouše vlčím
Jess Pallas: ( Lupina )29.08. 2018Kapitola 41. Hluboko pohřbeny
Jess Pallas: ( Lupina )22.08. 2018Kapitola 40. V kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.08. 2018Kapitola 39. Sbírání sil
Jess Pallas: ( Lupina )08.08. 2018Kapitola 38. Okamžik pravdy - část 3.
Jess Pallas: ( Lupina )01.08. 2018Kapitola 37. Okamžik pravdy – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )25.07. 2018Kapitola 36. Okamžik pravdy – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )18.07. 2018Kapitola 35. Mlýnské kameny
Jess Pallas: ( Lupina )11.07. 2018Kapitola 34. Kam se i andělé bojí vkročit
Jess Pallas: ( Lupina )04.07. 2018Kapitola 33. Zahnaní do rohu
Jess Pallas: ( Lupina )27.06. 2018Kapitola 32. Zase jednou je to na mně
Jess Pallas: ( Lupina )20.06. 2018Kapitola 31. Spořádaná mysl
Jess Pallas: ( Lupina )13.06. 2018Kapitola 30. Galerie grázlů
Jess Pallas: ( Lupina )23.05. 2018Kapitola 29. Co leží vespod
Jess Pallas: ( Lupina )09.05. 2018Kapitola 28. Nalezený a ztracený
Jess Pallas: ( Lupina )25.04. 2018Kapitola 27. Pusto
Jess Pallas: ( Lupina )11.04. 2018Kapitola 26. Izolace
Jess Pallas: ( Lupina )28.03. 2018Kapitola 25. Kostky jsou vrženy
Jess Pallas: ( Lupina )07.03. 2018Kapitola 24. Zjevení
Jess Pallas: ( Lupina )14.02. 2018Kapitola 23. Pod pláštíkem
Jess Pallas: ( Lupina )24.01. 2018Kapitola 22. Jednoduchý plán
Jess Pallas: ( Lupina )10.01. 2018Kapitola 21. Ústní předávání informací
Jess Pallas: ( Lupina )22.11. 2017Kapitola 20. Na kobylku
Jess Pallas: ( Lupina )08.11. 2017Kapitola 19. Odcházení
Jess Pallas: ( Lupina )25.10. 2017Kapitola 18. Bratranec a sestřenice
Jess Pallas: ( Lupina )11.10. 2017Kapitola 17. Riziko povolání
Jess Pallas: ( Lupina )27.09. 2017Kapitola 16. Nahý
Jess Pallas: ( Lupina )13.09. 2017Kapitola 15. U Tří košťat
Jess Pallas: ( Lupina )23.08. 2017Kapitola 14. Skryté významy
Jess Pallas: ( Lupina )02.08. 2017Kapitola 13. Ponorková nemoc
Jess Pallas: ( Lupina )19.07. 2017Kapitola 12. U brány
Jess Pallas: ( Lupina )28.06. 2017Kapitola 11. Nejhorší z pokrytců
Jess Pallas: ( Lupina )07.06. 2017Kapitola 10. Konec tajností
Jess Pallas: ( Lupina )17.05. 2017Kapitola 9. Zranitelný
Jess Pallas: ( Lupina )03.05. 2017Kapitola 8. Hop a hop
Jess Pallas: ( Lupina )12.04. 2017Kapitola 7. Zábavička
Jess Pallas: ( Lupina )29.03. 2017Kapitola 6. Potřásání rukou
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )15.03. 2017Kapitola 5. Důvody k obavám
Jess Pallas: ( Lupina )22.02. 2017Kapitola 4. Krátké setkání
Jess Pallas: ( Lupina )08.02. 2017Kapitola 3. Vlkodlakova duše
Jess Pallas: ( Lupina )25.01. 2017Kapitola 2. Ústav pro zdivočelé
Jess Pallas: ( Lupina )11.01. 2017Kapitola 1. Nezbytnost
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )16.11. 2016Imperius - úvod