Komnata ztracených snů
autor: Mundungus42
překlad: Jacomo betaread: Ivet
banner: arabeska
Originál The Room of Lost Dreams najdete na
https://www.fanfiction.net/s/4097276/12/The-Room-of-Lost-Dreams
Když se Hermiona připojila k Harrymu a Ronovi na svačinu, po čokoládových sušenkách a ostatních Weasleyových už se slehla zem. Veselá nálada jejích kamarádů jí ale všechno mnohonásobně vynahradila. Když jí sdělili důvod svého veselí, málem převrhla hrnek s čajem.
"Děláte si legraci!" zvolala.
"Ne!" uculil se Ron. "Stojí to tady na tom pergamenu. Jsme přijatí, všichni tři!"
"Ale to je nemožné! Musíš mít aspoň pět O.V.C.Í., abys mohl nastoupit do bystrozorského výcviku."
"Tipl bych, že Kingsley kvůli nám zatahal za pár nitek," řekl Harry. "Není to tak, že bychom nemohli dostat pět O.V.C.Í., kdybychom je po tomhle roce dělali."
"Ale my jsme ty zkoušky nedělali! Nechat nás nastoupit do bystrozorského výcviku by bylo do očí bijící protekcí."
"Ne tak docela," namítl Ron. "Semestr začíná za tři dny. Máme se tam zítra hlásit, aby nám řekli co a jak."
"Ale to znamená pracovat pro ministerstvo. Kingsley je jen prozatímní ministr. Co když ho nahradí někdo jako Umbridgeová?"
"No, pak bude užitečné vědět, jak to na ministerstvu funguje," poznamenal Harry. "Budeme je moct porazit jejich vlastními zbraněmi."
"Já nevím, Harry," pronesla Hermiona zamračeně. "Na to, abychom to vzali takhle hopem, je ta strašně velké rozhodnutí."
"Ale my to nebereme hopem," řekl Ron. "Tohle je to, co jsme chtěli dělat."
"Ne, tohle je to, co chtěl dělat Harry," protestovala Hermiona. "Ty jsi chtěl být chytač u Kanonýrů."
Ronovi zrudly uši. "Od té doby jsem trochu vyrostl, Hermiono."
"A přesně o tom mluvím," pokračovala trpělivě. "S ohledem na naše zkušenosti z uplynulého roku bychom mohli dělat cokoliv. Rozhodnout se takhle jen proto, že jsme to kdysi chtěli, nedává smysl."
"No, možná to Harry a já chceme pořád," řekl Ron. "Bude to mnohem lepší než sedět u nudných O.V.C.Í."
Hermiona stiskla rty. "Jestli chcete jako pitomci skočit po první věci, kterou vám nabídnou, tak fajn."
"Má pravdu, Hermiono," zamíchal se do jejich dohadování neochotně Harry. "My tohle chceme oba dělat."
"Nezdá se vám, že byste se oba mohli pustit do něčeho lepšího? Mířit trochu výš?"
"Nejsme zatracení zmijozelové, Hermiono," ohradil se Ron.
"Kromě toho," připojil Harry filozoficky, "bystrozorský výcvik trvá asi rok, takže budeme skládat zkoušky v tutéž dobu jako ty, jen trochu jiné."
Hermiona těkala pohledem z jednoho na druhého. "Vy tohle fakt chcete?"
"Jo."
"Jasně."
"Tak hodně štěstí," vypravila ze sebe a oči se jí zalily slzami.
"Hermiono!" zvolal Ron a hrnul se ji obejmout. "Neodcházíme do Kalkaty. Budeme v Londýně."
"Určitě se k nám nechceš přidat?" zeptal se Harry pochybovačně.
Hermiona se přes slzy usmála: "Ne, mám v plánu jiné věci."
"Takže opakování a tu záležitost s domácími skřítky," mrkl vesele Ron. "Měli bychom se vrátit do Bradavic, než na nás mamka navalí další práci. Harry a já se musíme sbalit a ty máš dnešní večer na to, abys nám povykládala, jak moc ti budeme chybět."
"No hrozně," řekla Hermiona už s částečným úsměvem. "Kdo mě bude vyrušovat od všech těch důležitých výpočtů na věštění z čísel, které musím udělat?"
"Budeme psát," slíbil Harry.
"Zejména, když budeme potřebovat pomoc s formulemi, přeměňováním a lektvary," dodal Ron.
"Zapomněl jsi na testy osobnosti a způsobilosti," připojila se Hermiona.
Ron opovržlivě prskl: "Jako kdyby někdo v reálném životě potřeboval osobnost a způsobilost."
Všichni tři propukli v smích, který zeslábl až tehdy, když je vyrušilo zakašlání. Naráz se všichni otočili a uviděli ve dveřích stát Ginny.
"Kde jsi byla celé dopoledne, Hermiono?" zeptala se. Její ostrý pohled neodpovídal lehkému tónu. "Prošvihla jsi všechnu zábavu při mytí oken."
"Tak nějak jsem usnula v kůlně tvého táty," sdělila jí Hermioně mírně upravenou verzi pravdy. "A pak jsme měli takový příjemný pokec."
"Nemuč ji dlouho, Gin," ozval se Ron. "Ačkoliv - přinesla mámě takovou kupu tuřínu. Nenávidím tuřín."
Harry a Ginny si vyměnili pohled. Harry přikývl, a pak se obrátil na Hermionu: "Zastavíme se pro tebe, až bude čas jít."
"Fajn. Tak zatím pa."
Na to kluci odešli a nechali dívky v obývacím pokoji o samotě.
"Je pryč," řekla Hermiona. "To je to, co jsi chtěla slyšet, ne?"
"Musela jsem to taťkovi říct," pronesla Ginny. Měla tolik slušnosti, že vypadala zahanbeně.
"Jsem ráda, že jsi to udělala," zareagovala Hermiona. Nebyla to lež. Kdyby ji Artur nevyhledal, nebyla by schopná varovat Malfoyovy, že se objevují polooficiální otazníky okolo Severusova zmizení.
"Opravdu?" zapochybovala Ginny. "Myslela jsem si, že už se mnou nebudeš chtít mluvit."
"No, nemůžu říct, že by mě to v první chvíli merlinvíjak potěšilo," připustila druhá dívka, "ale bylo to to nejlepší. Teď je notes pryč a už nemůže nikoho jiného očarovat."
"Takže si myslíš, že tě chtěl očarovat?"
"Svým způsobem ano," souhlasila Hermiona. "Nemyslím, že by to fungovalo jen tak na někoho."
Ginny vytřeštila oči: "Co s ním tedy Snape udělal?"
Hermiona neodpověděla.
"Nech toho, Hermiono!" zvolala Ginny a sesunula se na pohovku. "Byla jsi v nebezpečí. Sama jsi to připustila. Nejsi ráda, že jsem to řekla radši taťkovi než Ronovi a Harrymu?"
Hermiona se proti své vůli usmála. "Vzpomínáš si, co jsem říkala o tom, jak Tom Raddle rozdělil svoji duši, když vytvářel deník?"
"Jo. Harry říkal, že se to jmenuje viteál. Jde o jednu z těch tisíců věcí, které taťkovi říkat nebudu."
"No, našla jsem knihu, která popisuje jejich vytvoření. Tajnosti magie nejtemnější."
"Ty víš, jak je VYROBIT?"
"Jen jsem to četla, abych zjistila, jak je zničit, Ginny. Profesor Brumbál z ní odstranil všechny ochrany. A neboj se. Na takové eskapády mám svou duši příliš ráda. Ne, děkuji."
Ginny zavrtěla hlavou a ukousla si sušenku. "Nikdy jsem nepochopila, že si troufáš číst o černé magii. Jo, vím, že Harry říká, že použil neodpustitelné, ale nikdy mě nenapadlo, že byste něco takového udělali ty nebo Ron."
"Letos se stalo moc špatných věcí," podotkla Hermiona. "Ale teď zpátky k Severusově zápisníku."
"Takže to byl viteál," vydechla Ginny.
"Nebyl to viteál."
"Tak přestaň kroužit kolem a pověz mi, co to bylo!"
Hermiona polkla. "Tajnosti magie nejtemnější obsahují víc než jen praktické pokyny pro rozdělení duše. Je tam taky kapitola o tom, jak se na to má člověk připravit."
"Jako co - vypít hodně vody a nejíst tuhou stravu?" zeptala se Ginny.
"Něco trochu drastičtějšího. Víš, rozdělit duši může způsobit chaos, protože v těch oddělených kusech zůstane část tebe. To je při tvoření viteálů jedna z největších komplikací. Mysl lze obvykle dostatečně kontrolovat, aby na duši nelpěla, ale srdce se často obětuje a v průběhu procesu dojde k jeho roztržení."
"U Persefoniných spoďárů," vydechla Ginny.
"Kniha navrhuje ´rozumné preventivní opatření´- jednoduše si srdce vyjmout, a pak se nemusíš obávat, že ho agonie roztrhá na kusy. Kniha mluví o srdci o jakožto zbytečném a potenciálně škodlivém orgánu, něco jako slepé střevo. Proto jsem nikdy neuvažovala, co by se mohlo stát, kdyby bylo něčí srdce lapeno v nějaké věci."
"Ty si myslíš, že Snape si vyňal srdce a vložil ho do toho zápisníku?" zeptala se Ginny zděšeně. "Proč by něco takového dělal?"
Hermiona ztišila hlas: "Možná chtěl sám sebe ušetřit bolesti ze ztráty někoho blízkého. Kdo ví, možná to ani neudělal úmyslně. Možná ani nevěděl, že je pryč."
Ginny se zatvářila skepticky. "Jak by si mohl omylem odstranit vlastní srdce?"
"Stejně jako se Harry omylem stal viteálem. Byly přítomné ingredience a příslušná magie, tak se to prostě stalo. A mohl na ten zápisník seslat pokročilá ochranná kouzla, zejména pokud to udělal nedlouho poté, co mu zamýšlený adresát zlomil srdce," dodala Hermiona.
"Kryndapána," hlesla Ginny. "I když na druhou stranu, vypadá to, že byl v pořádku i bez něj."
"Jestli ti živoření v polovičaté existenci jakožto nenávistný, pomstychtivý, citově deprimovaný bastard připadá ´v pořádku´," rozhořčila se Hermiona. "Je to tragédie! Vezmi si, co mohl udělat! Možná by se nikdy nepřipojil k Voldemortovi. Možná by se zamiloval a měl rodinu. Možná by byl šťastný!"
"A kdyby se to stalo, Harry by nikdy nebyl schopný zabít Voldemorta," řekla Ginny. "Snape se obětoval. Stejně jako profesor Brumbál. Stejně jako Harryho mamka. Stejně jako ty, Ron a Harry. Všichni jste se nějak rozhodli. Taťka říká, že přemýšlet o tom, co by kdyby, není k ničemu. Jen se v těch co by kdyby budeš plácat."
"Já už se plácám," přiznala Hermiona. Překvapilo ji, když ucítila, jak jí po tváři sklouzla další slza. Myslela si, že už všechny vyplakala.
"Milovala jsi ho, že jo?" zeptala se Ginny tiše.
"Nevím. Možná, že jeho soustředěné vášně přemohly můj zdravý rozum. Nebo možná patřily všechny ty pocity jemu a já jsem pro ně byla jen vhodná nádoba," uvažovala Hermiona.
"Ale bylo to všechno cítit jako láska."
"Ano, bylo."
"Udělala jsi správnou věc," řekla Ginny a pohladila Hermionu po vlasech. "Nemyslíš, že to způsobí nějaké další potíže, když je ten zápisník zničený, že ne?"
"Myslím, že ne. Kniha říká, že části srdce zmizí, když jsou odděleny od hmotné schránky, jako je osoba nebo očarovaná věc," vysvětlila Hermiona stírajíc si slzy. "Srdce je asi méně odolné než duše."
"Pak to možná znamená, že něco v těch ochranných kouzlech, které seslal na zápisník, umožnilo jeho srdci přežít, dokonce i po jeho smrti."
Hermioně se v hlavě objevil obraz profesora Snapea nechávajícího zápisník zmizet v nenávratnu. "Znamená to, že jsem ho zabila," řekla.
"Nebo jsi ho možná osvobodila."
Poté už dívky seděly v družném tichu, dokud se neobjevili Harry a Ron, aby vzali Hermionu zpátky do Bradavic.
* * *
Hermiona očekávala, že po Ronově a Harryho odchodu do bystrozorského výcviku budou Bradavice mnohem klidnější, ale nakonec byla neustále na nohou - zkoumala lykantropii, pomáhala Madam Pomfreyové s přípravou a podáváním lektvarů, psala dopisy kamarádům, odmítala nabídky rozhovorů a přestřihování stuh a vykrucovala se Luciusi Malfoyovi, který vytrvale pátral po informacích o Severusově zápisníku. Nakonec převládl její temperament a napsala mu: ´Jestli to chcete tak strašně moc vědět, ZEPTEJTE SE JEHO!´ Odpověď nepřišla a následná úleva v kombinaci s jejím hektickým rozvrhem jí zabránila příliš podléhat sklíčenosti. Téměř.
Myšlenky jí stejně stále utíkaly k němu - když našla evidentně chybný závěr v odborném časopise nebo když narazila na lektvar, který při hodinách v minulosti učil. Od vrácení Severusova zápisníku uběhlo jen pár týdnů, ale pro ni bylo stále těžší oddělit chlapce, kterého milovala, od muže, kterého znala.
Léto skončilo a studenti se vrátili do Bradavic, které byly nyní prakticky k nerozeznání od toho, jak vypadaly před Voldemortovým útokem. Ředitelka nedokázala odradit ministra od instalování pamětní plakety na místě, kde Voldemort padl. Bylo pro něj tak typické, že zemřel poblíž zmijozelského stolu. Hermiona uvažovala, kolikrát bude v průběhu budoucích let Harryho tvář pošlapaná, politá nebo poplivaná.
Ulevilo se jí, že časem se její zármutek oslabil, a než se nadála, Hagrid už tahal do školy obrovské jedle v rámci přípravy na Vánoce. Nepřekvapilo ji, že Severus neučinil žádné grandiózní znovuobjevení, vzhledem k rozsahu jeho zranění a skutečnosti, že Starostolec beznadějně uvázl ve slepé uličce, zda by měl být Severus Snape posmrtně odsouzen za vraždu navzdory Harryho oficiálnímu prohlášení o opaku. Usilovně se snažila na něj nemyslet. Místo toho se rozhodla zaměřit na dopisy pro Harryho a Rona, jejich poslední korespondenci před tím, než se budou moci vrátit domů na svátky.
Popsala jim pokrok, který učinila ve výzkumu lykantropie, laickými slovy v naději, že si budou pamatovat aspoň rozdíl mezi strachopudem a hrachokrutem, a nabádala je, aby při přípravě na zkoušky používali plánovače, které jim dala. Plánovače znovu vytáhla krátce po Fredově pohřbu a vzpomínka na výraz jejich tváře, když otevřeli balíčky, u ní stále vyvolávala smích.
S úsměvem dopisy podepsala a s lehkým srdcem zamířila do sovince. Prostor byl studený, ale aspoň chráněný před větrem, který pohvizdoval za otevřenými okny. Přistoupila ke dvěma sovám, sedícím vedle sebe, a upevnila jim dopisy k nohám. Nešťastně zahoukaly, jako kdyby se jim nechtělo opustit chráněnou věž.
"Londýn není tak daleko," promluvila konejšivě. Netrpělivě si nad sklíčenými výrazy sov povzdechla a oběma jim nabídla pamlsek. "No tak, přece vás neposílám s merlinvíjakým balíkem."
"Pokud nechcete vidět truchlivé výrazy, neměla byste posílat dopisy po sovách pálených," ozval se na ní známý hlas.
Hermiona se otočila a spatřila Severuse Snapea vynořujícího se zpod pláště z polovidovy srsti.
Mundungus42: ( Jacomo ) | 01.04. 2017 | 13. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 26.03. 2017 | 12. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 18.03. 2017 | 11. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 11.03. 2017 | 10. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 04.03. 2017 | 9. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 25.02. 2017 | 8. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 18.02. 2017 | 7. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 11.02. 2017 | 6. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 04.02. 2017 | 5. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 29.01. 2017 | 4. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 21.01. 2017 | 3. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 14.01. 2017 | 2. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 07.01. 2017 | 1. kapitola | |
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo ) | 30.10. 2016 | Úvod k povídce | |