Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Komnata ztracených snů

11. kapitola

Komnata ztracených snů
Vložené: Jacomo - 18.03. 2017 Téma: Komnata ztracených snů
Jacomo nám napísal:

Komnata ztracených snů

autor: Mundungus42

překlad: Jacomo              betaread: Ivet

banner: arabeska

Originál The Room of Lost Dreams najdete na
https://www.fanfiction.net/s/4097276/11/The-Room-of-Lost-Dreams

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola jedenáctá


Hermiona se probrala k vědomí a zjistila, že leží na zemi v Arturově kůlně. Protřela si oči, které byly překvapivě jakoby plné písku, a jak se její spánkem zamlžená mysl začala probouzet, vynořila se vzpomínka na to, co se stalo mezi ní a Severusem.

Její první reakcí při uvědomění, že nejenže udělala přesně to, co jí Ginny nedoporučovala, byla panika ale také rozpaky z toho, jak si vysvětlit, že takhle ztratila kontrolu nad situací. S povzdechem se postavila na nohy, protože podlaha kůlny nepředstavovala zrovna nejpohodlnější místo na ležení. Šokovalo ji, že záda nebyla jedinou částí těla, která ji pobolívala. Přitiskla si ruku na podbřišek. Byla oblečená, stejně jako předtím, než vstoupila do svých vzpomínek, ale cítila bolest ve svalech, které evidentně používala.

S povzdechem zatápala v tašce po dávce antikoncepčního lektvaru. Naštěstí tam jedna zůstala. Věděla, že je pravděpodobně hloupá a že by nejspíš nemohla otěhotnět z toho, co podle jejího názoru byla striktně mentální záležitost, ale vzhledem k neznalosti kouzel umístěných na zápisníku nechtěla nic nechat náhodě.

Polkla hořký lektvar, ucítila výmluvné zachvění magie, když jí stekl do břicha, a s roztřeseným nádechem se posadila na kufr. Zápisník ležel na zemi vedle místa, kde se probudila. Jeho desky zářily v paprsku odpoledního slunce, které sem pronikalo dírou ve stěně kůlny.

Prázdná ampulka jí vyklouzla z prstů a Hermiona zabořila tvář do dlaní, protože jí zmítalo tucet protichůdných pocitů. Nenávist vůči sobě, touha, odpor, vzrušení, smutek, vztek a neodolatelné nutkání promluvit si se Severusem, to všechno v ní bojovalo o dominanci a ona se nebránila, aspoň dokud jí nepřestaly téct slzy.

Když pak zvedla hlavu, nadskočila, protože ve dveřích stál Artur Weasley a zkoumavě si ji prohlížel.

„My-myslela jsem, že jste v práci."

„Kingsley mě poslal domů," řekl a posadil se vedle ní na krabici s komiksy. „Myslel si, že tady jsem víc potřeba než na ministerstvu. Minimálně dneska." Tvář mu zkřivilo zamračení. „Hermiono, nechci být neomalený, ale Ginny mě požádala, abych tě našel. Vím, co jsi jí důvěrně sdělila, ale doufám, že pochopíš, proč to ona musela povědět mně."

„Chápu to," řekla Hermiona hlasem zastřeným dlouhým pláčem. „Vím, že jsem se ohledně toho zápisníku chovala hloupě a dnes odpoledne se ho zbavím. Prostě už si v tomhle nemůžu věřit."

„Víš, jak se ho zbavit?" zeptal se Artur překvapeně. „No, asi víš," opravil se spěšně. „Asi jsem se spíš měl zeptat, jestli nebudeš potřebovat, aby ti Ron nebo Harry pomohli."

„Myslíte, aby se ujistili, že jsem to opravdu udělala," poznamenala dutě.

„Hermiono -"

„To je v pořádku, pane Weasley," řekla Hermiona a zpříma se na muže podívala. „Co se toho týče, máte pravdu, ale Ginny mi věřila, že poznám, když zajdu příliš daleko. Když jsem k tomu bodu teď dospěla, doufám, že vy mi budete věřit, že se s tím vypořádám, jak se patří."

Arturovi to bylo viditelně nepříjemné. „No, víš, Hermiono, nečekal jsem, že budeš ohledně tohohle tématu tak vstřícná."

Koutky Hermioniných úst se pozvedly do malého úsměvu. „Jak ráda bych se hádala a dupala nohou, kdyby to pomohlo."

„Za běžných okolností bych rád přihlížel, jak ten zápisník mizí, ale..." odmlčel se a mávl rukou do neurčita.

„Tohle nejsou běžné okolnosti," řekla Hermiona, kterou stálo všechny síly nenechat prosáknout do hlasu zvědavost.

„Ano. A Severus rozhodně nebyl běžný člověk, což určitě víš."

Hermiona ztuhla a posléze pronesla: „Ne, to nebyl."

„Rozhodně byl mnohem chytřejší než já."

„Nechápu, jak to můžete říct -"

Artur zvedl na protest ruku. „Chci tím říct, že Severus musel vidět, že mu Voldemort jde po krku. A navíc věděl, jak jsem přežil kousnutí toho zvířete, a měl možnost se na to odpovídajícím způsobem připravit. A to velmi důkladně, jestli toho muže znám tak, jak si myslím."

Hermiona se zamračila. Pokud tomu tak bylo, Severus zanedbal nutnost obstarat Malfoyovým Krvetvorné kapky. A pak ji napadlo cosi hrozného. „Pokud si nepřál nepřežít."

Artur se zatvářil poněkud zaraženě. „Život, kterým žil, si musel vybrat svou daň, to jistě," začal nervózně, „ale jeví se to jako příliš zoufalé stanovisko, nemyslíš?"

Hermiona neodpověděla.

Artur si odkašlal. „Když už o tom spekulujeme, pro tuto chvíli předpokládejme, že Severus Snape si ve skutečnosti přál bitvu o Bradavice přežít. Nejsem ani zdaleka tak chytrý jako on, a i tak umím vymyslet několik pohotovostních plánů na přežití Voldemortova pokusu připravit mě o život, který musel nevyhnutelně přijít."

„To je zajímavý myšlenkový pochod," poznamenala Hermiona a snažila se udržet neutrální tón.

Artur jí věnoval pronikavý pohled. „Upřímně řečeno, Hermiono, jsem na ten zápisník docela zvědavý. Pokud obsahuje nějakou Severusovu část, možná by byl schopen poskytnout vhled do jeho plánů."

O Hermionu se pokoušely mrákoty, ale přesto se zeptala: „Proč by to bylo tak důležité, pane Weasley? Je mrtvý."

Artur se k ní naklonil a zároveň šlehl pohledem zprava doleva, jako by pátral po odposlouchávání. „Mám silné podezření, že Severus Snape to hadí kousnutí přežil," pronesl tiše. „Dále mám od Kingsleyho, že jsi mu před dvěma dny v noci volala krbem a sháněla jsi informaci o Severusově těle, což mě vede k přesvědčení, že jsi tehdy taky věřila, že žije."

Pocit nevolnosti v jejím žaludku zesílil. „Nevím, co na to říct, pane Weasley."

Artur vytřeštil oči. „Panebože, doufám, že si nemyslíš, že jsem tím naznačoval, že máš něco do činění s tím, že to tělo zmiz-" Odmlčel se, aby se sebral. „Chci tím jen říct, že taková- blbost by mě nikdy nenapadla, Hermiono. Jen chci, abys věděla, že tě kdykoliv rád vyslechnu. Možná ti budu i schopen pomoct, kdybys potřebovala."

„Ale musel byste to oznámit ministerstvu, ne?"

„No, pověděl bych to Kingsleymu, to ano, ale ne proto, že je ministr. Pověděl bych mu to, protože byl skvělý bystrozor, a možná bychom mu byli schopní pomoct. Ale na druhou stranu nejsou zmizelé válečné oběti moje starost, takže tím by to informování skončilo."

Hermiona smutně zavrtěla hlavou. „Ten zápisník není bezpečný, pane Weasley. A jestli vás to utěší, Severus v něm a Severus Snape, který učil v Bradavicích, jsou téměř dva různí lidé. Až na to, že oba jsou po všech stránkách nebezpeční."

Artur jí stiskl ruku. „To nepochybně," řekl. „No, jsem rád, že jsme si popovídali, Hermiono. A bez ohledu na to, co se stane, chci, abys věděla, že moje nabídka pomoci stále platí."

Vděčně se na něj usmála. „Děkuji vám za pochopení, pane Weasley. Jediné, co vám můžu s plnou důvěrou sdělit, je to, že Severus je teď na lepším místě."

„No, to je přesně to, co bych mu přál," kývl Artur a vstal. „Myslím, že se půjdu podívat po chlapcích. Krátce poté, co jsem přišel domů, přinesla vám třem sova nějakou poštu."

„Za chvíli jsem tam."

„Molly bude podávat čaj. Přijď dřív, než budou všechny sušenky pryč."

„Přijdu, díky. Nepotrvá to déle než pár minut."

Artur se na ni krátce usmál a odešel bočními dveřmi do zahrady.

„Hola, Pašíku! Jsi tam?" zvolala.

Ze soví budky v rohu kůlny se ozvalo pisklavé zívání. Ptačí letargie ale netrvala dlouho, a než se nadála, sovička kolem ní nadšeně poletovala a vzrušeně houkala.

„Vydrž, Pašíku, bude to jen chvilka."

Pašík přistál na stoličce u spinetu a netrpělivě zahoukal.

Hermiona vytáhla z kabelky čistý list pergamenu a naškrábala na něj krátký vzkaz. Bezmyšlenkovitě pohladila desky zápisníku, obalila ho pergamenem a vše podala vzrušené sovičce.

„Je to na Chateau de Malfoy, někde na jihu Francie. Myslíš, že zvládneš tak dlouhý let?"

Pašík se napřímil do celé své nepůsobivé výšky.

Hermiona se rozesmála: „Dobrá. Tak bezpečný let."

Sova pokývala hlavou nahoru a dolů, buď rozrušením, nebo uznáním, a zamávala křídly. Po několika vteřinách se pomalu vznesla do vzduchu, notes pevně uchopený ve svých pařátcích.

Hermiona sledovala, jak sovička vystřelila podkrovním okýnkem do odpoledního slunce.

„Ne, Pašíku! Francie je odtud na jih!" vykřikla.

Sova divoce zakroužila po obloze, ale nakonec se vydala správným směrem.

Hermiona zakroutila hlavou, nejistá, zda se má smát nebo plakat.

„Šťastnou cestu, Severusi," zašeptala.

S povzdechem se posadila na stoličku u spinetu a v náhlém impulsu zvedla tmavé víko. Letitá slonovina byla zažloutlá, ale na tak starý nástroj zůstala překvapivě velká část kláves neporušená.

Váhavě vybrnkala basovou linku „Srdce a duše" a s úsměvem si vzpomněla, jak její učitel klavíru tuhle píseň nesnášel. Prsty levé ruky jí vesele poskakovaly z klávesy na klávesu, jako kdyby od jejího posledního hraní na klavír neuběhlo už devět let.

Povzbuzená úspěchem přidala pravou ruku s melodií, nejprve kostrbatě, ale nakonec se stejnou lehkostí, s jakou hrála levou. Než se nadála, prozpěvovala si s muzikou stejně nesmyslně jako Harry a Ron.

„Srdce a duše! La lá lá la la! Srdce a duše! La lá lá la-"

A najednou jí to došlo.

Prsty prudce uhodily do kláves.

„U Damoklovy držky!" zaklela. „To neudělal!"

Popadla tašku a začala z ní divoce vytahovat nejrůznější věci, až našla Tajnosti magie nejtemnější.

* * *

Odpolední čaj na Chateau de Malfoy zřejmě představoval dokonalou svačinku s velkým množstvím koláčků pokapaných voňavým domácím medem. Čaj byl téměř zbytečný.

„Ulevilo se mi, když vidím, že se ti vrátila chuť k jídlu," prohlásila Narcisa a napila se ze svého šálku.

„Zkus čtyři dny nejíst a uvidíš, co to s tebou udělá," zabručel muž po její levici a nenápadně si vzal další koláček.

„Ty mi nerozumíš, drahoušku. To jen znamená, že vidím, jak se uzdravuješ, a těší mě to."

„Ano, už se mě brzy zbavíte," přikývl.

„Severusi," ohradila se podrážděně, „nenecháme tě odejít dřív, než budeš vyléčený a připravený čelit světu."

„Myslím, že mi mnohem víc vyhovuje zmizet v nenávratnu," podotkl muž, odložil koláček stranou a zamíchal si horký čaj.

Narcisa mávla jeho směrem ubrouskem. „Jsi nemožný. Luciusi, vemluv do něj trochu rozumu."

„Hmmm?" ozvalo se zpoza novinové stránky.

„Luciusi, slyšel jsi z našeho rozhovoru vůbec něco?" zeptala se Narcisa se smíchem. „Co přišla pošta, jsi nějak zticha. Čím se to vlastně zabýváš?"

„Obchod, miláčku. Nic, co by tě zajímalo."

„Luciusi," pronesla Narcisa varovným tónem. „Nenacpal jsi zase nějaké peníze do té naší kulhavé herky?"

Lucius s povzdechem odložil noviny. „Ne, nic takového," řekl a vhodil na stůl obyčejnou černou knížku. „Říká ti to něco, Severusi?"

Severus se na knihu zahleděl. „Tvoje sázky mě nezajímají, Luciusi, ale nechápu, proč-"

Náhle zmlkl a z tváře se mu vytratila veškerá barva.

Chňapl po knize, obracel ji v dlaních a opatrně ji zkoumal. „Kde jsi k ní, u devíti kruhů pekla, přišel, Luciusi?"

„Takže je tvoje," kývl Lucius spokojeně. „Nemělo by mě to překvapovat. S tak pichlavou sadou ochranných kouzel jsem se nikdy nesetkal."

Narcisa hleděla na knihu s obavami. „Vypadá spíš jako ten starý deník, co ti dal On, Luciusi."

„To to není," namítl stručně Severus. „Jde o pravý opak. Kdo ti ho poslal, Luciusi?"

„Spojenec, který chce zůstat v utajení," řekl Lucius. „A pokud bys byl tak laskav a pověděl nám, proč jsi tak působivě zbledl, když jsi ho uviděl, možná se nechám přemluvit, abych ti ho pomohl zničit."

„Ne!" vyštěkl Severus. Jako kdyby si uvědomil svou chybu, odkašlal si a napil se. „Není tak jednoduché ho zničit," řekl. „Otázkou je, jestli ho vůbec likvidovat."

Lucius mávl hůlkou a knížka vylétla ze Severusova sevření do jeho natažené ruky. „Promiň, Severusi, obávám se, že než dovolím zotavujícímu se pacientovi s touto věcí zacházet, musím se přesvědčit, zda je neškodná."

Severus ho probodl pohledem: „Protože jsem ten, kdo tu zatracenou věc očaroval, jsem poslední, kdo by z jejího používání měl mít strach."

Luciuse to přiznání rozjařilo. „To nebylo tak těžké, že ne? A teď, co jsi to začaroval?"

„Neobsahuje nic, co bys dokázal pochopit," odpověděl Severus stručně.

Lucius se usmál: „Nemůže to být nic důležitého, jinak bys ho nenechal v Bradavicích."

Severus prudce uhodil dlaní o stůl. „Sakra, Luciusi, kdo ti ho poslal? Kdo ví, že jsem tady?"

„Vůbec nikdo," ozvala se Narcisa a pro uklidnění mu položila ruku na rameno. „Nikdo, s kým by sis musel dělat starosti."

„Tak jak to je?" dožadoval se Severus a snažil se postavit. „Vůbec nikdo nebo nikdo důležitý?"

„Obojí," řekl Lucius zdánlivě nevzrušený Severusovými dotazy. „Posaď se, drahý příteli. Vyčerpáš se."

„Žádám odpověď."

„Osoba, která ten zápisník poslala, je jedním z členů léčitelského personálu, který přispěl k tvému dramatickému oživení," prohlásil Lucius a pozorně si při tom Severuse prohlížel.

„No, kdybys hned zpočátku povolal někoho kompetentního, nemusel jsi přizvat odborníka z Anglie," poznamenal Severus a zlehka si přejel prsty přes obvaz, kterým měl volně zakrytou ránu. „Ale to podstatně zužuje výběr. Do poněkud neortodoxní léčby Naginiho pokousání Artura Weasleyho bylo zasvěceno velmi málo lidí."

„Myslíš tu záležitost se sešitím kůže?" zeptala se Narcisa a nakrčila nos.

„Víceméně ano," kývl Severus. „Možná jsi zapomněla, že jsem vyrostl na mudlovské vesnici. Stehy tam nebyly neobvyklým způsobem léčby."

„Catgut. Zní to hnusně," poznamenal Lucius. „Připomíná to skotský pudink."

„Kdyby ses obtěžoval nám povědět, že na tvé oživení bude potřeba téměř neznámý lektvar a catgut, měli bychom ty věci po ruce," vložila se do toho Narcisa a zpražila Severuse přísným pohledem.

„Obávám se, že to bylo nemožné," namítl muž a znovu se posadil. „Nejenže by to Pánu zla vyzradilo celý můj plán, kdyby na tebe nebo na Luciuse použil nitrozpyt, ale Krvetvorné kapky jsou účinné jen několik dní po uvaření. A měl by je mít na skladě každý rozumně vybavený lékárník."

Narcisa se zamračila ještě víc. „Monsieur Lilek je naprosto důvěryhodný lékárník, který slouží rodině Malfoyů od-"

„-nepochybně od doby, co byly vynalezeny hůlky," odfrkl si Severus. „Ale toto všechno je irelevantní. Zápisník dorazil odpolední poštou, což znamená, že přišel ze zámoří. Jelikož jediní lidé, kteří vědí o mém přežití, momentálně žijí tady nebo poblíž tohoto zámku, je očividné, že tajemství mého přežití není až tak v bezpečí, jak jste mě přiměli věřit."

„Nemusíš se obávat takových absurdit, jako že budeš zván k přestřihování stuh v sirotčincích," utrousil sarkasticky Lucius.

„Kdo to byl, Luciusi? Chci buď odpověď, nebo můj zápisník."

Malfoyovi se podívali jeden na druhého. „Severusi, prosím nerozčiluj se," pronesla posléze Narcisa.

„Rozčiluje mě odmítání tvého manžela dát mi, co je moje," odsekl Severus. „A neochota poskytnout mi informaci, která bude mít zásadní vliv na mé plány do budoucna. Nemám rád, když je se mnou zacházeno jako s děckem."

„Pak se laskavě chovej dospěle. Tím, že se vyčerpáš, ničeho nedosáhneš," řekla Narcisa a na jeho chladný pohled odpověděla stejným.

„Všechno vyjde najevo, starý příteli," ozval se Lucius. „Ale teď už bys opravdu měl být v posteli. Nezaobírej se takovými podružnostmi."

„Někdo našel jednu z mých nejosobnějších věcí," namítl Severus. „Navíc, pokud mi ji nálezce poslal, pak je pravděpodobné, že on nebo ona ví přesně, co to je."

Narcisa bystře přikývla: „Pak je možné, že ten notes jí možná pomohl porozumět, jak ti pomoct?"

„Jí? Věděl jsem to! Byla to Poppy Pomfreyová, že ano?" vykřikl Severus a vyskočil. Kolena ho ale zradila a musel se opřít o stůl.

„Snoddy!" zavolala Narcisa. Když se skřítek objevil, dodala: „Okamžitě doprovoď Severuse do jeho pokoje."

Skřítek se hluboce uklonil. Když vzal Severuse za ruku, muž se na něj zamračil. „Dostanu svůj zápisník, prosím? Pokud tedy nechcete strkat nos i do mých dalších záležitostí."

Narcisa si povzdechla: „No tak dobře, dej mu tedy ten proklatý notes. A dohlédni, že si opravdu lehne do postele, ano, Snoddy?"

Skřítek si lusknutím prstů přivolal knížku do ruky a s tichým puk se on a Severus přemístili. Ještě předtím stihl Severus střelit po Narcise jedovatým pohledem.

Narcisa ohrnula ret a zuřivě rozmáčkla lžičkou kousek sušenky. „Věděla jsem, že ta holka nebude schopná odejít jen tak. Všechno zničila."

„Buď spravedlivá, drahoušku," řekl Lucius a vytáhl z kapsy list pergamenu. „Slečna Grangerová nezklamala naši důvěru. Je tak laskavá, že nás informuje o tom, že nebyla jediná, komu připadala Severusova údajná smrt podezřelá. Což dává smysl, jestliže pouhá školačka si jen ze základních faktů byla schopná vyvodit pravdu."

Podal pergamen manželce, a ona začala číst, přičemž si několikrát odfrkla. „Někdo by měl tu holku poučit o taktu. Jiní budou mít podezření, protože neexistuje tělo," četla nahlas. „A prosím neberte to tak, že byste měli někoho zabít a podstrčit ho místo Severuse. Nebo pokud to uděláte, prosím vymažte mi paměť, abych nevěděla, že to byl můj nápad. No vážně, jako kdybychom někdy zabili někoho, kdo si to nezasloužil."

„Ale stejně je od ní fér, že nám to podle nebelvírských pravidel dala vědět. Ačkoliv se člověk diví, co v tom zápisníku ji přimělo mu ho právě teď vrátit."

„Nečetl jsi ho?" zeptala se Narcisa zamračeně.

„Nebylo co číst, miláčku. Byl úplně prázdný, tedy až na nadávky, kterými mě počastoval při pokusu dostat se k jeho obsahu."

„Jako deník Pána zla," zašeptala Narcisa a mírně zbledla.

„Nesmysl. Severus říká, že to není totéž, a já jeho ujištění věřím. A teď si pojďme dojíst svačinu. Pak napíšu slečně Grangerové a uvidím, jestli z ní vypáčím nějaké další informace o tom notesu. Severus je v tomto ohledu jako beran, ale její předchozí formální zpráva ukazuje na mnohem užitečnější sklon k otevřenosti."

„Výtečně," schválila jeho nápad Narcisa a vstala. „Buď tak hodný a pozdravuj ji ode mě."

„Mám ji pozvat příští týden na večeři?" zeptal se Lucius se zlomyslným zábleskem v očích.

„Není třeba zacházet tak daleko," odpověděla jeho žena.

„Zhyň, myšlenko," ukončil debatu Lucius a přitáhl si Narcisu do hřejivého objetí.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 08.04. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 19.09. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 11. kapitola Od: MichelleF - 09.09. 2017
Konverzace Malfoyovych je nej :)

Re: 11. kapitola Od: JSark - 01.04. 2017
No rozhodne, večera už by bola priveľa. :)

Re: 11. kapitola Od: zuzule - 22.03. 2017
Hmm, mno vida :) Severus se stejne dozvi, kdo to byl. Jeho ja mu to zarucene praskne. Dekuju!

Re: 11. kapitola Od: denice - 20.03. 2017
Skvělý, skvělý, skvělý Arthur. A naprosto brilantní Malfoyovi - co víc se dá napsat. Skláním se v úctě před autorkou i překladatelkami. Díky!

Re: 11. kapitola Od: Lupina - 20.03. 2017
Tak tohle byla luxusní kapitola. Od začátku - Hermiona a antikoncepční lektvar. Má pravdu, kdoví, jaká kouzla jsou na zápisník použita. Těžko by se vysvětlovalo světu, že dárce genetického materiálu je kniha :D Scéna s Arturem byla velmi dospělá, příjemná, prostě tak nějak hřejivá. Mě napadlo hned, že by deník měla poslat majiteli, nebo vrátit do komnaty, hlavně ne ničit. Takže jsem velmi spokojená. U Damoklovy držky je geniální nadávka :D A pak Malfoyovi, tak to byl koncert. Jsou prostě nedostižní. A Hermionin přístup k problému je docela neortodoxní :D Návrh někoho zabít je prostě u Hermiony naprosto netypický :) Děkuji, čarodějky, bavila jsem se náramně.

Re: 11. kapitola Od: silrien - 19.03. 2017
Radit Malfoyovým, jak zamaskovat chybějící tělo, vskutku netaktní. Malfoyovci mě tu baví čím dál víc. Co asi provede Severus se svým zápisníkem? A jaká bude reakce až zjistí, že jeho zachránkyní není Poppy, ale knihomolka Hermiona. Už se těším na pokračování. Děkuji

Re: 11. kapitola Od: marci - 18.03. 2017
Ach jo, předchozí komentáře už všechno řekly za mne. Manželé Malfoyovi jsou tu nedostižní :) Taky bych si ráda zapamatovala pro případné použité "Zhyň, myšlenko!", ale takovýchhle výkřiků už jsem si chtěla pamatovat a kde je jim konec :) Prostě - moc pěkná kapitola - veliké díky Jacomo, Ivet :)

Re: 11. kapitola Od: Gift - 18.03. 2017
Musim se priznat, ze jsem z minule kapitoly byla trosku rozpacita. Tato kapitola ovsem mnohe osvetlila a navic predvedla skvelou souhru manzelu Malfoyovych. Skvele! Dekuji ;-)

Re: 11. kapitola Od: sisi - 18.03. 2017
Děkuji za novou kapitolu na sobotní upršené dopoledne. Chvilku jsem se bála, že Hermiona zápisník opravdu zničí ( což ovšem technicky vzato asi vůbec nejde), pak mi došlo, že se ho zbavila tím nejlepším možným způsobem. Pašík je šikovný sovičák, trefil i za moře. Severus se k zápisníku dostal na poslední chvilku, ale teď už to snad půjde plynule s tím, že se třeba oba sejdou na neutrální půdě,já nevím, někde v Itálii, nebo za polárním kruhem a vysvětlí si vše jak se patří. Hodně štěstí jim oběma, Jacomo, Ivet, Vám patří velký dík za tento překlad.

Re: 11. kapitola Od: martik - 18.03. 2017
Hermiona je zjevně připravena na všechny okolnosti, které mohou nastat :-) Arthur mi tu přišel mnohem víc otcovský a zodpovědnější než v kánonu. Na copak asi Hermiona přišla? Že by si uvědomila, že Severus jejich tajemství před Severusem rozhodně tajit nebude a že to všechno bylo proto, aby se dostal do rukou právoplatnému majiteli? No, uvidíme. Malfoyovi jsou boží, zvlášť se mi líbí Lucius (což se mi často nestává). Jak to krásně zaobalil - prý člen léčitelského personálu a Severus mu na to skočil. A Narcissa se na druhou stranu prokecla, že jde o ženu. No jsem zvědavá, jak si Severus "počte". Zhyň, myšlenko je úžasné (to si musím pamatovat) a ještě mě uchvátil monsieur Lilek :-) Děkuji, ještě to bude určitě zajímavé.

Re: 11. kapitola Od: Neprihlásený - 18.03. 2017
Uf,uf,uf.

Re: 11. kapitola Od: kattyV - 18.03. 2017
To jsem tedy zvědavá, jak bude Severus reagovat, až si popovídá se svým druhým já a zjistí, co všechno provedlo. Myslím, že bude v pokušení deník spálit. Ale zase... díky němu žije, že?

Re: 11. kapitola Od: margareta - 18.03. 2017
Moc se mi tady líbí manželé Malfoyovi. To jejich přesvědčení, že pokud oni rozhodnou, že si někdo zasluhuje zabít, není to žádný zločin a kdo tvrdí opak, dopouští se na nich urážky! A zároveň se tak hezky a srdečně starají o přítele. Jenže kdo ví, co se stane, až si Severus ve svém deníku přečte nejčerstvější zápis! Aby se mu silně nepohoršilo!! On by jim důvod určitě neřekl a oni by na něj určitě nepřišli. Artur je tady taky úplně jiný, než jak bývá obvykle prezentován. To je moc dobře, myslím, že ho bude ještě Hermiona potřebovat a možná i Severus. Jenom nechápu, proč je pro Severuse tak důležité, aby se nikdo nedozvěděl, že žije? Už mu nic nehrozí, ne? Nebo ano? Moc a moc se těším na další kapitolu!!! A za tuhletu velký dík!!!

Prehľad článkov k tejto téme:

Mundungus42: ( Jacomo )01.04. 201713. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )26.03. 201712. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )18.03. 201711. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )11.03. 201710. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )04.03. 20179. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )25.02. 20178. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )18.02. 20177. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )11.02. 20176. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )04.02. 20175. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )29.01. 20174. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )21.01. 20173. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )14.01. 20172. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )07.01. 20171. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )30.10. 2016Úvod k povídce