Autor: SilverWolf7007 Překlad: Coretta Beta: Avisavis Banner:Coretta
Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order
Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+)
Milý řáde
Aneb jednadvacet dopisů
adresovaných
řádu Patologicky paranoidní poštolky
Dopis osmnáctý:
Tahle esej do přeměňování už teda fakt složitější být nemohla
„A dost, TO STAČÍ!“
Všichni obyvatelé Grimmauldova náměstí ve strachu ztuhli.
„S tímhle věčným a naprosto směšným vyrušováním od psaní úkolů je konec! Ronalde, Ginevro, Luno, Neville, SEDNĚTE SI NA ZADEK A ZAČNĚTE NĚCO DĚLAT!“
Ron se okamžitě podřídil, kecnul na nejbližší židli a přitáhl si svou kupku nedokončených esejí. Otevřel knihu, popadl příslušný pergamen a pustil se horečnatě to práce, co chvíli kradmo mrkl Hermioniným směrem.
Ginny a Neville si vyměnili pohled a s pokrčením ramen se k němu připojili, i když o dost klidněji. Oba si spočítali, že bude bezpečnější, když poslechnou, než aby riskovali, že Hermioně rupnou nervy a začne vrhat kletby nalevo napravo.
Luna už seděla. Sice poslušně otevřela učebnici historie, ale hned se znovu obrátila ke zdi. „Vážně bys tu esej do dějin čar a kouzel měla dokončit,“ upřela na ni Hermiona výhružný pohled.
Luna už znovu nepromluvila, namočila brk a se pustila do práce.
Když viděla, že všichni studenti pilně pracují, obrátila se Hermiona ke členům řádu. „A už nechci žádné vyrušování,“ zasyčela. „Žádné skuhrání o sendvičích, žádné hony na velblouda, žádné zajímavé šprýmovné vynálezy, žádné výbuchy kotlíků, žádné cokoli, rozuměli jste?“
Za tu dobu se jejich výrazy ve většině případů změnily z upřímně vystrašených na pobavené nebo otrávené, ale většina přikývla.
„Dobře. Teď pokud nemáte nějaký legitimní důvod, proč zůstat v kuchyni, VEN!“
Kromě Molly, která se rychle přesunula na kuchyňskou lavici, všichni odešli. Molly pracovala na večeři, takže to Hermiona nechala projít a připojila se k pracujícím přátelům.
Další dvě hodiny je nikdo nevyrušil, pak Molly všechny zavolala k večeři. Hermiona svolila, aby bylo protentokrát všechno učení odklizeno ze stolu (asi spíš proto, že měla strach, že by její esej Severus znovu použil jako podložku, než že se snažila přizpůsobit potřebám ostatních).
Molly doprostřed stolu nanosila tácy s pečenými kuřecími stehýnky, talíře zeleniny a křupavé housky. Potom položila obří talíř přímo před Kingsleyho, který zalapal po dechu (a, jak by Tonksová přísahala až za hrob, oči se mu začaly podezřele zamlžovat). „Sýrové sendviče?“
„Ano,“ povzdechla Molly. „Ale jen pro tentokrát, Kingsley, je ti to jasné?“
Kingsley jí rozzářeně přikývl, už byl v půlce druhého.
Uprostřed večeře dorazila Hedvika. Hbitě zhodnotila situaci na stole, upustila dopis do Minervina hrášku, než ukradla stehýnko a zmizela oknem, aby si ho mohla v klidu vychutnat.
„To je skoro kanibalismus, ne?“ Prohodil Charlie.
Bill pokrčil rameny. „Jiný druh?“
„Ďábelská sova,“ opáčil Kingsley.
„Ty jsi zaujatý,“ ušklíbla se vesele Tonksová.
Minerva si odkašlala a významně pozvedla otevřený dopis. „Jestli mohu.“
„No vždyť jsem to říkal!“ Vykřikl Ron.
„Ale prosím tě, vždyť to vůbec není pravda,“ řekla Hermiona.
„Kdyby se náhodou stalo, že ho nedokončí, dostane školní trest. S tebou, Albusi.“
„Minervo, já přece obvykle na školní tresty nedohlížím,“ protestoval chabě.
Přišpendlila ho pohledem, kterého se děsila půlka kouzelnického světa. „Když řeknu, tak budeš.“
„Dobře, má drahá.“
Severus upíral významný pohled na Lunu, ta mu ho vracela s neotřesitelným, lehce vyšinutým úsměvem. Ostatní si spojení mezi obsahem jejího mumlání ke zdi a Harryho dopisem nevšimli, ale Severus málem začínal pochybovat o předchozích domněnkách, že se ten kluk na Grimmauldově náměstí nezdržuje.
Luna se široce usmála, jako by mu četla myšlenky, a zavrtěla hlavou. Severus přimhouřil oči.
„Wau, Hermiono,“ řekl Ron. „Ječela jsi tak nahlas, že to Harry slyšel až v Surrey a taky se konečně pustil do úkolů.“
„To je jen náhoda, Rone,“ povzdechla.
„O tom silně pochybuji“ zabručel Snape. Luna se nepřestávala usmívat.