Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Rozbitá duše

Kapitola 14. Někam patřit

Rozbitá duše
Vložené: Lupina - 08.03. 2017 Téma: Rozbitá duše
Online preklady nám napísal:

Autor: Aurette                      Překlad: OP      Beta: Mori    Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6408692/14/The-Occluded-Soul

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Překlad abecedně: Carmy, martik

 

Kapitola 14. Někam patřit

„Na menší, všechny kostky musí být stejně velké. Tady, použijte tento kousek jako vzor.“

Hermiona prošla kuchyní do přilehlé místnosti, odkud vycházely hlasy. Snape ji zabral pro svou laboratoř, aby měl kolem sebe pro případ nehody co nejvíc kamenných zdí. Stála ve dveřích a sledovala, jak její matka přikývla a pustila se do sekání toho, co měla před sebou.

„Pomáháš s přesným uměním přípravy lektvarů, mami?“ zeptala se. Pohledem zalétla k Severusovi a čekala na jeho reakci. K jejímu zklamání žádná nepřišla.

„Zatím ne. Jen se cvičím v krájení mrkve a tuřínu na dnešní ragú. Severus je ke mně příliš shovívavý. Potřebovala jsi něco, drahoušku?“

„Chtěla jsem se pana profesora na něco zeptat, ale vidím, že jsem přišla nevhod.“

Konečně se otočil a střelil po ní pohledem, aby se zase rychle odvrátil. Nikdy se jí nedíval do očí. Od chvíle, kdy se probudil, uběhl týden a během té doby vedli několik rozhovorů, při kterých Hermiona mluvila na něho a on hovořil ke stěně nad její hlavou.

„Za chvíli jsme hotoví,“ odpověděl.

„Počkám v kuchyni,“ dodala.

Otočila se a odešla.

Položila knihu na stůl a posadila se. Vyhlédla z okna a spatřila svého otce, jak na dvoře kácí suchý jeřáb. Nedostatkem dřeva rozhodně netrpěli, ale aspoň se cítil užitečný. I její matka si zjevně našla činnost, která ji zaměstnávala.

Uplynul týden a tři starší členové domácnosti vypadali docela spokojeně. Snapea, zdá se, těšilo, že ho její matka přijala, a společně s jejím otcem našel zalíbení v nočním hraní karet.

John Granger nemilosrdně využíval Snapeovu nezkušenost s pokerem, a to až do okamžiku, než vyšla najevo pravidla. Vlna vítězství se s nečekanou razancí přelila na opačnou stranu.

Hermiona nakonec otci vysvětlila, jak nebezpečné je udržovat s člověkem, který by mohl číst myšlenky, oční kontakt, a hry teď byly víceméně vyrovnané.

Vytvořili dokonalou domácí idylu.

Jediným háčkem byla Hermiona sama. Už jí lezlo na nervy, že se k ní Snape choval jako k rozmazlenému děcku. Stěžovat si bylo k ničemu. Matka s ní soucítila, ale otec ji jen objal a políbil na čelo. Vědomí, že Snape ve skutečnosti nemá s jeho dcerou žádné úmysly, jej udržovalo v dobré náladě.

Nejvíce ji štvalo to, že věděla, jak se Snape mýlí. Zájem o ni neprojevoval, ale zcela očividně k ní něco cítil. Její rodiče o tomto tajemství samozřejmě neměli tušení. Na světě pravděpodobně neexistoval nikdo jiný, kdo by věděl, co Severus skrývá, ale Hermiona měla tajného informátora, jeho vlastní duši.

„Přála jste si se mnou mluvit?“

Hermiona otočila hlavu a viděla, že i Severus upírá pohled k oknu.

Otevřela knihu, kterou měla rozečtenou, a posunula ji k němu.

„Vím, že můžete cítit ozvěny mých emocí stejně, jako já cítím ty vaše,“ řekla bez obalu. „Pořád jsme díky magii duše spojeni a zdá se, že pouto sílí, což jsem nečekala.“

Ztuhl, a když udělal krok stranou, spatřila, jak jeho tvář lehce zrudla.

„Severusi, uvolněte se. Toto jsme uzavřeli už minulý týden. Nenadnesla bych žádné téma, které ve vás vzbuzuje nepříjemné nebo ponižující pocity, aniž bych pro to měla dobrý důvod,“ vyštěkla rozhněvaná jeho reakcí.

„Chci znát váš názor na to, jestli se dá Harryho spojení s Pánem zla prozkoumat. Když poznám já, že jste přišel domů, možná existuje způsob, jak můžeme toto spojení zesílit a poté naučit Harryho, jak zneužít jeho spojení s Voldemortem. Pak by třeba s jeho pomocí dokázal najít Voldemorta i jakékoliv jiné viteály, které by ještě mohly být aktivní.“

Severus shlédl na knihu před sebou a snažil se rychle pročíst kapitolou. Bylo poznat, kdy se dostal k části, která mluvila o zesílení magie pomocí sexuální magie, protože se jeho tvář zbarvila do hnědofialova.

Hermiona zaskřípala zuby. Připadal jí atraktivní, tak proč její pocity nevnímal? Sevřel se jí žaludek, když si uvědomila, jak moc se sobě za tu krátkou dobu, co přišel k rozumu, vzdálili.

„Harry jen těžko přiměje Pána zla spolupracovat, aby mohl přijít na možnost posílení spojení,“ ušklíbl se, když dočetl.

„Vím. To je důvod, proč jsem se vás chtěla zeptat, jestli bude v pořádku, když budu pracovat na možnostech posílení spojení bez vaší aktivní spolupráce. Chtěla bych znát vaši zpětnou vazbu na vše, co odhalím, ale budu se snažit pracovat bez vaší skutečné pomoci.“

Vypadal trochu nesvůj a pak upustil knihu zpátky na stůl.

„Možná by bylo lepší, kdybyste se o to prostě pokusila. Tím, že jste mi o svém plánu pověděla, se mohou výsledky vašeho experimentu zkreslit. Má informovanost může být hlavním důvodem, proč to Potter nemusí zvládnout. Lajdácká práce, slečno Grangerová.“ Vrhl na ni kousavý pohled a ona cítila jeho opovržení.

Rostoucí hněv ji rozžhavil do nepříčetnosti.

„Hluboce se omlouvám. Ve skutečnosti jsem měla obavy, že kdybych si začala pohrávat s naším spojením, možná byste se mohl cítit zneuctěn. Nebo byste možná mohl nést velmi nelibě, že jsem vám nedala možnost volby. Možná byste se cítil i trochu ponížen, kdybych vás vystavila vědomí, jak moc mám ráda čokoládu!“ Hermionin hlas klesl níž a obrátil se v hrozbu. Vrátila mu slova, která minulý týden použil on, když se snažili urovnat tuto lapálii poprvé. Ještě neprovedli druhý pokus. Vzhledem k tomu, že si oba dva byli jisti věcmi, které se opravdu staly, nebyl zde žádný jiný důvod k opakování ničivě bolestivého rozhovoru, který již jednou vedli.

Cítila, jak se Snapeův hněv změnil v lítost a pak rychle v rozhořčení. Otočil hlavou a poprvé od chvíle, kdy se probudil, se jí zahleděl do očí.

„Ty to nechápeš, viď, holčičko? Nechci cítit tvé pocity! A nechci, abys ty cítila mé!“

„No, tak to máte zatracenou smůlu, profesore, protože jsme v tom uvízli až do konce života! To je opravdu tak děsivé, že vás přitahuju? Obzvláště když víte, že vaše city opětuju?“

Zbledl a ústa se mu jen tak otevírala a zavírala. Oči mu zaplály vztekem, který donutil Hermionu sebou trhnout. Naklonil se blíž a zasyčel: „Ano. To, že jsem nucen být k vám přitahován, je ponižující a snižuje to skutečnou lásku, kterou jsem cítil k ženě, která toho byla opravdu hodna!“

Hermiona se zapotácela, jako by ji někdo udeřil.

„Nucen?“ tiše vydechla.

Zamračil se a obočí se mu stáhlo.

„Vy jste si neuvědomila, že jste byla nucena?“ zeptal se. Jen na něj zírala. „Slečno Grangerová, opravdu jste si myslela, že vás přitahuji?“

Oči se jí zalily slzami a posadila se. Zavřel ty své, a než se posadil do křesla vedle ní, promnul si je. Popadl knihu, nalistoval příslušnou část a posunul knihu směrem k ní.

„Řekla jste mi, že jste ji četla celou,“ tiše odvětil. „Myslel jsem, že jste pochopila, čím procházíme.“

„Je to tak skutečné,“ zašeptala. „Jak víte, že není?“

Povzdechl si a sklonil hlavu. „Slečno Grangerová, buďte rozumná. V jakém světě by se mohl někdo jako vy zamilovat do někoho jako já?“

„V tomto. V tomto světě, přímo tady,“ protřela si oči. „Takže není šance, že byste někdy mohl milovat někoho, jako jsem já?“ zeptala se.

„Já jsem již prožil svou lásku na celý život, slečno Grangerová. Nyní již chápete, co jsem měl minulý týden na mysli, když jsem řekl, že jsem vás zneuctil. Oceňuji, že jste mě chtěla zbavit této viny, ale ujišťují vás, že to není možné. Pokud zůstaneme mentálně silní, porazíme to. Můžete být volná. Mohla byste opět svobodně milovat. Musíte opustit myšlenku, že vám na mně záleží. To totiž není vaše myšlenka, ale zbytky pouta, do kterého jsem vás zatáhl.“

Hermiona popotáhla, utřela si oči do rukávu a pak pohlédla do jeho smutných temných očí. Tolik to připomínalo lásku. Bylo to cítit stejně, jak si myslela, že láska má být cítit. Jak by to nemělo být skutečné? A co ta slova, která pronesl v jejích snech? Mohlo to všechno být pouhá lež? Opravdu ji žádná jeho část ukrytá hluboko v něm po tom všem nemiluje? Cítila, jak se jí na chvilku zastavilo srdce, a viděla ho, jak sebou trhl, když se odtáhla od stolu a vyběhla z místnosti.

ooOOoo

Týdny plynuly a atmosféra v domě houstla. Hermiona se schovávala ve svém pokoji, který opouštěla pouze kvůli jídlu a koupelně. Oblíbila si dlouhé koupele, když potřebovala vyčistit své myšlenky od výzkumu nebo od smutku, který ji přemohl, když výzkum již více nepomáhal.

Ven vycházela pouze kvůli tomu, aby prohodila pár slovíček o svém pokroku s Harrym, Ronem nebo jakýmkoliv členem Řádu. Jakmile se konverzace přesunula k obyčejnému tématu, omluvila se a zmizela.

Matka byla s rozumem v koncích, protože věděla, co ji trápí, a otec byl natolik znepokojený, že se pokusil o trapnou a mírně vyšinutou upřímnou konverzaci. Cítila Severusův neklid jako neustálou protiváhu svého vlastního a občas cítila jeho ustaraný pohled u jídla. Ale ona si jej nevšímala. Nevšímala si nikoho. Nemohla přijít na způsob, jak uzavřít svou mysl a ignorovat Severuse, a tak se odstřihla ode všech. Doufala, že když jeho pocity trýznivého zoufalství a viny skončí, bude schopná opět se otevřít lidem, kteří chtějí, aby byla v jejich životě.

Jednoho večera vycházela z koupelny, zabalená v županu, s ručníkem na hlavě a v podpaží svírala knihu, když zjistila, že stojí tváří v tvář Snapeovi. Srdce jí začalo v hrudi divoce bušit, ale rychle se podívala na podlahu a poručila své mysli, aby zůstala klidná. Tvrdě pracovala na svých schopnostech nitrobrany.

„Ano? Chtěl jste něco?“ zeptala se s předstíranou nenuceností.

„Jen jsem vám chtěl říct, že jsem nepostřehl žádný z vašich pokusů o posílení pouta. Nebyl jsem si jistý, zda tuto informaci nepotřebujete k dalšímu výzkumu.“

Povzdechla si. „Aha. To je vše?“

Posunul se a ona cítila, jak se přes ni přelila vlna zoufalství. „Nepotřebujete?“

„Nepotřebuji co?“

„No vědět to kvůli vašemu výzkumu.“

„Ne. Od této myšlenky jsem nakonec upustila. Po našem rozhovoru se to zdálo být příliš kontraproduktivní. Hledám alternativní možnosti, jak by Harry mohl využít jejich spojení, a způsoby, jak bychom my mohli být schopni přetrhnout to naše. Když se mi podaří ukončit naše pouto, mohli bychom tento výzkum použít k oddělení Harryho jizvy od něj. Tímto způsobem by ve skutečnosti mohl přežít, i když bude viteál zničen.“

„A co ostatní viteály? Váš nápad byl rozumný.“

Zvedla hlavu, podívala se mu do ustaraných a nervózních očí a strčila mu knihu do ruky.

„Ten výzkum můžete udělat vy, pokud chcete. Odmítám nést odpovědnost za to, že přijdete na to, že žena, kterou milujete, umřela před dvaceti lety a teď jste prostě sám.“

Cítila šok a vzrůstající hněv, ale tyto pocity vytlačila a zamířila do svého pokoje. Ani nemrkla, když dveře jeho ložnice bouchly tak, že se jí na postel snesl prach ze stropu.

ooOOoo

Hermiona chovala Daisy, zatímco Levandule připravovala oběd. Lily a James dělali nepořádek, jak se snažili jíst, a Ginny zaměstnávalo neustálé sesílání kouzla Tergeo.

„Nemůžu uvěřit, jak moc Daisy vyrostla. Opravdu jsem výzkumem strávila až příliš mnoho času,“ řekla Hermiona a rozhlížela se po teplé kuchyni Doupěte. „Tohle byl skvělý nápad.“ Obrátila se k Ginny. „Jsem tak ráda, že jste mě s Harrym vytáhli z toho domu.“

„Už bylo na čase,“ odpověděla Ginny. „Posledních pár týdnů si o tebe všichni dělali starosti, ale teď už to bude jenom lepší. Snape řekl Harrymu něco o tom, jak tě zasáhlo, co se stalo, ale může to být jen stresem. Prostě jsi trpěla depresí. V knize, co čtu, píšou, že to není zrovna neobvyklé vzhledem k tomu, čím jsme si všichni prošli.“

„To je dobrá myšlenka. Asi máš pravdu.“

„A jak to u vás momentálně vypadá? Snape mluví pouze s Harrym nebo s Remusem. K mým rodičům je velmi slušný, ale nás ostatní záměrně ignoruje.“

Hermiona zamířila pohledem do obývacího pokoje, kde viděla klábosit své rodiče s Molly a Arturem. Na druhé straně pohovky seděl Snape, vypadal upjatě a necítil se dobře.

Když se na něj dívala, ohlédl se po ní a ona rychle shlédla na dítě. To se u nich stalo obvyklým jevem. Jeden z nich vycítil pozornost toho druhého a podíval se na něj, jen aby viděl, jak druhý uhnul pohledem.

Snape zdvojnásobil své štíty nitrobrany, které teď udržoval pořád vztyčené. Hermiona se naučila základní ochranu. Již se po celou dobu nezmítali ve vzájemných emocích, což byla obrovská úleva. Ovšem nikdy to nevydrželo, když se pozornost jednoho obrátila na toho druhého. Pořád mohla cítit jeho vinu, lítost a sebepohrdání, které stěží zakrývaly jeho sexuální povědomí o ní. Přikrčila se, když si pomyslela, co musí on zachytávat od ní.

„Nějak to jde. Když něco tajně neplánuje s Harrym, Kingsleym a Remusem, je zaneprázdněný vařením Vlkodlačího lektvaru. V domě je teď spíše klid, naši pracují vzadu na dvorku, snaží se dát do pořádku zahradu. Myslím, že jim to brání v tom, aby se zbláznili. Máma se stále snaží naučit vařit lektvary, teď pomáhá krájet přísady. Nemám tušení, jestli je Snape nechává mizet, když se nedívá, nebo je dobrá tak, že mu opravdu pomáhá. Taky prodali svou praxi. Asi si uvědomili, že tohle bude pravděpodobně běh na dlouhou trať. Snažila jsem se nadhodit, že by se mohli odstěhovat ze země, ale o tom nechtějí ani slyšet.“

„Ale jak se máš ty?“ zeptala se Levandule.

„S ostatními většinou nemluvím. Výzkum mě zaměstnává natolik, že nestíhám nad ničím jiným přemýšlet.“

„No, tvůj výzkum je v tuto chvíli naše největší naděje,“ odpověděla Ginny. „Harry je z tvého postupu velmi nadšený, takže se nemusíš kvůli svému poustevnickému životu cítit špatně. Jen se prostě občas potřebuješ odreagovat. Věr nám, víme, co s tebou udělá mít dlouhodobě takovou zodpovědnost,“ řekla Ginny a kývla na dítě v náručí. „Samozřejmě je to povznášející, ale ta duševní únava je vyčerpávající.“

„Souhlasím,“ dodala Levandule a položila před ně talíře.

„Možná by sis mohla vyhradit nějaký čas a ukázat nám, na čem to vlastně pracuješ,“ navrhla Ginny. „Opravdu bych se chtěla dozvědět něco více o viteálu, který je součástí mého manžela. A nad šálkem čaje bys mě mohla naučit něco o magii duše.“

Hermiona přikývla. „To bych mohla! A je to skvělý nápad! Kdyby se mně nebo Snapeovi něco stalo, tak bude ještě někdo jiný, kdo si s tím poradí.“

„Pak máme plán,“ ušklíbla se Levandule. „Budeme dámy, které při obědě vymyslí, jak zničit duše…“

Všechny tři vyprskly v smích.

ooOOoo

Hermiona zavřela knihu a opřela se o stůl. Celé dny strávila zkoumáním tohoto posledního bodu a udělala bezpočet mentálních cvičení, aby se pokusila vytrénovat svou mysl na tento okamžik. Jako vždy to selhalo na její ochotě.

Zvedla své poznámky a ještě jednou je proběhla očima. Od onoho rozhovoru se Snapem v kuchyni se vyhýbala přemýšlení o vnuceném spojení, které vyvolala magie duše. Nicméně čas běžel a ona potřebovala své nové teorie otestovat v praxi. Dostala se do bodu, kdy se stalo nezbytně nutným, aby co nejdříve pochopila dynamiku mezi ní a Snapem.

Dva dny studování tématu jí ukázaly, že Snape neměl pravdu v tom, co tvrdil. Nezáleželo jim na sobě jen kvůli tomu, co zažili. Během doby, co uchovávala jeho duši v sobě, se objevila přitažlivost, která se jednoduše proměnila do sexuálního uvědomění. Její ochota a jeho potřeba učinily pouto nevyhnutelným. Ale to sexuální nutkání skončilo, když mu vrátila jeho duši. Vzájemná pozornost byla poté jen přirozeným důsledkem sdílení. Pouto vytvořilo probíhající harmonické vibrace, na které přirozeně reagují, což vysvětluje jejich povědomí o vzájemných náladách. Ale to bylo vše. Ty pocity, které v ní ten náladový muž vyvolával, byly jejími vlastními upřímnými emocemi.

Výsledkem bylo, že ho miluje, protože dobrovolně chce, a on ji nemiluje, protože prostě nemá zájem. Aktivně bojoval proti všem něžným citům, které k ní uchovával.

Vzdychla a protřela si obličej dlaní, snažila se potlačit své pocity. Opravdu neměla čas ani energii se tímto zabývat. Venku zuřila válka a Harry potřeboval její znalosti. Jelikož byla jediná, kdo by měl zájem o vztah, bylo by pošetilé obětovat zbytky soudnosti, když toho bylo tolik v sázce.

Odhodila pergamen na stůl, vstala a přešla k posteli. Skopla boty z nohou a pohodlně se usadila. Provedla mentální cvičení, aby si pročistila mysl, a pak se pomalu zaměřila na spojení, které sdílela se Severusem. Klouzala myslí po spojení, cítila rozměry jeho upevnění ve své duši. Nechala poklesnout štíty a cítila jeho spokojenost s jakousi prací na Grimmauldově náměstí, jeho frustraci nad něčím podružným, co nedokázala identifikovat, a ozvěny hněvu a studu, které si spojovala s jeho nepříliš častými rozhovory s Brumbálovým portrétem.

Soustředila se víc.

Sáhla hlouběji do jejich spojení, cítila ozvěnu teplého klidu, který ji naplňoval, když v sobě poskytla jeho duši útočiště. Ve své mysli si vystavěla vlastní obraz, představovala si jejich spojení jako vřelé klubíčko medově zbarveného hedvábí. V duchu si shromáždila všechna vlákna dohromady, položila je na desku a úhledně si je naaranžovala. Přejela po nich rukou a překvapilo ji potěšení, které pohladilo její vlastní smysly. Představila si nad vlákny sekáček a rychle sekla, čímž spojení přerušila.

Její soustředění se roztříštilo, jako by byla vyhozena ze své vlastní mysli. Posadila se na posteli a zjistila, že se natahuje k čemusi neviditelnému. Několikrát zavrtěla hlavou, až dezorientace pomalu odezněla. Nechala své myšlenky pomalu plížit ke spojení, ale nic nenacházela. Vrhla se svou myslí k místu, kde vždy přebývaly Snapeovy myšlenky, ale našla jen několik malých zbytečků, které zůstaly. Cítila se nepříjemně, když je zkoumala. Rozvážně je ohledávala jako mezeru po chybějícím zubu.

Nakonec se zhluboka nadechla a vydechla, pokoušela se uklidnit se, než se vyhrabe z postele, aby si zapsala poznámky. Emoce se jí snažily vyklouznout zpod kontroly, ale ona je nemilosrdně zatlačila do kouta. Na skutečnosti, že právě roztrhla na kousky své vlastní srdce, by to nic nezměnilo. Dostane se přes to. Pokud existovala jediná věc, kterou ji Oliver naučil, tak bylo vědomí, že na zlomené srdce se neumírá.

Právě si sedla ke stolu a zvedla brko, když uslyšela hlasité prásk v přízemí. Vyskočila, rozběhla se ke dveřím, ale zarazila se, když zaslechla zvuk nohou dupajících po schodech směrem nahoru. Ustoupila do stínu u zdi a vytáhla hůlku, když se dveře v její ložnici prudce rozlétly. Snape vletěl do místnosti. Instinktivně zvedla své štíty nitrobrany, ale nebyly již potřeba.

Sklonila hůlku a zmateně na něj hleděla. Po měsících, kdy ho pořád cítila pod povrchem svých myšlenek, bylo podivné vnímat ho jako kohokoli jiného. Neměla tušení, na co myslí, kromě zjevné paniky, která se mu zračila ve tváři. Když si uvědomila, že je to opravdu panika, rychle vykročila ze stínu.

„Co se stalo? Co je špatně?“ vykřikla.

Otočil se a uviděl ji. Jeho tvář odrážela několik emocí najednou. Úleva, úzkost a strach se rychle proměnily v zuřivost.

„Co jste to sakra provedla?“ řval. „Myslel jsem, že jste mrtvá! Prostě jste tak náhle zmizela!“

„Přerušila jsem naše spojení. Já…“

„Dejte to zpět! Okamžitě to spravte!“

Přeletěl místností, až byl těsně u ní, a chytil ji za paže. Vypadalo to, jako by se její zrak naplnil jeho tmavýma děsivýma očima, a ona se přistihla, že se ho snaží odstrčit. Vystrašil ji.

„Věděl jste, čím jsem se zabývala! To vy jste tvrdil, že by mohlo dojít ke zkreslení výsledků, kdybych vás předem informovala!“ Odvrátila se od jeho tváře naplněné úzkostí. „Netoužil jste po tom? Jsme oba volní.“ Stisk jeho paží povolil a Hermiona se z jeho sevření vymanila. „Jste volný,“ zašeptala. Pocity, které dosud udržovala pod kontrolou, povolily a Hermiona se rozplakala. Zavřela oči a otočila se k němu zády, roztrpčená, že byla donucena projevit před ním svou slabost.

Na rameni ucítila jemný dotek dlaně. Pomalu ji vtahoval do své náruče.

„Mrzí mě to,“ řekl chraplavým hlasem. Nechala ho, aby ji otočil čelem k sobě, pak se naklonila a přitiskla tvář k jeho hrudi. „Jen mě to… překvapilo. Já jsem – Vy… jste se mnou už léta, Hermiono. Déle, než tušíte. Nebyl jsem připravený vás takto ztratit. Obávám se, že jsem nemyslel racionálně. Samozřejmě, že jste udělala správně. Neměl jsem vás vyděsit.“

Neodpověděla, jen v každé pěsti svírala záhyby jeho hábitu a plakala. Se zatnutými zuby bojovala proti vzlykům, které se jí snažily uniknout. Připadala si pošetilá, rozpačitá a ponížená. A také se cítila úplná, chráněná a v teple. Přerušením jejich spojení se ani trochu neutlumily její city k němu. Toto poznání ji ještě více sklíčilo. Cítit jeho ruce kolem svého těla bylo tou nejdokonalejší věcí na světě. Konejšil ji zvuk jeho stále zběsile tlukoucího srdce a uvědomila si, že ji jeho objetí utišilo, jako by byla obklopena měkkou, teplou září. Cítila, že i on se zklidňuje, údery jeho srdce se zpomalují a dech se vyrovnává. Užíval si pocit, že ji drží v náručí, a jeho panika ustupovala. Věděla, jak moc pro něj znamená, že se k němu obrátila pro oporu a útěchu.

Otevřela oči a zamračila se. V mysli sáhla po jejich spojení a místo, aby objevila mentální zranění, našla teplé zlaté přadeno hedvábných nití, skoro spletené zase dohromady. Odtáhla se, sklopila štíty nitrobrany a sledovala, jak zareaguje na její odhalené emoce.

„Co jste udělal?“ zeptala se šeptem.

Hleděl na ni vytřeštěnýma očima, s plíživě se vracející panikou a zahanbeným zmatkem. „Já ne… Nebyl jsem…“ Ustoupil. „Musela jste něco udělat špatně,“ řekl, když se vzpamatoval.

„Jakmile jsem zvládla potřebná mentální cvičení, bylo to docela jednoduché. Neudělala jsem nic špatně. Přerušila jsem naše spojení a ono se po pár minutách nějak obnovilo.“

Zamračil se na ni a napřímil se v celé své výšce. Cítila, jak se jeho myšlenky odřízly, znovu pevně zapečetěné za štíty. Jen jejich uniklá ozvěna jí sdělovala, že je zmatený a nesvůj. „Očividně byla chyba v úmyslu,“ odvětil s úšklebkem.

Přimhouřila oči.

„To, že k vám něco cítím, neznamená, že nechci skončit ten masochismus, který podstupuju. Tohle ponížení si vážně neužívám, Severusi. Z strany k žádnému úmyslnému selhání nedošlo. nejsem ta, kdo se to zdráhá ukončit.“ Oči mu zaplály vztekem, ale nakonec si připravené ironické odseknutí nechal pro sebe. Odhrnula si vlasy z ramene a zvedla bradu. „Pokud mě omluvíte, musím si udělat poznámky.“

Zdvihla svůj vlastní štít. Doufala, že se jí podařilo maximální zablokování, a předstírala, že už jeho přítomnost nebere na vědomí. Otočila se a posadila se ke svému stolu. Ještě dlouhou chvíli cítila jeho upřený pohled, než jí zavrzání podlahy oznámilo, že se obrátil a odešel z pokoje. Dveře se s tlumeným bouchnutím zavřely.

ooOOoo

„Kam jdete?“

Hermiona se zarazila a ohlédla se na Snapea, ženoucího se z domu za ní. Cítila jeho hněv.

„Mám namířeno do Krucánků a kaňourů,“ odpověděla. „Půjčila jsem Harrymu bradavický výtisk Omixovy knihy, ale teď bych ji sama potřebovala. Napadlo mě, že by bylo jednodušší mít ji prostě dvakrát. Proč?“

„Nemůžete se jen tak vypařit, slečno Grangerová. Musím s tím být seznámen. Požádali mě, abych vás chránil. Jak to mohu splnit, když se ani neobtěžujete dát mi vědět, co máte v plánu?“ Vypadal nadmíru rozrušeně a Hermiona zachytila vlny úzkosti a zlosti, které z něj vyzařovaly.

„Je mi líto, že jsem vás nezasvětila do svých plánů, ale nenapadlo mě, že by vás to zajímalo. Ne!“ Zvedla ruku, aby zastavila jeho bezprostřední reakci. „Nechtěla jsem, aby to znělo sarkasticky. Myslela jsem tím jen, že jsem nevěděla, že mě máte chránit. Omlouvám se.“

Zdálo se, že ho tím uchlácholila, ale byla přesvědčená, že to v něm stále vře obavami při představě jejího odchodu.

„Je tu něco, co bych měla vědět? Existuje nějaký důvod, proč nechcete, abych odešla?“

„Ano,“ odvětil nevraživě. „Je válka a vy jste terčem. Nemůžete pověřit někoho z Weasleyů, aby vám tu knihu přinesl?“

Založila ruce v bok a zamračila se na něj.

„Každý Weasley je stejným cílem jako já, stejně jako Remus, Tonksová a kdokoliv jiný z Řádu. Větším terčem než my jste jen vy a Harry. Nezbývá nikdo, kdo by nebyl cílem, profesore. Pouze vaše zásahy uskutečněné před tím, než jste se probral, je udržují v klidu. Netuší, že jste zase při smyslech, a třesou se před vámi hrůzou.“ Překřížila ruce na hrudi a zahleděla se na mladé jarní výhonky, které se prodíraly vzhůru skrz rozbitou dlažbu na dvoře. „Potřebuji tu knihu, Severusi. Můj pokus o přerušení našeho spojení prokázal, že neexistuje žádný způsob, jak by jej Harry mohl napodobit, aniž by odhalil svůj záměr Voldemortovi. Musím zjistit, jak to obejít, a Harry musí pokračovat se studiem mentálních cvičení. Proto potřebujeme dvě knihy.“

Snape stál a díval se na ni, z jeho postoje bylo patrné, že s ní stále nesouhlasí.

„Kdy mohu očekávat váš návrat?“ zeptal se.

„Neměla bych být pryč déle než hodinu.“

Odstoupil od ní a mávl rukou, jako by jí uděloval povolení. „Pokud se z jakéhokoliv důvodu zdržíte, použijte svůj medailon. Jestli o vás nebudu mít žádné zprávy, zalarmuji celý Řád, rozumíte?“

„Ano, Severusi. Rozumím dokonale. Nejsem dítě, bez ohledu na to, jak moc si přejete, abych jím byla.“

Sevřel rty tak pevně, až z nich zmizela všechna barva, a pohledem metal blesky. Hermiona jen zavřela oči a s otočkou zmizela.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 15.01. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 14. Někam patřit Od: Iveta - 14.03. 2017
CHudák Severus, na to, jak je dobrý nitrozpytec, se ve vlastních pocitech brutálně neorientuje :-D Díky za překlad, holky :-)

Re: Kapitola 14. Někam patřit Od: zuzule - 10.03. 2017
Hmm... uplne me zabolelo u srdce Severus nejak nevi, co by chtel, ne? Dekuju moc!

Re: Kapitola 14. Někam patřit Od: krupice - 08.03. 2017
Moc děkuji. Je to naprosto dokonale! cenim si vasi prace

Re: Kapitola 14. Někam patřit Od: Shiwa - 08.03. 2017
naprosto luxusní kapitola! Děkuji za překlad! :)

Re: Kapitola 14. Někam patřit Od: marci - 08.03. 2017
Chudák Hermiona. I Severus. Jo, popírání se na houby... Ale Grangerovi jsou okouzlující :) Děkuji moc, holky. krásné čtení
Re: Kapitola 14. Někam patřit Od: martik - 08.03. 2017
Severus nepřekvapil, přesně tohle se od něj dalo čekat. Grangerovi jsou báječní, ještě si s nimi užijeme spoustu zábavy. Za sebe děkuji za odezvu.

Re: Kapitola 14. Někam patřit Od: denice - 08.03. 2017
John Granger nemilosrdně využíval Snapeovu nezkušenost s pokerem, a to až do okamžiku, než vyšla najevo pravidla. Vlna vítězství se s nečekanou razancí přelila na opačnou stranu. Hermiona nakonec otci vysvětlila, jak nebezpečné je udržovat s člověkem, který by mohl číst myšlenky, oční kontakt, a hry teď byly víceméně vyrovnané. - tohle mě dostalo! Že se nestydí, podvodníci jedni :-D Taky se mi strašně líbilo, jak vehementně si Severus lže do vlastní kapsy. A prý - žena, která je mé lásky hodna - sprosťák jeden! Ale Hermionka mu to pěkně vrátila... Díky.
Re: Kapitola 14. Někam patřit Od: martik - 08.03. 2017
Líbilo? To jsem ráda. Pánové si poker ještě zahrají, takže se máš na co těšit. No na přetvářku je přece Severus odborník. Buď považuje svou lásku za tak hodnotnou (což je vlastně tak trochu dobře), že si ji zaslouží jen na piedestálu postavená Lily anebo si jí tak málo cení, že se neodvažuje ji věnovat jiné než dvacet let mrtvé ženě. Odpovědi dostaneme, ale známe Severuse, že. Hermiona se nedá.

Re: Kapitola 14. Někam patřit Od: margareta - 08.03. 2017
Severus je podle mého ve stadiu popření. Vždyť si každou chvíli protiřečí! Hned se vzteká, že spojení není skutečné, ale jen vynucené, hned Hermionu nutí, aby ho obnovila, když se ho snažila přerušit, prostě popírá, co může. Ponižuje ji, když prohlašuje, že jediná žena, hodná jeho lásky, byla Lily, že nestojí o to, aby byl informován o pokusech Hermiony, jak je oddělit a potom ji jde sám informovat o tom, co cítí či necítí....on vážně neví, co vlastně chce! Dost se ale bojím, co bude, až pochopí, co chce! Protože za popřením jde občas snaha o destrukci. A na to on je mistr! Hermiona je sice tvrdohlavá a zamilovaná bez popírání, ale taky má hranice! Už aby byl další díl!! A za tenhle moc děkuji!!!!
Re: Kapitola 14. Někam patřit Od: martik - 08.03. 2017
Musím uznat, že je poněkud rozpolcený. Takže teď by měl následovat hněv a pak smlouvání, ne? Tak uvidíme :-) Tak Severusův vztah k Lily jsme viděli v předminulé kapitole. Jak že to bylo? Šmírák? I oživený se jí prostě odmítá vzdát. Hermiona se určitě projeví, už dneska ukázala, že se umí ozvat. Mori to krásně uhladila a doladila, takže já děkuji jí.

Prehľad článkov k tejto téme:

Aurette: ( Online preklady )05.06. 2017Kapitola 20. Spojení spojených
Aurette: ( Online preklady )23.05. 2017Kapitola 19. Konečné vítězství
Aurette: ( Online preklady )02.05. 2017Kapitola18. Had útočí
Aurette: ( Online preklady )11.04. 2017Kapitola 17. Vyložit všechny karty na stůl
Aurette: ( Online preklady )31.03. 2017Kapitola 16. Život ohrožující odhodlaní zubaři
Aurette: ( Online preklady )21.03. 2017Kapitola 15. Dva kroky vpřed a jeden vzad
Aurette: ( Online preklady )08.03. 2017Kapitola 14. Někam patřit
Aurette: ( Online překlady )28.02. 2017Kapitola 13. Spáč se probouzí
Aurette: ( Online preklady )21.02. 2017Kapitola 12. Sbírání kousků
Aurette: ( Online preklady )14.02. 2017Kapitola 11. Vůle k životu
Aurette: ( Online preklady )07.02. 2017Kapitola 10. Třetí volba
Aurette: ( Online preklady )31.01. 2017Kapitola 9. Utržený z řetězu
Aurette: ( Online preklady )24.01. 2017Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě
Aurette: ( Online preklady )17.01. 2017Kapitola 7. Hlídací pes
Aurette: ( Online preklady )10.01. 2017Kapitola 6. Útočiště
Aurette: ( Online preklady )22.11. 2016Kapitola 5. Smrt Pána zla
Aurette: ( Online preklady )08.11. 2016Kapitola 4. Propuknutí šílenství
Aurette: ( Online preklady )25.10. 2016Kapitola 3. Nekončící vigilie
Aurette: ( Online preklady )11.10. 2016Kapitola 2. Sen začíná
Aurette: ( Online preklady )27.09. 2016Kapitola 1. Chytat se stébel a klacků
. Úvod k poviedkam: ( Online preklady )20.09. 2016Rozbitá duše - úvod