Preklady fanfiction Harryho Pottera

PA: Tato kapitola je pravděpodobně nejtemnější z celého příběhu a je vhodná pro věkovou skupinu 16+. Obsahuje nepopisné odkazy na fyzické zneužívání, týrání a znásilnění.

Kapitola 4. Roztříštěné porcelánové panenky – 2. část

Páteční večer zastihl Hermionu a Harryho v chodbě vedoucí ke Snapeově kanceláři. Nechtěli znovu zažít odmrštění nebo zjistit, co zvláštního by se mohlo stát, kdyby obrany detekovaly konkrétně Harryho, takže jen stáli a čekali. Harry si nebyl jistý, jestli Snape zaznamená jejich přítomnost, aniž by vkráčeli do bariéry, proto se rozhodl poslat mu Patrona se zprávou, že stojí připraveni za rohem. Vzápětí zaslechli, jak je známý hlas zve dál, a zabočili za roh – do bariéry, která je odmrštila skoro dva metry.

Harry slyšel Severusovo kruté zachechtání, vyškrábal se na nohy a nabídl Hermioně ruku, aby jí pomohl vstát. Snape tam jen stál, načež jim posměšně pokynul, aby ho následovali. Harry a Hermiona se zamračeně vydali za ním.

„Budeme muset udělat něco s vaším vzhledem,“ oznámil jim Snape bez pozdravu. „U obou.“

Přikývli. Už dříve došli k závěru, že jim možná bude muset na paže vykouzlit dočasné Znamení zla, aby jim děti uvěřily.

„Oba dva se pravidelně objevujete v Denním věštci, jakmile vytáhnete paty z domu, a já přísahám, že v cíli dnešního výletu nebudete chtít, aby vás někdo poznal. Takže jestli vaše bezútěšné schopnosti přeměňování nejsou příliš nedostačující, laskavě se před odchodem přeměňte.“

Oba kamarádi si rychle vyměnili pohledy. Snape nezmiňoval, že půjdou někam ven. Ale na druhou stranu, Hermiona se neptala. Povzdechla si a namířila hůlkou do Harryho tváře. Z čela zmizela jizva, zelené oči zmodraly. Černé vlasy se změnily na hnědé a narostla mu malá kozí bradka. Brýle (po všech těch letech stále kulaté) přetransformovala na hranaté s tenkými stříbrnými obroučkami. Nakonec mu s darebným úsměvem přidala pár šedivých pramenů a vrásky do koutků očí. Spokojeně přikývla.

Harry jí to podobně oplatil. Ve škole v přeměňování za Hermionou pokulhával, bystrozorský trénink však zaplnil mezery a jejich dovednosti se vyrovnaly. Hermiona měla teď krátké rovné blond vlasy. Oči zezelenaly, nos se zkrátil do špičky, rty trochu nabraly na objemu. Harry jí také změnil tvar obočí a pokožce dodal opálení. Ušní lalůčky posunul do prostoru a na levou tvář jí přidal malé pěkné znaménko (považovala by ho za mateřské). S pokývnutím skončil. Oba se s očekáváním obrátili na Snapea.

Zjevně nevěděl nic o zlepšení jejich schopností a prozradilo ho drobné zatváření. Byl ohromený? Šokovaný? Přesvědčený? Těžko říct. Aspoň nebyl zklamaný. Téměř okamžitě se však jeho výraz vrátil k bezvýrazné a nevzrušené masce, když stroze pravil: „To asi bude stačit. Jestli vás poznají, je to vaše vina.“ Načež se bez dalšího slova otočil na patě a svižně odkráčel. Harry s Hermionou jej neprodleně následovali.

Snape se zastavil na podestě před předními dveřmi. Strážce hlasitě chrápal na stole.

„Přemístěte se do Obrtlé, kousek od Borgina a Burkese,“ předal Snape tiché pokyny. „Odtamtud půjdeme pěšky.“ Vyšel ze dveří a oni zaslechli jen prásknutí přemístění. S povzdechem jej následovali ven, chytli se za ruce a přemístili se stejně, jako to dělali v oněch měsících posledního roku války.

Snape na ně netrpělivě čekal před obchodem, jako by jim to trvalo. Pak se otočil doleva a rychle se vydal ulicí.

„Kam jdeme?“ ptal se jej Harry nervózně. Věrni svému zvyku měli s Hermionou vytažené hůlky.

„Uvidíte a laskavě schovejte ty hůlky, nevrháte se střemhlav do bitvy,“ protáhl Snape, ale nezastavil se, ani k nim neotočil hlavu. „Pottere, dokonce i vy musíte vědět, že když v utajení vystupujete jako bystrozor, je utajení k ničemu. Grangerová, nepanikařte. Oba dva znáte mnohem nebezpečnější místa světa, než je Obrtlá po setmění, tak se podle toho chovejte. Jste známí váleční hrdinové, jednejte tak.“

Ulička byla tichá a nesl se jí jediný zvuk – ozvěny jejich kroků. Harry a Hermiona okamžitě zasunuli hůlky do rukávů.

„Starý zvyk,“ zamumlal Harry.

Přešli několik bloků, než se Snape otočil ostře doprava a zastavil se před něčím, co vypadalo jako polorozbořená chatrč. Vytáhl hůlku a poklepal jí jistým způsobem na dveře vyvrácené z pantů. Připomínalo to klepání na zeď při vstupu na Příčnou ulici. Najednou se chýše přeměnila do velké, jasně osvětlené budovy s rudými světly v oknech a věkovou hranicí lemující dveře. Do ulice se nesla hudba. Teď již velké a rozhodně nedotčené dveře stály pevně.

„Snažte se příliš nezrudnout,“ pobídl je Snape a vstoupil dovnitř. Harry a Hermiona mu šli v patách.

„Pane Snape!“ vykřikla zpoza pultíku tlustá žena s černými kudrnatými vlasy a příliš silným nánosem rtěnky okamžitě, když vstoupili. „Vždycky vás tak ráda vidím!“ Měla lehký přízvuk. Možná ruský. Vzala Snapeovy ruce do svých a oba si vyměnili polibky na tvář. „A vidím, že jste si přivedl přátele!“

„Hosté z Francie,“ osvětlil a trhl jemně hlavou přes rameno jejich směrem. „Neumí ani slovo anglicky, ale chtějí příjemně strávit čas. Možná bych směl… provést je kolem?“

„Ale jistě!“ vychrlila stará žena. „Víte, kde kdo je. Nebo se můžete jen dívat. A pro vaše přátele bez vstupného. Užijte si.“ Snape jí pokývl a hbitě naznačil Harrymu a Hermioně, aby šli s ním.

Ani jeden nebyl puritán nebo nováček ve věcech sexu, ale cestou se nějak začali držet za ruce a přiblížili se k sobě. Snape svižně vyšel schody a zamířil chodbou. Harry s Hermionou jej v obavách následovali a divili se, co tady, u Merlina, dělají. Hermiona se celá napnula, když cestou míjeli spoře oděné ženy, které si je prohlížely odshora až dolů a následně si něco šeptaly. Kdyby jí dnes ráno někdo řekl, že ona a Harry stráví večer s bývalým profesorem lektvarů v tajném vykřičeném domě na Obrtlé ulici, který zjevně dobře zná a má v oblibě… no, nevsadila by si na to.

Následovali Snapea chodbou a zastavili se hned za ním. Dal jim znamení, aby přistoupili, a zůstal stát ve dveřích. Na posteli seděla vyzáblá, sklíčená prostitutka. Na nohou měla vysoké kozačky, růžová minisukně nedosahovala velikosti čelenky a podprsenka byla z černé kůže. Make-up si nanesla nakvap a příliš mnoho. Odbarvené vlasy byly polámané a vysušené. Vypadala politováníhodně. Ale jakmile zaznamenala, kdo stojí ve veřejích, oči se jí rozzářily.

„Pane Snape!“ vykřikla, vstala a rozeběhla se ke dveřím.

Ale ne, nenene, pomyslela si Hermiona. Prosím, nevzal nás sem, abychom sledovali, jak souloží se šlapkou. Prosím, prosím, ať se tohle nestane.

Ví, že jsem ženatý! přemýšlel Harry zoufale. Jestli se Ginny dozví, že jsem tu byl…

Oběma se ulevilo – a trochu je překvapilo – když se prostitutka vrhla Snapeovi do náručí a on ji objal jemně, téměř otcovsky. Vzápětí jej vtáhla dovnitř a on naznačil Harrymu a Hermioně, že by měli také vejít. Rychle za nimi zavřel dveře, zamkl je a vyčaroval obrany. Otočil se zpět k prostitutce, ale ta se už nesmála – teď na posteli vzlykala.

Snape se posadil vedle ní a dal jí ruku kolem ramen. Hermiona a Harry byli zcela ohromení. Snape utěšuje plačící prostitutku a drží ji přímo ochranářsky? Věděli, že je schopen nezměrné dobroty a lásky a loajality, ale soucit? Porozumění? To bylo nové.

Kvůli vzlykání a škytání ze sebe dostala jen pár slov. „Zkusila jsem odejít… tak líto… zklamala jsem vás… nemohla jsem najít práci jinde…“ Snape ji konejšil, pevně ji držel a něco jí šeptal do ucha.

Dlouho setrvali v tomto živém obrazu – Snape a prostitutka na posteli ve vzájemném objetí, Harry a Hermiona stojící zády ke dveřím, držící se za ruce se zmatenými výrazy.

Nakonec si prostitutka utřela oči, zhluboka se nadechla a přikývla. Snape se na ni pousmál a pokynul ke svým společníkům. „Mohu vám představit slečnu Valentinu Rookwoodovou?“

Myšlenky nabraly obrátky souběžně v Harryho i Hermionině hlavě. Rookwoodová. Rookwoodová? Rookwoodová! Ve stejném okamžiku oba pochopili. Rookwood byl jedním z Voldemortových nejvěrnějších služebníků. Byl zabit v poslední bitvě v Bradavicích. Tehdy měl dceru, která ještě nebyla dost stará, aby navštěvovala Bradavice. Ji. Valentinu. Byla dalším sirotkem po Smrtijedech. Ale, přemýšlela Hermiona, jestli tehdy nebyla na Bradavice dost stará… bože.

Nepředpokládala, že by Snape používal nitrozpyt. Ani nemusel, aby poznal, co se jim honí hlavou. Jen přikývl. „Nebude to trvat dlouho, byli byste tak laskaví a počkali venku?“ Mávnutím hůlky zrušil ochrany na dveřích a Harry i Hermiona rychle zmizeli. Za nimi se ozvalo zabouchnutí a oba poodešli stranou, aby popadli dech. Hermiona ostře vydechla a padla zády na zeď hned vedle Harryho ruky, o kterou se musel opřít. Obrátil se k ní.

„Neprovozuje zrovna… nebo jo?

Hermiona razantně zavrtěla hlavou. „To by neudělal. Udělal? Když jsme tady my…?“

„Jo, proč by nás sem bral, kdyby chtěl…“

„Právě.“

Vyměnili si pohled.

„Nemůže jí být víc než…“ začal.

„Šestnáct,“ dokončila Hermiona. „Nemůže jí být víc než šestnáct.“

„Je jednou z nich,“ navázal Harry. „Musela odejít z Bradavic, nebo utéct ze sirotčince.“

„Nebo obojí.“

„Slyšela jsi, jak říkala něco o tom… jak nemohla najít práci jinde?“

Hermiona přikývla. „Jako by takto žila už nějaký čas. Severus ji tu už dřív musel navštívit, nebo tu být. Myslíš, že tu budou další?“ Podívala se na něj ustaraně. Pomalu zavrtěl hlavou; neřekl ne, jen v to doufal.

Dvě prostitutky se k nim přiblížily a svůdně Harrymu pohladily paži, ale on prudce zavrtěl hlavou a vzal Hermionu za ruku, aby s ní zamířil ke schodům. Prostitutky to vzdaly a odkráčely. Za pár minut se před nimi objevil Snape.

„Netrapte se slečnou Rookwoodovou, zaplatil jsem jí dost, aby byla dnes večer uvolněná od povinností. Bohužel tady ještě nejsme hotoví.“

„Severusi!“ zvolal Harry ostře a vytáhl hůlku. „Proč jste nás vyhodil z toho pokoje? Co jste tam s ní dělal?“

Snapeovýma očima zableskla zuřivost. Popadl Harryho za rameno a přitiskl ho ke zdi s hůlkou napřaženou.

„Už nikdy nic takového nenaznačujte!“ zasyčel. „V ostatních ohledech mohu být monstrum, ale nikdy bych nepoložil ruku na dítě, obzvláště ne na to, kterému bylo vnuceno sexuální otroctví. Jestli to musíte vědět, přítomnost vás a vaší kamarádky ji velmi rozrušila a já považoval za nejlepší, abyste počkali venku.“ Uvolnil Harryho, odtáhl se a zamračil na Hermionu. „A vy?“

Hermiona zavrtěla hlavou. Snape měl pravdu. Byl nefalšovaný bastard, který v životě provedl mnoho zlého, ale jedno bylo jisté – toto by nikdy neudělal a už vůbec ne s nimi jako svědky.

„Pokud nemáte žádná další obvinění,“ zlostně se podíval na Harryho, „budeme pokračovat.“

Vedl je dalším schodištěm a další chodbou. Tentokrát se zastavil u zavřených dveří. Seslal neverbální Ševelissimo, namířil hůlkou na dveře a jen kousíček je pootevřel. Položil prst na rty, nepatrně poodstoupil a pokynul, aby nakoukli. Hermiona zavrtěním hlavou odmítla, ale Snapeův pohled zintenzívněl, takže raději poslechla. Harry stál blízko ní, a protože byl dost vysoký, viděl nad její hlavou.

Ta scéna byla strašná. V této místnosti nešlo o sex, ale jen o násilí. Velký muž bil mladou ženu, která nemohla být o moc starší než slečna Rookwoodová. Fackoval ji a kopal, plival na ni. Vřískal na ni urážky. „Smrtijedská děvko!“ křičel. „Zasraná smrtijedská kurvo. Libuješ si v násilí, že jo? Miluješ bolest, že jo?“ Znovu ji kopl. „Řekni, že se ti to líbí, běhno!“

Ta žena – vlastně jen dívka – přikývla a nezřetelně pronesla: „Ano, ano, líbí se mi to!“ Ale všichni viděli, že vzlyká. Muž jí škubl nahoru, mrštil jí na postel a strhal z ní oblečení. Vrazil jí políček a pak začal – ach, bože, ne. Hermiona se nemohla dívat. Nechtěla poslouchat. Nechtěla tu stát, zatímco dospívající dívku někdo znásilňoval za pár srpců. Zavřela oči a zabořila tvář Harrymu do hrudi. Rukama se jej držela za ramena. Ochranářsky ji objal a zakrýval před tím výhledem.

„Nedívej se,“ šeptal Harry. „Nedívej se.“ Zděšeně pohlédl přes rameno na Snapea. „Severusi – co to sakra je?“

„Toto je Brigita Rosierová. Tohoto,“ řekl Snape tiše, „jsme právě ušetřili slečnu Rookwoodovou.“

„No, pak to ukončím.“ Chtěl vstoupit do místnosti.

Severus popadl Harryho za paži a silně jím trhl zpět do chodby. Hermiona vypadla z ochranného náručí a musela se opřít o zeď. „Idiote! Copak si neumíte představit, co se stane, když zasáhnete? Ten pasák pod schody, ten velký, hřmotný, násilnický chlap, kterého jste neviděl, se tu vmžiku objeví. Namlátí vám a namlátí jí. A pak nechá toho rozkošného zákazníka, aby ji ztloukl ještě víc.“

„Ale nemůžu tu jen stát a -“

„Nezachránit svět? Vím, že to pro vás musí být těžké, Pottere, ale chtěl jste zjistit, proti čemu stojíte. Tady to máte.“ Bez dalšího slova zavřel dveře, odtlačil Harryho a popadl Hermionu. Jakmile dosáhli konce chodby a ukryli se v temném zákoutí, znovu promluvil. „Brigitě Rosierové je teprve čtrnáct. Měla by být ve čtvrtém ročníku v Bradavicích a místo toho tráví dny a noci tady. V sirotčinci má bratra a sestru, kteří o tomto nepotřebují vědět. Můžu vám ukázat víc. Mnohem víc. Mohu vás vzít nahoru a ukázat vám Clarissu Runcornovou – za její svazování se připlácí. Svazují jí zápěstí tak pevně, až krvácí, zatímco na ní pracují. Nebo Lucinda Gibbonová, kterou inzerují jako tak těsnou, až píská, takže láká zákazníky, kteří si připlatí za jedno číslo s dvanáctiletou holčičkou. Nebo Zenobia Yaxleyová, která dole na jevišti vykoná jakýkoliv sprostý akt, který si publikum vyžádá, včetně penetrace cizím objektem od platícího zákazníka. Vyzkoušela si na vlastní kůži, co se stane, když odmítne.“ Odmlčel se pro efekt a pak se ušklíbl, popadl Hermionu za ramena a zatřásl s ní. „Viděla jste dost?“

Hermiona viděla až moc. Protlačila se mezi Snapem a Harrym a vystřelila chodbou, dolů oběma schodišti a ven předními dveřmi. Běžela příliš rychle, aby zaregistrovala, co za ní ruská madame volá, když práskla dveřmi. Věděla jediné – musí se dostat pryč. Ven. Na čerstvý vzduch. Zapomenout na pachy sexu, alkoholu, parfémů, krve, strachu a hněvu, které ji vevnitř přemohly.

Dosáhla ulice, schovala se za roh budovy a začala zvracet. Zároveň i přidušeně vzlykala. Dávila, dokud nebyl žaludek prázdný a nezbyla jen žluč. Třásla se a vzlykala tak silně, že se nezmohla na čistící kouzla.

Všechno se jí vrátilo – Malfoy Manor. Belatrix Lestrangeová ji mučí. Nabízí ji Fenriru Šedohřbetovi. Šedohřbet by ji jen nepokousal, to ne. To by si nechal na později. Jiným… zvířecím sklonům by dal přednost. Jeho jméno bylo nechvalně známé. Hermiona si pamatovala jeho dech na své kůži, jak jí špinavou rukou prohrábl vlasy, jak jí do ucha šeptal, že se nemůže dočkat, až zjistí, jak chutná. Věděla, jak blízko k osudu té nebohé dívky v domě se ocitla. Namyslela na to roky; ta trocha schopností nitrobrany vše vypudila z jejích myšlenek, přinutila ji nic necítit. Ale co viděla nahoře… bylo příliš.

Najednou zbytky po zvracení zmizely a ona ucítila, jak ji po zádech hladí a uklidňuje čísi ruka. Harry. Pomohl jí vstát a přitáhl si ji do náručí, kde se znovu rozvzlykala. Objal ji pevněji, jako už mnohokrát předtím.

„Severusi,“ zasyčel jí přes rameno. „Co to sakra mělo znamenat? Mohl jste nám to prostě jen říct.“

„Mohl, ale ztratil by se účinek. A co je s vámi, Grangerová? Choulostivá? Prožila jste válku. Určitě jste už viděla i horší věci.“

Hermiona zavrtěla hlavou zabořenou do Harryho hrudi a roztřeseně odpověděla: „Ne. Nic takového. Nikdy nic takového.“ Téměř, ale ne zcela.

„Takže teď rozumíte,“ pronesl Snape vážně. „Toto se stalo prakticky každé z dívek, které jsem měl na starosti posledních pět let a které dosáhly sexuální dospělosti. Tímto se stala každá dcera Smrtijeda. Děvkou. Jen nejde o sex – jde o násilí. Zákazníci za ně platí víc. U Merlina, dokonce je inzerují. Nemohu to zastavit. Ty dívky to nevyhledávají. Ale jakmile opustí sirotčinec, obvykle nezletilé, protože zároveň opustí Bradavice zpravidla na konci třetího ročníku kvůli obtěžování a bojům a sexuálním posměchům, které nevyhnutelně následují, snaží se najít práci. Zaměstnavatel si přečte jejich příjmení a vyhodí je. Sem přijdou zoufalé. A nejsmutnější na tom je…“ Snape se odmlčel, aby se nadechl. Schoval emoci. „Nejsmutnější na tom je, že ne dlouho po příchodu sem si začnou myslet, že si to zaslouží. Že jsou dobré jen pro toto.“ Přestal mluvit, překřížil si paže a uhnul očima.

Harry a Hermiona se stále drželi. Hermiona se už utišila a sebrala dohromady, ale stále zhluboka dýchala.

„Jestli toto neunesete,“ pokračoval Snape, „nemůžete mít co do činění se mnou ani s dětmi v sirotčinci. Nemůžete se pokoušet jim pomoci. Pokud neunesete, co znamená žít v jejich pekle, nejlépe uděláte, když je necháte být.“

Chystal se vystřelit pryč. Harry shlédl na Hermionu. „Jsi v pořádku?“ zašeptal. Přikývla. „Já taky,“ odpověděl nevyřčenou otázku. V porozumění oba přikývli. Pustil ji a postavili se bok po boku, aby viděli Snapeova záda.

„Severusi,“ zavolala Hermiona. Zastavil a otočil se. „Jestli jste plánoval nás vyděsit, abychom utekli, nefunguje to. Teď víc než dřív chceme pomoci. Nejen dětem, co jsou celodenně v sirotčinci, ne jen těm v Bradavicích, ale všem,“ ujistila jej teď již pevným hlasem.

Zamyslel se. „Jde o víc než jen o toto, Grangerová.“ začal. „Chlapci obvykle zmizí dříve než dívky, přidají se k nějakému pouličnímu gangu nebo se dopustí menšího trestného činu, aby se uživili. Většina na nějaký čas skončí v Azkabanu. Mozkomorové tam stále jsou navzdory tomu, co Ministerstvo veřejně připouští. Stráže je trápí. Kvůli jejich vlastní ochraně zůstávají na samotce, protože ostatní chovanci se na nich obvykle nadšeně mstí. Občas vidí svoje rodiče poté, co dostali polibek.

Většina jich nedostuduje třetí ročník v Bradavicích, obě pohlaví. Horacio se neráčí obtěžovat se studenty, kteří jsou z méně prominentních rodin, a Moudrý klobouk kategoricky odmítá zařadit je do jiné koleje. Ostatní Zmijozelové je odmítají kvůli škodě na reputaci jejich koleje. A ani nebudu začínat s tím, jak se k nim chovají studenti ostatních kolejí. Stačí říct, že když opustí školu, jsou děti obvykle dobře vyškolené ohledně sexu a násilí díky vybranému chování nejen druhých kolejí, ale i jejich vlastní.

Říkám jim, aby drželi hlavu dole a pusu zavřenou, aby byli připraveni k obraně, byli ve střehu, ale problémy si je stejně najdou. Minerva, budiž jí připsáno k dobru, se pokouší zarazit, o čem se dozví, ale děti často trpí mlčky a raději odejdou, než by zašly za někým odpovědným, protože nikomu z nich nedůvěřují.

Teď jsem vás, Grangerová, nechal jen přičichnout k tomu všemu a pozvracela jste se. Potter vypadá jako zcepenělý. Položím vám otázku a očekávám pravdivou odpověď. Upřímně, skutečně věříte, že to zvládnete?“

Hermiona věděla, že to bude těžké. Bolestivé. Potenciálně škodlivé pro její kariéru. Možná přijde o přátele. Zničí si reputaci ve slušné kouzelnické společnosti. A přesto všechno si nikdy v životě nebyla víc jistá.

„Naprosto,“ odpověděla. Obrátila se ke kamarádovi. „Harry?“

Přikývl. „Ve válce jsem nedělal to, co jsem dělal, abych pomohl stvořit svět, kde je přijatelné, aby kouzelníci tohle dělali nevinným dětem. Jdu do toho. Do všeho.“

Snape na ně rezignovaně pohlédl. Zjevně doufal, že teď už odejdou a nechají jeho a sirotky na pokoji. Nestalo se, takže zavrtěl hlavou a rezignovaným, zoufalým hlasem připustil: „Dobrá tedy.“ Patrně dosáhl svého limitu.

Zatímco je vedl zpět k přemisťovacímu bodu před Borginem a Burkesem, slyšeli, jak si mumlá: „Zatracení mizerní Nebelvíři.“

PA: Nu, Severus se možná vzdal snadněji, než bychom čekali. Nějak si představuji, že válka, zkušenost se smrtí a život s malými dětmi jej trochu uvolnily (ale Merlin vám pomoz, kdyby vás napadlo ty děti ohrozit). Myslela jsem, že by v této fázi hry vetoval vše, co by Harry řekl, jen aby ho dostal z kanceláře. Ale když přišla samotná Hermiona, mohl by být ochotnější naslouchat. Ona není cílem takové nenávisti jako Harry. Kromě toho, ten muž už je našponovaný na maximum a hluboko uvnitř si uvědomuje, že takto nemůže pokračovat, že potřebuje pomoc. Sice může chtít odmítnout jejich pomoc, ale žebráci si nemohou vybírat, že?