Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Rozbitá duše

Kapitola 13. Spáč se probouzí

Rozbitá duše
Vložené: marci - 28.02. 2017 Téma: Rozbitá duše
Online překlady nám napísal:

Autor: Aurette                      Překlad: OP                   Beta: mori                     Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6408692/13/The-Occluded-Soul

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Překlad abecedně: martik, ninus

 

A/N: A je to tady.

 

Kapitola 13. Spáč se probouzí

Jakmile se spojení přerušilo, padla Hermiona na postel. Byla unavená. Byla víc než unavená, klesala pod tíhou břemene, které nesla. Duše uložená hluboko v jejím nitru ji tížila. Šepot vyhnanců v její mysli, lákavý i odpudivý, vytvářel neklid, který nedokázala utišit. Cítila rostoucí paniku, že ji ovládnou, a ona tak ztratí sama sebe. Chtěla něco, co ji udrží nohama na zemi. Potřebovala jistotu, než udělá poslední krok.

Vyškrábala se z postele a podívala se na Severuse, který před ní seděl s překříženýma nohama a v očích měl prázdný pohled.

„Než to skončí, možná by nám neuškodila trocha čaje, co říkáte?“

Samozřejmě neodpověděl.

Hermiona se otočila a zamířila ke dveřím. Když však zjistila, že ji Severus nenásleduje, zastavila se.

„Profesore, pojďte za mnou,“ pobídla jej.

Ani se nehnul.

Zamračeně se k němu vrátila.

„Severusi? Lehněte si.“

Nic.

Jemně ho šťouchla do ramene, až padl na postel, nohy stále překřížené. Narovnala mu je a pak ustoupila a jen na něj zírala. Zachvátila ji hrůza, když nesrozumitelný šepot v její mysli začal křičet a něčeho se dožadovat.

„Možná bude nejlepší dokončit to hned,“ přinutila se vyslovit nenuceně.

Vylezla zpět na postel, sklonila se k němu a začala mu rozepínat hábit a košili pod ním. Rozhalila je a obnažila jeho bledou hruď pokrytou jemnými černými chloupky, které zakrývaly jeho jizvy. Povzdychla si a jen na okamžik položila dlaň na jeho srdce, aby ucítila pomalý pravidelný tlukot. Pak se přes Severuse natáhla a z nočního stolku vyndala stříbrný nůž. Řízla se do ruky a zamrkala bolestí, krev nechala kapat na jeho hruď, přesně na srdce. Na tomto místě mu udělala malou ranku a pak odhodila nůž na podlahu. Několikrát se rychle nadechla, položila dlaň zpět na jeho srdce, naklonila se k jeho tváři, a než ho políbila, zašeptala: „Solvonimus.“

Jakmile ho políbila, pohltilo ji kouzlo.

Všechny kusy Severusovy duše, které v ní byly uloženy, se s nečekanou silou uvolnily.

Zmítala se, když se jeho duše změnila z teplého sirupu na vroucí lávu a s oslňujícím světlem stoupala prudce nahoru a ven z ní, jak se snažila vrátit se tam, kam patří. Projela jí bolest a ona se podvědomě pokusila od Severuse odtrhnout. Ze všech sil se tomu snažila odolat; pokud by teď zaváhala, oba by buď zemřeli, nebo by skončili bez duše jako po polibku mozkomora. Zakňourala do jeho nehybných úst a snažila se zachovat si ochotu, absolutní touhu podřídit se té bolesti pro větší dobro, ale bylo toho příliš. Jak se všechna její nervová zakončení bouřila bolestí, měla pocit, že se její tělo tříští na tisíce skleněných střepů.

„Ty kousky mě zraňují!“ zanaříkala a pokusila se odtáhnout.

Objevily se ruce a bolestivě jí sevřely paže. Severus zvedl hlavu, aby se přitiskl k jejím rtům. Ucítila škubnutí a bolest zmizela. Poslední kusy jeho duše se rozplynuly v něžném teplém pohlazení, které v ní zanechalo jen pocit prázdnoty a nicoty.

Pomyslela si, že nikdy nezapomene ten mrazivý a chladný pocit, a pak všechno zčernalo.

ooOOoo

Hermiona se přistihla, že stojí bosá ve sněhu na rozlehlém prázdném vřesovišti. Zabalila se do záhybů své objemné noční košile a čekala na zvuk Severusových kroků, zatímco se nekontrolovatelně chvěla. Čas ubíhal a všudypřítomné ticho ji dusilo. Ohlédla se přes rameno, jestli ho neuvidí, ale bylo to naprosto marné. Nepřišel.

Sklonila hlavu a uviděla, jak jí krev z dlaně stéká po šatech a zanechává rudé skvrny v bělostném sněhu. Dopadala na cestu tvořenou stopami, které se od ní vzdalovaly. Nadzvedla lem šatů a začala je následovat ve stále se zrychlujícím tempu, ale pokaždé, když vzhlédla, stála opět na začátku.

Frustrovaně se rozběhla bosýma nohama po zmrzlé půdě a spěchala přes vřesoviště k muži, který se jí vzdaloval.

Stopy ji přivedly ke zdi s úzkými dveřmi. Zeď se táhla na obě strany do dálky, kam ani nedohlédla, a přímo před jejíma očima stále rostla do výšky. Popadla kliku a zmáčkla ji, ale bylo zamčeno. Zaklepala, pak bušila a nakonec s pláčem škrábala na dveře a křičela, ať pro ni přijde a pustí ji dovnitř. Byla zima a ona věděla, že bez tepla, které se skrývalo na druhé straně, zemře. Poklekla a nahlédla klíčovou dírkou. Spatřila ho. Kráčel uličkou mezi policemi naplněnými nekonečným počtem truhlic. Příležitostně některé narovnal víko a pevněji tak truhlu uzavřel.

Volala a křičela na něj, rty přiložené ke klíčové dírce, ale on jen na okamžik škubl hlavou a poté zmizel ve stínech a nechal ji samotnou napospas chladu.

Za neustávajícího vzlykání se zhroutila u dveří, ztuhlá mrazem, unavená a strašně sama. A zeď stále rostla, až zakryla slunce.

ooOOoo

Severus Snape otevřel oči a rozhlédl se po místnosti osvětlené slabým odpoledním sluncem. Pohlédl na mladou ženu, která ho tlačila svou vahou k posteli, a zmateně se zamračil. Odsunul se od ní a posadil se. Dlouhou bledou rukou si přejel přes zranění na hrudi a vytáhl hůlku, aby ho vyléčil. Pak si začal spěšně zapínat své oblečení. Vstal z postele a obul se. Zhluboka se nadechl a narovnal se. Prohrábl si rukou vlasy a pak se obrátil zpátky k posteli.

„Slečno Grangerová, probuďte se,“ pronesl skřípavým hlasem.

ooOOoo

Harry poslouchal, jak Neville a Kingsley informují Brumbála o nejnovějších událostech. Od útoku v Hermionině bytě aktivita Smrtijedů ustala, což bylo požehnáním, protože Řád se stále vzpamatovával z šoku, že unikli jen o vlásek.

Nebyli nijak varováni. Nejprve zkontrolovali okolí bytu, a když začali Weasleyovic chlapci zmenšovat a balit Hermionin majetek, objevilo se náhle v malém bytě pět Smrtijedů. Ron se hned skácel pod náhodně odraženou kletbou, která mu naštěstí odstranila jen kosti z nohou. Po přímém zásahu by pomalu umíral v nesnesitelných mukách.

Fred a George jednali rychle, vrhali a udržovali štítové kouzlo, dokud nedorazili ostatní. Naneštěstí Smrtijedi povolali zálohy také a boj brzy rozmetal okolní zdi a rozšířil se do sousedních bytů.

Snape se objevil uprostřed toho všeho a Harry měl ještě teď po tom, co viděl, potíže usnout. Snape se vztyčil nad padlým Ronem a bojoval jako zplozenec samotného pekla. Bez přestání vyl jako sám ďábel a roztrhl protivníka kouzly, která Harry vůbec neznal.

Ke své vlastní škodě se proti němu Smrtijedi postavili všichni naráz. Členové Řádu se této taktické chyby rychle chopili a zaútočili zezadu dřív, než mohl být Snape přemožen. Harry měl pochybnosti, zda by k tomu vůbec mohlo dojít.

Nejvíce znepokojující ale bylo teprve to, co následovalo. Zatímco se členové Řádu starali o Rona a zraněné mudly, Snape tiše všem vězňům prořízl hrdlo a pak se přemístil zpět ke Grangerovým.

Hovor se rychle přesunul k tomu, zda by bylo možné využít Snapea jako zbraně. Brumbál si myslel, že by mohli využít Snapeova psychotického vzteku, když teď vyšlo najevo, jakou hrůzu z něj Smrtijedi mají.

Harryho pochybnosti s každým Brumbálovým slovem rostly. Šokovalo ho, když ředitel tiše přiznal, že ve skutečnosti od začátku pěstoval v Harrym nenávist k Severusovi, aby ho dokázal zabít a stát se tak pánem bezové hůlky. Jeho úcta k Brumbálovi vzala za své a Harry se bál, že by mohla naprosto zmizet. Dlouhé noci trávil v Ginnyině náručí a snažil se vyrovnat s tím, jak prudce se jeho svět obrátil vzhůru nohama. Pět dlouhých let čekal na starcovy vědomosti, přesvědčený, že Brumbál má řešení na vše, jen aby zjistil, že ředitelovy strategie a taktiky se v okamžiku, kdy ho Draco odzbrojil, staly zbytečnými a zastaralými. Všechny šance na jejich záchranu selhaly, když se Snapeova mysl roztříštila.

Harry nechal ty tři diskutovat o strategii a vyklouzl z místnosti, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Vešel do chodby a zarazil se, když se ocitl tváří v tvář Snapeovi.

Několikrát zamrkal, nechal z rukávu vyklouznout hůlku a přitom se snažil pochopit, co se děje, když mu to náhle došlo. Snape se díval přímo na něj a vypadal… nervózně.

„Dokázala to, že jo?“ zašeptal.

„Ano,“ odpověděl Snape. Jeho oči těkaly přes Harryho rameno k místnosti, kde Remus opět začal debatu o etické stránce věci, což bylo v úplném rozporu s Brumbálovým prohlášením, že cokoliv, co ochrání nevinné, je omluvitelné.

„Jak dlouho už posloucháte?“ zeptal se Harry.

„Dost dlouho, abych poznal, že Albusovy šílené machinace nevyšly,“ odpověděl Snape a vrhl na Harryho rychlý pohled.

„Jsem rád, že jejich debata už ztratila smysl, pane Snape.“

„Opravdu? Brumbálovy argumenty jsou přesvědčivé.“

„Mít přesvědčivý argument je k ničemu, pokud máte fakta. Mluví o tom, že vás použijí jako zbraň. Teď už je jejich plán těžko proveditelný, ne? Podle Hermiony nemáte agresivitu v povaze. Jestli máte zpět své staré já, nemůžeme vás takto využít, je to tak?“ Harry se podíval na Snapea, ale nedokázal rozluštit, co mužův výraz znamená. Snažit se odhalit jeho myšlenky bylo jako pokoušet se vylézt na skleněnou stěnu. Nebylo se čeho chytit. „Spletla se? Jste pořád schopný spáchat vraždu?“

Snape se podíval na Harryho a dlouhou chvíli na něj zíral, než konečně odpověděl: „Ne.“

Harrymu se úlevou podlomily nohy. Snapeovy oči vůbec nelhaly. Harryho nitrozpyt nesahal Snapeově nitrobraně ani po kotníky, ale Snape nechal své štíty dole dost dlouho na to, aby Harry spatřil pravdu. A Harry také zachytil ozvěnu toho, jak moc byl muž vyděšený.

„Ještě nejste připravený čelit jim. Pojďme si nahoru do knihovny v klidu promluvit, zatímco jsou zaneprázdnění něčím jiným,“ navrhl Harry. „Nemáte hlad?“

„Mám,“ odpověděl Snape strnule.

„No tak pojďte, proplížíme se nahoru a já řeknu Kráturovi, aby nám přinesl něco k večeři.“

Harry se otočil a kráčel chodbou. Mezitím sáhl za límec a vylovil medailon.

ooOOoo

Když si Hermiona přečetla slova ‚Je se mnou. A je v pořádku.‘, spadl jí kámen ze srdce.

„Šlo o Severuse?“ zeptal se jí otec.

„Jo. Je s Harrym. Vypadá to, že se ukázal na Grimmauldově náměstí.“

„Není moc míst, kam by mohl jít,“ prohodila její matka. „Molly mi říkala, že dům, kde bydlel v dětství, byl zničený, a těžko by se vrátil do Bradavic. Říkala jsem ti, že bude v pořádku.“

Hermiona souhlasně přikývla a vyhlédla oknem na dvůr. Od chvíle, co ji před dvaceti minutami probudilo jeho chraplavé volání, měla na krajíčku.

Léčil jí ruku a přitom se ztrácel v záplavě vděku a trapných omluv. Do očí se jí nepodíval ani jednou. Ve skutečnosti nechával hlavu skloněnou a vlasy mu padaly do obličeje, a tak skrývaly jeho výraz, jak bylo jejich otravným zvykem. Jen jednou v průběhu příšerně nepřirozené konverzace skutečně spatřila jeho tvář a to, co uviděla, ji zasáhlo. Jako by jí vrazil nůž do břicha. Styděl se. Hluboce a trýznivě se styděl. Vyplazila se z postele a natáhla k němu ruku. Ucukl, jako by ho uštkla. Jeho poslední slova zněla: „Potřebuji zjistit pár detailů.“ Pak se otočil a vyšel ze dveří, zatímco ona se pomalu svezla na podlahu. Její rodiče přiběhli krátce poté.

Otec před ni položil talíř. „Vím, že ti na něm záleží, a taky vím, že jsi do toho vkládala velké naděje, ale podívej se na to prakticky. Máš tady pětačtyřicetiletého…“

„Je mu čtyřicet tři.“

„Nechytej mě za slovo. Máš tady muže něco přes čtyřicet, který má pár velmi vážných problémů, s nimiž se musí vyrovnat. Tvoje pocity teď rozhodně nejsou na prvním místě. I kdyby mu na tobě záleželo, a upřímně, tak trochu doufám, že tomu tak není – jsem mu vděčný, ale nejsem nadšený z představy, že byste byli spolu – potřebuje čas.“ Natáhl se a stiskl jí ruku. „Z toho, co nám o něm Molly a Minerva řekly, předpokládám, že nikdy nebude vděčný za charitu. Je hrdý. Dokážu si snadno představit, jak naštvaný by byl, kdyby se dozvěděl, že jsme mu pomáhali při koupání. Buď opatrná, Hermiono. Na tvém místě bych si držel odstup a počkal, až se vrátí.“

Přikývla a stisk mu opětovala.

„Bude mi chybět to, jaký byl,“ pronesla matka, čímž si vysloužila pozornost zbytku rodiny. „Myslím to vážně. Byl sladký takovým tím ‚Kdykoli-vás-můžu-zabít‘ způsobem. Bylo roztomilé, jak tě celou dobu doprovázel na každém kroku, a moc se mi líbilo vědomí, že je poblíž, aby tě chránil. Většina matek nemá to štěstí, že by byl po ruce někdo, kdo doslova utrhne končetiny každému, kdo by ublížil jejich dítěti.“

Mami! To je prostě -“

„Poněkud znepokojivé,“ dokončil otec a upřeně se díval na svou ženu.

„Fajn, omlouvám se za upřímnost. Když předtím přišel do kuchyně, byl strnulý a nepříjemný. Choval se sice zdvořile, ale tím jeho přísným horním rtem bys mohla otevírat pivní láhve. Když si ho vybavím, jak stál ve dveřích v růžovém kabátě a držel tašky s čínou, cítím se příšerně kvůli tomu, čím si prošel, aby se k tobě dostal. Teď, když jsi ho zachránila, nevypadá zrovna šťastně.“

„Dobře, rozumíme,“ ozval se John, „ale jestli chceme doufat v dobrý konec, asi by bylo nejlepší nezmiňovat ten růžový kabát.“

„Svatá pravda.“ Helen přistrčila talíř blíž ke své dceři. „Jez, drahoušku.“

ooOOoo

Harry podal Snapeovi sklenici Ogdenské. Čaj po vzájemné dohodě zamítli.

„Je Hermiona v pořádku?“ zeptal se.

Snape vypadal, že se z této otázky cítí nesvůj.

„Její zdraví v pořádku je,“ odpověděl. „Ale připouštím určitou nejistotu ohledně jejího duševního stavu. Vzhledem k tomu, čemu jsem ji vystavil.“

„A čemu jste ji vystavil? Bylo to opravdu jen kvůli její eseji?“

Snapeovy oči ztvrdly a stroze odpověděl: „Ano.“ Napil se a poté sklenici odložil na stůl. „Moje poslední vědomá myšlenka byla, že když dokážu najít jinou cestu, ona by mohla pochopit, o co jde, a přitáhnout mě nazpět.“

„Co myslíte tou jinou cestou?“

Snape si povzdechl a na okamžik zavřel oči.

„Chvíli poté, co jsem zabil Albuse, jsem spatřil budoucnost – dvě budoucnosti – obě stejně odpudivé. Měl jsem jen okamžik na vytvoření třetí možnosti a já ho využil. Závisela ale na dokončení výzkumu slečny Grangerové. Neudělal bych to, kdybych věděl, že to bude trvat pět let.“

„Jakou budoucnost byste přijal místo téhle?“

„Čtvrtou volbu. Nechal bych se zabít. Ty ostatní dvě znamenaly, že vás zklamu, když mě budete nejvíc potřebovat, nebo vás zradím a přidám se k Pánovi zla.“

„Myslím, že jste si vybral moudře, pane Snape.“

„Opravdu? I když to znamená, že jsem zničil vaši kamarádku?“ zeptal se. Harry se zachvěl pod tichou hrozbou skrytou v jeho hlase. „Už nikdy nebude stejná a já nebudu schopen pomoci jí tak, jako pomohla ona mně.“

„Je to velká holka a věděla, do čeho jde, profesore. Vy jste v pořádku? Na co si… vzpomínáte?“

„Jsem příčetný, pokud vás zajímá tohle. Moje zdraví je v bezvadném stavu a moje magie, pokud vím, není poškozena. Ohledně toho, kolik si toho pamatuji… Až příliš mnoho. Je to jako živá noční můra. Některé části si vybavuji mlhavě, ale z toho, co zůstalo zachováno, stydne krev v žilách.“

Objevil se Krátura, na stůl položil podnos se sendviči a s lupnutím zase zmizel.

„Brumbál se obával, že návrat k vašemu já bude pro vás příliš krutý.“

Snapeovy oči krátce zaplály. „Jsem silnější, než si myslí. Pořád mohu pomoci. Pořád mohu být užitečný.“

„Přesně to si mysleli i ostatní. Hlavně Remus tomu nejvíc věřil.“

Snape se sotva pohnul. „Ovšem,“ řekl. Předklonil se a opřel se lokty o kolena. „Povězte mi, jak se věci mají, Pottere. Kolik viteálů zbývá?“

„Jediný, pokud je nám známo. Já.“

„Jste si jistý?“

„Albus identifikoval ty, které jsme zničili. Dva byly bez života, Voldemort je použil, aby se oživil.“

„Jak víte, že nevyrobil další?“

„My ne, ale Hermiona pracovala na způsobu, jak je odhalit, než se ta věc s vámi příliš zkomplikovala.“ Harry se v rozhovoru úmyslně vrátil zpátky k Hermioně, aby mohl sledovat, jak muž zareaguje. Nebyl si jistý, jestli to byl vztek nebo hanba, co se mihlo mužovou tváří, kdykoli padlo její jméno.

„S tím výzkumem mohu pomoci. A Lupin by určitě mohl také.“

„Má plné ruce práce s vlkodlaky.“ Snape se na něj podíval s otázkou v očích. „Remus poté, co zabil Šedohřbeta, vybojoval ve smečce vůdcovství. Špehují pro nás, ale mnozí z nich jsou nezvladatelní. Už osmkrát ho napadli. Máme potíže připravit dostatečné množství Vlkodlačího lektvaru pro celou smečku. Draco na to byl zvyklý, ale…“

Oba muži se na dlouhou chvíli odmlčeli.

„Vzal jsem si ho na starosti kvůli vám, profesore. Slyšel jsem, co jste mu tenkrát v noci řekl. Ujistil jsem se, že ho Řád ochrání. A Draco se opravdu osvědčil. Byl na sebe hrdý. Jeho ztráta každého zasáhla. Věřím, že by se vám líbilo, jakým se stal mužem.“

Snape jen přikývl a zahleděl se do ohně.

„Jestli máte vybavení a přísady, převezmu vaření lektvarů. Také vám mohu poskytnout informace o Pánovi zla, které by mohly být užitečné při zkoumání způsobů detekce viteálů. Pokud vás napadá jiná možnost, jak bych mohl pomoci, neváhejte říci.“

„Tyhle věci nám ohromně pomůžou. Vím ještě o jedné věci, kterou byste si mohl vzít na starost. Zůstaňte s Grangerovými. Ochraňte je.“

Snape sebou trhl a namítl: „Určitě jsou tu jiní, kteří by -“

„Všichni naši muži jsou vytížení a mnoho našich starých bezpečných domů je kvůli Fletcherovi v ohrožení. Raddle ví o Grimmauldově náměstí, ale ještě nenašel způsob, jak se dostat dovnitř. Zdá se, že Fletcher udržel toto tajemství pro případ, že by potřeboval úkryt pro své přátele.“

„Co se s ním stalo?“

„Už hnije v Azkabanu. Musíme Grangerovy chránit a vy jste nejlogičtější volbou. Můžeme přemístit Dracovu laboratoř tam a vy tak můžete pomoci i Hermioně v jejím výzkumu. Dvakrát jí usilovali o život. Už není jen pravděpodobným cílem. Způsobila Voldemortovi i jeho následovníkům příliš mnoho škod. Potřebuje ochranu.“

Snape se posadil a zamumlal: „Tak dobře.“

„Můžu se vás zeptat ještě na jednu věc?“

Snape jen mávl rukou.

„Opravdu byste se nechal zabít jen proto, abych se stal pánem bezové hůlky?“

Snape dopil whisky, než se na něj podíval. „Samozřejmě.“

„Proč? Jaký rozumný důvod by takový čin mohl ospravedlnit?“

„Zabil jsem vaši matku, Pottere.“

Teď byla řada na Harrym, aby sebou trhl. „Vy jste to nevěděl! Jak si můžete myslet, že by to chtěla?“

„Sebral jsem jí to, co skutečně chtěla. Můj život by byl jen splátkou za to všechno.“

„Vy jste ji opravdu miloval, že?“

Snape vstal ze židle a přitáhl si plášť k tělu.

„Nikdy jsem nepřestal,“ odpověděl, než vyšel ze dveří.

ooOOoo

Hermiona zaslechla ze dvora zvuk přemístění a zvedla hůlku. Molly se tu zastavila, ale odešla už před hodinou. Její rodiče se šli krátce poté projít, jako obvykle s Křivonožkou v patách. Od té doby, co všichni málem uhořeli, je Nožka jen málokdy spustil z očí. Hermiona seděla sama ve velké kuchyni. Když se západka na dveřích pohnula, vstala ze židle a postavila se za kuchyňskou linku.

Jakmile uviděla Severuse otevírat dveře, nechala hůlku klesnout.

V tichosti na sebe hleděli přes celou místnost.

„Všechno v pořádku?“ zeptala se.

„Ano,“ odpověděl. „Potter mi přidělil několik úkolů. Budu vás muset požádat o prostor na laboratoř.“

Váhavě se usmála. „To je skvělé. Vyberte si, kde to podle vás bude nejlepší.“

Strnule přikývl, popřál jí dobrou noc a zamířil ke schodům.

„Severusi?“ zavolala.

Otočil se a sklíčeně se na ni podíval.

„Slečno Grangerová -“

Zarazil se, když se k němu rozběhla. „Musí to být takhle? Nemůžeme být alespoň přátelé?“ vyhrkla.

Ustoupil od ní. „Nemyslím si, že by to bylo moudré, a není to ani vhodné.“

„Vhodné? Sdílela jsem vaši duši, profesore, a vy mi říkáte, že být přáteli by nebylo vhodné?“

„Slečno Grangerová, prosím. Pochopte, mrzí mě to. Hrozně mě to mrzí. Nemám ponětí, jak mohu napravit, čím jste si kvůli mně prošla.“ Jeho obličej se naplnil zděšením a ona najednou ucítila vlny zhnusení vůči sobě samému, které z něj vyzařovaly. „Potter mě požádal, abych se sem vrátil, jinak bych nepřišel. Nemyslím si, že je pro vás prospěšné, abych tu byl.“

„Proč?“ vykřikla a natáhla se k němu.

Popadl ji za paže dřív, než se ho stihla dotknout, a odtlačil ji od sebe. „Proč? Protože jsem vás znásilnil! Jak se mě můžete ptát proč?“

Znásilnil mě? Ne, tak to nebylo. Pokud na tom někdo nese vinu, můžete obvinit mě. To já se vědomě rozhodla, Severusi, ne vy.“

Pustil její ruce, bezradný a rozpačitý. „Neudělal jsem to?“

„Ne. Zřejmě jste trochu zmatený z toho, co je realita a co je vliv některých ztracených částí vaší osobnosti, které jsem našla, když jsem vás uzdravovala.“

„Ale i přesto… vyspal jsem se se studentkou. Vím, že se to stalo,“ zašeptal znechuceně.

„Severusi, je mi dvacet čtyři a svou roli tam hrálo mnoho polehčujících okolností.“

„Ale…“

„Zítra si spolu na chvíli sedneme a promluvíme si. Zdá se, že na vině jsou klamné vzpomínky,“ řekla třesoucím se hlasem. „Možná by bylo nejlepší, kdybyste si odpočinul. Vaše mysl může být trochu přetížená. Jste při vědomí pouze několik hodin a už jste navzdory veškerému zdravému rozumu stihl skočit do jámy lvové.“

Přikývl. Hermiona cítila, jak zmatený a dezorientovaný je. Narovnal se v plné výšce a emoce, které z něho sálaly, najednou zhasly jako svíčka.

„Myslím, že si půjdu odpočinout,“ pronesl. „Byla byste tak laskavá a řekla mi, kde najdu svoji postel?“

„V místnosti, kde jste se probudil. Nahoře nad schodištěm. Na konci chodby je pokoj s krabicemi, mám tam pár knih, pokud byste chtěl něco na čtení.“

„Děkuji,“ řekl, než se odvrátil.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 15.01. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: Iveta - 06.03. 2017
Chudak Severus, takovy zmatek....doufam, ze se to ni!mdy nedozvi, ale v tehle kapitole je skoro..roztomily? Takovym tim zpusobem, kdy byvh ho ulozi!a do postele s plysakem a hrnkem caje :-) Moc se mi tady libil Harry, evidentne dospel. Uz jsem se zminovala, ze nemam rada Brumbala? Moc diky za preklad

Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: tigy - 01.03. 2017
Rozhovor Harry vs Severus + Rozhovor Hermiona vs Severus - :( Toto bude ešte ťažký oriešok! Vďaka, dievčatá, za preklad.
Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: martik - 02.03. 2017
No ti dva se přes to minus hned tak nedostanou.

Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: zuzule - 01.03. 2017
Hura, Severus je vzhuru :) Libil se mi ten jeho rozhovor s Harrym. Brumbala by v tomto pripade nemeli povesit, ale svesit, dedka jednoho! Hermiona ted bude potrebovat pevny nervy a silnou vuli ;) Dekuju!
Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: martik - 02.03. 2017
Ano, rozhovor s Harrym byl skvělý. Chlapec, který zmoudřel má něco do sebe :-D S názorem na Brumbála souhlasím. Jak řekl Harry, Hermiona je velká holka, ona to zvládne.

Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: teri2626 - 01.03. 2017
Nooo konečně je vzhůru ☺ Asi jsem divná ale mrzí že v téhle povídce Draco umřel... hihi (šílenej smích)
Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: martik - 02.03. 2017
Že to probuzení ale dalo práci, co? :-) Draco se vydal správnou cestu, ale bohužel se nedočkal šťastného konce. I když, alespoň bojoval za správnou věc.

Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: krupice - 28.02. 2017
děkuji!

Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: margareta - 28.02. 2017
Hlavně že už má Severus zase všech pět pohromadě. S tím zabíjením, že už ho nebude schopen, bych si ale zase tak jistá nebyla. Vždyť dostal za úkol chránit Grangerovy, takže kdyby byli zase napadeni, pochybuji, že by se jenom díval. Ale připadá mi, že je teď z toho kompletování duše buď ještě trochu zmatený, nebo si vědomě lže do kapsy. Hlasitě tvrdí Harrymu, že jeho matku pořád miluje a Hermioně v jejich společných snech vyznává lásku taky. Prošla si kvůli němu peklem a teď aby se ho pomalu doprošovala, aby si jí vůbec všimnul! Možná mu jednou sama řekne, že dokud byl v blázinci, byla na tom mnohem líp! A Brumbálův obraz by už vážně měli svěsit a postavit někde do kouta čelem ke zdi! Děkuji za kapitolu a moc se těším na další!!!
Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: martik - 02.03. 2017
Zmatený je rozhodně. A jestli si lže do kapsy? Však uvidíš :-D Hermiona rozhodně nepatří k mlčenlivým puťkám, takže mluvit se bude. Úplně se zbavit Brumbála? To by byla krása :-D

Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: Jacomo - 28.02. 2017
Tu ponurejší stránku příběhu jsem se rozhodla tentokrát pominout a zaměřit se na to, co mě hladilo po duši. Nejvíc se mi v téhle kapitole líbil rozhovor Severuse s Harrym. Trochu jako v obráceném gardu - Harry tu byl ten vyrovnanější, Severus ten nervóznější. Fakt osvěžující. Pokud jde o to, co se rozehrává v té závěrečné části - je překvapivé, že se na to soužití Severuse s Grangerovými těším? :-) Převelikánské díky, martiku, ninus a mori, je to luxusní počtení!
Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: martik - 02.03. 2017
Přesně tak, Severus je zatím poněkud nevyrovnaný. Na soužití s Grangerovými se těšíš právem - Helen s Johnem jsou milionoví, čeká nás s nimi spoustu zábavy ;-)

Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: denice - 28.02. 2017
Nádherná kapitola! Severus je šťastně (i když on to možná tak nevidí) vzhůru, Brumbálovy šílené machinace nevyšly a všichni už to vědí, Harry si se Severusem pěkně popovídal a Severus je tam, kde má být. Nesmírně se těším na příští kapitolu, jen doufám, že ke Grangerovým zase nezabloudí nějaký zatoulaný Smrtijed... Kdo ví, co by se stalo a koho by pak napadaly všelijaké myšlenky... Děkuji všem!
Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: martik - 02.03. 2017
Na Smrtijedy ještě dojde, přece jen musíme tu válku nějak skončit ;-) Ale mezitím se musí Severus dát trochu dohromady, aby mohl být, jak sám říká, "užitečný".

Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: marci - 28.02. 2017
Už jsem někdy někam psala že nesnáším Brumbála???? no, neškodí to zopakovat!! Super překlad, holky, díky moc!!
Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: martik - 02.03. 2017
Tady je Brumbál v podstatě jediná záporná postava, když nepočítáme Voldemorta a Smrtijedy. Všichni ostatní z toho vyšli dobře - Ron, Grangerovi, Draco... Taky ho nesnáším ;-)

Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: Folwarczna - 28.02. 2017
No, to bude ještě zajímavé...
Re: Kapitola 13. Spáč se probouzí Od: martik - 02.03. 2017
To rozhodně ano :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Aurette: ( Online preklady )05.06. 2017Kapitola 20. Spojení spojených
Aurette: ( Online preklady )23.05. 2017Kapitola 19. Konečné vítězství
Aurette: ( Online preklady )02.05. 2017Kapitola18. Had útočí
Aurette: ( Online preklady )11.04. 2017Kapitola 17. Vyložit všechny karty na stůl
Aurette: ( Online preklady )31.03. 2017Kapitola 16. Život ohrožující odhodlaní zubaři
Aurette: ( Online preklady )21.03. 2017Kapitola 15. Dva kroky vpřed a jeden vzad
Aurette: ( Online preklady )08.03. 2017Kapitola 14. Někam patřit
Aurette: ( Online překlady )28.02. 2017Kapitola 13. Spáč se probouzí
Aurette: ( Online preklady )21.02. 2017Kapitola 12. Sbírání kousků
Aurette: ( Online preklady )14.02. 2017Kapitola 11. Vůle k životu
Aurette: ( Online preklady )07.02. 2017Kapitola 10. Třetí volba
Aurette: ( Online preklady )31.01. 2017Kapitola 9. Utržený z řetězu
Aurette: ( Online preklady )24.01. 2017Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě
Aurette: ( Online preklady )17.01. 2017Kapitola 7. Hlídací pes
Aurette: ( Online preklady )10.01. 2017Kapitola 6. Útočiště
Aurette: ( Online preklady )22.11. 2016Kapitola 5. Smrt Pána zla
Aurette: ( Online preklady )08.11. 2016Kapitola 4. Propuknutí šílenství
Aurette: ( Online preklady )25.10. 2016Kapitola 3. Nekončící vigilie
Aurette: ( Online preklady )11.10. 2016Kapitola 2. Sen začíná
Aurette: ( Online preklady )27.09. 2016Kapitola 1. Chytat se stébel a klacků
. Úvod k poviedkam: ( Online preklady )20.09. 2016Rozbitá duše - úvod