Komnata ztracených snů
autor: Mundungus42
překlad: Jacomo betaread: Ivet
banner: arabeska
Originál The Room of Lost Dreams najdete na
https://www.fanfiction.net/s/4097276/1/The-Room-of-Lost-Dreams
Hermiona se probrala k vědomí v nejnádhernějším luxusu, který si lze představit. Otevřeným oknem vála do pokoje slabá bríza, která přinášela vůni sluncem prohřáté levandule, a ona sama si hověla v hedvábném ložním prádle, příjemně hladícím její nahou kůži.
Byla při vědomí téměř půl minuty, než jí došlo, že není ve své komnatě v Bradavicích. Zprudka se posadila a okamžitě si uvědomila, že na sobě nemá žádný noční úbor. Přitáhla si k sobě přikrývku, aby zakryla svá odhalená ňadra, a rozhlédla se po místnosti. Nacházela se v ložnici laděné do světle modré a fialové barvy. Její hůlka ležela na stolku vedle postele a korálková kabelka na křesle u zdi, ale nikde neviděla své oblečení. Naštěstí visel na dveřích zelenomodrý župan. Přivolala si ho a spěšně oblékla. Byl vyrobený z ještě jemnějšího materiálu než povlečení.
Poté, co se takto vypořádala se svou nahotou, dovolila si v duchu vrátit se k událostem předchozího večera. Poslední věcí, kterou si pamatovala, bylo, jak zvrací. Musela omdlít. Z nepochopitelných důvodů pocítila úlevu, že se ji nerozhodli zavřít do sklepení. Což ovšem nastolovalo otázku, proč k ní byli Malfoyovi milí.
Náhle jí prudkým vzrušením naskočila husí kůže. Možná profesor Snape přežil noc.
Málem vytáhla z kabelky zápisník, aby Severusovi sdělila dobré zprávy, ale uvědomila si, že se o tom musí přesvědčit na vlastní oči. Ale teď měla v ústech příšernou pachuť a potřebovala se vykoupat.
Rozběhla se do koupelny, kde našla nachystané luxusní toaletní potřeby, které si tedy vychutnala - zejména francouzské mýdlo, jehož vůně jí připomínala Amorův šíp.
Když se vrátila čistá a osvěžená do ložnice, zjistila, že šatní skříň je otevřená a na posteli je pro ni připraven krásný modrý hábit a vkusné krajkové spodní prádlo. Sedlo jí, jako kdyby pro ni bylo vyrobené, což, jak předpokládala, bylo klidně možné. Usmála se na sebe do zrcadla a obdivovala, jak jí promyšlený střih hábitu dokonale kopíruje postavu. Teď už věděla, že to dokázala. Severus Snape žil.
Po tomhle už nebyla schopná zůstat v klidu, a tak vyrazila na chodbu ve snaze najít nějaké známky Severuse nebo svých hostitelů. Objevila místnost s dveřmi s porcelánovou klikou a pohledem přes klíčovou dírku zaznamenala, že je až na postavu spící na lůžku zcela prázdná.
Vkradla se tiše do pokoje, zastavila se u postele a zadívala se na svého bývalého učitele. Pořád byl bledý, ale už neměl ten příšerný šedý odstín, který byl způsobený nešťastnou reakcí na počáteční léčbu. Ránu na krku pokrývala zaschlá krev, ale nezdálo se, že by dál krvácela. Dech měl hluboký a pravidelný. Hermiona nedokázala potlačit triumfální úsměv. Zachránila ho.
Jenže ačkoliv byl naživu a pravděpodobně nezemře na ztrátu krve, nedalo se odhadnout, jaký účinek na něj budou mít zbytky hadího jedu nebo jestli mu lektvar na doplnění krve a Doušek živé smrti nezpůsobily nějaké trvalé poškození. Potřeboval být prohlédnut lékouzelníkem a to někým s lepšími schopnostmi, než měl ten muž, kterého k němu předtím zavolali. Kůži měl na dotek chladnou, přivolala tedy ze židle další deku a přikryla ho.
Na to se obrátila k odchodu a nadskočila, když si uvědomila, že není v místnosti sama. Ve dveřích stála Narcisa Malfoyová a lhostejně na ni hleděla.
„Paní Malfoyová," hlesla Hermiona místo pozdravu.
„Co chcete?" zeptala se Narcisa. Ačkoliv slova zněla příkře, obsahovala spíše zvědavost než nepřátelství.
„Musí ho prohlédnout lékouzelník," odpověděla Hermiona. „Teď je stabilizovaný, ale lze se jen dohadovat, jak dlouho to potrvá."
„A já se opět ptám, co chcete?"
Hermiona se zamračila. „Ráda bych získala vaše ujištění, že co nejdříve poskytnete Severusovi takovou péči, jakou potřebuje. Jedinou další věcí, o kterou bych vás ráda požádala, je můj bezpečný průchod zpět do Bradavic, než mě začnou postrádat."
„Určitě nás nechcete opustit tak brzy," prohlásila Narcisa. Tón jejího hlasu jaksi naznačoval opak.
Hermiona se ohlédla na Snapeův ustaraný obličej. Každá linie zdůrazňovala rozdíl mezi tímto mužem a Severusem, kterého znala díky jeho zápisníku, a přesto byli stejní. „Jsem vám vděčná za vaši velkorysou pohostinnost, ale opravdu se potřebuji dostat zpět do Bradavic."
„Chcete přece, aby Severus věděl, komu vděčí za svůj život, ne? Nebo se snad chcete jen vrátit zpět a vyprávět to svým kamarádíčkům?"
Aha. Takže tohle ji trápilo. „Vy a vás manžel jste byli jediní, komu se Severus svěřil se svým plánem, a určitě jste si ověřili, že to od něj bylo správné. Pokud se někdo dozví, že Severus žije, nebude to ode mě. A k mé roli v tomto dění - opravdu si myslím, že bude mnohem raději zavázán vám a vašemu manželovi než mně."
Narcisa si založila ruce na prsou. „Obávám se, že věci zrovna takto nefungují, slečno Grangerová. Severus vám teď vděčí za život a odepřením informace o tom, jak byl zachráněn, mu neposkytnete žádnou laskavost. Ve skutečnosti ho tím připravíte o možnost splatit vám svůj dluh."
Hermiona krátce zauvažovala, že poví Narcise o své dohodě se Severusem, ale nechtělo se jí odhalit existenci jeho kouzelného zápisníku. „Vzhledem k tomu, že kdyby nebylo vás a Severuse, Voldemort by byl stále naživu, nemyslím si, že byste mi vy nebo on byli něco dlužni."
„Opravdu očekáváte, že uvěřím, že jste málem zapálila Manor, šikanovala našeho syna a ponížila důvěryhodného rodinného lékárníka, abyste zachránila život muže, kterým pohrdáte, jen z bláhového smyslu pro povinnost?"
„Nijak zvlášť mě nezajímá, čemu, pokud jde o mě nebo o mé činy, věříte, paní Malfoyová. Řekla bych, že to, že váš syn je stále naživu a váš dům stále stojí, by vás mělo dostatečně ujistit o tom, že mým jediným záměrem bylo pomoci Severusovi, kterým tedy rozhodně nepohrdám."
Dopad Hermionina prohlášení byl poněkud znehodnocen tím, že se z jejího žaludku ozvalo hlasité kručení.
Narcisa natáhla ruku, dvěma prsty pozvedla Hermioninu bradu a zkoumala její tvář. Vypadalo to, že našla ujištění, které hledala, a chlad v jejím výrazu se nepatrně zmírnil. „V deset dorazí Luciusův osobní lékař. Rádi bychom ho povolali dříve, ale to víte, Francouzi. Na návrat do Prasinek vám bude postačovat krb na Manoru, a pokud byste se uvolila mě následovat, připojíme se k Luciusovi a Dracovi na snídani v ranní jídelně."
Hermiona při pozvání na rodinnou snídani překvapeně zamrkala.
Narcisin výraz opět ztvrdl. „Snoddy vám samozřejmě rád přinese podnos do pokoje, jestli tomu dáváte přednost."
„Tak jsem to ne-nemyslela," zakoktala se v půli věty Hermiona, takže si odkašlala a začala znovu. „Děkuji, paní Malfoyová. Bude mi potěšením se k vám připojit."
Narcisa mírně kývla hlavou na souhlas a vyklouzla na chodbu. Hermiona ji následovala směrem k vůni čerstvé slaniny a k pravděpodobně velice zábavné Dracově reakci.
o0o
Počet padlých v hospodě Madam Rosmerty byl nechutně vysoký. Hermiona se prodrala mezi oběťmi hýření od krbu ke dveřím, přeskákala bezvědomá těla, množství prázdných sklenic a louže, o jejichž původu odmítla uvažovat, a otevřela dveře. Do místnosti vpadl paprsek pozdního ranního slunce, což vyvolalo sténání a klení.
Zabouchla za sebou a uvědomila si, že ráno v Prasinkách je skoro stejně tak krásné, jako bylo to její ve Francii, i když rozhodně méně znepokojující. Vydala se známou cestou z Prasinek do hradu, nadechujíc se čerstvého vzduchu a vůně vlhké hlíny a zeleně.
Zabočila do zatáčky před hradem, která odhalovala bradavické pozemky v celé jejich kráse. Pracovníci ministerstva už byli pryč a rozlehlé trávníky vypadaly přesně tak jako vždycky, narušené jen bílou mramorovou hrobkou poblíž lesa a okrajem jezera. Náhle ji naplnil obdiv ke kráse tohoto místa a z celého srdce zatoužila, aby se Bradavice zase staly tím bezpečným útočištěm, kterým bývaly.
Došla na břeh jezera a usadila se na svůj oblíbený sluncem zalitý kámen. Její ruka zdánlivě sama od sebe zabloudila do kabelky a vytáhla odtud Severusův zápisník a svůj brk. Pohladila desky s přáním, aby mohl být s ní, a zauvažovala, jaký bude mít výraz, až mu sdělí dobré zprávy. Měla dojem, že ucítila, jak zápisník zareagoval hřejivým tepem, ale věděla, že to jen tmavý přebal desek absorboval sluneční svit.
Položila otevřený zápisník na zem a přejela prsty po stránce. Pak uchopila brk a napsala jeho jméno.
Hermiono.
„Dokázali jsme to- zachránili jsme tě. Odpočíváš na Chateau de Malfoy někde v Provence pod bdělým okem rodinného lékouzelníka Malfoyových."
Ukážeš mi to?
„Samozřejmě." Tentokrát to bylo snazší, když už věděla, co přijde. Nepotřebovala psát na papír, jen zavřela oči. Věděla, že vstoupili do jejích vzpomínek, když se jeho prsty otřely o její a tělem jí projela vlna horka. Otevřela oči, podívala se na něj a krátce zauvažovala, jak si někdy dřív mohla myslet, že je ošklivý. Pocítila intenzivní, divokou pýchu, že ho zachránila, a nasměrovala ho do koupelny Malfoyových.
„Pojď se podívat, Severusi."
Když ji Narcisa nazvala mudlovskou šmejdkou, jeho ruka ochranitelsky sevřela její, ale jinak stál bez pohybu, ohromen scénou před sebou. Po Hermionině omdlení obraz zmizel, ale ona a Severus zůstali.
„Dokázala jsi to," řekl. Oči mu zářily.
„Bez tvé pomoci bych to nezvládla."
„Očividně," poznamenal s ironickým úsměvem. „Ale faktem zůstává, že jsi mi úspěšně zabránila propadnout se do nicoty, a udělala jsi to dobrovolně."
„Samozřejmě, že jsem to udělala dobrovolně. Nemohla jsem tě nechat jen tak umřít."
Severusovy oči se zanořily do jejích: „Proč ne?"
Hermiona polkla. Jeho tvář byla tak blízko. „Jsi hrdina," zašeptala.
Náhle pustil její ruku a couvl. „Co jsem pro tebe, Hermiono?"
Hermiona potlačila bodnutí bolesti, které ji po ztrátě kontaktu zasáhlo. „Jsi můj učitel-" začala, ale Severus ji přerušil.
„Ne on. Já. Co tímhle získáš?"
„No, slíbil si mi pomoc s lektvary."
„A to je všechno?"
Zvedla zrak k jeho očím, hřejivým a přitažlivým. „Ne." Hlas měla tak slabý, až ji překvapilo, že ji vůbec slyšel. Upřeně se na něj zadívala, naštvaná sama na sebe. „Vždyť na tom vůbec nezáleží. Jsi magický výtvor, který nejasně odráží osobnost mladíka, který už neexistuje. Proč tě zajímá, co si o tobě myslím?"
„Necítím se jako magický výtvor," řekl Severus.
„Jsi velmi dobrý magický výtvor."
„Cítím se jako já. Cítím, jak mi tluče srdce, ale cítím i další věci." Zvedl ruku, natáhl ji směrem k jejímu obličeji, ale zastavil se těsně u tváře. „Stěží dokážu chápat, jaké síly tě ke mně přivedly."
„Cítíš vděčnost," zašeptala Hermiona.
„Ano, vděčnost," souhlasil, „ale nejen to." Zrušil vzdálenost mezi nimi, a když promluvil, jeho rty se jí zlehka otřely o tvář. „Když je můj zápisník neaktivní, nemám vědomí, ale přesto vnímám tvoji nepřítomnost."
Hermionino srdce tlouklo tak silně, až ji bolelo. Jeho šeptající rty se vznášely jako duch nad jejím obličejem, stále blíž k ústům. Veškeré její vnímání se zaměřilo na horký dech na její tváři. Naskočila jí husí kůže a nebyla schopná promluvit.
„Cítím tvé prsty, když se dotýkáš stránek. Cítil jsem tě, když ses mě dnes dotýkala, a cítil jsem tvé teplo, cítil jsem z tebe, co cítím. Jestli tohle není reálné, Hermiono, tak nechci vědět, co reálné je."
A pak ji políbil. Jeho ústa horce pálila a jeho dlaně jí svíraly tváře, jako kdyby je chtěl oba přesvědčit, že je skutečně tady. Obtočila mu jednu ruku kolem pasu a prsty druhé mu zajela do vlasů, dotýkala se ho, hladila ho, snažila se ho vnímat co možná nejvíc.
Prudce ji objal a přitáhl si ji k sobě do náruče. „Bohové, Hermiono," vydechl.
Zhluboka se nadechla; vychutnávala si, jak voněl mátou a něčím nedefinovatelně mužským. Jemně se zuby dotkla bledé kůže jeho krku při okraji límce, což u něj vyvolalo hluboké zavrčení a vibrace v celém těle.
Jejich ústa se znovu setkala a Hermiona to vnímala jako opojnou kombinaci vzrušení, úžasu, vyznání a zkoumání. Jeho rty se pevně tiskly k jejím, jazyk je jemně následoval a ruce ji hladily po vlasech, ramenou a pažích. Při Severusově polibku měla pocit, jako kdyby letěla, spirálovitě se vznášela vzhůru k nebi.
„HERMIONO!"
Otevřela oči a uvědomila si, že už se nenachází ve svých vzpomínkách, ale na sluncem zalité skalce u jezera, a hledí do ustarané tváře Rona Weasleyho.
Mundungus42: ( Jacomo ) | 01.04. 2017 | 13. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 26.03. 2017 | 12. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 18.03. 2017 | 11. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 11.03. 2017 | 10. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 04.03. 2017 | 9. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 25.02. 2017 | 8. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 18.02. 2017 | 7. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 11.02. 2017 | 6. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 04.02. 2017 | 5. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 29.01. 2017 | 4. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 21.01. 2017 | 3. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 14.01. 2017 | 2. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 07.01. 2017 | 1. kapitola | |
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo ) | 30.10. 2016 | Úvod k povídce | |