Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Rozbitá duše

Kapitola 12. Sbírání kousků

Rozbitá duše
Vložené: Lupina - 21.02. 2017 Téma: Rozbitá duše
Online preklady nám napísal:

Autor: Aurette                      Překlad: OP     Beta: mori    Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6408692/12/The-Occluded-Soul

Rating: 16+

 

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Překlad abecedně: carmy, ninus, martik

 

Vážná PA: Tato kapitola potřebuje upozornění. Jedna krátká scéna obsahuje pokus o sexuální útok. Pro citlivé duše, přeskočte bubáka a přejděte k dalšímu rozhovoru.

 

Kapitola 12. Sbírání kousků

Hermiona se vyprostila ze Snapeovy náruče, popadla své oblečení a rychle si oblékala kalhotky a džíny. Chvíli pak ještě hledala košili, boty a ponožky, které se válely po celém pokoji.

Oblečená se připlazila zpátky k němu a jen na něj zírala. Ve spánku vypadal tak klidně, tak něžně a nevinně.

Vzpomněla si na nejmladší část Snapeovy duše a uvažovala, jestli se i v dětství ve spánku ovládal.

Hlava jí třeštila, jako by na ni někdo seslal Mdloby. Jejich spojení bylo zřejmě natolik intenzivní, že jeho část získala nadvládu nad celkem, i když jen na krátkou dobu.

Všelijak jím postrkovala, dokud mu nenatáhla kalhoty přes boky a nezapnula mu i přezku na opasku. Ani se nepohnul. Seslala pod něj nové polštářové kouzlo, z postele sebrala polštář a zasunula mu ho pod hlavu. Když skončila, naklonila se a políbila ho na tvář. Musí mu pomoci. Musí ho uzdravit a vrátit mu zpátky jeho duši. A zřejmě bude muset popřemýšlet i o antikoncepci. No, nebyla by zábava vysvětlovat Řádu toto? Pronesla malou modlitbu komukoliv, kdo poslouchá, aby se ve svém životě nemusela vypořádat ještě s touto komplikací. Pak vyrazila do sprchy a pokusila se vyčistit si mysl od vlastního hysterického jekotu.

ooOOoo

„Snězte oběd, Severusi,“ pobídla jej, když před něho položila talíř. Natáhl svou elegantní ruku a zvedl sendvič.

„Hele, voní šamponem!“ zasmál se Fred, když vešel do místnosti. „Vsadím se, že je to poprvé.“

„Jaké to je, koupat ho, Hermiono?“ zeptal se George s chlípným úsměvem. „Kladl odpor? Nebo se usmíval?“

Hermiona se zamračila a otočila k nim, vnitřnosti se jí svíraly rozpaky a vztekem. Snape upustil jídlo zpátky na talíř, vstal, vytáhl hůlku a napřáhl ji do bojové pozice.

Fred a George ustoupili a rychle zvedli ruce ve smířlivém gestu, zatímco si Hermiona dopřála několik rychlých uklidňujících nádechů.

„Už jsem vás dva ohledně těchto řečí varovala. Nejenže chápe určitá slova, ale teď cítí i mé emoce. Schválně mě rozčilovat rozhodně není vhodný způsob, jak se dožít klidného stáří. Jestli se nedokážete krotit, pak se prosím v zájmu nás všech držte ode mě co nejdál.“

Napětí ve vzduchu zhoustlo a v tom okamžiku vešli dovnitř Molly, Arthur a Hermionini rodiče. Molly pohotově zhodnotila situaci a vykázala dvojčata z místnosti. Helen položila ruku Snapeovi na rameno a řekla mu, aby se posadil a jedl.

„Našli jsme vhodný a bezpečný dům, beruško,“ oznámila Hermioně matka.

„Zrušili jsme všechny naše schůzky a v práci jsme si vzali volno,“ dodal její otec. „O naše pacienty se postarají Russell Merthinger a jeho partner.“ Zhluboka se nadechl. „Nejlepší asi bude přestěhovat se co nejdříve.“ Vrhl na Snapea dlouhý pohled. „Je prostě příliš nebezpečné, aby zůstal tady, obklopený tolika lidmi.“

„Souhlasím,“ ozval se Artur. „Člověk by si myslel, že se chlapci budou chovat dospěleji, ale Severus je vyvádí z rovnováhy. Nejsou jediní, jenže u nich je nejpravděpodobnější, že na něj budou reagovat. Pro vás a Severuse bude nejlepší vyhnout se takovým hloupostem a možným nešťastným náhodám.“

Hermiona pohlédla na Molly, která se smutně usmála.

„Taky jsme trochu nakupovali,“ řekla. „S matkou jsme ti donesly nějaké věci a taky jsme vyzvedly ty nové šaty, které jsi pro Severuse objednala.“

„Děkuju, Molly. To je skvělé. Sesílání osvěžujících kouzel už mám plné zuby.“

„Tady,“ řekl Arthur a podal jí papírek s adresou.

„Vy jste strážcem tajemství?“

„Ano.“

Zavřela oči a přikývla. „Sbalím si pár věcí a můžeme hned vyrazit.“

Vstala od stolu. Když Severus opět odložil sendvič a postavil se také, povzdechla si. „Ne, Severusi. Zůstaňte a jezte. Počkejte tady s mou matkou.“ Nepohlédl ani na jednu z nich, jen dál s tupým výrazem zíral do zdi. Došla ke dveřím kuchyně a zavrtěla hlavou, když ji následoval.

„Ten sendvič vám zabalím. Můžete si ho vzít s sebou,“ navrhla Molly.

Hermiona přikývla a se Severusem v patách se vydala sbalit si pár svých věcí.

Takto se choval od chvíle, kdy včera odpoledne vylezla ze sprchy a našla ho, jak na ni čeká. Chtěl zůstat poblíž ní. Odskočit si na záchod bylo víc než trapné a celá situace vyvolala několik divných pohledů.

Ať už mezi nimi včera proběhlo cokoli, přitáhlo ho to k ní blíž víc než kdy dřív.

Před spaním se svlékl a jako obvykle se uložil do své postele. Ale než po zhasnutí světla přešla ke své posteli, uslyšela, jak se odkrývá. Lehl si na postel vedle ní a ovinul se kolem ní jako kočka. Cítila, jak se jeho dech prohlubuje a tělo uvolňuje.

Žádné sny nepřišly, a když se probudila, nic se nezměnilo. Neuvěřitelně se jí kvůli tomu ulevilo.

Zatímco se Severus tyčil nad ní, posbírala pár svitků a knihu, nezapomněla ani na roztříštěnou bezovou hůlku a vše nacpala do povlaku od polštáře. Přešla do knihovny a sebrala tři texty, o kterých si myslela, že by mohly obsahovat užitečné informace. Pro případ, že by ji hledali, nechala Harrymu a Ginny vzkaz.

Zamířila zpátky dolů, tam na ně čekal Ron.

„Napadlo mě, že si budeš chtít sbalit věci ve svém bytě.“

Přikývla. „Potřebuju všechny své poznámky k výzkumu.“

„No jasně,“ pronesl s úsměvem. „Fred s Georgem to šli zařídit místo tebe. Cítili se provinile za to, co se stalo předtím.“

„Ale -“

„Ne, Hermiono. Není to bezpečné. Máma a táta už vzali tvé rodiče a Nožku do bezpečného domu. Musíte jít rovnou tam. Zaskočím pomoct Fredovi a Georgeovi, jen mi řekni, jestli chceš ještě něco dalšího, nebo jestli je to všechno.“

Hermiona vybuchla. „Rone, musím tam jít sama. Potřebuju -“

Ron ji nenechal domluvit a obrátil se na Snapea. „Nenechte Hermionu odejít do jejího bytu. Fletcher prozradil Pánovi zla její adresu.“

Snapeovy oči zaplály pochopením. Otočil hlavu a podíval se na ni. Poté se ohlédl zpět na Rona. Zvedl ruku a ovinul prsty kolem její paže těsně nad loktem. Jeho pohled znovu pohasl.

„Já tomu prostě nemůžu uvěřit, Rone!“ vyštěkla.

„Jen tomu věř. Nejspíš ti zabalím všechno. Dohodnuto?“ Odstoupil od ní a kývl na Snapea, který neodpověděl. Pak se otočil a vyšel ze dveří. Hermiona ho spolu se Snapem, který ji pevně svíral za paži, následovala.

Zamračeně sledovala, jak se Ron přemístil. Poté z kapsy vytáhla lístek s novou adresou.

„Grangerovi bydlí v Dubovém nádvoří v Bramptonu,“ pronesla znechuceně. Chtěla zastrčit adresu zpět do kapsy, když Snape škubl její paží a přitáhl si ji k sobě. Společně se propadli do temnoty.

Objevili se u starého mlýna, který byl sice obklopen stromy, ale po dubech nebylo ani památky. Jakmile se ze dveří vynořily Molly s její matkou, vytrhla se Hermiona ze Snapeova sevření. Mlýn byl tvořen změtí budov, některé z nich byly staré jako lidstvo samo. Hermiona si uvědomila, že kdykoliv jindy by byla ohromena. Ale právě si libovala ve svém pocitu ukřivděnosti. Překročila něco, co kdysi bývalo kočárem, ale během času se proměnil v přerostlou džungli, a zamířila k oběma ženám. Snape ji následoval.

„Hermiono, vypadáš rozladěně. Je všechno v pořádku?“

„V naprostém. Jen potřebuju prostor,“ odvětila a ohlédla se přes rameno na svůj asi sto devadesát centimetrů vysoký černý stín.

„Při výběru tohoto domu jsme na to mysleli. S tátou si vezmeme západní křídlo, tobě a Severusovi jsme nechali východní. Je tu spousta místností, kde se můžete zašít. Určitě tu najdete nějaké klidné místo. Táta a Arthur zjišťují, jestli jsou vodovodní rozvody v pořádku. Pojďte dovnitř, dojíte si oběd.“

„Dobře,“ odpověděla a uvědomovala si, že zní jako vzdorovitý spratek.

Matka jí věnovala pohled, který jasně říkal, že nemá pokoušet své štěstí. Když obě zamířily dovnitř, pocítila, jak se jí pod košilí zahřál medailon. Sáhla za límec a uviděla, že Molly provedla to samé.

‚Past. Napadení Smrtijedy. Ron zraněný. Hermionin byt.‘

Molly vykřikla a domem se rozlehl dupot, jak běžel Arthur k nim. Hermiona se otočila a vyběhla dveřmi zpátky.

Kolem ní se obtočily silné paže a zdvihly ji do vzduchu.

„Pusťte mě, Snape! Zatraceně, pusťte mě!“

„Co se děje?“ polekala se Hermionina matka.

„Sundejte ho ze mě!“

„Chlapce napadli Smrtijedi,“ odvětila Molly. Vyběhla na dvůr a přemístila se. Zachmuřený Artur s hůlkou okamžitě připravenou k boji ji následoval.

„Vrátíme se hned, jak to bude možné,“ ujistil Hermionu, než se přemístil.

Snape nepovolil. Při jejich zápase z ní téměř vymačkal všechen vzduch. Hermioně se podařilo z rukávu vytáhnout hůlku, ale vytrhl jí ji a hodil ji k Heleniným nohám.

„Musím jít za nimi! Musím jim pomoct! Už mě, do prdele, pusť, ty parchante!“

Rodiče jen stáli ve dveřích a netušili, co mají dělat.

„O co jde? Co to dělá?“ vykřikl Hermionin otec.

„Nechce mě pustit za nimi. Balili věci v mém bytě! Je to moje vina!“ Otočila se a hleděla do Snapeovy prázdné tváře. Měla chuť pořádně ho nakopnout. „Jestli někdo z nich zemře, nikdy vám to neodpustím! Slyšíte mě? Vaše zatracená vůle žít překáží mé vůli pomáhat!“

Zamrkal a v jeho očích na okamžik zahlédla smutek. Zadoufala, že ustoupí. Místo toho zdvihl svou hůlku a omráčil ji.

ooOOoo

Hermiona se probrala. Ležela v cizí posteli a nad ní se skláněl Severus. Byl celý od krve. Vykřikla a její matka vrazila do pokoje.

„Severus je v pořádku! Zkontrolovala jsem ho,“ vyhrkla, když se protáhla kolem něj, aby objala svou dceru. „Všichni budou v pořádku. I Ron. Molly říkala, že se o něj postarala jeho žena a teď prý spí.“

„Ale… seš si jistá, že je v pořádku? Podívej se na něj!“

„To není jeho krev, Hermiono,“ vysvětlila matka a otřásla se. „Žádný z těch útočníků nepřežil. Fred přinesl všechny tvoje věci. Tedy to, co z nich po útoku zbylo. Kupodivu je toho docela dost. Je to dole.“

Hermiona se při pohledu na Severuse zarazila. Zíral na ni a třásl se.

„Mami, mohla bys jít uvařit čaj? Přijdeme dolů hned, jak ho uklidním.“

„Samozřejmě. Na chodbě odboč doprava a kuchyni najdeš dole pod schody. A nemusíš spěchat, stejně potřebuje vykoupat.“

„Dobře,“ odpověděla Hermiona, natáhla se a chytila Severuse za chvějící se ruku.

Sotva její matka zavřela dveře, sevřel Severus Hermionu pevněji, téměř bolestivě.

„Ty kousky mě zraňují,“ zašeptal hlubokým, chraplavým hlasem.

„Já vím,“ odpověděla a přitáhla si ho k sobě.

Druhou rukou jí vklouzl do vlasů, přitáhl si její tvář ke své a políbil ji. Ucítila závan již známého tepla a světla, které je oba oslnilo. Na rozdíl od jejich prvního polibku, byl tento mnohem víc než pouhým přenosem duše. Když světlo pohaslo, jazykem vstoupil do jejích úst. Zasténala a políbila ho zpět. Vyprostil ruku z její a začal ji svlékat. Hermiona se celá ohromená chvěla. Dlaní jí vklouzl pod košili a třesoucí se rukou jí něžně sevřel ňadro. Stáhla ho k sobě na postel, a když zavzdychal touhou, nitrem se jí rozlilo potěšení. Zoufalost polibků se zvyšovala. Ve snaze dostat se k sobě co nejblíže se začali zbavovat oblečení. Strhl z ní džíny a prádlo, klesl na ni a líbal ji a hladil po celém těle. Pronikl dovnitř, a když na ni pohlédl, oči mu plály životem.

„Tak nádherná,“ zašeptal chraptivým hlasem. „Tvá duše je tak nádherná.“

„Bože, tvá také, Severusi…“

Severus místo odpovědi zaklonil hlavu a začal nemilosrdně přirážet. Byla uchvácena jeho tváří, jeho krví potřísněnými rysy, jež byly zkrouceny potěšením z nadpozemské rozkoše. Otevřel oči, podíval se na ni a viděl ji. Věděl, co dělá, a chtěl ji. Pohled na touhu v jeho tváři ji přenesl přes okraj, až se pod jeho tíhou rozpadla na kusy. Zoufale se snažila neplakat. Znovu trhl hlavou dozadu a s vyvrcholením vykřikl: „Hermiono!“

Přitáhla si ho k sobě a držela jej v náručí. Chvěl se a pevně se jí držel. Konečně se přestával třást. Otočila se, aby pohlédla do jeho krásných očí. Byly ploché, mrtvé, bez života.

Stěží potlačila výkřik. Když se od něj odtáhla a osamocená se stočila do klubka, celé její tělo se otřásalo němými vzlyky.

ooOOoo

Byl čas. Probudila se brzy, oběma jim připravila velkou snídani a poté strávila zbytek rána čtením poznámek, které vyhrabala ze svých věcí.

Rodiče byli venku na dvorku a snažili se zkrotit divokou přírodu. Severus vypadal spokojený s tím, že nekonečné hodiny jen seděl a zíral do zdi. Každých několik minut pomalu mrknul, zatímco ona pracovala na svém plánu.

Zavřela knihy, uklidila poznámky a vstala ze židle. Slyšela, jak se Severus hladce zvedl. Vyšla z velké otevřené kuchyně a zamířila nahoru po schodech do jejich části domu. Naslouchala pravidelné ozvěně kroků za ní. Vešla do pokoje, který pro něj včera vybrala, když vybalili věci.

„Severusi, sedněte si na postel,“ nařídila. Poslechl bez nejmenšího zaváhání. Sundala mu boty a plášť a požádala ho, aby se posadil doprostřed velké postele. Se zkříženýma nohama se uvelebila čelem k němu a vytáhla hůlku. Chvilku na něj jenom zírala, načež pozvedla hůlku a zašeptala: „Legilimens“.

Její mysl se přichytila té jeho jako magnet a pak pocítila odpor. Soustředila se, trochu zatlačila a ocitla se uvnitř.

ooOOoo

Ocitla se v bradavické vstupní hale. Překvapením kouzlo málem zrušila, ale zarazila se dřív, než se propadla nazpět.

Vešla do hradu, chodbami se rozléhala ozvěna jejích kroků. Náhle za sebou zaslechla hluk. Otočila se a spatřila pětiletého Severuse, který se pomalu přibližoval, v jeho tváři se prolínal strach s radostí. Poklekla a rozpřáhla ruce. Usmál se a vřítil se jí do náruče s takovou prudkostí, až ji téměř porazil na zem. Něžně jej kolébala, líbala jej na čelo, než se jí v náručí rozplynul. Ucítila, jak ji zaplavil příval tepla, když její duše pohltila tu Severusovu.

Bloumala kolem, až nakonec dorazila k jedné ze tříd. Natáhla ruku a otevřela dveře. Uvnitř našla neústupného Severuse. Byl oblečen v nepadnoucích starých hadrech a házel kameny do stojatého potoka.

„Je čas,“ zavolala.

Pohrdavě se ohlédl přes rameno, a když ji spatřil, ušklíbl se. Odhodil poslední kámen a přešel k ní, přitom se snažil skrýt svou oteklou a nafialovělou tvář. Rozpřáhla náruč, ale on zaváhal a podezřívavě na ni pohlédl.

„Potřebuje tě,“ nadhodila opatrně.

„Nikdo mě nepotřebuje,“ namítl posměšně.

„Já tě potřebuju,“ navrhla s hlasem plným něhy.

Podíval se na ni, pak kývl nad nabídnutou paží a sevřel jí ruku. Rozptýlil se jako dým a Hermiona znovu pocítila jemné mravenčení, jež prostupovalo její duší.

Odvrátila se, zavřela dveře a zamířila zpět ke vstupní hale a poté dolů do sklepení, ke staré učebně lektvarů. Tam ho našla jako prvňáčka schovávajícího se v rohu. Zuřivě si otíral slzy.

Položila mu ruku na rameno.

„Nikdo mě nemá rád,“ řekl ztrápeně. „Proč?“

„Protože jsi jiný. A to je dobře. Pojď se mnou a já ti ukážu proč.“ Podíval se na ni s očima plnýma podezření i naděje.

„Raději bys měla mít pravdu,“ pravil bojovně a sáhl po její ruce.

Tahle část duše byla pohlcena stejně jako ty předchozí. Poté se Hermiona vydala do Snapeova starého kabinetu. Uvnitř našla stopy krve a následovala je až k tapisérii na zdi. Odstrčila ji a natrefila na Severuse. Vypadal stejně, jako když ji učil. Ležel na podlaze a krvácel kvůli trestu, který mu ze zad sedral většinu kůže. U hrudi svíral lahvičku s hojivým lektvarem.

Trhla sebou, ale nepřestala se kontrolovat. Dřepla si a jemně mu hladila tvář, dokud neotevřel oči.

„Nikdy to neskončí,“ zachraptěl. „Volá mě noc co noc.“

„Pojďte se mnou,“ řekla. „Zastavíme to.“

Podíval se jí do očí a jí se sevřelo srdce, neboť jeho oči přetékaly slzami.

„Vezmi mě. Vezmi mě pryč.“

Chytl se jí a u poslední slabiky praskl jako mýdlová bublina. Vstřebala i tuto část. Cítila, jak v ní sebou jeho duše trhla a rozvířila se, ale pak se uklidnila a žilami jí opět protékalo teplo.

Otočila se a šla hledat další části jeho duše.

Našla téměř dvacet aspektů Severuse a každý nesl rozdílnou část jeho osobnosti. Našla chlípného Severuse v nevěstinci, který ji nechal čekat, až svoji aktivitu skončí. Severuse studujícího v knihovně, který ji proklínal za to, že mu nedovolila dočíst knihu. Severuse, který v kuchyni skřípal zuby kvůli vánoční hudbě nesoucí se hradem a který za ní málem vyběhl, když ji uviděl. Mladého Severuse, jenž si hrál ve sněhu a zmateně se k ní otočil, když jej zasypaly koule z neviditelného zdroje. Šoural se za ní jak odsouzenec kráčející na smrt. Vytáhla je všechny, jednoho po druhém, a každého z nich nechala připojit se k ní.

V Komnatě nejvyšší potřeby se setkala s prvním, který ji odmítl. Ocitla se uprostřed tisíců uměleckých děl. Každá socha, každá malba a každá fotografie zobrazovala stejnou zelenookou tvář s rudými vlasy, s rysy natolik dokonalými, než aby byly skutečné.

Poprvé netušila, co má dělat.

Křičel na ni a proklínal ji, od úst mu odletovala pěna. Použil všechny možné způsoby, aby ji pošpinil, zhanobil a urazil, až se chtěla otočit a nechat ho tam. Její Severus rozhodně nepotřeboval tohoto posedlého šmíráka. Nakonec mu ale oznámila, že pokud zde zůstane, žena z jeho obrazů bude zapomenuta. Zpocenou rukou uchopil tu její a vychrlil na ni všechen svůj vztek, který v něm vzplanul. Když ho pohlcovala, dělalo se jí nevolno.

Zcela vyčerpaná stoupala pomalu po schodech do ředitelny. Když dorazila ke dveřím, uslyšela zvířecí zaskučení, plné bolesti a žalu. Otevřela dveře a spatřila jej, jak sedí na gauči, kývá se ze strany na stranu, paže pevně sevřené kolem těla. Tvář mladého, asi dvacetiletého muže byla zkroucená přetékající bolestí a pocitem ztráty. Poklekla před ním.

„Pojď,“ zašeptala, „existuje lepší místo.“

Zoufale na ni pohlédl a vykřikl: „Lily? Je tam?“

„Ne.“

„Zabil jsem ji!“

„To on ji zabil.“

„Nemůžu s tím žít, nemůžu! Nezasloužím si žít.“

„Nechej mě, ať ti ukážu lepší cestu,“ navrhla.

Prudce se narovnal a potom znovu sklonil hlavu, jako kdyby ten pohyb jen zvýšil jeho utrpení. Povolil sevření okolo trupu a jednu ruku otupěle napřáhl k Hermioně. Uchopila ji a ucítila, jak splynuli v jedno. Zapotácela se pod tíhou jeho bolesti. Poté její nápor ustoupil a Hermionu zaplavil klid.

Vydala se k učebně obrany a našla ho v kabinetu. Nohy měl natažené na stole a v ruce svíral sklenici s whisky. V druhé ruce držel esej nějakého studenta. Otočil hlavu a pohrdavě si ji přeměřil pohledem. Poté si přihnul ze sklenice a položil ji na stůl.

„Slečno Grangerová, čemu vděčím za tu čest?“

„Je čas,“ odpověděla.

„Čas? Čas na co?“ Shodil dlouhé nohy ze stolu a začal se přehrabovat v hromadě svitků. „Jsem si jistý, že vaše esej je někde v tomhle binci, obvykle se pozná velmi snadno. Máte otravný zvyk podlézat a používat nadbytek prázdných slov. Vždycky je poznám už z dálky. Aha! Tak tady je. Zbožňuju tuhle část.“ Rozbalil pergamen a začal číst: „Pokud si přečtete ‚Stříbrné dýky, zlatá pravidla‘ od Harveyho Omixe, zjistíte, že v extrémních případech, kdy subjektu hrozí, že jeho duše bude nenapravitelně poškozena, může být použití magie duše prospěšné, přestože je to nebezpečné.“

Nechal svitek znovu se srolovat a pohodil ho na stůl.

„Řekněte mi, slečno Grangerová, jaký nejdůležitější fakt jste přehlédla. Prostě mi odpovězte, jen tak z hlavy, bez přemýšlení a já vám dám vynikající.“

„No, když si člověk přečte Spraguea, Windlasse a Eiderfolda, uvědomí si, že nejdůležitější věcí při zapojení do magie duše je míra ochoty zúčastněných osob. Aby nedošlo k poškození duše, člověk musí být ochoten ji přijmout v plném rozsahu. Modřiny, boule, prostě všechno.“

Vyskočil od stolu, zamířil k ní a upřeně se jí zahleděl do tváře.

„Jste ochotna, slečno Grangerová?“

„Naprosto.“

Dlouze si ji prohlížel, pak se naklonil blíž a zašeptal: „Mýlíte se, slečno Grangerová.“

„Pane?“ zeptala se zcela zmatená.

„Ve svých snech tě míval už dávno. Vždycky chtěl zapomenout. To mu to nedovolil.“ Jeho tvář zahořela čirou touhou. Políbil ji a zmizel.

Ucítila chuť whisky.

Otočila se k odchodu, když uslyšela rachotit skříň. Ohlédla se, zamračila a přemýšlela, jak by se mohl dostat do něčí mysli bubák. I když u šílence by to mohlo být docela dobře možné. Zvedla hůlku a skříň otevřela. Vyšel z ní Smrtijed.

Rychlost a síla z něj jen čišely. Zachvátila ji hrůza, když ji popadl, rukou v rukavici jí zacpal ústa a hodil ji na podlahu. Bránila se, ale proti jeho ohromné síle byla bez šance. Přišpendlil ji k podlaze a nechal zmizet její džíny.

Vysmekla jednu ruku z jeho sevření a praštila ho do obličeje tak silně, až jeho maska odlétla. Pod kápí spatřila třpytící se černé oči a začala křičet. Uhodil jí hlavou o kamennou podlahu a omráčil ji, aby z ní mohl servat prádlo. Sotva ucítila váhu jeho těla na svém, se zavřísknutím se od ní odtrhl. Ukázalo se, že bylo její vlastní.

Stočila se do klubíčka a hystericky se rozvzlykala. Jeho duše v jejím nitru pod tíhou tohoto černého Snapeova kousku, který právě přijala, vřela a málem jej vypudila zpátky ven. Dlouhou dobu zůstala ležet schoulená na podlaze.

„Musíte vstát. Musíte to dokončit. Nemůžete to nechat rozdělané,“ pobídl ji netrpělivě Snape. Vyhoupla se na kolena a namířila na něj hůlku. Tento Severus byl v jejím věku, ten, který ztělesňoval jeho smysl pro povinnost. Netrpělivě se na ni podíval.

„Neužíval si to, jestli je to to, z čeho máte obavy. Neměl na výběr. Prostě dělal to, co musel. Všechno, co tady vidíte, je vedlejším produktem téhož ducha. Jeho osobnost je pečlivě rozškatulkovaná, slečno Grangerová. Vy vidíte místnosti. On viděl truhly. Důkladně označené a organizované truhlice, které byly té noci zničeny. To, co jste viděla, před dvaceti lety vytvořil, aby přežil, a poté vše uzamkl.

Pokud chcete poznat i jeho druhou tvář, musíte to dokončit. Jste téměř hotová. Už zbývají jen dva.“

Zvedla se z podlahy. Nepřítomně si uvědomila, že její šaty jsou v pořádku, protože nic z toho nebylo skutečné. Snape se otočil a odešel. Následovala ho hradem k Astronomické věži a cestou se snažila vzpamatovat, srovnat si myšlenky a dostat své emoce pod kontrolu.

Další Snape na ni čekal na chodbě. Z jeho postoje a pohybů poznala, že je to její Severus. Ten, se kterým se setkávala ve svých snech nejčastěji, ten, který ji otevřeně miloval. Ohlédla se po tom druhém, ale byl pryč.

„Je jich víc,“ řekl jí Severus, „ale jsou nuceni zůstat hluboko uvnitř. Nejprve ze sebe ztratil to nejlepší. Ostatní skrýval tak dlouho, až zmizeli bez povšimnutí. Nejpevněji se drží toho, co potřebuje k přežití. To, na čem lpí, není hezké, Hermiono, ale stejně tak v něm zůstalo i něco dobrého. Musíš ho osvobodit.“

„Udělám to hned.“

„Pak už tu nebudu.“

„Říkal jsi, že budeš uvnitř!“

„Znovu se stanu jeho součástí. Pamatuj si, že ať se stane cokoli, jedna jeho část tě bude vždycky milovat.“ Rozevřel náruč a Hermiona s vědomím, že by její vlastní malý sen nemusel zůstat nedotčený, zaváhala. Pak se rozběhla a objala ho. Držel ji pevně a v tomto okamžiku existovali jen oni dva.

„Dodáváš mu sílu, dáváš smysl jeho existenci. Potřebuje lásku, zoufale ji potřebuje, ale v žádném případě nepřijme, co mu nabízíš. I přesto ho nepřestaň milovat, Hermiono, jako já nepřestanu milovat tebe.“

Sklonil hlavu a políbil ji. Hermiona cítila, jak ji zaplavuje teplo, když se usídlil hluboko uvnitř její duše.

Zvedla hlavu a uviděla mladšího Snapea, jak na ni čeká na schodech vedoucích na Astronomickou věž.

Vykročila kupředu a on se otočil a začal stoupat po schodech.

Když otevřela dveře v horní části věže, byla víc než unavená, byla úplně vyčerpaná. Mladý muž zmizel, ale na jeho místě stál ještě jeden Snape. Přecházel v kruhu, hůlkou si mířil na hlavu a snažil zabít sám sebe, znovu a znovu a znovu. Krev mu stékala po obličeji až na krk a hůlka mu opakovaně explodovala v ruce.

„Severusi, pojďte,“ zavolala.

Podíval se na ni a jeho paže znejistěla. Obličejem mu prokmitávaly tiky a záškuby, tělo se zmítalo v křeči. Napřáhl k ní zlomenou hůlku a rozplakal se. Vycházely z něj silné, nervy drásající škytavé vzlyky a Hermiona mu nabídla svou náruč.

„Udělal jsem to špatně. Vždycky to udělám špatně. Stále jsem nucen dělat něco špatného! Už nechci! JÁ UŽ TO NECHCI!“ Zaječel a zvedl svou nedotčenou hůlku zpět ke spánku.

„Ne!“ vykřikla, rozběhla se k němu a objala ho. Pevně ho držela, stejně jako před několika okamžiky na chodbě v přízemí. Očekávaná nepromíjitelná nakonec z jeho rtů nevyšla. Místo toho sklonil svůj pohled k ní.

„Proč proboha ne?“ zeptal se zničeně. „Zničil jsem všechno, čeho jsem se dotkl.“

Jestliže dole potkala ztělesnění jeho vůle přežít, zde se bezpochyby jednalo o jeho přání zemřít. Co by tomuto Severusovi mohla nabídnout?

„Protože nejprve musíte pochopit smysl toho všeho,“ odpověděla nakonec.

„Nemá to žádný smysl. Je to zcela bezvýznamné. Jsem jen loutkou temného a krutého boha a já už nechci hrát.“

„Pojďte se mnou a společně se tomu bohu pomstíme,“ řekla. „Nechce, abyste byl milován, ale já už vás miluju.“

Natáhla se na špičky a políbila jeho zkrvavenou tvář. Zmateně na ni hleděl. Ustoupila a čekala. Po chvíli zvedl ruku a odřenými klouby pohladil její líce. Naklonil se k ní blíž, aby se přesvědčil: „Přísaháte?“

„Přísahám.“

Zavřel oči a pomalu skláněl hlavu, dokud se jejich čela nedotkla a on se nerozplynul. Hermiona se pod tíhou, která přibyla v jejím nitru, zachvěla.

Napřímila se a otočila se k mladému muži, který na ni nedůvěřivě a s úšklebkem na rtech hleděl.

„Už jsou všichni?“ zeptala se.

„Ano. Všichni, kteří ještě nebyli připojeni.“

„Jak mohl vydržet bez své vůle přežít?“

„Tím, že živil svou touhu po pomstě.“

„Jak tohle mohl dělat tak dlouho bez smyslu pro povinnost?“ zeptala se.

„Nemusel. Já ho nikdy nezklamu.“

„Ale jste zde.“

„Nejsem neukotvený, slečno Grangerová. Poslal mě. Jsem tu, abych se ujistil, že uděláte všechno, co je třeba udělat.“

Upřela zrak do tmy, která se rozprostírala za zdmi věže.

„Je připravený?“

„Ano.“

„Uvědomuje si, čemu bude čelit?“

„V omezené míře.“

„Ví, že existují lidé, kterým na něm stále záleží?“

„To není důležité.“

Hermiona zírala na protivného mladého Snapea.

„Vy mě nemáte moc rád, že?“

„Ani to není důležité.“

„Přesto chci vědět proč.“

Znechuceně se ušklíbl.

„Jste jen další přítěž,“ vyplivl.

„Ale byla jsem užitečná, nebo ne?“

Vyzývavě vystrčil bradu.

„Samozřejmě. Ale vaše využití brzy skončí a zůstane jen dluh.“

Cítila, jak v ní roste vztek, a vší silou se ho snažila potlačit.

„Vraťte se k němu. Vraťte se dovnitř a řekněte mu, že už jdu.“

„Jak si přejete,“ odvětil ironicky. Otočil se a zamířil k východu z věže, ale vytratil se dřív, než ho dosáhl.

Hermiona se ještě jednou rozhlédla a pak se vzdala kontroly. Cítila, jak je vypuzena ze Snapeovy mysli.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 15.01. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: Iveta - 23.02. 2017
Takova spousta Severusu, to zni hodne narocne...diky za preklad :-)

Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: marci - 22.02. 2017
Krásné, děkuji.
Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: martik - 22.02. 2017
Mám stejné pocity :-)

Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: miroslava - 21.02. 2017
Děkuji za super překlad. Těším se na další kapitolku.
Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: martik - 22.02. 2017
Bylo nám potěšením.

Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: denice - 21.02. 2017
To by nebyla dvojčata, aby něco nevyvedla... zato Ron je borec. Cestu Severusovou duší pro mě bylo náročné jen číst, co teprve když to Hermiona musela prožívat. Takový smutek, ale zároveň i naděje. Díky všem překladatelkám za krásnou kapitolu.
Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: martik - 22.02. 2017
Dvojčata ještě zasáhnou. Taky se mi tahle kapitola hrozně líbí, i přes všechen ten smutek.

Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: Sally - 21.02. 2017
Pánečku, to muselo byť poriadne únavné! Hermiona je chlapík! Dúfam, že sa Severus dobre zapotí, keď ju bude chcieť získať naspäť, potom čo ju odmietne :D Som veľmi zvedavá s akou osobou sa teraz stretne, verím, že už je proces u konca a nenastali ďalšie prekážky, ktoré treba prekonávať. Díki moc za preklad, túto poviedku si naozaj užívam :) Je bystrá, náročná ale zároveň strašne krásna :)
Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: martik - 22.02. 2017
No ano Severus. To je hádanka sama o sobě. Uvidíme, co bude následovat.

Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: Jacomo - 21.02. 2017
Merline, to bylo šílené! Úplně z toho mám husí kůži. Je to tak úchvatně napsané a přeložené, že jsem to naprosto zřetelně viděla před sebou - fakt by to byl strhující film. Veliké díky všem, co se na kapitole podíleli. Nemůžu se dočkat další, i když se trochu bojím, co přinese.
Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: martik - 22.02. 2017
Hrozně se mi líbí ta myšlenka, že nejsme jen jeden člověk, ale že jsme složeni z mnoha úplně odlišných kusů. Já to na sobě rozhodně cítím. Tohle je moje oblíbená kapitola a sledovat Severusovy části je opravdu fascinující. A co teprve celý Severus.

Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: Folwarczna - 21.02. 2017
Taky se snažím očistit mysl od vlastního jekotu :-) To BYLA jízda.
Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: martik - 22.02. 2017
Ještě nějakou dobu pojedeme z kopce, ale už ne takovou rychlostí :-)

Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: Gift - 21.02. 2017
Tato kapitola by vystacila na jeden cely film! Chudak Hermiona. Tolik toho protrpela a neco mi rika, ze jedna z nejtezsich veci ji jeste v pristi kapitole ceka. Dekuji!
Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: martik - 22.02. 2017
Známe Severuse, nebude to vůbec snadné :-/

Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: zuzule - 21.02. 2017
Mno, to Ron udelal chytre, ze se obratil na Severuse, aby ji tam nepustil. Uz je blizko, tak doufam, ze se to povede :) Moooc dekuju!
Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: martik - 22.02. 2017
Tenhle Ron se opravdu povedl ;-)

Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: margareta - 21.02. 2017
No páni! Tohle teda byl příval. Hotová tsunami! Při té se taky na člověka valí všechno možné. A chudák Hermiona si přitom ani nemůže dovolit vyhnout se tomu nejhoršímu a musí přijímat všechno, ať je to sebevíc hnusné. Naštěstí miluje to malé otlučené dítě a toho milujícího dospělého, kteří v tom zákalu plavou taky, jinak by se neobětovala. A přitom ani neví, jak se k tomu Snape postaví, až bude zase v celku. Vždyť to vypadá, že těch nedobrých ,, já" je v něm mnohem více, než těch dobrých, takže mohou mít později hlavní slovo! Ale je to Hermiona. Paličatá, umanutá a hlavně zamilovaná! Ovšem Severus s duší pohromadě, to nebude oříšek, spíš kokosový ořech!! Moc děkuji za fascinující příběh! A moc se těším na pokračování! Děkuji!!
Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: martik - 22.02. 2017
A já pořád koho mi ten Severus připomíná a on kokosový ořech :-) Hermiona to nebude mít vůbec lehké. Za sebe musím říct, že mi bylo potěšením.

Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: Ponyska - 21.02. 2017
Nezmohu se na víc než na: "Aaaaaaaah!" jak trpící, tak naprosto 'náctileté fangirl'. Ať už jde o nadšení z povídky, tak jsem napjatá jako struna. Nemohu se dočkat další kapitoly. Moc děkuji za překlad a snahu do něj vloženou :).
Re: Kapitola 12. Sbírání kousků Od: martik - 22.02. 2017
Tohle je jedna z mých oblíbených kapitol, ne-li vůbec nejoblíbenější, takže moje pocity jsou velmi podobné :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Aurette: ( Online preklady )05.06. 2017Kapitola 20. Spojení spojených
Aurette: ( Online preklady )23.05. 2017Kapitola 19. Konečné vítězství
Aurette: ( Online preklady )02.05. 2017Kapitola18. Had útočí
Aurette: ( Online preklady )11.04. 2017Kapitola 17. Vyložit všechny karty na stůl
Aurette: ( Online preklady )31.03. 2017Kapitola 16. Život ohrožující odhodlaní zubaři
Aurette: ( Online preklady )21.03. 2017Kapitola 15. Dva kroky vpřed a jeden vzad
Aurette: ( Online preklady )08.03. 2017Kapitola 14. Někam patřit
Aurette: ( Online překlady )28.02. 2017Kapitola 13. Spáč se probouzí
Aurette: ( Online preklady )21.02. 2017Kapitola 12. Sbírání kousků
Aurette: ( Online preklady )14.02. 2017Kapitola 11. Vůle k životu
Aurette: ( Online preklady )07.02. 2017Kapitola 10. Třetí volba
Aurette: ( Online preklady )31.01. 2017Kapitola 9. Utržený z řetězu
Aurette: ( Online preklady )24.01. 2017Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě
Aurette: ( Online preklady )17.01. 2017Kapitola 7. Hlídací pes
Aurette: ( Online preklady )10.01. 2017Kapitola 6. Útočiště
Aurette: ( Online preklady )22.11. 2016Kapitola 5. Smrt Pána zla
Aurette: ( Online preklady )08.11. 2016Kapitola 4. Propuknutí šílenství
Aurette: ( Online preklady )25.10. 2016Kapitola 3. Nekončící vigilie
Aurette: ( Online preklady )11.10. 2016Kapitola 2. Sen začíná
Aurette: ( Online preklady )27.09. 2016Kapitola 1. Chytat se stébel a klacků
. Úvod k poviedkam: ( Online preklady )20.09. 2016Rozbitá duše - úvod