Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 21 - Soudy a soužení

„Nenechám vás to udělat."

Přemýšlela jsem o tom celý týden. Vlastně jsem nemyslela na nic jiného. Měla jsem třikrát trable v práci, protože jsem zírala do prázdna, a zapomněla jsem přidat zásadní přísadu při lekci lektvarů, což vedlo k menší explozi, a téměř jsem se rozštěpila, když jsem se připravovala na moji zkoušku z přemisťování, kterou mám zítra. Nemůžu dostat z hlavy fakt, že Daisy je Dolohovová - a rozhodla jsem se, že tuhle informaci proti ní nepoužiju. Prostě nemůžu.

„Věděl jsem, že tohle řeknete," vzdychl Tom deprimovaně. „Nemůžu to ani zmínit?"

„Ne," řeknu mu odhodlaně, „nebylo by to fér. Nemá to vůbec nic společného s Aidanem nebo mnou. Je to její věc." Můj hlas zní téměř roboticky, jako bych to neříkala z vlastní vůle, jako by to, co vypouštím z úst, kontroloval někdo s mnohem lepší morálkou. Hluboko uvnitř je moje část, která chce ze střech vykřičet, že stará dobrá Daisy je dcerou jednoho z nejďábelštějších mužů v kouzelnické historii, ale můj hloupý smysl pro dobré a špatné, který do mne v dětství vtloukla má svatá matka, se zdá být tím, co mne zastavilo.

„Mohlo by nám to naklonit Starostolec," poukázal Tom. „Mnozí z nich ztratily členy rodiny nebo přátele ve válce. Jen navrhuji."

„Prostě to neříkejte!" protestuji. „Daisy nikoho nezabila... pokud vím."

Tom po zbytek schůzky trochu trucuje, ale nestarám se o to. Zdá se mi, že je ohledně celé téhle záležitosti trochu dětinský – myslím, že argument, že Daisyin otec byl Smrtijed, by Scorpiův právník sestřelil tak rychle, že by tím totálně podkopal všechny naše ostatní argumenty.

Po odchodu z Tomovy kanceláře se rozhodnu zajít za Jamesem do jeho bytu. Neviděla jsem ho celý týden, protože jsem byla zaměstnaná prací, přemisťováním, máminou kampaní a bitvou o péči. Dom se s ním pokusila mluvit před dvěma dny, ale neotevřel jí dveře, přestože si byla jistá, že tam je. Nemluvil dokonce ani s Alem, kromě křiku, aby ho nechal na pokoji, takže si nejsem jistá, jak moc se k němu dostanu.

Překvapivě mě vpustí bzučákem do budovy a dveře do bytu jsou otevřené. Ještě než promluví, můžu říct, že je opilý. Jsou dvě hodiny odpoledne.

„Zrzko!" křičí. „Jaké potěšení!" Vtáhne mě do medvědího objetí a zápach alkoholu mě téměř srazí.

„Jsi cítit jako pivovar," kašlu.

„Voníš jako růže! Chápeš, jo?"

„Velmi vtipné," říkám suše. „Můžu dál?" Ustoupí a pustí mě do svého extrémně zaneřáděného bytu a já poprvé zaregistruji, že není sám. Je tu Scorpius a kývne na mě nejistě. Je zřejmé, že dělá totéž, co já - kontroluje, jestli James stále ještě žije.

„Podívejme se na ty dva!" blábolí James. „Zrzka a Scorp, Romeo a Julie... Marie a Josef..."

„Kolik toho měl?" ptám se Scorpia.

„Netuším," pokrčí rameny. „Jsem tu asi deset minut... Vypadá, jako by pil non-stop..."

„Já vás slyším!" kvílí James. „Můžu ti nabídnout drink, Zrzko?"

„Ne, děkuji," řeknu mu, „ehm, nemyslíš, že bys mohl... třeba spát?" Jeho oči jsou červené a opuchlé a vypadá jako kostlivec.

„Proč bych potřeboval spát? Nic, pro co spát... nic, pro co vstávat..."

Je opravdu tak ztracený kvůli famfrpálu? Má zákaz jen na pár zápasů, není to tak, jako by byl navždy mimo. „Jamesi, jestli budeš takhle pokračovat, tak tě vykopnou z týmu úplně," řeknu mu přísně.

„Má pravdu, kámo," souhlasí Scorpius. To je poprvé po dlouhé době, co jsme na stejné straně. „Vypadáš hrozně, chceš něco k jídlu?"

Jamesova nálada se velmi rychle změní z příjemně přepadlé na naštvaně opilou. „Sklapni Malfoyi. Nechoď na mě s kázáním -"

„Má o tebe starost!" naléhám. „My všichni o tebe máme starost!"

„Od kdy jste vy dva zase tým?" odsekne James. „Měl jsem vás radši, když jste se nenáviděli, aspoň jste byli tenkrát zábavní..."

„A ty ses mi víc líbil, když jsi nebyl ožralý ztroskotanec," syčím, „dospěj."

James nebyl nikdy fanouškem vytrvalé lásky. Odrázoval do své ložnice a prásknul za sebou dveřmi po té, co mumlal něco o „nasrat vám a hypogrifovi, na kterém jste přiletěli". Jsem ráda, že si vzal k srdci mou radu a dospěl. Scorpius ani já jsme neodešli. Místo toho jsme potichu začali uklízet obývák, s vědomím, že to je v tuhle chvíli to jediné, jak mu můžeme zrovna teď pomoci. Našli jsme plechovky od piva, láhve od whisky, nedopalky cigaret, ale žádné jídlo, nebo obaly od jídla - vypadá to, že James je na čistě tekuté dietě.

„Skončí u svatého Munga, jestli bude takhle pokračovat," prohlásil Scorpius po několika minutách ticha. Přemýšlím, jestli to, co slyším, je upřímná starost nebo se jen snaží udržovat konverzaci. Ať tak či onak, připojím se.

„Zdá se, že nikdo není schopen se k němu dostat," odpovím smutně, „ani Harry."

Pokradmu se podívám na Scorpia. Soustředí se na uklízení. A zase mi Daisyno špinavé tajemství naskočí do hlavy a mě by zoufale zajímalo, jestli o něm ví. Bylo by to ode mne nevhodné s tím teď začínat. Vždycky když dojde na Daisy, konverzace se rychle stane neohrabanou a končí obrovskou hádkou.

Když je uklizeno, rozhodnu se, že už nesnesu víc napětí a oznámím, že odcházím vyzvednout Aidana od Teddyho. Hraje si u nich po škole s Remem - lituju Teddyho a Viktorii. Nejsem si jistá, jestli někdy vůbec existoval takový párek démonů, jako jsou tyhle dvě děcka.

„Dobře, tak se uvidíme ve čtvrtek," říká Scorpius.

Chvíli musím přemýšlet, co je ve čtvrtek, a pak mě to dojde - slyšení k ustavení péče. Samozřejmě. Jako bych mohla myslet na něco jiného. „Nashle ve čtvrtek," odpovím automaticky. Není důvod se o to hádat. Prostě se to stane.

A i kdyby mě to mělo zabít, já vyhraju.

*

Sedím v čekárně na ministerstvu v Oddělení pro magickou přepravu a čekám, až mě zavolají, abych udělala svou zkoušku z přemisťování. Jsem tu jediná - o něco mladší muž šel dovnitř přede mnou a vypadal velmi nervózně. Máma mi nabídla, že počká se mnou, ale nenapadá mě horší osoba, která by se mnou mohla čekat před zkouškou. Dohnala by mě k šílenství. Tak jsem její nabídku zdvořile odmítla a ona šla zpět do práce. Vypadala při tom trochu dotčeně.

„Rose Weasleyová!" A sakra. To jsem asi já?

Vždycky je ze mne před zkouškami nervózní troska. Vlastně si tak trochu myslím, že je dobře, že jsem nedělala O.V.C.E. - nejsem si jistá, že bych je přežila. Zkoušející je třicátnice a vede mne do kanceláře, kde má zkouška proběhnout.

„Dobré odpoledne, Rose. Jmenuji se Fiona a budu dnes vaše zkoušející." Říká to, jako by se příliš snažila vypadat přátelsky, což znamená, že její nepříjemnost je o to zřetelnější. „Mohla byste vyplnit tenhle formulář, než začneme..."

Vyplním svoje údaje, zhluboka se nadechnu a pokusím se uklidnit. Pak jí podám vyplněný formulář zpět. Řekne mi, ať vstanu, vezmu ji za ruku a přemístím ji do kouzelnické vesnice u Orpingtonu.

Silně se soustředím na cíl. Já to dokážu. Zkoušela jsem to milionkrát. Otočím se na místě a doufám v to nejlepší...

PRÁSK! Dorazili jsme přesně na určené místo. Vydechnu úlevou.

„Dobře," říká Fiona, jako bych ji rozladila, že se mi to povedlo. „Nyní, jestli byste se mohla přemístit zpět do kanceláře..."

Cítím se lehčí než vzduch, že jsem mou zkouškou z přemisťování prošla. Oslavím to večeří s mámou a tátou. Už nebudu muset používat podělaný autobus nebo letax, abych se dostala k lidem - konečně se můžu přemisťovat z místnosti do místnosti. Aidan mě nadšeně žádá, abych ho vzala s sebou. Poprvé po dlouhé době mám pocit, že ke mě svět tak úplně necítí nenávist. A tenhle úspěch, jakkoliv triviální, mě vede k víře, že ve čtvrtek vyhraju. Prostě musím. Dokážu to bez uchylování se k úskočným taktikám...

*

Večer před slyšením mám spoustu telefonátů s nabídkou podpory na druhý den. Dom zapomněla na naši malou rozepři ohledně Daisyna tajemství (dobrá, nevím, jestli zapomněla, ale nezmínila ji) a řekla mi, že jestli Scorpius vyhraje opatrovnictví, udělá všechno pro to, aby se nedožil dalšího dne. To je uklidňující.

Máma s tátou mi řekli, že nezáleží na tom, co se stane, nikdy nepřijdu o Aidana, protože to nedovolí, bla bla bla... Dokonce Ginny zavolala, aby mi řekla, že si je jistá, že vyhraju, protože jsem skvělá máma. Nemůžu si pomoct, ale nesouhlasím s ní. Jen těžko bych v nejbližší době vyhrála cenu pro nejlepší matku. Uchyluji se k vydírání svého syna, abych ho přiměla jíst zeleninu; říkám mu, že ho dostane příšera, jestli nebude v posteli před devátou; nechám ho jíst zmrzlinu před večeří, pokud to znamená, že bude pár minut zticha. Nejspíš jsem nejhorší máma na světě. S výjimkou matek, které přimějí své děti vstoupit do sekty a podobně... ty jsou celkem bláznivé.

Aidan neví, co se děje. Řekla jsem, že si nepřeji, aby se účastnil zítřejšího slyšení, takže Dom souhlasila, že ho pohlídá. Neměla jsem to srdce mu říct, že o něj v podstatě bojujeme, protože by si myslel, že je to všechno jeho chyba.

Jediná osoba, která mi nezavolala, je Jenny. Al mi nabídl podporu, ale vůbec nezmínil svoji ženu. Je to víc než měsíc, co jsme spolu nemluvily, ale zdá se to mnohem déle. Občas si přeju, abych nebyla vždycky tak proklatě tvrdohlavá.

Dom vyzvedla Aidana brzo ráno a než odešla, objala mne.

„Jdi do toho, Rose!" šeptá mi do ucha. „Ty to tomu blonďatému mizerovi nandáš."

Přeju si, abych jí mohla věřit. Pokud jsem byla nervózní před mojí zkouškou z přemisťování, nebylo to nic v porovnání, jak se cítím právě teď.

„Buď hodný na tetičku Dom," říkám Aidanovi přísně, „uvidíme se později, ano?" Obejmu ho, jako by to bylo naposled, co ho vidím.

„Mami, mačkáš mě," vyjekne Aidan, „uvidíme se později!"

„Ahoj, zlatíčko." Bože, cítím slzy v očích.

„Jo a Rose," otočí se Dom zpět, „všechno nejlepší k narozeninám!"

Tohle jsou ty nejméně šťastné narozeniny v mém životě. Včetně podivných narozenin, kdy moje rodina předstírala, že jsou mudlovští teroristé. S Weasleyovi se nenudíte. Přemístila jsem se na ministerstvo, kde už na mě čeká máma s tátou. Oba mi popřejí všechno nejlepší k narozeninám, ale nedávají do toho srdce. Abych byla upřímná, radši bych zapomněla, že mám dnes narozeniny. I kdyby dnes nebyl den, kdy můžu ztratit svého syna, byla bych nejspíš v depresi, že jsem zase o rok starší. Scorpius a Daisy dorazili také, a jak čekáme před síní, než nás povolají před Starostolec, vyměňujeme si pohledy. Jenže nejdůležitější osoba nedorazila.

„Kde je proklatě Tom?" syčím na mámu.

„Bude tady," ujišťuje mě a vypadá velmi nervózně, „nebo toho bude velmi litovat..." Jako by věděl, že o něm mluvíme, Tom dorazí zrovna, když se otevřou dveře síně. Jak všichni vstupují dovnitř, zatáhne mě stranou na poslední slovo.

„Udělám, co budu moct, Rose," říká mi, „ale jste si jistá-"

„Jsem si jistá," přeruším ho. „Nechci použít tu informaci proti Daisy. OK?"

Tom protočí oči. „V pořádku. Dobře, takže Scorpia budou vyslýchat prvního, pak vás. Poté Starostolec odejde na poradu - to by mělo zabrat jen pár minut - a rozhodne, jaké bude nejlepší řešení. Jste připravená?"

„Jak se dá," kývnu a cítím, jako bych měla vrhnout.

Usadíme se na svoje místa v přední části sálu a Scorpius se svým právníkem si sedají proti nám. Daisy sedí za nimi a snaží se koukat mimo mě. Máma s tátou sedí za mnou. Sedm členů Starostolce sedí za dlouhým stolem v čele místnosti - tohle jsou lidé, kteří rozhodnou o osudu dnešního slyšení.

„Zahajuji případ Malfoy versus Weasleyová, spor o opatrovnictví Aidana Ronalda Weaslyho," prohlásí Raymond Wolf ze Starostolce. Říká to tak nevzrušeně. Je to pro něj prostě jen další úřední den, zatímco pro mne je to jeden z nejdůležitějších dnů v mém životě. „Starostolec nyní vyslechne právníky se žádostmi jejich klientů. Pane Summerville?"

Scorpiův právník, Henry J. Summerville vstane a osloví Starostolec: „Můj klient si přeje získat hlavní opatrovnictví svého syna, přičemž nechá slečně Weasleyové velkomyslné tři dny péče týdně a víkendové návštěvy." Wolf si to zapsal a kývnul.

„A pan Fox?"

Nyní povstal Tom. „Moje klientka si přeje ponechat hlavní péči o svého syna, nabízí panu Malfoyovi péči každý druhý víkend a úterky." Tom navrhl tuhle dohodu a říkal, že to zní rozumně, což zní. Wolf si to opět zapisuje.

„Dobrá. Starostolec předvolává otce Aidana Ronalda Weasleyho pana Scorpia Malfoye k výslechu a matku Aidana Ronalda Weaslyho slečnu Rose Weasleyovou k výslechu před vynesením rozhodnutí. Pane Malfoyi, kdybyste se mohl posadit na místo..."

Když se Scorpius zvedne, aby si přesedl na svědeckou lavici v popředí místnosti, vypadá tak nervózně, jak se já cítím. Summerville se ho ptá první.

„Pane Malfoyi, popsal byste se jako dobrý otec?" ptá se Summerville.

Scorpius na chvíli zarazí. Vypadá, jako by tu nechtěl být. „Ano, popsal," odpoví třesoucím se hlasem.

„Můžete popsat svůj vztah se synem?"

„Máme dobrý vztah... když se vidíme. Je to povětšinou hodný chlapec."

Členové Starostolce si rázně dělají poznámky.

„A jak často vídáte svého syna, pane Mafoyi?" ptá se právník.

„No, vídám ho většinu víkendů a starám se o něj v úterý, ale většinu času tahle dohoda moc nefunguje."

„Proč nefunguje?"

„No, Rose je velmi zaměstnaná a občas potřebuje, abych se o něj postaral, když má večerní kurz lektvarů..."

Cítím se, jako by mě kopnul do břicha. On je ten, kdo mi řekl, abych do toho kurzu šla! On je ten, kdo řekl, že se o Aidana postará! Bylo to jen proto, aby získal munici?

„Takže chcete říct, že Rose je nespolehlivá?" ptá se Summerville.

„Já..." Scorpius vypadá velmi nesvůj, „neřekl bych nespolehlivá. Jde jen o to, že její čas v práci se hodně mění, nemá pevně stanovené hodiny a má další závazky..." Umlkne.

„Další závazky. A jak máte pracovní hodiny vy, pane Malfoyi?"

„Pracuji od osmi ráno do tří odpoledne od pondělí do pátku a v úterý mám volno."

„A to jsou pevné hodiny?"

„Ano."

„Takže by se dalo říct, že jste spolehlivější rodič, než slečna Weasleyová?"

„Námitka!" Tom rychle vstal na obranu. „Navádí svědka. Rosiny pracovní hodiny nemají nic společného s jejími rodičovskými schopnostmi."

„Pane Summerville," oslovil Wolf Scorpiova právníka, „mohl byste, prosím, přeformulovat otázku?"

Summerville se zatváří mrzutě. „Myslíte si, že pracovní hodiny slečny Weasleyové mají nějaký vliv na její schopnost být Aidanovi spolehlivým rodičem?"

Scorpius se podívá ne svoje ruce. „Myslím, že by mohly..."

„Jak?"

„No, nemůže ho vždycky vyzvednout ze školy. Musí trávit spoustu času v domě svých prarodičů nebo jiných členů rodiny. Aidanův denní řád postrádá pravidelnost."

„A vy si myslíte, že můžete nabídnout víc pravidelnosti než slečna Weasleyová?"

„Ano, dokážu."

„Máte vztah, pane Malfoyi?"

„Ano, jsem ženatý."

„A jak vaše žena vychází s vaším synem?"

„Daisy miluje Aidane," řekne Scorpius odhodlaně, „a Aidan ji miluje také. Vycházejí spolu velmi dobře."

Summerville kývne. „Děkuji, pane Malfoyi." S tím se Summerville posadí zpět na své místo a vypadal spokojený sám se sebou.

„Pane Foxi, máte nějaké otázky na pana Malfoye?" zeptá se Wolf.

Tom vstane. „Ano, pane." Naposledy se na mne s nadějí podívá. Zavrtím hlavou. Nenechám ho tu informaci použít. Nestarám se o to. Tom se otočí ke Scorpiovi. „Pane Malyoyi, kolik vám bylo, když se Aidan narodil?"

„Bylo mi sedmnáct," říká Scorpius, „nám oběma bylo."

„Sedmnáct," opakuje Tom. „A v jakém ročníku jste byl v Bradavicích?"

„V šestém. Tedy, narodil se v létě mezi mým šestým a sedmým ročníkem."

„Muselo to být těžké, mít dítě, zatímco jste zůstal v Bradavicích. Mohl jste pokračovat ve studiu, když se dítě narodilo?"

Scorpius vytáhl obočí, když mu došlo, kam otázka směřuje. „Ano, mohl. Rose a já jsme se dohodli, že já dokončím svoje O.V.C.E., zatímco ona zůstane se svými rodiči a bude se starat o Aidana."

„Takže slečna Weasleyová se nevrátila do Bradavic do sedmého ročníku?"

„Ne."

„Obětovala své vzdělání, aby se starala o vašeho syna. Jak často jste v tom roce vídal Aidana?"

„Nejsem si jistý," krčí Scorpius rameny, „možná jednou za tři týdny."

„Takže ne příliš často," konstatoval Tom. „Považoval jste vaše odloučení od dítěte za těžké?"

„Ano, velice."

„Můžete mi říct, jak probíhala setkání s vaším synem v době, kdy jste byl v Bradavicích?" Scorpius se zamračil, jako by se snažil vzpomenout na tak dávnou dobu. „Rose přicestovala do Prasinek s dítětem, kde jsme se na pár hodin setkali. A prázdniny jsem trávil v domě u Weasleyových."

„Pane Malfoyi, v jakém věku jste dělal zkoušku z přemisťování?"

„V sedmnácti. Bylo to v šestém ročníku."

„Prospěl jste?"

„Ano. Na poprvé."

„Chtěl bych Starostolec upozornit na to, že díky skutečnosti, že slečna Weasleyová otěhotněla dříve, než jí bylo sedmnáct, neměla až do minulého týdne šanci absolvovat svůj test z přemisťování," říká Tom. „Takže, pane Malfoyi, nemyslíte si, že by bylo bývalo mnohem snadnější, kdybyste v průběhu sedmého ročníku slečnu Weasleyovou navštěvoval vy, místo aby cestovala ona?"

„Já... myslím, že ano."

„Pokud se vám tak moc stýskalo po vašem synovi, jak jste tvrdil, nevynaložil byste snahu cestovat, abyste ho v tomto prvním roce vídal?"

„Měl jsem hodně práce ve škole."

„Jsem si jistý, že jste měl. Ale jsem si jistý, že - jak všichni rodiče vědí - je novorozené dítě časově nejnáročnější věc na světě!" Někteří členové Starostolce souhlasně kývou. Bože, Tom je dobrý. „Souhlasíte, že slečna Weasleyová věnovala spoustu času a úsilí do výchovy vašeho syna?"

„Ano."

„Souhlasíte, že je dobrá matka?"

„Souhlasím."

„Děkuji, pane Malfoyi. To je vše."

Po Summervillových otázkách jsem měla pocit, že případ je ztracený. Teď mám pocit, že bych mohla létat! My ani nepotřebovali ten hloupý argument, že Daisy je Dolohovova dcera.

„Pane Malfoyi, můžete se vrátit na vaše místo. Starostolec nyní předvolává slečnu Rose Weasleyovou."

Mám nohy jako z rosolu. Scorpius mě minul cestou od lavice svědků, ale nepodíval se mi do očí. Posadím se, jsem čelem k mámě, tátovi a Daisy. Máma a táta se povzbudivě usmějí. Opravdu se cítím, jako bych měla zvracet. „Pane Foxi, můžete začít s dotazy."

„Slečno Weaslyová," osloví mě Tom, „Myslíte si, že současná dohoda o péči je spravedlivá?"

Věděla jsem, že se mě na to zeptá. Probírali jsme to tolikrát v jeho kanceláři.

„Myslím, že je to spravedlivé a flexibilní. Aidan tráví spoustu času se svým otcem, přičemž má stabilní domov. Nemusí dělit svůj život mezi dva odlišné světy a myslím, že je to pro něj jednodušší. Je dokonale šťastný."

„Ve vašem bytě žijete jen vy a váš syn?"

„Ano. Ale máme velmi blízko rodinu." Máma a táta pokračují s povzbudivým úsměvem.

„Myslíte si, že vaše pracovní doba má na Aidana špatný vliv?"

„Je zvyklý na to, že se mi mění hodiny. I tak spolu trávíme spoustu času, a on miluje i čas, který tráví u prarodičů."

„A myslíte si, že svého otce vídá dostatečně často?"

„No, obvykle pokud má dítě rodiče žijící odděleně, nevidí oba rodiče tolik, jak by chtěl. Ale tráví se Scorpiem tolik času, kolik chce. Nikdy si nestěžoval na současné uspořádání."

„Myslíte si, že narušení jeho současného životního uspořádání by mohlo mít negativní vliv na vašeho syna?"

„Myslím si to. Aidan trpí dyslexií a ve škole to má těžké. Myslím, že narušení jeho života by v tuto chvíli udělalo víc škody než užitku. Jak jsem řekla, je dokonale šťastný."

Tom kývne a otočí se ke Starostolci, aby vynesl stanovisko. „Dámy a pánové, myslím, že je jasně vidět, že Aidan je perfektně šťastný se současným uspořádáním. Slečna Weaslyová mu poskytuje hlavní péči po celý jeho život - vytržení z její péče v tomto věku by pro chlapce byla emocionálně zlá zkušenost. Pan Malfoy souhlasí, že slečna Weaslyová je dobrá matka. Dělá to nejlepší, co může osamělá pracující matka zvládnout, zatímco umožňuje panu Malfoyovi trávit spoustu času s jeho synem. Žádost pana Malfoye o hlavní péči o Aidana není nic víc než sobecká touha a neměla by být udělena. Děkuji."

Jak bych si přála, aby tohle byl konec slyšení. Mohla bych bezpečně říct, že bych vyhrála, kdyby tohle byl konec. Ale Sommerville vstane, aby mne vyslechl - mám pocit, že by mu mohly narůst rohy a ocas.

„Slečno Weaslyová, popsala jste svého syna jako dokonale šťastného, je to správně?" ptá se.

„Ano," odpovídám a musím potlačit touhu dodat ´Jste hluchý, nebo co?´

„Myslíte si, že by byl Aidan radši, kdybyste byli s panem Malfoyem spolu?"

Zamračím se na něj. „Dobrá, ano, ale věci vždycky nefungují. Scorpius je ženatý s Daisy."

„A slečno Weaslyová, máte nějaký vztah?"

„Ne."

„Měla jste nějaký vztah od narození vašeho syna?"

„Scorpius a já jsme spolu byli dva roky, z času na čas."

„A můžete mi říct, proč to nefungovalo?"

Bože. Je něco nepříjemnějšího, než procházet můj milostný život se Scorpiem před Starostolcem? „Scorpius se chtěl ženit," odpovím.

„S vámi?"

„Ano." Huh.

„A jaká byla vaše odpověď?"

„Řekla jsem, že jsem moc mladí."

„Takže rozbití vašeho vztahu bylo vaše rozhodnutí," říká Summerville. „Svým způsobem."

„A byl Scorpius jediným mužem, se kterým jste měla vztah od narození vašeho syna?" „Ano."

„A co pan Brian McDonald?" Ježiši. Nemůžu uvěřit, že mu Scorpius řekl tohle.

„Brian je jen přítel."

„Kde jste potkala Briana?"

„V mudlovském nočním klubu," odpovídám rozpačitě. Zní to tak špatně.

„Chodíte do nočních klubů často?"

„Ne. Bylo to na Silvestra."

„A je pravda, že jste s panem McDonaldem šla tu noc domů?"

Podívám se na Scorpia. Vypadá provinile. Nemůžu uvěřit, že o mně tohle všechno propíral. „Ano. Ale jen jsme se políbili. Nic víc."

„A co si Aidan myslí o panu McDonaldovi?"

„Nemá ho rád, protože byl jeho suplujícím učitelem ve škole."

„Takže jste se přestala scházet s panem McDonaldem, když to Aidana trápilo?"

„Nikdy jsem se nescházela s Brianem!" vykřiknu. „Je to jen přítel!"

„Ale přestala jste se s ním bavit, když jste viděla, že z toho váš syn není šťastný?"

„Ne."

„Takže váš syn nebyl tak dokonale šťastný." Opravdu nenávidím tohoto muže. Víc, než nenávidím tetičku Audrey. Pokus se někdy rozejde se strejdou Percym, vím, s kým ji dát dohromady.

„Měl jen vztek. Dostal se přes to. Děti mívají vztek."

„Ale vy jste ignorovala jeho vztek a přešla ho jako nic?"

„Nic to nebylo!"

„Slečno Weaslyová, vypadá to dost sobecky, ignorovat pocity vašeho syna ohledně osoby ve vašem životě. Zatímco pan Malfoy nabízí stabilní domov pro vašeho syna, prostředí se dvěma rodičovskými osobnostmi, oběma milujícími Aidana, vy nabízíte rozdrobenost a lhostejnost k pocitům vašeho syna ohledně vašich přátel. Dámy a pánové, jasně je zde třeba radikální změna v Aidanově životě. Tyto záchvaty vzteku, o kterých mluvila slečna Weaslyová, mohou být viděny jako zoufalé činy dítěte, které touží po větší pozornosti od svých rodičů. Místo, aby byl odkládán u rodinných příslušníků a přátel, potřebuje Aidan ve svém životě stabilitu. Potřebuje stabilitu, kterou nabízí pan Malfoy a jeho žena, ne nejistotu, kterou definuje jeho současný styl života. Děkuji."

Raymond Wolf mi řekl, abych šla zpět na své místo, zatímco se bude Starostolec radit. Jsem otázkami pana Summervilla totálně roztřesená. Tom mi říká, abych nepanikařila, že i kdyby to nešlo dobře, pořád se můžeme odvolat. Cítím jako bych chtěla brečet, ale nemůžu. Ne před Scorpiem a Daisy. Scorpius nemluví s nikým.

„Všechno bude v pořádku," ujišťuje mě táta, „slibuju Rosie. Všechno bude dobrý. Opravdu nesnáším toho Malfoyovic mizeru-"

„Rone, tady ne," varuje ho máma.

Po době, která se zdá jako dvě hodiny, ale ve skutečnosti to bylo dvacet minut, se Starostolec vrací do sálu s rozhodnutím. Tom mě poplácá po rameni a přeje mi štěstí. Prohrála jsem. Cítím to.

„Po zvážení všech faktů, kterých se nám dostalo na tomto slyšení," začne Raymond Wolf, „jsme se rozhodli udělit plnou péči o Aidana Ronalda Weasleyho na příštích osm týdnů do dalšího slyšení Scorpiu Malfoyovi." Moje srdce přestalo být. Plná péče. „Aidan Weasley bude žít se Scorpiem a Daisy Malfoyovými příštích osm týdnů, přičemž Rose Weasleyové ho může s povolením od pana Malfoye navštěvovat. Po těchto osmi týdnech Starostolec zhodnotí, jaké kroky jsou v nejlepším zájmu Aidana Weasleyho. Slyšení je odročeno."

Jsem totálně v šoku. Slzy, které jsem celý den zadržovala, zadržuji stále. Díky bohu. Scorpius vypadá stejně šokovaný jako já, ale nemůžu se na něj dívat dlouho, protože bych ho proklela.

„T-Tome... my prohráli," říkám třesoucím hlasem.

„Neprohráli jsme, Rose," namítá pevně. „Oni to dělají jen proto, aby viděli, jak si Aidan povede, když bude dlouhodoběji žít se Scorpiem a Daisy. Je to jen na dva měsíce. Budeme pracovat o to usilovněji na příští slyšení..."

„Měla jsem vás to nechat použít!" šeptám mu a celá se teď třesu. „Měla jsem vás nechat!"

„Přestaňte," mračí se. „Přestaňte mluvit, jako bychom prohráli. Tohle je jen začátek."

Máma s tátou jdou ke mně a obejmou mě, zatímco Scorpius přejde sál, aby se mnou promluvil. Máma, táta a Tom nás na chvíli nechají o samotě.

Nevypadá vítězně. Ve skutečnosti vypadá zničeně. Ale všechno, co řekne, je: „Já... já ho vyzvednu v sedm. A, ehm, všechno nejlepší k narozeninám."

Rozbrečím se.