Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Rozbitá duše

Kapitola 11. Vůle k životu

Rozbitá duše
Vložené: Lupina - 14.02. 2017 Téma: Rozbitá duše
Online preklady nám napísal:

Autor: Aurette                      Překlad: OP               Beta: mori      Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6408692/11/The-Occluded-Soul

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Překlad abecedně: Carmy, Ganlum, Iveta, martik

 

Kapitola 11. Vůle k životu

Když Hermiona sešla dolů do obýváku, aby si vyslechla debatu, Kingsley, Minerva, Harry, Ron a Remus právě rozmlouvali s Brumbálovým portrétem. Severuse nechala nahoře v ložnici.

„Jak se cítíš?“ zeptal se jí Ron.

„Mnohem lépe, děkuji.“

„Vypadáš líp,“ dodal Harry a objal ji. „I když vypadat hůř než v té uličce by asi byla pořádná fuška.“

„Taky to byl málem můj konec. Kdyby Severus nepřišel ve správný okamžik, nepřežila bych.“

Po tom prohlášení se rozhostilo trapné ticho.

„Zaslechla jsem dobře, že se ho chystáte poslat do vězení?“ zeptala se.

„S největší pravděpodobností ne,“ odpověděl Kingsley. „Pokud se podaří obnovit jeho příčetnost, pak bychom ho mohli jen stěží žalovat za něco, co udělal, když byl duševně nemocný. Na to je precedens. Neodsuzujeme ty, kdo byli při spáchání zločinu pod Imperiem, takže nevidím důvod, proč bychom měli odsoudit i ho. A jeho oběti taky zrovna nevyhrály v soutěži o nejsympatičtějšího kouzelníka, což by mohlo pomoci naklonit pomyslnou misku vah na jeho stranu. Soud pozná rozdíl mezi strážcem spravedlnosti, kterého prokleli, a náhodným sériovým vrahem. Je zřejmé, že co se týče ředitelovy smrti, tak to nebude takový problém, protože máme jeho výpověď.“

„Teď jen musíme zjistit, zda opravdu chce, abychom ho zachránili,“ odvětil Brumbál.

Hermiona se šokovaně podívala na portrét. Brumbál zvedl ruku, aby předešel její rozhněvané přednášce.

„Nejsem bezcitný, slečno Grangerová. Jen si nejsem jistý, zda je vhodné přivést ho zpátky. Moc dobře si uvědomuji, jak ohavně byl zneužit, ale znám Severuse od jeho dětství a ten muž by nechtěl žít s vědomím toho, co v posledních letech udělal. Konečné rozhodnutí spočívá na vás všech, ale dobře se rozmyslete, než uděláte něco, co jen způsobí, že bude nešťastný. Severus poškodil své srdce, když nechtěně způsobil smrt jediné ženy, kterou kdy miloval. Rozlomil svoji duši, když ukončil mou bolest. Co myslíte, že s ním udělá, až zjistí, kolik lidí zabil takovým brutálním způsobem? A co se s ním stane, až si uvědomí cenu, kterou zaplatíte vy, slečno Grangerová?“

Hermioniny oči se zalily slzami. Nedokázala mu na to odpovědět.

„Před vámi leží volba. Nechat ho jít, pokud není schopen pochopit, co se s ním stalo, nebo ho přivést zpět a tím ho možná opět zničit.“

„On ale rozumí tomu, co se děje!“ vykřikla.

„Rozumí? Byl jsem informován, že jeho lékařské záznamy ukazují něco jiného.“

„Je to pravda, Hermiono,“ vložil se do hovoru mírně Kingsley. „Já a Harry jsme jeho lékařské záznamy prošli spolu s týmem od svatého Munga. Snape není schopen kognitivního myšlení. Jen pokud je třeba chránit tebe a tvé rodiče nebo pomstít Draca. Je příliš mimo. I když zlomíš bezovou hůlku a on vstřebá víc své duše, nevíme, jak ji uchytit. Myslím, že až zjistí, co udělal, zlomí ho to znovu.“

„Vnímá,“ řekla. „Ví, co se děje, a chce, abychom mu pomohli.“

„Můžete to dokázat?“ zeptal se Brumbál. „Pokud ano, způsobí to ve světě rozvrat. Ale obávám se, že se před pěti lety s vámi svázal a teď jen reaguje na podnět, aniž by chápal proč. Mám strach, že je jen ozvěnou svého bývalého já.“

„Jsem téhož názoru, slečno Grangerová,“ ozvala se profesorka McGonagallová. „Nevím, jak by se mohl Severus smířit s tím, co udělal.“

Hermiona se podívala na Harryho a Rona. „Taky si myslíte, že bych ho měla nechat zemřít?“

„Ne,“ odpověděl Ron. „Myslím, že předvedl kreativního myšlení až dost.“

„Harry?“

„Nejsem rozhodnutý. Četl jsem ty lékařské zprávy. Jen těžko věřím tomu, že dokáže chodit, natož myslet. Ale měl bych tě podpořit, protože ty jediná cítíš spojení mezi vámi.“

Podívala se na Remuse. „Nemám názor,“ odpověděl.

„Nevěřím vám.“

Remus se zahleděl do koberce. „Věřím, že člověk může spáchat hrozné věci, a přesto najít sílu jít dál, pokud ví, že mu může být odpuštěno.“ S pochybami v očích se podíval přes rameno na Brumbálův portrét. „Nemyslím si, že jsem dost nezaujatý, abych se mohl vyjádřit.“

Hermiona se otočila zpátky na portrét. „Uvědomujete si, že mluvíte i o mé smrti?“

„Ne tak docela, Hermiono,“ odpověděl Brumbál. „Obřad, který chcete vykonat, lze provést i jinak. Můžete hůlku zlomit a pojmout kousky jeho duše, nebo můžete do hůlky seslat ty kousky, které nosíte v sobě. Severus se bude vytrácet. To, že vás změnil ve viteál, znamená, že se kousky jeho duše nemohou znovu spojit, ale mohou vedle sebe pouze přežívat. A jak jste řekla, Severus nepropadne zlu, aby přežil. A až jednou zemře, jeho duše se rozplyne, aniž by byl poznamenán zlem. Zemře pokojnou smrtí a bezová hůlka může být stále užitečná.“

Hermioně vhrkly slzy do očí. „Požadujete po mně, abych ho zabila. Co se ale stane s mou duší?“

„Hermiono, pokud to vykonáte s láskou, nezraní vás to,“ odpověděl Brumbál mírně.

„To se zatraceně pletete,“ zasyčela.

Na schodech se ozval křik a rachot a všichni se nahrnuli ke dveřím.

„Sakra! Hermiono! Ta tvá zombie se zbláznila a trhá ložnici na kusy!“ zařval George. „Nemůžeš si ho dát na vodítko?“

Hermiona vyběhla za Georgem a za sebou slyšela zvuk běžících nohou. Zastavila se ve dveřích volné ložnice vedle knihovny.

„Severusi! Co to děláte? Přestaňte!“

„Do prdele!“ vykřikl Harry, otočil se a odběhl do vedlejší místnosti.

„Přece jsi ji před ním schoval, nebo ne?“ zařval Ron a rozběhl se za ním.

Hermiona zamířila k místu, kde Snape hůlkou trhal zeď na cucky. Omítka a laťování byly pryč, ze zdi trčel kus kovu, který se teď vlivem kouzla ohýbal a kroutil. Fascinovaně sledovala, jak znovu mávl hůlkou, rozpáral těžký plech a odkryl malou komoru. Snape sáhl dovnitř a vylovil bezovou hůlkou. Ve stejné chvíli se trhnutím otevřel opačný konec komory a odhalil nadávajícího Harryho, který zíral do svého, nyní nepoužitelného, trezoru.

Severus se k ní otočil a napřáhl hůlku. Oči měl pozorné a při smyslech. Dívaly se ale přes ni na Kingsleyho, Remuse a dvojčata. Jeho vlastní hůlka byla připravená.

Hermiona si od něj bezovou hůlku vzala. Chytil ji za paži a přitáhl si ji blíž k sobě.

„Řekl bych, že tento muž nebude chtít odejít tiše do dobré noci,“ zavtipkoval Remus a ustoupil dozadu. (*)

„Souhlasím,“ řekl Kingsley. „Zřejmě rozumí tomu, co ona slyší. Harry?“ obrátil se k Harrymu a Ronovi, kteří se vrátili do ložnice.

„Zdá se, že otázka, jestli jim dát či nedát bezovou hůlku, je vyřešená. Mám dojem, že nikdo z nás nepřežije, když ji budeme chtít znovu schovat. Mně to nevadí,“ pronesl Harry s úlevou. „Rone?“

„Mně taky ne. Vymklo se nám to z rukou, že jo? Kdo to řekne Brumbálovi?“

„Já to zařídím,“ nabídl se Remus.

Snape nepustil Hermioninu paži, dokud se všichni, až na Harryho a Rona, nevyhrnuli ven z ložnice.

„Co všechno potřebuješ?“ zeptal se Harry.

„Stříbrný nůž. Nejlépe ten na lektvary.“

„Ginny jeden má, přinesu ho. Uděláš to hned teď?“

„Ano,“ odpověděla. „Není na co čekat.“

„Kde to chceš provést?“

„Ve svém pokoji. Sprague tvrdí, že ten rituál je fyzicky vysilující. Pravděpodobně po něm budu asi chvíli spát.“

„Je to nebezpečné?“ zeptal se Harry.

„Jen trochu,“ zalhala.

„A co se Snapem?“ zeptal se Ron. „Potřebuješ, aby ho někdo mezitím ohlídal?“

„Nejspíš ne. Zakouzlím dveře tak, aby nás nemohl v průběhu rituálu nikdo vyrušit. A pokud by se profesor zatoulal, zatímco budu spát, naši si s ním poradí. Brzy by se měli vrátit, šli prohlédnout zabezpečené domy. Nejspíš ale bude chtít zůstat se mnou. Půjdu se připravit.“

Trojice opustila místnost. Harry s Ronem zamířili dolů a Hermiona se otočila k Snapeovi, který vypadal lhostejně a ztraceně jako vždy. Vyzvala ho, aby ji následoval nahoru po schodech.

Posadila Snapea na kraj své postele, všechen nábytek v místnosti odsunula ke stěnám a na podlahu seslala polštářové kouzlo. Téměř doprostřed přemístila noční stolek, ale ne moc blízko. Počítala s tím, že ztratí vědomí, a nechtěla se zranit.

Harry s Ronem přinesli nůž a stručnou zprávu o tom, jak Brumbál uznal, že podcenil situaci, a upřímně doufá, že rituál dobře dopadne.

„Opravdu nevím, jak by ta hůlka mohla být jakkoliv užitečná,“ řekl Harry. „Jistě, je to významný předmět, ale podle mě je jejím pánem Draco. To on odzbrojil Brumbála. A my ani nevíme, kdo vlastně Draca zabil.“

„Pokud se pořádně zamyslíš nad původním plánem, Harry,“ přidal se Ron, „tak jsi měl po Brumbálově smrti Snapea porazit a převzít vládu nad hůlkou místo něj.“

Harry se otočil a podíval se na svého bývalého učitele. „No jasně. Vždyť by to bylo lehké jak facka,“ protáhl sarkasticky.

„Jenže Brumbál nepočítal s tím, že by byl Snape ve chvíli, kdy se mu postavíš, šílený, Harry,“ namítla Hermiona. „Je teď mnohem silnější než my a nemá žádné morální zásady. Dělá to, co je podle jeho vnitřní logiky třeba udělat, a není v něm nic, co by ho před jeho činy zastavilo. Rozumní lidé takhle nejednají. Jen Severus a Pán zla. Souboj se Snapem by pro tebe mohl být slušným tréninkem, pokud bychom našli způsob, aby to fungovalo.“

„A je to vůbec možné?“ zeptal se Ron.

Hermiona zavrtěla hlavou. „Pokud neexistuje skutečná hrozba, nebojuje. Jedinou výjimkou jsou Smrtijedi.“ Mávla rukou ke Snapeovi. „A když už ta hrozba nastane, zneškodní ji vždycky co nejrychleji. Je neuvěřitelně surový, i když má v úmyslu být shovívavý. Viděli jste, co udělal Mundungusi Fletcherovi. Chtěl si prohlédnout jeho ruku, a tak mu ji uřízl. Pokud bychom ho přesvědčili k tréninkovému souboji s námi a on by nás během něj nezabil, nejspíš bychom strávili zbytek života s lahví Kostirostu.“

„Mohl by mít Brumbál pravdu? Snape byl vždycky hnusný bastard, ale jak zareaguje na zjištění, že je masovým vrahem?“

„Rone, on už to ví. Z tohoto důvodu se jeho duše pořád tříští.“

„Ale proč stále zabíjí? To přece nemusí. Nikdy nemusel.“

„Protože je v pasti posledních pokynů, které dostal. Přesněji jejich pokroucené podoby. Aby Harrymu pomohl, musí vraždit.“ Otočila se k Harrymu. „Dělá to pro tebe. Snaží se ti zjednodušit úkol tím, že zničí nejsilnější protivníky.“

Harry zaklel a ohlédl se na Snapea. „Ubohý parchant. Pomoz mu, Hermiono. Dělej, co můžeš.“

Přikývla a pak je vyhnala ze dveří.

„Nechte mě nejdřív poskládat dohromady jeho duši. Pak zjistím, jak se dostat do jejího nitra a najít ho.“

„Použiješ nitrozpyt?“

„Ano, trochu jsem si to nastudovala, ale až do včerejška jsem doopravdy nevěděla, jak na to. Snapeova duše jde ruku v ruce s jeho vzpomínkami a vědomostmi.“

„Hermiono, použít nitrozpyt na tak velkého šílence je nebezpečné.“

„Budu v pořádku, Harry. Chce, abych to udělala. Zřejmě nebude klást příliš velký odpor.“

„Doufám, že máš pravdu.“

„Zakřič, kdyby něco,“ dodal Ron.

Hermiona sledovala, jak oba míří ke schodům a pak zavřela dveře a zabezpečila je. Seslala umlčovací kouzlo a ještě několik dalších, očistila nůž a vytáhla z kapsy Brumbálovu hůlku. Ta ji v ruce konejšivě hřála. Hermiona cítila harmonický soulad se Severusovou duší uvnitř. Harry říkal, že Voldemortovy viteály vždy vyzařovaly zlo, ale tento působil opačně. Severus ulamoval víc a víc z toho, co ho činilo dobrým, a to nejlepší z něj bylo nyní svázáno s touto hůlkou. Položila ji na stůl před sebou, sevřela nůž a otočila se, aby přivolala Snapea.

Už stál u ní. Překvapilo ji, když uviděla, jak se nad ní tyčí a s pohledem plným odhodlání jí nabízí dlaň. Zhluboka se nadechla, nařízla polštářek jeho ruky a sledovala, jak krev vytéká. Stejným způsobem se řízla i do své dlaně. Pak odložila nůž na stůl a zdvihla hůlku. Pomazala ji svou krví a předala ji Severusovi tak, aby byla hůlka jejich krví úplně pokrytá.

Napřímila ramena, zahleděla se hluboko do jeho očí, sevřela hůlku pevně oběma rukama a ohnula ji. Nic. Vynaložila více síly, překvapená, jak tenká věc může tak dobře odolávat tlaku. Zase nic. Nemohla ji zlomit. Vložila do toho všechnu svou sílu, ale docílila jen toho, že se hůlka ohnula. Zkusila ji přelomit o koleno, jen si však ublížila.

„Dobře, to je prostě skvělé, že? No tak, ty mrzácký klacku, povol!“ Střelila očima ke Snapeovi a napůl čekala, že se na ni bude škaredit či se jí smát, ale on jí pohled vracel s prázdným a srdce drásajícím výrazem jako vždycky. „Nekoukejte na mě tak, pomozte mi! Je to vaše duše, ne?!“

Jeho oči ožily, on se natáhl a položil své ruce na její. Chytil hůlku s takovou silou, že myslela, že jí zlomí obě ruce, a rozpůlil ji.

Neměla čas se strachovat. Se zábleskem bílého světla a výkřikem „Servonimus!“ rozhodila rukama a uvolnila bezhůlkovou magii, která posbírá unikající kousky Snapeovy duše.

Byl to namáhavý boj. Vzedmula se hotová větrná smršť a vypadalo to, že se její vlastní duše roztříští, zatímco bojovala proti silnému náporu a snažila se zkrotit uvolněnou duši. Soustředěně zavřela oči a snažila se vypudit z mysli důsledky. Kdyby se jí to nepodařilo, oba dva by padli mrtví k zemi, protože kouzlo by pohltilo obě spojené duše. Cítila jeho ruce na svých ramenou a cítila sílu, která proudila z jeho dlaní. Zapátrala v hloubce své podstaty a s výkřikem zatáhla. Poznala, že to fungovalo, když se kolem ní zvedla vlna téměř živoucího tepla. Byla radostí bez sebe. Zdálo se jí, že si s ní magie pohrává, a po chvíli cítila, jak do ní teplo vtéká a naplňuje ji. Pak se jasně zablesklo a Hermioně ztěžkla víčka únavou.

Otevřela oči a zahlédla ze Severusovy tváře mizet poslední zbytky něčeho, co připomínalo extázi. Sklouzl zpět do svého obvyklého bezduchého stavu. Ve chvíli, kdy se jeho oči protočily, se jí roztřásla kolena. Její vidění začalo na okrajích černat, až se zúžilo do jediného bodu. Cítila, jak do ní Snape narazil, a uslyšela jeho pád na podlahu. Poté jí náraz vytlačil všechen vzduch z plic a ona již nic nevnímala.

ooOOoo

Stála na rozlehlém prázdném vřesovišti a oproti tíživé nebeské klenbě plné hrozivých černých mraků si připadala nicotná. Bičoval ji drsný vítr a kroupy s deštěm jí vehnaly chlad až do morku kostí. Točila se dokola, v naději, že uvidí nějakou skrýš. Spatřila ho v dálce. Zvedl ruku a kývnutím ruky ji přivolával. Nadzvedla si promočenou noční košili a rozběhla se směrem k němu.

Když se pohnula, déšť zesílil, a jakmile byla dost blízko na to, aby ho mohla jasně vidět, změnila se obloha v ponurou, šedou, jakoby posetou opuštěnými komíny. Otočil se, šel dál a ona se ho snažila dohnat. Byl mladým mužem zhruba stejně starým jako ona. Na obličeji se mu začaly objevovat první předčasné vrásky způsobené stresem. Dlouhé vlasy měl mastné a zplihlé, rámovaly mu tváře tak nešťastně, že to jen zvýrazňovalo jeho dlouhý, zahnutý nos. Necítil se příjemně, když si ho zkoumavě prohlížela. Svěsil ramena, zamračil se, poté se prudce otočil a vedl ji po starém chodníku podél stojaté vody kanálu ucpaného odpadky. Tiše ho následovala, oči jí těkaly kolem, jak se snažila zachytit lidi, které mohla uvidět pouze koutkem oka. Byla mokrá a promrzlá. Pevně se obejmula a pocítila bodnutí v dlani. Zvedla ruku a uviděla krev stékající jí po paži, zranění, které si sama způsobila. Byla si jistá, že by si na tohle měla pamatovat. Obrátila dlaň směrem k němu. Podíval se na ni a pak se jeho oči zastavily na její tváři.

„Nejsem ten opravdový. Jsem pouze jeho služebník,“ mrzutě podotkl, když se zastavil a otevřel dveře.

Rozhlédla se po špinavé uličce, kolem které se z obou stran táhly řadové domy. Šňůry s prádlem visely všude kolem a ona slyšela hlasy sousedů, kteří museli být blízko, přesto však nikoho z nich nezahlédla. Otočila se zpátky k mladšímu Snapeovi a následovala ho dovnitř.

Vstoupila do kuchyně, zažloutlá barva zašlého osvětlení se odrážela od špinavých oken. Hubená, vysoká a nezdravě vypadající žena se zamračila na dospívajícího chlapce, který seděl u stolu shrbený nad knihou. Otevřela ústa, aby na chlapce zakřičela. Hermioniny uši se naplnily příšerným zvukem. Vycouvala z kuchyně do obývajícího pokoje, ale zastavila se, když tam spatřila známého vyděšeného a podvyživeného kluka, kterého si pamatovala ze snu, když byla na pokraji smrti. Ošklivý muž s hákovitým nosem ho udeřil a on se jen na okamžik odvrátil, než se podíval zpátky na toho muže. Ušklíbl se. Muž otevřel pusu, rozeřval se a jí opět naplnil uši ten příšerný zvuk.

„Přestaňte!“ vykřikla, když muž zvedl ruku, aby chlapce znovu udeřil.

Kluk k ní otočil svůj pohmožděný obličej a pokynul hlavou směrem ke schodišti za ní.

„Starej se o sebe,“ odvětil. „Já se jen tak nepoddám.“

Jakmile chlapec utržil další ránu, uprchla a ocitla se v další místnosti. Malý zaneřáděný pokojíček, plný starých a rozbitých hraček, polámaných a roztrhaných knih. Zaslechla posmrkávání a vyhlédla ven na chodbu. Opět ho spatřila, pěti nebo šestiletého, jak dřepí na podlaze za dveřmi. Hubenými pažemi si objímal kolena a nepřítomně zíral do zdi za ní. Ohlédla se přes rameno a viděla hádající se stíny muže a ženy. Ženina hlava se po facce zakymácela.

Zavřela dveře a stíny zmizely. Kluk se na ni podíval a usmál se. V kontrastu s mladou tváří se zdály jeho oči příliš staré.

„Já ne, já jsem nevinný,“ řekl.

„Kde je?“

Kluk vstal z podlahy, natáhl se, vzal ji za ruku a ukázal směrem ke dveřím.

„Je tam. Je ztracený. Pokud ho zachráníš, zachráníš nás všechny,“ pověděl chlapec nepřirozeně klidně.

Hermiona se podívala na dveře, kterými před chvíli prošla a cítila, jak jí srdce začíná nervozitou hlasitě bušit.

Pohlédla na chlapce, ale ten byl pryč. V místě, kde se jí předtím chytil, ji dlaň bolela. Natáhla ruku, otevřela dveře a ocitla se opět v obývacím pokoji. Změnil se. Teď byl plný polic s knihami. Vypadal ještě menší a stísněnější.

Snape stál uprostřed místnosti a díval se zataženými okny ven. Stoupla si vedle něj a přes špinavé okno pohlédla na vřesoviště. Slunce osvětlovalo divokou krajinu a vítr hravě hladil stébla trávy. Výhled byl vábivý.

„Proč jsem tady?“ zeptal se. Srdce se jí sevřelo, když slyšela ten hlas plný bolesti a zmatku.

„Uvízl jste v pasti.“

Otočil hlavou a podíval se na ni. Rysy tváře odhalovaly, jak mu hlavou proběhlo nesčetné množství myšlenek, když zaznamenal její bosé nohy a starodávnou noční košili, kterou měla vždy v těchto snech na sobě.

„Přišla jsi mě osvobodit?“

„Pokud to půjde. Jestli to nesvedu dnes, přijdu zase zítra.“

„Je tohle sen?“ Pohodil hlavou dozadu a naklonil ji zvědavě do strany. Oči se mu rozšířily poznáním a on zvedl ruku směrem k ní, ale nedotkl se jí. „Nejsi Lily.“

„Nejsem. Lily je mrtvá.“

„Já mrtvý nejsem?“

„Ne.“

„Kdo jsi?“

„Vaše třetí volba, pane profesore.“

„Slečna Grangerová?“ Tvář se mu zachmuřila zmatkem, ale hned se vyjasnila. „Slečna Grangerová,“ vydechl úlevou. „Nejinteligentnější čarodějka své generace,“ řekl smutně, načež se mu tvář svraštila do úšklebku. „Věděl jsem, že mě najdete. Vždy řešíte hádanky, nerada je necháváte nevyluštěné.“

„Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho.“

„Jak dlouho?“

„Pět let.“

Výraz v jeho tváři povadl a on se podíval ven z okna.

„Udělal jsem to špatně.“

„Udělal jste to jediným způsobem, kterého jste byl schopen.“

„Našel jsem další způsob.“

„Myslím, že jste si vybral moudře.“

„Slečno Grangerová, tak to není. Vzal jsem v úvahu všechny své možnosti. Tahle je pouze jednou z nich.“

„Takže v jedné z nich jste zemřel?“

Přikývl a otočil se k ní.

„A v jiné jste zemřela i vy,“ řekl.

„Líbí se mi tahle vaše volba, Severusi.“

Otočil se k ní, zjevně dotčený její důvěrností.

„Nejsem si jistý, zda je to opravdu tak. Provedl jsem hrozné věci.“ Kývl směrem k oknu a ona uviděla, jak mávnutím hůlky odsekl hlavu Belatrix. Rychle se točil, až kolem něj divoce zavlál plášť.

„Udělal jste to, co jste považoval za správné.“

„Kvůli Potterovi… Vždy je to kvůli Potterovi.“

„Pro Lily.“

„Lily mě nikdy nemilovala.“

„Já ale ano,“ vyhrkla.

Zbledl, šokovaně se na ni podíval a ustoupil.

„Ne…! Vy ne… To byl pouhý sen! To se nestalo, to byl jen další obscénní sen!“ Znechucený sám sebou se na ni podíval. „Jste jen studentka, dítě! Tohle není skutečné! To je jen další špinavá lež! Jděte ode mě! VYPADNĚTE!“

Hermiona couvla, přemožená studem a odmítnutím. Rozhlédla se, aby našla způsob, jak uniknout tomuto ponížení. Popadla kliku dveří, prudce je otevřela a utíkala ven na vřesoviště.

Spatřila ho před sebou. Plášť mu vlál ve větru, když k ní natáhl ruku a pokynul jí. Ohlédla se přes rameno a uviděla, jak ponurý dům se špinavými okny mizí v dálce. Otočila se zpátky a rozběhla se k muži, který na ni čekal, a přitom mu z ruky odkapávala krev.

Natáhla k němu svou vlastní krvácející dlaň, a když ji sevřel, ucítila příval tepla.

Přitáhl si ji k sobě a objal ji.

„Není celý,“ řekl. „Chybí mu tolik částí. Setkala ses jen s některými z nás.“

„A vy jste který?“ vykřikla.

Pozdvihl krvácející ruku. „Jsem ten, který našel tvoji duši. Jsem ten, který na vás všechny ty roky dohlížel.“

Sevřel ji pevněji a políbil ji. Ucítila, jak v ní jeho objetí zažehlo spalující žár. Vrátila mu polibek s dravostí, která ji téměř vyděsila, ale Severus souhlasně zavrčel a dožadoval se pokračování. Přitáhl si ji blíž a vášnivě ji stáhl na zem. Jednou rukou jí trhal halenku, rozepínal knoflík u kalhot a stahoval jí je dolů přes boky.

„Miluju tě, Hermiono,“ zašeptal.

„Ano!“ zasténala a začala se dobývat do jeho kalhot.

„Pamatuj si mě, Hermiono.“

„Nerozumím,“ namítla. „Jak bych mohla zapomenout?“

Prudce do ní vstoupil a ona vzrušením zasténala. Bral si ji s divokým zoufalstvím a každý jeho pohyb ji naplňoval radostí.

„Bude chtít, abys zapomněla, ale já budu uvnitř. Najdi mě v jeho nitru.“ Vzepjal se a trhl hlavou dozadu. „Hermiono…“ vydechl. „Jsi moje duše…“

Cítila, jak se přibližuje k vrcholu. Přimknula se k němu, aby pocítila jeho přírazy plnou silou.

„Miluju tě,“ řekla, sama vyděšená, že znovu vyslovuje své vyznání.

Otevřel oči, pohlédl na ni a jeho tvář se roztáhla do šťastného úsměvu, když v ní dosáhl vrcholu. Roztřásla se mu v náručí a sevřela se kolem něj, když se zachvěl s dlouhým, tichým zaúpěním.

Chvíli trvalo, než opět popadl dech. Pak se sklonil, opřel si čelo o její a jemně ji políbil.

„Budu uvnitř něj, Hermiono. Dej mu čas. Nikdy nevěděl, jak projevit i jinou svou část.“

„A ty víš jak?“

Podíval se jí hluboko do očí.

„Našel jsem něco, co jsem chtěl víc než vzpomínku.“

„Jak jsi to udělal, když on nemůže?“

„Jsem jeho vůle přežít. Já jsem ten, který tě zvolil jako třetí volbu.“

„Nemyslím, že to zvládnu, když mě odmítne.“

Přitáhl si ji do náruče a zabalil ji do svého pláště.

„Už z něj máš to nejlepší, jeho nevinnost, jeho tvrdohlavost a jeho vůli k životu.“

„A jeho smysl pro povinnost?“

„… je rozpolcený. Buď trpělivá, odmítne tě, ale my jsme unavení ze samoty a tvoje duše je tak krásná.“

Přivinul ji pevněji do své náruče a položil hlavu vedle její, rty laskal její ucho a zašeptal: „Spi.“

ooOOoo

Hermiona se probudila v jeho náručí. Polštářové kouzlo vyprchalo a chladná a tvrdá podlaha nebyla na spánek právě nejpohodlnější.

Byla ztuhlá, promrzlá a úplně nahá.

 

(*) Dylan Thomas – Do Not Go Gentle Into That Good Night – vycházelo se z tohoto http://www.csfd.cz/uzivatel/281372-aelita/denicek/

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 15.01. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: MasterFlu - 20.05. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: Iveta - 22.02. 2017
Wow, chudák Severus, tolik různých částí duše, které je třeba spojit...ale věřím, že to zvládne s Hermioninou pomocí :-) Díky za překlad :-)

Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: JSark - 18.02. 2017
Teda, toto je tak nezvyčajná poviedka, že tuším každú kapitolu čítam na etapy. :)

Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: zuzule - 17.02. 2017
Mno pani, skoro nemam slov... Ale pocitam s tim, ze Hermionu jeste poradna bitva teprve ceka. Mooc dekuju!

Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: Zuzana - 17.02. 2017
Som z toho trošku zmetená, musím si to prečítať ešte raz, keď budem menej unavená. Zamrzelo ma, že ju ten Severus odmietol, ale páčil sa mi ten ďalší. Bol úžasný. A teraz som zvedavá ako bude reagovať ten ktorý má aj telo a v ktorého náručí tak sladko spí. Ďakujem za skvelý preklad.

Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: grepik03 - 15.02. 2017
Carmy, Ganlum, Iveto a martiku, děkuji vám čarodějky za skvělý překlad další kapitoly ♡ Strhující kapitola, zejména části Severusovi duše. Doufám, že Hermiona kouzlo zvládla a jsem opravdu zvědavá, jak bude reagovat Severus - předpokládám, že jeho "tvrdohlavost" přebije vše ostatní. .... Brumbál už mi přijde úplně mimo - a budu se zase opakovat, ale nesnáším ho! Moc se těším na pokračování ♡

Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: martik - 15.02. 2017
Čarodějky, děkuji za úžasný spolupřeklad :-) takto v celku je to opravdu lahůdka a navíc jsem si při překladu ani nevšimla, jak je tahle kapitola dlouhá. Dovolila jsem si okomentovat příspěvky našich čtenářek, tak snad to nevadí. Jen mi to prostě nedalo a musela jsem poděkovat, úžasně to motivuje :-D A i já vám všem děkuji.

Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: marci - 15.02. 2017
denice mi promluvila z duše!!! Do Azkabanu s Brumbálem v rámu! A jo, Ron s Harrym jsou tu super. A jen na okraj - jak Severus stále opakoval: "budu uvnitř něj".. no, byl právě uvnitř Hermiony (tak nějak) a doufám, že jí neoplodnil :) To mě napadlo a po zbytek povídky jsem se té představy nezbavila :) Nádhera, holky, velké díky!
Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: martik - 15.02. 2017
Tahle povídka už pro mě dostala tolik rozměrů, takže už mi žádná představa není cizí :-) A zrovna tahle část "uvnitř" byla při překladu obzvlášť špatně snesitelná. A snad nebudu příliš spoilerovat, když řeknu, že ještě pár příležitostí k oplodnění bude (že je to snamione přece víme). Ale můžu prozradit, že "tentokrát" z toho nic nebude a kdo ví jestli vůbec ;-) Tady Severus vážně myslí, že je jen jednou částí z celku. Brumbál nás ještě párkrát rozčílí a Ron s Harrym jsou tady pro Hermionu opravdovou oporou. Děkuji za všechny překladatelky ♥

Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: Gift - 15.02. 2017
Pripojuji se k margaretinu komentari, podarilo se ji to krasne vystihnout. Ta myslenka, ze se clovek sklada hned z nekolika casti je velmi povedena. Celou povidku to krasne ozivilo. Moc a moc dekuji.
Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: martik - 15.02. 2017
A to nás ještě pár opravdu zajímavých částí Severusovy duše čeká. Takže se máš na co těšit ;-) My děkujeme.

Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: teri2626 - 14.02. 2017
Tahle povídka je úplně úžasná ... vážně v ní miluju Rona :-) ale Brumbál... do Azkabanu strčit jeho hihi Snad už bude Severus vnímat :-)
Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: martik - 15.02. 2017
Jsme rády, že se líbí a za sebe musím říct, že každý komentář mě motivuje k dalšímu překladu. Na Rona a Brumbála máme nejspíš všechny stejný názor. A co se týče Severuse... však uvidíš :-D
Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: teri2626 - 16.02. 2017
Tak teď se na další kapitolu těším ještě víc☺

Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: denice - 14.02. 2017
No, od ministerstva je hezké, že se s největší pravděpodobností nepokusí poslat Severuse do Azkabanu. A na Hermionině místě bych nejspíš navrhla, aby tam odeslali Brumbálův obraz. A McGonagallová aby po něm nepapouškovala. Moc se mi líbí, že hlasem rozumu je tentokrát Ron. Díky.
Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: martik - 15.02. 2017
Ron se sice objevuje málo, ale je zde opravdu dokonale rehabilitován. A jeho chvíle ještě přijde ;-) Děkuji

Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: Sally - 14.02. 2017
To je tak strašne komplikované, myslím, že som nepoňala ani polovicu. A ešte nie je ani zďaleka vyhraté! Alebo bude naozaj už pri zmysloch? Baby, paráda, moc sa teším na ďalšiu kapitolu :) A čo sa týka tých častí, ktoré Hemriona "má", to boli tie spomienky? Nevinnosť a tvrdohlavosť? Pretože práve tá vášnivá je vôľa žiť... Je to zvláštne, ale páči sa mi to :)
Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: martik - 15.02. 2017
Komplikované to je a ještě bude, ale mám dojem, že to nejkomplikovanější už máme za sebou. Popsalas to přesně - malý Severus je nevinný a ten odmítající Hermionu je tvrdohlavý. S dalšími částmi Severusovy duše, které se skrývají v Hermioně a v hůlce, se ještě setkáme a bude to vážně pestré. Děěkuji za všechny překladatelky za komentář.

Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: margareta - 14.02. 2017
Nešťastný ubožák! Začínám chápat, proč je takový, jaký je. Po takovém dětství a mladosti se musí cítit jako poslední špína. Podezírala jsem ho z pokrytectví, ale on se tak skutečně vidí a cítí. A po tom všem, co udělal a stále dělá, bych se nedivila, kdyby se bál i hodit kůrku psovi, aby ho náhodou neotrávil. Natož mít naději na svazek s mladou a krásnou dívkou, když hned při prvním pokusu o něco takového byl nekompromisně odstrčen do opovržení, skutečně jako poslední špína. S Brumbálem by se už možná o něm ani neměli bavit. Co rada, to kiks. Naopak je nadějné, že Hermiona už ví, že ji Severus miluje! Takže ať se stane v budoucnu cokoliv, určitě bude hledat tak dlouho, dokud se k té jeho milující části znovu nedostane a nevytáhne ji na světlo a do reality. Ale vzhledem k jejich oboustranné tvrdohlavosti to nejspíš nebude zrovna idyla. Moc děkuji za další bolavou a šokující kapitolu. Celá ta povídka je taková. Ale taky krásná, napínavá a tak ohromně čtivá, že pokaždé jenom napjatě čekám na pokračování. Děkuji!!!
Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: martik - 15.02. 2017
Na Brumbála máme stejný názor. A Hermionu a Severuse čeká ještě opravdu velmi VELMI tvrdý boj. Děkuji za všechny za komentář (a za sebe děkuji i za všechny tvoje komentáře i k jiným povídkám, vždy si je s chutí přečtu).

Re: Kapitola 11. Vůle k životu Od: silrien - 14.02. 2017
Ah, Severusi. Snad už bude brzy lépe. Děkuji

Prehľad článkov k tejto téme:

Aurette: ( Online preklady )05.06. 2017Kapitola 20. Spojení spojených
Aurette: ( Online preklady )23.05. 2017Kapitola 19. Konečné vítězství
Aurette: ( Online preklady )02.05. 2017Kapitola18. Had útočí
Aurette: ( Online preklady )11.04. 2017Kapitola 17. Vyložit všechny karty na stůl
Aurette: ( Online preklady )31.03. 2017Kapitola 16. Život ohrožující odhodlaní zubaři
Aurette: ( Online preklady )21.03. 2017Kapitola 15. Dva kroky vpřed a jeden vzad
Aurette: ( Online preklady )08.03. 2017Kapitola 14. Někam patřit
Aurette: ( Online překlady )28.02. 2017Kapitola 13. Spáč se probouzí
Aurette: ( Online preklady )21.02. 2017Kapitola 12. Sbírání kousků
Aurette: ( Online preklady )14.02. 2017Kapitola 11. Vůle k životu
Aurette: ( Online preklady )07.02. 2017Kapitola 10. Třetí volba
Aurette: ( Online preklady )31.01. 2017Kapitola 9. Utržený z řetězu
Aurette: ( Online preklady )24.01. 2017Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě
Aurette: ( Online preklady )17.01. 2017Kapitola 7. Hlídací pes
Aurette: ( Online preklady )10.01. 2017Kapitola 6. Útočiště
Aurette: ( Online preklady )22.11. 2016Kapitola 5. Smrt Pána zla
Aurette: ( Online preklady )08.11. 2016Kapitola 4. Propuknutí šílenství
Aurette: ( Online preklady )25.10. 2016Kapitola 3. Nekončící vigilie
Aurette: ( Online preklady )11.10. 2016Kapitola 2. Sen začíná
Aurette: ( Online preklady )27.09. 2016Kapitola 1. Chytat se stébel a klacků
. Úvod k poviedkam: ( Online preklady )20.09. 2016Rozbitá duše - úvod