Autor: SilverWolf7007 Překlad: Coretta Beta: Avisavis Banner: Coretta
Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order
Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+)
Milý řáde
Aneb jednadvacet dopisů
adresovaných
řádu Toporného tělnatého tučňáka
Dopis jedenáctý:
No jo, domácí mazlíčci někdy dokážou být děsné příšery.
Zbavit se pískové spouště bylo daleko obtížnější než odstranit potopu, která jí předcházela, tu a tam se z těch nejpodivnějších míst vynořil zbloudilý škorpion (včetně Billových cereálií a Albusova plnovousu).
Přesto vládla 29. července Grimmauldovu náměstí nezvykle veselá nálada. Možná to bylo tím, že navzdory přetrvávajícím stopám pouště, Severusově obzvlášť odporné náladě i tomu, že již bylo odpoledne, stále ještě od Harryho neslyšeli ani slovo a samotný průběh dne byl doposud úžasně poklidný.
Albus se z důvodů, které nikdo nedokázal odhadnout ani vysvětlit, rozhodl uspořádat hlasování o tom, zda byl 29. červenec dobrým dnem. Výsledky hlasování byly poněkud matoucí, ačkoliv Severus svou nespokojenost ani trochu neskrýval, došli po sečtení hlasů k jednomyslné shodě.
Poté, co Minerva přepočítala všechny hlasovací lístky a zjistila, že jeden chybí, byl dům prohledán od sklepení po střechu, jelikož Severus neoblomně tvrdil, že svůj volební lístek s hlasem proti odevzdal.
O dost později objevil Ron poněkud sežvýkaný volební lístek na svém polštáři a okamžitě věděl, kdo je viníkem. Rozhodl se nicméně o svém nálezu pomlčet, bylo mu jasné, že by to Severus stejně použil jenom jako výmluvu.
Severus samozřejmě věděl naprosto přesně, odkud vane vítr. Normálně by mu na tom nijak zvlášť nezáleželo, upřímně, Albusovy potrhlé průzkumy mu mohly být naprosto ukradené.
Jenže Severus už za sebou měl čtyři relativně nepříjemné dny a vzhledem k tomu, že byly všechny nepříjemné z téhož důvodu, přísahal si, že s tím musí něco udělat.
Ron na druhou stranu věděl naprosto přesně, že Severus vykopal válečnou sekeru, a byl pevně odhodlaný mařit jeho plány na každém kroku.
Důsledkem toho se Grimmauldovo náměstí ocitlo v chaosu, který nemohl mít destruktivnější účinky, ani kdyby za ním stál sám Harry.
-------------------------------------------
Než odbila devátá večerní hodina, byli členové Řádu i studenti rozdělení do čtyř frakcí.
První z nich vedl Severus a byla (Fredem) pojmenována Anti-Elmerovci.
Severus se původně nezamýšlel spojovat s někým dalším ve své vendetě vůči velbloudovi, kterého Ron po pouštním incidentu adoptoval. Moody si ale ke zvířeti vypěstoval intenzivní averzi poté, co mu sežralo toust, a v momentě, kdy zavětřil plány mladšího kouzelníka, neváhal a nadšeně se k němu přidal.
Co se týkalo Freda, Ginny a Tonksové, ti se na jeho stranu podle Severusova odhadu přidali jen proto, aby mohli rozdmýchávat větší zmatek.
Druhou frakci samozřejmě tvořili Velbloudí obránci. Ron spustil náborovou akci členů v okamžiku, kdy našel nebohý volební lístek. Hermiona byla jako vždy víc než ochotná pustit se do obhajoby ‚nevinného‘ stvoření před nezaslouženým utrpením, a Bill si k velbloudům obecně vypěstoval blízký vztah během času stráveného v Egyptě.
Remus, jak se zdálo, chtěl jen naštvat Severuse a George prohlásil, že se s Fredem rozhodli zaujmout opačná stanoviska ‚pro srandu králíkům‘.
Třetí frakci utvořila skupinka neutrálních a skládala se z Albuse, Arthura, Minervy a Molly. Tato čtveřice se pohodlně usadila v kuchyni, kde konzumovala hojné objemy čaje, díky čemuž je Moody při jednom z průchodů kuchyní naštvaně pasoval na Čajový klub (nikdo nepřehlédl pepřenku, kterou po cestě kolem lavice popadl).
Čtvrtá frakce by nikdy nevzešla v existenci, kdyby se Luna rozhodla připojit se ke straně velbloudích nepřátel. Jelikož to ale neudělala, brzy se začala cítit vynechaná z dění a utvořila vlastní stranu, Nábožné veverky, s cílem nastolit anarchii.
Pro svou věc se jí podařilo rekrutovat Nevilla a Charlieho, navzdory jejich protestům a počátečním snahám zůstat neutrální. Poté, co se domem rozlehla už třetí exploze, (všem bylo jasné, že druhou zapříčinily Nábožné veverky) vyklouzl Kingsley z kuchyně, kde zanechal napůl nedopitý šálek čaje, a z vlastní vůle se k nim přidal.
--------------------------------------
Do desáté hodiny Čajový klub jen ohromeně zíral, že dům ještě víceméně stojí, a mezi Severusem a Ronem byl vyjednán dočasný klid zbraní. Oba přivedli své znavené týmy do kuchyně, kde si všichni dopřáli čaj – ačkoliv na sebe členové znepřátelených stran nepřestali vrhat podezřívavé pohledy.
Luna se svou tlupou Nábožných veverek nebyla k nalezení. Chvíli poté, co se Anti-Elmerovci i Velbloudí obránci usadili, objevil se v kuchyni Charlie, jen aby oznámil, že: „Nábožné veverky tímto vyhlašují horní dvě patra za obsazené území a mají v plánu vystavět si základnu pro veškeré budoucí operace v Pošukově ložnici, takže on i ostatní obyvatelé jednoho z těchto pater by měli zvážit vyhledání jiného místa pro nocleh. Neville taky chce, abych Ronovi vyřídil, že nemá zapomenout nakrmit Elmera, Kingsley chce sýrový sendvič, a mohl by prosím někdo nakrmit obyvatele Lunina a Nevillova směšně obřího akvárka? Je v prvním patře a to je teritorium Anti-Elmerovců.“
Následně se Charlie dramaticky složil k zemi, kde usilovně lapal po dechu.
Ron na něj zamžoural z druhého konce kuchyně. „Elmer už je nakrmený. Jsi v pohodě?“
Jeho bratr zvedl ruku a pokusil se o konejšivé gesto. Skončilo na tak trochu patetickém bezvládném mávnutí.
„Vezmu si na starosti ty rybičky,“ nabídla se Tonksová. Ginny zaskočil doušek čaje.
„Um, možná bych se o ně měla postarat spíš já?“ nabídla mladší dívka. „Nic proti, Tonksová, ale…“
Tonksová se kysele uchechtla. „Jasně, máš pravdu. Nerada bych musela čelit Luně a Nevillovi, kdyby některá z jejich milovaných rybiček přišla k úhoně.“
„Obzvlášť Severus,“ souhlasila Ginny, v očích ďábelské jiskřičky.
„Obzvlášť Severus,“ přitakala Tonksová horlivě a široce se zazubila.
Severus při zmínce o svém malém modrém jmenovci slabě zavrčel, ale nějak v sobě nedokázal najít energii reagovat na vzpurná slova níže postavených členů domácnosti efektivněji.
V kuchyni znovu zavládlo ticho, oba týmy popíjely čaj a sbíraly síly. Charlie zůstal rozvalený na břiše na podlaze, dokud se k němu nesehnula Molly a nepoložila mu před nos talíř sýrových sendvičů.
Když ho jejich vůně zašimrala v nose, lehce sebou zaškubal a v žaludku mu hlasitě zakručelo.
Molly si pobaveně odfrkla. „No tak, vezmi je nahoru a poděl se, než tam Kingsley začne okusovat nohy od nábytku. Vím, jaký ten chlap umí být, a jestli se k němu ty sendviče brzy nedostanou…“
Obyvatelé kuchyně se sborově otřásli. Každý věděl, jaký Kingsley je, když ho někdo ochudí o sýrové sendviče – nebyla to pěkná podívaná.
Charlie se s hekáním vyštrachal na nohy, sebral ze země sendviče a odebral se na ústředí Veverek.
Opět se rozhostilo poklidné ticho, každý si v dlaních schraňoval svůj hrnek, až na Molly, která přidělávala další sendviče, aby bylo pro všechny.
Přesně tu chvíli si samozřejmě musela pro svůj přílet vybrat poněkud znaveně vyhlížející Hedvika. Nikdo se neobtěžoval pohnout a Severus jí dovolil uvelebit se na jeho rameni, aniž by učinil i jen symbolický pokus odmávnout ji k někomu jinému.
Dokonce si od ní ani nevzal Harryho dopis, dokud neměl v ruce první sendvič z talíře, který Molly položila doprostřed stolu. Odvázal dopis, zatímco pomalu žvýkal a ve volných chvílích odtrhával malá sousta pro Hedviku. Vypadala nadmíru vděčně.
Vzhledem ke svému vyčerpání se rozhodl přečíst dopis v tichosti a nikdo neprotestoval, dokud ho neodhodil na stůl a nepokusil se uškrtit vzduch před sebou. Hedvika vzlétla a zamířila do útrob domu.
Remus se natáhl přes stůl a zmocnil se dopisu, na rozdíl od Severuse četl nahlas.
Všichni mlčeli, až dokud jim kolem hlav a ven z okna neprolétla Hedvika, ve spárech pevně svírala pečlivě smotané smyčky tenkého provazu.
Artur velmi pomalu odložil svůj šálek na stůl „Vím, že to bude znít naprosto šíleně, ale… myslíte, že existuje nějaká možnost, že… to myslí vážně?“
„No, podle naší legislativy může jako kouzelník konzumovat alkohol, jakmile mu bude šestnáct, nevidím důvod, proč by o něčem takovém vtipkoval,“ řekla Luna, stojící mezi dveřmi. „A kdo nemá rád blýskavé věci.“
„Pošlu mu naleštěnou lžičku,“ rozhodl se Ron. „Ta se blýská dost.“
„Já mu pošlu velbloudí ucho,“ zavrčel Severus vlažně. Ron se na něj nepřítomně zamračil.
„Ne tohle, Luno, toho muchlorohého chropotala a tu bezednou jámu,“ opravila ji Hermiona.
Luna na ni upřela oči zářící upřímným překvapením a nechala ruku, ve které držela sendvič, klesnout, aniž by si ukousla. „No samozřejmě, že to myslí vážně. Harry si nikdy nedělá legraci z tak vážných záležitostí.“
Tu noc neměla ani Hermiona dost energie pustit se do debaty o muchlorohých chropotalech s Lunou Láskorádovou, takže Luna jen sebrala druhý talíř sýrových sendvičů a sklenici dýňové šťávy a odebrala se pryč, podle všeho do Moodyho ložnice.