Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: SilverWolf7007                   Překlad: Coretta              Beta: Avisavis                   Banner: Coretta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order 

Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+) 

Milý řáde

Aneb jednadvacet dopisů

adresovaných

řádu Silně slaboduché straky

Dopis devátý:

Myslím, že začínáte mít představu.

PA: Tuto kapitolku bych ráda věnovala Margaretě, jejíž komentáře mě bez výjimky vždy rozesmějí. Kdo bys řekla, že přišel s pojmenováním pro poslední rybičku?

Dvacátého třetího července se Minerva McGonagallová vzbudila v devět hodin ráno s předtuchou, že následující den bude neobvykle iritující.

Trvalo jí několik minut, než přišla na to, co by mohlo být příčinou jejího nelibého rozpoložení, hlavou jí proběhlo, že dnes očekávají další Harryho dopis, teprve pak si uvědomila poněkud aktuálnější zdroj rozčarování.

V jejím pokoji se nacházelo jedno z dvojčat.

Mladík si dosud neuvědomil, že se vzbudila, čímž jí dal několik minut k dobru, během skrytého pozorování tudíž stihla dojít k závěru, že se jedná o Freda. Také si ostře uvědomila palčivou nutnost bezodkladně mu jeho plány překazit, ať už se jedná o cokoliv.

„Frede Weasley!“ Ozvala se hlasem ostrým jako prásknutí biče, Fred ze sebe vyrazil poněkud dívčí vypísknutí, uskočil nazad a málem se přerazil o židli, přistál na zemi s hlavou pod její postelí.

Minerva rezignovaně vydechla a obezřetně sledovala část mladíkova těla, která jí zůstala v dohledu. „Co to tu pro všechno na světě vyvádíte?“

„Přísahám, paní profesorko,“ chvatně ze sebe soukal přidušeným hlasem. „Není to tak, jak to vypadá. Eh, tedy pokud si nemyslíte, že to vypadá, jako bych slídil ve vašem pokoji, abych odkryl informace s označením přísně tajné, jako třeba plán umístění nábytku a vůbec všeho tady. V tom případě to je přesně tak, jak to vypadá. Um. Je bezpečné vystrčit hlavu?“

„Proč by nemělo být?“

„No… nechytáte se mi ji proměnit v dýni nebo tak něco?“

„Myslím, že ne.“

„A nějaký jiný typ znetvořujícího přeměňování?“

„Pokusím se ovládnout.“

„Děkuji vám. Aspoň myslím.“ Fred vystrčil hlavu a rychle se postavil. „Tak já mizím, profesorko, nebudu vás déle obtěžovat…“

„To byste byl laskav,“ povzdechla. Pak se zamračila. „Počkejte.“

Fred ztuhl s jednou nohou napůl ze dveří. „Ííík?“

„Z jakého důvodu jste v mém pokoji prováděl průzkum nábytku, Weasley?“ Dožadovala se.

Pročistil si hrdlo a nasadil patřičně pokorný výraz. „No, plánovali jsme takový malý neškodný vtípek, George a já, ale hádám, že teď už to poněkud ztrácí smysl… mrzí mě to…“

Minerva si znovu povzdechla. „Chápu. Dobře, už zmizte. Ráda bych se oblékla. O vašem trestu si promluvíme později.“

Fred povážlivě zesinal a bouřlivě přikyvoval. „Ano, ano, samozřejmě, už tu nejsem.“ Obrátil se k odchodu, ale znovu se zarazil. „Také bych rád zmínil, paní profesorko, že jsem velmi ohromen, jaký respekt dokážete vzbuzovat, i když jste v posteli a na sobě máte zelenou tartanovou noční košili.“

„Ven, Weasley!“

„Vždyť už tu nejsem!“

-------------------------------------------

Harryho dopis dorazil na konci snídaně, někdy mezi začátkem rozvleklé hádky o poslední palačinku, do které se pustili Ron s Georgem, a Luniným oznámením, že poslední zbylá rybka byla po pečlivém uvážení pojmenována Čumáček Jahoďáček.

Minerva podobně jako ostatní kolem jídelního stolu v tom okamžiku úplně zapomněla na dopis a nevěřícně zírala na Lunu nejevící nejmenší známky rozrušení a z neznámého důvodu rozpačitě zrudlého Nevilla.

Dopis jí byl okamžitě připomenut, když hádka mezi Ronem a Georgem nečekaně utichla. Natáhla se po obálce ležící na stole a ohlédla se po nich, původní hádku zjevně umlčela Hedvika, která se pustila do trhání palačinky na lépe poživatelné kousky, které do sebe nadšeně ládovala.

Minerva zavrtěla hlavou a rozlepila obálku.

Minervě začalo cukat víčko, v tichosti podala dopis Severusovi. Psaní pomalu kolovalo po obvodu stolu, příležitostně vyvolalo pobavené vyprsknutí nebo protočení očí.

Brumbál, kterému se dopis dostal do rukou jako poslednímu, ho pouze odložil před sebe, než se s drobnou vráskou na čele obrátil na ostatní. „Nezdá se vám, že se Harry možná trošku nudí?“

Ozvala se hlasitá rána, jak alespoň pět lidí praštilo hlavou o stůl.