Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 18 - Čas na víno

Je milá a starostlivá, milující a obětavá, oddaná matka a babička,
tvrdě pracující, statečná spolupracovnice, loajální přítelkyně.
Volte Hermionu Weasleyovou na post ministryně magie.

***

Hermiona Weasleyová mluví o rodinných hodnotách - víte, že její dcera otěhotněla v šestnácti?
Hermiona Weasleyová coby věrná manželka - víte, že podváděla svého manžela?
Hermiona Weasleyová mluví o právech domácích skřítků - víte, že jich pro ni pracuje pět?
Volte Percyho Weasleyho - nejupřímnějšího kandidáta.

„Tomu nevěřím! Polovina z toho ani není pravda! Nepracuje pro mne pět domácích skřítků!“

„Nejupřímnější kandidát! Do hajzlu,“ vrčí táta a vrhá na Věštce nepřátelské pohledy. „Ta ženská je ďábel. Vrať se, Voldemorte, všechno je odpuštěno!“

I když si myslím, že mámina tvrzení byla trochu nadnesená, vypadá to, že tetička Audrey se v kampani strýce Percyho uchýlila k naprostým lžím. Dobrá, otěhotněla jsem v šestnácti a máma políbila jiného muže, když byla zasnoubená s tátou, ale jsem si jistá, že tu nepracují žádní domácí skřítkové.

„Mami, myslím, že nastal čas na špinavou hru,“ říká Hugo, který si hrál s Aidanem v rohu. „Však víš, rozšířit nějaké pomluvy, vykopat nějakou špínu.“

„Nemyslím, že je potřeba moc kopat,“ prohlásil táta temně.

Máma se otáčí kolem trouby a zapne ji, aby chystala večeři. „Nesnížím se na její úroveň,“ říká. „A mimochodem, pomlouváním Audrey se moc daleko nedostanu. Nezapomínáte, že na ministra kandiduje Percy?“

„Mám špínu i na něj,“ říká jí táta.

„A já mám nějakou na Molly,“ dodám. Moc lidí neví o jejím období pití a kouření marihuany, které trvalo déle než týden, a jestli to Audrey zjistí, dostane z toho totální záchvat.

„Proč se prostě nevykoupou?“ ptá se Aidan. Občas se nemůžu ubránit úsměvu nad jeho nevinností. Doufám, že mu to zůstane napořád. Doufám, že za pár let se nebude pokoušet vyhrabat špínu na své příbuzné. Protože jak řekl táta, nebude muset hrabat moc hluboko, zvláště pokud se týká mě.

Najednou se nemůžu zbavit pocitu díry v žaludku, když si vzpomenu na dopis, který jsem ráno dostala od Scorpia. Nezmohl se ani na prosté zavolání, musel mi napsat. A nenapsal toho moc.

Přijdu dnes večer v 7. Musíme si promluvit.
Scorpius

V osm mám lekce lektvarů, takže to nebude moct trvat dlouho. A Aidan tu zůstává s mámou a tátou na noc, takže si nemusím dělat starosti, že nás zase uslyší se hádat. Zvlášť, když se chystáme hádat o něj.

Nikomu jsem neřekla, že Scorpius chce změnit dohodu o péči. Jediná osoba, které bych o tom řekla, je momentálně na Novém Zélandu a nemluví se mnou. A další dva lidé, kterým bych to řekla, tráví spolu tolik času, že jsem žádného z nich neviděla několik dní. Brian a Dom jsou noví Al a Jenny - když vidíš jednoho, druhý není daleko. Stvořila jsem monstrum.

A stejně tak Laura, neslyšela jsem o ní od toho rozlučkového víkendu. Nevím, co dělá - nebo s kým - a vždy když se jí pokouším volat, spadnu rovnou do hlasové schránky.

„Dobrá, něco udělat musíš, Hermiono,“ říká táta. „Nemůžeš zůstat sedět a dopustit, aby jí tohle prošlo.“

„Co po mně chcete, abych udělala, podpálila jim dům?“ odsekla máma.

Podíváme se s tátou na sebe a kývnem. Máma protočí oči. „Vůbec nevím, proč jsem se obtěžovala s kandidaturou. Měla jsem vědět, že z toho budou jen trable. Možná bych měla odstoupit -“

„NE!“ Táta, Hugo a já dokážeme být dohromady velmi hlasití, když chceme.

„Nemůžeš nechat tetu Audrey vyhrát!“ protestuje Hugo. „Zlo nezvítězí nad dobrem, nestarám se o to, co říkáš! Porazila jsi Voldemorta, dokážeš porazit i tu mrchu!“

„Dávej si pozor na jazyk Hugo!“ syčí máma. „ A naposled, není to Audrey, koho musím porazit!“

„No tak, Hermiono, všichni vědí, že za každým paličatým chlapem je ďábelská žena tahající za provázky,“ říká táta. „Percy by nebyl ani z poloviny tak ďábelský, kdyby nebylo Audrey.“

„V tomhle okamžiku vás musím opustit,“ říkám a sbírám se k odchodu. „Za chvíli mám lekce lektvarů.“ Je půl šesté. Scorpius bude za chvíli v mém bytě. Po rozloučení se všemi odletaxuji domů a čekám na jeho příchod.

Dorazil brzo. Scorpius je včas málokde, takže je mi jasné, že to nebude dobré. A má s sebou kufřík. Je něco divného na mladém muži v džínách a červené čapce nesoucím kufřík. Je to jako by ministerský zaměstnanec jel na skateboordu.

„Dobře, prostě se do toho pustíme, ať to máme za sebou, ano?“ řekne dřív, než pozdraví. Nakráčí rovnou do mé kuchyně, dá kufřík na kuchyňský stůl a otevře ho. „Takže přemýšlela jsi o dohodě?“ zeptá se.

„Ano,“ odpovím. Ale nevím, co mu říct jiného. Kromě faktu, že nechci žádnou dohodu kromě té, která zahrnuje Aidana žijícího s námi oběma po celou dobu - my tři dohromady. Je jasné, že on nechce totéž.

„Já také,“ říká mi. „Ve skutečnosti jsem o tom hodně přemýšlel. A přišel jsem s dohodou, která podle mě bude vyhovovat oběma. A myslím, že to je fér.“ Mluví velmi rychle. Skoro jako by byl nervózní.

„No… to je dobře.“

Kývne. „OK, tak tady je.“ Zhluboka se nadechne. Jak moc je nervózní? Podá mi dokument se spoustou právnického žargonu. Absolutně netuším, co se tam píše. „Já nemám celý den Scorpie,“ povzdechnu si, „co to je?“

„No, já jsem měl schůzku se svým právníkem,“ říká mi. „A požádal jsem ho, aby napsal tuhle dohodu. Vše, co musíš udělat, je podepsat.“

Mračím se: „Co přesně podepisuji?“

„Stručně… Já mám Aidana od čtvrtka do neděle. A ty ho máš od pondělí do středy. Střídavá péče.“

Cítím, že se mi udělá špatně. Najednou osoba, která přede mnou stojí, není ta samá, kterou jsem znala a milovala celé roky - ve skutečnosti ho v této chvíli nenávidím. Jak ode mne může něco takového žádat?

„Nech mě to pochopit,“ snažím se udržet svůj hlas v klidu. „Chceš po mně, abych ti dala mého syna na čtyři dny v týdnu?“

„Našeho syna,“ odpoví. „Je to náš syn. Ne tvůj. A ty víš, měla jsi ho trvale po dlouhou dobu…“

Nesmíš ho praštit. Nesmíš ho praštit. Sevřu pěsti. „Řekni mi, když se vzbudil ve tři ráno, čí syn to byl? Tenkrát, když dostal plané neštovice, čí byl? Když dělal své první krůčky, kdo tam byl a držel ho za ruku?“ Nebreč. „Žil se mnou šest let -“

„Je mu pět,“ řekl mi Scorpius.

„Žil ve mně!“ křičím. „Žil ve mně před šesti lety. Já jsem byla ta, kdo měl ranní nevolnosti, a já jsem ta, kdo má strie!“ Nebreč!

„Věděl jsem, že na mě tohle vytáhneš!“ odsekl Scorpius. „Omlouvám se, že nemám zkurvenou dělohu, ale to tě nedělá lepším rodičem, než jsem já!“

„Oh, a svatba v Las Vegas dělá?“ odfrknu.

„Nabízím mu stabilní domov Rose. Nabízím mu větší ložnici, vzor dvou rodičů, lepší příjmy.“ A to to způsobí. Už nemůžu dál zadržovat slzy.

Nemůžu uvěřit, že brečím. Dej se dohromady, pro lásku Boží!

„N-nebreč…“ mumlá Scorpius nepohodlně.

„Vypadni sakra z mého bytu!“ křičím. „Tohle nepodepíšu! Nedostaneš ho na čtyři dny v týdnu -“

„Pořád ti zůstanou tři!“ snaží se mě Scorpius přesvědčit. Jsem teď tak blízko tomu ho uhodit.

„Jaké štěstí! Mám tři dny, kdy jsem v práci a on ve škole!“ odplivnu. „Vypadni z mého bytu, Malfoyi! Zůstaneme u dohody, kterou máme -“

„Ne, nezůstaneme,“ říká mi. „A jestli se nechceš dohodnout mimosoudně… kontaktuje tě můj právník.“

Sbírá se svoje dokumenty a dává je zpět do svého ubohého malého kufříku. Bez dalšího slova se přemístí, zatímco se snažím dát dohromady, než půjdu na svojí lekci lektvarů.

Jsem doslova šokovaná. Myslela jsem, že ho znám. Jak se mohl myslet, že mě může požádat, abych se vzdala svého syna? Neuvědomuje si, že Aidan je to jediné dobré v mém životě?

*

Když se vrátím z lekce, čeká na mě dopis od Scorpia. No dobrá, není to dopis, spíš jedno slovo napsané na kousku pergamenu.

Promiň.

Nevím, co to má znamenat. Je mu líto, že nadnesl celou záležitost? Je mu líto, že mě plánuje přivést před Starostolec? Nebo je mu líto, že se oženil? Je tu tolik věcí, za které by se měl omluvit.

Kromě dopisu na mne doma čekají další dva objekty - Dom a Laura. Obě sedí v mém obýváku, jedí moje brambůrky a koukají na moji televizi.

„Víte o tom, že máte svoje vlastní domovy?“ unaveně povzdechnu a frustrovaně odhodím tašku. Není to tak, že bych je tu nechtěla, akorát jsem plánovala ubrečet se do spánku a sníst čokoládu z Medového ráje o váze většího dítěte.

„Jo,“ pokrčí Dom rameny, „usoudily jsme, že tady je větší klid.“

Zamračím se na ni. „Komu se vyhýbáš?“ Dom se vždycky vyhýbá bláznivým klukům, kteří jí nepřestávají volat. „Není to Brian?“

Dom a Laura se na sebe provinile podívají.

„Ty snad taky?“ podívám se na Lauru.

„Potřebujeme si jen odpočinout od jednoho muže,“ řekne mi Laura.

„Co je na Brianovi špatného? Je opravdu milý, pohledný, je s ním legrace -“

„Tak proč si s ním nevyjdeš sama?“ odsekne Dom. Napjaté ticho vyplnilo obývací pokoj. Laura nespokojeně zírá na televizi.

„Odkud se tohle vzalo, proklatě?“ ptám se.

„To neřeš,“ mumlá Dom a taky předstírá, že zase kouká na televizi.

To mě nadzvedne.

„Ok, to vy jste sem přišly a začaly mi bezdůvodně odsekávat,“ vrčím. „Tohle je můj byt, Dom! Jestli nemáš ráda Briana, tak mu to prostě řekni a přestaň se mu vyhýbat jako dítě! A ty!“ otočím se k Lauře. „Neslyšela jsem o tobě týdny! Proč nezvedáš svůj proklatý telefon? Vypadá to, že jsme přítelkyně jen, když se to líbí tobě, a pak prostě zmizíš!“

„Můj Bože, vzbudila jsi bestii,“ šeptá Laura slyšitelně Dom, která se rozesměje.

„To není směšné!“ křičím naštvaně a hlas se mi třese.

„Rose, co se děje?“ ptá se Dom vážně a vypne televizi. Všechno jim řeknu, od polibku na svatbě k hádce s Jenny a dohodě o péči, kterou požaduje Scorpius. Celou dobu zůstanou potichu. Když přestanu mluvit, přivolá Laura z kuchyně skleničky a láhev vína a otevře ji. Jo, rozhodně je čas na víno.

„Nemůžu uvěřit, že jste se vy dva políbili,“ říká Dom. „Ne, že bych to neviděla přicházet.“

„No, samozřejmě,“ pokrčí Laura rameny. „Slepý by si nevšiml, že se to přichází.“

„Vsadím se, že Daisy to neviděla,“ dodám. „Nemá tušení.“

Laura s Dom se na sebe podívají s otravným vědoucím hledem na tvářích. „O tom nic nevím,“ říká Dom.

„Co myslíš?“

„No,“ vzdychne Dom. „Není blbá. Vždycky mezi vámi dvěma bylo určité napětí. Hádali jste se jako starý manželský pár a vždycky bylo kolem tebe drama. I když nemusí vědět, že jste se se Scorpiem políbili v hotelu na Alově svatbě, ví, že mezi vámi něco je. Všichni to vědí.“

Nevím, co jí mám na to říct.

„Vsadím se, že to ona nasadila Scorpiovi do hlavy ten nápad s péčí!“ prohlásí Laura, jako by zrovna vyřešila největší záhadu světa. „Přemýšlej o tom! Byla to ona, kdo první nadnesl otázku péče. A ona ví, že dohoda o péči udrží tebe a Scorpia dál od sebe - říkám ti, že je to lstivá mrcha.“

„Jak jsi na to přišla?“ ptám se cynicky.

„Dala jsem si dohromady jedna a jedna,“ pokrčí Laura rameny.

„Víš, jakkoliv divně to možná zní, myslím, že Laura by mohla mít pravdu,“ říká Dom zamyšleně. „Myslím, je jasné, proč by Daisy mohla být nejistá. Já to vím - byla jsem Daisy.“

Nestává se moc často, že by se Dom odvolávala na dobu, kdy chodila se Scorpiem, a když se to stane, cítím se velmi nepohodlně. Hlavně protože vím věci, které Dom neví. Zatímco ona si myslí, že ji Scorpius podváděl jen emocionálně, já vím o ukradených polibcích, které se nikdy neměly stát, ale staly. Možná někde hluboko o těch polibcích ví, ale nikdy jsem jí to neřekla a vím, že Scorpius taky ne. Kdybyste se zeptali, jak skončil vztah mezi Dom a Scorpiem, zjistili byste, že Dom mu zahýbala s klukem, ze kterého se vyklubala její velká bradavická láska, s Markem Matthewsem. Ve skutečnosti jejich vztah skončil ten den, kdy zjistila, že jsem byla těhotná.

Rozhodnu se neohrabaně změnit téma. „Takže, proč se vy dvě tady schováváte? Nebo bych se měla zeptat, před kým se schováváte?“ Laura a Dom se na sebe zase podívají. Nesnáším, když mě takhle vynechávají; Je jasné, že sdílejí svá tajemství a já jsem mimo. „Musíte mi to říct. Nebo si jinak vezmu zpět můj dálkový ovladač…“

„Chlap z práce,“ říká nepřesvědčivě Laura. Povytáhnu na ni obočí. „Strašně mě štve. Nepřestává mi volat. Naposled, co jsem spala s mudlou.“

Příliš mnoho informací. Měla bych se přestat Laury vyptávat.

„A ty?“ otočím se zase k Dom. „No tak, co Brian udělal?“

„Nic,“ zamumlá.

„Nemáš ho ráda?“

„Asi jo,“ pokrčí rameny.

„Tak kde je problém?“ Mám pocit, že asi překračuji hranice a dostávám se na nepříjemné území. Ale nedokážu se zastavit. „Brian je opravdu milý. Musíš ho jen poznat.“

„Já vím, že je milý,“ odpoví Dom krátce.

„A… máš radši, když jsou to mizerové?“ ptám se, protože já mám tendenci jít po tomhle druhu. Ten, který ti chce ukrást děti - však ten typ znáte.

„Ne,“ vzdychne, „jen si zatím nejsem jistá. To je všechno.“ Z jejího tónu je mi jasné, že se rozhovor skončil. Netlačím na to. A jsem teď o to víc naštvaná, protože vím, že přede mnou obě něco skrývají. Nechápu, proč sem přišly, když mě nechávají tápat v temnotách. Otráveně jim řeknu, že jdu do postele a odejdu do svého pokoje, abych dělala úlohy z lektvarů.

Cítím se zase jako puberťačka. Ale s mnohem většími problémy.

*

„Tak tady jsou ty lístky… nejlepší místa k mání.“

James mi podává obálku se dvěma lístky na příští zápas Kudlejských kanonýrů s Puddlemerskými spojenci. Slíbila jsem vzít Aidana a táta, Harry, Teddy a Remus jdou také. Chodívali jsme se dívat, jak James hraje, pokaždé od doby, kdy se stal členem týmu jako náhradník. Ale od té doby, co je kmenový hráč a hraje téměř každý víkend, rozhodli jsme se chodit jen na opravdu velké zápasy. Jako tenhle, kvalifikační do Ligy.

Jamesův byt je nezvykle uklizený. Obvykle je příliš líný, aby mávl hůlkou a uklidil, ale dnes je nápadně uklizeno. Ve skutečnosti je uklizeno víc než v den, kdy se nastěhoval.

„Jamesi… proč je tvůj byt tak uklizený? Byla tu tvoje máma?“

„Ne.“

„Babička Molly?“

„Ne - přestala mě navštěvovat po tom incidentu s krysou.“

„A jo,“ řeknu zamyšleně, „nestřelila ji Dom?“

„Ne, minula a dostala křečka.“

„Ou, to je pravda…“

„Ubohý starý Bublina, ani si nevšiml, co se stalo,“ James smutně zavrtí hlavou. Máme chvilku ticha za jeho mrtvého křečka. Nemůžu si vzpomenout, jak se Dom do rukou dostala zbraň. Mám pocit, že zrovna chodila s nějakým nebezpečným týpkem, který jí ji dal k narozeninám.

„James, ty se třeseš?“ ptám se. Třese se jako smyslů zbavený, přestože je tu příjemně teplo.

„Co? Aha, je tu trochu chladno,“ pokrčí rameny. „Tak jak se má Zrzunda?“

James říká Aidanovi ‘Zrzunda', protože měl zrzavé vlasy, když byl miminko. Přestože je nyní výrazně blonďatý, zůstal ‘Zrzunda'.

„Dobře. Až na to, že ho jeho otec chce do plné péče,“ vrčím. Vzápětí lituji, že jsem mu to řekla. Nezamýšlela jsem to vyslovit, prostě to ze mne vyšlo. A skutečnost, že se mnou Scorpius nepromluvil od jeho ubohého malého ‘promiň', jen posílil moje zklamání.

„Cože? Děláš si ze mě srandu?“ prská nevěřícně.

„Přála bych si, aby to byla sranda,“ mumlám, aniž bych si uvědomila, že James úspěšně změnil téma.

 „Je to pitomec!“

„Páni, to od tebe bylo mírné,“ podotýkám.

„To je absurdní, Zrzko! Chce ho do péče? Já ho zabiju, toho malého -“

„Odložme zabíjení o pár dní, ano?“

James přechází rychle tam a zpět. Už je to docela dlouho, co jsem ho viděla takhle naštvaného. Obvykle věci smete se smíchem ze stolu, nebo se na nich snaží najít něco pozitivního. Teď se ho skoro bojím. „Věděl jsem, že byl nějaký důvod ho nesnášet…“

„Byl jsi mu na svatbě za svědka!“ vykřiknu. Pořád ještě jsem mu tohle nezapomněla.

„Jo, ale ve druháku jsem ho nenáviděl. Měl bych se vždy řídit svými instinkty…“

Po té, co Jamese uklidním a udělám mu čaj, dojdu vyzvednout Aidana ze školy. Je to legrační, jak vás uklidní, když se rozčiluje někdo jiný. Přistihla jsem se, jak Jamese přesvědčuji, že to Scorpius nebude hnát dál, že to bylo jen okamžité rozhodnutí, kterého určitě lituje. Teď se ohledně celé věci cítím lépe.

Když o tom tak přemýšlím, dokážu pochopit, proč zpanikařil. Co jsme udělali na svatbě, bylo špatné a předpokládám, že si myslí, že udržet nás od sebe je jediný způsob, jak tu chybu napravit. A jediný způsob, jak nás udržet od sebe, je trávit spolu co nejméně času a setkávat se jen tehdy, když je to absolutně nezbytné. Možná, že kdybych mu předvedla, že spolu můžeme trávit čas, aniž bychom si vzájemně zkoumali mandle, tak na celou věc zapomene.

Když Aidana vyzvedávám, má veselou náladu, protože mu učitelka čtení dala zlatou hvězdu. Obvykle chodí domů se špatnou náladou, protože má speciální hodiny čtení na konci dne, které mu pomáhají s dyslexií. A taky protože pořád nesnáší Briana.

„Mia se ptala, jestli bych chtěl jít v sobotu k ní domů,“ říká mi Aidan cestou domů ze školy.

Myslím, že by to mohl být hlavní důvod jeho dobré nálady.

„Můžu jít?“ ptá se mě s nadějí.

„Nevím, proč bys nemohl,“ pokrčím rameny, zatímco plánuji setkání s její matkou, abych se přesvědčila, že není šílená feťačka nebo podivínka. Taky v duchu plánuji, že si s Aidanem sednu a řeknu mu, že má zakázáno políbit dívku dřív, než mu bude sedmnáct. Nebo dokud neumřu - podle toho, co přijde první.

„Paní Murphyová se v pondělí vrací do školy,“ řílá mi Aidan, „takže pan McDonald už nebude můj učitel.“

Myslím, že Brianovi nebude vadit, že už nebude učit jejich třídu. Dokážu si představit, že můj syn dokáže být docela děsivý, když se rozhodne.

„Tak konečně přestaneš být nevrlý, když přijde k nám do bytu?“

„Opravdu chodí s tetičkou Dom?“

Změním téma. Když dorazíme domu, na podlaze leží obálka adresovaná mně. Jsem zvědavá, jestli je to další patetické ´promiň´ od Scorpia.

Není. Je to přesně naopak. Je to od jeho právníka.

Drahá slečno Weasleyová,
tímto dopisem Vám oznamuji, že pan Scorpius Malfoy bude žádat o právní dohodu ohledně péče ve vztahu k vašemu synovi, Aidanu Ronaldu Weasleymu. K projednání tohoto uspořádání se sejde rada Starostolce pro rodinné právo. Vaše účast na zasedání je nezbytná.

S pozdravem Henry J. Summerville
Oddělení rodinného práva

Měla jsem Jamese nechat, ať ho zabije.