Autor: Aurette Překlad: OP Beta: Mori Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/6408692/9/The-Occluded-Soul
Rating: 16+
Překlad abecedně: arabeska, Carmy, martik
Kapitola 9. Utržený z řetězu
Hermiona se probudila neuvěřitelně rozlámaná. Přestože spala tak tvrdě, že se ani nepohnula, stejně nebyla odpočatá. Nemohla si vzpomenout na jediný sen.
Křivonožka jí zamňoukal na pozdrav a jako by se jí ptal, jestli se bude obtěžovat se vstáváním.
„Jsem vzhůru, ty starý kocoure. Taky by ses už mohl začít starat sám o sebe.“
Nakrmila ho a zapnula konvici, když zaslechla v ložnici rodičů pohyb. Rychle se ztratila ve sprše a snažila se dát do kupy.
Než sešla zase dolů, máma již stihla připravit snídani.
„Koukám, že je z tebe opět mudla,“ kývla hlavou nad Hermioniným oblečením. „Co máš dnes v plánu?“
„Myslela jsem, že zaskočím do útulku. Vím, že se toho tento týden hodně semlelo, ale to neznamená, že bych měla zapomenout na všechny své přátele, které život úplně zvalchoval.“
„To zní jako dobrý plán. Víš, přemýšlela jsem o tom vašem propojení. Nenapadlo tě někdy, že tě tím spojením profesor nasměroval k práci s bezdomovci?“
„Je to možné. Taky jsem o tom přemýšlela. Ale to neznamená, že by má práce pro ně byla méně užitečná jen proto, že mě do ní někdo vmanipuloval.“
„Neřekla bych, že by tě do toho vmanipuloval, drahá, to je přehnané. Pochybuju, že by to až tak promyslel. Chtěla jsem říct, že žil na ulici, než skončil na tři roky v nemocnici, a ty jsi to nějak podvědomě vytušila. To je vše.“
Hermiona připustila, že by její matka mohla mít pravdu. Málem se ušklíbla. Nerada se cítila neužitečně, zvláště když se jednalo o Snapea.
Do kuchyně se došoural i otec, a než odstavil konvici, políbil ji na čelo.
Snědla vločky a zamířila do útulku.
ooOOoo
John Granger se připravoval na hektické dopoledne na klinice. Právě se doholil, když uslyšel tříštění skla. Rychle si utřel obličej do ručníku a spěchal do předsíně.
„Helen? Jsi v pořádku?“
Odpověď neslyšel, a tak pospíchal dolů, přímo do náruče Smrtijeda ukrývajícího se za dveřmi. Rozhlédl se kolem a uviděl svou ženu. Držel ji druhý maskovaný muž, rukou v rukavici jí zakrýval ústa. Muž se rozesmál, když se bránila a snažila se osvobodit z jeho sevření.
ooOOoo
Shon při snídani skončil. Hermiona právě doplnila na jídelní vozík nejen kávu a koblihy, ale také klobouky, rukavice a deky a vydala se ven hledat ty, kteří nechtěli nebo nemohli přijít do útulku.
„Bene, jdu ven. Vrátím se asi tak za hodinu.“
„Jasnačka. Zeptej se sira Waltera na ceny ropy. Včera o nich mluvil, tak jsem se pro jistotu všech akcií zbavil.“
Hermiona se zasmála a zamířila do ulic.
ooOOoo
Helen a John Grangerovi seděli na židlích tvářemi k sobě a kočka jejich dcery syčela a prskala mezi nimi. Nemohli od sebe odtrhnout pohled. Kouzly je drželi na židlích a zabránili jim vydat jakýkoliv zvuk. Nemohli si říct, jak moc se milují, tak se to snažili povědět jeden druhému očima. Jejich dům hořel a dým je začínal dusit.
John Granger byl vděčný Bohu za svůj život. Byl mu vděčný za svou ženu. Tiše děkoval Pánu za svou dceru a za její zvláštní dar. Přijal by svůj nešťastný osud, kdyby se týkal pouze jej. Protože se ale nejednalo jen o něj, snažil se proti magickým poutům bojovat. Jeho manželka, jeho krásná nevěsta, se snažila být silná, ale oba cítili sklíčenost, která přichází s vědomím, že jste zklamali člověka, kterého milujete. Vědomí, že neměli na výběr, jejich bolest nezmenšilo. Smrtijedi z nich vytáhli, kde se Hermiona nachází, protože magickému nátlaku nedokázali vzdorovat. Jejich smrt a také smrt jejich dcery měla být ponaučením pro ty, kdo bojují proti nim. Další rána, aby vystrašili a oslabili kouzelnickou populaci. Kouř začal Johna pálit v plicích a on se nehlučně rozkašlal přes zuby, které nemohl rozevřít. Jeho žena mu očima opakovaně říkala, jak velmi ho miluje.
ooOOoo
„Alice! Jak se má vaše holčička? Mám pro ni novou čepičku. Chtěla byste takovou, která by jí ladila s oblečením?“ Hermiona se sklonila a nasadila panence malou čepičku. „Tak a teď má hlavičku v teploučku a pohodlí.“
„Ach, ta je rozkošná. Takový drahoušek.“
„Přinesla jsem vám trochu jídla, abyste nabrala po porodu sílu.“
„Sedmnáct hodin utrpení a lékaři jí stejně ještě museli pomoct. Určitě bude velmi tvrdohlavá.“
„No, řekla bych, že je dobře, pokud je dívka zdravě tvrdohlavá.“
ooOOoo
Johna už od kouře a tepla pálily oči a on nemohl přestat mrkat. Ten kouř ho zabije dřív, než se k nim plameny vůbec dostanou. To bude milosrdenství. Měl dojem, že přes burácení ohně slyší jekot sirén. Modlil se, aby si mudlové uvědomili, že je to beznadějné, a nesnažili se je zachránit. Smrtijedi totiž nechali na dveřích smrtící kouzlo, které zabije každého, kdo se bude snažit dostat dovnitř.
Cítil, jak kočka jejich dcery opět seskočila Helen z klína. Pokud byl někdy potřeba důkaz, že to zvíře nebylo obyčejné, tak teď ho dostali. Kočka se je snažila zachránit, ale její úsilí bylo marné.
Nad nimi se ozvalo dlouhé a skřípavé vrzání střechy. John si uvědomil, že nakonec je přece jen nemusí zabít dým. Zavřel oči a začal se modlit.
Tiše vykřikl, když slyšel explozi dřeva a sádry, ale oproti očekávání necítil hořící trosky, které by se na něj valily.
Otevřel oči zalité slzami a tam, kde se roztříštila zeď, spatřil černý stín. V tu chvíli změnil čerstvý vzduch místnost na žhnoucí peklo. Cítil, jak mu Křivonožka vyskočil do klína a zaťal do něj drápy, když vtom jej obklopila bublina sladkého chladného vzduchu. Johnova židle se odlepila od podlahy a rychle plula směrem ke zdi, kde předtím měli velké okno s krásným výhledem. Jeho život nyní visel na pomyslné nitce a jediný, kdo ho mohl zachránit, byl kvílející pomatený muž s očima naplněnýma hněvem. Pocítil, jak Helenina židle narazila do té jeho. Jejich oteklé, krví podlité oči se setkaly a sdílely pocity, které nepotřebovaly slov.
Snape je oba odnesl do bezpečí zadního dvorku. V tom samém okamžiku se za nimi zhroutila střecha.
ooOOoo
Harry a Ginny si vychutnávali pozdní snídani. Sobotní rodinné shledání jim poskytlo opravdu skvělou výmluvu, aby si pohověli v posteli, což bylo obvykle neuskutečnitelné. Jejich smích přerušilo neobvykle hlasité přemístění před přední dveře.
Věděli, co mají dělat. Nenásledovala žádná výměna vyplašených ani zvědavých pohledů. Ginny vytrhla Lily ze stoličky a na Jamese vyslala kouzlo, takže když utíkali po schodech nahoru, vlál za nimi jako nafukovací balonek.
Harry zatím popadl amulet a poslal zprávu Řádu. Řítil se chodbou ke dveřím, v hlavě si přehrával tisíce možných scénářů a před očima mu vyvstala představa posledních okamžiků jeho vlastních rodičů. Sevřel hůlku pevněji, a když dveře explodovaly dovnitř, rychle vyslal štítové kouzlo.
Přestože si Harry představil mnoho způsobů, jak by se tato situace mohla vyvíjet, žádný z nich nezahrnoval pohled na Severuse Snapea stojícího ve dveřích se dvěma těžce zraněnými osobami v náručí a s Křivonožkou, který se zuby drápy drží jeho ramen a s naježenou srstí vztekle vříská na celý svět. Chvíli trvalo, než poznal Hermioniny rodiče. Sevřel se mu žaludek, když si uvědomil, že Hermiona s nimi není.
„Tady! Přeneste je sem!“ ukázal Harry do obývacího pokoje. Snape ho ignoroval a položil oba na zem ke svým nohám. Pan Granger se ho chytil a pokoušel se promluvit, ale z hrdla mu vyšlo jen zaskřehotání. Snape se z jeho sevření uvolnil a Křivonožka konečně seskočil a se švihajícím ocasem obešel pár ležící na podlaze. Harry zvenku uslyšel zvuk přemisťování a zároveň se aktivovalo letaxové spojení.
„Snape, stůj!“ zakřičel zvenčí Kingsley.
Snape neodpověděl, jen ucouvl ze dveří a tentokrát se přemístil mnohem tišeji. Harry zaslechl jen lupnutí kouzla.
„Nech ho jít! Jsou tu ranění!“ zaječel Harry.
Z obývacího pokoje vyběhl Ron s Remusem v patách, kolem nich se rozprostíral oblak popela.
„Proboha, Harry!“ vykřikl Ron. „Kde je Hermiona? V sobotu přece bývá v útulku, nebo ne?“
„Myslím, že jo. Teď tam musíme dostat náš tým.“
Mezitím dorazila Molly a davem se protlačila ke Grangerovým.
„Arture, pomoz mi je dostat z podlahy. Frede! Vrať se domů a přines mi kufřík s lektvary!“
Když otřesená Ginny sešla dolů, našel si Harry chvíli, aby jí řekl, že ji miluje. Poté pomohl sestavit týmy, které měly najít Hermionu a zkontrolovat dům Grangerových.
ooOOoo
Hermioně se zdála ta chvíle, kdy ucítila aktivaci kouzla na medailonu pod košilí, velmi ironická. Ležela na zádech v uličce, pomalu umírala na ztrátu krve a přitom sledovala poslední vteřiny sira Waltera.
I přestože se jí Sectumsempra zakusovala stále hlouběji do těla a způsobovala neuvěřitelně pronikavou bolest, její myšlenky naplňoval smutek, že se nikdy nedozví, jestli byl opravdu sirem, jestli někdy skutečně pracoval na burze nebo jestli se vůbec jmenoval Walter. Plakala, když poslouchala chechtání Smrtijedů, a naříkala, když si pohrávali s Walterovým tělem a házeli jím do vzduchu jako hadrovou panenku.
Cítila, jak jí vítr čechrá vlasy. Přinesl s sebou vůni vřesovišť a smetl hnilobný zápach odpadků, vedle kterých ležela. Zavřela oči, a dokud ještě mohla, zhluboka se nadechla.
ooOOoo
Ocitla se na vřesovišti. Tentokrát na sobě neměla staromódní noční košili. Byla oděna v džínách a svetru, ale zřejmě ztratila zimní kabát.
Usmála se a rozhlédla se kolem, zjistila však, že je sama. Nikdo ji na vřesoviště nenásledoval, místo toho k ní vítr přivál zvuky pláče. Hermiona se tím směrem rozeběhla.
V dálce zahlédla chlapce a díky nevyzpytatelným cestám snů stála náhle po jeho boku. Byl malý a bolestně hubený. Jeho nesourodé šaty byly příliš velké, stejně jako modřina na tváři, stěží viditelná za jeho příliš dlouhými černými vlasy. Rukama pevně objímal svá kostnatá kolena. Klekla si za něj a přitáhla si ho do náruče.
„Najdi mě,“ zašeptal sotva slyšitelně.
„Nemůžu. Já se teď taky ztratila,“ odpověděla něžně. „Ale zůstanu tady s tebou tak dlouho, dokud budu moci. Nebudeš sám.“
Chlapec zavzlykal, otočil se k ní čelem a přitiskl se k ní ještě pevněji. „Nevzdávej to! Nikdy to nesmíme vzdát! Nemůžeš odejít!“ zakvílel.
„Myslím, že nebudu smět zůstat. Je mi moc líto, že jsem tě nedokázala najít. Byla jsem velmi blízko k cíli.“
Kolébali se ve vzájemném objetí, když k ní vítr zanesl zvuk písně zpívané hlubokým, melodickým hlasem.
ooOOoo
Yaxley se díval na svou práci a vše, co viděl, se mu líbilo. Mudlovská šmejdka již ztratila vědomí. Krev na zemi ho uspokojovala. Brzy bude mrtvá. Věděl, že cítila bolest stejně jako její rodiče. Byla to jen malá pomsta za to, čím si prošel Mulcibur. A bude toho více. Pán zla nabral na síle. Již se dále nebudou skrývat ve tmě a čekat, až nadejde jejich čas. Tentokrát ale nebude žádné jemné intrikování, jako když se snažili převzít Ministerstvo kouzel. Brzy se vyřítí jako očistný oheň, který vezme s sebou vše čisté a nanovo vše přetvoří. Potter a jeho ubohý Řád je nedokážou zastavit. Pán zla nemůže zemřít.
Pokynul svým mužům. Tito noví Smrtijedi byli dychtiví, ale ještě ne plně vyškolení. To se však změní. Brzy budou tvrdí a ostří jako ocel a připravení na další mise. Právě teď to byli jen bezduší surovci, kteří měli radost z bolesti a chaosu, co způsobili. I tak měli své využití.
Yaxley se chystal vykouzlit Morsmordre, když na chodník padl stín a přitáhl jeho pozornost. Otočil se a uviděl svoji nejtemnější obavu. Děs, který ho pronásledoval více než pět let, ho konečně dostihl.
Snape. Ten muž se sklonil k tělu té mudlovské šmejdky a vrčel jako něco, co uteklo ze samotného pekla.
Yaxley zařval na své muže, aby toho ďábla zabili. Ti se však co nejrychleji s hlasitým prásknutím přemístili a neposlechli rozkazy Pána zla. Yaxley byl poslední z původní party, a proto bylo jeho povinností přežít.
ooOOoo
Zpěv byl nádherný, lákavý. Vábil ji k sobě, ale Hermiona se bránila. Měla by zůstat s tím malým hochem. Byl samotný příliš dlouho. Nakonec se jí chlapec sám vymanil z náručí a odstrčil ji.
„Najdi mě,“ pronesl tiše, než se vytratil.
Hermiona vykřikla, když si uvědomila, že zůstala sama.
Píseň zesílila a vábila ji víc a víc. Nechala se jí obejmout a cítila, jak ji unáší pryč.
ooOOoo
Otevřela oči a ucítila hroznou bolest. Ta se jí šířila přes hruď až dolů do střev, ale s každým tónem písně, kterou Severus v podřepu u jejího těla zpíval, bolest slábla.
Uslyšela zvuk běžících nohou a výkřik: „Tady je!“ Podle hlasu by měla poznat, o koho se jedná, ale na to byla příliš v šoku.
„Můj bože! Podívej se na ta těla!“
„Stůj!“
„Ale zabil i mudlu!“
„To nevíme! Je mnohem pravděpodobnější, že ho zabili Smrtijedi.“
Neville. To byl Neville. Ulevilo se jí, když poznala jeho hlas. Další rána se jí zacelila a ona sebou trhla.
„Zastavte ho někdo! Ubližuje jí!“
Severus se od ní odvrátil a dlouze tiše zasyčel. Hermiona se ho snažila uklidnit. Zvedla ruku a položila ji jemně na jeho stehno. Otočil se a popadl ji do náruče. Výkřik bolesti nedokázala zadržet.
Zaslechla další výkřiky a poté se propadla do tmy.
Když se opět probudila, ležela v posteli ve svém bytě a Severus se nad ní tyčil jako nějaký sup. Dřepěl na posteli a trochu ji podráždilo, že má ještě pořád obuté boty.
„Ahoj,“ usmála se na něj.
Neodpověděl. Z jeho bezvýrazné tváře stékaly slzy, ale upřeně ji sledoval.
„Teď už vím, jak vás najít,“ oznámila mu. „Včera v noci jsem si přála, abyste se vrátil.“
Tvář se mu zkroutila a z hrdla mu vyšel tlumený smutný tón.
Zvedl ruce, stále pokryté zaschlou krví, a jemně jí je položil na obě strany obličeje.
„Ty kousky mě zraňují,“ řekl.
„Vím,“ odpověděla. „Já vím.“
Sklonil se a políbil ji. Cítila se příliš zmateně, než aby nějak zareagovala. Nebyla však šokovaná, mnohokrát se to přece stalo v jejích snech. Šlo o neobvyklý polibek. Chyběla něha, vášeň, jen suché popraskané rty se dotkly jejích. Náhle ucítila, jak do ní proudí teplo, a oba obklopilo jasně planoucí světlo.
Na okamžik ji zachvátila panika a chtěla začít bojovat, ale na to už bylo příliš pozdě, musela se podvolit. Místo toho otevřela své srdce a vytvořila v něm prostor pro rozbité kousky Severusovy duše.
Neuvědomila se, že omdlela.
Navečer se znovu probrala. Severus seděl na židli u její postele, tupě zíral do zdi matnýma očima bez života. V každé ruce svíral hůlku. Jeho a její. Pomalu, aby zabránila bolesti, se k němu přisunula blíž. Uchopila jeho ruku a sevřela ji do dlaní. Jeho roztříštěné vzpomínky a emoce vířily v jejím nitru a Hermiona se snažila udržet se pohromadě. Čekala bolest. Vždycky říkal, že mu střepy ubližují. Místo toho v ní zanechávaly pocit, jako by jí žilami proudil horký sirup.
Chvíli jí bude trvat, než si zvykne, že je viteálem. Vzala si zpět svou hůlku, stočila se do klubíčka v rohu postele a hlavu položila do jeho klína. Cítila, jak jí Severus zajel rukou do vlasů, a poté znovu usnula.
ooOOoo
Znovu stála na vřesovišti, ale tentokrát ho viděla v dálce před sebou. Vyrazila k němu a sledovala, jak si třesoucí rukou vjíždí do vlasů.
Když se přiblížila, otočil se a překvapeně na ni zíral.
„Lily! Jsem mrtvý?“
Překvapení se přeměnilo v hněv a nedůvěru a Snape se napřímil v celé své výšce.
„Slečno Grangerová? Co tu děláte?“
„Snažím se vás najít,“ odpověděla.
Rozhlédl se kolem sebe. Ramena mu poklesla a tváří se mu přehnal zmatek.
„Jak dlouho jsem ztracený?“
„Pět let.“
„Proč vy?“
„Byla jsem třetí volba.“
Naklonil hlavu, jako by zaslechl známou melodii.
„Toto je sen?“
„Ano.“
Znovu se rozhlédl a plášť si přitáhl těsněji k tělu.
„Zabil jsem Albuse,“ pronesl suše.
„Ano, zabil jste ho. Chtěl to po vás, že?“
„Ano.“
„Proč?“
„Pro Draca… Pro Pottera… Vždy to bylo kvůli Potterovi.“
„Kvůli Lily.“
„Ano.“
„Protože ji stále milujete.“
„Navždy.“
Hermionu zaplavila směsice různých emocí. Lásku úplně neztratil – to bylo dobré znamení – ale jeho láska patřila ženě, která byla skoro čtvrt století mrtvá.
Vzhledem k tomu, že vypadal smutně a že se to stalo i určitým rituálem, překonala několik posledních kroků, stoupla si na špičky a vzala jeho tvář do dlaní. Když se k němu pomalu naklonila a nevinně ho políbila na rty, zmateně na ni pohlédl. Pod jejím dotekem ztuhl a Hermiona se smutně usmála a odtáhla se. Šokovalo ji, když ji náhle objal kolem ramen a své rty přitiskl na její v zoufalém polibku.
Odtáhl se a pohlédl na ni s hlubokým zmatkem ve tváři.
„Ty nejsi Lily,“ podotkl.
„Ne.“
„Toto je sen?“
„Ano.“
„Zdálo se mi o tobě už předtím?“
„Ano.“
„Proč se s tebou cítím tak bezpečně?“
„Protože jsi mi dal kousky svojí duše, abych je chránila.“
Několikrát prudce zamrkal a pak zřejmě dospěl k rozhodnutí. Znovu si ji přitáhl k sobě, pomalu sklonil hlavu a zadíval se jí zhluboka do očí. Pátral po náznaku zaváhání, odtažitosti, ale žádný nenašel, a tak ji zlehka políbil na rty. Celý byl napjatý jako struna a Hermiona mu polibek něžně opětovala, aby se nelekl.
Líbal ji pomalými zkoumavými polibky a nevěřícně na ni upíral oči. Rukou jí klouzal po zádech, až se zastavil na její šíji. Zaváhal, jako by čekal na odezvu. Sevřela ho pevněji kolem pasu, ale stále se vyhýbala nečekaným pohybům. Uspokojen její reakcí ji znovu políbil. Jeho obratné horké rty měkce hýčkaly její. Snažila se udržet oči otevřené ze strachu, že by přestal, kdyby je zavřela. Cítila tlukot srdce a krev hrnoucí se žilami, když ji lehce kousl do rtu, aby jej poté polaskal jazykem. Opět se zastavil, upřeně jí hleděl do očí a ona nespokojeně zakňourala. Pozvedl obočí a oči mu zaplály pobavením, než si ji přitáhl těsněji k sobě a hluboce ji políbil. Jazyky po sobě pátraly, a když se setkaly, zasténala.
Jako by to bylo znamení, na které čekal, zavřel oči a prudce se k ní přitiskl. Prsty zabořila do záhybů jeho pláště, uvolnila vlastní zadržovanou vášeň a na oplátku ho políbila stejně divoce. Když sklouzl rukama k jejím bokům, aby si ji přitáhl k sobě co nejtěsněji, její tělo zahořelo intenzivní zoufalou potřebou. Sen se posunul a náhle byli oba nazí. V reakci na jeho prudké dýchání se o něj otřela. Silnýma rukama si sjednal přístup k jejímu tělu, vstoupil do ní a ona si uvědomila, že leží na zemi a on se tyčí nad ní. Zavrčel a ji zaplavil příval síly. Jeho zaťaté křivé zuby a zkroucená tvář vyjadřovaly rozkoš, kterou pociťoval v každém okamžiku jejich spojení. Nohama ho objala kolem boků a vyzvala ho k rychlejším pohybům, aby dosáhla pocitu naplnění. Otevřel oči a podíval se na ni pohledem, který mohl patřit bohu stejně jako ďáblu.
„Zdá se mi to?“ vykřikl uvnitř ní.
„Ano,“ odpověděla mezi vzdechy.
„Už jsme spolu ve snu spali, slečno Grangerová?“
„Ne,“ a bohužel to byla pravda.
„Pak jsem byl blázen,“ prohlásil, když jeho rty obemkly její, jako by z ní chtěly vymámit uspokojení.
Cítila, jak se vznáší blízko vrcholu, a pak s posledním velkolepým pohybem zasténala, když jí projela vlna uvolnění.
ooOOoo
Hermiona se probudila uprostřed orgasmu. Návrat do reality ztlumil jeho intenzitu a ji přivedlo do rozpaků, když si uvědomila, že ještě stále leží v profesorově klíně. Poslední vlna rozkoše zemřela ve chvíli, kdy ji bolest vrátila zpět do přítomnosti. V hlavě jí bušilo. Toporně se zvedla a pokusila se hůlkou rozsvítit světla. Svíčky vedle postele vzplály, ale několik žárovek prasklo.
Vzdychla a podívala se na svého profesora. Seděl zde s mrtvýma očima a s šířící se vlhkostí na jeho kalhotách pokrytých krví – posledním ponižujícím důkazu, který jasně dokazoval jejich spojení. Jako by ho bylo zapotřebí.
Náhle jí připadalo, že ho zneužila. Cítila ponížení za oba a byla vděčná, že je Snape v tomto stavu, takže se nemůže probudit a uvědomit si, co dělal a s kým. Nevěřila, že by si to užíval, kdyby byl při smyslech.
Rukou mu projela jeho rozcuchané vlasy a rozhlédla se.
„No tak pojďte, pane profesore, potřebujete koupel.“