Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Rozbitá duše

Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě

Rozbitá duše
Vložené: Lupina - 24.01. 2017 Téma: Rozbitá duše
Online preklady nám napísal:

Autor: Aurette                      Překlad: OP                    Beta: Mori               Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6408692/8/The-Occluded-Soul

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Překlad abecedně: carmy, kar

 

Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě

„Potřebovala bych oloupat a rozdrtit česnek. Bylo by to možné? Až to bude, tak bych chtěla tyhle papriky nakrájet na kostičky, oškrábat mrkve a nakrájet je na plátky, je jedno, jestli tenké nebo silné.“

Hermiona si, než vstoupila do kuchyně, rukama uhladila černé šaty a urovnala vlasy.

„Mami! Já myslela, že mluvíš  na tátu! Profesor Snape přece není kuchyňský robot!“

„Zlato, s tátou jsme si vzali jeho lékařské záznamy do kanceláře a o polední pauze jsme si je přečetli. Ujišťuji tě ale, že podle nich je de facto ve vegetativním stavu.“

„Mami! Málem jsem zešílela, když jsem je hledala! Neměla by ses mi hrabat ve věcech. A neměla bys profesora nutit pracovat!“

Hermiona přistoupila ke Snapeovi, který rychle zpracovával hromadu zeleniny. Vypadal velmi nepatřičně, když v kouzelnickém hábitu krájel v matčině kuchyni zeleninu. Pohyby jeho rukou byly hbité a úsporné. Evidentně tu hrála roli motorická paměť.

„Uklidni se, zlato. Alespoň má co dělat. Na určité úrovni si uvědomuje, že jen postává okolo. Teď ví, že pomáhá s večeří, i když se obávám, že nám zkratoval mikrovlnku. Tak přestaň vyvádět. Nechystám se z něj udělat otroka. Jen mu chci dát najevo, že je užitečný. Mám ti schovat porci?“

„Ne, Ginny říkala, že Molly toho navařila spoustu. Vždycky vaří, když je rozrušená.“

„Nemohu říct, že bych jí to vyčítala.“ Matka si otřela ruce o zástěru a přešla k lednici. „Tady. Tohle jsem vyzvedla dneska odpoledne cestou domů, abys to mohla vzít s sebou.“ Podala Hermioně dortovou krabici. „Je to karamelový dort. Jsem si jistá, že Molly má všechno pevně v rukách, ale myslela jsem, že když se nemůžeme zúčastnit…“

„To je od tebe milé, mami. Děkuju.“

„Pana Moodyho jsem neznala, ale ten Malfoyovic chlapec vypadal tak seriózně. Je těžké smířit se s tím, že je mrtvý. Je tak smutné, že jeho matku zabili a otec umírá ve vězení. Tolik jich odešlo. Strašné.“

Hermiona přikývla, najednou měla knedlík v krku. Položila dort na stůl a právě si přehazovala kabát přes ramena, když si povšimla syčivého zvuku. Vzhlédla a uviděla Snapea, jak se lehce kymácí dopředu a dozadu a vydává divné zvuky.

„Slyšel tě,“ došlo Hermioně. „Pochopil, co jsi řekla.“

„Jistěže pochopil. To jsem se ti snažila před chvílí říct.“

„Nerozumíš, mami. Draco byl jeho kmotřenec. Tu noc, co zešílel, zachránil Dracovi život. Teprve potom se zbláznil.“

„Propána!“

Helen Grangerová došla ke Snapeovi, který stále krájel papriky, kýval se u toho a tlumeně úpěnlivě naříkal. „Je mi to tak líto, Severusi. Je mi strašně moc líto vaší ztráty. Přestaňte, drahý. Prosím, přestaňte krájet.“ Snape položil nůž a ukročil dozadu. Oči mu zcela naplňoval smutek a po tvářích mu stékaly slzy. „Nebyla to vaše chyba.“

Snape se k ní otočil zády a obrátil se k Hermioně.

„Já jsem t-to nezabil,“ zajíkl se.

„To nebyl ten samý muž, Severusi. Dostal jste toho, kterého poslali na mě, ale tu noc jich bylo víc. Vy jste mě zachránil, jinak bych spolu s Dracem a Moodym zemřela i já. Nemůžete zachránit všechny.“

Snape se od ní odvrátil a pořád vydával smutné zvuky. Hermiona mu položila ruku na rameno, ale on nereagoval.

„Je mi to tak líto, Severusi. Měla jsem vám to říct.“

Zůstala s ním dalších patnáct minut, ale tvářil se netečně. Nakonec zvedla dort a zamířila k zadním dveřím, aby se vydala na Grimmauldovo náměstí, kde mělo být rozloučení s Dracem a Moodym. Ohlédla se, ale Snape se ji následovat nepokusil.

ooOOoo

Hermiona seděla v Harryho kuchyni a sledovala, jak členové Řádu chodí ven i dovnitř. V obřadu se prolínaly vzpomínky s voláním po pomstě, ale Hermiona se cítila nepatřičně.

Strávila tolik času mimo veškeré kouzelnické dění. I přes téměř každotýdenní návštěvy svých přátel se jí podařilo izolovat se od všech rozhodnutí, která byla provedena. Mnoho životů bylo ztraceno a ona stěží něco cítila. Nepřispěla k ukončení války. Navíc před svými přáteli i členy Řádu některé skutečnosti zamlčela. Bůh jí pomáhej, ona dokonce lhala i svým přátelům v mudlovském světě.

Jako by se jí svět obrátil vzhůru nohama a ona netušila, jak to spravit. Vše by bylo mnohem jednodušší, kdyby dokázala ostatním vysvětlit, proč je důležité udržet Snapea v bezpečí. Jí a jejím rodičům se to zdálo naprosto zřejmé.

Je pravda, že rodiče změnili názor, až když pochopili, v jak velkém nebezpečí byla a kolik toho Snapeovi dluží. Dvakrát zachránil jejich holčičku a někdo by se musel velmi snažit, aby se k němu po těchto zkušenostech otočili zády. Že si tohoto zraněného muže oblíbili, byl jen bonus.

Divila se sama sobě. Nebylo pro ni typické, aby chodila kolem něčeho po špičkách. Obvykle neskrývala pravdu a nevyhýbala se konfrontacím. Začala přemýšlet, zda ono spojení se Snapem nezměnilo její osobnost. Určitě jí zatemňovalo mysl. Nemohla si pomoct, ale měla pocit, že by již měla znát odpovědi, ale jako by byla slepá. Jako by část jejího mozku díky spojení se Snapeovou poškozenou myslí nepracovala správně.

Už toho bylo dost. Musela najít jiný způsob, jak tento problém vyřešit. Potřebovala, aby Harry věděl, co se děje.

Vzhlédla, když jí do zorného pole na stole vklouzl šálek čaje.

„Ahoj, Levandule. Nechceš, abych ti Daisy na chvíli podržela?“ zeptala se, posunula židli a vztáhla ruce.

„Díky. Je najezená a přebalená. Měla by brzy usnout.“

„Dnes se naplakala už dost, že?“

„To teda jo. Molly tvrdí, že děti jsou empatické, a já jí věřím. Malá rozhodně emoce během toho obřadu vnímala.“

Hermiona malou kolébala v náručí.

„Nemyslíš, že máme všichni schopnost vcítit se, jenže čím jsme starší, tím víc nám v tom naše mysl brání?“ otázala se.

„Profesorka Trelawneyová si to myslela. Předpokládala, že všichni máme nějaký dar, jen někteří z nás ho utlumili, aby neslyšeli ‚každodenní skuhrání pomíjivého světa‘.“

Obě ženy se potichu zasmály tomu, jak se Levanduli povedlo napodobit její oblíbenou učitelku. Přišel Ron a zapadl do křesla naproti nim.

„Čemu se smějete?“

„Ničemu a tak trochu všemu,“ odpověděla Hermiona.

„Prostě jen tak,“ dodala Levandule.

„Hermiono, jak se vede? U rodičů vše v pořádku? Ginny povídala, že máte nového psa.“

Hermioně se kvůli té lži stáhl žaludek. Daisy začala být neklidná.

„Jo-o, je to dob-ré. Jsem v po-řádku.“

„Víš, pes není…“

„Já vím, Rone. Já vím,“ potřebovala tuto konverzaci co nejrychleji přesměrovat jinam. „Nějaké novinky o těch, co jsou za ten útok zodpovědní?“

„Jo. Ten chlap, co ho Snape proměnil v kámen, nevydržel Harryho nitrozpyt. Prozradil nám jména několika nových Smrtijedů, o kterých jsme předtím neslyšeli, a také, kde se v Brightonu ukrývá Mulciber. Bohužel se tam nemůžeme dostat. Mají tam nějaké smrtící ochranné kouzlo. Každý, kdo se přes ně snažil dostat a neměl Znamení zla, umřel. Harry si je docela jistý, že Pán Zla tam není, ale zdá se, že Mulciber momentálně dělá hodně rozhodnutí místo něj. Na jeho příkaz odstranili Draca a Moodyho a snažili se dostat i tebe a Nevilla. Škoda, že toho parchanta Snape taky nesejmul. Tito druhořadí Smrtijedi nejsou zdaleka tak chytří, jak byla stará garda. Jsem vděčný Snapeovi za zneškodnění Lestrangeových a ostatních. Mulciber a Yaxley jsou jediní, kteří zbyli ze staré party. A to nepočítám Goyla a… jsi v pořádku?“

„Jo,“ odpověděla Hermiona a podala Daisy zpátky její matce. „Jen se mi na chvíli udělalo nevolno. Cos to povídal?“

„Že už máme nějaké stopy. Doufejme, že nás posunou dál ve vyšetřování.“

Oba se napili čaje. Hermiona se pokoušela vyčistit si hlavu od podivného pocitu, který ji na chvíli přepadl.

„Nevěděla jsem, že Harry umí nitrozpyt,“ pověděla po chvíli.

„Jo, začal se o něj více zajímat díky Dracovi. Tvrdí, že v něm nějak extra nevyniká, ale myslím si, že je v něm dost dobrý. S jistotou dokáže říct, když někdo lže.“

„Takže ho Draco učil?“

„Ne, jen ho popostrčil správným směrem.“

„Zdá se, že je nitrozpyt pro bystrozory velmi užitečný. Nepřemýšlels o tom, že by ses ho taky naučil?“

„Ne, nemám na to buňky. Raději sleduju podezřelé. Výslech nechávám na ostatních. Dostal jsem za úkol zjistit, jak se dostat do Mulciberova úkrytu.“

Hermiona se mu chystala nabídnout pomoc, když jí zazvonil telefon. Omluvila se, a přestože věděla, kdo volá, odešla od stolu. Telefonní spojení bylo v kouzelnickém domě jako vždy strašné.

„Ano, mami?“

„Hermiono! – Pryč! Jeho oči – ven ze dveří! Snažila jsem se ho zastavit – ale on ne – Tvůj – tec říká, že ti mám dát – ihned.“

„Dobře mami, už jsem na cestě. Hned jsem tam.“

„Problém?“ zeptal se Ron.

„Tak trochu. Rodičům se zatoulal pes. Opravdu bychom ho neměli nechávat puštěného bez vodítka. Musím jít domů a najít ho.“

„Podle mě za to psi nestojí.“

„Já vím, Rone, já vím.“ Hermiona se omluvila, rozloučila se a spěchala za svými rodiči.

ooOOoo

„Co se stalo?“ ptala se Hermiona hned, jak vešla do dveří. Všimla si, že Snapeovy pečlivě rozmístěné ochrany se vypařily. Rychlý pohyb hůlku jí ukázal, že zmizely z celého domu.

„Byl v pohodě,“ odpověděl otec. „Po obědě jsme uklidili a pak jen tak seděl. Tvá kočka si jako první všimla, že je něco špatně. Zasyčela a seskočila mu z klína.“

„Nožka mu seděl na klíně?“

„Jo, ale Snape mu nevěnoval sebemenší pozornost. Když zasyčel, tak jsem zahlédl, že má Snape takový podivný výraz v očích. Ztuhla mi z něj krev v žilách. Byl ve střehu a měl vztek. Víc než jen vztek. Byl na něj vysloveně děsivý pohled.“

„Pak se jen postavil, přešel ke dveřím a vyrazil na dvorek,“ dodala máma. „Běžela jsem vedle něj a snažila jsem se ho dostat zpátky do domu, ale absolutně mě ignoroval. Potom se přemístil. Utíkali jsme zpět a zavolali ti. Tvůj otec měl strach, jestli neodešel proto, že se ti mohlo něco stát.“

„Já byla v pořádku. Když jste volali, mluvila jsem s Ronem a Levandulí.“

„Co ta jejich holčička?“ pokusila se matka nervózně odvést řeč jinam.

„Je krásná,“ odpověděla Hermiona roztržitě. „Myslíte si, že bych ho měla jít hledat?“

„To se ptám i sám sebe,“ řekl otec. „Kde bychom ho ale měli hledat? Můžeme udělat jen jediné. Doufat, že se vrátí domů.“

„Stane se něco strašného,“ pověděla svým rodičům. „Bojím se, že se stane něco zlého.“

ooOOoo

Snape se té noci již nevrátil a byl pryč i celý pátek. Hermiona seděla dlouho v pokoji pro hosty, hladila Křivonožku a zírala do zdi. Doufala v nějaký náznak, impuls nebo pocit, ale jako by se Snapem ztratili mezi sebou spojení. Tu noc se v jejích snech neobjevil. Neměla žádnou představu, kam by měla jít, nebo jak by ho měla zachytit. Dokonce i její naprostá jistota, že je to právě ona, kdo mu dokáže pomoci, se vypařila.

V pátek odpoledne již plně propadala zoufalství, když pocítila, jak se její medailon zahřál. Chytla ho do ruky a přečetla si zprávu od Ginny. Ta ji žádala, aby co nejdříve přišla do hlavního štábu. Hermioniny nervy byly napnuté k prasknutí, když popadla plášť a vytáhla hůlku z rukávu.

ooOOoo

„Hermiono! Jsem tak ráda, že jsi tady!“

„Co se stalo, Gin?“

„To Snape.“ Hermiona nemohla zabránit všem rozporuplným emocím, které se jí na okamžik vepsaly do obličeje. Naštěstí byla Ginny příliš roztržitá, než aby si toho všimla.

„Co provedl?“

„Zase začal zabíjet. Minulou noc zaútočil na Mulciberovou skrýš.“

Hermioně se málem udělalo špatně. Došla do kuchyně a musela si sednout.

Ginny si dřepla k ní. „Harry říkal, že jsi byla docela naštvaná, když se ho tehdy chystal zatknout. Myslela jsem, že bys to měla nejdříve slyšet ode mě. Snape je pořád šílený, Hermiono. Zmasakroval osm lidí včetně Malcibura a nechal je před jejich úkrytem v Brightonu. Těla našli mudlové. Některé Smrtijedy nebylo možné ani identifikovat. Ministerstvo se to snaží s mudly urovnat, ale je to pro ně obrovská zátěž.“

Hermiona si začala dávat všechny informace dohromady a zasténala. Rozhovor, který vedla s Ronem tu noc před jeho útěkem a během kterého cítila podivnou závrať. Hovor od rodičů o pár okamžiků později. Divný pocit odpojení, který cítila celou noc a den. Snape jí nějakým způsobem četl myšlenky. Slyšel, co Ron povídal, nebo se to k němu nějak přeneslo a pak mezi nimi přerušil spojení. Dostal, co chtěl, a ji prostě odhodil.

„Byl zraněný někdo nevinný?“ zeptala se šeptem.

„Ne. Pouze Smrtijedi.“

„Jak se ví, že to byl on?“

„Viděli ho. Nějaký mudla ho popsal velmi podrobně.“

„Och, bože, slituj se. Kolik zbylo z jeho duše?“

Ginny se na ni s obavami podívala. „Co tím myslíš?“

„Můj výzkum. Pokaždé, když Snape zabije, tak se jeho duše rozpadá. Musel uložit všechny střepy v nějakém neživém předmětu, aby je udržel pohromadě, jinak by jeho naděje na přežití ztroskotala.“

„Uložit? Myslíš, jako se to dělá u viteálu?“

„Přesně jak se to dělá s viteálem.“

„Svatá Kirke, Hermiono, to znamená, že je jako…“

„Není. Klíčem je záměr. Pán Zla chtěl být zlý. Chce žít věčně. Nevím, jaký je Snapeův záměr, ale z Harryho vzpomínek vím, že není zlý. Každá smrt, kterou má na svědomí, ho bolí. Kdyby se poddal zlu, tak by ho to nezraňovalo. Mluvila jsem s Remusem, Minervou a Kingsleym. Snape ve skutečnosti nikdy před tou nocí na Astronomické věži nikoho nezabil. Způsobil smrt, to ano. Ale jestli někdy někomu vzal život vlastníma rukama? To ne. Jsem přesvědčená, že Brumbál a Snape měli plán. Měl zabít Brumbála, ale něco se pokazilo. Nevím však co.“

„Jako bych slyšela Rona.“

„Vím. Myslím si, že Ron měl celou dobu pravdu. Správná odpověď nemusí být vždy logická. Pouze pravda. To je ten důkaz, který mi uniká.“

„Pokud prokážou, že je ohledně ředitelovy smrti nevinný, mohl by se dostat na oddělení Januse Paklíče a ne do Azkabanu, kde by ho zcela určitě čekal polibek od mozkomora. Podle toho, cos říkala, tak z něj asi stejně nezůstalo moc toho, co by si mozkomorové mohli vzít.“

Hermiona cítila, jak jí po Ginnyiných slovech běhá mráz po zádech.

„Ginny, musím jít.“

„Jsi si jistá? Myslím, že bys měla počkat. Harry říkal, že můžeme očekávat velkou odvetu Pána zla, jen aby všem dokázal, že ho Snape neděsí.“

„Ne, jen jsi něco řekla. Myslím, že jsem si právě uvědomila, co jsem ve svém výzkumu opomněla. Musím to jít zkontrolovat. Budu opatrná. Uvědomuju si nebezpečí, které mi hrozí, Gin. Žádné další pobíhání na hranicích obou světů, slibuju.“

„Chceš, abych šla s tebou? Máma se o děti postará.“

„Ne. Jen by ses koukala, jak se hrabu v knihách. Později ti pošlu zprávu, že jsem v pořádku.“

Ginny ji objala. „Jsi si jistá, že jsi v pohodě?“

„Je vůbec někdo z nás v pohodě, Gin?“

„Ne. Myslím, že nikdo z nás nebude již nikdy zcela v pořádku.“

ooOOoo

Hermiona se přemístila ke svému bytu. Objevila se na odlehlém místě u stromů v parku na protější straně ulice. S hůlkou v ruce se pozorně rozhlédla po okolí, zrušila zastírací kouzlo a přeběhla ulici.

Jakmile byla uvnitř svého bytu, zamkla a zakouzlila dveře a okna. Vytáhla z úkrytu myslánku, aby přidala poslední vzpomínku. Seděla na pohovce a bez jakékoliv přípravy do ní ponořila tvář. Cítila známé sklouznutí mysli do vzpomínky.

ooOOoo

Voldemort neměl vlastní tělo. Byl jenom rakovinovým výrůstkem na bolestí zmítaném těle Petra Pettrigrewa. Obdivoval svůj pokrok ve vysokém otáčivém zrcadle, jež stálo před jeho trůnem. V sídle Lestrangeů se nacházeli pouze dva další Smrtijedi. Belatrix, jejího manžela a jeho bratra spolu s mnoha dalšími vystopoval a zabil ten šílený samozvanec, který býval jejich druhem. Dolohov a Avery drželi hlídku po boku svého pána a čekali, až bude dostatečně silný, aby se přenesl do svého vlastního nového těla.

Pettigrew, již neschopný mluvit, sténal a rozptyloval Pána zla od obdivování sebe sama. Najednou se ozval nějaký zvuk. Nepřirozený zvuk.

Hermiona cítila strach, jenž vyzařoval z toho netvora, jenž by se mohl opět stát Panem zla, kdyby měl dostatek času. Tušil, že smrt se pro něj opět plíží, a přestože nad ním neměla moc, stejně měl znepokojující strach, že jeho síla se zmenší pokaždé, když nad ní vyhraje. Dva roky mu trvalo, než se mu podařilo vypadat tak jako teď. Povedlo se mu to mnohem rychleji než naposled, ale nebyl si jistý, zda by to v případě nutnosti opět dokázal.

Hermiona zaměřila svůj zrak na část Pána zla, kterou v odrazu zrcadla dokázala zahlédnout. Viděla ho poprvé.

Dolohov a Avery se rychle přesunuli mezi Pána zla a dveře. Snape však přišel zezadu. V téže místnosti byl už nějakou chvíli. Smrtelně bledý se zmítal v křečích, ale stejně byl děsivý.

Zírala na jeho chůzi, podívala se mu do očí, na jeho ruce a poprvé jasně pochopila, co vidí. Snape netrpěl záchvaty. Netrpěl žádným mudlovským poraněním mozku. Jednoduše mu chybělo příliš mnoho kousků duše. Vypadal jako hračka mozkomorů. Jako by ho jeden z nich políbil, ale polibek nedokončil.

Toto se jí snažil říct v těch snech. Nesnažil se ji políbit. Snažil se jí naznačit, že již v podstatě políben byl.

Sevřel na hrudi vlastní viteál, třesoucí se rukou držel ten talisman, který obsahoval střípky jeho zlomené duše. Přesto se mu ruka netřásla, když pozvedl hůlku. Jakmile ta chvíle nadešla, byl pevný jako skála. Soustředil se na části duše, které měl pořád v sobě, a použil svou sílu na to, v co mylně věřil, že musí udělat.

Světla zhasla. Pán zla křičel jako vyděšené dítě a Hermiona byla vymrštěna ze vzpomínky.

ooOOoo

Než se Hermiona vrátila do domu rodičů, zastavila se ještě v Bradavicích, aby si ze zdejší knihovny půjčila Stříbrné dýky, zlatá pravidla od Harveye Omixe. Když teď získala mnoho nových informací, nastal ten správný čas, aby si knihu opět přečetla. Roztržitě přečetla kopie starodávných textů od Spragua, Windlasse a Eiderfolda. Článek Delphinia Spragua toho osvětloval nejvíce, ale nechtěla se k němu vracet kvůli tomu, že ho v její eseji Snape znevažoval. Což bylo neomluvitelně hloupé.

Večer strávila Hermiona výzkumem. Rodiče a dokonce i kočka byli zamlklí. Pravidelně ji kontrolovali a nosili jí jídlo, ale jinak se drželi z dohledu a potichu sledovali televizi ve své ložnici.

Odbila jedna hodina v noci, když pocítila tu podivnou závrať podruhé. Byla si jistá, že Snape se s ní opět spojil. Uvažovala, proč to zopakoval. Doufal, že ona bude znát místo pobytu jeho dalších možných obětí? Nebo se až teprve teď dokázal vzpamatovat dostatečně na to, aby se s ní spojil? Jak velké měl bolesti? Pořád mu ty střepy ubližovaly? Nebo už v něm všechny ztráty vyhloubily nicotu, kde ty polámané kousky rozbité duše mohly volně plout, aniž by jen zavadily o jiskru v jeho nitru?

Hermiona již chápala, co dělal. Ale předpokládala, že by jeho plán mohl fungovat pouze tehdy, pokud se mu podaří udržet kousky jeho duše v jednom neživém předmětu, dokud mu ona nebude schopna pomoci. Před několika měsíci nechal svůj viteál v nemocnici. To je důvod, proč se Snape tak puntičkářsky vyhýbal zabíjení. Ne protože byl na sebe tak hrdý, ale protože to znamenalo, že jeho šílený plán byl ještě proveditelný. Tedy až do včerejšího večera, kdy pomstil smrt Draca a vyrval několik dalších kousků své duše.

Jak velikou duši člověk má, byla metafyzická otázka přesahující Hermioniny schopnosti. Ale když viděla, jak zabíjel Voldemorta podruhé, získala pocit, že mnoho z ní již nezbylo.

Tyto poslední vraždy mu vzaly jeho vědomou mysl. Našli ho v příkopě na okraji mudlovské vesnice, kde ležel a ustavičně se zmítal a blouznil. Ošetřovali ho, uklidnili ho, dokonce se snažili o zlepšení jeho příznaků. Operace měla obnovit neurologická poškození, ale nemohla znovu spojit části duše, které každodenně svíral v rukou. Jeho pokus o spontánní uzdravení dal mysl opět dohromady, ale nechal ho téměř v katatonickém stavu.

Nakonec tam den co den jen tak seděl a čekal na povel, příkaz, zdvořile formulovaný požadavek – byl jako prázdná schránka pouze jednu nebo dvě příčky nad těmi chudáky, kteří dostali v Azkabanu polibek. Ale jeho jiskra mu zůstala. Pořád měl důvod, jenž ho poháněl. Ještě stále měl misi. Mohl sáhnout do svých zásob a jednat. Dokázal se vynořit z oné nicoty a spojit se s ní, uklidnit obavy rodičů, číst jí myšlenky… a navštívit ji ve snech.

Hermiona mnohému již rozuměla, ale nemohla mu pomoci, dokud se opět nesetkají. Do postele šla s nadějí, že by se jí mohl zdát sen.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 15.01. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: MasterFlu - 20.05. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Hmm, jsem zvedava, zda se sen opravdu objevi Moc dekuju!

Re: Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě Od: margareta - 25.01. 2017
Souhlasím s grepik. Taky mě štve, ten lemon jeden fousatej. Vždyť ho zničil! Je z něho teď robot na zabíjení a pomoct si nemůže. Doslova se potácí mezi kousky svého já a vnímá jenom Hermionu. Ještě štěstí, že ji vnímá jako objekt, který musí chránit, jinak kdoví, co by mohl udělat. Od jejího myšlení se mu taky odvíjí i vztah k ostatním. Kdyby na ní nebyl tak závislý, mohl by je klidně pomordovat všechny a nebylo by, kdo by ho zastavil. Strašně se těším na pokračování! Je to skvělé!!! Moc děkuji!

Re: Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě Od: grepik03 - 24.01. 2017
Carmy, kar, Mori, děkuji čarodějky za skvělý překlad další kapitoly ♡ Povídka je čim dál tim víc napínavější a zajímavější. Naprosto chápu Hermiony snahu o vrácení Severuse mezi "živé ". Autorka umí bolestne vystihnout jeho pocity, i když jde vlastně jen o domněnky ostatních. ...Ten chlap je sice momentalne magor, ale nejde ho neobdivovat a nemilovat.. Pokud byla Brumbalova domluvena "vražda " jeho prvním zabitím, tak ho ten bláznivý milovník citronu úplně zničil, štve mě! Budu se těšit na další kapitolu ♡

Páni, toto je skutočne veľmi neobvyklé poňatie. 8o Ale páči sa mi, som napnutá, ako to Hermi zvládne.

Re: Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě Od: prodavacka - 24.01. 2017
Ahoj, to je úžasné čtení a čím dál napínavější. Těším se na rozuzlení, ale nemusí být hned zítra, to by byl moc brzy konec.Děkuju.Zdraví Prodavačka

Konečně se to začíná rozmotávat, aby se to mohlo zase jiným způsobem znovu zamotat. Snapeův smutek je srdcervoucí. Díky holky.

Re: Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě Od: Neprihlásený - 24.01. 2017
Brr, je to ponuré. Hermioně nezávidím...

Úžasná kapitola, i když velice smutná. Ale konečně mám spolu s Hermionou pocit, že tomu začínám rozumět. Jsem napnutá, co přijde dál. Veliké díky všem zúčastněným překladatelkám!

Povídka se mi líbí čím dál víc, je zvláštní, napínavá, místy vtipná - jsem zvědavá, kdy praskne totožnost psa, kterého si pořídili Grangerovi :-) Díky všem překladatelkám.

Ach, to byla velmi smutna a presto krasna kapitola. Dekuji!

Trochu se ztrácím v časové ose... Asi si budu muset povídku projet ještě jednou - zřejmě mi přes Advent něco vypadlo. Ale to nic neubírá na skutečnosti, že příběh je nesmírně zajímavý a napínavý a já se moc těším na pokračování. Díky, všechny zúčastněné holky :)

Re: Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě Od: makyboris - 24.01. 2017
Tenhle příběh je prostě jedinečný! Grangerových jsou úžasní lidé a moje moc oblíbené postavy. Povídka je vtipná, napínavá, romantická...prostě směska všeho ve skvělém provedení. Moc za povídku děkuji a těším se na další kapitolu.

Re: Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě Od: silrien - 24.01. 2017
Je to napínavější a spletitější s každou kapitolou. Vážně mu dokáže Hermiona pomoci? Jsem zvědavá na ten sen, přijde-li. Moc děkuji

To bylo tak strašně smutné... víc k tomu asi nedokážu napsat, omlouvám se.

Prehľad článkov k tejto téme:

Aurette: ( Online preklady )05.06. 2017Kapitola 20. Spojení spojených
Aurette: ( Online preklady )23.05. 2017Kapitola 19. Konečné vítězství
Aurette: ( Online preklady )02.05. 2017Kapitola18. Had útočí
Aurette: ( Online preklady )11.04. 2017Kapitola 17. Vyložit všechny karty na stůl
Aurette: ( Online preklady )31.03. 2017Kapitola 16. Život ohrožující odhodlaní zubaři
Aurette: ( Online preklady )21.03. 2017Kapitola 15. Dva kroky vpřed a jeden vzad
Aurette: ( Online preklady )08.03. 2017Kapitola 14. Někam patřit
Aurette: ( Online překlady )28.02. 2017Kapitola 13. Spáč se probouzí
Aurette: ( Online preklady )21.02. 2017Kapitola 12. Sbírání kousků
Aurette: ( Online preklady )14.02. 2017Kapitola 11. Vůle k životu
Aurette: ( Online preklady )07.02. 2017Kapitola 10. Třetí volba
Aurette: ( Online preklady )31.01. 2017Kapitola 9. Utržený z řetězu
Aurette: ( Online preklady )24.01. 2017Kapitola 8. Odplata pro Zlaté dítě
Aurette: ( Online preklady )17.01. 2017Kapitola 7. Hlídací pes
Aurette: ( Online preklady )10.01. 2017Kapitola 6. Útočiště
Aurette: ( Online preklady )22.11. 2016Kapitola 5. Smrt Pána zla
Aurette: ( Online preklady )08.11. 2016Kapitola 4. Propuknutí šílenství
Aurette: ( Online preklady )25.10. 2016Kapitola 3. Nekončící vigilie
Aurette: ( Online preklady )11.10. 2016Kapitola 2. Sen začíná
Aurette: ( Online preklady )27.09. 2016Kapitola 1. Chytat se stébel a klacků
. Úvod k poviedkam: ( Online preklady )20.09. 2016Rozbitá duše - úvod