Komnata ztracených snů
autor: Mundungus42
překlad: Jacomo betaread: Ivet
banner: arabeska
Originál The Room of Lost Dreams najdete na
https://www.fanfiction.net/s/4097276/3/The-Room-of-Lost-Dreams
Kapitola třetí
Ta slast! Heslo se nezměnilo anebo byl chrlič úplně padlý na hlavu, takže Hermiona se teď vznášela ve vaně plné vody vonící po šeříku, která jí z těla odplavovala bolest a smutek. Bylo to už tak dávno, kdy se ocitla opravdu sama a mohla si dovolit naplno odpočívat.
Pobyt v tichu byl tak nezvyklý, že se jí stále otáčela kolečka v hlavě; zvažovala všechna pro a proti u různých materiálů na Georgeovo nové ucho, sestavovala seznam knihoven, které projde kvůli vlkodlačí otázce, dumala nad tím, jestli by pro Teddyho nebyla vhodnější mudlovská bojová umění, a napůl si přála zjistit, kdo chtěl při školním trestu vojet Draca Malfoye.
Nakonec se její myšlenky vrátily k tajemné černé knize. Cítila se koupelí osvěžená na těle i na duchu a asi by byla škoda nevyužít soukromí. Přesunula se k místu, kde ležela její kabelka. Osušila si ruce ručníkem, vytáhla knížku ven a otevřenou ji položila na okraj vany.
Mávla hůlkou a pronesla: "Specialis Revelio!"
Knihu okamžitě zahalila purpurová záře. Zvláštní, kdyby byla kniha prokletá, měla by mít rudou barvu, nebo v případě, kdyby v ní byla neutrální magie, tak modrou. Jak mohla obsahovat obojí? Úvahy náhle přerušil záblesk světla z jejího kouzla, které vytvořilo stínový obraz otevření knihy a pera, které do ní píše.
Takže magie se aktivuje, když bude kniha otevřena a bude do ní psáno. Závěrečná část kouzla měla ukázat, o jakou magii jde, ale kniha se začala chvět. Pak se přímo roztřásla, a než mohla cokoliv zjistit, začala klepat o okraj vany. Nakonec se převrátila na hřbet, zběsile mávala deskami a Hermionino kouzlo se s hlasitým ´puf´ rozplynulo.
Na to kniha ztichla a zůstala před ní ležet s jakoby samolibým výrazem otevřená, nevinně šustící stránkami.
Tolik k neviditelnému inkoustu.
Přesto nevypadala jako některý z viteálů, které Hermiona v minulosti viděla. Když na ty Voldemortovy použila kouzlo, rozzářily se doruda, a ona si nedokázala představit, že by bylo jakékoliv rozdělení duše bůhvíjak laskavé. Dokonce i kdyby nešlo o viteál, neměla tušení, o co šlo, nebo co by to mělo dělat. Domnívala se, že nemůže ublížit, když se zeptá.
Šátrala v kabelce, až našla, co hledala: samozapisovací brk. Jestli účelem knihy bylo čtenáře-pisatele ovlivnit, když se jí nedotkne, bude síla knihy slabší.
Poťukala na brk koncem hůlky, takže se napřímil a s očekáváním se vznesl nad prázdnou stránku.
"Zdravím," řekla. Brk to slovo naškrábal na papír.
Inkoust jako by se do něj vsákl, ale těsně před tím, než zmizel, se zachvěl a přeskupil.
Co jsi sakra zač?
"Vtipné, já jsem se chtěla zeptat na totéž," naškrábal brk její odpověď.
Jak píšeš? Nedokážu nic vycítit.
"Čekáš, že ti odhalím svou identitu, když jsi mi neřekl, co jsi zač?"
Inkoust se vytratil, což Hermiona identifikovala jako jeho verzi zamyšlení.
Nejsem hračka. Pohráváš si se mnou na vlastní nebezpečí.
"No, jestli nejsi kniha křížovek, tak co jsi?"
Tohle je zápisník obsahující poznámky k výzkumu daleko za hranicemi tvého chápání.
Hermiona pobaveně zaregistrovala, že její výsměšné odfrknutí bylo přepsáno jako ´Hm´. "Ach, opravdu?"
Jestliže nemám tu čest oslovovat někoho s úrovní mistra nebo ještě vyšší, tak odprejskni.
"Technicky vzato oslovuješ samozapisovací brk. Nicméně ti mohu výměnou za předmět tvého výzkumu sdělit svoje akademické zařazení."
Ne, a ten trik byl naprosto zřejmý. Musíš být z Nebelvíru.
Hermiona se zamračila. Knihu musel vytvořit havraspár nebo zmijozel, když převzala zrovna tyhle manýry. Zuřivě přemýšlela, a pak odpověděla: "No, jestli si přeješ být ztracen v mlhách času, s potěšením ti pomohu tím, že tě přeměním na kámen a hodím do jezera."
Myslím, že zjistíš, že zničit tento zápisník je mnohem těžší, než předpokládáš.
Takže zmijozel. Havraspár by poznámku o ztraceném výzkumu považoval za romantickou. Uvědomila si, že se na svého neviditelného protihráče usmívá. "Možná nemám v kapse mistrovský diplom, ale o tom, jak svět zbavit umíněných magických artefaktů, něco vím."
Přál bych si, abys zbavila svět sebe.
"Jsi nepříjemný ke každému, kdo tvou knihu najde, nebo máš jen vztek, že jsem obešla tvoje detekční kouzla?"
Nebelvíři jsou neopatrní. Je jen otázkou času, kdy uděláš chybu.
"To znovu nastoluje otázku, jestli tě mám nebo nemám hodit v noci do jezera. A upřímně, zvládla jsem psát do knihy, aniž bys byl schopen říct, kdo jsem. Co tě vede k tomu, že budu mít merlinvíjak velké problémy s tvojí likvidací?"
Ach ano, tvoje Specialis Revelio bylo skutečně impozantní. Možná sis všimla, že dlouho nefungovalo. Jdi do toho a vyzkoušej levitační kouzlo nebo nějakou jinou formuli pro pohyb a uvidíš, jak zabere.
Hermiona byla rozpolcena mezi podrážděním a obdivem ke schopnosti knihy zprostředkovat sarkasmus. "Takže máš zabudovaná protikouzla. Škoda, že jsem příliš daleko na to, abys cítil můj bezmezný obdiv."
Tvoje matka tě očividně nenaučila zacházet s neznámou magií s respektem.
"To bude velmi pravděpodobně tím, že moje matka je mudla."
Inkoust z její poslední poznámky se téměř úplně vytratil. Hermiona hleděla na prázdnou stránku, překvapená, že ta zmijozelská kniha neřekla k jejímu původu něco urážlivého.
Tak hele, je jasné, že nejsi úplně hloupá, i když jsi otravná. Ale musíš pochopit, že ti nehodlám ukázat obsah tohoto zápisníku, aniž bys mi neumožnila posoudit tvé znalosti a záměry.
"Díky za vyslovení důvěry, ale já ti to nehodlám dovolit z toho velmi prostého důvodu, že neuzavírám dohody s něčím, o čem nevím, kde to má mozek."
V tom případě musíš mít s Buclatou dámou těžký život.
Zvláštní. Zmijozel, který nejen že zná Buclatou dámu, ale taky ví, že se jí tak říká? "Čekáš, že uvěřím, že jsi jen mechanismus, který chrání informace uvnitř?"
A proč bych neměl být?
"Protože jsi mě nevyzval k zadání hesla nebo po mně nechtěl, abych se nějakým způsobem identifikovala, nezaútočil jsi na mě a ani ses mi nepokusil nabourat do hlavy. Pokud se nejedná o nějaký druh testu, který má ukázat, jestli jsem natolik hloupá, abych se díky tomu zastrašování odhalila sama."
Fajn. Tak mi řekni heslo.
S pohledem upřeným na knihu svraštila obočí. "Nevěřím, že nějaké existuje. To bys ho vyžadoval okamžitě."
Zrovna tobě to budu vykládat.
Hermiona se na chvíli zamyslela. Jediný další očarovaný předmět, u kterého viděla takhle komplikované ochrany, byl Pobertův plánek. Bylo možné, aby tato kniha měla stejné tvůrce?
"Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti," pronesla.
Těší mě, že to slyším. Bohužel mi to stále neříká, kdo jsi, nebo proč chceš přístup k mému výzkumu.
"Já ani nevím, jestli chci přístup k tvému výzkumu," zaprotestovala. "Nechceš mi povědět, čeho se týká!"
Tak proč mě obtěžuješ? Jistě na světě existují méně hádavé knihy.
Hermiona zaťala zuby. "Protože ať už jsi kdokoliv, dal jsi dohromady působivou skladbu ochranných kouzel a já jsem zvědavá, co mají chránit. Nicméně je zřejmé, že se nepřeješ být kýmkoliv přečten, a já si myslím, že to nejmenší, co po tvém trápení můžu udělat, je ti vyhovět. Sbohem."
Otřela si koupelí svraštělé prsty do ručníku a chystala se knihu zavřít, když tu se na stránce objevila tři slova.
Jsou to lektvary.
"Cože?"
Výzkum v této knize. Je celý o lektvarech. Kniha nechala ta slova vyblednout. Máš ráda lektvary?
"Nic proti nim nemám," pronesla poněkud zmatená změnou přístupu knihy. Nebo čehokoliv, co se na té začarované věci změnilo. "Jen ten učitel mohl být lepší."
Ne že bych to neznal. Ale mohlo by to být horší. Kdybys nebyla tak dobrá ve formulích, bylo by nemožné, aby ses vloupala do jeho skladu.
Hermiona ztuhla. Jak proboha mohla kniha tohle vědět? Očividně nebyl samozapisovací brk dostatečnou bariérou. Poslala ho obloukem zpátky do kabelky a rukou zabalenou v ručníku knihu zaklapla.
Když vylézala z vany, kvůli většímu bezpečí ještě přikryla knihu vlhkým ručníkem, pro případ, že by měla schopnost špehovat víc než jen její mysl. Po zběžném osušení vklouzla do županu a začala si rozčesávat zacuchané vlasy. Během postupného propracovávání od konečků vlasů k hlavě se v duchu probírala bizarním rozhovorem, který s knihou vedla.
Nešlo o nic jiného než o slovní souboj, dokud neodhalila střípek osobní informace - že její matka byla mudla. V tu chvíli zápisník změnil přístup a snažil se vznášet logické námitky. Ale pak se zmínil o jejich učiteli lektvarů, jejích schopnostech ve formulích a vloupání do skladu přísad.
Nejméně rozuměla té poznámce o vloupání. Tón zápisníku vyzníval téměř spiklenecky, jako kdyby v tom byl nějak zapojený. A co s tím měly společného její dovednosti ve formulích? Vkradla se do skladu v momentě, kdyby byl během vyučování ponechán otevřený. Jediné kouzlo, které použila, bylo to na zvětšení objemu její tašky, aby ji přizpůsobila přísadám do mnoholičného lektvaru, ale to nebylo nijak výjimečné, přestože se učí až ve čtvrtém ročníku.
Nebo možná ta kniha nelhala, když tvrdila, že ji nemůže vycítit. Možná si vyvodila vlastní závěry o její identitě z toho, co řekla, nebo jak to řekla. V tom případě by mohla identifikovat tvůrce knížky tím, že zkusí zjistit, která osoba s mudlovskou matkou se kamarádila nebo se znala s někým natolik vážně se zajímajícím o lektvary, aby si na toto téma vedl samostatný zápisník o výzkumech.
Zřejmou odpovědí byla Harryho maminka, což by znamenalo, že zápisník patřil profesoru Snapeovi. Podle toho, co jim Harry řekl o jeho vzpomínkách, než se ti dva ocitli v různých společenských vrstvách, kamarádili spolu a Snape do ní byl zamilovaný.
Se záchvěvem vzrušení znovu sáhla po knize zabalené do ručníku a zastrčila ji do kabelky. Použila na sebe rychlé sušící kouzlo a prolétla prázdnou chodbou, co jí nohy stačily.
Musím si pro prozkoumání téhle knihy najít klidné místo, přemýšlela usilovně. Nějaké, kde nebudu vyrušována, dodala spěšně.
Když se před ní objevily známé dveře do Komnaty nejvyšší potřeby, málem omdlela úlevou. Uvnitř se nacházela útulná místnost se stolem, širokou nabídkou automaticky píšících brků a svazků odborných časopisů o formulích.
Při vytahování zápisníku z kabelky se jí třásly ruce. Položila ho na stůl, sundala vlhký ručník a s použitím jeho cípu knihu švihnutím otevřela. Samozapisovací brk se vznesl nad stránky a čekal na její pokyny.
Náhle zjistila, že nemá tušení co říct. Měla by pokračovat v hraní dle předpokladu knihy, že je Lily? Bylo to vzhledem k tomu, že Lily si vzala Jamese Pottera, vůbec schůdné řešení? Nemluvě o tom, že si stále nebyla jistá záměry zápisníku nebo jeho tvůrce.
Jenže zápisník ji předběhl.
Jsem mrtvý, že ano?
"Proč to říkáš?" zeptala se Hermiona opatrně.
Protože ses vrátila i poté, co sis uvědomila, kdo jsem.
"Co to jako má znamenat?" zeptala se s nádechem příkrosti.
Dala jsi jasně najevo, že už se mnou nechceš nikdy mluvit. A teď mi řekni, jak jsem zemřel. Minimálně tohle mi dlužíš.
"Nechápu, proč bych ti měla něco dlužit," řekla. "Když nic jiného, zachránila jsem tě před mimořádně nudnou věčností pod sedákem."
Nicota je lepší než nevědomost.
"Když to říkáš."
Nechme toho. Jak jsem umřel?
"Na hadí uštknutí."
Nemožné, odpálkovala ji kniha. Vytvořil jsem si imunitu na každý známý hadí jed, nemluvě o většině ostatních jedovatých látek.
Hermiona si vzpomněla na text z učebnice Prince dvojí krve a ušklíbla se. "Proč bys prostě u sebe neměl bezoár?"
Nemůžeš si strčit bezoár do krku, když jsi svázaný nebo jinak znehybněný.
"Což se člověk naučí při bratříčkování s Mulciberem a Averym."
Ve skutečnosti to byl Lucius Malfoy. A moji kamarádi aspoň nikdy nic nepředstírali, na rozdíl od těch tvých. A teď mi řekni o tom hadovi, co mě zabil.
"Tahle posedlost vlastní smrtí nemůže být zdravá," poznamenala Hermiona, která nijak netoužila bavit se s potencionálně prokletým předmětem o viteálech. Nechtěla mu poskytnout jakékoliv nápady.
Pokud jsem mrtvý, jak by to mohlo ovlivnit mé duševní zdraví? Spolkl mě nebo co?
"Nebyl to obyčejný had," odpověděla Hermiona opatrně. Brk se zastavil nad stránkou, jako kdyby čekal na zbytek informace.
Bazilišek?
"Ne, ale byl vylepšený velmi temnou magií. Jeho jed téměř zabil mému kamarádovi tátu, protože zabraňoval, aby se krev na tom kousnutí srážela."
Víš něco o magii, která byla k jeho vylepšení použitá?
"Zapomeň na to. Nebudu se o tom bavit. Kromě toho teď něco dlužíš ty mně. Pověz mi něco víc o tom, jak jsi dostal kopii sebe sama do tohohle zápisníku. Použil jsi nějaký takový lektvar, jako se používá na vytvoření kouzelnických fotografií?"
Pověz mi o magii toho hada, nebo se ode mě už nic nedozvíš.
Hermioně se roztřásly ruce. "Tak naposledy - ne! Poslední věc, kterou potřebuješ, je víc znalostí z černé magie! Není fakt, že tě právě ona zabila, pro tebe dostatečně výmluvný, aby ti zabránil chtít o ní vědět něco dalšího?"
Právě fakt, že mě zabila černá magie, mě vede k tomu, že o ní chci něco vědět, a ty jsi pěkný pokrytec, když mě takhle poučuješ. Nikdy jsem ti ani na okamžik nevěřil, když jsi říkala, že už s ní nechceš mít nic společného. Obdivovala jsi ji stejně moc jako já, jak kletby, které jsme vymysleli, tak lektvary, kterými jsme se bavili. Co by asi řekli tví drazí nebelvíři, kdyby věděli, že protikletbou na kouzlo Sectumsempra je ukolébavka, kterou ti zpívala maminka? Připadalo nám to jako dobrý vtip. Myslíš, že by to pobavilo i tvoje spolužáky?
Hermiona vytřeštila oči na inkoust, který svítil na stránce zápisníku, a neodvažovala se uvěřit tomu, co čte. Tohle rozhodně nebyla vzpomínka, kterou Snape zanechal Harrymu. Ty předané vzpomínky byly samozřejmě určené k tomu, aby pomohly Harrymu, případně pomohly objasnit Snapeův podíl na Brumbálově vraždě. Vzpomínky na praktikování černé magie s Lily by moc nápomocné nebyly.
Chvíli zvažovala, jak zareagovat, až nakonec vylovila z paměti vzpomínku, kterou Harry označil jako Snapeovu nejhorší.
"Možná, že jo," nadhodila a doufala, že samozapisovací brk bude schopen zprostředkovat její nonšalantní tón. "Vzpomeň si, že měli v oblibě Levicorpus."
To kouzlo bylo příliš dobré, než aby ses o ně s těmi tyranskými nebelvíry nepodělila, že ano?
Hořký tón otázky jí v hlavě rozezněl varovný zvonek. "Nevím, co tím myslíš."
Vím, že jsi mi lhala, Lily. Naučila jsi je to kouzlo a věděla jsi, že ho na mě použijí. Řekla jsi mi, že ti ukradli sešit a z něj se o něm dozvěděli, ale to není možné.
"Proč ne?"
Protože ten sešit jsem ti ukradl já.
"Ukradl jsi ho ty?"
Neopovažuj se hrát si na ublíženou! Použil jsem tvoje poznámky, abych pro tebe vytvořil tenhle zápisník. Obsahuje všechnu naši práci, všechny věci, které jsme chtěli udělat, a je naprosto bezpečný. Na ochranných kouzlech jsem se nadřel víc než na čemkoliv jiném. A ty jsi dala naši soukromou zbraň svým kamarádíčkům, aby ji použili proti mně.
Hermiona se snažila skloubit to, co jí řekl Harry, s tím, co tvrdila kniha. "Ale ty jsi za mnou potom přišel. Omluvil ses za to, co jsi řekl."
A ty jsi mi odmítla odpustit. Následující den jsi tomu zatracenému Jamesovi Potterovi dovolila, aby se s tebou muchloval.
Hermiona znala Snapeovy vzpomínky na ten den jen zprostředkované Harryho vyprávěním, ale nedokázala přijít na žádný pádný důvod, proč by Lily něco takového udělala, ačkoliv pochybovala, že by profesor Snape potřeboval merlinvíkolik důvodů k tomu, aby se domníval, že jde o tu nejhorší chvíli v životě.
"Copak tě nikdy nenapadlo, že by si někdo z nich mohl ten sešit tajně přečíst ještě před tím, než jsi ho ukradl? Nebo ti ho možná štípli poté, co jsi ho ty štípl mě."
Mohl bych tomu uvěřit, kdyby sis tak rychle neutíkala k Potterovi pro útěchu.
Hermionu ovládlo rozhořčení. "Ze všech věcí, které o něm můžeš říct, ale platí, že on by o mně nikdy automaticky neuvěřil tomu nejhoršímu, aniž by mi nedal šanci to vysvětlit. Na rozdíl od tebe, o kterém se předpokládalo, že jsi můj kamarád."
Choval by se tak, kdybys byla ve Zmijozelu. Jestli si myslíš něco jiného, jsi beznadějně naivní.
O to se Hermiona nemohla přít. Kdyby James a Sirius nebyli tak zaslepení nebelvírskou předpojatostí, mohli by zrádce ve svém středu odhalit dřív, než se Voldemort objevil u Potterových na prahu.
"James a Sirius jsou mrtví, víš," řekla, i když si nebyla tak úplně jistá, jak by to tenhle Snapeův magický otisk mohlo utěšit.
Její slova otálela na stránce překvapivě dlouho, než konečně zmizela.
Přežil jsem je?
Snape prostě bude stále hledat způsob, jak nad nimi mít navrch. "Ano."
Setkali jsme se po Potterově smrti někdy?
Ta otázka ji bolestivě bodla v hrudi. "Ne. Nikdy."
Ještě pořád mě nenávidíš za to, co jsem ti tehdy řekl?
"Já k tobě necítím nenávist."
Tak proč se nechceš dotknout zápisníku? Vyrobil jsem ho pro tebe. Proč stále používáš na psaní magický brk?
"Jaký by v tom mohl být rozdíl?"
Ne všechna kouzla v této knize jsou určena pro zajištění soukromí.
Hermiona v duchu mohla vidět samolibý úšklebek profesora Snapea, což u ní vyvolala úsměv. Také se zachvěla očekáváním. Nicméně otravný hlásek vzadu v hlavě jí připomněl, jak mohou být očarované knihy nebezpečné, a ona byla odhodlaná zjistit, jaký případný druh ohrožení by pro ni ta kniha mohla znamenat, dřív, než do ní vůbec začne psát.
"Musím už jít."
Vrátíš se?
"Možná." Deaktivovala samozapisovací brk, vylovila z tašky starý svetr, zabalila knihu do něj a zasunula vše bezpečně zpět do své korálkové kabelky.
Vyčerpání, které dosud držela na uzdě zvědavost, ji dohonilo při zpáteční cestě na ošetřovnu. Upadla do hojivého, bezesného spánku, sotva položila hlavu na polštář.
Mundungus42: ( Jacomo ) | 01.04. 2017 | 13. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 26.03. 2017 | 12. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 18.03. 2017 | 11. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 11.03. 2017 | 10. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 04.03. 2017 | 9. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 25.02. 2017 | 8. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 18.02. 2017 | 7. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 11.02. 2017 | 6. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 04.02. 2017 | 5. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 29.01. 2017 | 4. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 21.01. 2017 | 3. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 14.01. 2017 | 2. kapitola | |
Mundungus42: ( Jacomo ) | 07.01. 2017 | 1. kapitola | |
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo ) | 30.10. 2016 | Úvod k povídce | |