Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad abecedně: Jimmi, kar, larkinh, martik

Kapitola 7. Hlídací pes

Kráčela po vřesovišti. Zuřivý vichr bičoval ji i nízké, ocelově zbarvené mraky. Vzdychla, zavřela oči a nastavila tvář větru.

„Proč toto místo?“ zeptala se, když kroky za ní utichly.

„Přivedla jste mě sem,“ odpověděl.

„Povězte mi něco o Lily.“

„Nemilovala mě.“

„Ale vy jste ji miloval.“

„Ano.“

„Pořád ji milujete?“

„Ne.“

„Proč?“

„Ten, kdo ji stále miluje, bloudí.“

Otočila se k němu. Jeho dlouhé, rovné vlasy vlály ve větru. Na sobě měl růžový kabát.

„Užil jste si koupel?“

„Na žádnou koupel si nevzpomínám.“

„Máte nádherné tělo.“

„Mám rád své vlasy.“

„Víte, kde jste?“

„U Grangerových na Drozdově.“

Tiše se zasmála.

„Ne, pouze u Grangerových.“

„Ochráním je. Kvůli vám.“

Do očí se jí vehnaly slzy.

„A jak ochráním já vás? Jak vám můžu pomoci?“

„Musíte mě najít.“

„Vždyť jsem vás našla!“

„Ne, já našel vás.“

„Jak mám vědět, že to všechno není jen sen?“

„Je to sen.“

„Tak kde najdu odpovědi?“

„Ve svých snech.“

„Řekněte mi něco, co nemůžu vědět a co bych si mohla ráno pamatovat.“

„Líbí se mi, když se mě dotýkáte.“

Sevřela pěsti.

„Co je třetí volba, Severusi?“

„Vy, Hermiono,“ řekl, sklonil se a políbil ji.

ooOOoo

Probudila se a povzdechla si.

ooOOoo

Hermiona oblékla Snapea do otcova starého županu a nazula mu pantofle. Matka jí řekla, že ho uprostřed noci slyšela vstát a jít na toaletu, takže měla o starost méně. Jak se mu podařilo být při vědomí, a přesto nic nevnímat, zůstávalo záhadou.

„Pojďte za mnou,“ pobídla jej a vedla ho dolů do jídelny. Na schodech se mu navzdory Hermioniným výhružkám motal pod nohama Křivonožka a ze všech sil se snažil, aby o něj muž klopýtl. Snape přesto šel dál, jako kdyby kočka neexistovala. V jídelně ho Hermiona posadila na židli.

Otec před něj postavil vychladlý čaj. „Pijte,“ řekl stejným tónem jako Hermiona. Její matka mu podala talíř s toasty a smaženými vejci a otec ho položil před Snapea. „Najezte se.“ Snape se pečlivě pustil do jídla.

„Hm, má dobré způsoby,“ podotkla matka. „Čekala jsem, že se bude chovat méně civilizovaně.“

Hermiona mu do klína položila ubrousek.

„Skočím se vysprchovat,“ oznámila ostatním.

„Ještě pusu, odcházím na kliniku. Dnes začínám brzy.“ Matka vstala a naklonila se přes stůl. „Buď opatrná, zlato. Během polední pauzy zaběhnu s tvým telefonem do obchodu, ano?“

„Měj se, mami. A díky za všechno.“

Otec jí zamával na rozloučenou. Na jejich zubní kliniku šel až později, a tak se rozhodli, že bude hlídat Snapea, zatímco si Hermiona zajde do Příčné ulice. Když se odběhla vysprchovat, seděl a zíral na Snapea, jako by čekal, až udělá něco zábavného.

Hermiona si svlékla pyžamo, pustila si sprchu a přitom uvažovala nad svými zpola zapomenutými sny. Včera v noci se jim podařilo navázat mnohem lepší spojení. I když se ukázalo, že stále je dost věcí, které si mohla velmi lehce vyložit nesprávně. Drozdov patřící Grangerům byl jasným důkazem, že zachytil její myšlenky a snaží se v nich najít smysl. To znamenalo, že byl na určité úrovni schopen analytického myšlení. Ale proč to vždycky skončilo polibkem? A proč si myslela, že líbat se s ním, je naprosto v pořádku? Šlo jen o podivnou realitu snů, kde se i ta nejdivnější věc zdá normální a ta nejobyčejnější se náhle stává bizarní? Chce, aby ji políbil i ve skutečném životě?

Odpověď samozřejmě zněla ne. V podstatě se z něj stala živá mrtvola. Líbat ho by bylo stejné jako líbat rybu. A také nebyl nijak zvlášť atraktivní. Jeho tvář byste nejlépe popsali jako přísnou, téměř až ošklivou.

Vzpomínala si, že v době před touto krizí z něj vyzařoval jakýsi druh důstojnosti. Vždycky měl sebevědomí, které bylo poněkud fascinující, ale mnohem častěji jej zakrývala zlomyslnost. Muselo v něm být víc, než co vždy vnímala – spousta zmijozelských dívek k němu vzhlížela. Není pochyb o tom, že v něm viděly jiného muže než Nebelvíři.

Zapnula si hábit a uvědomila si, že od doby, kdy ho potřebovala naposledy, trochu zhubla. Zvedla hůlku a v pase si ho zúžila.

Popadla plášť a cestou dolů po schodech uvažovala o různých povahových stránkách toho muže. Dokonce i teď, poté co se psychicky zlomil, jí jeho osobnost připadala výrazně rozštěpená.

„Ne, Snape, musíte dojíst ty hrušky! Kde jste? Sakra!“

Hermiona vzhlédla a před ní stál Snape. Její otec ho pronásledoval s talířem nakrájeného ovoce.

„Tati, není batole. Jestli nechce, tak už vážně nechce.“

„Tvoje matka říkala, že jíst musí. Očividně je podvyživený.“

„Je přirozeně hubený.“

„Takhle vychrtlý?“

„Ano. Vlastně se zdá, že se od doby, kdy učil v Bradavicích, trochu spravil. Tehdy si asi na něm stres vybíral svou daň.“

„Chceš říct, že učení je daleko horší než být bezdomovcem? To jste ale museli být otřesná tlupa malých příšer.“

„Než se pomátl, pracoval dlouho i jako špion.“

„Připadá mi, že šílenství je dokonale logickou volbou.“

Hermiona prudce zdvihla hlavu. „Myslíš? Je možné, aby si člověk jen tak zvolil, že se stane bláznem?“

Její otec zavrtěl hlavou. „Ne, zlato. Nezdá se, že by to bylo dobrovolné. A teď mazej. Čím dřív odejdeš, tím dřív se vrátíš. Já se nemůžu vymluvit na starou tetu. Tvoje matka ví, že žádnou nemám.“

Hermiona si oblékla kabát a zamířila k zadním dveřím. Vždycky se odmisťovala z vyhrazeného místa u zahradní boudy. „Nebudu pryč déle než hodinu. Severusi, ne. Musíte zůstat tady.“ Snape šel za ní ke dveřím.

„Zvláštní,“ řekl otec. „Jako by teď vnímal víc než dopoledne.“

Hermiona pohlédla do profesorových očí a spatřila obvyklý neživý výraz. Kromě skutečnosti, že má zřejmě v úmyslu jít s ní, nenasvědčovalo nic tomu, že by si alespoň trochu uvědomoval své okolí.

Položila mu ruku na tvář a podívala se mu do očí, aniž by věděla, co vlastně hledá. Ani neucukl. „Musíte tady zůstat,“ prohlásila pevně. „Musíte chránit dům.“

Jakoby stiskla tlačítko ‚zapnout‘, oči mu náhle zaplály životem. Díval se skrz ni, vytáhl hůlku a začal rozmisťovat ochrany na kuchyni.

Hermiona a její otec ho jen pozorovali.

„Pospěš si zpátky, drahoušku. Tohle by mohlo být krapet děsivější, než abych to vydržel dlouho.“

„Provedu, tati.“

ooOOoo

Hermiona opouštěla lékárnu U Panáků a Plzáků s mnoha kouzelnými mastmi, elixíry, balzámy a tinkturami, které považovala za nepostradatelné. Majitel obchodu byl nadšený, že z ní vytáhl tolik galeonů.

Spěchala ulicí směrem k papírnictví, aby si obnovila zásoby psacích potřeb, když pohledem zavadila o vývěsní štít. Vídala jej tak často, až mu přestala věnovat pozornost. Teď se zarazila a zamyslela se. „Dash a Haberey, krejčovství pro gentlemany. Fajn, to zvládnu,“ řekla si nahlas. Dokud se jí profesor nesnažil něco vnuknout, neexistoval žádný zvláštní důvod, proč by se o tento obchůdek měla zajímat. Opřela se do dveří a kouzelnický zvonek zacinkal. Zpod závěsu vyběhl ošklivý malý troll.

„Jak vám mohu pomoci?“ zeptal se se zdvořilou, i když strohou uctivostí.

„Co nejrychleji potřebuji oblečení pro gentlemana. Máte nějakou konfekci? Jeho šatník je poněkud nedostatečný.“

Ošklivý mužík se na ni zamračil. „Musíte se lépe starat o věci svého muže. Jeho vzhled je pro jeho postavení ve společnosti mnohem důležitější než jeho peněženka. Ano, mám pár věcí, které by mohly být použitelné. Předpokládám, že potřebuje všechno.“

„Ano, pane. Přišel o všechno.“

„Preferované barvy?“

„Tmavá. Nejlépe černá.“

„Aha, muž, který oceňuje střídmost.“

Hermiona se snažila ovládnout svůj výraz, když si vybavila obraz Snapea v růžovém plášti, limetkově zelených palčácích a ragbyové čapce. Rychle však představu odehnala, jako by očekávala, že by jí trollí krejčí vyčetl vše z očí.

ooOOoo

S balíčky zmenšenými a bezpečně ukrytými hluboko v kapsách pláště pospíchala Hermiona, celá štěstím bez sebe, k přemisťovacímu bodu. Právě se chystala otočit se na místě, když zaslechla své jméno. Ohlédla se a uviděla Ginny, která držela Lily a za sebou vláčela Jamese.

„Bože, kam tak spěcháš? Snažím se tě chytit už od krejčovství.“

„Ach, omlouvám se! Myšlenkami jsem tisíc mil daleko.“

„Všimla jsem si. Jak se máš? Překvapilo mě, že tě tu vidím uprostřed týdne. Užíváš si volno?“

„Vlastně ano. Potřebovala jsem jeden den, abych si bez dohledu rodičů vyřídila pár věcí. Chápeš, ne?“

„Samozřejmě. Jsem ráda, že ses k nim přestěhovala. Všem se nám ulevilo, že nejsi sama. Máš čas na oběd?“

Hermiona by opravdu ráda poseděla se svojí kamarádkou, popovídala si s ní a pohrála si s neteří a synovcem. Víc než cokoli jiného chtěla sdílet to, co se děje, a požádat o radu. Pokud se cítila špatně, protože lhala v práci kvůli dovolené, tak lež přítelkyni se s tím vůbec nedala srovnat.

„Ráda bych, ale slíbila jsem tátovi, že nebudu pryč dlouho. Víš, máme nového hlídacího psa. Nejspíš bys to měla říct Ronovi, vím, že má alergii.“

„Vyřídím. Jakého psa máte?“

„Je dvojí krve, tedy smíšené krve, prostě kříženec.“

„Kříženec čeho? Pokud vím, tak to může mít vliv na jeho vyrovnanost.“

„Ach, ten je vrtkavý až až, ale věř mi, záleží mu na mně. To je taky důvod, proč musím zpátky domů. Trochu se bojím nechat ho s tátou dlouho o samotě.“

„Dobře, nebudu tě zdržovat. Jen nečekej, že ten pes zastaví Smrtijeda, Hermiono. Měj se na pozoru.“

„Budu.“ Políbila a objala děti a s lupnutím se přemístila.

ooOOoo

„Díky bohu!“ zavolal otec z obývacího pokoje, když zavřela zadní dveře. Snape se objevil v kuchyni, a když ho uviděla, okamžitě se zastavil a opět nasadil svůj obvyklý prázdný výraz.

„Tati? Jsi v pořádku?“ Spěchala do obývacího pokoje a hůlku svírala v ruce. Otec seděl v pohodlném křesle, které ale bylo přesunuto do středu místnosti.

„Nemohu vstát!“ vyštěkl. „Ten bastard mě přilepil k židli!“

„Finite,“ pronesla a mávla hůlkou. „Co se stalo? Jsi zraněný?“

„Ne, jsem v pořádku. Jen naštvaný.“ Vstal ze židle a vztekle mašíroval ke schodům. „Myslím, že mě ten zmetek chránil. Pitomec jeden. Jen jsem se potřeboval převléct do práce a on ještě nebyl hotový s tím svým pobíháním s hůlkou. Tak mě uvěznil na židli. Když konečně skončil v horním patře a vrátil se dolů, chodil v kruzích kolem mě a díval se z okna. Mám dojem, že pojem hlídací pes na něj sedí dokonale. Myslíš, že to pochytil od nás a chová se podle toho? Nebo že by rozcupoval mámino pletení, kdybychom o něm začali uvažovat jako o kotěti?“

Hermiona se nad otcovým přirovnáním krátce usmála, ale pak se v myšlenkách vrátila zpět do reality. „Myslíš? K něčemu by to být mohlo. Dneska jsem se naprosto neplánovaně zastavila v jeho starém krejčovství. Jsem přesvědčená, že mi ten nápad nasadil do hlavy on. Tohle spojení by mohlo být oboustranné víc, než jsem si myslela.“

„Fajn, tak na něj přestaň myslet jako na zatraceného psa dřív, než se ke mně rozběhne s vodítkem!“ Otec na ni ukázal prstem. „To ty ho budeš brát na procházku!“ řekl a vyklusal schody.

Hermiona začala vytahovat balíčky z kapes. „Severusi, pojďte,“ zavolala. Vyšel za ní z kuchyně. Natáhla ruku a pohladila ho po rovných, zplihlých vlasech. „Hodný pejsek.“

„To není vtipné, Hermiono!“ napomenul ji shora otec.

„Následujte mě, prosím,“ pobídla profesora a se všemi balíčky stoupala po schodech. Zastavila se v koupelně, aby tam vzala ručník. Zamířila do pokoje, balík oblečení upustila na židli a společně s balíčkem léků ho zvětšila a otevřela. Když bylo vše připraveno na nočním stolku, otočila se k Snapeovi.

„Uvidíme, kolik úkolů naráz dokážete splnit. Sundejte si všechny šaty, lehněte si tady na postel a boky si zakryjte ručníkem,“ pokynula a položila ručník na postel. Vzhlédla a viděla, jak si sundává župan. Rychle vyběhla z pokoje.

„Všechno v pořádku? Už půjdu,“ řekl otec, který právě vycházel z koupelny.

„Myslím, že ano. Zkusím trochu doktořiny, uvidíme, co zvládnu provést s jeho kůží.“

„Měli bychom ho dostat na kliniku hned, jak to půjde. S těmi zuby ho čekají potíže.“

„Možná… ale nespěchejme tolik. Pamatuješ si, kolik zařízení jste museli vyměnit, když jste naposledy ošetřovali kouzelníka?“

„Pravda.“ Zastavil se a pohlédl dceři do očí. „Buď opatrná, Hermiono. Sice může být na vaší straně, ale neuvědomuje si, co dělá. Nezapomínej na to.“

„Nezapomenu.“

Oba zaslechli zavrzání postele.

„Hodně štěstí. Když si bude moc dovolovat, našij mu to mezi oči, jasné? Zavolej, když nás budeš potřebovat. Já se ti později stejně ozvu, jen pro kontrolu.“

„Ozvu se. A tati… děkuju.“

Políbil ji na čelo a odešel. Hermiona se zhluboka nadechla a vešla do pokoje pro hosty.

Snape splnil její instrukce do písmene. Ležel nahý na zádech a zíral na strop. Ručník mu sice obtáčel boky, ale i tak bylo vidět více, než chtěla. Hermiona se ušklíbla.

„Děkuji, pane. Teď se pustím do trochy léčení. Odpočívejte.“ S náznakem rozpaků mu popotáhla ručník dolů, a protože mu naskočila husí kůže, seslala na něj ohřívací kouzlo.

Začala chodidly. Masírovala je mastí, která hojila rány, a po ní nanesla protiplísňový krém. Pokračovala lýtky, ošetřovala pohmožděniny, oděrky a infekce. Jakmile mu pokrčila nohu, viděla opravdu hodně. Připadala si jako voyeur. Ručník mu upravila na správné místo.

„Tohle je směšné,“ poznamenala směrem k němu. „Kdybyste byl Ron nebo Oliver, o nic by nešlo. Jste zraněný a já se o vás starám. To je všechno. Léčitelé vidí nahá těla neustále. Nechápu, proč to tak zveličuju.“ Ušklíbla se a vzhlédla k jeho tváři. Stále tupě zíral do stropu. „I když jste vážně kus chlapa. Vsadím se, že se cítíte trochu samolibě.“ Skončila s nohama a posunutím ručníku odhalila jeho bok. Pustila se do roztírání pasty proti modřinám na místa, kde zůstaly po minulé noci otisky bot.

„Víte, vy nejste pes. Připadáte mi ochranářský, ale opravdu si nemyslím, že byste byl rotvajler. Jste učitel. Jste kouzelník. Jste velmi inteligentní člověk a já se domnívám, že v sobě máte i špetku citlivé duše. Jste Severus Snape. Jste víc než jen to, pane profesore. Co říkáte, zkusíme vás uzdravit. Nemá cenu, abyste zůstával zraněný, jen protože jsem hloupá holka.“ Obnovila ohřívací kouzlo a odstranila ručník, aby prohlédla, zda jeho ochlupení neskrývá nějakou havěť. „Vzpomínáte si, že jste mi říkával hloupá holko? Měl jste pro mě hotovou zásobu zraňujících přezdívek. Vševědka, knihomolka. Úžasnými způsoby jste dokázal, abych se cítila hloupě kvůli tomu, že vás obdivuji. A pak, když jsem vás nenáviděla, jste udělal znovu něco obdivuhodného.“ Vzdychla.

„Jste sice zatvrzelý, ale ne zvrácený. Snadno můžete dívce způsobit komplex. Když dáma pečuje o vaši pýchu, to nejmenší, co byste mohl udělat, je mít bezděčnou reakci a zčervenat. Připadáte mi v pořádku, ale zajímalo by mě, jestli fungují všechny vaše nervy. Nejsem žádný odborník, ale myslela jsem, že jisté věci jsou mimo chlapskou kontrolu. Oh! Proboha! Dobře. Nervy jsou asi v pořádku. Ne! To je dobré!“ Popadla ručník a hodila mu ho do klína. „Děkuji za působivou ukázku. Vidím, že vše funguje, jak má.“ Ohnivě zrudla. „To děláte na požádání? Proboha, tomu říkám otázka kontroly.“ Odhrnula si vlasy z obličeje a několikrát se zhluboka nadechla.

Na jeho trupu pracovala v tichosti, v hlubokých rozpacích. Ignorovala reakci svého těla na jeho kůži a hladké svaly pod ní. Cítila se sama sebou docela znechucená.

„Obraťte se, prosím, na břicho, pane.“ Nanášela léčivou mast a snažila se nevnímat, jak pěkný zadek profesor má. Opět začala nervózně blábolit: „Jak už jsem řekla, nejste pes. Jste člověk. Vážně pochybuji, že oceníte, že vás ošetřuje vaše bývalá studentka, a vím, že jde o strašlivý útok na vaši důstojnost. Mrzí mě, že jste měl tu smůlu a skončil tajemně spojen s takovou žábou s přebujelou fantazií. Pokud se vám zdají stejné sny jako mně, tak se hrozně omlouvám za to líbání. I když jste s tím vždy začal vy. Což je poněkud zvláštní, když se nad tím zamyslíte. Proč mě líbáte? Může za to jen mé nevybité libido? Nebo jde o něco víc? Je ten polibek nějaká forma zprávy? To by dávalo mnohem větší smysl než vaše romantické city ke mně. Zajímalo by mě, jaké poselství váš polibek obsahuje. Ovšem kromě toho, co je zřejmé. Tak, hotovo. Otočte se na záda, pane.“

Snape se znovu otočil.

„Tak fajn, neříkejte to mým rodičům, jinak mě roztrhnou jak hada, ale myslím, že by bylo lepší, kdybychom vaše zuby spravili trochu jednodušším způsobem. Mohl byste otevřít ústa, pane profesore?“

Díval se na ni. Bylo to poprvé, co se mu podívala do očí a on jí pohled opětoval.

Podlomila se jí kolena. „Severusi?“

„Slečno Grangerová.“

Šťastně vykřikla a vrhla se na něj. „Ach, pane profesore! Jste zpátky! Vy jste zpátky! Co potřebujete? Co chcete, abych udělala?“ Couvla a hleděla na něj. Když spatřila zvláštní výraz v jeho tváři, umlkla. Stáhla se a on ji následoval, dokud neseděl. „Pane?“

„Pokud si přečtete ‚Stříbrné dýky, zlatá pravidla‘ od Harveyho Omixe, zjistíte, že v extrémních případech, kdy subjektu hrozí, že jeho duše bude nenapravitelně poškozena, může být použití magie duše prospěšné, přestože je to nebezpečné.“

Hermioně se podlomila kolena a svezla se na podlahu ložnice. „To je moje esej. Vy citujete moji esej…“

„Jako obvykle, slečno Grangerová, se snažíte vystavět pilíř svých znalostí a zcela ignorujete skutečnost, že bez stavebních kamenů nazvaných Sprague, Windlass a Eiderfold je z vašeho pilíře jen pahýl, a vy jste opět jen pro smích.“

Snape vstal a jeho nahé tělo se tyčilo nad ní. Hermiona se zvedla.

„Četla jsem je! Vrátila jsem se a přečetla jsem všechno o magii duše! Co jsem přehlédla? Co bych měla vědět? Řekněte mi to!“

Natáhl ruce, popadl ji za paže a přitáhl si ji těsně k sobě. Sklonil se a Hermiona si jednu šílenou vteřinu myslela, že ji chce políbit. Ale pak se nosem dotkl její tváře, svýma planoucíma černýma očima se zahleděl do jejích a pravil: „Najděte mě.“

Spalující světlo v jeho očích začalo slábnout a ruce na jejích pažích povolily sevření.

„Ne! Neodcházejte!“ Zpanikařila a provedla první věc, která ji napadla. Políbila ho. Vytáhla se na špičky, popadla jeho tvář a prudce ho políbila na ústa. Cítila, jak se jí vzdaluje. Napětí jeho svalů povolilo a postoj se změnil. Když se odtáhla, zírala znovu do jeho otupělých, prázdných očí.

Otočila se, svezla se na postel a rozplakala se.