Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola první

Stála na vrcholu Astronomické věže a hleděla dolů na bitevní pole. Její přátelé byli jeden po druhém koseni kletbami nebo cupováváni monstry, dokud nezůstal nikdo jiný než ona.

"Zvítězili jsme!" zajásal Voldemort magicky zesíleným hlasem, který protrhl okolní hřmot. Na bojišti zvedli černě odění muži a ženy pěsti a vykřikli na souhlas.

Ty hlasy se zdály slabší, protože z těl roztroušených po trávníku začali stoupat duchové. Zvedali se jako stříbrná mlha – tucty mrtvých tváří a rukou natahujících se k obloze, k něčemu, co nebyla schopná pojmenovat. Možná to bylo nebe, možná další mrtví, možná jen v němé úzkosti hledali smysl toho všeho.

Náhle se její realita posunula a ty ruce se místo k obloze natahovaly po ní. Zvedla dlaň, částečně aby je odstrčila, částečně aby unikla pohledu do očí těch, kteří zemřeli, plných zklamaní a závisti.

Paže jí klesla a ona se ocitla tváří v tvář duchům Harryho a Rona. Oči se jí zalily slzami.

"Neplač, Hermino," řekl Ron, který vypadal, že sám má pláč na krajíčku. "Časem budeme zase spolu."

"Jo," souhlasil Harry. "Netrap se pro nás. Unikli jsme. Ty jsi ten, kdo se bude muset vypořádat se světem pod Voldemortovou nadvládou."

Ron sebou trhl a zeptal se: "Proč vyslovuješ jeho jméno?"

"Weasley, ty a Potter jste mrtví," ozval se za nimi ironický hlas. Stín Severuse Snapea stál vedle ní, krk poznamenaný pruhy stříbrné krve. "Ministerstvo už vaše zakázaná slova nemonitoruje. A doufám, že teď jste šťastná, slečno Grangerová."

Strach byl překonán rozhořčením. "O čem to mluvíte? Tohle jsem nechtěla!"

Snapeův duch se na ni ušklíbl: "Vždycky jste toužila po konečném důkazu, že Věštění je nesmysl. Pán zla vám ho právě poskytl."

"Tohle není realita," prohlásila pevně. "Tohle je noční můra. Zvítězili jsme, víte, ale spousta lidí zemřela. Myslím, že to nezvládám moc dobře."

Ušklíbl se. "Vítejte ve světě traumatizovaných přeživších, slečno Grangerová," řekl. "Budiž vám útěchou, že vaše návštěva zde bude mít krátké trvání."

"To je výhrůžka?"

"Ne, slečno Grangerová," povzdechl si. "Je na čase, abyste se probudila."

Každý sval Hermionina těla se napjal a ona prudce procitla, zalitá potem.

Okamžitě odhodila přikrývku ve snaze ochladit pálící tělo, a když ji zasáhl noční vzduch, vzdychla. Její postel na ošetřovně stála nejblíže u otevřeného okna. Jarní vánek přinášel vůně lesa a květin, ale také sirný pach celodenní bitvy. Dvojí chrápání nedaleko od ní naznačovalo, že Ron a Harry tvrdě spali.

Navzdory tomu, že všechny ostatní zraněné poslali ke Svatému Mungovi, trvala Madam Pomfreyová na tom, aby oni strávili noc na ošetřovně. Hermiona byla hluboce vděčná, že zatím nemusela odpovídat na žádné otázky ohledně Voldemortova pádu. Nicméně se zdálo, že její svědomí nebylo naléháním Madam Pomfreyové, aby v klidu odpočívali, nijak dotčeno.

Vyklouzla z postele a opatrně otevřela dveře jen na malou škvíru, aby se mohla protáhnout ven. Oknem v chodbě bylo vidět měsíc a ona se vydala na cestu mezi skvrnami jeho světla.

Věděla, že tam nebudou žádní učitelé; zaslechla profesorku Prýtovou a McGonagallovou, jak popisují, kdy naposledy měli bradavičtí zaměstnanci důvod k oslavě, která zahrnovala zbavení Madam Rosmerty veškeré medoviny a Kratiknotovo shromažďování kalhotek od všech ženských členek sboru. Dumala nad tím, jak dnes večer může někdo oslavovat.

Zastavila se u okna a vyhlédla ven na trávník, kde pracovníci ministerstva sepisovali a odstraňovali mrtvé. Vzhledem k rozsahu boje jim ten úkol nějaký čas zabere. Pohybující se světla za okny Velké síně ji dovedla k závěru, že se stále pracuje na stabilizaci té části hradu, která byla navzdory dávným magickým ochranám poškozena.

Napadlo ji, jestli opravili tu zeď, která se zhroutila na Freda Weasleyho nebo vyčistili místo, kde padla Levandule Brownová. Bradavice stály tisíc let a pravděpodobně další tisíce let stát budou, ale teď byly jejich posvátné chodby potřísněny krví a ona se obávala, že se tu nikdy nebude znovu cítit bezpečně.

Zjistila, že ji nohy donesly ke známé tapisérii s tančícími trolly. Smutně se usmála na prázdnou zeď, kde se před ní dřív tolikrát objevily dveře do Komnaty nejvyšší potřeby.

Komnata byla dalším bezpečným místem, o které ji násilím připravili. Cítila se hloupě, že nepochopila, že tady komnata není jen pro ni, ale pro každého, kdo ji zrovna potřebuje, bez ohledu na jeho záměry. Neville a zbytek Brumbálovy armády se z té chyby poučili, ale ona věděla, že její pochybení bylo jednou z příčin Siriusovy smrti.

Věděla, že to není tak úplně její vina, ale nemohla si pomoct, aby si nepředstavovala, jak by se ten večer mohl odvíjet jinak, kdyby tehdy nebyli chyceni vyšetřovatelským sborem. Harryho by možná napadlo jít hledat Siriuse na Grimmauldovo náměstí místo toho, aby věřil Kráturovu slovu, že tam není. Schopní členové Řádu mohli Smrtijedy překvapit a zajmout je bez krveprolití.

Po tváři jí začaly stékat tiché slzy, když přemýšlela nad tím, jak mohl včerejší den bitvy proběhnout jinak, kdyby nejprve zkontrolovala Komnatu nejvyšší potřeby, kdyby měla dost odvahy, aby použila ke zničení viteálů zložár, nebo kdyby nezlomila Harrymu hůlku. Možná by Bradavice nebyly nikdy napadeny. Kolik dalších lidí mohlo být dnes naživu, kdyby byla chytřejší a odhodlanější? Sesunula se u stěny s portréty a plakala. Celé její tělo se otřásalo tichými vzlyky.

Vroucně si přála, aby existoval nějaký způsob, jak by mohla obětem vynahradit svou hloupost.

Jakmile se jí ta myšlenka zformulovala v hlavě, z druhé strany chodby se ozvalo tiché zaskřípění. Zvedla hlavu a ke svému překvapení uviděla v protější stěně dveře. Nebyly z dubového dřeva pobitého mosazí jako ty do Komnaty nejvyšší potřeby, ani z prastarého habru jako do Komnaty ukrytých předmětů. Tyto dveře byly vyrobeny z kovu, který byl tak tmavě stříbrný, že až vypadal jako modrý.

Hermiona, příliš překvapená, než aby dál plakala, zvedla závoru a otevřela je.