Preklady fanfiction Harryho Pottera

Vánoční dárek 

The Christmas Gift 

Originál: https://www.fanfiction.net/s/504897/2/The-Christmas-Gift

Autor:  Severitus        Překlad: Jacomo      Beta: Calwen 

Harry P., Severus S.

2 / 4

2. kapitola

Harry propadal zoufalství. Do Vánoc už zbýval jediný den a on stále neměl ponětí, jak dostat Snapea do sváteční nálady. Nejlepší myšlenkou byl dárek, ale tím vznikala otázka, co mu dát. Snape se opravdu nezdál být vhodným příjemcem Bertíkových fazolek stokrát jinak a rozhodně by neocenil balíček bonbonů Jazyk jako jelito, které nedávno začali prodávat v Kejklích. Vlastně sladkosti jaksi vůbec nepřicházely v úvahu. Snape už měl to nejprvotřídnější lektvarové vybavení a Harry si nemyslel, že by se radoval z vánočních ponožek. Stručně řečeno, byl tou nejhorší osobou pro obdarování.

Harry si v hlavě znovu a znovu probíral všechny možnosti a snažil se vymyslet aspoň něco, za co by ho Snape nezabil. Nakonec těch úvah nechal a odploužil se do knihovny. Možná najde nějaký nápad v některé knížce. Možná bude mít dokonce štěstí a objeví tam jeho životopis, i když s ohledem na Snapeovu temnou minulost něco takového nejspíš neexistuje.

O hodinu později už věděl, že jeho odhad byl správný. Kromě McGonagallové a knihovnice byl v místnosti sám, tudíž mohl požádat knihovnici o pomoc. Společně vylovili každou knihu, ve které byly nějaké informace o bradavických učitelích. Ani jedna z nich ale neobsahovala o Snapeovi víc než dvě věty. A ty už vůbec neodhalovaly něco užitečného.

“Dobře…” řekl si Harry a zvedl hlavu od hromady zaprášených svazků. “Co vím o Snapeovi?” Zesumíroval si v hlavě seznam. Mistr lektvarů. Hlava zmijozelské koleje. Možná hada jako domácí zvířátko? Ne, to by nefungovalo a Snape by to nejspíš vzal jako urážku.

“No, je to protivný, nespravedlivý a nepopiratelně ten nejtemnější muž, se kterým jsem se kdy setkal,” mumlal si Harry. V minulosti byl Smrtijedem, ačkoliv to už vůbec k ničemu nevedlo. Zarytě nenáviděl Harryho a Harryho otce… a i když se s touto myšlenkou vynořilo pár neobvyklých nápadů, ani teď si Harry nemyslel, že by se některý z nich dal použít. A kromě toho nebyl tak zoufalý, aby dal Snapeovi terč s vyrytým nápisem “Zemři, Pottere!”, doplněný sadou šipek popsaných “Avada Kedavra”. Jedinou další věcí, kterou Harry o Snapeovi věděl, bylo, že studoval v Bradavicích, ale ani to mu nepřineslo žádnou inspiraci.

“Moment…” pomyslel si s pohledem na osobu sedící na druhé straně knihovny. “Jestli studoval v Bradavicích, tak by o něm McGonagallová mohla něco vědět…” Harry se uculil. Jak nejlépe se dá o někom něco zjistit, než se prostě zeptat? McGonagallová by mohla mít nápad, Harry pevně věřil, že ano. Bez dalšího přemýšlení vstal a přešel k místu, kde profesorka přeměňování seděla a četla mudlovský romantický román.

“Profesorko McGonagallová?” oslovil ji po chvíli ticha, kdy se obával ji vyrušit, pokud bude mít jednu ze svých méně vstřícných nálad. Vzhlédla a k Harryho úlevě mu věnovala zářivý úsměv.

“Harry! Co děláš o prázdninách v knihovně?” zeptala se s náznakem pobavení a položila si zavřenou knihu do klína. Vypadala velmi vánočně naladěná, její hábit měl motiv cesmínově zelených stromků s výšivkou stříbrných zvonků na lemech.

“Právě hledám nějaké informace a doufal jsem, že byste mi mohla pomoct…” začal, ale při výrazu McGonagallové zaváhal.

“Jestli je to nějaké tvoje další dobrodružství, Harry…” pokárala ho mírně.

Harry vehementně zavrtěl hlavou a odmítavě zamával rukama: “Ne, nic takového, paní profesorko. Doufal jsem, že byste mi mohla pomoct vymyslet nějaký nápad.” Učitelčin výraz okamžitě změkl.

“No tak to je úplně něco jiného! Bude mi potěšením být ti nápomocná, Harry, ale nejsem si jistá, proč k tomu potřebuješ zrovna moji pomoc. Jistě by ti kamarádi poradili lépe než já…” začala.

“Pro Rona a Hermionu už dárky mám. Chtěl bych dát dárek…” odmlčel se.

McGonagallová ho s očekáváním sledovala. Po chvíli ticha se předklonila a zeptala se: “Komu, drahoušku?”

“Profesoru Snapeovi, Madam,” vyhrkl rychle. Nebyl si jistý, jaký druh reakce má očekávat. Očividně nikdo kromě Brumbála neměl Snapea nijak zvlášť v oblibě. Sice si ho vážili, ale dávat mu dárek?

McGonagallová nejprve vypadala překvapeně, zřejmě to bylo to úplně poslední jméno, které by čekala, že Harry řekne. Pak ale její výraz změkl a proměnil se do ryzího úsměvu, který ke svému studentovi vyslala. Nikdy ji nepřestal překvapovat a nemohla si pomoct - pocítila v hrudi slabý záchvěv hrdosti. To, že jeden z jejích studentů, dokonce Harry, má tak velké srdce (a odvahu), že chce dát vánoční dárek svému nejneoblíbenějšímu učiteli, ji nesmírně potěšilo.

“Inu, to jsem tedy rozhodně neočekávala,” usmála se a Harry se viditelně uvolnil. “Samozřejmě, že ti pomůžu, Harry, i když on je skutečně oříšek…” dodala a zamyšleně se drbala na bradě.

“Znala jste ho, když tady studoval, paní profesorko?” zeptal se Harry a znovu ji vytrhl z myšlenek.

“Ale ano, samozřejmě, drahoušku. Zrovna jsem tu začala učit.”

“Možná byste mi mohla o něm něco povědět. Možná bych tak mohl dostat nápad, co…” nedokončil, ale McGonagallová přikývla.

“Jistě, to je dobrá myšlenka,” řekla a na okamžik se znovu odmlčela, aby si urovnala myšlenky. Knihu odložila na stůl. Harry se usadil na sousední židli a zdvořile k ženě zvedl oči.

“Dobrá… nemohu ti vykládat, jaký byl, než přišel do školy, to by nebylo zdvořilé a ani toho až tak moc nevím. Ale když byl tady, choval se hodně odlišně než teď. Byl vynikající student, na to si dost dobře vzpomínám; a nesnášel tvého otce, což jsem si jistá, že už víš,” podotkla s úsměvem. “Vím, že míval rád famfrpál, vzpomínám si, že býval zmijozelským chytačem, což bylo další jádro sporu mezi ním a tvým otcem. A miloval knížky, vždycky se prosmýkl do ´Oddělení s omezeným přístupem´, ačkoliv si myslím, že netušil, že o tom víme.” Znovu se odmlčela, oči ztracené ve vzdálených vzpomínkách, kde pátrala po další myšlence. “V prvních dvou letech, co tu byl, měl mazlíčka, vychrtlou černou kočku, která ho dostávala do větších potíží než tvůj otec a jeho kamarádi dohromady. Ve třetím ročníku se ztratila, nejspíš v Zapovězeném lese. Vzpomínám si, že to byl pro něj hodně hořký rok… jeho výsledky i všechno ostatní se zhoršovalo.” Po krátké pauze se usmála na Harryho a pokračovala: “Víš… ty a on máte hodně společného. Vždycky tu taky zůstával na zimní prázdniny… Myslím, že by tu zůstal i přes léto, kdyby mohl.” Potlačila zívnutí a Harry se zamyšleně opřel o opěradlo židle. Trochu se mračil, vůbec se mu nelíbila myšlenka, že by měl s mistrem lektvarů něco společného.

“Promiň,” zamumlala profesorka s úsměvem a pokračovala, “pojďme na to… rozhodně byl samotář… a vzpomínám si, že mu učarovaly kouzelnické šachy. Nikdy neodmítl výzvu… museli jsme odečíst kvanta bodů lidem, kteří si sázeli na šachové zápasy. Ale když tak o tom přemýšlím, od té doby jsem ho už asi hrát neviděla. Myslím, že tvůj otec mu v sedmém ročníku proklel šachovou soupravu, což pravděpodobně zničilo jeho chuť ke hře. Veliká škoda…” dodala s povzdechem. “Obávám se, že to je všechno, Harry. Pomohla jsem ti nějak?” zeptala se s nadějí v hlase.

Harry s úsměvem přikývl a začal se zvedat ze židle: “Ano, myslím, že vím, přesně, co… Děkuju mockrát, paní profesorko.”

“A co se mu chystáš dát, drahoušku?” zeptala se, když se natahovala po knize na stole.

“To se dozvíte o Vánocích, paní profesorko. Nashle a děkuju!” řekl a vyrazil k východu. Knihovnice se na něj od stolu zamračila, ale on byl venku dřív, než mohla cokoliv namítnout. Jeho příští zastávkou byly Prasinky. Kvůli nákupu dokonalého vánočního dárku.

* * *

A/N: Dobře, nejsem si jistá, jestli mají studenti dovoleno jít o prázdninách do Prasinek, ale pro moje účely tam Harry může. Nakonec to není až tak důležité, mohl se tam vykrást pod neviditelným pláštěm, ne?

P/N: Mám dojem, že McGonagallová Harrymu v kánonu vyká (a oslovuje ho pane Pottere), ale tady mu říká Harry, tak mi to tykání přišlo vhodnější. Taky jsou zrovna prázdniny a ten rozhovor je hodně neformální, snad mi tedy tuto invenci prominete.