archiv.hpkizi.sk
Jen si tak trochu písknout
2016 Bonus Advent
Vložené: Lupina - 21.12. 2016
Téma: 2016 Bonus Advent
Zlatý fond nám napísal:

 

21. december 2016



Jen si tak trochu písknout(1)

Autor: Ramora

Překlad: Jacomo, která za pomoc s jazykovými záludnostmi posílá veliké díky betě Calwen.

Originál: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=12712

 

Minerva a Severus navštíví Doupě, kde zjistí, že Hermiona praktikovala jisté vynalézavé přeměňování…

 

 

Minerva McGonagallová si uhladila hábit, narovnala klobouk na hlavě a zastrčila hůlku do rukávu. Zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle, a pak se zahleděla na portrét visící vpravo od něj.

„Albusi, ty se do všeho pleteš jako blázen ještě víc, než když jsi byl naživu!“ zamumlala naštvaně.

Portrét se uchechtl. „Báječná Minervo! Ale uděláš to, že ano? Severus si zaslouží šanci na štěstí, a když je teď po válce a z něj je uznávaný hrdina, nemá žádný důvod nevydat se na cesty po světě, usadit se, začít s vlastním podnikáním nebo s čímkoliv, co ho napadne. Jen je potřeba ho k tomu popostrčit.“

„Půjdu za ním, Albusi, a se vší jemností pravého nebelvíra mu předám tvoji zprávu. Nehodlám s tím mít cokoliv společného, ale pokud prokleje posla, nechám namalovat svůj portrét a udělám ti z téhle existence peklo!“

Přes namalovaný obličej bývalého ředitele se mihl melancholický výraz. „Umím si představit horší věci, Minervo,“ zamumlal, „což je jeden z důvodů, proč bych rád přiměl Severuse vytvořit si víc příležitostí, než jsem jich měl já. Nechci, aby náhle zjistil, že stojí na konci cesty a přitom neudělal ani jedinou věc, po které kdy tajně toužil, ať už je to cokoliv. Ne jako my, Minervo.“

Ucítila, jak jí v očích začaly pálit slzy, a mrkáním je zahnala pryč. „No dobře, Albusi. Půjdu. A ano, až se vrátím, dostaneš kompletní zprávu. Pokud nebudu zasažena umlčovacím kouzlem!“

S tím prohlášením se otočila k portrétu zády a odkráčela z místnosti.

 

* * *

 

Minerva se přemístila do průchodu mezi řadovými domky v Tkalcovské uličce. Severus měl krb odpojený od sítě a všude kolem domu rozprostřena protipřemisťovací kouzla. Nepochybovala o tom, že její příchod spustil všechny druhy jím nastavených poplachů, které, jak si ponuře pomyslela, byly veškerým varováním, kterého se mu od ní dostane.

Přešla ke vstupním dveřím a zaklepala.

Po několika minutách se dveře otevřely, což vzala jako pozvání, ohlásila se a vešla.

Severus Snape se objevil ve dveřích do jedné z místností a zamračil se na ni. „Čemu vděčím za to potěšení, Minervo?“ zeptal se.

„Taky tě ráda vidím, Severusi,“ odpověděla s ignorováním jeho nepřátelského postoje. Na to, aby ji tím urazil, ho znala už příliš dlouho.

„No tak pojď dál, když to musí být.“ Následovala ho do pokoje jeho malého domku.

„Proboha, Severusi, ty jsi nezahálel!“ zvolala, když se rozhlížela po změnách, které uskutečnil od její předchozí návštěvy. Dům, původně s tradičním viktoriánským uspořádáním – dvě místnosti dole, dvě nahoře – měl teď přízemí rozšířené tak, aby pojalo prostornou kuchyni, nejmodernější lektvarovou laboratoř, skleník navazující na dosud neosázenou zahradu, strohý, ale vkusný obývací pokoj a místnost zaplněnou od podlahy až k (přehnaně vysokému) stropu dobře zásobenými knihovnami. „To všechno jsi zvládnul sám? Není divu, že vypadáš unaveně!“

„Děkuji za kompliment, Minervo,“ odvětil mnohoznačně. „Mám v úmyslu založit malou firmu na výrobu speciálních léčivých lektvarů. Moje úspory nejsou veliké, a jelikož již nejsem zaměstnancem Bradavic, potřebuji nějak vyplnit čas i pokladnu. I když,“ pokračoval hlasem, ve kterém zaslechla hořkost, „budu potřebovat prostředníka, přes nějž budu produkty prodávat. Ne každý má ke mně stejnou důvěru jako ty.“

„To je jeden z důvodů, proč jsem tady, Severusi. Musím obsadit několik postů v Bradavicích. Jsi mojí první volbou buďto na výuku lektvarů nebo obrany proti černé magii, a pokud se vrátíš, za vylepšených podmínek, můžeš si vybrat.“

Snapeovi mírně poklesla brada, ale rychle se vzpamatoval. „Ne, Minervo, nemůžu se vrátit. Tam ne. Ne, když jsem… Ne. Vždycky jsem učení nenáviděl a ty znáš mé důvody – ehm – k původnímu setrvávání i pak k odchodu. Jsem ti – vděčný – že jsi na mne myslela, ale ne, nemůžu to udělat.“

Minervin přísný pohled během jeho odpovědi změkl. „Nepřekvapil jsi mě, Severusi. Chtěla jsem tě mít zpátky mezi svými zaměstnanci, ale tvůj úhel pohledu plně chápu. Pokud bys změnil názor, máš čas do konce měsíce, ale pak už musím někoho jmenovat.“ Zhluboka si povzdechla a pokračovala: „No, viděl jsi všechny studenty, kteří prošli Bradavicemi za posledních dvacet let. Vzpomínáš si na někoho, kdo by se na některé z těch míst hodil?“

„Nepochybuji o tom, že Křiklan přistoupí na další rok v Bradavicích, když mu dobře zaplatíš. Na výuku obrany zkus Billa Weasleye,“ navrhl zamyšleně. „Odeklínač takových kvalit by byl přínosem v mnoha směrech.“

„Ano, a taky je čerstvě ženatý, myslím, že jemu a Fleur by stabilita života v Bradavicích prospěla. Možná – možná by ona mohla učit přeměňování. No, jsem povinna uveřejnit inzerát, ale taky můžu popostrčit Billa a Fleur žádaným směrem.“

Chvíli zůstali sedět v přátelském tichu, které pak prolomila Minerva.

„Severusi, mluvila jsem s Albusem – myslím s jeho portrétem. Má na tebe několik proseb. Byl by rád, kdyby ses stal jedním z členů správní rady Brumbálovy nadace. Spolu se mnou, Remusem Lupinem a Olympou Maxime.“

„Já? Cítím se polichocen, Minervo, ale myslím, že to není dobrý nápad. Víš, že je mi jedno, co o mně lidé říkají, ale nechci, aby byla nadace poskvrněna negativními asociacemi s mou osobou.“

Minerva si odfrkla. „Ujišťuji tě, Severusi, že Albus je naprosto schopen bránit svoji volbu proti jakékoliv kritice. Tuhle eventualitu plánoval už dávno. Věřil ti celým svým životem, Severusi, a ty jsi ho nezklamal.“ Natáhla ruku a položila mu ji na rameno. „Albus by byl velmi rád, kdybys ho navštívil, Severusi. Až se na to budeš cítit připravený.“

Snape na to nic neřekl, ale stále upíral oči na ruce složené v klíně. Z napětí v ramenou mohla starší čarodějka vyčíst, jak se snaží zakrýt svoje emoce. Náhle uviděla cestu, jak mu sdělit závěrečnou část svého poselství.

„A taky si myslí, že nastal čas, aby ses usadil, oženil se a začal plodit malé Snapey-“

Fungovalo to. Snape vyletěl z křesla, jako kdyby ho bodl sršeň.

„Cože? Ten starý otravný šťoura! Tohle není jeho věc, ať si ty svoje směšné představy nechá pro sebe, já rozhodně nic takového neudělám! Můžeš mu ode mne vyřídit, že nejsem připravený na nějakou čarodějku –“

„- nebo si najdi kouzelníka, jestli jim dáváš přednost –“ pokračovala Minerva nevzrušeně.

„Já tedy ne!“

Inu, tím se to vyřešilo, pomyslela si Minerva.

Zamračeně usedl zpět do křesla. „No tak ses pobavila, Minervo, možná bys měla jít podat raport Albusovi.“

Zachichotala se. „A co mu mám říct o tom členství v radě? Uděláš to?“

„No tak dobře, Minervo. Jestli tě to přiměje zmlknout a vypadnout.“

„Skvělé. Budeme muset zajít ke Gringottovým, aby ti umožnili přístup k trezoru, a setkat se s panem Eaglem, aby dořešil smluvní záležitosti. Domluvila jsem schůzku na pátou hodinu, takže máme akorát trochu času zaskočit do Doupěte, jestli tam není Bill. A ach ano, taky pogratulovat Ronovi a Hermioně. Jdi a uprav se, ať neuděláš na pana Eagla napoprvé špatný dojem.“

„Pochybuji, že na tom panu Eaglovi záleží,“ zamumlal Snape.

„No, mně ano a Albusovi taky,“ odsekla ostře Minerva. „Pokud si myslíš – “ Ale Snape ji přerušil, už si kvůli svému pečlivě udržovanému vzhledu vytrpěl od ní dost řečí v minulosti.

„Co je na nejmladším potomku Weasleyových a slečně Grangerové ke slavení?“

„No jejich zásnuby samozřejmě! Ty jsi to nevěděl?“

„Nevěděl; těžko mě pozvou na svatbu,“ odpověděl Severus. „Neříkej mi, že už se té holce postaral o weasleyovského spratka? Merline, ještěže už nebudu nikdy učit! Myslím, že s kudrnatými zrzavými vševědy bych se nedokázal vyrovnat.“

„Jako že je těhotná? To ani v nejmenším! Podle Molly – jak zněla ta věta? – ach ano, ´odmítla Ronovi požitek z předmanželského lože´. Tak. Molly je samozřejmě v tomhle s Hermionou zajedno; řekla, že jestli opravdu respektuje svoji nevěstu, bude akceptovat její přání, že její poprvé se uskuteční až o svatební noci. Je to její velký den, její sen. Který má za následek, že mladý pan Weasley je teď do ženění (a ležení) mnohem víc hrr, než by možná jinak byl.“

„Tomuhle se říká ´zkouška mladé lásky´?“

„No, spíš to vypadá na ´zkoušku erotické touhy´, ale je to jejich život a my ho nemůžeme žít za ně. Zřejmě ho odmítla před bitvou s poukázáním na to, že se nechce rozptylovat; ono obvyklé ´nechci umřít jako panna´ u ní zřejmě nefungovalo; a on nejspíš předpokládal, že zásnubní prsten bude mít kýžený efekt a tak ji požádal o ruku bezprostředně po bitvě. No, vlastně několik dní poté, když ho přešla kocovina.“

Severus si odfrkl. „Vzhledem k tomu, že budou nejspíš manželé víc než sto let, kam ten spěch?“

Soucitně se na něj zadívala. „Severusi Snape, nemůžu uvěřit, že jsi byl mladý před kratší dobou než já!“

„Myslel jsem, že bude chtít nejdřív dokončit své vzdělání,“ řekl Snape. „Během několika let ho předčí, a pak zjistí, že jeden druhého vůbec neznají. A pokud budou mít děti, tak…“ odmlčel se. „No, je to jejich věc. Mně do toho nic není.“

Zamumlal několik kouzel a v krátké chvíli vyhlížel tak reprezentativně, jak ho Minerva ještě nikdy neviděla. Přesto si podrážděně povzdechla, vytlačila ho ze dveří a odtáhla do průchodu, aby se mohli přemístit.

 

* * *

 

Severus a Minerva se objevili na cestě přímo před Doupětem. Jak tak kráčeli k domu, k jejich překvapení se vchodové dveře náhle rozletěly a z nich vyklopýtalo ven dlouhovlasé, zrzavé individuum vydávající srdceryvné vzlyky.

Oba kouzelníci se na sebe zmateně podívali, a pak se vydali za prchající osobou až za křoví k velkému kameni, na který se posadila. Tlumené vzlyky vycházely z křehké postavy, která se otřásala intenzivními vlnami emocí.

„Slečno Weasleyová! Co se děje? Bolí vás něco?“ dožadovala se informací Minerva.

„J – on – ten,“ škytla dívenka ve snaze se ovládnout, když přes slzy, které se jí koulely po tváři, uviděla ředitelku.

„Ginny, co se stalo? Jsou všichni v pořádku? Jste nějak zraněná?“

Mezi lapáním po dechu, jak se snažila nadechnout, z ní dostali pár slov: „Sranda… neskutečná… za trest… vážně… sranda… prostě… k popu – kání!“

„Bezpochyby žert dvojčat Weasleyových,“ zamumlal Severus.

„Ne… ne… její… Hermi… ony… uvidíte… tak pyšná… jeho nádobíčko…“

Minerva mlaskla a seslala na dívku zklidňující kouzlo. „Tak a teď o co jde, Ginevro?“

„Běžně dovnitř a podívejte se, co Hermiona provedla! Budete na ni tak pyšná! Pojďte, to si nemůžete nechat ujít!“

A nasměrovala je po cestě do domu. Navzdory kouzlu se stále svíjela smíchy.

 

* * *

 

Při vstupu do domu si Minerva a Severus povšimli, že většina klanu Weasleyových je shromážděná kolem jídelního stolu, ale po Ronovi, Hermioně a Harrym nebylo nikde ani vidu, ani slechu. Všichni byli pod vlivem intenzivních emocí; dvojčata se podle očekávání nacházela v podobném stavu jako Ginny; Percy se snažil tvářit vážně a nesouhlasně, ale Severus viděl, jak mu škubají koutky úst; Artur neskutečně rudnul, pravděpodobně z nerozhodnosti, jestli se připojit ke smíchu svých dětí nebo k běsnění své ženy.

Protože Molly běsnila.

A předmět toho obrovského vzteku trůnil na stole. Na první pohled připadal Minervě celkem neškodný, ale při bližším zkoumání…

„Ach, můj…“ zamumlala. „Je to to, co si myslím? To je – působivé. Dokonce i na slečnu Grangerovou. Kde je?“

„Zpátky u rodičů,“ řekl Artur, vděčný za vyrušení. „Právě jste se minuly.“

„Říkala, že to odezní asi za týden. Můžeš s tím něco udělat, Minervo?“ zeptala se Molly.

„Chceš, abych to udělala? Pokud to necháte odeznít, nezpůsobí to žádné dlouhodobé poškození a je to dost – zajímavý – exemplář,“ podotkla Minerva a onu věc zvedla. „Ano, neuvěřitelný cit pro detail. Dobrý bože! Tedy to je – unikátní! Podívej se, Severusi!“

V zoufalé snaze potlačit smích podala věc svému příteli. Pečlivě si ji prohlédl, sundal a zase jí nasadil pokličku, a než ji opatrně postavil zpět na stůl, otočil ji dnem vzhůru.

„Působivě odpuzující, Molly. Nepochybuji o tom, že by to Minerva mohla snadno napravit, ale volba je zcela na vás. Osobně bych byl nakloněn tomu nechat to tak, jak to je, a mít týden klid. Možná bychom to mohli prodiskutovat nad šálkem čaje?“ nadhodil Severus a ignoroval nový výbuch hysterie ze strany nejmladších Weasleyovců.

„Je bezpečné ji používat?“ zeptala se Molly ponuře.

„Á, to bude v pohodě,“ ujistila ji Minerva. „Otázkou je, jestli je to vhodné?“

„Ano, ano!“ vykřikli Ginny a dvojčata současně.

„Budiž tedy,“ rozhodla jejich matka a natáhla se na krbovou římsku pro varnou konvici. „Kde jsou moje dobré způsoby? Severusi, Minervo, posaďte se! Máme i čerstvý zázvorový koláč.“

Dřív než se mohli nějak pohnout, rozletěly se zadní dveře a dovnitř s koštětem v ruce vtrhl Harry, vlasy rozcuchané a tvář zářící zdravím a vzrušením.

„Úžasný let!“ oznámil. „Ahoj, Ginny, už jste všichni tři zpátky z Příčné ulice? Nevím, proč chtěl jít Ron raději s Hermionou nakupovat než se mnou lítat, ale to je, předpokládám, ta skutečná láska! Kde jsou? Ach, zdravím, profesorko McGonagallová!“ Snapea ignoroval a Ginny vlepil pusu do vlasů.

„Vypadáš dobře, Harry,“ řekla Minerva. „Chystáme se posadit k šálku dobrého čaje. Proč se k nám nepřipojíš? Slečna Weasleyová tak bude muset odpovídat na tvoji – a naše – otázky jenom jednou.“

Harry si opožděně uvědomil, že se děje něco podivného, přikývl a posadil se ke stolu. Pak zaznamenal objekt všeobecné pozornosti a zalapal po dechu.

Šlo o konvičku na čaj.

Velkou konvičku s weasleyovsky zrzavou pokličkou, boky v tělové barvě (štědře posypané pihami) a dnem s drsným povrchem.

Konvičku se dvěma modrýma očima, mezi kterými trčela malá, opuštěně se tvářící hubice ve tvaru… ach bože, to bylo trapné!

Konvičku, která dříve zcela určitě byla Ronaldem Weasleyem.

„Myslím,“ zavrčela Molly, „že je na čase, aby dělal něco užitečného.“

 

* * *

 

„No,“ začala Ginny poté, co se všichni usadili. „jak víte, my tři jsme se odletaxovali do Děravého kotle kolem půl desáté. Hermiona a já jsme chtěly nakoupit nějaké oblečení a pak jít do Krucánků a kaňourů. Ron řekl, že jde brouzdat do Prvotřídních potřeb pro famfrpál, a pak se vrátí k Děravému kotli a sejdeme se tam kolem půl dvanácté. Řekl, že dvě hodiny jsou spousta času na to, co chce dělat, ale když tak si dá během čekání něco k pití.“

Molly přes značný odpor čajové konvice zvedla její víčko a vhodila dovnitř dvě velké lžíce čajové směsi.

„Takže jsme s Hermionou nechali Rona u potřeb na famfrpál a odešly, ale skončily jsme s nákupy už kolem půl jedenácté, tak jsme si myslely, že najdeme Rona, napijeme se a vyrazíme domů.“

Molly přivolala devět šálků s podšálky a rozestavila je před zaujaté publikum.

„Jenže když jsme tam dorazily, nikde jsme ho neviděly, tak jsme se zeptaly Toma, jestli o něm neví.“

Jako další následoval koláč; devět talířků zakroužilo po místnosti a usadilo se na svých místech.

„A Tom řekl, že ano, že ho viděl, jak šel s jakousi zahalenou postavou nahoru.“

Velký a velmi ostrý nůž prořízl vzduch a zastavil se těsně u kořene hubice. Minerva by mohla přísahat, že sebou konvička cukla. Nůž se poté loudavě vzdálil, aby nakrájel koláč na devět stejných kousků.

„Neměly jsme tušení, že by se měl s někým sejít, tak jsme dostaly trochu strach. Co kdyby šlo o nějakého pomstychtivého Smrtijeda, který mu pod nějakou záminkou chystal hrozný osud?“

Na stole se zhmotnilo mléko a cukr a společně se rozeběhli mezi hosty.

Dortové vidličky s rachotem vyletěly ze zásuvky a způsobily rozruch u stolu, když cestou k jednotlivým talířkům neopomněly šťouchnout ostrými hroty do cukající se konvičky.

„Poslouchaly jsme u každých dveří, až jsme došly k jedněm, zpoza kterých vycházely fakt zoufalé zvuky. Tak jsme s napřaženými hůlkami vpadly dovnitř.“

Varná konvice v krbu zahvízdala; Molly si nasadila chňapky, zvedla ji a výhružně postavila na stůl vedle konvičky.

„Nejsem si jistá, jak to popsat, ale nachytaly jsme ho in flagranti delicto s čarodějkou! S nikým míň než s Hannah Abbottovou!“

Molly zvedla konvici; konvička se pokusila dostat z dosahu Freda a George, kteří ji ale zadrželi.

„Ukázalo se, že můj drahý bratříček nejenže není ochoten počkat si na svoji nevěstu, ale i onen výrok ´nechci umřít jako panic´ byl poněkud nadnesený, dokonce už i před bitvou.

A nejsem si jistá, co Hermiona udělala, bylo to hrozně rychlé,“ pokračovala Ginny, „ale příští věc, kterou jsem viděla, byla prchající Hannah a Hermiona držící tuhle konvičku v ruce. Pak jsme se vrátily rovnou sem a zbytek už znáte,“ dodala mdle.

Kolem stolu se zvedla vlna výkřiků nevíry.

„Tedy, jediné, co mě na tom překvapuje, je vaše překvapení,“ povytáhl Severus nad jejich užaslými výrazy obočí. „Ale no tak, Minervo, nebyl při svých výstřelcích zrovna diskrétní! Vzpomínám si, že jsem třikrát překazil jeho dostaveníčko se slečnou Abbottovou, čtyřikrát se slečnou Parkinsonovou, dvakrát s dvojčaty Pattilovými a s jednou z nich také, dvakrát nebo možná třikrát se slečnou Bulstrodeovou a jednou se slečnou Brownovou. A Madam Hoochovou. Vlastně to vypadá, že jedinou osobou, se kterou jsem ho nikdy nenachytal, byla právě slečna Grangerová.“

Konvička se přestala vzpouzet; když do ní Molly nalila vařící vodu, po jejích bocích se rozlil jasně červený odstín.

„No jen se červenej, Ronalde Weasley! Styď se, že ses k takovému skvělému děvčeti zachoval tak špatně,“ podotkl jeho otec.

„Ach jo, Rone, to je bordel,“ zamumlal Harry, protože mu bylo jasné, že tohle je konec přátelství mezi triem.

„Je to víc smutné než vtipné,“ pronesla Ginny tiše. „Fakt jsem si přála, aby byla Hermiona moje sestra, a teď budu jak mezi dvěma mlýnskými kameny.“

„Já taky, Ginny,“ hlesl Harry tiše a vzal ji za ruku.

Molly začala rozlévat čaj ze svého nejmladšího syna. Shromážděná rodina a přátelé se napili, poznamenali, že je překvapivě dobrý, a v zadumaném tichu se pustili do porcí koláče.

Když bylo vše vypito a snědeno, Molly vstala, aby sklidila stůl. Když se chystala zvednout konvičku, Fred natáhl ruku, aby ji zastavil. Poté zvedl víčko a zatočil konvičkou ve vzduchu.

„No,“ řekl a rozhlédl se, „kdo chce číst z Ronových čajových lístků?“

 

* * *

 

„Molly bude chvíli Ronovi ztrpčovat život a moc by mě překvapilo, kdyby se někdy znovu ucházel o Hermionu,“ poznamenala Minerva, když pak ten den večer opouštěli kancelář pana Eagla. „Vůbec si ji nezaslouží. Ale on si pořídí další přítelkyně a usadí se, až na to bude připravený. Stejně jako Hermiona, až najde toho pravého. A ačkoliv se právě teď nejspíš cítí mizerně, má spoustu času i možností. A měla by dokončit svoje vzdělání. Vlastně mám nápad.“

Snape v duchu zasténal a zadoufal, že po něm nebude Minerva chtít nic jiného, než aby jí dělal vrbu.

„Hermiona by se mohla vyučit v přeměňování a poté se vrátit do Bradavic a učit!“

„Dobrý nápad, Minervo!“ vyhrkl Snape s úlevou. S tím nebude muset mít nic společného.

„Samozřejmě, že bych jí nemohla mistrovat, ale mám pár kontaktů na lidi, kteří by měli být schopni pomoci.“ Na okamžik se zasnila, přičemž Snape to sledoval s pobavením. „Je tu Tiggy Burkletová, pamatuješ se na ni? Studovala tři nebo čtyři roky před tebou. Na mistra je hodně mladá, ale s Hermionou by mohly dobře vycházet. Claude Dubosson až za dalekého Carcassonne by jí mohl opravdu rozšířit obzory, zejména když odmítá mluvit jinak než francouzsky.“

„Není to ten, co byl zapojený do toho skandálu s mudlovským kostelním zvonem a chovným hřebcem?“ zeptal se Snape se zájmem. „Myslím, že jsem nikdy nezaznamenal detaily, ale nerozhodl se jeho učedník odejít poněkud ve spěchu?“

„Aha, no možná by bylo pro Hermionu lepší tam nejezdit. Tak to už opravdu zbývá jen John Smith – legrační jméno – nikdy jsem se s ním nesetkala, zdál se to být velmi uzavřený člověk. Snažila jsem se s ním navázat jednou či dvakrát kontakt, ale neměla jsem štěstí.“

„Šlo o pseudonym,“ řekl Snape suše. „Je mrtvý.“

„Jak to víš – “ začala Minerva, ale jediný pohled na ponurý výraz ve Snapeově tváři jí řekl, že nechce znát odpověď.

Rozhostilo se ticho, během kterého se Minerva snažila změnit téma hovoru.

„Víš, Severusi, taky by sis mohl vzít učedníka. Mistrů lektvarů je málo a jsou od sebe dost vzdálení.“

„Stejně jako studentů, kteří touží studovat lektvary. Měl jsem to dvacet let před očima, Minervo. A jestli se v duchu zaobíráš tím, co si myslím, tak ne, slečnu Grangerovou nepřijmu.“

„Ne, ne, Severusi, myslím, že její talent spočívá v přeměňování,“ odpověděla Minerva. „Ačkoliv když o tom tak přemýšlím, rozhodně bys z ní dokázal dostat to nejlepší, na čemž byste vydělali oba dva. Možná bychom se jí mohli zeptat, jaké jsou její plány. A kdyby se chtěla věnovat lektvarům, inu, už dřív jsi její schopnosti oceňoval.“

Snape se na ni podíval, jako kdyby se zbláznila. „Nikdy,“ nadechl se překvapeně, „nikdy jsem ji nijak nechválil!“

„No to asi zrovna ne, ale byla za ty roky jediným studentem, jehož inteligenci jsi neurážel, takže jsme to všichni brali jako tvou nejvyšší formu ocenění.“

Snape zůstal stát s otevřenou pusou, neschopen sledovat směr takovéhle logiky.

„Takže až se s ní dnes večer setkáš,“ pokračovala Minerva, „zjisti, jestli by byla ráda, kdybych domluvila pohovory s mistry přeměňování, nebo se její zájmy ubírají jiným směrem. Pověz jí, ať přijde zítra do Bradavic, řekněme tak kolem jedenácté, a já to s ní poté proberu.“

„Až se s ní dnes večer setkám?“ zopakoval Snape nevěřícně. „Nemám v úmyslu se s ní setkat, ani dnes večer, ani nikdy jindy, pokud do toho mám co mluvit! Je to tvůj nápad, ty se s ní sejdi! Viděl jsem, co provádí s lidmi, kteří se jí nezamlouvají, a nechci být sotva dospělou čarodějkou s rozbouřenými hormony proměněn v nějaký kus nádobí! Vždycky jsi byla její oblíbenou učitelkou, tak proč bych za ní měl chodit ?“

„Půjdeš tam ty, Severusi Snape, protože když ty se změníš na konvičku, já tě můžu přeměnit zpátky. Kdežto pokud by se stal kus nádobí ze , nechci, aby moje křehké já bylo odkázáno na tvé schopnosti přeměňování! A nebudu nečinně čekat, až najdeš někoho, kdo mě přemění zpátky.“

„Minervo…“

„Kromě toho,“ drmolila ředitelka dál, „je to milá mladá dáma, takže si myslím, že to neudělá. Samozřejmě pokud ji nenaštveš, takže se chovej přátelsky, jestli to zvládneš. A myslím si, že ty nejsi nevěrný typ, Severusi, což je podle všeho ta vlastnost, která její hněv způsobila.“

„No to…! Minervo, přece se mě nesnažíš dát dohromady s Hermionou Grangerovou!“

„Propáníčka, to ne, Severusi, co tě to napadlo?!“ zvolala Minerva. „Vždyť je ještě dítě, proboha! A i kdybyste byli vrstevníci, vy dva se k sobě naprosto nehodíte, a já bych určitě nevnucovala tak milé dívence tebe a tvoje příšerné způsoby! Na co to myslíš, člověče?!“

Snape byl z ředitelčina mimořádného nedostatku logiky (mimořádného dokonce i na nebelvíry) totálně zmatený.

„A každopádně mám ještě další schůzku, Severusi,“ uzavřela Minerva úlisně. „Propána, jediné, co musíš udělat, je předat zprávu, že bych se s ní ráda sešla zítra v jedenáct hodin v Bradavicích, abychom prodiskutovali učednictví. Je to tak těžké?“

„No, není,“ odvětil Snape s pocitem, že byl chycen do ďábelské léčky, „ale nejde o můj problém a neudělám to!“

„Ach jo, Severusi, chápu, že se můžeš cítit trochu trapně, ale ve skutečnosti to potrvá sotva dvě minuty!“ zavrkala povzbudivě, takže Snape definitivně nabyl dojmu, že byl zmanipulován, ale neměl ponětí proč nebo podle jakých pravidel. „Až se vrátíš, pošli mi sovu, ať vím, jestli ji mám zítra očekávat nebo ne.“ S těmito slovy si stoupla na špičky, vlepila mu pusu na tvář a přemístila se.

Snape tam ohromeně stál a přemýšlel, co to pro všechno na světě jeho někdejší kolegyni popadlo. Kdyby nebylo onoho faktu, že ji alarmy při objevení jednoznačně identifikovaly jako Minervu McGonagallovou a od té doby ji nespustil z očí, měl by podezření, že je to nějaký podvodník. Ale takhle tam stál, zcela zaskočený nebelvírkou, která ho vmanipulovala do doručení zprávy jeho nejméně oblíbené bývalé studentce.

Ponuře si uvědomil, že zmijozelští rozuměli jemnému umění manipulace; znali pravidla, hráli podle nich od okamžiku, kdy byli schopni spojit dvě slova dohromady; důvěrně ovládali ony taneční kroky – kdy zatlačit, kdy se stáhnout, kdy otevřít zadní vrátka.

Nebelvíři už ze své podstaty nebyli schopni připustit, že taková pravidla vůbec existují.

Což byl důvod, proč někdy vyhrávali.

 

* * *

 

A tak došlo k tomu, že se Severus Snape ocitl na mudlovské ulici, točila se mu hlava a nejednalo se jen o průvodní jev přemisťování.

Jak se tak rozhlížel kolem sebe, vzpomněl si na svoji poslední návštěvu tohoto místa. Před tím, než zemřel Albus. Přišel nastavit na dům Grangerových ochranná kouzla, která by Řád upozornila na případný útok. Navštívil kvůli tomu mnoho domů mudlorozených, ale tenhle konkrétní si pamatoval kvůli ovzduší klidu a pohody.

Rychle překonal vzdálenost k domu Grangerových, který stál na rohové parcele s dobře udržovanou zahradou obklopenou vysokým živým plotem. Když se přiblížil, zjistil, že by mohl vyslechnout rozhovor, který slečna Grangerová vedla s další ženou, pravděpodobně se svojí matkou. Zůstal tiše stát ve stínu.

„Takže,“ říkala právě matka, „proč konvička?“

„Víš, bylo to dost hrozné,“ zamumlala slečna Grangerová. „Ginny a já jsme vtrhly do pokoje a všechno, co jsem v tu chvíli viděla, byl chlupatý, poďobaný zadek, poskakující nahoru a dolů. Vypadal prostě odporně a já – no, myslím, že mě to odradilo od chlapů a těchhle věcí na zbytek života!

Byla jsem tak naštvaná, že jsem musela vykřiknout nebo něco takového, protože vzhlédl a uviděl nás. Odskočil od Hannah a začal vykládat, že ho to opravdu mrzí, že to nikdy dřív neudělal, ale už nemohl dál čekat, ale Hannah řekla, že je lhář, že už se scházejí několik měsíců a že on mě ve skutečnosti vůbec nechce, jenom všichni očekávají, že se dáme dohromady. Tak jsem namířila hůlku na jeho – mužství – a ono se začalo zmenšovat, až splasklo na úplně malý kousek a ten vypadal jako hubice od konvičky! A další věcí, kterou si pamatuju, je, že jsem ho proměnila v konvičku!“

Při tom prohlášení se Snape tiše zachechtal.

„Ach, Miono,“ zamumlala její matka. Snape zaslechl jakési zašustění, které napovídalo, že se ty dvě objaly. „Víš, všichni nejsou tak špatní! Podívej se na svého otce.“

„Já vím, mami. Dívá se na tebe, jako kdybys byla jediný člověk na celém světě. A to já chci taky. Zkrátka chci něco zvláštního, ale myslela jsem, že to můžu najít s Ronem.“

„V téhle chvíli je to pro tebe obrovské zklamání, drahoušku, ale znovu vyjde sluníčko, a až se to stane, počítám, že si uvědomíš, jaké si měla štěstí, že ses z toho vyvlékla. A možná až budete starší, můžete být znovu přátelé.“

„Ale už nikdy to nebude stejné, mami,“ hlesla slečna Grangerová smutně.

Na okamžik se rozhostilo mírumilovné ticho. Snape skrytý ve stínu začal uvažovat, jak by se mohl přiblížit ke slečně Grangerové, aby jí mohl předat zprávu, když tu paní Grangerová znovu promluvila.

„Tak zlatíčko, jsi v pořádku?“ zeptala se své dcery. „Jsi ještě hodně mladá, máš spoustu času a právě teď nevíš, kdo nebo co čeká za rohem. Možná se zamiluješ do prvního muže, kterého potkáš, on do tebe a budete spolu šťastně žít až do smrti!“

Slečna Grangerová se zahihňala. „Jednoho dne přijde můj princ!“ zadeklamovala hlasitě, až sebou Snape trhl. „Neblázni, mami! Nechci muže vidět nejmíň do třiceti! Dokončím studium nebo se dám na učednictví a budu bohatá a slavná, protože vyléčím nějakou smrtelnou nemoc, vyřeším záhady vesmíru nebo budu psát hry líp než Shakespeare, a pak budou chlapi stát ve frontě, aby mi mohli nosit kufry!“

„To není na moji holčičku zrovna ambiciózní!“ zareagovala matka škádlivě. „Jdu dovnitř chystat večeři. Večer přijdou Thompsonovi.“

„Dobře, mami. Zůstanu ještě chvilku venku, a pak ti přijdu pomoc, ano?“

„Nemusíš nijak chvátat. Tvůj otec se dobrovolně nabídl, že mi dneska večer pomůže.“

„Vy dva jste nemožní!“

„A oba doufáme, že jednoho dne najdeš někoho, s kým budeš taky nemožná, Hermiono,“ odpověděla matka měkce a vešla do domu.

 

* * *

 

Hermiona vstala z něčeho, co teď Severus identifikoval jako širokou houpačku, a zamířila k záhonům. Začala se bezcílně potulovat po zahradě, tu a tam přivoněla ke květinám, občas si pro sebe povzdechla. Náhle se zastavila a ztuhla.

„Je tam někdo?“ zavolala a on si uvědomil, že už drží v ruce hůlku. Nepřál si skončit jako kus porcelánu, takže vykročil ze stínu, aby ho dobře viděla.

„Profesor Snape?“ zeptala se překvapeně. „No, mamka se spletla,“ zamumlala si pro sebe téměř neslyšně.

Stejně jako Minerva, pomyslel si Snape. Ona není dítě!

„Teď jsem pan Snape, slečno Grangerová,“ namítl chladně.

Nepřivedlo ji to do rozpaků, jen se zdvořile omluvila a sklonila hůlku.

„Přišel jsem vám předat zprávu od profesorky McGonagallové,“ pokračoval.

„Aha!“ vyhrkla Hermiona, zmatená divnou volbou posla. Pak se upamatovala na dobré způsoby a zeptala se: „Dal byste si kávu?“

„Nenabídnete mi čaj, slečno Grangerová? Profesorka McGonagallová a já jsme dnes byli v Doupěti. Viděli jsme, co jste udělala z pana Weasleye.“ Hermiona zrudla. „A musím říct, že na profesorku McGonagallovou to udělalo velký dojem. Mimochodem, možná byste ráda věděla, že Molly ji požádala, aby ho přeměnila zpátky do původní podoby a ona tak učinila. Poté, co jsme si od slečny Weasleyové poslechli celý příběh a dali si velmi dobrý šálek čaje. Fred četl z čajových lístků – podle všeho poměrně výstižně – zřejmě se trefil do pocitu opaření, které pan Weasley prožívá, když jím protéká voda.“

„Fajn. Dobře mu tak,“ zasmála se Hermiona drsně, přičemž suché konstatování faktu bylo stejně děsivé jako jeho obsah. Nahlédla za závoj jeho vlasů a k jejímu překvapení viděla, že i on byl její pomstou na Ronovi skutečně ohromen.

Udělala dojem na Snapea? Tak to bylo poprvé.

Chvíli se dívali jeden na druhého, dokud se oba nezačali cítit nepříjemně. Promluvili současně.

„Šálek…“

„Zpráva od…“

Tiše se zasmála. Jeho rysy ztratily něco ze své tvrdosti.

„Pojďte do kuchyně. Stejně tu začíná být dost chladno.

Následoval ji do domu.

„Mami, tati, tohle je – ehm – pan Snape. Jen mi přinesl zprávu od profesorky McGonagallové. Je v konvici voda?“

Pan Granger se podezřívavě zahleděl na Snapea, a pak k němu napřáhl ruku. „Nebyl jste jedním z Hermioniných učitelů?“

„Byl,“ odpověděl Snape a váhavě stiskl nabízenou ruku. „Než jsem opustil Bradavice.“

„Proč nejdete a neposadíte se v pokoji? Přinesu vám kávu a sušenky,“ pronesla paní Grangerová. „Nechcete zůstat na večeři, pane Snape? Je toho dost pro všechny.“

„Nemohu, paní Grangerová, až předám zprávu, musím se vrátit.“

„Prosím, říkejte mi Sam,“ odpověděla paní Grangerová. „Můj manžel je také Sam, což může způsobit zmatky!“

Snape vycítil, že dobré způsoby navzdory jeho přání vyžadují, aby jim nabídl, ať ho rovněž oslovují křestním jménem. Uvažoval, proč je najednou důležité, aby se choval zdvořile; koneckonců víckrát ty lidi neuvidí.

„No, Severusi, jděte a vyjasněte si s Hermionou ony nutné záležitosti, a pokud změníte názor ohledně večeře, budeme rádi, když zůstanete.“

A Hermiona pod bedlivým matčiným pohledem uvedla Snapea do obývacího pokoje.

 

* * *

 

„No, dušinko?“

„No, Albusi, souhlasil s tou myšlenkou nadace.“

„A?“

„A, ty jeden otravný všetečný starče, nadhodila jsem mu, aby tě přišel někdy navštívit. Nebude to hned, ale nakonec přijde.“

„Ještě něco?“

„Hermiona a Ron se rozešli. Naprosto.“

„Takže?“

„Takže nic. Ale poslala jsem Severuse, aby ji sem na zítra pozval.“

„Aha! A nemohla jsi za ní zajít sama, hmm?“

„Albusi! Ty naznačuješ, že se snažím na ně nějak tlačit?“

„A šel tam?“

„Ano.“ Podívala se na portrét a vyslala k Albusovi náhlý zlomyslný úšklebek. „Ačkoliv šel do vývrtky, jakmile jsem s ním skončila, Hermiona mu musela jako příjemná změna!“

Klepání na okno ji přimělo se ohlédnout. Sova předala zprávu a Minerva ji se zájmem otevřela.

„Takže? Přijde nás slečna Grangerová zítra navštívit?“

„Ne,“ řekla Minerva, ale zajiskření v jejím oku upozornilo portrét, že je v tom něco víc. „Ale Hermiona Grangerová ano, aspoň podle Severuse. Dobře, dobře, kdo ví, kam to povede?“

„Nikam nebo kamkoliv. A teď nebo nikdy,“ broukl si Albus zamyšleně. „Inu, myslím, že my staří hlupáci jsme se už pro dnešek vměšovali dostatečně.“

„Už žádné zasahování.“

„Ne. Ať už se nikdy víc nesejdou, nebo pokud zjistí, že jsou si souzeni, musí si svoji cestu zvolit sami.“

Usmál se na ni, ona na něj a oba se v duchu modlili, aby dva mladí lidé jednoho dne získali to, co oni dva propásli.

 

 

 Příběh má pokračování, které se jmenuje ´Pokud na tom trváte´. Najdete ho v některém dalším adventním okénku.

 (1) Zase jsem měla „šťastnou“ ruku na povídku s dvojsmysly! V originále totiž její název zní „Storm in a Teapot“, což lze doslova přeložit jako „vztek v konvici“, v přeneseném významu jako „bouře ve sklenici vody“ čili „nic významného“. Nakonec jsem se rozhodla místo shodného českého idiomu použít název jednoho staršího českého filmu pro mládež (více viz http://www.csfd.cz/film/8548-jen-si-tak-trochu-pisknout/). Od doby, kdy jsem ho viděla naposled, už sice uplynulo hodně vody, ale z nějakého důvodu se mi to v hlavě spojilo. Pokud se v tom neshodneme, snad to nevadí. Koneckonců, název není až tak důležitý :-)


 

Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: zuzana44 - 17.11. 2018
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Jen si tak trochu písknout Od: Lupina - 21.12. 2016
Ano, pro tuto povídku jsem hlasovala. Protože jsou tam všichni dokonalí!
Děkuji!

Re: Jen si tak trochu písknout Od: martik - 21.12. 2016
Severus do toho padl, ani nevěděl jak. Moc se mi líbí rozdíl mezi zmijozelskou a nebelvírskou manipulací. A když se k tomu přidá ženská logika, tak ani špion jako Severus nemá šanci. Né že by se ve výsledku moc bránil. Hermiona s Ronovou nevěrou zatočila dokonale. Škoda, že to tak nejde i ve skutečnosti. Děkuji, moc ráda jsem si tento příběh připomněla.

Re: Jen si tak trochu písknout Od: margareta - 21.12. 2016
Tahleta povídka patří mezi moje silně oblíbené! Moc děkuji, že jste ji zařadily!
Mnohem veselejší než Ronův poďobaný zadek mi ale vždycky přijde ta Minervina rozprava se Snapem. Přestože je mu jasné, že je s ním manipulováno, není schopen obrany, protože naprosto nechápe způsob ženského myšlení. Nám, co si to tady čteme, přijde Minervino jednání docela logické; ale pro mužského, ať je jak chce špionsky vyškolený a sám obratný manipulátor, to prostě je a vždycky bude čínština. Neprolomitelný kód. Ještě dobře, že Voldemort nebyl ženská, to by byl Harry bez šance.

Děkuji za zpříjemnění rána a těším se na druhou část!!

Re: Jen si tak trochu písknout Od: denice - 21.12. 2016
Dokonalý návod, jak uvařit čaj :-) A myslím si, že Severus za Hermionou jít chtěl - jinak by stačilo po setmění poslat sovu ;-)
Děkuji.

Re: Jen si tak trochu písknout Od: marci - 21.12. 2016
Jo, tahle byla a stále je krásná :) Díky, Jacomo

Re: Jen si tak trochu písknout Od: grepik03 - 21.12. 2016
Čarodějky děkuji ♡
Další z mych oblibenych povídek, Ron jako konvice se všemi ehm "malickostmi" je nezapomenutelny :)))))

Re: Jen si tak trochu písknout Od: silrien - 21.12. 2016
Juchů, další kterou si pamatuji. Dokonalá Hermiona a zmatený Severus. Děkuji

Prehľad článkov k tejto téme:

Мерри: ( Zlatý fond )06.01. 2017Amorci na stropě
Ostatní autori: ( Zlatý fond )01.01. 2017Pohádka o Světlu a Temnotě
Darkrivertempest: ( Zlatý fond )31.12. 2016Viscum amor
Cheryl Dyson: ( Zlatý fond )26.12. 2016Prišli ku Vám koledníci
weknwekonf: ( Zlatý fond )25.12. 2016Škrkny
Sirylu: ( Zlatý fond )24.12. 2016Vianoce sú vo vzduchu... nenadychujte sa príliš!
Gravidy: ( Zlatý fond )23.12. 2016Svokrovinky, lotrovinky a iné podslinky
Sharkeygirl: ( Zlatý fond )22.12. 2016You're a Mean One Mr. Grinch
Ramora: ( Zlatý fond )21.12. 2016Jen si tak trochu písknout
eeyore9990: ( Zlatý fond )20.12. 2016Nikdy nebuď spícího draka (bez důkladného zaškolení)
Cecelle: ( Zlatý fond )19.12. 2016Škola hrůz
melisande88: ( Zlatý fond )18.12. 2016Válka s kůrolezem
Musyc: ( Zlatý fond )17.12. 2016Tady a teď
Ostatní autori: ( Zlatý fond )16.12. 2016Jenom jednoduchá desková hra
Ostatní autori: ( Zlatý fond )15.12. 2016Krásně svázané Vánoce
Ostatní autori: ( Zlatý fond )14.12. 2016Triumf logiky
Ostatní autori: ( Zlatý fond )13.12. 2016Vendelín, který nikdy nebyl
Ostatní autori: ( Zlatý fond )12.12. 2016Pohádky jsou pro mudly
Ostatní autori: ( Zlatý fond )11.12. 2016Rumour Has It
Ostatní autori: ( Zlatý fond )10.12. 2016Náležitě vyjádřená vděčnost
Ostatní autori: ( Zlatý fond )09.12. 201612 věcí, které si Voldemort NEPŘEJE k Vánocům
Ostatní autori: ( Zlatý fond )08.12. 2016A Silent Night
Scattered Logic: ( Zlatý fond )07.12. 2016Daň z tupých hláv
Fidelia: ( Zlatý fond )06.12. 2016Všetko je v poriadku, pani markíza...
Jenwryn: ( Zlatý fond )05.12. 2016Rodinný recept Princeů
Ostatní autori: ( Zlatý fond )04.12. 2016Lustr
( Zlatý fond )03.12. 2016Fotku, jinak nevěřím
Della D.: ( Zlatý fond )02.12. 2016Čokoláda
( Zlatý fond )01.12. 2016Každý Snupin, který byl kdy napsán

Naše ďalšie weby

Nájdete nás