Preklady fanfiction Harryho Pottera

12 věcí, které si Voldemort NEPŘEJE k Vánocům

12 Things Voldemort Does NOT Want For Christmas 

Autor: MyTeenageDream

Překlad: Lupina

Beta: marci

Povolení k překladu: Žádost zaslána

Originál: https://www.fanfiction.net/s/7632134/1/12-Things-Voldemort-Does-NOT-Want-For-Christmas 

Humor/Parodie

Postavy

Rating: 13+ 

Kapitol: 1

Slov: 3771

Shrnutí: Krátké povídečky na každý den až do Štědrého dne o dárcích, které Smrtijedi kupují k Vánocům Pánovi zla… Ať už se mu líbí, nebo ne… Rating 13+ kvůli Voldemortově nevymáchané puse a Belatrixině zvrácené mysli.

Prohlášení autorky:

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží MyTeenageDream. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Varování: Smrt postav! 

Poznámka překladatelky: Jelikož jde o parodii, přežila jsem i osud jedné z mých oblíbených postav. Nemáte-li parodie rádi, nečtěte! Vážně, tahle je ulítlá. Naštěstí máte na každý den ještě dvě další adventní povídky, nezůstanete tedy zkrátka.

Příběh vychází ze staré anglické koledy Dvanáct vánočních dnů (http://cs.wikipedia.org/wiki/Dvan%C3%A1ct_v%C3%A1no%C4%8Dn%C3%ADch_dn%C5%AF), pravda, neobsahuje však metaforicky vyjádřenou základní křesťanskou nauku. Ale jedná se o Voldemorta, co bychom po něm chtěli, že?

Všechny povídky jsou zde uvedeny pohromadě v jedné kapitole.

Den první

O prvním dnu Vánoc můj Pán zla ode mne dostal…

„Kalendář?“

Voldemort prolistoval Crabbeův dárek.

„M-můj pane, to není LEDAJAKÝ kalendář. Je to Smrtijedí kalendář!“

„… Smrtijedí kalendář…“

„N-no jo…“ Crabbe popadl kalendář a nalistoval leden. „Vidíte? Tady Belatrix drží mudlu, kterého jsme zapíchli na Nový rok!“

„Ach, ano… na toho se pamatuju! A tady je famílie, co jsme odkráglovali na svatého Patrika. Aby byli sváteční, zakouzlil jsem jim kůži na zeleno!“

Chvíli oba listovali kalendářem.

Než došli k prosinci.

„Ach… ehm… no… na tohle jsem zapomněl…“

Na prosinec připadla ve Photoshopu příšerně splácaná montáž, na níž smějící se Voldemort ukazuje na mrtvé tělo Harryho Pottera.

„Ty… zatracený… PLANTÁŽNÍKU! Teď se vážně cítím BLBĚ z toho, jak MÁLO jsem toho letos zvládnul! GRRRRRRRRRRRRRR!“

„M-můj pane! Mu-musel jsem všechno poslat do tisku už v říjnu! Předpokládal jsem, že ta záležitost s Potterem už bude vyřešená…“

„AVADA KEDAVRA!“

Den druhý

O druhém dnu Vánoc můj Pán zla ode mne dostal…

„Roční předplatné Playboye…“

Zatímco se Voldemort mračil na časopis s tváří plnou zmatku, Goyle se chvěl jako osika.

„M-můj pane, Playboy je mudlovský magazín. Přesto je vážně… fascinující…“

„NEČTU žádné zatracené mudlovské časopisy…“

„To je víc než jen časopis… Jen si ho prohlédněte…“

Voldemort listoval stránkami.

„Je plný nahatých mudlovských ženštin.“

„A-ano, můj pane. Líbí se vám?“

„… ne…“

„Napadlo mě, že by se to mohlo stát…“ zamumlal Goyle, když vytahoval další dárek.

„To je totéž.“

„Ne, ehm, tohle je roční předplatné na… Playgirl…“

„Playgirl?“

„Jako Playboy… jen pro holky… a některé kluky…“

„Nejsem gay.“

„Aha… No, říkal jsem si, že pro jistotu zaplatím oba… Belatrix vás nikdy nijak zvlášť nezajímala… Ani když z vás prakticky servávala hábit… Tehdy, jak byla sťatá na Smrtijedím novoročním večírku a doopravdy se pokusila z vás strhat oblečení…“

„To mi ani nepřipomínej.“

„Takže se vám můj dárek líbí?“

„To, do prdele, ani náhodou! Avada Kedavra.“

Den třetí

O třetím dnu Vánoc můj Pán zla ode mne dostal…

„Lístky na příští mistrovství světa ve famfrpálu.“

Barty Skrk mladší se usmál. Vykutáleně.

„Ano, můj pane. Můžu vás ujistit, že jsou na ta nejlepší místa stadionu.“

„Nenapadlo tě, že není v mém nejlepším zájmu jít na otevřené prostranství rozsévat smrt a zkázu, a už vůbec ne na každoroční sportovní událost?“

„A proto jsem naplánoval, že půjdeme společně. Můžeme to provést jako já loni. Vedle mě seděla domácí skřítka a držela mi místo.“

„Ano… Dobrá, myslím, že příští rok půjdeme na mistrovství světa ve famfrpálu. Možná bychom mohli zabít nějaké mudly. Slyšel jsem, že se ti loni dařilo.“

„No… Vedl jsem si dobře!“

„Ve skutečnosti jsem docela nadšený!“ zablýskl se Voldemortův vzácný úsměv.

„A to ještě není konec s dárky, můj pane.“

Barty vytáhl další malý balíček.

„To je na dobu, kdy budete čekat na mistrovství světa! Je to… no, však uvidíte.“

Lord Voldemort na balíček zíral, než se odvážil jej otevřít. Prosím, ať to není wellness víkend… Loni mi dal ten nejděsnější dárek Červíček. Masáže jsou nejnepříjemnější záležitosti na světě. Samozřejmě, každá z těch masérek urazila můj milovaný nos, takže jsem je všechny zabil, a Červíček pak trval na tom, že mi dá masáž on… Merline, PROSÍM, ať to není wellness víkend.

Víc než to; bylo to tak znepokojující, až Voldemort zatoužil být zpátky v lázních.

„Lístky na půlnoční premiéru… Rozbřesku?“ (1)

Barty se usmál. „Myslel jsem, že by vám ten jiskrný upír mohl připomenout toho přespočet, co jsme zabili na hřbitově… Fredrika?“

„Avada Kedavra!“

Den čtvrtý

O čtvrtém dnu Vánoc můj Pán zla ode mne dostal…

„Divadlo?“ (2)

Carrowovi se zářivě usmívali na Lorda Voldemorta, kterýžto na dárek zmateně zíral.

„Přesně tak, můj pane,“ zahihňala se Alecto.

„Dovolili jsme si pro vás připravit představení,“ dodal Amycus.

Na jevišti se znenadání objevil Snape.

„Snape. Snape. Severus Snape.“

„Co je to za hovadinu?“ zeptal se Voldemort.

„Pst! Počkejte, ještě se to zlepší!“ odvětila Alecto.

„Snape. Snape. Severus Snape.“

„Brumbál!“

„Potřebuju hůlku.“

„Nejdřív se dodívejte, můj pane. S Alecto jsme se na tom nadřeli.“

„Ron. Ron. Ron Weasley. Ron. Ron. Ron Weasley.“

„Hermiona. Hermiona. Hermiona. Hermiona. Hermiona.“

„HARRY POTTER! HARRY POTTER!“

„DEJTE – MI – MOJI – HŮLKU!“

Všichni Voldemortovo volání po hůlce ignorovali; Carrowovi ji schovali a zamýšleli ji vrátit až po představení.

„Snape!“

„Harry!“

„Snape!“

„Harry!“

„Snape!“

„Harry!“

„Brumbál!“

„CO TO, HERDEK, JE!?! PROČ JE TEN STARÝ HŇUP NAHATÝ?“

„Hermiona…“

Když píseň skončila, Voldemort vřel vztekem. Jediná věc mu zabránila rozsekat celou místnost na škrknově velké kousky, a totiž myšlenka na to, že už brzy bude moct zabít tam toho Chlapce, který zůstal naživu.

„Díky za pomoc! Nazdar!“ Amycus s Alecto zamávali na Brumbála, Rona, Hermionu a Harryho. Ti se velice pomalu zotavovali z nepromíjitelné, která na ně byla seslána. Při útěku se všichni čtyři na přítomné Smrtijedy zmateně podívali.

Na Voldemorta to dojem neudělalo.

„Vy – naprostí – KRETÉNI! Myslel jsem, že mě necháte je zabít, ale NE!“

„Jsou Vánoce, můj pane!“ usmál se Amycus.

„Jo, musíte procítit ducha Vánoc, Voldy!“

„Avada Kedavra!“

Amycus se sesunul na zem.

„Avada. Kekurvadavra.“

Den pátý

O pátém dnu Vánoc můj Pán zla ode mne dostal…

„Mňau!“

„Dolohove, ty zvláštní osobo.“

„Vybral jsem tu nejnačechranější, můj pane!“

„No, je… roztomilá…“

„Hurá! Tedy-tedy chci říct, že jsem rád, že se vám můj dárek líbí.“

Dolohov a Voldemort si chvíli s koťátkem hráli.

„Asi ji pojmenuji… Fifinka Ňufinka…“

„Aha, ehm, krásné jméno.“

„Tak, Fifinko Ňufinko, my dva spolu způsobíme spoustu neštěstí! Vypálíme města, zmučíme mudly a zabijeme lidi!“

Voldemort vytáhl hůlku.

„M-můj pane, co to děláte?“

„Ach, Dolohove. Zjevně tě zabiju.“

„Proč? Dal jsem vám dárek, který se vám skutečně líbí!“

„No, autorka se snaží dotvořit tento gag a já na konci každé kapitoly zabíjím alespoň jednoho Smrtijeda. Nemůžu ji nechat na holičkách.“

„…“

„Dost dobře mi platí, když BUBÁKUJU na lidi a hraju si s kočkama…“

„Nechápu…“

„Nemusíš.“

„Mňau!“

„AVADA KEDAVRA!“

Den šestý

O šestém dnu Vánoc můj Pán zla ode mne dostal…

„Obojek proti blechám?“

Šedohřbet se usmál.

„Ano! Nelíbí se vám? Má dokonce drahokámky!“

„Na co by mi měl být obojek proti blechám?“

Šedohřbet se na chvíli zamyslel.

„Vy nemáte blechy?“

„Ne.“

„Aha. No, ehm, tak to si ho asi vezmu a, ehm, pořídím vám jiný dárek…“

„Ne, nemusíš. Mám lepší nápad.“

„Jako vždy, můj pane!“

„Samozřejmě, jako vždy! Jsem inteligantní a mám fidela a to nezmiňuju, že jsem geniézus! Jak by mohl některý nápad, který světu předložím, nebýt těmi největšími slovy proklamanými v celé histerii?“

„Ehm… vaše inteligence, ehm, inteligance je natolik vysoká, že plave mimo mé chápání…“

„Že jo? No, chceš znát můj nápad?“

„No, ano?“

„Seš si jistý?“

„Ehm… jsem.“

„Seš si opravdu, opravdu, OPRAVDU, jistojistě jistý?“

„Samo-samozřejmě…“

„Avada Kedavra!“

Den sedmý

O sedmém dnu Vánoc můj Pán zla ode mne dostal…

„Dárkový poukaz do dílny Vytvoř si medvídka?“

Yaxley se usmál. „Kde dělají ty nejlepší kamarády!“ (3)

„To je… No, Kočko? Co myslíš?“

„Mňau?“

„Myslel jsem, že se jmenuje…“

„Změnil jsem jí jméno. Kočka se pamatuje líp než Fifinka Ňufinka …“

„Sa-samozřejmě, můj pane! Jen jsem si říkal, že bychom do Vytvoř si medvídka zašli před zavíračkou.“

„Klidně, Yaxley. Ve skutečnosti chci tady tohoto medvídka z katalogu a chci tam zajít, než ho vyprodají…“

„P-promiňte, pane. Nemáme medvídka, kterého požadujete…“ znuděný mladý zaměstnanec se zašklebil na zjevně sem nezapadajícího Pána zla.

„UŽ JE VYPRODALI?“ zařval Voldemort.

„Co jste hledal, můj pane?“

„Zlého medvěda Méďu! On je prostě DOKONALÝ! Taky jim došly ty roztomilé vycpané motorové pily…“

„Motorové pily? Počkat, myslel jsem, že mudlovské nástroje nenávidíte…“

„Yaxley, copak jsi nečetl Oficiální příručku pro Smrtijedy? Kdyby jo, věděl bys, že, cituju: ‚Pán zla opovrhuje veškerou mudlovskou technologií, s významnou výjimkou pro motorové pily a AK47-ky (4), které mu připomínají jeho oblíbené kouzlo‘. “

„T-to jsem asi přeskočil. Nenapadlo mě, že budeme mít co dělat s mudlovskými předměty…“

„Yaxley, nevíš, o co přicházíš. Motorové pily jsou MATROŠ!“

„… Samozřejmě jsou.“

„Víš, co můžu udělat hůlkou, a co nejde s motorovkou?“

„Co?“

„Avada Kedavra!“

Den osmý

O osmém dnu Vánoc můj Pán zla ode mne dostal…

„Jednorožec?“

Draco zalapal po dechu.

„Proč je Zářivý Duháček PLEŠATÝ?“

„Děláš si starosti, že je plešatý?“

„Ano! Co se stalo mému chudáčkovi malému jednorožci?“

„Nu, tvůj dárek mě ohromil. Dnes večer si nebudu muset hledat večeři…“

„Počkejte, až se můj otec dozví… CO?“

„Co tě trápí?“

„Vy můj dárek sníte?“

„Ehm… ne?“

„Opravdu?“

„Ano.“

„Jste si jistý.“

„Ano.“

„Naprosto?“

„ANO, DRACO, SKLAPNI UŽ, TY MALÁ ONUCE!“

„…“

„Dobře, když je to za námi, můžeš jít.“

Draco se nepohnul.

„Sníte můj dárek?“

„Co když řeknu ano?“

„Budu plakat.“

„Sním tvého jednorožce.“

„UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! NE MÉHO ZÁŘIVÉHO DUHÁČKA! VRAŤTE MI HO!“

„Možná že jo… začínám se nudit.“

„T-ty m-můj chu-chudáčku malý ple-plešatý jednorožečku…“

„Avada Kedavra.“

Den devátý

O devátém dnu Vánoc můj Pán zla ode mne dostal…

„Plastiku nosu?“

„Ano, můj pane. Mně samotnému bylo řečeno, že se mi těžko dívá do očí, protože v cestě stojí můj nos. Napadlo mě tedy, že byste, ehm, rád zvýšil svoji přitažlivost víc… než… ehm… už je…“

„Takže, Severusi, půjdeš na plastiku nosu?“

„Oba půjdeme na plastiku nosu.“

„Takto urážíš můj nos?“

„Ehm… ne?“

Voldemort se pokusil podívat Snapeovi do očí. Kdokoliv Snapeovi řekl, že potřebuje plastiku nosu, měl pravdu. Bylo těžké se podívat do těch hlubokých černých koulí, které byly Snapeovýma očima, když vám vaše vlastní chtěl vypíchnout takový zoban…

„Dobře! Kdy půjdeme?“

„Hned?“

„Báječné!“

„Jaký nos byste si přál?“ zeptal se lékař. Ukázal na obrázky různých nosů.

Voldemort si pohladil svůj imaginární vous.

„Chci Snapeův nos!“

„CO?“

„Ehm, co třeba tento? Rozhodně by vypadal dost –“

„Chci jeho nos.“

„Proč chcete můj nos?“

„Koukni, už dřív jsem o tvém nose přemýšlel. Občas je vraždění lidí smrtící kletbou nuda, ale kdybych měl tvůj nos, mohl bych to pozměnit!“

„Jak?“

„Probodáváním lidí. Svým nosem.“

Snape se snažil nevypadat tak uraženě.

„Můj pane, ten nápad se zdá poněkud… pošetilý…“

„Snape, chci tvůj nos.“

„Nedostanete můj nos.“

„Ano, dostanu!“

„Ne, nedostanete.“

„Doktore Podraze! Okamžitě mu vezměte nos!“

„Nemyslím, že to funguje takto, můj pane.“

„Špatně. Beru si tvůj nos.“

„Promiňte, ale nemůžu vám dát svůj nos. I kdybych chtěl, jak bych jej dostal z obličeje?“

„Ale kdybys chtěl…“

„Bohužel jej stále potřebuji, můj pane.“

„Ne, už ne…“

„Co –“

„Avada Kedavra.“

Den desátý

O desátém dnu Vánoc můj Pán zla ode mne dostal…

„Paruka?“

„Můj pane, je vyrobená z žíní jednorožce. Na svém pozemku jsem jednoho našel a napadlo mě využít jej pro váš dárek.“

„No, to vysvětluje dárek tvého syna…“

„Mého ničemného syna?“

„Jo, té malé onuce. Draco mi dal plešatého jednorožce. Snědl jsem ho k večeři.“

Lucius se na chvíli zamyslel.

„Zní to nechutně.“

„Je to ďábelské a vynikající!“

„Pěkné. Takže se vám ta paruka líbí?“

„Hm…“

Voldemort si paruku nasadil.

„Na vás vypadá skvěle…“

„To je jasné!“

„Ehm… jo.“

„Až na to, že bílá mi nesluší.“

„Jak to myslíte, můj pane? Každá barva vám sluší.“

„Ano, ale v této vypadám… bledý.“

„Bledý? Ne! Vypadáte –“

„Víš, Lucíku, v létě jsem dělal jen dvě věci: zabíjel šmejdy a opaloval se. A zabíjel šmejdy.“

„Ano, ta paruka opravdu zdůrazňuje –“

„Asi ano… Přesto si myslím, že v barevnější paruce bych vypadal ještě atraktivnějšnějc!“

„A-atraktivnějšnějc?“

„Jo! Jako třeba v té duhové, co jsem viděl v tom obchodě s kostýmy… Víš, kde jsme pořídili smrtijedské masky.“

„Samozřejmě, můj pane. Pořídím vám tu paruku.“

O něco později stál Lucius v přítomnosti Pána zla a držel další paruku.

„Ano, dobrá práce, Luciusi! To je ta duhová afro paruka, co jsem chtěl!“

„Jsem rád, že se vám líbí, můj pane.“

„No jo… Teď mi běž koupit jinou. Tentokrát jednu z těch od Lady Gaga. Žlutou a platinovou, ve dvou odstínech, jako má v Telefonním klipu s Beyonce (5). Jo, a když už budeš venku, vyzvedni mi z čistírny můj dámský taneční trikot. Zapomněl jsem na to.“

„… jak si přejete, můj pane!“

„NE, LUCIUSI, TO NENÍ ONA!“

„Co jsem udělal špatně?“

„Ty-ty TY JSI MI PŘINESL ŠPATNOU PARUKU LADY GAGA!“

„Omlouvám se, můj pane, myslel jsem, že je to ta, co si ji přejete. A myslel jsem, že nenávidíte mudlovskou muziku…“

„To jo. Lady Gaga je ale KOUZELNÁ! Jak jinak by mohla psát písničky o jednorožcích, duhách a flitrech? Ona je prostě jako motorové pily a AK47-ky!“

„Dobře…“

„Budu tě muset zabít, žes urazil mou lásku.“

„Vaši… lásku…“

„MILUJU LADY GAGA!“

„Dobře, prostě tu paruku vyměním a –“

„Avada Kedavra.“

Den jedenáctý

O jedenáctém dnu Vánoc můj Pán zla ode mne dostal…

„Náramek?“

„Je to náramek přátelství!“

„Náramek… přátelství?“

Červíček přešťastně přikývnul.

„Jste můj nejlepší přítel!“

„Ale já tě nemám rád.“

„Ach…“

Červíček vypadal, že se rozpláče.

„Dobře, jsi můj přítel… Hlavně proto, že nezvládám plačící děcka, natož dospělé chlapy…“

„JOJOJOJOJOJO!“

„Sklapni.“

„Ano, můj pane!“

Voldemort si povzdechl a popadl svoji oblíbenou knihu: Kompletní idiotský průvodce ďábelskologií. Červíček se usmál.

„EHMEHMEHMEHM!“

„Červíčku, když jsem řekl: ‚sklapni‘, nemyslel jsem tím, abys byl ještě otravnější mumláním do ruky.“

„Ehm… te-teda, pro-promiňte…“

Voldemort se jal tlouštíka ignorovat.

„M-můj pane… Smím promluvit?“

„Právě to děláš.“

„Ach! No, to pak, ehm…“

„Chystáš se něco říct, krysáku, nebo bych tě měl začít ignorovat?

„Ehm, říkal jsem si, jestli jste… ehm…“

„Vyklop to!“

„Chtěl jsem vědět, jestli jsem, no, váš přítel?“

„Přítel?“

„Přítel!“

„… přítel…“

„PŘÍTEL!“

Voldemort s Červíčkem na sebe zírali něco kolem dvaceti minut.

„Nejste můj přítel.“

„Nejsem tvůj přítel.“

„CO? NEEEEEEEEEEEEEEE! PROČ? PROČ?“

„Něco takového jsem říkal?“

Červíček se rozplakal.

„Vážně, krysáku, drž už hubu. Už kvůli tomuto nemůžeme být přáteli!“

„T-tomuto?“

„… Rozhodně…“

„Takže kdybych kvůli všemu nebrečel, mohli bychom být nejlepšími přáteli?“

„… Ne…“

„Proč ne?“

„Protože nejenom že všechny nenávidím, ale ulítávám na vraždění nejbližších.“

„Co?“

„Avada Kedavra.“

Den dvanáctý

O dvanáctém dnu Vánoc můj Pán zla ode mne dostal…

„… Belatrix… chci vědět, co to je?“

„Ano, má lásko!“

„Myslíš, ‚můj pane‘, že ano?“

„Ne!“

„Ehm, proč ne?“

„Protože tě MILUJU, Volďánku!“

„… Volďánku…“

„Tak ti hezky říkám! Musím ti nějak říkat!“

„Nemusíš. Hlavně proto, že tě nemám rád.“

„Vím, že mě nemáš rád.“

„Opravdu?“

„Jasně!“

„No… dobře…“

„Ty mě MILUJEŠ!“

„Ano, jsem rád, že… Počkat, CO?“

„MILUJU TĚ, LORDE VOLDEMORTE!“

„Prosím, Belatrix, přestaň.“

„Ale já tě MILUJU!“

„Ne. Sklapni. Já jsem nemilovatelný.“

„Ale JÁ tě miluju!“

„Ty mi nerozumíš. Když říkám, že jsem nemilovatelný, nemyslím tím, že mě nikdo nemůže milovat. Zvolil jsem si to. Sakra, já všechny nenávidím.“

„Dobře… AŽ NA MĚ!“

„Ne. Obzvlášť tebe nenávidím.“

„Takže… takže jsi přišel na to, co uděláš s mým dárkem?“

„Cosi mi říká, že nechci vědět…“

„Hádej!“

„Ehm… Opravdu nevím…“ Voldemort vytáhl podivně tvarovaný předmět z velkého vaku. „Vypadá to jako… ne…“

„No…“

„Není to to.“

„Je!“

„Lepší, když nebude.“

„Je!“

„BELATRIX!“

„Veselé Vánoce, lásko!“

„Víš ty co, Belatrix?“

„Chceš použít svoji novou hračku?“

Voldemort zašmátral ve vaku a vytáhl chlupatý bič.

„Tohle bych mohl použít…“

Voldemort se pustil do Belatrixina bičování a ta se rozchichotala.

„Kurňa, nefunguje to… To nechápu! Nemá to způsobovat BOLEST?“

„Řetězy a biče mě vzrušují…“ zacvrlikala Belatrix.

„Nedáváš mi jinou možnost… Vím, že jsi poslední z mých Smrtijedů, teda poslední, jehož jméno si pamatuju, ale stejně…“

„To byla zábava! Měli bychom si pohrát s ostatními dárky! Panebože! Co kdybys použil dildo-“

„Víš, co by bylo zábavnější?“

„Co? Použít vibrátor na-“

„Bobřík mlčení.“

„...“

„...“

„To není zábavné!“

„Víš, co je zábavné?“

„Sex?“

„Avada Kedavra.“

„A šťastný nový rok…“

PA: Tak, máme zde závěr. Děkuji a doufám, že jste si přečetli i některé z mých dalších povídek. Jsem ráda, že se líbilo… A jestli ne, jsem ráda, že jsme na internetu, takže na mě od svých monitorů nemůžete použít smrtící kletbu…

Ačkoli bylo řečeno již mockrát, veselé Vánoce všem.

PS: Do veselé Vánoce zahrnuji i další svátky. Takže veselé Vánoce, šťastný svátek Kwanzaa, radostnou Chanuku, atd.

PPS: VŠECHNY VÁS MILUJU!

PPS: Omlouvám se za všechny tyto zbytečné poznámky. Prostě se mi ještě OPRAVDU nechce rozloučit s příběhem… Ne po čtyřech a půl měsících, které jsem strávila vymýšlením, jak tohle zpracovat.

PPPS: Kočky jsou načechrané.

(1) Závěrečná část ságy Twilight – Stmívání: http://cs.wikipedia.org/wiki/Stm%C3%ADv%C3%A1n%C3%AD_%28s%C3%A1ga%29#Rozb.C5.99esk

(2) Autorka měla na mysli toto divadlo, ovšem naživo: https://www.youtube.com/watch?v=Tx1XIm6q4r4

Jiná variace na toto téma:

https://www.youtube.com/watch?v=NaTMWSVrazw

(3) Jde o společnost, která ve svých prodejnách nabízí možnost vytvoření vlastního plyšáka: http://en.wikipedia.org/wiki/Build-A-Bear_Workshop

(4) Ano, jedná se o útočnou pušku kalašnikov: http://cs.wikipedia.org/wiki/AK-47

(5) Voldymu se líbí: http://www.youtube.com/watch?v=EVBsypHzF3U