Preklady fanfiction Harryho Pottera

Perspektiva

Perspective

Překlad: gama

Beta: Marci

Poznámka překladatele: Autorka povídku vymazala dříve, než jsem stihla zaslat žádost o překlad a postřehnout autorčino jméno. Jediné, co mi zbylo, byl vytištěný scann povídkyJ I přes tyto „polní“ podmínky jsem se rozhodla, že povídku uveřejním a věřím, že si ji užijete tak, jako já. 

„Co to proboha děláš?“

Veritin hlas přicházel ze zápraží šatny, ve které se převlékali do služebních hábitů. George by pokrčil rameny, nebýt faktu, že ho stejně nebyla schopna vidět. Ležel totiž na zádech na podlaze svého obchodu.

„Jako co to vypadá, že dělám?“

„Odtud to vypadá, že jsi upadl a nemůžeš vstát.“ Mohl v jejím hlase slyšet, jak se snaží potlačit smích. A i když jí neviděl do tváře, věděl, že se culí. Nebyl to takový ten něžný úsměv, ale ten, co udělá vrásku v koutcích úst, napnutou tím, jak se člověk ze všech sil snaží nerozesmát. Tušil, že vypadá směšně, ale copak neviděla, proč to dělá?

„Podívej se nade mě, ty blázínku.“ Mlaskl jazykem v předstíraném nesouhlasu nad nedostatkem jejích pozorovacích schopností. Zvedl ruku a namířil ji na množství koulí a jehliček nad ním.

„Proč tedy ležíš pod stromečkem?“ Ptala s velmi, ale opravdu velmi pomalu a kladla důraz na každé slovo.

„Proč ty vlastně neležíš pod stromečkem?“

„Proč bych měla dělat něco tak zvláštního?“

„Výhled samozřejmě. Abys získala novou perspektivu.“

„Och, ale samozřejmě.“ Její hlas byl nyní blíže, stejně jako kroky, a brzy uslyšel, jak se posadila na zem. Přivrtěla se až k němu, takže když otočil hlavu, byla ta její přímo vedle té jeho.

Na tváři se jí odrážela světla z ozdob umístěných na stromečku a vytvořila tak pestrobarevnou záři s růžovými odlesky ve vlasech. Vypadala, jak kdyby si vlasy namočila do vody, ve které si předtím malíř vymyl štětec od barev.

Ohromeně zamrkal do záře nad nimi, když si uvědomil, že se jejich prsty mezitím propletly dohromady. Ze svého vězení pod větvemi a jehličím byli celí otupělí a světlo bylo tak jasné, až oči přecházely.

„Už chápu, co jsi měl na mysli tou perspektivou,“ řekla po chvíli pozorování třpytících se skleněných koulí.

„Vidíš? Nezbláznil jsem se.“

„Ale ano, zbláznil.“

„Pak jsi blázen též, když tu se mnou ležíš na podlaze a pod stromkem. Je zřejmé, že jsi zcvokatěla.“ George se ušklíbl na nízko položené větve nad ním, ohnul nohu a škádlivě ji drcnul do kolena.

„Nikdy jsem neřekla, že ne.“