Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Sirotek

Kapitola 9.

Sirotek
Vložené: Lupina - 15.11. 2016 Téma: Sirotek
Hedvika nám napísal:

Autor: SnowWhiteOwl        Překlad: Hedvika       Beta: Lupina, marci     Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/10069987/9/Orphan-Child

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 9

Harry se cítil divně. Byl unavený a zmatený, nemohl se zbavit obrazu křičícího tvora a podle všeho se mu nikdo nechystal nic vysvětlit. Prostě si jen přál vidět dům svých rodičů, místo, kde byl (nejspíš) šťastný, kde ho milovali. Nechtěl tady všechny ty lidi. Bylo to špatně. Bylo to jeho, bylo to soukromé, bylo to, až na hřbitov a zrcadlo, jediné místo, kde cítil blízkost rodiny. Ale to nikoho nezajímalo.

„Chci odejít,“ požádal, neschopný skrýt hořkost v hlase.

Než mohl odpovědět ředitel, promluvil Snape. Aniž by si toho Harryho všiml, sledoval jeho rychle se měnící výraz. „Může to vypadat neuctivě, pane Pottere, ale dovolte mi vás ujistit, že to bude stát za to.“

Po tomto podivném prohlášení sklonil hlavu, otočil se a rychle vyšel z pokoje. Harry zmateně sledoval jeho vzdalující se záda. Co to mělo znamenat? A jak mohl zrovna Snape vědět, jak se cítil?

„Má pravdu, Harry,“ řekl tiše Brumbál, ale než to Harry stačil zpracovat, přerušila je madame Bonesová.

„Musím s panem Potterem mluvit osobně, Albusi.“

„Samozřejmě,“ přikývl Brumbál, ale nezdálo se, že má v úmyslu vstát ze země. „Cítíš se na to, Harry?“

Harry se nad tím zamyslel. Pokud se nemýlil, všichni ti lidé okupující jeho starý pokoj byli od policie, takže neměl na výběr, že? Když s vámi chce mluvit policista, nemůžete odmítnout. No, můžete, ale pak vás zavřou, dokud nezačnete spolupracovat. Televizi ze svého přístěnku slyšel jen někdy, ale přesto se z ní něco naučil. Nicméně, ta žena očekávala odpověď, tak přikývl.

„Albusi, počkal byste, prosím, někde jinde, než si promluvím s panem Potterem…?“

„Ne, Amélie, zůstanu,“ mrkl Brumbál na zamračenou čarodějku. „Slíbil jsem Harrymu, že jej neopustím, zatímco budete vy se svými kolegy plnit svou povinnost. Kromě toho jsem jeho opatrovník, takže mám plné právo zůstat, když bude podávat svědectví.“

„Jeho opatrovník? Celé roky jste nám tvrdil, že bydlí u svých mudlovských příbuzných!“ vyštěkla madame Bonesová ostře. Harry neposlouchal, na to měl moc práce s chystáním výpovědi. Říct jí, co se stalo, byla jedna věc, ale svědectví? Nebyl si moc jistý, co to svědectví vlastně je, ale znělo to příšerně složitě.

„Amélie, Harryho opatrovníkem jsem se stal teprve nedávno, když vyšlo najevo, že jeho příbuzní jsou nevhodní.“ Když zmínil Dursleyovy, v hlase mu zazněl chlad.

Madame Bonesová věnovala Brumbálovi kalkulující pohled, ale nakonec se rozhodla nepožadovat víc informací. Alespoň ne teď. Nicméně vedla odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů a znala Brumbála dost dobře, aby věděla, že existuje jen málo věcí, které by dokázaly rozrušit obvykle klidného ředitele. A ty věci většinou spadaly do působnosti jejího odboru.

Teď však nebyl čas. Měla tu na práci rozrušené dítě. „Dobrá, Brumbále, můžete zůstat. Pane Pottere, položím vám pár otázek. Ráda bych, abyste odpovídal upřímně a nic nevynechal. Pokud si něco nepamatujete, prostě mi to řekněte – nebudete mít žádné problémy.“

Harry přikývl. To neznělo až tak složitě.

„Mohl byste mi říct, co přesně se stalo, než jste se setkal tím- s tou bytostí?“ zeptala se madame Bonesová.

Harry se nad její otázkou zamyslel. Když se přímo zeptala, co se dělo těsně před nalezením dítěte, nebylo snad nutné, aby se zmiňoval o knize ve své kapse – zdálo se to jako věčnost od doby, kdy ji zvedl ze stolku v obýváku – o dokumentech, nebo snad o té kouzelné věcičce tam dole, která přikouzlila jablka. Ne, ty věci jsou teď jeho a nebude riskovat, že policie nakonec rozhodne je odstranit.

Jemné poklepání Brumbálovy ruky vytrhlo Harryho ze zadumání. „Ehm, no, šel jsem nahoru – chtěl jsem si to tu jen prohlédnout. A pak mě začala brnět jizva. Nebolelo to, ne úplně, bylo to jen divné. Ehm, pak se všechno tak nějak zamlžilo. A pak jsem přišel sem, i když jsem to původně neměl v plánu, a najednou byla všude bílá mlha. No, ehm, pak jsem zaslechl ten nářek. Nejdřív jsem nic neviděl, ale pak se objevilo to dítě. Leželo v postýlce a pořád křičelo a vypadalo prostě strašně. Nevím, kde se tam vzalo, je mi líto…“

„To je zcela v pořádku, pane Pottere,“ ujistila ho madame Bonesová, „jen mi řekněte, co víte, my zjistíme zbytek.“

„No, vážně jsem chtěl, aby přestalo plakat, a tak nějak jsem ho zvedl-“

Cože?“ vyhrkli madame Bonesová a Brumbál zděšeně.

„Zvedl jsem ho. Plakalo. Vždyť to bylo jen miminko,“ vysvětlil Harry, který nechápal jejich reakci. „Chtěl jsem ho utěšit, ale myslím, že jsem musel ztratit vědomí hned po tom, co jsem ho zvedl. Pamatuju si až to, jak ležím na zemi a jak profesor Brumbál volá moje jméno. Myslím… myslím, že zemřelo, když jsem spadl,“ zašeptal poslední větu.

Vedle něj se ředitel zhluboka nadechl a Harry sebou trhl. Neodvažoval se vzhlédnout.

Hlas, který promluvil, byl překvapivě jemný. „Vy jste toho tvora – dítě, jestli chcete – nezabil, pane Pottere. Se svým týmem si jsme docela jisti, že zahynul téměř okamžitě, jakmile jste se ho poprvé dotkl.“

Teď pro změnu vypadal zděšeně Harry. Jeho dotek zabil dítě? Merline – byl zrůda!

Když si madame Bonesová uvědomila svou chybu, rychle se snažila své prohlášení napravit. „Obávám se, že jsem byla trochu nejednoznačná. Nechtěla jsem naznačit, že to stvoření zabil váš dotek, pane Pottere. Vždyť ta věc není normální dítě, není ani člověk.“

„Není člověk?“ zopakoval Harry. Jak by to dítě mohlo nebýt člověkem?

Madame Bonesová otevřela ústa, ale Brumbál ji přerušil. „Nemyslím si, že tohle je to pravé místo pro takovouto diskusi, Amélie, Harry.“

„Brumbále, ten chlapec má právo to vědět,“ zasyčela vedoucí odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, ještě než se Harry zmohl na nějaký protest.

„Souhlasím s vámi, Amélie, a můžete si být jista, že Harryho otázky budou zodpovězeny. Jen si nemyslím, že by bylo vhodné vést tento obtížný rozhovor zrovna tady, kde nás může odposlouchávat mnoho nezasvěcených. Navíc soudím, že je nejvyšší čas vrátit se s Harrym do Bradavic. Dávka Bezesného spánku a noc na ošetřovně mu, myslím, prospěje. Nedívejte se na mě tak, Amélie, Harrymu to řeknu. Pokud mi nevěříte, a pokud to Harrymu nevadí, mohla byste přijít do Bradavic a připojit se k nám na náš malý rozhovor.“

„Nechci strávit noc na ošetřovně,“ namítl Harry a zabránil tak zamračené madame Bonesové v odpovědi na Brumbálův návrh.

„Pak bys možná chtěl strávit noc ve svém novém pokoji v našich komnatách? Obávám se, že jsem neměl možnost jej pořádně vybavit, ale vážně se mi nelíbí představa, že trávíš noc v nebelvírské věži, chlapče, kde tě nikdo nebude moci pohlídat.“

„Já mám pokoj ve vašich komnatách?“ zeptal se Harry ohromeně.

„V našich komnatách, Harry, a ano, jistěže máš.“

Harry byl na několik dlouhých okamžiků tak zaskočený, že se nezmohl na slovo, a madame Bonesová toho využila a dokončila své vysvětlení. „Jak jsem už řekla, ta věc není člověk, takže se nemusíte vinit z ublížení lidské bytosti. Nejste v žádném problému, pane Pottere. I když to vypadá hmotně, ve skutečnosti je čistě magického původu. Jak to získalo tuto formu – no, to je, myslím, něco, co vám poví ředitel, jen co se trochu z toho všeho dostanete.“

Harry, který se pořád ještě snažil vzpamatovat z ředitelových posledních slov, se zmohl jen na přikývnutí.

„Doufám, že se nic z tohohle všeho nedostane do tisku?“ obrátil se Brumbál na madame Bonesovou, zatímco se zvedal z podlahy.

Ta se zamračila. „Jste hlava Starostolce, Brumbále, takže víte, že nic týkající se odboru záhad se neodhalí veřejnosti.“

Brumbál sklonil hlavu. „Samozřejmě, Amélie. Harry, jsi připraven k návratu do Bradavic?“

Harry překvapeně vzhlédl. „Do Bradavic?“ zeptal se trochu omámeně. „Já nechci – chci říct, nechci tady všechny ty lidi. Co když něco provedou domu nebo knihám nebo klavíru? Moji rodiče-“ zarazil se, nejistý, co chce říct. Nebál se, že policie – nebo co vlastně byli zač – něco ukradne, jen mu nelíbila myšlenka zanechání svého domova v rukou cizích – zase. Tento dům byl jednou z posledních připomínek na rodiče, které mu zbyly, nemohl o něj přijít. A návrat do Bradavic, zatímco ostatní lidé zůstali v domě, byl prostě špatný – neuctivý.

„Ujišťuji vás, že nikdo nic neodnese, samozřejmě kromě něčeho nebezpečného,“ řekla madame Bonesová pevně.

Harry nedokázal říct, jestli ji neurazil – vlastně nepřímo naznačil, že její kolegové by mohli být zloději – ale bylo mu to úplně jedno. Jediné, co chtěl, bylo, aby ti cizinci opustili jeho domov! „Zůstanu, dokud jste tu vy!“ odpověděl prudce.

Amélie Bonesová si povzdechla. Pokud byl Harry podobný její neteři Susan, tuto bitvu prohraje. „Pane Pottere, slibuji vám, že bystrozorové, ti, o kterých se nemluví, a já odneseme jen nebezpečné věci. A i potom jsme povinni zapsat každý předmět a informovat vás o jeho zabavení. Později samozřejmě dostanete zpět vše, co vlastníte legálně. Neočekávám, že se skutečně najde něco nebezpečného, ​​víte, můj předchůdce již prohledal dům ihned po- po útoku na vás a vaše rodiče, ale nechci nic riskovat. Jsem si jista, že máte v plánu dům svých rodičů opět navštívit?“

Po Harryho kývnutí pokračovala. „No, pak je ve vašem vlastním zájmu ujistit se, že tu není nic škodlivého, ne?“

Harry věnoval čarodějce pochmurný pohled a přikývl. Měla pravdu, to musel uznat; chtěl se vrátit tak brzo, jak je to jen možné, a bylo by hezké, aby se tak stalo, aniž by se musel bát setkání s dalším mrtvým dítětem. Ale přesto, neodejde, dokud policie nezmizí, a nikdo ho nedonutí jinak. Je to jeho domov!

„A co tohle, Harry,“ navrhl Brumbál. „Zavolám profesorce McGonagallové a zeptáme se jí, zda jí nebude vadit zůstat tady a dohlédnout na bystrozory. Potom si nebudeš muset dělat starosti s dědictvím tvých rodičů a budeš moci odpočívat.“

Harry se nad ředitelovým návrhem zamyslel. Byl unavený, vlastně víc než to, byl vyčerpaný, a myšlenka na pohodlnou postel zněla poměrně lákavě. A profesorka McGonagallová byla v pořádku, že ano? Postará se, aby se jeho domu nic nestalo. Jeho rodiče byli koneckonců také Nebelvíři a otec dokonce hrál za kolejní tým. Harry si uvědomoval, že famfrpál znamenal pro ředitelku koleje hodně, takže by to mohlo být považováno za jakousi vzájemnou dohodu, ne? On a jeho otec hrají (nebo v otcově případě hrál) famfrpál tak, aby profesorka McGonagallová mohla mít ve svém kabinetě lesklou trofej, a ona na oplátku zajistí, že se nic nestane poslednímu domovu Potterů.

„Fajn,“ souhlasil nakonec. Brumbál se na něj radostně usmál, zvedl hůlku, zatočil s ní a vypustil do vzduchu stříbřitě bílou mlhu, docela podobnou té, která předtím zaplnila Harryho pokoj.

„Za chvíli dorazí,“ oznámil ředitel.

Asi o pět minut později prošla dveřmi Harryho pokoje vyjevená profesorka McGonagallová. „Albusi! Amélie! Co se stalo?“

Brumbál jí seznámil s upravenou verzí událostí, ke kterým došlo poté, co s Harrym odešel ze hřbitova. Naštěstí vedoucí Nebelvíru upustila od plánu křičet na Albuse, když jí řekl, že nechal Harryho vstoupit do domu na vlastní pěst, ale z výrazu v jejích očích starý muž poznal, že se tak stane zpátky ve škole a až bude Harry mimo doslech.

„Nebojte se, pane Pottere,“ prohlásila profesorka McGonagallová, když její zaměstnavatel dokončil vysvětlování, „vaše matka i otec byli dva z mých nejoblíbenějších lvů a já se ujistím, že se jejich majetku nic nestane. A Albusi, až se vrátím, vás a mne čeká vážná diskuse a vy mi zodpovíte mé otázky – všechny mé otázky, nenechte se zmýlit.“

Brumbál sebou trhl. Znělo to, jako by se Minerva zlobila nejen za to, že Harrymu umožnil toulat se po domě sám. No, to ona mu před všemi těmi lety řekla, že Dursleyovi jsou ten nejhorší druh mudlů. Kdyby ji jen tehdy poslouchal…

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 22.02. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 9. Od: Kejt - 03.12. 2016
Je to dokonaly příběh! Vice takovich nemužu se dočkat jak to dopadne :-)

Re: Kapitola 9. Od: zuzule - 23.11. 2016
Nooo, Brumbala cekaji perne chvilky :D Dekuju!

Re: Kapitola 9. Od: maria - 17.11. 2016
dakujem

Re: Kapitola 9. Od: Jacomo - 17.11. 2016
Hurá, další kapitola SIrotka! Děkuju, děkuju, děkuju, moc mě tenhle Harry a Brumbál baví. A k tomu přísný pohled Minervy... :-) U toho rozhovoru bych chtěla být :-)

Re: Kapitola 9. Od: sisi - 16.11. 2016
To je tak krásný, že je Harry ve svém domě, uvědomuje si jeho hodnotu a chce ji zuby nehty bránit. Moc fajn je nebelvírská ředitelka, která nastolí ve věcech pořádek a promluví si s Brumbálem pěkně od srdce. I madam Bonesová má víc rozumu při rozhovoru s potomkem Potterů, než jeho opatrovník. Moc děkuji za novou kapitolu, je pěkně a srozumitelně přeložená a celkově budí dojem vyzrálého překladu.

Re: Kapitola 9. Od: denice - 15.11. 2016
Moc se mi líbí Brumbál, který je milý, snaží se do Harryho vžít, bojuje za něj a dokonce chápe, že udělal chybu a vypadá to, že toho i trochu lituje. A nejkrásnější je, že Minerva je na něj naštvaná a dá mu to pořádně pocítit :-) Děkuji.

Prehľad článkov k tejto téme:

SnowWhiteOwl: ( Hedvika )18.02. 201711. kapitola a Epilog
SnowWhiteOwl: ( Ganlum )10.02. 201710. kapitola
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )15.11. 2016Kapitola 9.
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )13.09. 2016Kapitola 8
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )24.05. 2016Kapitola 7
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )02.02. 2016Kapitola 6
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )15.09. 2015Kapitola 5
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )14.07. 2015Kapitola 4
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )30.06. 2015Kapitola 3
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )16.06. 2015Kapitola 2
SnowWhiteOwl: ( Hedvika )09.06. 2015Kapitola 1
. Úvod k poviedkam: ( Hedvika )06.06. 2015Úvod