Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad abecedně:  Carmy, DaDas, Denise, Densi, gama,ivy, liz, martik

Kapitola 4. Propuknutí šílenství

Na pravidelnou večeři u Grangerových, která se konala další týden, vrhla stín zpráva o smrti Colina Creeveyho, jeho ženy a dětí. Někdo ho musel udat, protože se po vraždě rodiny svého bratra a rodičů stáhl do úkrytu. Voldemortovi přívrženci byli z ministerstva vyhozeni již před lety – po té osudné noci na Astronomické věži, ale teď se šířily různé fámy. Paranoia vzrůstala spolu se stoupajícím počtem obětí.

Smrtijedi byli na tahu a země se třásla strachy.

Hermiona se pokoušela přemluvit rodiče, aby opustili zemi, aby se odstěhovali někam daleko, například do Austrálie, ale oni odmítli, pokud nepůjde s nimi.

Nemohla odjet. I když od svého snu, odehrávajícího se v učebně lektvarů, žádný další neměla, cítila v kostech, že se Snape blíží. Věděla, že musí zůstat a počkat na něj.

Jak se dny vlekly, utvrzovala se v přesvědčení, že se ještě neukázal na prahu jejích dveří, protože měla něco udělat nebo pochopit. Neignorovala i možnost, že by se mohla zbláznit podobně jako Snape. To byl také důvod, proč nakonec seděla na pohovce ve svém nedávno uklizeném bytě a zírala do myslánky na stole.

Vybrala si první vzpomínku – na Brumbálovu vraždu – a nalila ji do misky. Usrkla si doušek vína, aby si dodala odvahu, a pak s krátkým hlubokým nádechem ponořila tvář do myslánky. Cítila, že se do mísy vnořil i zbytek jejího těla.

ooOOoo

„Jdi a vzbuď Severuse…“*

Brumbál byl očividně nemocný. Hermiona k němu přistoupila blíž a prohlédla si ho jako exponát v muzeu. Když se Harry, schovaný svým neviditelným pláštěm, rozběhl ke dveřím, vypadal zcela vyčerpaně.

Jelikož se jednalo o jeho vzpomínku, mohla ho pod pláštěm vidět jako šedivou mlhavou postavu. Hermiona nespouštěla oči z Brumbála, který tiše vykouzlil zmrazovací kouzlo. Harry následně skončil opřený o zeď, neschopný zabránit tomu, co se má stát.

Slyšela přijít Draca, ale nespouštěla oči z ředitele, který se jej v dobré vůli snažil svést ze špatné cesty. Poslouchala, jak Draco ve svém rozhodnutí zakolísal, slyšela ho připustit, že nemá na vybranou. Nepřestala se však dívat na muže, který měl brzy ležet mrtev o jedenáct pater níže. Chtěla vidět jeho tvář, když poprvé spatří svého vraha.

Dorazili další čtyři Smrtijedi – sourozenci Carrowovi, Šedohřbet a čtvrtý muž, kterého Draco později identifikoval jako McGuffina. Hermiona spatřila v očích starého muže smutek, že u Draca selhal. Zřejmě opravdu doufal, že se chlapec nechá zviklat.

Vzpomněla si na Ronovu teorii. Myslel si, že Brumbál věděl, že umírá, a proto požádal Snapea, aby ho zabil. Při pohledu na Brumbála bylo jasné, že má na kahánku. Třebaže dokázal netvářit se zmučeně, nebylo pochyb o tom, že trpí silnými bolestmi.

Za ní se náhle zvedl rozruch. Hermiona málem otočila hlavu, ale přinutila se udržet oči na řediteli. Tam! Přesně jak říkal Harry, ředitel se téměř zhroutil úlevou. Když uviděl Snapea, jeho přetvářka se vytratila. Hermiona nespustila z Brumbála pohled, dokud jeho oči neztuhly a nezamlžily se. Když ho obklopila zelená záře kouzla, byl se svým osudem smířený.

Harry se mýlil. Brumbál neprosil Snapea o záchranu svého života. On ho prosil, aby mu dopřál smrt.

ooOOoo

Hermiona vyskočila ze vzpomínky. Popadla víno, nalila si štědrou dávku a poté vzala do ruky brko a začala si čmárat poznámky na pergamen, zatímco její mysl pracovala na plné obrátky. Proč by Brumbál od Snapea žádal, aby ho zabil? Očividně nechtěl, aby ho zavraždil Draco. Ale proč profesor? Proč k tomu činu nepobídnout někoho jiného a neušetřit tak Snapeovu duši?

Hermiona si dala další, již menší doušek vína a položila poznámky stranou. Párkrát se zhluboka nadechla, znovu ponořila hlavu do myslánky a vrhla se zpět do vzpomínky.

ooOOoo

„Jdi a vzbuď Severuse…“*

Hermiona se otočila a spěchala ke dveřím na schodiště. Jakmile je Draco rozrazil, proběhla jimi. Mohla udělat pouze asi deset kroků, než všechno obklopila mlha, ale nepřekvapily ji detaily, které kouzelnická mysl podvědomě nevnímala. O těchto jevech již četla a doufala, že čilá mysl jako ta Harryho by na tom mohla být stejně. Teď už jen aby to vyšlo.

Netrvalo dlouho a zvuky zdola zesílily. Čtyři Smrtijedi vyrazili z mlhy a cestou do schodů ji minuli. Zůstala stát, dokud se neobjeví Snape. Přišel o něco dřív, než předpokládala, tiše přispěchal z mlhy. Měla pocit, že jí srdce vyskočí z hrudi, když čekala, že se stane něco důležitého.

A také že stalo.

Snape se zastavil na schodech. Stála přesně před jeho tváří, když to uviděla. Zhluboka se nadechl a zavřel oči. Když je opět otevřel, hleděla do očí vraha. Než mrkl, byl jen znepokojeným mužem, možná s trochou obav, ale smířeným se svým osudem. Po jediném hlubokém nádechu, a byla si jistá, že to byl soustředěný nádech, zmizely všechny stopy strachu. Rezignace i obavy byly pryč a nahradilo je studené neblahé rozhodnutí.

Když ho následovala po schodech, třásla se se strachy. Snape prudce otevřel dveře a vyšel na kamenné dláždění Astronomické věže.

Protáhl se kolem Draca a hrubě ho odstrčil.

Přešlapovala před ním a pozorovala každičký záchvěv jakéhokoliv výrazu v jeho obličeji.

„Máme tu problém, Snape,“* ozval se Amycus.

Snape si ho nevšímal. Oči měl přilepené na Brumbálovi.

„Severusi…“*

Hermiona se mu dívala do očí a viděla jen chladné uvažování.

„Severusi… prosím…“*

Trhla sebou při pohledu na nenávist, která mu proběhla tváří a zdeformovala jeho rysy.

„Avada kedavra!“*

Hermionu uchvátilo sledovat Snapeovy oči. Nejdříve se rozšířily překvapením, poté se jeho obličej stáhl intenzivní bolestí a on se od hlavy až k patě otřásl. Dívala se, jak sebou škubal v návalech křečí, než se chytil za hrudník a potlačil výkřik. Jeho hlas zněl tak tiše, že ho málem neslyšela. „Och, Albusi, co jsem to jen provedl?“

Zasténala, když pochopila, co vidí. Snapeova duše se trhala na kousky a on to cítil. Věděl to.

„Celé jsem to udělal špatně!“ sykl tiše.

Očividně něco nešlo podle plánu. Hermiona si teď byla zcela jistá, že mělo jít o zabití z milosti, ale Snape něco provedl jinak a celé se to změnilo ve vraždu.

Snape udělal vrávoravý krok dopředu a chytil se zdi za Harryho hlavou. Hermiona jej následovala malými krůčky, ale pohled z něj nespustila. Viděla, když se to stalo. Když podlehl.

Díky svým nedávným výzkumům pochopila, že kdokoliv plně oddaný čistému zlu se mohl s bolestí smířit. Ne však Snape. Celé jeho tělo se prudce třáslo a oči se mu rozšířily. Jakmile je znovu přimhouřil, naplnilo je šílenství. Tvář se mu zkroutila do děsivého úšklebku a z očí mu tekly slzy. Rty něco šeptaly, ale Hermiona netušila co. Narovnal se a jeho tvář pozbyla veškerého výrazu. Oči naprosto postrádaly známky života, až z toho Hermioně tuhla krev v žilách.

Severus Snape byl pryč.

Hermiona cítila, že se brzy rozpláče, ale když si sáhla na tvář, aby si otřela slzy, zjistila, že žádné neexistují. Sůl se nejspíše smísila s myslánkovým roztokem.

„Snape, co to děláš? Musíme se odsud dostat!“ vykřikl McGuffina a krutě se zašklebil.

Ve Snapeově obličeji zacukalo.

Sledovala, jak se jeho výraz až příšerně rychle naplnil děsivou zlobou. Pomalu se otočil a poté se vrhl do akce. Když Snape propadl svému šílenství, schoulila se raději u Harryho.

Odstranění veškeré civilizované zdrženlivosti jako by zvýšilo jeho sílu. Snape zabíjel rychle, úspornými pohyby a děsivou silou. Když Deprimem zničil Amycuse Carrowa, pokusila se Hermiona přitisknout tvář k Harryho stínové podobě, než se odvážila dívat dál. Ruka, stále svírající hůlku, zakroužila okolo a uvolnila kouzlem vyvolané spoutání Harryho nohou.

Fenrir Šedohřbet stihl alespoň pozvednout hůlku, než mu hlavu odřízlo Diffindo. Během chvíle byli všichni čtyři Smrtijedi mrtví. Žádný z nich se nedokázal bránit. Nedostali prostě příležitost.

Draco se bezpečně skrýval ve stínech, dokud nepozvracel dláždění a neupoutal tak Snapeovu pozornost.

Hermionu sevřela hrůza, když se profesor k mladému Malfoyovi vrhl.

„Měl bych tě taky z-z-zabít. Jsi jako r-rakovinný vřed, který čeká, až vyroste v další zhoubný nádor. Snažil jsem se ti pomoci a tohle je mé pokání. Tak co? Myslíš, že jsi teď na něj udělal dojem?“

Snapeova tvář se s každým zadrhnutým slovem prudce zaškubala. Pozvedl hůlku a sklonil se ke zděšenému obličeji mladého muže.

„Brumbál chtěl, abych tě tohoto všeho ušetřil. Nechtěl, aby sis poškodil duši.“ Muž propukl v odporný smích, ze kterého Hermioně naskočila husí kůže.

Smích byl utnut v okamžiku, kdy Snape zabodl svou hůlku pod Dracovu bradu. Malfoy zmučeně zasténal.

Profesor se zastavil a ustoupil. Zdálo se, že ho tento zvuk plný strachu vyvedl z míry.

Kroužil těsně kolem Draca a mumlal si pro sebe, jako by chtěl získat vytouženou odpověď. Rozhlédl se po lidských ostatcích, které ho obklopovaly, a pak se naklonil, až se nosem dotýkal Dracova ucha. „Utíkej,“ zašeptal.

Snape zasyčel jako kočka, když Draco uprchl z věže vstříc zvukům dalšího boje.

Při Harryho pohybu otočila Hermiona hlavou. Harry si právě uvědomil, že zmrazovací kouzlo ztratilo svou moc ve chvíli, kdy Brumbál zemřel.

„Albusi. Bolí to.“

Hermiona se obrátila zpátky ke Snapeovi. Šokoval ji zvuk, který vydal, tak tenký a plný bolesti. Přikrčil se, rukama se obejmul a lehce se pohupoval zepředu dozadu.

„Ty kusy mě zraňují,“ zasténal. „Takhle ne. Takhle to nemělo být.“

Snape náhle vstal, zvedl hůlku a namířil ji na vlastní hlavu. „Avada k-k-kedavra!“

Hermiona vykřikla, neboť kvůli špatně vyslovenému kouzlu explodovala hůlka ve spršce zelených jisker. Několik kusů skončilo ve Snapeově tváři.

Vypadal zmateně.  Jen tam stál s rukama houpajícíma se mu podél boků a krev mu přitom stékala po krku.

Hermionu šokovalo, když rozpoznala zranění, jež měl v jejím prvním snu.

Zvuky boje se nesly dál od schodů vedoucích do Astronomické věže. Harry se pohnul. Vykročil kupředu a stále schovaný pod pláštěm zvedl hůlku.

„Pottere, ředitel má pro vás vzkaz,“ řekl Snape, jako kdyby se s ním právě potkal na chodbě. Hermiona Harryho viděla, takže jí chvíli trvalo, než si uvědomila, že profesor by ho vidět neměl.

Harry vypadal stejně překvapeně. Sundal si plášť a přiblížil se. „Jaký vzkaz?“ zeptal se a hůlkou mířil na hlavu druhého muže.

„N-n-nevzpomínám si,“ řekl Snape nezvykle příjemným hlasem. „Vypadlo mi to z hlavy.“

Hermiona viděla slzy stékající mu po tvářích, a aniž by si to uvědomila, zvedla ruku, aby je setřela. Snape prudce škubl hlavou na stranu a ona stáhla ruku, jako by jej popálila, než si uvědomila, že to byla jen náhoda.

V tuto chvíli se třásl sám od sebe a náhodné záškuby hlavy se objevovaly stále častěji.

Zvedl chvějící se ruku a zavolal: „Accio hůlka!“ Harry vyskočil kupředu, když všechny smrtijedské hůlky vletěly do Snapeovy ruky.

Ta Brumbálova se vrátila nahoru přes cimbuří a Snape ji s dětským úsměvem chytil ve vzduchu. „Ach, nádhera.“

„Přestaňte, Snape!“ vykřikl Harry. „Varuju vás!“

Snape mu věnoval letmý pohled, zatímco zkoumal Brumbálovu hůlku. „Chtějte po něm vysvětlení. Řekněte mu, že ty střepy zraňují.“

Harry vypadal, jako by byl na konci svých sil. V jeho tváři se mísily hrůza, zmatek, bolest a vztek.

Hermiona, která ztratila všechnu svou nezaujatost, přešla k němu a snažila se jej obejmout, ale bylo to jako dotknout se semínka pampelišky. Vzpomínkový Harry nereagoval.

„Po kom mám chtít vysvětlení?“ zašeptal Harry.

Snape ho ignoroval. Vybral si hůlku jednoho Smrtijeda a zasunul si ji do rukávu. Ostatní odhodil na dláždění.

„Řekněte, koho se mám ptát?“ zakřičel Harry.

Snape neodpověděl.

„Proč vám Brumbál věřil?“ křičel Harry.

Snape pomalu otočil hlavu směrem k němu, ale jeho oči ho nedokázaly zaostřit. „Ach, Lily,“ řekl a pokřiveně se usmál.

Hermiona chápala, proč Harry nepoznal, že to byla přímá odpověď. Snapeova slova neodpovídala řeči těla. Znělo to, jako by byl ztracený v příjemné vzpomínce. Vypadal však jako uvězněný v noční můře.

„Lily je mrtvá! Zabil jste ji, vy šmejde! Nezasloužil jste si Brumbálovu důvěru!“

„Ano.“ Snape smutně svěsil hlavu.

„Proč jste zabil ostatní Smrtijedy?“

„Provedl jsem třetí volbu,“ řekl. „N-n-nemohla selhat.“ Hermiona ztuhla. Běžela zpátky ke Snapeovi.

„O čem to mluvíte? Na čí straně vlastně jste?“ zařval Harry.

„Zapomeň na to! Zeptej se ho, co ta třetí volba znamená, Harry!“ vykřikla Hermiona zbytečně.

Snape vypadal, že na Harryho přítomnost zapomněl. Začal si mumlat pro sebe, obě ruce sevřené kolem Brumbálovy hůlky, šeptal fráze, které Hermiona nemohla zachytit.

Když si uvědomila, co vidí, začala couvat. Harry stál za ním, zapomenutý, ale Hermiona zasténala.

Hůlka vzplanula světlem a Snape zakřičel. Jak světlo jasnělo, jeho křik hrozivě sílil. Světlo i zvuk zmizely ve stejné chvíli.

Snape se zhroutil u zdi. Harry běžel k němu. Hermiona padla na kolena a rozvzlykala se. Snape vypadal napůl mrtvý, doplazil se však k okraji cimbuří a podíval se dolů.

„Musel jsem. Ty střepy zraňují. Řekněte mu to. Zeptejte se ho.“

„Koho se mám zeptat? Koho, Snape?“ vzlykal Harry.

Snape se otočil a podíval se na něj. „Albuse.“ Oči měl prázdné a bez výrazu, ale slzy stále stékaly po jeho zkrvavené tváři.

„N-n-nemůžu. Musím z-zabít další.“ Snape se teď intenzivně třásl. Pohlédl na těla nakupená u dveří ke schodišti a pak dolů k úpatí věže. Bez jediného zvuku se pustil zábradlí a přepadl.

Harry zaječel, když Snape klesal do temnoty noci.

Hermiona se rozvzlykala silněji.

Na schodech za nimi se ozvaly kroky, ale Harry i Hermiona byli příliš otupělí, aby se otočili.

„Harry?“ Remus přišel k němu a položil mu ruku na rameno. „Harry, co se stalo?“

Harry se utápěl v slzách a Remus si ho přitáhl do náruče.

„Brumbál je mrtvý,“ zašeptal.

„Už jsem to slyšel. Jeho tělo našli dole. Kdo ho zabil?“

Kvůli vzlykání měl Harry potíže promluvit.

„Snape. Snape ho zabil. Pak zabil i je,“ ukázal na těla za sebou. „A potom spáchal sebevraždu a já nevím proč.“

ooOOoo

Hermiona byla vyhozena ze vzpomínky. Aby utišila vzlyky, které se z ní draly ven, strčila si ruku do pusy. Snape to věděl. Cítil, že se to stane.

Hrůza toho všeho ji přemohla, zhroutila se na pohovku a proplakala se k spánku, zatímco Křivonožka se rozvalil na jejím břiše a předl jak o život, aby svou paničku zbavil bolesti.

Když se ráno probudila, cítila prchavou vzpomínku na silné paže, které ji pevně držely.

ooOOoo

V jasném studeném světle zimního rána se zpod křoví v parku Moora u stanice metra vymotal tulák.

Postavil se na cestu a vykročil. Vypadal podivně – špinavé khaki kalhoty, veliký růžový dámský kabát, roztržená polyesterová dečka místo šátku a celé to korunovala pletená čepice pro fanoušky Blackpool Panthers.

Jedna běžkyně tuláka přátelsky pozdravila, ale jakmile zvedl tvář a pohledem se střetl s jejíma očima, rychle se otočila a vydala se jinou cestou.

ooOOoo

Hermiona si dala dlouhou horkou sprchu a pořádně se nasnídala. Pak zavolala do práce, že dnes nepřijde. Byla příliš podrážděná z toho, co minulou noc spatřila. Zdálo se jí, jako by se to všechno událo znovu, jenže tentokrát to bylo horší.

Před pěti lety byla zničená ze ztráty Brumbála a zdrtila ji představa toho, jak se pokoušejí vzdorovat Pánovi zla bez svého velitele. Nyní se k této ztrátě přimíchala i agonie, kterou zažil Severus Snape.

Zuřivě si psala poznámky a pokoušela se opět získat vědecký nadhled, ale věděla, že je to beznadějné. Když pozorovala, jak se profesor Snape zbláznil, ztratila všechnu objektivitu.

Jakmile se trochu uklidnila, ponořila se do další vzpomínky. Najednou chtěla mít tohle všechno z krku.

Další vzpomínka ukazovala, jak nalezli Draca, který se schovával v Komnatě nejvyšší potřeby. Profesor Křiklan využil svoji autoritu ředitele Dracovy koleje a donutil komnatu, aby mu umožnila přístup dovnitř. Minerva, Remus a Harry jej následovali.

ooOOoo

„Co s ním uděláme?“ zeptal se Křiklan profesorky McGonagallové. Všichni se na ni teď obraceli jako na svou novou velitelku.

„Venku na něj čekají bystrozorové,“ odpověděla a smutně se na ně podívala. Draco shrbil ramena a rozplakal se.

„Měli bychom ho tu nechat a schovat,“ ozval se ode dveří Harry. Všichni tři se otočili a podívali se na něj. Promnul si jizvu. „Pán zla je rozzlobený. Smrtijedi, kteří se vrátili, nevědí, jestli je Brumbál mrtvý nebo ne, ale viděli Draca utíkat z věže a pryč od nich. Pokud ho předáme ministerstvu, nepřežije to. Pán zla ho chce mrtvého.“

Draco vyskočil z místa, kde se krčil. „Má matka? Viděl jsi mou matku?“

Harry sebou trhl. „Ne, takhle to nefunguje. Vidím jen to, co Vol- co Pán zla vidí, když je vzteklý nebo šťastný… nebo když si se mnou pohrává.“

„Vidí tvé myšlenky?“ zeptal se Draco s obavami v hlase.

„Nejsem si jistý. Mám pocit, že někdy může. Ale kdyby mohl, věděl by, že Brumbál dnes v noci zemřel.“

„Neumíš to kontrolovat?“

Harry zavrtěl hlavou.

„Můžu tě to naučit! Znám to od tety. Můžu tě naučit, jak ho zablokovat. Můžu být užitečný! Můžu vám říct spoustu věcí – prosím, nedovolte jim mě zabít.“ Dracova slova se proměnila v šepot. Křiklan sebou trhl, ale pak Draca poplácal po rameni.

„Dobře,“ rozhodla McGonagallová. „Nemůžeme dovolit, aby ho zabili. Byli bychom stejní jako oni.“ Mávla hůlkou okolo komnaty. Harry se pevně chytil rámu dveří. Jak se komnata proměnila v malou ložnici, udělalo se mu trochu nevolno.

„Dnes budete spát tady, pane Malfoyi. Ráno to proberu s ostatními a domluvíme se, co s vámi uděláme. Jestli nám vážně chcete pomoci, možná pro vás najdeme využití.“ Přísně si jej přeměřila. „Mladý muži, jediná osoba, která by byla ochotná vás ušetřit, je teď mrtvá. Pokud ne vaší rukou, tak vašimi skutky.“

Harry vykročil a podíval se na chlapce, který býval jeho nepřítelem. „Myslím, že ředitel ho chtěl ušetřit.“

„Proč si to myslíte?“ zeptala se McGonagallová.

„Brumbál se pokoušel poskytnout mu únik. Ale ostatní Smrtijedi dorazili příliš brzy. A taky něco řekl Snape. Už se chystal Draca zabít, ale neudělal to. Řekl: ‚Brumbál chtěl, abych tě tohoto všeho ušetřil. Nechtěl, aby sis poškodil duši‘.“ Harry pokrčil rameny, když Draco přikývl. „Nerozumím tomu, ale Draca ušetřil.“

„Pane Pottere, podle vašeho vlastního prohlášení profesor Snape zešílel, takže nemyslím, že by jeho slova mohla mít nějakou váhu.“

„Ale byly tam chvíle –“ Harry zavrtěl hlavou, ztracený ve svých vzpomínkách na všechno, co se stalo. Na šílenství toho všeho. „Možná ne.“

„Měli byste se vyspat. Oba dva.“

ooOOoo

Jen málo z toho mohla Hermiona použít. Byla si celkem jistá, že Harry zkrátka chtěl, aby viděla tuto vzpomínku proto, aby pochopila, proč Draca po událostech nahoře ve věži přijal.

Draco se stal užitečným, nakonec se přidal k Řádu a všichni ho přijali a cenili si jej.

Učil Harryho nitrobranu a pomáhal shromažďovat důležité informace. Žil život psance a stále se snažil být krok před těmi, které lákala odměna vypsaná na jeho hlavu.

Hermiona se postavila, párkrát se protáhla a nalila si sklenici vody, než se ponoří do další vzpomínky. Potřebovala chvilku pro sebe, aby se mohla podívat na to, jak Snape zabije Pána zla v jeho vlastním doupěti.

*Rozhovor od JK Rowlingové v překladu pana Medka.