Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 15 - Build Up^*)

„Na co si to sakra hraješ?“ křičí táta na Percyho a strká do něj. Ti dva jsou skoro stejně velcí, ale jsem si jistá, že kdyby přišlo na souboj, tak by ho táta porazil. Myslím si, že je pravděpodobnější, že by strýc Percy někoho unudil k smrti, než aby někoho zbil. „Jsi prohnaný zmetek, víš to? Hermiona by byla dokonalá ministryně, sám jsi to řekl! Tak proč sakra kandiduješ, ty kreténe?“

„Rone, nech to být,“ sdělí mu máma tiše. „Není žádný důvod -“

„Je to zmetek!“ zopakuje táta, máchá u toho svojí hůlkou a ukazuje s ní na svého staršího bratra. „Vždycky byl!“

„Co se to tu děje?!“

Zvuk hlasu babičky Molly způsobí, že táta trochu skloní hůlku. Rozhodli jsme se přenést rodinné dilema do Doupěte místo toho, abychom se hádali na ministerstvu, kde by bylo jisté, že bychom se objevili na titulní straně Večerního Věštce. Hugo vypadá, že má chuť zabít strýce Percyho, který o tom svém náhlém rozhodnutí kandidovat na ministra ještě neřekl ani slovo, ale máma i já víme, kdo za tím doopravdy je - nesnesitelně arogantní žena po jeho boku, tetička Audrey.

„Rone, dej tu hůlku pryč,“ vyštěkne dědeček a vstoupí do obývacího pokoje, kde jsme se všichni shromáždili.

„Je to malý podrazácký -“

„Slyšeli jsme oznámení,“ říká babička Molly. „Nevěděli jsme, že se chystáš kandidovat na ministra, Percy.“

Všichni se teď obrací na Percyho, aby viděli, co řekne na svou obhajobu. Nafoukaně se narovná, a než začne mluvit, chvíli vyčkává.

„Myslel jsem si, že by to byl dobrý posun v kariéře,“ odpoví. Teď ho chci praštit dokonce i. Jak to, že si najednou během posledních dvaceti čtyř hodin uvědomil, že stát se ministrem kouzel bude dobré pro jeho kariéru?

„Blbost!“ odsekne máma, která ztrácí kontrolu. „Dokud jsem nevyhodila Audrey z pozice vedoucí kampaně, vůbec ses o kandidaturu nezajímal.“

„Na co narážíš, Hermiono?“ zeptá se Audrey.

„Víš moc dobře, na co narážím,“ vrčí máma zběsile.

„Proč se všichni neuklidníme?“ říká babička Molly se snahou zůstat nestranná. „Chtěl by někdo šálek čaje? V troubě mám jablečný koláč…“

Pánbu zaplať. I v průbhu rodinné krize nás chce babička Molly nakrmit. Přestože je máma příšerně naštvaná, pomáhá babičce Molly s čajem, zatímco my ostatní si sedáme v obýváku a snažíme se uklidnit. Al vypadá, že ho to napětí rozesměje.

A Jamesův příchod příliš situaci nepomáhá.

„Zrovna jsem to od táty slyšel!“ směje se James po tom, co se přemístil do chodby. „Gratuluju, Hermiono!“ Vejde do obývacího pokoje a všimnu si, že vypadá hubenější než obvykle. Nechci být jako babička Molly, ale doufám, že pořádně jí. A ty jeho vlasy taky potřebují ostříhat. „A gratuluju i tobě, Percy, hádám,“ okomentuje to tím utahovacím způsobem. „Bez urážky, ale kdo tě navrhnul jako kandidáta?“

Percy hodí po Jamesovi naštvaný pohled a neobtěžuje se s odpovědí na otázku. Percy vždycky ignoroval Jamesovu existenci. Myslím, že očekával, že teta Giny a strejda Harry budou mít mnohem elegantnějšího a bystřejšího prvorozeného. Myslím, že to čekali všichni.

„Já ho nominovala,“ říká teta Audrey hrdě. „A moje nominace byla podpořena samotným Timothym Russellem.“

„Kolik jsi mu dala?“ ptá se táta hořce. James si sedá na podlahu u mého křesla s obvyklým 'v pohodě zrzko?' a teď, když je tak blízko, všimnu si, že vypadá taky unaveně. Má černé kruhy pod očima. Viditelně nespal. Někdy si říkám, jestli to trochu nepřehání s flámováním.

„Percy pracuje na ministerstvu víc než třicet let,“ říká Audrey domýšivě. „Byl mladší osobním asistentem ministra kouzel a velmi vysoce postaveným úředníkem po mnoho let. Upřímně, má víc zkušeností než Hermoina.“

„Víc zkušeností?“ posmívá se táta. „Zapomněla jsi, že zatímco Percy pracoval pro ministerstvo ovládané Smrtijedy, Hermiona bojovala proti Voldemortovi se mnou a Harrym? Hermiona má v malíčku mnohem víc zkušeností s reálným životem, než má Percy v celém těle!“

„Rone,“ říká děda unaveně. „Prosím tě, netahej to sem zase…“

„Proč ne?“ vykřikuje táta. „Nikdy jsem si nemyslel, že to Percy udělá znovu. Dokonce jsem tě začínal trochu respektovat, Percy.“

„Co udělá znovu?“ ptá se Al. Táta vypadá Alovou otázkou trochu překvapený - myslím, že zapomněl, že tu jsme.

„Dá přednost ministerstvu před rodinou,“ říká táta. „Fred se musí obracet v hrobě.“

Percy vypadá, jako by ho táta uhodil. James, Al, Hugo a já se na sebe znepokojeně díváme, protože strejda Fred je vždy nebezpečné téma. Babičce Molly se v očích začínají objevovat slzy.

„Rone, přestaň!“ prosí babička Molly třesoucím hlasem.

„Radši bychom měli jít,“ říká Percy tiše. „Brzy si s tebou promluvím, mami.“ A přemístí se.

„Měl by ses za sebe stydět, Ronalde,“ říká teta Audrey. „Takhle využít smrt svého bratra.“ Zmizela těsně před tím, než na ni táta poslal kletbu, která místo ní trefila jednu z babiččiných váz. Babička Molly zaplakala a máma vázu opravila.

„Nenávidím je oba!“ křičí táta.

„Rone, uklidni se!“ zařve na něj děda. Přestože je velice starý, dokáže být děda velmi děsivý a má nad svými dětmi plnou kontrolu.

„Všichni víme, že to nebyl Percyho nápad,“ připomíná máma.

Pijeme čaj a jíme koláč v tichosti, táta svůj naštvaně hltá. Tátovu náladu jde poznat podle toho, jak jí. Když jí potichu, ale rychle, je naštvaný. Když jí rychle a mluví s plnou pusou, je vzrušený. Když jí trochu pomaleji, je unavený. Pokud vůbec nejí, umírá.

Máma s tátou se po čaji a koláči vrací do práce. Al už pro dnešek skončil, tak ho James odtáhl, aby naplánovali loučení se svobodou. Ptá se ho, jakou striptérku by chtěl. Vypadá to, že budou ctít tradici loučení se svobodou - žádný pochmurný víkend na venkově.

Vracím se do práce, kde mi Linda, Hazel a Gladys gratulují k máminu úspěchu. Rozhodla jsem se, že jim neřeknu o tom, co se mezi mnou a Scorpiem odehrálo včera a o víkendu se zmíním jen letmo. Co vědí, tak jsem strávila příjemný čas se svými kamarádkami. Ačkoliv oceňuji, jak se o mne Linda, Hazel a Gladys starají, tak to dokáže být poněkud otravné, když o mém životě vědí všechno.

Dnes Linda ozdobila recepční stůl červenou a růžovou na oslavu Valentýna. Taky má ve vlasech červené sponky ve tvaru srdcí a Hazel na stůl položila přání od manžela. Taky mám přání. Aidan ho včera vyráběl ve škole. Brian mu očividně pomáhal s psaním. Je tam 'Mámě, S láskou Aidan XXX'. Linda nad tím cukrovala celý den. Uplně jsem na Valentýna zapomněla, dokud mi Aidan nedal to přání.

Léčitel Kennedy se přidal k oslavám, pod hábitem má jasně červenou kravatu. Přišel k pultu s krabicí čokolád ve tvaru srdcí.

„Šťastného Valentýna, dámy,“ říká a podává nám ji. Gladys se hihňá. Je to divný a ohavný zvuk.

„Děkuji, pane,“ usměje se Linda a mrká.

„Oh, říkejte mi Damien,“ říká rozpačitě. Předpokládám, že to pro něj musí být divné, když mu žena starší než on říká ‘pane’. Dneska se mi srdce při pohledu na něj nechvěje, protože jsem myšlenkami jinde. U někoho, kdo slaví svého prvního Valentýna se svou novou ženou. Jak totálně depresivní.

„Líbí se mi tvoje kravata, Damiene,“ flirtuje Lidna, která ihned nemá s tykáním problém.

„Děkuji, Lindo,“ odpovídá. „Koupila mi ji moje žena.“

Linda vypadá pořádně zklamaně. „Proklatě,“ zasyčí, když odejde. „Doufala jsem, že se bude rozvádět.“

„Rozvedla by ses takovým zadkem?“ ptá se Gladys. „Kdyby měl můj exmanžel takový zadek…“

„Proč musejí naše rozhovory vždy směřovat tak nízko?“ ptám se.

„Můžeme směřovat ještě níž,“ podotýká Hazel.

„Když mluvíme o rozvodech - co Scorpius a Daisy?“ ptá se Linda.

Velice rychle měním téma na něco jiného a doufám, že si nevšimnou, jak mi zrudly uši.

Jsem zvyklá sedět na Valentýna sama doma, ale tím to není méně depresivní. Brian má rande s nějakou ženou, kterou mu sehnal kamarád, Scorpius a Daisy jdou do nějaké exklusivní restaurace v Londýně, podobně jako James, který má schůzku se záhadnou ženou. Laura, Dom a Lily jsou dnes večer taky zadané. Dokonce i Aidan dostal Valentýnské přání! Našla jsem ho v jeho pokoji, a protože jsem zvědavá matka, musela jsem nahlédnout. Čtu:

Adane,
šťastného Valentýna!
Mia xxx

Myslím, že je zvláštní, jak si ta osůbka Mia evidentně nechala vyhláskovat Valentýna, ale nedokáže zjistit, jak správně napsat jméno svého oblíbence. Neměla bych být tak kritická k pětileté dívence, ale i můj dyslektický syn dokáže správně vyhláskovat své jméno. Nezkouším se Aidana ptát, kdo to je Mia, protože vím, že by se jen naštval, že jsem četla jeho přání. Je smutné, že pětiletý má zajímavější milostný život než já.

Můj hořký pocit trochu opadl, když se u mě v bytě objevila Dom, která zrovna unikla z příšerné schůzky. Kluk, kterého potkala díky společnému známému, se ukázal jako podivín a v průběhu večeře se jí zeptal, jestli si může prohlédnout její sukni. Zjevně se někteří chlapci neumí chovat u stolu.

„Ta schůzka byla totální plýtvání úsilím. Proč jsou všichni muži tak příšerně otravní?“ vrčí Dom, skopne lodičky a susune se na gauč vedle mě.

„Nejsou všichni otravní,“ říkám jí, „někteří jsou mrtví.“

„Řeknu ti, že jsem tak blízko toho stát se jeptiškou, že to ani není vtipné.“

A tak jsme strávily Valentýnskou noc sledováním televize a pitím levného vína. V takových chvílích se divím, proč jsme tak závislé na mužích a proč si myslíme, že je potřebujeme ke štěstí. Můžeš se zasmát s kamarádkami, svěřovat se sestřenicím, mít děti ze zkumavky a uspokojení z čokolády. Kdo potřebuje chlapy? Muži jsou jednoznačně přeceňovaní.

*

Následující týden se mi Scorpius úplně vyhýbá. Vymlouvá se, že nemůže vyzvednout Aidana u mě doma a posílá místo sebe Daisy, Jamese nebo Ala. To je tak ubohé. Dokonce posílá Daisy, aby mi otevřela dveře, když k nim přijdu. Daisy a já udržíme třicetivteřinovou nuceně zdvořilou konverzaci, ale aspoň se dokážeme chovat slušně.

Takhle to jde čtyři dny. Jenny začne být podezřívavá, proč Scorpius posílá Ala vyzvednout a vrátit naše dítě, ale řekla jsem jí, že má moc práce. Nemůžu jí říct, co jsem mu řekla - zabila by mě. A ani se jí nemůžu bránit, protože je těhotná. Naštěstí Jenny tak zaměstnává svatba, že ze mě netahá víc informací o Scorpiově absenci v mém životě.

V pátek, přesně osm dní před Potterovsko-Wintersovskou svatbou, bych měla jít k Jenny a pomáhat s přípravami. Aidan by měl jít na víkend ke Scorpiovi. Už mám dvacet minut zpoždění, Aidan sedí na podlaze a znuděně hladí Ollieho, zatímco čekáme na dalšího posla, který ho vyzvedne. V půl jedné konečně někdo ťuká na dveře.

*

Tentokrát poslal svoje rodiče.

Draco a Astorie jsou u mých dveří. Jak bych si přála, aby poslal Daisy.

„Ahoj, Rose!“ zdraví mě paní Malfoyová šťastně. „Jsem si jistá, že ti Scorpius řekl, že přijdeme.“

„Ehm, jsem si jistá, že neřekl,“ odpovím.

„Bereme si Aidana na víkend,“ říká Draco Malfoy a vyhýbá se mému pohledu. Neviděla jsem nikoho, kdo by byl méně rád, že je v mém bytě. Náš poslední střet byl docela zvláštní. Absurdně nás spojila nenávist k nenáviděné Scorpiově manželce - nemyslím, že bychom věděli, co jeden druhému říct.

„Dobře, takže Aidan zůstává na víkend u nás,“ říká Astorie, „Myslela jsem, že ti to Scorpius řekl…“

„Proč bude u vás?“ ptám se a nemyslím to tak hrubě, jak to zní. Vždycky jsem měla Astorii docela ráda a celkem jsem s ní vycházela. Totéž nemůžu říct o jejím manželovi.

„Není neobvyklé, když dítě čas od času navštíví své prarodiče,“ říká Draco suše.

Tupě na něj zírám a čekám na nějakou uspokojivější odpověď. Vím, že mu můj pohled bude natolik nepříjemný, že mi nakonec řekne, proč sakra moje dítě nebude o víkendu se Scorpiem, jak bylo v plánu.

„Scorpius a Daisy jedou na víkend pryč,“ říká, na tváři nesouhlasný výraz, který si obvykle schovává pro mne.

„Vážně?“

Aidan běží z obýváku. „Dědo! Babi!“ křičí šťastně. Nemůžu toho moc říct, když tu teď je Aidan, protože jsem si slíbila, že se nebudu s nikým hádat, když je v doslechu. Zvu Malfoyovy na chvíli dál a snažím se získat víc informací o Scorpiovi a Daisy, aniž bych vypadala žárlivě. Oba jsou však příliš zaměstnáni Aidanem, aby mě brali na vědomí. Když mě konečně zaregistrují, mluví o mámě.

„Slyšeli jsme o nominaci tvojí matky na ministerský post!“ říká Astorie. „Musí být tak vzrušená. Má náš hlas!“

Draco se opět velmi nepohodlně ošívá. Je to známá věc, že nemá rád moje rodiče a vlastně celou rodinu. Teď ale stojí před rozhodnutím - koho nenávidí víc, mámu, nebo strejdu Percyho?

„Děkuji paní Malfoyová,“ říkám. Pak se podívám na hodiny a zjišťuji, že jsem měla být u Jenny před půl hodinou. Jsem si jistá, že každou chvíli dostanu huláka, pokud sebou nepohnu. Políbím Aidana na rozloučenou a nechám ho odejít s prarodiči, kteří ho prý vezmou do zoo.

*

A tak se mi Scorpius stále celé dny vyhýbá. Netuším, co očekává, že se stane, když se mi bude vyhýbat - myslí si, že prostě odejdu pryč? Nebo že zmizí moje city? Kdybych si to myslela, odstěhovala bych se do Japonska. Kdokoliv vymyslel pořekadlo ‘sejde z očí, sejde z mysli’, byl absolutní idiot.

„Třeba je to souhra náhod,“ říká Brian, když se mu svěřuju s celou situací. „Však víš, třeba jen nemá čas.“

„Očarovává košťata,“ říkám ploše, „jak moc zaměstnaný může být?“

Brian vypadá pobaveně představou očarovávání košťat. Položí přede mne šálek čaje. Pozval mě k sobě - chtěl si postěžovat na svoje mizerné Valentýnské rande s ženou jménem Greta a já si chtěla postěžovat na stejnou osobu, na kterou si stěžuji vždycky.

„Tys ho patrně zaskočila,“ říká Brian, „asi bych se před tebou taky schoval.“

„Dík, Briane, fakt pomáháš.“

„Přeju si, aby se mi Gréta vyhýbala,“ říká temně, vyndá mobil z kapsy, zmáčkne tlačítko a dá ho zpět. „nepřestává mi psát textovky. Přeju si, aby pochopila narážku.“

„Chudák Gréta,“ říkám. „Víš, měl bys být citlivější. Já vím, jaké je to být na Grétině místě.“

„To není stejné,“ směje se Brian. „Já s ní nemám dítě. Zaplať pánbů. Víš, jednou skutečně půjdu na dobré rande…“ Vypadá tím trochu zdrceně. Je mi ho líto.

„Vím, co myslíš. Má sestřenice Dom-“

Najednou jsem se zarazila. Trefilo mě to jako blesk. Proč mě to nenapadlo dřív?

„Briane, jak by se ti líbilo jít se mnou na svatbu?“ ptám se. „Můj bratranec Al se bude v sobotu ženit.“

Na moji změnu tématu se dívá podezřívavě. Ale nemá představu o mém geniálním plánu.

„Budu potřebovat morální podporu,“ říkám mu. „A taky potkáš spoustu čarodějnic a kouzelníků.“

To ho přesvědčilo. A tak mám nový projekt, jako bych jich už neměla dost. Navrch k Lektvarům, lekcím přemisťování, mateřství, mámině ministerské kampani, snaze nezabít Daisy a přípravě Jenniny svatby jsem se právě zavázala dělat dohazovačku mému příteli Brianovi a sestřenici Dom.

*

V předvečer Alovy a Jenniny svatby mají kluci rozlučkový večírek, zatímco Dom, Lily, Jennina sestra a já zůstáváme v domě Jenniních rodičů. Její rodiče jsou v hotelu, ubytovali se už dnes večer - nechtějí se přesouvat ve chvíli masakru, který se nazývá svatební ráno.

Místo už bylo přeměněno na útočiště družiček. Jenny vyložila v koupelně všechny šminky v pořadí, v jakém se budou používat, takže zkrášlování bude ráno možné provádět správně. Babička Molly už předtím přivezla svatební dort, který je v kuchyni, aby ho Tedy zítra ráno dopravil do slavnostního sálu.

Je tak těžké uvěřit, že už je tu svatba. Mám pocit, že jejich zásnubní večírek byl včera. Vlastně, zdá se mi, že jejich první rande bylo včera - je to tak zvláštní pomyšlení, že je to už pět let. A Jenny vypadá tak nevzrušeně celou věcí. Jako by se narodila Potterová.

Jdeme brzo do postele, abychom zítra vypadaly co nejlépe. V jednu ráno mně třesením vzbudí zběsilá Jenny, která totálně ztratila svůj klid.

„Nemám svůj závoj!“ ječí. „Nechala jsem svůj závoj v bytě!“

„Uklidni se,“ skuhrám a sedám si na posteli. „Jsi si jistá?“

„ANO, JSEM SI JISTÁ!“ křičí. „Rose, co budu dělat? Nemám svůj závoj!“

Vstávám z postele a chytám ji za ramena. Není to časté, abych já byla ta rozumnější z nás dvou, ale svatba dokáže s lidmi udělat hrozné věci. Zvlášť, když je součástí těhotná nevěsta.

„Jenny, musíš se uklidnit,“ říkám jí. „Je to v pohodě. Řekneme Jamesovi, aby ho přinesl ráno.“

„Teď!“ Jeny brečí. „Potřebuju ho hned! Všechno musí být ráno dokonalé, Rose! Potřebuju mít všechno pohromadě!“

„Dobře, tak se dej dohromady!“ křičím. Jsem fanoušek drsné lásky. „Jsi těhotná, nepotřebuješ žádný další stres. Já zavolám Jamesovi, ať ten závoj přinese. Jdi do postele.“

Nejde do postele, dokud nezavolám Jamesovi a neujistím ji, že tu bude do deseti minut. Pak jdu dolů a čekám na jeho příjezd. Divím se, proč na mě sakra hodila funkci hlavní družičky. Lily je Jennina budoucí švagrová - Gillian je Jennina sestra! Myslím, že mě tím trestá za něco, co jsem jí provedla.

Ale není to James, kdo dorazí se závojem. Je to Scorpius.

Je to zvláštní, jak Scorpius posílá našeho syna od čerta k ďáblu s nějakým Tomem, Dickem či Harrym, ale musí osobně donést Jennin závoj.

„Ostatní byli příliš opilí na přemisťování,“ hned vysvětluje. „Odštěpili by se.“

Nedokážu si představit, co by Jenny řekla, kdyby se svědek objevil na svatbě bez nosu.

„Tak… teda, tady,“ říká a podává mi závoj. Beru ho od něj a zírám. Čekám, jestli začne s tím, co jsem mu řekla tenkrát. Nezačne. „Dobře, tak já jdu…“

„Vážně?“ ptám se. „Tohle? To je všechno, co mi řekneš?“

Můžu říct, že je trochu opilý, ale ani z poloviny ne tak, jak bych čekala, vzhledem k tomu, že je s Alem na rozlučce. „Co chceš, abych ti řekl?“ pokrčí rameny.

„Proč se mi vyhýbáš?“ ptám se ho.

„Já se ne -“

„Prosím, tě neurážej moji inteligenci,“ odseknu. „Neviděla jsem tě skoro dva týdny. Proč?“

Na chvíli se odmlčí. „Ty víš proč,“ říká naštvaně. „Radši bych s tím teď nezačínal Rose. Je skoro půl druhé ráno.“

„Podívej, je mi to líto,“ říkám mu. „Vím, že jsem to na tebe neměla takhle vyhrknout, ale musíš pochopit -“

„Prostě zmlkni, jo?“ odsekne. „Zní to tak uboze!“

Pálí to, řeže a píchá zároveň. Pohled, který mi věnoval, jsem na jeho tváři viděla jen jednou. Tehdy ho směřoval ho na svého otce. Je to těžké být cílem - možná to je důvod, se Draco Malfoy pořád tváří tak mizerně.

„Prosím, aspoň mě vyslechni,“ pokračuju a zním ještě víc uboze.

„Ne,“ zasyčí.

„Nechtěla jsem to na tebe vybafnout, opravdu ne,“ říkám mu. „Jenže mě to užírá. Nemůžu myslet na nic jiného -“

„To říkáš jen proto, že jsem s někým jiným!“ vrčí Scorpius. „Když jsem byl volný, nechtěla jsi, abych tě obtěžoval.“

„To není pravda!“ naříkám. „Chtěla jsem ti to říct, ale pak jsi mi řekl, že jsi se oženil, a od té doby to jde z kopce…

„Rose -“

„Já tě opravdu miluju, Scorpie!“ říkám mu. „Opravdu! Byla jsem tak zničená, když jsem se dozvěděla, že ses oženil - to je důvod, proč jsem na Daisy celu dobu tak hnusná.“ Bylo to, jako by mi někdo dal veritasérum. „Já vím, že jsem byla mrcha, ale tys mě tentokrát opravdu ranil Scorpe.“

„Dobrá,“ odsekl ledově a podíval se na mě. „Aspoň konečně víš, jaké to je.“

Odejde. Dřív, než se rozpláču, jdu dát závoj nahoru a uvidím Jenny stojící nad schody, jak na mě zírá. Slyšela celý rozhovor.

* * *

PB: *) Nejsem si úplně jistá, jak ten název správně přeložit - návrhy vítány, případně to změním.