Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 35. Draco a pohovka
Hermiona stála ve svém obývacím pokoji. Zírala před sebe, ale ve skutečnosti nic neviděla. Srdce jí bušilo a mysl vířila. Teď, když byla zpátky ve svém bytě, chvíli poté, co utekla z plesu, se musela ptát, co vlastně viděla. Skutečně spatřila Draca líbat Daphne Greengrassovou? Opravdu?
Její logická mysl se snažila objevit důvod toho, co se právě stalo. Možná, že Draco byl donucen Daphne políbit. Možná, že ho popadla a políbila sama. Problém byl v tom, že vzpomínky v její mysli této úvaze neodpovídaly. Draco rozhodně nevypadal, že něco předstíral, nebo byl pod jakýmkoli nátlakem. Ve skutečnosti se zdálo, že si to užíval stejně jako ona. Držel ji, dychtivě ji zakláněl, hluboce ji líbal a rukama vášnivě mapoval její tělo.
Ty myšlenky ji rozechvěly. Náhle se cítila slabá. Couvla a těžce dosedla na pohovku. Měla dojem, že zmrzla. Jako by ji v tom okamžiku opustily všechny emoce, netoužila se ani rozplakat.
Co tam Pansy dělala? Proč je sledovala? Něco na tom nebylo v pořádku, ale její zmatený mozek nedokázal najít řešení. Proč by ji Draco podvedl? Co když od samého začátku klamal Blaise i ji a neměl v úmyslu se s nimi o lektvar podělit? Ale s Blaisem na něm spolupracovali od počátku. Byl by Draco opravdu tak bezohledný, že by ho využil? Tohle nesedělo, protože Dracovi věřila. Navzdory jejich minulosti měla dojem, že ho zná. Teď byl čestný. Byl čestný i v době, kdy patřil k temné straně! Tak proč by svému nejlepšímu příteli dělal něco tak strašného? A pokud se jí samé týká, dlužila mu ohromnou spoustu peněz, takže svou zradou by získal jedině to, že by mu nebyla schopná zaplatit. Všechno bylo příšerně nelogické a neodpovídající jeho povaze, ale stále ještě na ni nesnesitelně dopadalo, co viděla na vlastní oči.
Draco musel být ošálen, ale o co se Pansy s Daphne pokoušely, když ho dostaly do takové situace? Co tím získaly? Jen ho ponížily a vrazily klín mezi něj a Hermionu. Trochu se na pohovce předklonila. Nedokázala vymyslet žádný opravdový důvod, proč by to ty dvě dělaly, ale možná, že někdo tak omezený a podlý jako Pansy nepotřeboval pořádný důvod. Možná to udělala jen proto, aby Draca naštvala?
Vtom Hermionu zaplavila mohutná vlna citu a slzy, o nichž myslela, že nevytrysknou, začaly smáčet její tvář. Prosím, ať Draca oklamaly, ať existuje nějaké vysvětlení. Nemyslela si, že by dokázala snést, kdyby Draco Daphne opravdu líbal. Netušila, že to bude takové. Cítila skutečnou fyzickou bolest. To ji vyděsilo a doopravdy rozrušilo.
Najednou někdo začal bušit na dveře. Vyskočila.
„Hermiono!“
Byl to Draco. Zmateně hleděla na zavřené dveře. V nitru toužila vrhnout se k nim a otevřít dokořán, ale hrdost jí to nedovolila. Co když ji Draco podvádí? Nedokázala by to prožít znovu. Musela si být jistá.
„Hermiono! Prosím. Otevři. Dovol mi to vysvětlit!“ jeho hlas zněl zoufale a ona zaváhala. Potřebovala čas na přemýšlení, nemohla tomu přijít na kloub. Znovu uhodil do dveří.
„Hermiono, prosím! Prosím, pusť mě dovnitř!“
Vešla do malé předsíně a zírala na dveře. „Nemůžu, musím přemýšlet,“ řekla nahlas, takže ji Draco slyšel.
„Ne! Hermiono, prosím, ony mě oklamaly! Prosím, nech mě to vysvětlit.“ Tón Dracova hlasu způsobil, že trochu vzlykla úzkostí. Zněl tak rozrušeně, tak špatně, jak se cítila ona sama. Nedokázala se zastavit, šla a uchopila kliku. Pak si znovu vybavila Draca s Daphne a zarazila se. Ten výjev nebyl o muži, který by se líbal s kýmkoli.
„Proč? Proč by tě obelstily?“ zeptala se rozechvěle.
„Někdo to fotografoval! Snaží se mě zdiskreditovat, abych nedostal registraci!“ jeho hlas byl nepatrně klidnější. „Jsem si jistý, že v zítřejších novinách bude fotografie Draca Malfoye, obchodního magnáta a notoricky známého playboye, v intimním objetí se sestrou jeho nedávné exsnoubenky hned vedle snímku, jak jen pár hodin před tím přijíždí na ples s Hermionou Grangerovou! Prosím, Hermiono! Prosím, otevři! Měla bys vědět, že bych ti nikdy nic takového neudělal!“
Rozhodnout se jí netrvalo ani sekundu, vzala za kliku a za dveřmi našla Draca opřeného o zárubeň. Byl rozcuchaný, pomačkaný a v obličeji bledší, než kdy dřív. Pak byla najednou v jeho náruči, objímala jej kolem krku, slzy jí stékaly po tvářích. Cítila, jak se Draco chvěje. Přitáhl ji k sobě a obličejem se jí přitiskl ke krku. Nechala se odsunout do předsíně, vstoupil tam s ní, a aniž by ji pustil, přibouchl nohou dveře. Hermiona se k němu tiskla. Nestarala se, co si myslí nebo jak by si to mohl vysvětlit. Prostě ho potřebovala. Zoufale ho potřebovala.
Nebyla si jistá, jak dlouho stáli v předsíni a vzájemně se k sobě vinuli, ale byl to Draco, kdo se nakonec odtáhl. S bledou tváří se na ni díval bouřkově šedýma očima tak, že podklesávala v kolenou.
„Použily na mne kletbu Imperius, Hermiono,“ řekl zastřeným hlasem. „Přesně jsem věděl, co se děje – viděl jsem, jak jsi nás našla – ale nemohl jsem přestat!“
„Merline! Je mi to tak líto! Prostě jsem reagovala na to, co jsem viděla. Pořád jsem si říkala, že ti můžu věřit, ale nedokázala jsem myslet na nic jiného, než na to, jak jsi ji líbal a dotýkal se jí...“
„Můžeš mi věřit,“ ujistil ji vážně. „Nikdy neudělám nic, co by ti ublížilo, Hermiono. Slibuji.“ Polkla. Srdce jí prudce bušilo. Nedokázala mu odpovědět, tak jen přikývla. Vztáhl ruku a prstem jí přejel po tváři. To gesto bylo jemné, něžné a ona se přitiskla k hladící ruce. Chytila ho a táhla za sebou do pokoje na pohovku.
„Je mi to líto,“ opakovala. „Vím, že jsem reagovala přehnaně, ale byl to tak strašný šok...“
„Nereagovala jsi přehnaně!“ potřásl hlavou Draco. „Kdybych tě já uviděl líbat se s nějakým chlapem, praštil bych ho!“
Sklopila oči do klína. „Ani jeden z nás nemá právo udělat to, co jsme udělali, že?“ Bylo jí trapné to říct, ale byla to pravda. Oficiálně byli oba nezadaní.
„Teď jsi směšná! Samozřejmě, že máme! Hermiono, tys mě přistihla, když jsem líbal dívku, která se snaží ukrást nám lektvar, a která s největší pravděpodobností poslala ty gaunery, co na nás zaútočili! A i kdybych nelíbal právě Daphne, ty jsi moje partnerka!“
„A v tom to je! Tvou přítelkyni jsem jen předstírala,“ poukázala.
„Ne, Hermiono,“ opravil ji. „Ty jsi má skutečná partnerka. Oba víme, že je to pravda,“ řekl tónem, který znemožnil další námitky. Hermiona se cítila trochu rozechvěle. „Jen pro příště – protože jsem si jistý, že ty dvě mrchy se budou pokoušet dál – zrovna teď nemám zájem líbat se nebo provozovat cokoli dalšího s nikým jiným. Jasné?“
Hleděla na něj vykulenýma očima a nebyla si jistá, jestli dobře slyšela. Bylo zřejmé, že dnes večer se něco změnilo. Pohled na Draca s Daphne jí umožnil poddat se pocitu, s kterým bojovala a jejž popírala. Bolest, kterou cítila, když je našla, jí ujasnila priority. A teď Draco říká, že nemá zájem o nikoho jiného – nikoho jiného, než je ona? Měla už po krk boje s něčím, co, jak se zdálo, už žilo vlastním životem. Natáhla se a stiskla Dracovi ruku.
„O nikoho jiného se nezajímám,“ a než se stihla zarazit, dodala: „Nikdy jsem necítila nic podobného...“
Draco ji popadl, znovu ji k sobě přivinul a ona se k němu přitulila. Opět se jen objímali, a přesto to bylo mnohem intimnější než líbání či další věci. Trvalo dlouho, než se Draco vymanil z jejího náručí. Usmál se a láskyplně poklepal na pohovku.
„Zdá se, že bych mohl strávit další noc s tvou pohovkou! Postrádala mě?“ zeptal se a ona se zachichotala.
„Jsem si jistá, že ano,“ přimhouřila oči. „Opravdu jsi na ní spal nahý?“
Draco jí věnoval úšklebek. „Obávám se, že to tajemství je mezi mnou a jí.“
„No, myslím, že dnes bude zklamaná, protože tě na ní nemohu nechat spát,“ řekla a sledovala, jak se mění výraz v Dracově tváři.
„Chceš, abych odešel? Nevěříš mi?“
„Samozřejmě, že ti věřím! A naprosto nemám v úmyslu nechat tě jít domů.“
Draco nadzvedl obočí. „Aha, chápu. Tvoje postel na pohovku trošku žárlí, že?“
Zazubila se. „Ano, to je problém. Takže raději budeš tuto noc spát v mé posteli, nemám pravdu?“
Draco odstoupil a protáhl tvář. „Zatraceně, Hermiono! Jak se mám chovat jako gentleman, když vypadáš tak, jako dnes večer, a pak mě pozveš do postele?“
„Chceš se chovat jako gentleman. Ale pokud je to problém a skutečně se domníváš, že to nedokážeš, tak jsem si jistá, že nějaká jiná část mého bytu by si ráda užila tvé společnosti...“ dobírala si ho a ukázala na podlahu. Jednoduše ji vzal za ruku a vedl směrem k ložnici.
Poznámka autorky: Tady to máte! Už jsem odčinila svůj prohřešek pořádnou porcí Dramione tokání? Myslela jsem, že by bylo nereálné, aby Hermiona Dracovi nedovolila vše vysvětlit, ale chtěla jsem, aby trochu zaváhala po tom, co viděla.
Doufám, že se vám to líbilo... Miluju psát, jak se k sobě pomaloučku polehoučku přibližují. Dejte mi vědět, co si myslíte... Díky za všechny skvělé komentáře – teď už víc než 700! Páni!