Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kočka

Autor: MissWitchx           Překlad: denice                

https://www.fanfiction.net/s/10195001/76/Dramione-Drabbles

Zažádáno o povolení k překladu

Milá Hedviko, všechno nejlepší k narozeninám!

Draco vstoupil do společného obývacího pokoje primusů a uviděl Hermioninu kočku zabírat na pohovce jeho místo. Tvářila se škodolibě, jako by Draca vyzývala, ať si jen zkusí ji vyhnat. Hermiona se momentálně nacházela v koupelně, nic tedy Dracovi nebránilo vzít si zpět, co bylo jeho. Na základě minulých zkušeností věděl, že když byla Hermiona nucena zvolit mezi svou kočkou a Dracem, vždycky si vybrala kočku.

Neměl ponětí proč, ale měl dojem, že tvář zvířete vypadá, jako by ji někdo zploštil úderem pánví.

Vykročil směrem k oranžové kouli chlupů a vytáhl hůlku. Místo aby použil kouzlo, prostě jí kočku šťouchl. Byla tvrdohlavá, (stejně jako její majitelka), strčil do ní tedy trochu důrazněji. Předpokládal, že je v bezpečí před jakýmkoli protiútokem. Koneckonců, byla to velmi stará kočka.

To se ukázalo být špatným odhadem.

Kočka se vymrštila a skočila po Dracovi, zaťala drápy do jeho tváře i oblečení. Hluk, způsobený touto akcí a Dracovým ne zcela mužným vyjeknutím, zalarmoval Hermionu. Vběhla do pokoje omotaná ručníkem a za sebou zanechávala cestičku z kapek vody.

„Co se to tu děje?“

Křivonožka okamžitě seskočil z Draca a rozběhl se k ní, vrněl a vynucoval si pozornost. K Dracově veliké zlosti Hermiona poklekla a začala ho hladit.

„Ta věc se snažila vydrápat mi oči, když se ptáš,“ řekl Draco.

„No a předpokládám, že jsi neudělal nic, abys ho vyprovokoval?“ zvedla obočí.

Draco se zamračil. „Ležel na mém místě.“

„Mohl sis sednout někam jinam.“

„O to nejde. Tvá kočka mě bude vždycky nenávidět.“

Usmála se. „Víš, Křivonožka dokáže velmi dobře odhadnout charakter.“

Draco vzal polštář a hodil ho po ní předtím, než usedl na místo, které kočka uvolnila. Křivonožka na něj zazíral a odkráčel do Hermioniny ložnice.

„Vždycky nadržuješ té zatracené kouli chlupů,“ zamumlal Draco.

„To není fér,“ ohradila se. Nesedla si, protože byla ještě mokrá. „Nemůžu se vzdát Křivonožky, je to velmi věrný společník.“

„Přesně tak,“ hleděl na podlahu.

„Ale,“ pokračovala, stoupla si před něj a sklonila se. Sevřela Dracovy tváře a přinutila ho, aby jí pohlédl do očí. „Neexistuje nic, co by mě přimělo vzdát se kteréhokoli z vás. Chci vás mít oba. Jsi pošetilý. Křivonožka není člověk.“

„Jo, ale-“

„Je to domácí zvíře. Mám k němu jiný vztah než k tobě, ale kdyby byl člověk, jsem si jistá, že by byl stejný nevrlý mizera jako ty.“

„Díky,“ řekl Draco suše.

„A kdyby byl Křivonožka člověkem, vždycky bych dala přednost tobě před ním. Můžete mít stejnou osobnost, ale ty jsi mnohem hezčí,“ zazubila se Hermiona.

„Trošku povrchní,“ vrátil jí úsměv s jemně zrůžovělou tváří.

„Učila jsem se od nejlepšího,“ mrkla. Pak se zarazila. „Ty... ty – se červenáš?“

„Ne,“ odpověděl okamžitě a snažil se zakrýt si obličej. „Nečervenám se.“

„Tak jak vysvětlíš barvu svých tváří?“ vyzvala ho.

„Zrudl jsem, je tu opravdu vedro. To není totéž jako se červenat.“

„No, můžeš tomu tak říkat,“ políbila ho na tvář a zmizela v koupelně, takže k ní Dracovy protesty už nedolehly.