Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 34. Ples
Tak tady je plesová kapitola. Dobrá zpráva – je to doteď nejdelší kapitola. Špatná zpráva – konec se vám opravdu nebude líbit, za což se předem omlouvám...
Poznámka překladatelky a bety Sevika99, která má hlavní zásluhu: V kapitole se poměrně často mluví francouzsky. Vzhledem k tomu, že ne všichni čtenáři tímto jazykem vládnou, a s ohledem na množství francouzských frází, kdy by poznámky pod čarou byly nepřehledné, jsme si dovolily vždy za francouzský text vložit závorku s kurzívou psaným překladem. Doufám, že nám tento zásah do kapitoly odpustíte.
Hermiona vystoupila z auta, přičemž se přidržela Dracovy ruky. Na oplátku ji odměnil lehkým úsměvem. Snažila se vypadat světaznale, ale honosné sídlo, před kterým stáli, ji naplnilo úžasem. Byla to obrovská, rozlehlá budova s půlkruhovitým schodištěm vedoucím k mohutným vstupním dveřím. Ve všech třech patrech domovního průčelí zářila rozsvícená okna.
„Páni! To je neuvěřitelné místo!“ šeptla Dracovi do ucha.
„Ano, jak se zdá, pořídil si ho z obchodování s lektvary!“ dokonce i na Draca, zvyklého vší možné parádě, udělal dům dojem. Dveřník je požádal o pozvánky a pak jim pokynul, ať vejdou. Hlavní hala byla obrovská, s dvěma schodišti, která stoupala kolem stěn a sbíhala se v prvním patře. Ze stropu visel mohutný lustr a Hermiona viděla, že všechno je obrovské a kvalitní. Sál byl plný lidí, ale přitom stále vypadal prostorně. Draco ji provedl davem do další velké čtvercové místnosti, která vypadala skoro jako arkáda, protože byla ze tří stran otevřená do stejně tak prostorných a honosně zařízených pokojů. V jednom Hermiona zahlédla taneční parket a orchestr, v druhém stoly s bohatým občerstvením.
„Musíme najít pana Duranda,“ prohlásil Draco.
„Řekni něco francouzsky. Musíme se ujistit, že lektvar působí,“ vybídla ho.
Draco se otočil a ušklíbl se na ni. „Dobrá - J'adore vous habiller, mais je ne peux pas attendre pour vous aider a le retirer." („Obdivuji tvoje šaty, ale nemůžu se dočkat, až ti z nich pomůžu.“)
Hermiona rozhořčeně zkřížila paže na prsou. „Už jsi zapomněl, že taky mluvím a rozumím francouzsky?“
Zasmál se. „No co? Jen jsem zkoušel svoji francouzštinu!“
„Tak, že mi řekneš tohle?“
„Pochopila jsi to? Skvělé, znamená to, že lektvar funguje,“ zazubil se a ona jen obrátila oči v sloup.
„Malfoyi!“ vykřikl mužský hlas. Když se otočili, spatřili, jak k nim míří vysoký muž s blondýnkou po boku. Nabídl Dracovi ruku a ten mu s ní potřásl.
„Nazdar, Masone,“ řekl Draco, a Hermiona zachytila v jeho hlase nepatrnou stopu nechuti. „Jak jde obchod s hůlkami?“
„Těžce. Přestože je Olivander pryč, zdá se, že lidé se nedokážou pohnout dál.“ Mason mluvil hlučně a Hermiona k němu ihned pocítila odpor. Jako by četl její myšlenky, otočil se, aby na ni pohlédl. „Tak koho to tu máme?“ prohlížel si ji od hlavy až k patě. „Velmi hezká... i když nic jiného bych od tebe nečekal, Draco.“ Šťouchl Draca do paže a Hermiona cítila, jak se jí ježí vlasy na hlavě.
„Hermiona Grangerová,“ představila se s vědomím, že její jméno vyvolá reakci. „Těší mě, že vás poznávám.“
Mason shlížel na její ruku, jako by netušil, co s ní. Pak jí rukou bez nadšení potřásl. „Hermiona Grangerová? No ne!“ nebylo to adresováno jí, místo toho se díval na Draca. „Takže tahle má mozek a k tomu i krásu?“ Jeho společnice se zahihňala a Hermiona na ni pohlédla.
„Tahle za sebe dokáže mluvit sama!“ vybuchla rozhořčeně a cítila, jak jí Draco tiskne ruku. Masona její nelibost zanechala lhostejného.
„Kurážná!“ řekl. „Je taková i v posteli?“
Hermiona na něj namířila prstem. „Jak se opovažujete...“ ale zmlkla, když ho Draco popadl za límec.
„Omluv se,“ vybídl ho a Mason na něj nevěřícně zíral.
„Co je? Jen jsem žertoval.“
„Omluv se,“ opakoval Draco a Mason přivřel oči.
„Odkdy se staráš o to, co říkám? No tak jo, omlouvám se, Hermiono.“
„Hm,“ broukla Hermiona, popadla svůj doprovod za ruku a bez dalších řečí odešla. Otočila se k Dracovi. „Hezké! Vážně máš moc prima přátele!“
„Není můj přítel, jen si myslí, že jím je,“ vysvětloval Draco. „Vždycky mě žádá, abych investoval do jeho obchodů, a myslí si, že jsme kamarádi.“
„Slizák jeden,“ zamumlala.
„No tak, pojďme najít Duranda.“
Vydali se do zadního pokoje, z něhož se dalo projít na rozsáhlé pozemky kolem domu s rozlehlým trávníkem a zahradami. Brzy bylo jasné, kdo z přítomných je pan Durand. Elegantní muž středního věku, na němž bylo jasně znát, že má jak peníze, tak vkus. Draco je vmanévroval blíž, až stačilo udělat jen krok kupředu a představit se.
„Pane Durande,“ potřásl muži rukou. „Jmenuji se Draco Malfoy. Rád vás potkávám a chci vám poděkovat za pozvání.“
„Ach, pane Malfoyi! Je mi potěšením, jste mi velmi vítán.“ Pan Durand měl příjemný, kultivovaný hlas a srdečně se na ně usmíval. Obrátil svou pozornost k Hermioně. „Slečno?“
„Hermiona Grangerová,“ podala mu ruku. „Máte krásný dům.“
„Oh, merci!“ odvětil. („Oh, děkuji!“) „Těší mě, že se jeden večer setkávám s Hermionou Grangerovou i Dracem Malfoyem!“ byl legračně nadšený a Hermioně to lichotilo. Ještě chvíli si povídali, konverzaci řídil Draco.
„Vím, že je to společenská událost, ale rád bych využil této příležitosti a trochu si promluvil o jistém obchodu, který by vás mohl zajímat.“ Přešel do francouzštiny. „J'espere que c'est quelque chose qui pourrait etre mutuellement benefique pour nous tous." („Doufám, že je to něco, co by pro nás mohlo být oboustranně výhodné.“)
Pan Durand se vřele usmál. „Ó, vaše francouzština je velmi dobrá! Samozřejmě že si vždycky najdu čas na malý obchod.“
„Za účasti Hermiony jako mé obchodní partnerky,“ Draco kývl směrem k ní.
„Ano, ano... pojďte prosím ven do zahrady.“
““““““““““““
Šlo to dobře. Na Hermionu zapůsobil Dracův smysl pro obchod. Zdálo se, že přesně ví, jak v této situaci postupovat, jak mluvit s panem Durandem, včetně přechodu do perfektní francouzštiny, kdykoli se to zdálo vhodné.
Aniž by zacházel do podrobností, vysvětlil Draco velmi stručně podstatu lektvaru. Pak se zmínil o jedné nezbytné složce. Hermiona mlčela. Draco mluvil tak dobře, že kdyby se snažila ho přerušit, jejich věci by neprospěla.
„Lektvar si chcete zaregistrovat?“ ujistil se pan Durand.
„Ano, přihlásili jsme ho k registraci.“
„A hlavní složka?“ zeptal se pan Durand s úsměvem, který Draco opětoval.
„Aah! Car maintenant que devra rester un secret, je le crains. Je suis sur que vous comprenez." („Ach. Obávám se, že pro tuto chvíli to bude muset zůstat v tajnosti. Jsem si jistý, že to chápete.“) Draco snadno přešel do francouzštiny a Hermiona se snažila nesmát příliš očividně tomu, jak hladce zvládl situaci. Pan Durand nadšeně přikyvoval a stále se usmíval.
„Bien sur! Mais je presume que cet ingredient essential est celui qui ne peuvent pas etre obtenus sur le marche en general?" zjišťoval delikátně. („Samozřejmě! Ale předpokládám, že ta základní složka je to, co nelze získat na běžném trhu?“).
„Precision!" potvrdil Draco jeho domněnku.(„Přesně!“)
Pan Durand se naklonil k Dracovi a opět přešel do angličtiny.
„Pane Malfoyi, jsem velmi opatrný ohledně toho, s kým uzavírám podobné smlouvy. Nebudu riskovat! Nepotřebuji riskovat!“
„Chápu.“
Hermiona, která byla po celou dobu potichu, teď získala pozornost obou mužů, když promluvila. „Se vší úctou, pane, kdybyste neriskoval, nemohl byste získat tak nádherný dům.“
Draco pobaveně ohrnul rty a pan Durand se na ni také usmál. „Máte naprostou pravdu, slečno. Jsem si jist, že s riskováním máte své zkušenosti,“ naklonil se k ní. „Věřím, že ve spolupráci s Hermionou Grangerovou je jisté riziko, ale uvažoval bych o ní.“ Hermiona se usmála, protože jeho slova nebyla koketní, ale plná obdivu a respektu. Pan Durand položil Hermioně otázku a kývl hlavou směrem k Dracovi: „Je sui curieux de savoir pourquoi vous etes avec Monsieur Malfoy? Si j'ai bien compris c'est de vous deux ne sont pas amis?“ („Jsem zvědavý, proč jste s panem Malfoyem? Pokud jsem to správně pochopil, vy dva nejste přátelé?“) řekl rádoby utajeně, ale oba věděli, že Draco tam stojí a slyší každé slovo, takže bylo zřejmé, že Francouz ji škádlí.
„Od konce války se mnohé změnilo...“ usmála se.
Draco si odkašlal a oba se na něj podívali. „S Hermionou jsme víc než obchodními partnery, pane.“
Hermiona se na něj podívala. Přemýšlela, kde to vzal. Jaký příběh teď spřádal a jak na to měla reagovat, když ji předem nevaroval?
„Dobře! To je dobře!“ Pan Durand mírně blahosklonně poplácal Draca po zádech. „S ženou tak krásnou, šarmantní a zjevně i inteligentní, jako je slečna Grangerová, byste byl opravdu hlupák, kdybyste se nepokusil prohloubit vaše přátelství mimo obchodní sféru!“ Pan Durand byl tak typicky francouzský, že se Hermiona musela smát. Ohromil ji Dracův náznak, že mají vztah, protože pro Francouze to koneckonců mělo jistý význam. Netušila, že Draco dokáže tak dobře posoudit situaci a využít ji ve svůj prospěch. Byl odborníkem a bylo to působivé. Ne že by měla v úmyslu mu to říct. Už tak byl dost domýšlivý!
Draco objal Hermionu, která se snažila vypadat šťastně a nenuceně. „Už jste nám věnoval příliš mnoho času, ale doufám, že budete ochotný promluvit si znovu, až budeme mít lektvar zaregistrovaný?“
„Ano, budu se těšit na další rozhovor.“ Pan Durand uchopil Hermioninu ruku a políbil ji, než potřásl rukou i Dracovi. „Užijte si zbytek večera a dobře se spolu bavte!“ Pak se vrátil ke společnosti v zahradním pokoji. Hermiona se otočila k Dracovi.
„Šlo to dobře?“ otázala se a Draco přikývl.
„Velice dobře. Víc jsme dnes večer očekávat nemohli, tohle nebyla obchodní schůzka.“
„Rozhodla jsem se, že ti to neřeknu, ale nemůžu si pomoct,“ začala Hermiona. Tázavě na ni pohlédl. „Perfektně jsi zvládl situaci. Velmi neochotně přiznávám, že jsi na mě udělal dojem.“ Dracova ústa se roztáhla v širokém úsměvu.
„V tomhle jsem dobrý, nicméně jedna tvá replika mi ukradla šou,“ kývl na ni a opakoval: „Kdybyste neriskoval, nemohl byste získat tak nádherný dům – zatraceně brilantní a přesně v pravou chvíli!“
Hermiona se z té pochvaly začervenala a pak se zachichotala. „Tak to není! Byli jsme nesmírně milí a dobře se doplňovali.“ Přehnaným způsobem se rozhlédla kolem. „Musí tu být něco, oč bychom se dokázali přít...“
Draco se zasmál. „Ne! Pan Durand nám řekl, ať se spolu dobře bavíme, a přání našeho laskavého hostitele nemůžeme ignorovat!“
„Na co myslíš? Nebo se raději nemám ptát?“ pohlédla na něj přimhouřenýma očima, když si uvědomila, že by to mohla být nebezpečná otázka.
„To opravdu nechceš vědět!“ žertoval. Pak mávl rukou směrem k vedlejší místnosti. „Chceš si zatančit?“ Vedl ji za sebou. Když došli k parketu, přitáhl si ji k sobě. Hermiona znala jen velmi málo klasických tanečních kroků. Nebyla si jistá, jak se pohybovat a nepošlapat nohy lidem kolem ní, ale šlo to. Draco byl dobrý tanečník a snadno ji vedl. Místnost vyzdobená velkými zlatými a stříbrnými ornamenty a obložená vzácným dřevem byla ohromující. Po tanečním parketu vířily stovky postav v nádherných šatech a Hermioně se to líbilo. Cítila se podivně šťastně a příjemně, ale nedokázala by přesně říct proč. Po několika tancích se omluvila a odešla se upravit. Draco řekl, že na ni počká v zahradním pokoji a nechá jim zatím donést další pití.
Hermiona ztratila nějaký čas hledáním toalety, přičemž si prohlédla část domu a těšila se tou podívanou. Zkontrolovala svůj vzhled v ozdobném zrcadle a byla překvapená, že její účes i líčení jsou stále v perfektním stavu. Trochu se zatočila a radovala se ze svého obrazu. Možná by se mohla příležitostně nastrojit jako dnes. Třeba by skvělý vzhled podpořil její sebedůvěru. Skutečně vypadala dost dobře, aby mohla být partnerkou Draca Malfoye, a tím nesnižovala sama sebe. Šlo jen o to, že kdyby takového elegantního muže, vysokého, nápadně blond a samozřejmě velmi pohledného, doprovázela žena jen o trochu míň nádherná, vnímala by to jako selhání.
Vyšla z toalety a vydala se najít Draca. Když opět kráčela velkým sálem, něco ji zaujalo. Zastavila se a zamračeně zírala. Jistá žena teď vstoupila do zahradního sálu a Hermiona si byla jistá, že ji zná. Byla to Pansy! Zpomalila, rozhlížela se na všechny strany, ale už ji nespatřila. Že by se jí to zdálo? Proč by Pansy Parkinsonová byla pozvaná na takový velký ples? Jak ji to mohlo napadnout? Zavrtěla hlavou. Byla směšná! Samozřejmě že to nebyla Pansy. Přesunula se do kouta a zvolna se rozhlížela, trochu naštvaná, že nevidí Draca.
A pak ženu znovu uviděla odcházet do zahrady, tentokrát z profilu, a už věděla, že se nemýlila. Byla to Pansy Parkinsonová! Hermiona se rychle dostala k velkým dveřím a opatrně vyšla ven. Dlouhý pás vydlážděné cesty, sahající až k trávníku, byl téměř prázdný a po Pansy nebylo ani vidu. Otočila se zpět a rychle pohledem přelétla pokoj, ale Draca pořád nebylo nikde vidět. Kam se poděl? Měl jít jenom pro pití. Obrátila se do zahrady a tiše šla podél zdi domu. Když se přiblížila k rohu, cosi zaslechla a zastavila se. Poznávala ty zvuky, těžký dech, šustění, lapání po vzduchu. Chystala se vrátit, nechtěla špehovat nějakou ubohou dvojici, když zaslechla smích a okamžitě jej poznala. Pansy!
Velmi pomalu vyhlédla za roh. Přímo před ní stála Pansy, opřená o zeď a sama pro sebe se chichotala. Pozorovala pár, který dělal přesně to, co Hermiona předpokládala. Líbali se hluboce a vášnivě, vzájemně se hladili, těžce dýchali a dívka vzdychala rozkoší.
Za normálních okolností by Hermionu odpuzovalo, že se Pansy dívá, a stejně tak by byla zhnusená, že vidí tuto určitou dívku, Daphne Greengrassovou, provádět tohle s někým na veřejnosti tak vášnivě, ale tohle nebylo to, co Hermionu odpudilo a zhnusilo. Měla pocit, že se na místě pozvrací, protože Daphnin společník, který si zjevně užíval stejně jako ona, nebyl nikdo jiný, než Draco Malfoy!
Zírala, na chvíli neschopná se pohnout. Jako by se zastavil čas, všechno jí připadalo naprosto neskutečné. Cítila, jak se celá chvěje. Prostoupil ji ledový chlad a bez přemýšlení se otočila. Proběhla domem, aniž by si všímala pohledů všech přítomných. Jakmile byla venku, přemístila se.
Poznámka autorky: Vidíte – říkala jsem, že mě budete nenávidět! Promiňte! Každopádně doufám, že se vám kapitola líbila, i když neskončila, jak jste očekávali. Jistě se nechcete nudit? Pár komentářů by potěšilo...
.