Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Etapy naděje

30. kapitola

Etapy naděje
Vložené: arabeska - 05.08. 2016 Téma: Etapy naděje
Luci.e.n nám napísal:

ETAPY NADĚJE

Stages of Hope

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6892925/30/Stages-of-Hope

Autor: Kayly Silverstorm;   Překlad: Luci.e.n;   Beta: arabeska;   Banner: Luci.e.n

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 30

Silvestrovský večer zastihl Severuse Snapea, kráčejícího po měsícem osvětlených bradavických chodbách s truhlou trpělivě se vznášející za jeho zády. Čas od času se zastavil. Ne proto, že by si nebyl jistý, kudy dál – hrad znal tak důvěrně, že by cestu našel i po slepu – ale proto, že si nebyl tak úplně jistý důvody své noční návštěvy.

Ty praktické důvody – ano, ty samozřejmě probral s Lily, Siriusem a Remusem a všichni souhlasili. A bylo v zájmu jich všech zasvětit co nejméně lidí, protože docela dost věcí v truhle bylo vysoce ilegálních.

Posledních pár dní se neslo ve znamení výzkumů a experimentů, a kdykoli se objevila chvíle volna, tak i vášnivého přesvědčování od Severuse a jeho přátel. Mezidimenzionální cestovatelé je však ignorovali.

Ne, nezůstanou tady, v bezpečí. A ne, nevezmou nikoho z této dimenze s sebou – Neville tenhle návrh zavrhl v okamžiku, kdy jej Sirius nadnesl. A teprve později, když se uklidnil, vysvětlil, že vzhledem k situaci v jejich světě by ani dvacet bojovníků navíc nedělalo vlastně žádný velký rozdíl. Tohle vysvětlení bylo depresivně přesvědčivé; o to víc, když jej potvrdil i Albus.

Poté začali jeho přátelé vznášet čím dál zoufalejší nápady. To vyústilo v bodě, kdy Remus zcela vážně navrhl, že by měli zasáhnout do připravovaného mezidimenzionálního portálu, aby se jednoduše vůbec neotevřel. Severuse tenhle neočekávaný záblesk vychytralosti od ryzího Nebelvíra překvapil a ohromil, ale byl nucen přiznat, že paranoidní Hermiona určitě dvakrát zkontroluje každý krok v celém procesu, takže jediné, čeho by tím docílili, by byl její hněv.

Sirius dokonce zašel tak daleko, že navrhl, aby s nimi všichni čtyři zůstali ještě o týden déle a pomohli Řádu zbavit se Nagini – či spíše viteálu uvnitř ní – a Voldemorta samotného. Ne proto, že by jejich pomoc skutečně potřebovali, ale proto, že by tak mohli strávit s Harrym, Hermionou a ostatními více času. Možná by se jim podařilo je přece jenom přesvědčit, aby zůstali.

Ale Harry to jednoduše odmítl. Vlastně se jim omluvil za to, že je tu nechá s nevyřešeným problémem s viteály. Zdůvodnil to tím, že by se opravdu neměl k jejich Voldemortovi přibližovat, protože by ho pak Voldemort mohl zabít. A to by pak byl teprve pořádný zmatek, že? Nechat se zabít tou správnou osobou, ale ve špatné dimenzi, to by přece mohlo zmást i samotný osud, až by se to pokusil vyřešit sám a co by pak dělali oni? Všechno znovu?

Tento podle Harryho logický argument, pronesený lehce pobaveným tónem, dohnal Lily opět k pláči a zuřivosti. Poté se ještě k tomu Harry začal Lily omlouvat za to, že jí způsobuje další bolest, což ničemu ani trochu nepomohlo.

Zdálo se, že nyní, když už byl ten příslovečný kostlivec venku ze skříně, Harry nemá sebemenší problém mluvit o své blížící se smrti. Neustále o ní trousil poznámky, jako by to byla prostě jen další skutečnost týkající se jejich nadcházejícího návratu do vlastní dimenze. A zjevně mu vůbec nevadilo, že pokaždé, když to zmíní, Neville a Hermiona celí ztuhnou.

Někdy o tom vtipkoval. Někdy to použil jako důvod, proč nemusí jíst zeleninu. Někdy o tom mluvil, jako by se nemohl dočkat. A když si to Severus promítal zpětně, uvědomil si, že to tak vlastně dělal vždy. Zmiňoval svoji smrt v naprosto běžných rozhovorech už od úplného začátku. Oni pouze byli příliš slepí, aby si toho tehdy všimli.

Všechny je neustále zraňovalo být svědky toho, jak to Harry bere prostě jako nevyhnutelnou skutečnost. A přesto nikdo z nich nebyl schopen přijít s řešením. Když po Albusovi požadovali, aby nějak zasáhl, jen se na ně podíval pohledem plným smutné rezignace. A když se Harry začal zvedat k odchodu z místnosti pokaždé, když to zmínili, dokonce i Lily a Remus se přestali pokoušet vymluvit návštěvníkům jejich rozhodnutí.

A Severus? Sám v uplynulých třech dnech promyslel docela obdivuhodné množství nápadů a u toho předstíral práci na zařízení, které by dokázalo zaměřit frekvence obou dimenzí (ve skutečnosti přístroj dokončil již druhý den, ale šťourání v něm mu dostatečně zaměstnávalo ruce, takže mozek mohl běžet na plné obrátky). Vypracoval snad každý možný scénář, který mu přišel na mysl, a pokoušel se najít řešení, díky kterému by to celé skončilo dobře, díky kterému by všichni návštěvníci přežili a srdce jeho přátel zůstala celá.

A tak se vydal na tuto osamělou silvestrovskou návštěvu. Lenka s Harrym večeřeli s Remusem a Lily v jejich komnatách, Sirius, Draco a Neville si asi před hodinou vyrazili do Prasinek, nejspíše se příšerně opít, a Hermiona se omluvila ze společnosti se slovy, že ‚se v noci potřebuje pořádně vyspat‘. A Severusova návštěva byla tím nejlepším řešením, které byl schopen vymyslet.

Ne že by mu to připadalo jako dobré řešení.

Do do cíle své cesty dorazil už před pěti minutami, ale trvalo to dlouho, než posbíral odvahu a konečně zaklepal.

Dveře se rozletěly, ještě než stačil svěsit ruku. Hermiona při pohledu na něj vykulila oči.

„Prof... Severusi?“ otázala se. „Co...?“

Vypadala více než trochu zmateně.

„Jdu nevhod?“ nadhodil Severus. „Můžu přijít později, jestli byste raději...“

Viditelně se posbírala.

„Ne,“ řekla pak. „Ne, vůbec ne. Jen jsem myslela, že to je Harry nebo něco ohledně něj. Tedy pokud...“

„Ne, alespoň co vím, tak je pořád s Lily a Remusem,“ řekl rychle. „Jen jsem chtěl... Můžu dál?“

„Samozřejmě!“

Otevřela dveře dokořán, jako by tím chtěla vynahradit to prvotní nehostinné uvítání. Následoval ji do obývacího pokoje v apartmánu pro hosty, které jim Albus vyhradil tu noc, kdy se tu zjevili.

Nikdo z jeho přátel sem dosud nevstoupil. Co se týkalo osobního prostoru čtveřice návštěvníků byli dost obezřetní, vědomi si toho, že lidé tak obrnění jako oni si budou svoje soukromí divoce chránit. Ale při pohledu do místnosti usoudil, že svoje komnaty za soukromé nebo osobní absolutně nepovažovali.

Pokoje pro hosty v Bradavicích byly všechny zařízeny prostě; předpokládalo se, že každý kouzelník či čarodějka tak místu jednoduše dodají svůj osobní styl dle svých potřeb. Ale ne tito čtyři. A pokud ano, tak už vše vrátili opět do původního stavu: bílé zdi, leštěné dřevěné parkety a kožená pohovka s pár nevýraznými hnědými polštáři. Ve srovnání s tímto byly Severusovy komnaty v nižším patře kolébkou přepychu.

Hermiona mávla rukou směrem k pohovce. Vypadala lehce bezradně, jako by moc nebyla zvyklá přijímat hosty.

„Můžu vám něco nabídnout?“ zeptala se. „Nemáme tu kuchyň, ale jsem si jistá, že jeden ze skřítků by...“

„Ne, děkuji,“ pospíšil si Severus s odpovědí, spustil truhlu na zem a sebe na pohovku. „Zatím nic nepotřebuji.“

Hermiona přikývla a pak se posadila do protějšího křesla.

Následovalo trapné ticho.

Severus příliš neuměl působit na lidi tak, aby se uvolnili, a najednou si uvědomil, že s Hermionou nebyli o samotě od té noci, kdy se tu objevili (a dokonce ani tenkrát vlastně ne, protože s nimi byl Harry, i když slintal a spal). Nepočítaje samozřejmě jejich studijní a diskusní dýchánky v knihovně. Avšak když se Hermiona dostala do víru přemýšlení, měla sklony se chovat, jako by tam s ní byli i všichni ti učenci, o kterých mluvila, takže to nikdy nepůsobilo jako ‚o samotě‘.

A taky to nebylo trapné. Což se nedalo říct o této chvíli. Nepochybně.

„Přinesl jsem vám nějaké lektvary,“ řekl trochu zprudka, ale nejspíš to bylo pořád lepší, než všechny ostatní věci, které by mohl říct. „Tady je Felix Felicis, i když bych opravdu neměl podporovat Harryho závislost. A tolik léčivých dryáků, kolik jsem jen stihl uvařit, zatímco jste byli zde. A pak mnou vylepšená verze Mnoholičného lektvaru – oficiálně zatím neexistuje, ale důkladně jsem ji testoval a patent očekávám každým dnem, takže to by mělo být bezpečné...“

Zaváhal, pak se naklonil dopředu, otevřel víko a ukázal jí obsah truhly.

„Je tu také pár docela ošklivých lektvarů – s těmi opatrně – a jeden, kterému Sirius přezdívá ‚magická verze Molotova‘. Většina z nich je poměrně smrtící a už vůbec ne legální, ale předpokládám, že to bude v nadcházejících týdnech váš nejmenší problém.“

Vzhlédl a uviděl, že na něj Hermiona upřeně zírá. Obrátil pozornost zpět k truhle plné lektvarů. S lektvary se cítil pohodlně.

„Pár měsíců jsem experimentoval s distribucí ve formě aerosolu, a ačkoli jsem nikdy nezamýšlel tento princip použít s douškem živé smrti, výsledek by měl být uspokojivý, pokud samozřejmě před použitím nezapomenete seslat bublinové kouzlo na svou hlavu...“

Uvědomil si, že blábolí. Tak to by nešlo. Zhluboka se nadechl.

„Každopádně,“ zkonstatoval, „uvnitř je seznam, který upřesňuje označení lektvarů a jejich zamýšleného použití. Neměla byste s tím mít problém.“

Další trapné ticho. Pak hlasitě polkla.

„Děkuji vám,“ řekla. „Já... tohle je opravdu nápomocné. Upřímně jsem čekala spíše nějakou další přednášku na téma proč bych se neměla vracet zpátky.“

„Ne,“ řekl Severus a vyhýbal se jejímu pohledu. „Do toho vám mluvit nebudu. Chápu, proč to musíte udělat.“

„Opravdu?“ zněla zranitelně a vůbec ne jako typická Hermiona.

„Ano. Jsou to vaši přátelé. Jestli mají přežít, potřebují vaše vedení. Takže musíte jít.“

„Harry nás vede,“ namítla rychle. Příliš rychle. „Já se pouze zabývám výzkumem.“

Nemohl si pomoct a výsměšně si odfrkl. Kdysi k tomu také přistupoval takto, věřil, že ty okázalé a viditelné činy jsou cennější než tiché přemýšlení v pozadí. A trvalo to mnoho let, než jej Sirius přesvědčil, aby se přestal podceňovat. Nakonec se mu to podařilo, když se Severuse zeptal, kolikrát viděl Albuse opravdu se zapojit do boje a jestli si snad kvůli tomu ředitele méně váží.

„Ale no tak,“ řekl. „Velmi obdivuji Harryho odvahu, ale bez vás by nepřežil ani pět minut. Nepodceňujte se. Vy a váš ‚výzkum‘ jste to jediné, co ve vašem světě odděluje porážku od vítězství. Bez vás nemají ostatní vůbec žádnou šanci.“

Pořád věnoval svoji pozornost truhle s lektvary, takže si neuvědomil, že nastalé ticho je jiné, než to předchozí. Došlo mu to, teprve když vzhlédl a viděl, jak Hermiona rychle mrká ve snaze odehnat slzy. Neúspěšně.

„Omlouvám se,“ vyhrkl, překvapený a trochu vystrašený. „Řekl jsem něco špatně?“

„Ne, ne,“ zašeptala Hermiona a bez úspěchu se snažila dát dohromady. Nebyla ten typ ženy, co při pláči vypadá hezky – na obličeji jí vyskákaly fleky a oči měla rudé jako králík. Neviděl ani stopu po té tragické zranitelnosti, kterou dávala na odiv Narcisa. Hermiona vypadala prostě jen úplně přemožená emocemi. A nesmírně mladě.

„To jen... jen že to samé mi řekl náš Snape, předtím než zemřel,“ pokračovala, když se trochu uklidnila. „No, zamíchal do toho mnohem více urážek a zmínek o dutohlavcích a zbrklých Nebelvírech a o tom, že tohle ani omylem nemůže vyjít... nicméně... ve zkratce tím myslel tohle.“

„Co?“ zeptal se, překvapený, že ten Snape, kterého mu popisovala, by věnoval poslední chvíle svého života skládání komplimentů, i když šlo o Hermionu. „Že jste geniální a bez vás by neměli šanci na úspěch?“

„Ne,“ odpověděla. „Že je to na mně. Že já jsem jediná naděje, která nám zbyla, alespoň do té míry, kdy se to dá ovlivnit. A že pokud selžu, padne se mnou celý Odpor.“

Severus zíral na její upřímnou, flekatou tvář.

Byl upřímně zděšený. Co za člověka by tohle řeklo komukoli, natožpak mladé ženě, kterou učil a která toho ztratila tolik jako Hermiona?

Věděl, že v jejich světě je vše velmi odlišné. Věděl, že jejich Severus trpěl tak, jak si to on nedokázal (a ani nechtěl) představit.

Ale nemohl si pomoct, aby k němu pro jeho krutost nepocítil špetku nenávisti.

A najednou ho napadlo, kolik škody napáchal, tento druhý Snape, o kterém všichni mluvili s obdivem, a přesto se zdálo že i se strachem a nelibostí. Tak odlišný, že se snad ani neusmíval, neměl přátele, nesnažil se být zdvořilý nebo se naprosto nestaral o morální aspekty toho, že přivedl mladého muže, jako je Harry, k závislosti na Felix felicis. Přemýšlel, jak prostý autorit musel život Hermiony a Harryho být, že dokázali svázat své veškeré naděje s takto zahořklým, krutým mužem.

„Říkala jste, že zemřel ve vaší náruči,“ řekl tiše. Za normálních podmínek by Hermiona okamžitě odmítla odpovědět. Ale nyní se nacházela očividně v úplně odlišné náladě a Severus se u těch čtyřech naučil využívat každého náznaku otevřenosti.

„Ano,“ odpověděla stejně tak tiše, ale v jejích slovech se skrývalo něco víc než jen ticho.

„On... společně jsme pátrali po informacích o Helzině šálku, on a já, a najednou jsme se ocitli v pasti. Ale, u Merlina, byl to ten nejlepší bojovník, kterého jsem kdy viděla, snad kromě ředitele Brumbála, a prostě se přes ně všechny prosekal, nikoho nenechal naživu, i když ho zasáhla kletba a krvácel. Neměla jsem vůbec šanci dostat ho do bezpečí, neměla jsem žádný lektvar, který by fungoval, a tak jsem mu jen říkala, ať vydrží, protože.... protože, upřímně, byl posledním dospělým člověkem, kterému jsem mohla věřit, posledním, kterého jsme měli, a já jsem netušila, co si bez něj počnu...“

Tohle je čerstvá bolest, uvědomil si Severus, jak poslouchal její vysoký nervózní hlas. Zranění, které se ještě vůbec nemělo šanci zahojit a v jistém ohledu bylo čerstvější než vědomí Harryho smrti.

„Ale on nad tím jen mávl rukou, nad všemi těmi výmysly, které se říkají umírajícím lidem. Nechtěl nic z toho slyšet. On...“ zaváhala a v nevědomém gestu vztáhla ruku ke svým spánkům. „Předal mi místo toho všechny vzpomínky, které Harry potřeboval, ty, díky kterým víme, že Harry je viteál a že se musí obětovat. Nikdy jsem netušila, že mu záleželo na Lily, nebo že mu na Harrym záleželo víc než jen v mezích tréninku. A najednou mi jen tak předával kus sebe. Ne proto, že by mi tak důvěřoval, ale proto, že to bylo nezbytné k tomu, abychom mohli uspět. A pak mi řekl...“

Natáhla ruku, jako by chtěla dosáhnout na něco nebo na někoho na podlaze, a Severus pochopil, že ve svých myšlenkách se právě nacházela tam, s tím druhým Snapem, že ta vzpomínka se jí do paměti vypálila tak silně, že ji dosud viděla naprosto jasně.

„Řekl mi, že na konci bude záležet jen a jen na mně. Že nikdo jiný nemá dostatek rozumu nebo mozku, aby to udělal. Že nesmím selhat, jinak budu zodpovědná za Voldemortovo vítězství. Byl...“

Zachvěla se. Severus si uvědomoval, že každý, koho znal, by se pod tíhou té vzpomínky zlomil. Ale ona pokračovala, prodírala se bolestí, jako by to byl jen další úkol, který musí splnit. A věděl, že jakýkoli náznak útěchy z jeho strany by vedl pouze k ještě většímu vypětí. A tak mlčel.

„Byl to tak zlomený muž, ale tak geniální a tolik pyšný. Řekl mi, že se nemám pokoušet hledat únikovou cestu, že je mojí povinností to dokončit a držet Harryho až do té správné chvíle. A já jsem mu odpověděla, že to prostě nedokážu, že nedokážu nechat svého nejlepšího přítele zemřít, ale on prostě řekl, že musím. Že mě to možná zničí, ale že na mém životě záleží stejně tak málo jako na tom jeho. Že se nesmím pokoušet Harryho zachránit, nebo samu sebe, protože tento úkol je větší než my všichni.“

Že na jejím životě záleží stejně tak málo, jako na tom jeho? pomyslel si Severus, šeptal si ta slova v hlavě a pokoušel se jim dát nějaký smysl. Bezúspěšně.

„Tak zlomený,“ zašeptala. „A tehdy jsem ještě pořád nedokázala úplně pochopit, jak může někdo tak zlomený vůbec žít. Teď už to chápu.“

Na malou chvíli se rozhostilo úplné ticho.

„To je hrozné,“ řekl pak Severus z hloubky svého srdce. „To je ta nejhorší věc, kterou jsem kdy slyšel, a nemůžu uvěřit, že by vám jakákoli verze mě samotného něco takového řekla.“

Hermiona se znovu rozechvěle nadechla.

„Myslím, že on to samé říkal sobě samému po celé ty roky, znovu a znovu,“ šeptala.

„No, pak to byl tedy velmi rozervaný a nešťastný muž,“ řekl Severus rozhodně a pak na moment zaváhal. „A také se mýlil,“ dodal.

Navzdory svému zlomenému srdci vypadala Hermiona tímto úsudkem naprosto pohoršená.

„On tomu opravdu věřil. To jediné ho drželo nad vodou,“ namítla.

Z ničeho nic Severuse zaplavila zloba. Po rozčilující nejistotě posledních dnů to byl osvobozující pocit.

„No, pak to očividně byl tak trochu idiot,“ řekl prudce.

„To tedy nebyl!“

Všechny Hermioniny pocity náhle nahradilo rozhořčení a to se projevilo v jejím hlase i výrazu tváře.

„Tak možná ne idiot,“ dodal rychle smířlivě. Ničemu by nepomohlo, kdyby si ji teď kvůli tomu znepřátelil. „Ale příliš smířený se svým osudem, než aby viděl jiné možnosti? Příliš zahleděný do svého vlastního utrpení? Já ten pocit znám, Hermiono, jakkoli je můj život odlišný. Už když jsem přišel do Bradavic, byl jsem zahořklý malý cynik, kterému docela učarovala myšlenka nekonečného trápení, že mu nikdo nerozumí. Mám smysl pro dramatičnost a tragický nekonečný boj proti přesile zní jako můj šálek čaje. Kdybych neměl Siriuse, nebo kdybych ztratil Lily, pravděpodobně bych skončil úplně stejně. Takže to chápu.“

Viděl však, že ho nepochopila, že měla spíš v úmyslu začít toho svého milovaného profesora bránit, ať už to byl nebo nebyl krutý mizera. Ale tohle bylo příliš důležité, a tak Severus prostě pokračoval a nedal jí žádnou šanci ospravedlnit jeho alternativní já.

„Víš, co mám na svých přátelích nejraději?“ zeptal se jí. Kdysi vyzdvihla jeho schopnost utvořit si přátele a možná měla pravdu, že tohle byl ten rozdíl mezi jejich světy, tato přátelství, která Severus nikdy nečekal a v která by se ani neodvažoval doufat. Avšak pokud to opravdu bylo tímto, pak to jen dokazovalo, že on porozuměl něčemu, co její Snape nikdy neměl šanci zažít. Dokazovalo to, že její Snape byl tím, kdo měl špatný náhled na svět.

„Když Lily potratila a když zavraždili Siriusovu snoubenku, oba se trochu pomátli.“ Hermiona vykulila oči a Severus si uvědomil, že jim vlastně nejspíš nikdo neřekl o Sarah a její smrti. „Ale udělalo se jim líp a podívej se na ně teď! Podívej se na Remuse! Je zatracený vlkodlak, a přesto si navzdory tomu vybudoval život. Nevím, jestli bych to dokázal – prožít něco tak hrozného, truchlit, posbírat kousky sebe sama a jít dál. Ale obdivuju je a vidím tu samou schopnost v tobě, Hermiono. Ty jsi silnější, než jsme já nebo tvůj Snape kdy byli.“

Zírala na něj, oči doširoka otevřené, a hltala každé jeho slovo. Takže pokračoval.

„Všechny ty věci, které se ti staly – jsou příliš hrozné, než abych si je vůbec dokázal představit. Ale ty jsi stále tady!“ řekl jí a dal do těch slov všechno svoje přesvědčení. „Pořád stojíš! Dokážeš to přežít a vyjít zase na světlo, možná ne vcelku a možná ne jako člověk, kterým sis myslela, že budeš, ale živá. A potom bude spoustu času na uzdravení a pochopení a nalezení toho, co budoucnost může přinést. Ale jen když budeš živá.“

Její oči potemněly.

„Jenže Harry nebude,“ řekla a každé slovo vážilo jako těžký kámen padající do hluboké, temné studny. „On z toho nevyvázne živý. On nevyjde zpět na světlo.“

„To nevíš, dokud se to nestane,“ řekl. „Už se staly podivnější věci. A i kdyby to nepřežil, i když vše dopadne jinak, než jak čekáš – ty budeš žít! A nikomu nepomůžeš, když svůj život jen tak zahodíš.“

Prudce sebou cukla a on na chvíli zavřel oči. Nechtěl ji zraňovat, ale věděl, že musí, že je nutné, aby všechno tohle slyšela, aby si na to dokázala vzpomenout, až přijde čas.

„Já vím, že ti to připadá kruté,“ zašeptal. „Ale živí by se nikdy neměli obětovat kvůli mrtvým. Nezapomeň, že nehledě na to, jak se cítíš teď, máš budoucnost. Neztrácej naději.“

„Kdysi jsem mívala naději,“ hlesla Hermiona monotónně. „Ještě si ten pocit pamatuji. Byli jsme jen tři děti na útěku, skrývali jsme se před světem v tom zatraceném stanu, bojovali jsme proti nejmocnějšímu kouzelníkovi naší doby. A upřímně jsme si mysleli, že můžeme vyhrát.“

Smutně se usmála, ztracená ve vzpomínkách. Pak však ten úsměv povadl a její tvář zůstala prázdná a mrtvá.

„Ale teď už vím, jaká je cena za vítězství. Vím, co zůstane po bitvě. Nemůžu si dovolit doufat, Severusi.“

„Nemůžeš si dovolit nedoufat,“ opravil ji jemně. „Víš, chápu, že můj život je úplně jiný, než jaký vedl tvůj Severus. Ale z toho, co mi tu povídáš, mi připadá, že hlavní rozdíl mezi námi, mnou a jím, je, že on nikomu nevěřil a v nic nedoufal. Já nepopírám, že byl pravděpodobně tisíckrát odvážnější a chytřejší než já, ale očekával jenom smrt. Možná ji dokonce vítal. Možná to je ten hlavní důvod, proč zemřel. Pokud člověk nemá nic, na co by se mohl těšit, nevynakládá příliš sil na to, aby přežil.“

Suše se zasmála, jako brk škrábající po hrubém pergamenu, jako nehty skřípající o zeď, hledající cestu dovnitř.

„A na co bych se tak já mohla těšit?“ zeptala se.

Ta rezignace v jejím hlase, to naprosté přesvědčení, že neexistuje nic a už nikdy nic znova nebude, jej zabolela a rozčílila zároveň. Díky tomu vyslovil následující slova ostřeji a přímočařeji, než měl původně v úmyslu.

„Je ti devatenáct, Hermiono,“ zdůraznil, ne s nadřazeností, kterou by projevoval dospělý člověk k dítěti, ale s tvrdou upřímností kolegy ve výzkumu. „Jsi součástí tohoto boje už od svého dětství. Vůbec nevíš, o čem je život dospělého člověka, neměla jsi ještě ani šanci to zkusit. Nezavírej dveře, když nevíš, co je za nimi! Na to jsi přece příliš chytrá.“

Zatřásla hlavou. Ale neodporovala mu, což vzal jako dobré znamení.

Pomalu se natáhl k její pravé ruce. Měla ji zaťatou v pěst, ztuhle položenou vedle sebe. On ji opatrně uvolnil, narovnal prsty a jemně promnul rudé rýhy po nehtech.

„Vím, že tady nemůžeš zůstat. Vím, že tohle musíš vyřešit,“ řekl jí jemně. „Ale možná, až budete hotoví, možná se pak můžeš vrátit. Máš tu domov, víš? Vy všichni. Kdykoli budete chtít, tohle místo, my všichni na vás budeme čekat. Až změříme přesné frekvence vaší i naší dimenze, měli byste být schopni jednoduše obnovit portál.“

Pomalu jí otočil ruku, takže její dlaň ležela otevřená na té jeho. Pak jí do ní levou rukou spustil malý amulet.

„Když jsme přišli na to, který objekt způsobuje tu časoprostorovou trhlinu, udělal jsem ještě pár dalších testů. Sídlo Malfoyových má obrovskou sbírku artefaktů černé magie; rodinné dědictví, na které je Lucius nestydatě pyšný. Dovolil mi svoji sbírku prohledat a já jsem našel tohle. Má to stejné vlastnosti jako ta dýka v trezoru Lestrageových. Vezmi si to s sebou. Přežij. A až to tam skončíte, použij to, aby ses mohla vrátit zpátky k nám.“

Dosud svírala rty v těsné lince. Nyní však měla ústa otevřená do tvaru písmene o v němém překvapení. Očima těkala mezi jeho tváří a amuletem ve své ruce. Tam a zpět mezi jeho upřímností a jejím fyzickým důkazem. Tam a zpět.

Po dlouhou, předlouhou chvíli nevydala ani hlásku.

A Severus věděl, co ji to musí stát – opustit představy o své nalinkované budoucnosti a zvažovat pro sebe alternativní pokračování. Představovat si svět bez Harryho, ve kterém má ona stále své místo. Vidět se žít a stárnout.

Když ji Severus sledoval, jak zvažuje ten příval nových možností, přestože všechno v ní křičelo po tom dosud naplánovaném ukončení čistým řezem, obdivoval ji víc než kdy dřív.

„Možná...“ zašeptala, ale bylo v tom více pochyb než naděje. Věděl, že ji k tomuto ‚možná‘ musí připoutat, že její vlastní vůle jít dál nebude stačit.

„Slib mi to,“ požadoval proto. „Slíbila jsi tomu druhému Severusovi, že zvládneš udělat, co je nutné. Slib teď mně, že se udržíš v provozu do té doby, než se ty a kdokoli další, kdo zůstane, vrátíte sem a my se o vás budeme moci postarat. Slib mi to.“

Znovu rychle zamrkala a prudce zatřásla hlavou. Nebylo to popření. Nebyl to ale ani souhlas.

„Slib mi to!“ opakoval.

Neřekla nic. Ale prsty obtočila amulet ve své dlani, pevně jej sevřela a přitiskla si ho k hrudi. A možná tohle bylo dostatečným příslibem.

_______________________________________

Pozn. autorky: Další, poslední, kapitolu před epilogem nám bude vyprávět Albus Brumbál.

Pozn. překladatelky: Tak a předposlední kapitolu (před epilogem) máme za sebou. Nějaký zámotek vztahu Hermiony a Severuse (v obou dimenzích) byl již naznačen i dříve a já jsem ráda, že se jim Kayly věnovala v samostatné kapitole. Je to jedna z mých nejoblíbenějších v tomto příběhu…

 

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 30. kapitola Od: martik - 11.11. 2016
Také jsem doufala v osvětlení vztahu Hermiony a Severuse, takže tato kapitola dokonale splnila moje touhy a snad se ještě nějakého jejich rozhovoru dočkáme. Moc se mi líbí to propojení postav z obou dimenzí Hermiona - Severus, Harry - Lily, Lenka - Remus, Neville - Sirius. Děkuji a už se těším na pokračování.

Re: 30. kapitola Od: mami - 05.09. 2016
Je dôležité veriť, že na konci tunela, tam za zákrutou je to svetlo, za ktorým by mala ísť...

Re: 30. kapitola Od: Zuzana - 13.08. 2016
Som rada, že Severus dal Hermione myšlienku alebo nejaký druh návodu na to aby v nej prebudil túžbu prežiť. Som veľmi zvedavá ako to bude a ako to skončí. Ďakujem za preklad tejto zaujímavej poviedky.

Re: 30. kapitola Od: Neprihlásený - 10.08. 2016
Tahle povídka je neskutečná,díky za ni. Dneska svitlo trochu naděje, že?
Re: 30. kapitola Od: Luci.e.n - 11.08. 2016
To rozhodně :) Děkuji za přízeň!

Re: 30. kapitola Od: denice - 08.08. 2016
Kouzelný rozhovor - hrdinou této kapitoly je bezpochyby Severus - ať už z kterékoli dimenze. Díky.
Re: 30. kapitola Od: Luci.e.n - 08.08. 2016
hezky řečeno, souhlasím :) Zajímalo by mě, jestli existuje povídka, ve které Severus opravdu není nakonec hrdinou :P

Re: 30. kapitola Od: maria - 06.08. 2016
dakujem
Re: 30. kapitola Od: Luci.e.n - 08.08. 2016
já díky za přízeň :)

Re: 30. kapitola Od: tvefisto - 06.08. 2016
Etapy naděje jsou dokonalé dílo a tahle kapitola je vyloženě za odměnu. Miluju předvztahové začátky :), takže jednička s obrovskou zářící hvězdou :). Jsem nesmírně zvědavá, jak to celé dopadne (jsou ty dimenze opravdu tak odlišné?). Díky za kapitolu ;).
Re: 30. kapitola Od: Luci.e.n - 08.08. 2016
To jsi krásně vystihla, tvefisto - předvztahové začátky :) Tak je miluju. Pokusím se pokračování přinést co nejdříve!

Re: 30. kapitola Od: sisi - 05.08. 2016
Moc děkuji za překlad další kapitoly, mě se líbí, že v alternativní dimenzi Severus pozval Hermionu k dožití jako na vejminku, že to značí, že by ji tam určitě chtěl, to musí pro ni být jako pozvání do ráje, kde není žádný zlo, jenom klid. To se jí bude líbit, že může žít se všemi, které původně ztratila, a každý další s ní, ale na reálném světě to bude vypadat, že i ona odešla k ostatním, jako všichni před ní; vlastně je to tak začarované, až je to kouzelné. :-) Tyto časové smyčky jsou mentálně a logicky dost náročné, proto obdivuji každého autora ( -ku), že se do něčeho takového pouští a dokáží napsat časovou zápletku. Jsou asi různé způsoby cestování v čase a také jsou různé magické předměty, které to umožní.To je prostě magie :-) Dík.
Re: 30. kapitola Od: Luci.e.n - 08.08. 2016
To jsi mě, sisi, pobavila, prý "na vejminku" :D Ale dle mě to není na dožití, není jí ještě ani dvacet... No a Severus by ji tam určitě chtěl... :) (aaa, ne, nerozvášňuju se :D ). To se mi líbí, tvoje poznámka, že vlastně by Hermiona s ostatními odešla... taková metafora pro úmrtí ostatních přátel... Já také kayly obdivuju za tak bravurní zvládnutí tohoto tématu...
Re: 30. kapitola Od: sisi - 09.08. 2016
Já si tak nějak myslím, že když člověk/ kouzelník/ voják projde válkou, není zajat a umučen, ale třeba ze zajetí vykoupen, nebo nemá sice viditelné tělesné poškození, pořád je to utrpení tak nějak v něm, s následky války se těžko smiřuje, trpí poválečným traumatickým syndromem, a jako válečný veterán má nárok na jistá privilegia, jako nadstandardní lékařskou péči, pomoc psychologa, penzi, a tak dál, u Hermiony a dalších by tuto službu vykonal pobyt v jiné dimenzi, ve které by již žádné utrpení nenašli, protože by se setkali se svými blízkými a kamarády, kteří již v jejich realitě/alternativě nejsou. Svým způsobem je to léčba posmrtným životem a pak to zní děsivě. A ano, takový pobyt lze a na tom trvám, považovat za vejminek, nezávisle na věku veterána. :-) Pak je nutno také posoudit účinnost této léčby, ale v tomto případě záleží na podání a autorka i překladatelka se velmi snaží o přijatelnost a přístupnost. Jistě je v tom mnoho jinotajů ( ne zrovna časopisů, leč jiných vyšších smyslů), které je třeba doluštit. Takže ještě jednou děkuji za překlad. Je to nádhera číst.

Re: 30. kapitola Od: larkinh - 05.08. 2016
No, tak to jsem zvědavá, jestli se někdo z nich vrátí... Doufám, že jo - oni už bojovali dlouho, a boj za všechny by neměl spočívat na plecích pouze několika jedinců.
Re: 30. kapitola Od: Luci.e.n - 08.08. 2016
Nech se překvapit :) I když moc vám to čekání nezkracuji - ta poslední kapitola před epilogem mi dává hrozně zabrat, je z pohledu Albuse a jeho metaforické řečnění je opravdový oříšek... :D

Re: 30. kapitola Od: Lupina - 05.08. 2016
Celou povídku jsem tajně doufala v podobnou kapitolu. Ano! Náznak vztahu tam je. Jeden Severus pomohl Hermioně fungovat dřív a teď, druhý v budoucnu. Hermiona se určitě vrátí. Jsem moc zvědavá, jakým způsobem Harry zabije Voldemorta. Jestli autorka použije kánon, nebo vymyslí vlastní řešení. Moc, moc děkuji za překlad, Luci.e.n.
Re: 30. kapitola Od: Luci.e.n - 08.08. 2016
Děkuji Lupino za přízeň, však bez tvého počátečního betování by se překlad tak nerozjel! :) Tato kapitola mě taky vždy moc těší a čtu ji s potěšením i vícekrát.

Re: 30. kapitola Od: margareta - 05.08. 2016
Jsem zmatená. Kdyby se i stalo, že by někteří ze čtveřice po zabití Voldemorta přežili, proč by se měli vracet do dimenze, kde je ještě pořád naživu? Museli by začít další válku, s dalšími mrtvými, s celou tou hrůzou! Prožívat to všechno nanovo! Nemyslím, že by se chtěli vrátit, ne dobrovolně. Nebo, pokud Voldemorta zabijí ve své dimenzi, přestane existovat i v této? Že by jen vyměnili pobyt ve své válkou zničené domovině za pobyt v té ještě nezničené? Jsem strašně napjatá, jak to skončí! Pořád mám malou naději, že Harry přežije! Že všichni čtyři přežijí a pozvou pak do své dimenze ty z této, aby jim pomohli dát zemi do pořádku. A sebe taky, když na to přijde. Děkuji moc za kapitolu! Je to úžasný příběh, musela být neskutečná práce ho přeložit tak, aby zněl, jak zní!! Děkuji!
Re: 30. kapitola Od: Luci.e.n - 08.08. 2016
Normálně, Margareto, teďka jsi mě svojí úvahou trochu dostala! Nicméně já si teda myslím, že uvažují tak, že v této nové dimenzi jim vlastně s viteály pomohli a že už pak zničit Voldemorta nebude takový problém... A tvoje úvaha, že by pak do své dimenze pozvali své nové přátele, je zajímavá, ale nemyslím si, že by to fungovalo. Ale nevím, vlastně mě to nikdy nenapadlo :O Děkuji za přízeň, překládání této povídky mě hrozně baví a jsem ráda, když pak výsledek působí, jak má :)

Re: 30. kapitola Od: Sally - 05.08. 2016
čožeee, tak to bol dosť dlhý rozhovor, ktorý kopec nejasností vyjasnil. Som rada za tohto Severusa, ale chýba mi jeho večný sarkazmus a cynizmus :D Skvelé, skvelé, skvelé! Ďakujem za preklad a už sa neviem dočkať pokračovania :)
Re: 30. kapitola Od: Luci.e.n - 08.08. 2016
Je to zvláštní, ten Severus bez obvyklé kousavosti - nicméně na druhou stranu fakt zajímavá změna! :)

Prehľad článkov k tejto téme:

kayly silverstorm: ( Luci.e.n )19.11. 2016Epilog
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )13.11. 201631. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )05.08. 201630. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )05.07. 201629. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )22.05. 201628. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )14.11. 201527. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )06.11. 201526. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )23.10. 201525. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )17.10. 201524. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )24.09. 201523. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )04.09. 201522. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )28.08. 201521. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )14.08. 201520. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )07.08. 201519. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )24.07. 201518. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )10.07. 201517. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )03.07. 201516. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )26.06. 201515. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )23.06. 201514. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )15.06. 201513. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )01.05. 201512. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )24.04. 201511. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )17.04. 201510. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )10.04. 20159. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )03.04. 20158. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )28.03. 20157. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )20.03. 20156. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )13.03. 20155. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )06.03. 20154. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )03.03. 20153. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )27.02. 20152. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )23.02. 20151. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Luci.e.n )22.02. 2015Úvod k poviedke