archiv.hpkizi.sk
Coda
Chlapec, který mockrát zemřel
Vložené: Jacomo - 30.07. 2016
Téma: Chlapec, který mockrát zemřel
 

Chlapec, který mockrát zemřel

Autor: starcrossedgirl

Z anglického originálu The Boy Who Died a Lot

přeložila Jacomo s laskavou a obětavou pomocí Calwen

Banner: arabeska

Ilustrace: acid3

Věnováno Patoložce za to, že pro nás tento příběh objevila




Počúvať
Coda


Poprvé Harry Potter zemřel, když mu bylo jedenáct.

Poprvé políbil Severuse, když mu bylo patnáct. Poprvé ho Severus políbil v sedmnácti.

Poprvé se políbí, nezatíženi vinou, studem, vztekem ani zmatkem, při prvním výročí konce války.

"Bože," řekne Harry, který se zhrouceně opřel o zeď Severusova bytu krátce poté, co za nimi zaklaply dveře. "Konečně. Jsem setsakra rád, že jsem odtamtud vypadl."

Severus mu stěží může něco vyčítat. Právě se jim podařilo uniknout z hlučné oslavy, která stále ještě probíhá ve Velké síni. Ne že by to nezkoušeli dřív.

"Chceš říct, že sis to tam neužíval?" nadhodí Severus se zdviženým obočím cestou k příborníku, kam jim jde nalít pití. Skotskou, jednu čistou, jednu s kapkou sody. Severus to považuje za zločin, ale Harry to tak má rád. "Ty inspirativní projevy? Ohňostroj ve tvaru blesků? Nemluvě o teatrálním odhalení ohromující sochy znázorňující tvé definitivní vítězství nad zlem?"

"To už vůbec ne," hlesne Harry a ušklíbne se. "Přísahám, že jsem se nikdy v životě necítil tak trapně. Ta věc je -"

"Zcela nepřesnou reprezentací reality? Parodií na pravdu?"

"Ano. Za prvé jsem nebyl tak vysoký, sakra! Ani teď nejsem! Neleskl jsem se zlatem a jsem si setsakra jistý, že jsem nerozpřáhl ruce, když jsem se v lese setkal s Voldemortem. Je to -"

"Křiklavé? Katastrofální? Komické?"

Harrymu zacukají koutky.

"Nevkusné? Nemorální? Nemravné?"

A Harry se rozesměje a zbytek jeho napětí se rozpustí v naprosté uvolnění. "Díky," řekne, odlepí se od zdi a zamíří k Severusovi. "Tohle jsem potřeboval. Přísahám, ještě jeden zatracený přípitek na Chlapce, který dvakrát přežil..."

Severus se ušklíbne: "Taková hromada žvástů. Oni nic nevědí. Pro mě budeš navždycky Chlapec, který mockrát zemřel."

"A ty," směje se Harry, jehož prsty přejíždějí po knoflících Severusova límečku, "můj temný Princ."

Severus by měl tu otřesnou slovní hříčku nějak odpálkovat, ale v hlavě má totálně prázdno, protože mu srdce zběsile tluče až v krku. Harry je náhle tak strašně blízko, tvář má jen kousek od jeho obličeje, takže může při každém chlapcově výdechu cítit teplý závan.

"Chtěl jsi čas," řekne Severus velice tiše.

"Hmm," připustí Harry a stále si pohrává s knoflíky. "Měl jsem rok. To je spousta času, nemyslíš?"

To je pravda. Už nějakou dobu kolem sebe kroužili. Během Severusovy rekonvalescence a během - naštěstí krátkého - soudního procesu. Při setkáních v mnoha restauracích, kavárnách i jen tak venku na ulici. Kroužili kolem sebe při večeřích, snídaních a obědech, během nakupování a u skleničky v baru; v poslední době se na skleničku přesouvali do Severusova bytu nebo na Grimmauldovo náměstí. Kroužili kolem sebe v těsných soustředných kruzích s takovou intenzitou, že Minerva začala trousit potutelné poznámky pokaždé, když navštívila Severusův kabinet.

Tohle Severus nikdy dřív nedělal. Nikdy na nikoho nečekal. Nejprve v Luciusově a poté v Regulusově posteli skončil z náhlého impulzu a ani jednou nepomyslel na následky; poté, na chvíli, končil v řadě postelí bezejmenných mužů čistě kvůli fyzickému uspokojení. Byl strašně rád, že mu to ani Brumbál, ani Pán zla nikdy nenabídli (nepožadovali), protože při zpětném pohledu si byl vědom toho, že by tam pravděpodobně skončil (poslechl) taky.

Harry představoval cosi nového ve všech směrech a odkrýval to před Severusem, jako když ruka otvírá desky deníku, aby odhalila první, nedotčenou stránku. Předchozí svazky stále odpočívaly někde na polici, ale každý nový zápis byl, jak už to tak při čekání bývá, sladkým objevem, odměnou sám o sobě. Přesto se zdálo absurdní, že teď je čekání u konce, a některé části Severuse tonuly v zoufalých obavách.

"Pokud jsi si jistý," začíná váhavě, "že -"

"Věřím ti," přeruší ho Harry a zřejmě to bylo vše, co Severus potřeboval slyšet.

Setkají se v půli cesty a jejich rty se zlehka dotknou. Je to stejně něžné jako jejich první polibek, ale zdaleka ne tak šokující nebo váhavé: spíš jako pozvání. Když Severus kopíruje křivku Harryho úst svým jazykem, Harry vzdychne a okamžitě ho vpustí dovnitř. Severus následuje kmitnutí jeho jazyka, které jako by ho lákalo, vtahovalo do vlhkého horka. Harry slabě chutná po šampaňském, které předtím pil, a když se jeho ruka obtočí kolem Severusovy šíje, připadá si Severus sám jako šampaňské, protože všude uvnitř něj se vznášejí zlaté bublinky. Snaží se vychutnat si každý okamžik, ale pomalý pohyb je téměř příliš dokonalý a zesiluje každý dotek, každý zvuk. Pak Harry prohloubí polibek a převezme iniciativu, a Severus nedokáže za nic na světě odolat, nedokáže si ani vybavit, proč by to měl chtít. Zanedlouho se malátné klouzání jejich jazyků promění v něco ostřejšího a divočejšího. Severus se tomu přizpůsobí, přitiskne se k Harrymu a líbá ho, dokud se mu z toho netočí hlava.

Oddělí je pouze potřeba se nadechnout. Na moment odpočívají, čela opřená o sebe, lapají po dechu a tvrdý obrys Harryho penisu se přes vrstvy látek dotýká Severusova.

Harry se odtáhne a řekne: "Postel." Oči má tmavé a vede Severuse za ruku směrem k té místnosti, jako kdyby tam byl už nesčetněkrát předtím.

Svlékají se navzájem a mezi polibky se potýkají s knoflíky - nebo alespoň do té doby, dokud se Harryho prsty po třikráte nezaseknou na jednom obzvlášť vzpurném.

"Zatracená práce - kolik takových potvor tam ještě je? K čemu jsou sakra dobré?"

A vypadá tak skrznaskrz rozzuřený a zírá na tu věc tak, jako kdyby ho schválně urážela, že si Severus nemůže pomoct. Rozesměje se.

Harry přestane s vražedným zahlížením aspoň na tak dlouho, aby ho mohl políbit; pomalu, hluboce, vášnivě. "Tohle musíš někdy zase udělat. Brzy."

Severus si olízne rty. "Co? Obléknout si příliš propracované kusy oblečení?"

"Ne," řekne Harry. "Smát se." Znovu se zamračí na knoflíky. "Tohle mi bude trvat - hej! Měl jsi mi říct, že na to existuje kouzlo."

Severus odloží hůlku na noční stolek.

"Musíš mě ho naučit."

"Hm," zabručí Severus a shrne si oblečení z ramen. Harryho ruce ho zatahají za opasek. "Možná. Ale později."

Po tomhle je už se zbytkem jejich oblečení snadné pořízení. Skácejí se na postel, rty na rtech, boky na bocích. Ukazuje se, že Severus by měl být knoflíkům vděčný, protože ono krátké přerušení zaoblilo hrany jeho vzrušení natolik, že může Harryho mnohem lépe prozkoumat, dát si na čas. Čekal tak dlouho, že se zdá být správné počkat ještě o chvilku déle. Prstem mapuje zakřivení Harryho klíční kosti, přisaje se v polibku do prohlubně na jeho krku; nachází svými dlaněmi výstupky jeho kyčlí či obratlů v kříži a tiskne se k němu, jednou, dvakrát, znovu a znovu, než se to sladké tření začne stávat příliš nezvladatelným.

Ale stejně je nezvladatelné. Vůbec, vůbec se to nepodobá onomu prvnímu děsivému snu, který mu vtrhl do podvědomí; místo řízného, přerušeného akordu jde o mírné adagio objevování a Severusovo srdce a krev v jeho žilách pulsují ve stejném rytmu. Jeho ruce odmítají zůstat v klidu, nemohou se nabažit Harryho a doteků, ale nepohání je potřeba vlastnit, ani naprostá ztráta rozumu. Není to ani završení jejich prvního polibku, protože tady nejde o ukončení útrap - ať už jeho nebo Harryho. Přestože jsou Severusovy prsty dychtivé, nejde o získání jediné čisté věci kvůli svému pošpinění; nejde o hledání vykoupení. Je to o vědění, o dávání, a jak Severus následuje cesty svých prstů ústy a jazykem, vnímá, jak ho toto všechno obohacuje. Nazývat to, co dělá, uctíváním, by bylo neupřímné; Harry není dokonalý a Severus jeho nedostatky vyhledává: mateřské znaménko vedle pupíku, příliš velkou prohlubeň pod hrudní kostí, drobné záhyby penisu, klouzajícího mu v dlani. Tyto nedostatky mu jen ještě více rozehřívají krev a s vědomím, že to zvládnou tak snadno, nějak dokáže na oplátku přijmout Harryho laskání a neucuknout před prsty dotýkajícími se jeho žeber a jizev či před rty zlehka přejíždějícími po slabém náznaku Znamení.

A možná právě o tohle také jde: dostávat, přijímat to, co je ochotně dáváno, bez ptaní, jestli si to zaslouží. Je to téměř jako brát, ale mnohonásobně hřejivější, mnohem opojnější. Severus už své tělo nabídl dřív, ale když poslechne pošťouchnutí Harryho kyčle a lehne si, aby pro změnu umožnil průzkum jemu, ví, že tohle nikdy nedělal. Nikdy sám sebe nesdílel. Uprostřed vší té novoty je tohle tím nejpodivnějším, tím nejvíce neznámým - věřit, že ho Harry nebude považovat za nevyhovujícího. To uvědomění otřese čímsi uvnitř něj, zabolí a připraví ho o dech, takže zaboří své prsty do Harryho paží, drží se ho jako o život, jako kdyby ho nějaká ruka táhla přímo do propasti. Teprve po chvilce se přinutí sevření povolit a jemně se rty dotkne jizvy ve tvaru medailonku uprostřed Harryho hrudi. Právě v té chvíli Harryho ruce zabloudí ke křivce jeho zadku.

Tohle by mohl dělat donekonečna, poznávat po kouskách Harryho, nechat se poznávat Harrym, ale něco se nevyhnutelně musí změnit. Když olízne vlhký pruh ze strany Harryho penisu, mladík vydá zvuk, jako kdyby umíral, a přitáhne si ho blíž.

"Sakra," zasípe. "Sakra, Severusi, musíš mi to udělat. Myslím -"

Severus ho přeruší polibkem, protože představa toho, na co Harry myslí, je na něj příliš, přivádí ho snad jen krůček od okraje. Ale stejně to dělá pomalu, a když vsouvá dovnitř jeden, dva a pak i tři prsty, pozoruje Harryho tvář.

"V pořádku?" zeptá se a poleká se vlastního hlasu, zastřeného čímsi, co se neodvažuje pojmenovat, téměř k nepoznání. Pak Harry zasténá, přirazí proti jeho prstům a Severus zapomene na všechno, ztratí se v zavlnění hladkých svalů těsně mu lnoucích ke kůži. Stěží odolává nutkání udělat se v deliriu vyvrcholení proti Harryho stehnu - bylo by to tak skvělé, ale tohle musí být lepší. Harryho prsty se mu zarývají do ramene, protože Severus vytáhne prsty ven a znovu je zanoří dovnitř, znovu a znovu a znovu, pokaždé o kousek hlouběji. Nikdy nic nechtěl tak, jako vidět Harryho rozpadat se a tříštit na kousky, a kvůli tomu může počkat. Může počkat.

Je tím uchvácený: křivkou Harryho hrdla zaklánějícího se dozadu, bílými zuby zaťatými do spodního rtu, zelenýma očima zúženýma do štěrbin. Svíjí se a zdvihá, krouží prsty, co nejdál to jde, a vpíjí se do každého vzdechu, do každého zvuku, který přejde přes Harryho rty, vpíjí se do pohledu na něj, naprosto uvolněný. Mohl by se na tom stát závislý, kdyby už tomu tak nebylo; zdá se, jako by mu každý nerv v těle vibroval, napjatý jako struna. Pravděpodobně se díky tomu udělá, jen díky sledování potěšení vyzařujícího ze všeho toho–

"Dost," zachroptí Harry, a když Severus okamžitě ustane, ztěžka oddechuje. "Bože, jestli to okamžitě neuděláš... Teď. Prosím. Jsem tak blízko."

Náhle už ani Severus nemůže čekat, už to nemůže protahovat. Prsty se přesunou na Harryho boky, třesoucí se stěží potlačovanou potřebou, vklíní se mezi Harryho nohy, upraví svou pozici, a pak do něj vnikne jedním ostrým pohybem a, ksakru, rozhodně nevydrží dost dlouho. Ale to je v pořádku, protože Harry mu bolestivě zarývá nehty do zad a při třetím přírazu se pod Severusem roztříští jako vlna. Rozpadne se na kusy. Severus polyká výkřik, líbá ho, líbá a zvládne už jen pár dokonale napjatých pohybů. Pak se udělá tak mocně, že vnímání světa na okrajích zešedne.

"Promiň," zamumlá do Harryho krku, když znovu najde řeč, ale končetiny ho nechtějí poslouchat, protože se proměnily v rosol. "Drtím tě."

"Hmm," zavrní Harry, který konečky prstů jemně putuje Severusovi po páteři. "Ne. J´ to příjemné."

Později, mnohem později, poté, když dokážou provést čistící kouzla a zalézt pod přikrývku, zvedne hlavu ze Severusovy hrudi, na které odpočívá.

"Tak Chlapec, který mockrát zemřel?" řekne, slova téměř nezřetelná únavou. Jeho smích se promění v zívnutí. "Vážně?"

Severus si namotává jeho černé vlasy na prsty a sleduje zelené oči podléhající spánku. Navzdory malátnosti a změklým svalům není vůbec unavený. Každý kousek jeho těla se cítí rozzářeně a naprosto, naprosto živý.

"Harry," zašeptá a usměje se.


* Konec *


Poznámka překladatelky: Mé obrovské díky patří Calwen za pomoc se záludnostmi angličtiny i češtiny a Patoložce za velkorysé přenechání překladu. Stejnou měrou děkuji všem komentujícím, kteří mi svými podněty umožnili prožívat tento příběh znovu a znovu se stejnou intenzitou jako poprvé. Pro vás všechny sem připojuji i pdf verzi ke stažení.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Lucy1 - 25.04. 2018
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lucky - 05.11. 2019
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: kamci - 11.05. 2020
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Lukas19 - 18.10. 2020
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Re: Coda (Hodnotenie: 1)
Od: ladyF - 25.07. 2021
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Milá sovičko,
mám závazek aspoň trošičku dohnat čtení povídek na kiži, se kterým mám několikaletý skluz, a tato povídka byla tak nějak intuitivně první, po které jsem sáhla. A byla to sakra dobrá intuice, protože je to prostě dokonalá povídka a určitě se zařadí mezi moje nejoblíbenější povídky vůbec. Spolu s Kamenem manželství mě možná ještě na stará kolena donutí obrátit se na víru snarry :D
Četlo se to úplně samo, povídku jsem zhltla v podstatě na posezení. Co se týče děje, byla jsem místy trochu rozpolcená. Na jednu stranu si myslím, že by tohle byla geniální povídka, i kdyby se zaměřovala jen na to zachraňování života bez romantické roviny. Ale moje srdce slashaře si samozřejmě nemohlo pomoct, takže nakonec jsem povídku ocenila se vším všudy :D
Jen ten zásah do Harryho paměti mi přišel už příliš, když tím vlastně změnil i podstatnou část jeho osobnosti. A taky to, že po něm začal toužit v erotickém smyslu už v dosti nízkém věku, to mi fakt nebylo příjemně a asi je to i důvod, proč obvykle volím drarry. Ale nakonec se mezi nimi vlastně nic podstatného nestalo, dokud Harry nebyl plnoletý, a za to jsem moc ráda!
Čím dále jsem byla v ději, tím více jsem žasla nad tím, jak autorka dokáže kopírovat děj originálu, do toho vložit svoje vlastní koření a způsobit, že najednou dává všechno perfektní smysl. Ke konci jsem samozřejmě začínala trnout, aby to nekopírovalo originál až příliš, ale naštěstí vzal osud tentokrát do svých rukou Harry a jakkoli obvykle nemám ráda zápletky s cestováním v čase, tak je velmi poetické, že byl obraceč naposledy použit právě k tomuto účelu.
Moc ti děkuji, že jsi nám tento skvost zprostředkovala v češtině. Některé pasáže byly tak jazykově pestré, že si nejsem jistá, zda bych si to v originálu dokázala takhle užít. Za mě by tato povídka rozhodně měla patřit do povinné četby českého slashe :)

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Coda Od: Patolozka - 17.12. 2017
Konečně jsem se k tomu příběhu dostala a obět mě dostal... Uvažuji, že je ale jeho název zavádějící - Chlapec, který mockrát zemřel by se měl spíš jmenovat Muž, který milionkrát tpěl...
Nádherná povídka, fantastický překlad (skřet aby ho spral, všechny ty písničky, výrazivo, na které bych si ani nevzpomněla... oooooo!)!
Děkuji, že ses toho chopila, Chlapec prostě musel spatřit světlo českého světa.
:-* :-D :-P

Re: Coda Od: Eihvaz - 01.08. 2017
óóóó DÍKY, báječná povídka, báječný překlad, ještě jednou, díky

Re: Coda Od: marci - 18.03. 2017
Dočteno, bohužel :) K některým pasážím se ještě vrátím - obzvlášť první dva díly kánonu byly v tomto podání nedostižné. A čtvrtý :) A - no vlastně všechny :D
Ve smyčkách Severus-Snape jsem se naučila orientovat, tu Harryho závěrečnou s Tebou asi budu muset probrat, tam jsem se ztratila, ale to je můj soukromý problém :)
Každopádně je to povídka, kterou řadím mezi své TOP a jen lituji, že nedisponuji talentem sypat z rukávu citáty z přečtených děl, protože Chlapec je nedostižná studnice.
Děkuji moc, Jacomo, Calwen, za krásný čtenářský zážitek.
(Mám ráda Kiďáka Tomáška - jak si asi teď budu moct pustit jeho "Hvězdnatou nocí......", aniž bych si nevybavila ubohé auto v Zapovězeném lese??? Tak za TOHLE moc neděkuji :D:D )

Re: Coda Od: Kejt - 06.12. 2016
Užasna povidka neskutečně poutava, napinava a krásná. To že se priliš neoklanela od originalu ji udělalo ještě zajimavějši. Opravdu jsem se bavila. Dekuji za užasny zažitek.

Re: Coda Od: Jimmi - 14.09. 2016
jacomo, tak uz aj ja mozem povedat ze som precitala chlapca. skoda ze je to slash, inak by to bol horuci kandidat na zverejnenie ty vies kde. pri tej scene v chroptiacej skrysi som dufala, verila a som rada, ze sa moje nadeje nesklamali. ale autorka mala dobry postreh, snape mohol byt len v bezvedomi a hadie jedy zabijaju pomaly. och, ta vecna otazka, preco to muselo skoncit takto. a osmym dielom nam zdovodnuje preco sa minulost nemoze zmenit. esteze mame fanfiction. dakujem moc za skvely preklad.

Re: Coda Od: avisavis - 24.08. 2016
Děkuji za překlad a za to,že se tu opět objevilo párování HP/SS.

Re: Coda Od: grepik03 - 09.08. 2016
Jacomo, Calwen, děkuji! Tisíckrát děkuji za fenomenální překlad této povidky ♡
Bylo to úžasné a epilog mi úplně vyrazil dech, popis co všechno Severus cítí - konečně si může vůbec dovolit plný prožitek z dávání i přijímání. ..Krása, ja jsem absolutně nadšená a bude se mi po nich stýskat.

Re: Coda Od: maria - 05.08. 2016
dakujem

Re: Coda Od: sisi - 02.08. 2016
To je tak nádherné, ne jen příběh, to že Severus celý život Harryho chrání, to že se do sebe zamilovali, že mohou být spolu, že spolu doopravdy jsou. Takový příběh s dobrým koncem, no v české zemi, v dobrých rodinách říkají, že je to jako pohádka, ale my všichni, kdo čteme takový příběh víme, že je to pomsta madam JKR, protože ona nešíří pokoj a mír, naopak dala vzejít zlým bytostem, dobré bytosti pokazila a hodně bytostí zabila. Nejen že se tak nešíří pokoj mír a láska v literatuře obecně, ono to probudilo dřímající nadání v srdcích mnohých, kteří její chybu umí napravit a snaží se náš svět slovy plnými kouzel zahojit. Děkuji překladatelce, děkuji autorce, děkuji za korekturu textu a děkuji za možnost přečtení na netu. Tato povídka mě rozhodně naprosto pohltila, přesvědčila, že za vším dobrým je možné hledala pana Snapea. Dík.

Re: Coda Od: zuzule - 02.08. 2016
Naaadhera! Dekuju moc!

Re: Coda Od: Vlce - 01.08. 2016
Takže, děkuji. Budu se opakovat, ale děkuji za překlad, za výběr a za to všechno za co jsem děkovala předtím. Nejsme si úplně jistá co bych měla napsat víc (koneckonců doteď jsem po dočtení dobré knihy vždy byla se svými pocity sama) ale vyrozuměla jsem že je to pro překladatelky potěšující. A tak doufám že i takto (chabě) to bude stačit :) Díky!

Re: Coda Od: Gift - 01.08. 2016
Prekrasna zaverecna veta!
Moc a moc dekuji za tuto netradicni a prekrasnou povidku. Pri cteni jsem se Severusem trpela, usmivala se a ke konci doopravdy citila pocit zadostiucineni.
Bylo uzasne pocteni!

Re: Coda Od: denice - 31.07. 2016
Tohle je přesně takový závěr, jaký bych si pro oba přála a jaký si zasloužili - především tedy chudák Severus, který konečně může odpočívat na vavřínech...
Moc děkuji za skvělý překlad výjimečné povídky!

Re: Coda Od: Elza - 31.07. 2016
Díky za překlad, dámy!

Re: Coda Od: Petule - 30.07. 2016
Skvělé, úžasné, nemám slov :-) Díky za překlad, i když slash příliš nevyhledávám, tak tohle stálo za to...

Re: Coda Od: prodavacka - 30.07. 2016
Ahoj,
to byl moc pěkný příběh a šťastný konec. Děkuju a těším se na další příběhy z kouzelnického světa

Zdraví Prodavačka

Re: Coda Od: Sally - 30.07. 2016
Táto poviedka bol parádny maratón, ktorý som si užívala každým kúskoom! ďakujem za skvelý preklad poviedky a vôbec, za jej objavenie :) I keď som zo začiatku nepostrehla, že sa jedná o slash, dobre tak! Už sú to roky, čo ma prešla chuť na slash, a bola by škola prepásnuť túto :)
Btw, dobrý názov kapitoly

Re: Coda Od: anizne - 30.07. 2016
Děkuju za úžasnou povídku, miluju pár Harry a Severus. Jste skvělé, že nám, neangličtinářům, umožňujete nahlédnout do světa HP. Jsem Vám moc vděčná.

Prehľad článkov k tejto téme:

starcrossedgirl: ( Jacomo )10.09. 2016PDF verze
starcrossedgirl: ( Jacomo )30.07. 2016Coda
starcrossedgirl: ( Jacomo )23.07. 2016Dějství 7 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )18.06. 2016Dějství 7 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )11.06. 2016Dějství 7 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )04.06. 2016Dějství 6 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )28.05. 2016Dějství 6 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )21.05. 2016Dějství 5 - obraz 5
starcrossedgirl: ( Jacomo )14.05. 2016Dějství 5 - obraz 4
starcrossedgirl: ( Jacomo )07.05. 2016Dějství 5 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )30.04. 2016Dějství 5 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )23.04. 2016Dějství 5 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )16.04. 2016Dějství 4 - obraz 4
starcrossedgirl: ( Jacomo )09.04. 2016Dějství 4 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )02.04. 2016Dějství 4 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )12.03. 2016Dějství 4 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )05.03. 2016Dějství 3 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )27.02. 2016Dějství 3 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )20.02. 2016Dějství 3 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )13.02. 2016Dějství 2 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )06.02. 2016Dějství 2 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )30.01. 2016Dějství 2 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )23.01. 2016Dějství 1 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )16.01. 2016Dějství 1 - obraz 1
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )10.01. 2016The Boy Who Died a Lot - úvod