Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Chlapec, který mockrát zemřel

Dějství 5 - obraz 4

Chlapec, který mockrát zemřel
Vložené: Jacomo - 14.05. 2016 Téma: Chlapec, který mockrát zemřel
Jacomo nám napísal:

Chlapec, který mockrát zemřel

Autor: starcrossedgirl

Z anglického originálu The Boy Who Died a Lot

přeložila Jacomo s laskavou a obětavou pomocí Calwen

Banner: arabeska

Ilustrace: acid3

Věnováno Patoložce za to, že pro nás tento příběh objevila

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Dějství 5 – obraz 4


Upozornění překladatelky:
V tomto obrazu dojde na plnohodnotnou slashovou scénu. A bohužel také na velké množství psychického utrpení
:-(

* * *

Listopad přinesl první famfrpálový zápas sezóny a s ním Potterovu další šanci, jak zemřít. Že to způsobil jeden z jeho zmijozelů, bylo k vzteku, ale stěží překvapivé; Crabbe představoval odjištěnou zbraň už od svého příchodu na školu.

Když se Severus choulil pod tribunou, aby v pravý čas vyslal polštářové kouzlo ke zmírnění úderu potlouku, takže nepřelomil Potterovu páteř vedví, proklínal v duchu omezení, které jeho pozice v těsné blízkosti Pána zla přinášela. Bez nutnosti zůstat zadobře s Crabbem seniorem by mohl Vincenta tvrdě postihnout za ohrožování jiného studenta a právě teď si nic jiného nepřál víc. No dobře, možná kdyby Potter úplně přestal hrát famfrpál - ale to byl jen pouhý sen.

Jak se ukázalo, zasáhla vyšší moc. Nebo se tedy rozhodně vyšší moc ubírala nevyzpytatelnými cestami, protože Severus by nikdy nepředpokládal, že jejím zájmem bude Potter vrhající se do pěstního souboje, a ani by ho nenapadlo, že božstvo, ve které jinak odmítal věřit, bude ztělesňovat zrovna Umbridgeová. Ale když uslyšel Minervu, jak nevrle informuje Kratiknota, že jejich vrchní vyšetřovatelka zakázala Potterovi na celý rok hrát famfrpál...

Asi bylo jen dobře, že se nikdo z nich neohlédl, protože by ho viděli sepnout ruce a s úsměvem zvednout oči k nebi. Nejspíš vypadal naprosto vyšinutě.

Pokousán testrálem, zapsal si o měsíc později, který byl nakažen obzvláště zhoubným kmenem infekce, vyvolávajícím příznaky zlomeného srdce, které u Svatého Munga nedokázali vyléčit.

Jak Potter něco takového zvládl? Testrálové byli, navzdory své nezasloužené pověsti, ta nejmírnější, nejhodnější stvoření na světě; natolik, že se Severusovi už z principu nechtělo krmit stádo uklidňujícím dryákem. A proč to ze všech magických nemocí musela být zrovna infekce způsobující zlomené srdce? Téměř jako kdyby se mu Potter snažil něco sdělit tím, že se nakazil zrovna nemocí, která ho v neustávajícím pláči upoutala na lůžko; která ho doslova zabíjela přesvědčením, že ho nikdo nemá rád.

Nešťastnou náhodou spolkl jmelí, zapsal si v prosinci. Pocit paranoii zesílil.

Dost, dost, dost. Proč to sakra všechno prostě nemůže přestat?

* * *

"Ne."

"Obávám se, že to není žádost," řekl Brumbál s vážným výrazem v očích, "ale příkaz."

"To je mi jedno! Tohle po mně nemůžete žádat; to už je příliš. Kategoricky-"

"Severusi, prosím. Posaďte se."

Přes stůl probodl Brumbála pohledem a po páteři mu přešel zimniční chlad. "Ne, děkuji," prohlásil. "Dávám přednost tomu zůstat stát."

Brumbál si povzdechl: "Vás se ani v nejmenším nedotýká fakt, že Voldemort má zřejmě přístup do Harryho mysli?"

"To jsem neřekl. Pouze jsem uvedl, že nemohu být tím, kdo -"

"Musí se naučit Uzavírání. Alespoň v tom se shodneme, ne?"

"Tak ho učte vy! Jste stejně, ne-li lépe kvalifikovaný-"

"Ne," zavrtěl Brumbál hlavou. "Vy jste toho chlapce neviděl, když mi ten sen o hadovi vyprávěl. Na okamžik jsem v jeho očích zahlédl nenávist - myslím tím Voldemortovu nenávist. Teď když si je toho spojení vědom, až bych byl s Harrym sám, mohl by toho využít, takže mu k tomu nesmíme dát šanci. Vím příliš mnoho; nemůžeme riskovat, že se mu některé informace dostanou do ruky."

"A co moje riziko?" optal se Severus. "Co budu dělat , až Pán zla zjistí, že učím Pottera, jak si ho držet od těla? Že mu podkopávám plány, že se vzpírám-"

"Pochopitelně mu řeknete, že jsem vám to nařídil," prohlásil Brumbál. "A možná, že ho neučíte příliš horlivě."

"Brilantní návrh, který ale bude fungovat jen do té doby, než uspěji!"

"Nepředbíhejme událostem, ano?" navrhl Brumbál. "Severusi, víte, že bych nikdy neohrozil vaše -"

Mistr lektvarů se zasmál.

"Neudělal bych to," vrhl na něj ředitel přísný pohled přes okraj brýlí. "Rozhodně ne v této fázi; jako mrtvý byste mi nebyl k ničemu a vy to víte. Bude-li to nezbytné, musíme vás stáhnout a -"

"Protože špeh, který nemůže špehovat, je neskonale užitečný."

"Špeh, který nemůže špehovat," opáčil Brumbál, "je, v tomto případě, stále brilantním taktikem, který vidí do jednání nepřítele, což bychom jinak postrádali. Někým, kdo může předvídat velké množství akcí a vést nás a jehož magické schopnosti by byly, kdyby na to došlo, mimořádný přínosem v boji. Nemluvě o člověku, kterého si cením a vážím jakožto přítele."

"Jak dojemné," odvětil Severus. "Pokud si mě tedy tak ceníte, radši mi rovnou začněte psát epitaf, protože předpovídám, že to budu v brzké budoucnosti potřebovat. Nehledě na vše ostatní, pokud se mi ten chlapec během těch sezení dostane do hlavy–"

"Nemyslím, že je to příliš pravděpodobné," řekl Brumbál. "Vy ano?"

A co mohl Severus na tohle říct, když věděl, že to nebude jen pravděpodobné, ale také nevyhnutelné? Když věděl, že se ocitne Potterovi vydaný na milost a nemilost, že mu chlapec pronikne do hlavy, jako kdyby jeho obrana byla z vody? Na zlomek vteřiny zauvažoval, že přizná, jak strašlivě se přepočítal, když si v loňském roce myslel, že cena, kterou zaplatil za Potterovu odolnost vůči Imperiu, je přijatelná. Náhle se zdála mnohem vyšší, mnohem dražší.

"Jistěže ne," řekl.

"A také je tu vždycky myslánka," dodal Brumbál. "Jste si vědom varianty kouzla, které umožňuje úplné vyjmutí vzpomínek?"

Severus neochotně přikývl.

"Pak se obávám, že tato diskuse je u konce. Harry stráví zbytek prázdnin na Grimmauldově náměstí a já očekávám, že ho tam navštívíte a včas ho o účelu těchto lekcí informujete. Začněte co nejdříve. Hned první den pololetí."

* * *

Nazdárek, Pottere. Proč jsem tady? Ále, jen jsem vám přišel sdělit, že mi ředitel nařídil, abych se vám pravidelně hrabal v hlavě. Hned od začátku pololetí. Opožděně přeji veselé Vánoce a hodně šťastný nový rok.

Ne, takhle asi ne.

Nedokázal si představit rozhovor, na který by se méně těšil, a to měl pořádně široký výběr. Blackovo trvání na tom, že se vetře, z toho zážitku udělalo jen ještě větší rozkoš – jednoznačná rozkoš ve světě, kde se černá rovnala bílé a bílá černé.

Až na to, že sám Black měl ke světlé straně spektra pořádně daleko; byl jako inkoustová skvrna na čistém pergamenu, každým coulem stejně špinavý jako uhlí rozmazané na horníkových dlaních. Severus si nemyslel, že je možné, aby někoho mohl ještě víc nenávidět, ale jeho nově nabyté vědomosti o Potterovi přinesly takový úhel pohledu, který to dokázal. Náhle dostal způsob, jakým se Black na Pottera díval, zcela jiný odstín.

"Jistě ti ale neuniklo, že se Potter velice podobá svému otci?" řekl Severus, a ano, částečně to bylo se záměrem Blacka naštvat. *)

Ale byl to také test. Ve kterém Black velkolepě selhal ve chvíli, kdy řekl: "Ne, to neuniklo." *)

Potter nebyl vůbec jako jeho otec, což měl Black vědět. A když Severus o zlomek vteřiny později označil chlapce za arogantního, ačkoliv věděl, že to není pravda, no – potřeboval Blacka vyprovokovat, aby vystartoval do boje, ne? Daleko snazší způsob, jak ho omylem vykastrovat, čímž by zajistil, že kdyby se Black rozhodl plést si Pottera s jeho otcem tím nejhorším možným způsobem, nebude to mít žádný význam.

Zatracení Weasleyovi, vždycky rušili v tu nejméně vhodnou dobu. Severus odešel do Bradavic, a jak se původně děsil lekcí Uzavírání, tak teď se jich nemohl dočkat.

Hrabání v Potterově hlavě mu bylo milejší než ho nechat v tom domě s Blackem o samotě.

* * *

Uložení vzpomínky do myslánky ji oproti všeobecně rozšířenému přesvědčení neodstranilo z vědomí úplně. Oslabilo to její dopad, to ano, odčerpalo část intenzity emocí, které na ni byly přímo napojeny, ale nezpůsobilo, že událost byla zapomenuta; jen zkrátka... ustoupila do pozadí; barevnou, lesklou fotografii nahradily odstíny šedé.

Každé slušné Legilimens stále mohlo tyto otisky najít, a ačkoliv Potter toto kouzlo neovládal, riziko, že pronikne Severusovi do hlubin mysli, bylo příliš veliké. Kdyby zahlédl byť jen záblesk obraceče času nebo hůře, své smrti...

A tak Severus při přípravě na první sezení použil onu variantu kouzla, kterou doporučoval Brumbál. Venkoncem šlo o špatnou radu - ne proto, že kouzlo vyžadovalo víc času a energie, ani protože bylo bolestivé a na hranici zákona, ale protože člověka nevyhnutelně změnilo. Posadil se a rval si z mysli jednu vzpomínku po druhé, vytrhával je bez sebemenšího ohlédnutí, dokud nevířily v ebenových úponcích na dně kamenné mísy.

Pak si přečetl vzkaz, který sám sobě před započetím této činnosti napsal.

Nemůžeš jich kompletně odebrat příliš mnoho, stálo tam. Pět, maximálně deset, nebo ztratíš sám sebe. Vybírej moudře.

Nedávalo to moc smysl. Proč by se především měl cítit nucený k odstranění vzpomínek v plném rozsahu? Neobával se, že se mu Potter vláme do mysli; ten spratek byl slabý a neschopný, naprosto k ničemu. Ne, obvyklá metoda by měla stačit.

Kromě toho... ztratíš sám sebe, to jako vážně? Zasmál se. Necítil se být jiný; v jeho mysli nebyly žádné díry, ani žádné mezery. Ať už se rozhodl odložit dočasně stranou cokoliv, nemohlo jít o nic důležitého.

Čekal na Pottera v příšeří, pozoroval, jak přichází. Každým coulem byl jako jeho otec, ten styl, jakým pyšně nakráčel do Severusovy pracovny s výrazem oné vzdorné arogance - nepochybně hledal, kam by strčil svůj nos, ani se neobtěžoval zavřít dveře...

Ach, jak ho Severus nesnášel. Přesto si nedokázal vybavit, proč se těmto sezením tak divoce bránil - jistě, každý okamžik strávený v Potterově společnosti představoval utrpení a ztrátu času, ale... mohl si to svým způsobem užít.

Nebude s ním mít žádné slitování. Vtrhne do chlapcovy mysli tak, aby ho mohl učit bránit se, a pokud ten proces bude bolestivý... tím lépe.

"Zavřete za sebou ty dveře, Pottere," pronesl chladně. *)

* * *

Přirozeně, že první lekce dopadla prachbídně. Nicméně bezprostředně po Potterově odchodu se tím Severus rozhodl nezaobírat. Místo toho se na chvíli posadil a užíval si přetrvávající záblesky Potterových výkřiků bolesti a obrazu, jak - dojemně slabý - klečel na kolenou.

A pak vylovil svoje vzpomínky z myslánky.

* * *

Tu středu si napsal jiný vzkaz:

Za žádných okolností neodstraňuj kompletně žádné další vzpomínky. Riskuješ svůj život.

Lež, ale nezbytná, kdyby měl přiznat pravý stav věcí, tak ta nejzásadnější. Konec konců, co z něj bez stínu Lily zbude? Kým se stane, když takový... takový byl tak dlouho, aniž si toho všiml?

Raději by se vydal napospas Potterovi, než aby na tohle zjistil odpověď.

Nemohl o tom přemýšlet. Nemohl, nemohl...

Odmítl tam jít.

* * *

"Legilimens!"

Před očima se mu příliš rychle točí vír s jednotlivými obrazy: Moudrý klobouk šeptá ´...ve Zmijozelu´; to Changovic děvče se naklání, oči dokořán a plné slz; rozchechtaný tlustý kluk; blížící se mozkomorové; Potter je ponižován, znovu a znovu a znovu...

Sladká pomsta podbarvená hněvem; sakra, ten spratek se vůbec nesnaží!

"Legilimens!"

Potterova mysl se pod jeho dotykem trhá jako papír, obrana je chatrná jako gáza, měkká jako peří - ubohé. Potter křičí v agónii, padá na zem - naprosto nádherné. Potter na kolenou, hledící na něj Lilyinýma očima s takovou nenávistí, zosobněná tvrdohlavost...

"Vy mi nepovíte jak na to!" *)

Nevděčník.

"Legilimens!"

Pak dojde k nečekanému: teď se objevují záblesky jeho vzpomínek, vytažených přímo z hlubin jeho mysli. Otec, izolace, posměch, všechno to, co-

Tohle by Protego nemělo dělat. Náhoda, samozřejmě, porucha vyvolaná Potterovým otravným štěstím. Ale jakmile to začalo, nešlo to zastavit, Potter se mu roztahoval v hlavě, jako kdyby ho poháněla Severusova energie, a pokaždé ho bylo těžší a těžší odstrčit a vytáhnout do popředí dostatečně neškodné vzpomínky.

Jak se mohl opovážit! Potter nevlastnil ani ždibec talentu a rozhodně neměl žádnou skutečnou praxi, sakra; nedokázal ani skrýt tu prokletou chodbu, kterou vídal ve snu. A přesto tu stál, týden co týden, a pronikl přes dokonalé zdi, které nepropustily ani samotného Pána zla, pokud Severus nechtěl. Nemělo by to být možné.

Ostudné. Severus zdvojnásobil úsilí, pronikal do Potterovy mysli se vší tvrdostí, jakou dokázal vyvinout, a postaral se, aby zubatý okraj každého průniku byl cítit jako zákeřný řez nožem. Vychutnával si ránu, která zůstala, otevřená a mokvající, dlouho po Potterově odchodu; byla to jediná věc, kterou si mohl vychutnávat, a tak to muselo stačit.

Každé pondělí a středu večer ze sebe pomocí hůlky vyrval empatii a soucit, a pak je rval z Pottera svou krutostí. Každé pondělí a středu večer po Potterově odchodu vlil své vzpomínky zpět a spolkl, kým se stal, a pokřivený obraz toho, kým mohl být. Poté jen seděl a hleděl na myslánku. Chvilku. Celé hodiny.

Neplakal, hluboko uvnitř věděl, že kdyby začal, nebyl by schopen přestat.

A mezitím brkem škrábal v neosobních, mechanických řádcích na pergamen: Vybuchl při Weasleyovském ohňostroji. Nehoda při setkání BA. Spadl mu na hlavu rám obrazu a zabil ho.

Potterovo umírání už ho nepronásledovalo. Stalo se jen vzpomínkou.

* * *

"Nenávidím tě!" zavrčel Potter a mrštil se Severusem o zeď.

V temném, stísněném zákoutí své pracovny mohl Severus vidět jen jeho oči: zelené, zelené, zelené, lesknoucí se jako blesky. Otevřel ústa, aby řekl: "Dobře," ale vyšel z nich smích, ostrý a opovržlivý, a Potterovu tvář zkřivila grimasa, zatímco se k Severusovi přiřítil, bušil do něj pěstmi, kopal ho, škrábal a kousal. Severus ho odstrkoval pryč, pryč, pryč, ale ze všech stran je svíraly zdi, jako kdyby uvízli v nějakém přístěnku, který mu měl něco připomínat, ale přes tu litanii nenávidímtěnenávidímtěnenávidímtě, přes ten ohlušující řev své krve nedokázal myslet. Nemohl zřejmě ani uniknout z Potterova sevření, z prstů, které se mu jako drápy zatínaly do oblečení a pronikaly jím jako voda, zavrtávaly se mu jako pařáty do srdce. Zoufale se před nimi bránil a uhodil Pottera tak prudce, až jeho hlava narazila s hlasitým bouchnutím do zdi.

"Přestaň," řekl, stále vzdálený sotva pár centimetrů, "přestaň, přestaň, už s tím přestaň!"

Potter se usmál a otřel si hřbetem ruky krev z pusy. "Proč?" zeptal se. "Taky mě nenávidíš, ne?"

Popadl Severuse za krk a škubl s ním k sobě, dokud se jejich rty nesetkaly.

Bylo to spíš kousnutí než polibek, ale na tom nezáleželo, protože rázem všechno ostatní přestalo existovat a Severus vnímal jen nenasytnou horkost Potterových úst, špičku jazyka, která přejížděla po tom jeho, výraznou pachuť mědi zaplavující mu hrdlo. Najednou existovala jen potřeba vtrhnout do něj jako vlna, jako tsunami: potřeba zmocnit se ho, mít ho, vlastnit ho, utopit se v něm a už nikdy se nevynořit. Uchopil Pottera za vlasy a plenil mu ústa svým jazykem, přitahoval si ho blíž, cítil přes látku jeho tvrdost. Spolkl zasténání, které mohlo být jak Potterovo, tak jeho. Náhle to byl on, kde se sápal po oblečení, ale žádné tu nebylo, oba byli nazí, takže ho Severus uchopil za boky, zvedl ho opřeného o zeď a zabořil se do důvěrně známého nitra v jediném dokonalém, hladkém pohybu, při kterém jako by mu po páteři sjel blesk. Potter se zalapáním po dechu zaklonil hlavu a Severus pozoroval hladkou linii jeho hrdla jako přikovaný, i když se pohyboval v hluboko v něm. Tohle bylo všechno, co si teď přál, rytmus, tlak a tah, ale nestačilo to, protože Potter při každém přírazu zachrčel nenávidím tě, jako mantru, jako tečku. Severus ho šoustal stále tvrději a tvrději, nehty zaryté do měkké kůže Potterových boků, ale navzdory tomu, jak tvrdě ho přitlačoval na svůj penis, neumlčel ho. Sklapni, pomyslel si a zakousl do Potterova krku. Ucítil chuť šlach, svalů, krve, kosti a dřeně...

Potter vzdychl a přitiskl se k němu ještě pevněji. Pak svými prsty jemně přejel po Severusově páteři a rty jako z hedvábí se otřely o boltec Severusova ucha, když zašeptal: "Věřím ti." Severus ho jemně položil na prostěradlo postele, vzepjal se nad ním, a pak padal a padal, jako zcela bezmocný a-

Probudilo ho jeho vlastní sténání; stále ještě se třásl v reakci na orgasmus. Na vteřinu zůstal ležet, chvěl se pod přikrývkou, ale nedostavilo žádné následné uspokojení, jen mu nepopsatelná hrůza sevřela vnitřnosti, zauzlovala je a o úder srdce později ho přinutila se pohnout.

Ulepenou noční košili ze sebe serval cestou do koupelny a zamířil rovnou do sprchy. Ale bez ohledu na to, jak dlouho stál pod proudem vařící vody, jak usilovně se snažil vydrhnout si ten sen z kůže, stejně se nikdy nebude cítit čistý.

* * *

Tohle bylo samozřejmě nepřijatelné. Bylo odporné, že se ho jeho vlastní tělo rozhodlo takto zradit; ani ve spánku se nedočkal klidu. To se nedalo vydržet.

Ale tuto noc se vzbudil příliš pozdě - nebo příliš brzy ráno, podle toho, jak se na to člověk díval - na to, aby mohl podniknout nezbytné kroky, jak tomu zabránil, potřeboval dostatek času. Musel počkat a později tento problém vyřešit jednou pro vždy.

Celý den se mu prsty chvěly nedočkavostí. Byl tak neklidný, že se ve třídě s přípravou na O.V.C.E. obořil na dva zmijozely, ale v době, kdy přestali zmateně mrkat, už se v duchu přehlížením jejich práce nezabýval. Protože to nejhorší ho teprve čekalo: dnešní vyučování zahrnovalo hodinu s pátým ročníkem.

Snažil se, seč mohl, aby se vyhnul pohledu na Pottera. Snažil. Ale oči ho odmítaly poslouchat, sklouzávaly k němu, jako kdyby ho k tomu nutila gravitace, přejížděly po rysech jeho tváře a zkoumaly, o co ostřejšími se staly...

Potter zvedl hlavu a probodl ho pohledem, ale Severus nedokázal přerušit oční kontakt, jen mu ten pohled vrátil. Potter sklopil zrak ke svému lektvaru a Severus pocítil pálení po celém těle.

A to se opakovalo pořád dokola. V jednu chvíli se Potter natáhl, aby si vzal z police za sebou sklenici, a zaklonil při tom hlavu, takže odhalil celé hrdlo. Severus zíral na mléčně bílou kůži, tak dokonale perfektní kopii vize ze svého snu a sevřel se mu žaludek; cítil, jak v něm víří horké jiskry a stékají níž a níž...

Ne. Otočil se na patě a zaryl nehty do dlaní. Tohle nepustí. Tuhle... nemoc, tuhle nákazu nedopustí. V ústech měl kovovou pachuť, jako kdyby je měl stále plná Potterovy krve. Ne, že by se to pochopitelně někdy stalo; byl to sen, jakási horečkou pokroucená noční můra - žádná fantazie. Jeho reakce byla automatická, pouhý záblesk minulosti, ačkoliv bylo zároveň znepokojivé, že se mu ve snech zjevila tak přesná replika Potterova krku, když se přece měla překroutit a zformovat zcela mimo realitu. Neprohlížel si přece toho chlapce předtím, že ne? Ne, ne, rozhodně ho nepozoroval s úmyslem zaznamenat si linie chlapcova těla do mysli, aby se jimi mohl zaobírat později. Nicméně i teď, ačkoliv byl k němu obrácen zády, mohl si ho se zavřenýma očima představit naprosto jasně, příliš jasně, mohl vykreslit tvar jeho úst a-

Nikdy v životě se vyučování takhle nevleklo. Jakmile skončilo, uprchl do své soukromé laboratoře, kde uvařil ten nejsilnější lektvar pro utlumení chtíče, který znal, a nalil si ho do krku ještě tak horký, že si spálil jazyk.

Stejně mu bude bez libida lépe. K čemu, sakra, vlastně někomu jako on bylo?

* * *

Jeho sny o Potterovi pokračovaly. Zdálo se mu o tom, jak se s ním pere a bojuje s ním bez hůlky; zdálo se mu, že ho omylem zabil holýma rukama. Když sáhl pro obraceč času, ten krám nebyl nikde k nalezení.

V některých nocích se mu zdálo, jak vedle sebe leží na posteli, zcela oblečení, a Potter mu polibky zasypává oční víčka, čelo, spánky. Pokaždé, když se zvedl, aby mu tu přízeň oplatil, Potter se rozplynul jako dým.

Bezesný spánek měl na lektvar pro utlumení chtíče škodlivý vliv. Bude to prostě muset vydržet.

* * *

Poznámky překladatelky:

*) Přímá řeč v takto označených odstavcích je doslovnou citací z HP6.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Dějství 5 - obraz 4 Od: maria - 22.05. 2016
dakujem

Re: Dějství 5 - obraz 4 Od: Zuzana - 20.05. 2016
Severusa mi je úprimne ľúto. Také výčitky aké musí mať z tých snov, by som nepriala nikomu, on vzor sebaovládania a deje sa mu niečo také:) Potter si to v Severusovej hlave pozrie? alebo sny sa tam neukladajú? Bola to depkoidná kapitola a do toho mi hrá depkoidná hudba a aj sa cítim tak... asi by som mala už ísť spať... Ďakujem za skvelý preklad.

Re: Dějství 5 - obraz 4 Od: Elza - 16.05. 2016
3/4 kapitoly jsem měla dojem, že nutně míříme ke katastrofě. Ale ten konec... *:D Díky za překlad!

Re: Dějství 5 - obraz 4 Od: zuzule - 16.05. 2016
Zacina toho byt na nej az prilis... Snad ho to uplne nepolozi Dekuju!

Re: Dějství 5 - obraz 4 Od: grepik03 - 15.05. 2016
Jacomo, Calwen, děkuji vám čarodějky za naprosto úžasný překlad další kapitoly ♡ Severusovo utrpení je čim dál větší, úplně se děsím kolik mu toho autorka chce ještě nandat. ...Doufám, že moc ne, protoze Severus se zdá být na hranici a snad nám ho nechce ubytovat u Munga. Budu se těšit na další kapitolu a ještě jednou díky, čte se to vážne parádně ♡

Re: Dějství 5 - obraz 4 Od: Neprihlásený - 15.05. 2016
Skvělá kapitola. Děkuji

Re: Dějství 5 - obraz 4 Od: denice - 14.05. 2016
Jakousi zvláštní náhodou se mi povedlo přežít v bdělém stavu až do půlnoci, takže jsem ještě stihla zhltnout tuto kapitolu, než jsem upadla do bezvědomí. Zvláštní, silná, pochmurná. Už jsem se zmínila, jak moc nemám ráda Brumbála? (To je řečnická otázka.) Chudák Severus, opravdu toho má na bedrech naloženo příliš. "Nešťastnou náhodou spolkl jmelí" - tradičně aspoň jeden záblesk humoru v těch temnotách... pokoušela jsem se představit si tu situaci... Díky.

Re: Dějství 5 - obraz 4 Od: sisi - 14.05. 2016
a la výpisek ze Snapeova deníčku: "leden: umlácen hlavou o kamennou zeď v podzemí únor: uzobán záplavou sov s valentýnkami usmýkán na ledové klouzačce umlácen sněhovými koulemi na hodině péče o kouzelné tvory březen: otráven sněženkami na bylinkářství upadl do transu nad křišťálovou koulí na věštění. Rozbil si jen hlavu překrmen domácími skřítky v kuchyni. Otráven cukrem. duben: utopil se v jezeře. Oliheň je držela pod hladinou. květen utancován vílami na paloučku v zakázaném lese. odfouknut vichřicí na věž kostela v Prasinkách. červen: umrtven prokletým hulákem od mladé Weasleyové. přepaden ve vlaku do Londýna odvlečen k výslechu na mudlovskou stálici poblincie, omylem sedl na elektrofnické křeslo pod proudem." Já se totiž hrozně bavím Severusovými zápisky. Moc se u toho nasměju, i když vím, že jde o vážné věci, vztahy, kouzla, politiku a jiné, ale nemohu si pomoci. A opravdu moc děkuji. Jacomo, jsi skvělá, odvedla jsi velkou práci s překladem a je to poznat. Doufám, že Tě to také víc baví, než že je to povinnost dokončit překlad vždy do soboty, abychom to mohli zhltnout, přečíst a má nejoblíbenější část četby - pochválit. Daří se Ti to moc a moc dobře. Dík.

Re: Dějství 5 - obraz 4 Od: JSark - 14.05. 2016
Fu, je v tom pekne zamotaný. No som zvedavá, ako to vyrieši. Dumby ako obvykle situáciu len zhoršuje, aj keď možno nevedomky. Ale kto vie, že? :) Ďakujem za preklad, je výborný.

Re: Dějství 5 - obraz 4 Od: Gift - 14.05. 2016
Achjo, Severusi. Ted na tebe neutoci nejen tvuj vlastni mozek, ale jeste i hormony. Vzdy si jen rikam- co na chudaka prijde priste. Tato kapitola se urcite neprekladala jednoduse. Moc za ni diky!

Re: Dějství 5 - obraz 4 Od: kakostka - 14.05. 2016
Ty jo, teď už to je vážně drsný a schizoidní a trochu se mi míchá děj. Měla jsem dojem, že jedním z důvodů skoku z věže byla Dolores a ona tam je pořád a nebo jsme stále ve stejném ročníku a od skoku jen přibyl děj? Tak jako tak, na Severusovi se to dost podepisuje. A odolnost vůči Imperiu je vyřešena tak, že Harry je propojen se Severusovou nitrobranou, takže ho Severus stále jistí? A aby to nezjistil, vyndavá si vzpomínky, tudíž je ze Snapa cynický prevít a Harry nechápe, co se děje a Severusovi je pak ještě hůř, je to tak? Mno, díky za překlad, obdivuju jak skvěle to je přeložené a hlavně za energii, kterou tomu dáváte.

Re: Dějství 5 - obraz 4 Od: prodavacka - 14.05. 2016
Ahoj Jakomo, Je docela zvláštní číst tuto povídku. Ale čete se dobře a vždycky netrpělivě čekám na další kapitolu. Zdraví a děkuje Prodavacka

Prehľad článkov k tejto téme:

starcrossedgirl: ( Jacomo )10.09. 2016PDF verze
starcrossedgirl: ( Jacomo )30.07. 2016Coda
starcrossedgirl: ( Jacomo )23.07. 2016Dějství 7 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )18.06. 2016Dějství 7 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )11.06. 2016Dějství 7 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )04.06. 2016Dějství 6 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )28.05. 2016Dějství 6 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )21.05. 2016Dějství 5 - obraz 5
starcrossedgirl: ( Jacomo )14.05. 2016Dějství 5 - obraz 4
starcrossedgirl: ( Jacomo )07.05. 2016Dějství 5 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )30.04. 2016Dějství 5 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )23.04. 2016Dějství 5 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )16.04. 2016Dějství 4 - obraz 4
starcrossedgirl: ( Jacomo )09.04. 2016Dějství 4 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )02.04. 2016Dějství 4 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )12.03. 2016Dějství 4 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )05.03. 2016Dějství 3 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )27.02. 2016Dějství 3 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )20.02. 2016Dějství 3 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )13.02. 2016Dějství 2 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )06.02. 2016Dějství 2 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )30.01. 2016Dějství 2 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )23.01. 2016Dějství 1 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )16.01. 2016Dějství 1 - obraz 1
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )10.01. 2016The Boy Who Died a Lot - úvod