Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Chlapec, který mockrát zemřel

Dějství 5 - obraz 1

Chlapec, který mockrát zemřel
Vložené: Jacomo - 23.04. 2016 Téma: Chlapec, který mockrát zemřel
Jacomo nám napísal:

Chlapec, který mockrát zemřel

Autor: starcrossedgirl

Z anglického originálu The Boy Who Died a Lot

přeložila Jacomo s laskavou a obětavou pomocí Calwen

Banner: arabeska

Ilustrace: acid3

Věnováno Patoložce za to, že pro nás tento příběh objevila

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Tentokrát vás čeká extra dlouhá kapitola. A s obrázkem. Asi jste byli móc hodní. Nebo to nešlo jinak rozdělit ;-)


Dějství 5 – obraz 1


Ano, můj pane. Jistěže ne, můj pane. Jsem jen váš, pane.

Léto proletělo na vlně veder, která Severuse nedokázala zahřát. Dny byly příliš krátké a noci nekonečné. Klaněl se a klečel; pil s Malfoyovými skřítčí víno. Lichotil a lhal; četl mezi řádky a později všechno hlásil.

Našla se i trocha radosti: v temném, zatuchlém domě, který páchl vzpomínkami na Reguluse, popichoval Blacka ohledně jeho nucené nečinnosti a naprosté a úplné zbytečnosti a díky tomu se cítil o něco lépe.

Občas přemýšlel o Potterovi odstrčeném naprosto stejným způsobem na předměstí v Surrey, ale nedokázal sesbírat stejné množstvím nadšení. Vzpomínal na Potterovu tvář při závěrečné hostině a myslel na to, jak byla tato jeho strohost nová, na to, jak se asi cítí, uvězněný bez informací, bez jediného slova.

Black si to nepochybně zasloužil. Potter... Potter...

Tím si nebyl tak jistý.

Ale Brumbál měl svoje důvody. Brumbál měl vždycky, vždycky nějaké důvody. No, a pokud šlo o samotného Severuse...

Zasloužil si všechno a nic. (Být využívaný i být užitečný.)

Jen nedokázal říct v jakém pořadí.

A léto pádilo jak splašené.

* * *

Potter nebyl mrtvý. Zůstala z něj jen ulita, prázdná skořápka. Bez ducha.

"Nebojoval?" zeptal se Severus a cítil, jak se cosi v jeho nitru zachvělo.

"Bojoval," řekl Brumbál. "Arabela referovala, že viděla Patrona. Ale objevilo se jich tam příliš moc."

"Byly jich tam stovky, když Black- na konci jeho třetího ročníku."

"Ano," kývl Brumbál. Znělo to utrápeně. Srovnal štos papírů na stole a povzdechl si. "Vypadá to, že budu muset-"

"Zvládnu to," řekl Severus. "Už to není problém."

"Opravdu?"

Severus na něj jen mlčky hleděl.

"Nikdy mě nepřestanete udivovat," poznamenal Brumbál a rty mu zvlnil úsměv. "Tak dobře. Ať vás nikdo nevidí."

Severus kývl a vstal.

"Severusi," dohonil ho Brumbálův hlas, když už byl u dveří. "Jste si... naprosto jistý, že ten úkol zvládnete?"

Severus se otočil: "Proč bych neměl?"

Teď už se Brumbál neusmíval. "Právě jste přešel minimálně tři otevřené přihrávky na sarkastické poznámky," řekl. "Jak to ostatně činíte celé léto."

"Zamyslím se nad tím," odvětil Severus a vyšel ze dveří.

* * *

Brumbálovy postřehy se jako vždycky ukázaly pravdivé: Severus téměř selhal. Stál skrytý v křoví a pod maskovacím kouzlem, připravený vystartovat, a se zvednutou hůlkou sledoval jejich střemhlavý vpád do Kvikálkova. Okolní teplota poklesla.

Vzpomněl si na Lily, která ho pod jasnou letní oblohou objala, ale bez ohledu na to, jak moc se snažil, zvláštní prázdnota zůstala. Jeho Patron se rozprskl do nejasných bílých chomáčů a první dva mozkomorové kolem něj prošli bez problémů.

Ve vzduchu visel těžký pach uhelného dehtu. Myslel na Potterovu tvář při závěrečné hostině, ale ne, ne, tohle nebylo k ničemu...

Vzpomínal, zoufale pátral po čemkoliv, až se mu hlavou mihla Potterova tvář ze závěrečné hostiny před třemi lety: mladší a ještě nevinná, plná tak otevřené, čisté radosti–

Laň vystřelila z jeho hůlky jako blesk a rozehnala zbytek mozkomorů do všech stran. Severus jako šílený už už startoval do průchodu, ale pak couvl a nejistě přešlapoval na místě. Naštěstí se ti dva, kteří mu unikli, po delší době objevili stíhaní zářivým bílým jelenem.

Zahlédl chlapce jen letmo, když ho paní Figgová prováděla kolem něj. Jen letmo, ale stačilo to, aby viděl, že i když Potter vytáhl do výšky, nepřibral k tomu odpovídající váhu, a že na někoho, kdo má za sebou několik bezproblémových týdnů, vypadal vyčerpaně a přetaženě.

Severus zůstal ve stínu na stráži a myslel na to, že tehdy z Potterova triumfu v prvním ročníku nebyl ani zdaleka nadšený a šťastný.

Legrační, jak některé vzpomínky změní barvu a jakou mohou získat příchuť, když uplyne víc času.

* * *

Možná by to bylo legrační, kdyby to nebylo tak hluboce znepokojivé. Postaven před volbu, zda přemýšlet o své nově objevené touze vidět Pottera šťastného, nebo předstírat, že se nic takového neděje, se Severus rozhodl tomu prvnímu vyhýbat jako moru. I poté, co byl Potter přesunut do čísla dvanáct, se tam každou chvíli stavoval, ale vždy co nejrychleji zase zmizel, aby zabránil tomu, že se jejich cesty zkříží. Aby zajistil, že toho kluka nezahlédne ani letmo.

Jeho strategie by fungovala, kdyby nebylo Potterova katastrofálního střetu s prokletým pohárem během kratičkého momentu při úklidu salonu. Načasování a umístění bylo naprosto otřesné. Severus dorazil večer předtím, ale Black se rozhodl poflakovat po pokoji jako smrad, popíjet a trucovat až do rozednění, kdy pohyb zbytku obyvatel domu donutil Severuse schovat se do spíže.

Ne poprvé si přál, aby si býval ponechal Potterův plášť, když mu prvně padl do rukou.

Nakonec to vyřešil mimořádně hladce – strčil hlavu do dveří právě včas, aby stihl seslat neverbální kouzlo Potterovi přes rameno. Pohár se roztříštil na milion střepů a Potter zamrkal leknutím. Pak se vydal pro smeták a lopatku. Severus si povzdechl, sklonil hůlku, a ačkoliv věděl, že by měl hned odejít, jeho oči se přilepily na chlapce jako moucha na mucholapku.

V příštím okamžiku ho nějaká ruka popadla za rameno, odtáhla ho od dveří a mrštila s ním proti zdi na chodbě.

"Co si sakra myslíš, že děláš?"

Severus schoval hůlku do kapsy. "To není tvoje starost, Blacku," řekl a setřásl mužovu ruku z ramene.

Blackovy oči se zúžily do malých štěrbin. "Pokud špehuješ mého kmotřence, můžeš se vsadit, že to moje starost je," zasyčel tlumeně. "Proč jsi ještě tady? Přísahal bych, že jsem tě právě viděl odcházet."

Což byla pravda – setkání Řádu bylo naplánováno hned na ráno, aby se ho mohl zúčastnit i Lupin. "Zjistil jsem, že jsem něco důležitého zapomněl."

"Ano?" hlesl Black. "Prošvihl si snad šanci pošilhávat po patnáctiletém klukovi?"

Severus si nemohl pomoct. Jakkoliv absurdní to byla narážka, Black prostě vypadal dokonale vztekle. Severus s ležérním založením rukou na hrudi zkroutil rty do pomalého, promyšleného úsměvu.

Reakce byla okamžitá. Black zaťal pěsti a začal se třást; žíla na jeho spánku ostře tepala. "Varuju tě, Snape," spustil. "Slyšel jsem všechno o tom, jak jsi s ním zacházel, ale nehodlám dopustit, abys v tom pokračoval."

"Tak ty nehodláš?" řekl Severus, který si to náramně užíval.

"Ne. Přísahám, že jestli na toho kluka byť jen položíš svůj slizký prst-"

"S tvými skvostnými hrozbičkami je jeden menší problém," přerušil ho Severus lehkým tónem. "Víš, zřejmě jsi zapomněl, že Potter a já budeme – už velice brzy – v Bradavicích, zatímco ty zůstaneš tady, uvázaný na řetězu. Takže mi udělej laskavost, Blacku - neštěkej, když víš, že nemůžeš kousnout. Vrať se do svého košíku a lízej si koule." Poplácal Blacka po hlavě a začal se od něj vzdalovat. "Tak, to je hodný chlapeček."

A vyletěl z domu dřív, než Blackovi rupnou nervy a vyloupne mu oči.

* * *

Pro jednou se Severus na začátek školního roku a vyučování těšil, protože mu vyplnilo dny. Dokonce i Pán zla musel uznat, že učitel, který by vynechal příliš mnoho hodin, by mohl vyvolat nevhodné podezření.

Obvykle studentům nezadával uklidňující doušek hned na začátku roku, ale temné stíny nacházející se pod Potterovýma očima i během zahajovací hostiny jako by ho k tomu nutily, ačkoliv to působilo směšně. Sice šlo o totální ránu naslepo, která mohla zrovna tak mířit třeba na měsíc, ale pokud tu byla byť jen mizivá šance, že Grangerová, snad, zvládne pochopit jeho prospěšnost...

Patetické. Co se to s ním teď do prdele stalo?

Nedokázal shromáždit dostatečnou úroveň nenávisti, když se do třídy vkradl Potter, ale vědom si Dracových bdělých očí ho bez ohledu na to popíchl a odmítl se kvůli tomu cítit provinile. Kromě toho to byla dobrá šance posoudit chlapcův skutečný stav. Počáteční Potterovo zamračení ho povzbudilo, ale když později poukázal na jeho nedostatky v přípravě lektvarů, Potter se nezatvářil rozzlobeně, ale sklíčeně, a odpovídal tichými, tlumenými slabikami, aniž by zvedl hlavu. A to bylo...

To mu bylo tak nepodobné, že to Severus shledal mimořádně znepokojivým.

Ale co by měl s tou informací propánakrále dělat, to netušil. Stěží mohl pozvat Pottera do svého kabinetu na srdečný rozhovor; už jen ten nápad byl k smíchu. Vlastně by ho to vůbec nemělo zajímat.

Co se to s ním do prdele stalo?

* * *

„... promiňte, prosím," řekl Brumbál. "Netěším mě, že vás musím opustit po té, co jsem byl poslem tak hrozné zprávy, ale obávám se, že už nemohu nechat ministerské úředníky déle čekat. Profesorka Umbridgeová jim dělá společnost v mé kanceláři, ale oni pochopitelně touží co nejrychleji tuto věc probrat."

Poté, co se za ním zavřely dveře, bylo dlouhou dobu ticho ve sborovně tak husté, že by se dalo krájet.

Pak Kratiknot velmi tiše pronesl: "Nemůžu tomu uvěřit."

"Byl..." začala Charity Burbageová, "připadal někomu z vás v depresi?"

Pomona Prýtová zavrtěla hlavou, vytáhla kapesník a začala do něj tiše vzlykat.

"Vynechal famfrpálové zkoušky," řekla Hoochová, "ale to bylo kvůli tomu, že měl trest s Umbridgeovou. Mám silným dojem, že se chtěl účastnit."

"Vypadal... velice rozzlobený," přidala se Minerva, bílá jako duch. "Ale myslela jsem si, že se to dalo očekávat, vzhledem k okolnostem. Nikdy by mě nenapadlo, že půjde a..."

Odmlčela se.

"Nemohla jste to vědět," namítla Sinistrová. "Nikdo z nás nemohl."

"Co nechápu," ozvala se Hoochová, "proč nepřišel za někým z nás, pokud se cítil tak špatně. Přece jsme dali jasně najevo, že kdykoliv se nějaký student ocitne v nouzi, jsme po ruce."

Místností prolétl tichý souhlasný šepot.

"Všichni jste blbci!" vybuchl Severus. "Všichni do jednoho!"

Jeho kolegové se k němu otočili. Kromě Prýtové, která se rozvzlykala ještě víc. Kratiknot se přesunul k ní, začal ji hladit po ruce a ohradil se: "Tedy, Severusi-"

Ale Severus ho nenechal domluvit. "Samozřejmě, že byl Potter v depresi," zavrčel. "Měl to na čele namalované rudou barvou! Když necháme na moment stranou zjevné příčiny, je to po tom všem, čím v předchozích letech prošel, opravdu tak překvapivé? Bojoval s Pánem zla ne jednou, ale třikrát, v mnoha různých podobách, nemluvě o baziliškovi; čelil zrádci, který způsobil smrt jeho rodičů, a sledoval jeho útěk; viděl své kamarády zkamenět a být posednuti, no a nezapomeňme na takovou maličkost, jako že byl napaden mozkomory, ano? A navzdory tomu jste se k němu chovali, jako by byl schopen chodit po vodě, takže se pochopitelně nehrnul žádat někoho o pomoc, sakra!"

Nastalo absolutní ticho. Pak příkře promluvila Hoochová: "Jestli jste měl po celou dobu opravdu tak dokonalý přehled o stavu chlapcovy mysli, tak jste to tedy vy, kdo naprosto selhal v roli prostředníka, který mu měl zabránit vrhnout se dolů z astronomické věže?"

Severus se zapotácel, jako kdyby dostal ránu. Na krátký okamžik jí chtěl vyškrábat oči, ale ne, ne, bylo to fér. Bylo to jen fér.

"No tak, Rolando," pronesla Minerva roztřeseně, "vážně si nemyslím, že se tu bude určovat viník – Severusi, prosím," položila mu ruku na rameno, "posaďte se, ano? Vypadáte velmi rozrušeně."

"Nejsem," ohradil se Severus, "rozrušený!"

"Jistěže jste," řekla Minerva. Přejela mu rukou po tváři, ústa zkroucená do podivné linky, a z očí jí vyhrkly slzy. "Nikdy, ani za milion let, by se mi nesnilo, že byste se mohl opravdu o někoho starat-"

"Ne," zavrčel Severus a odstrčil ji, "nestarám se o Pottera! A nejsem-" po místnosti se rozlehly jeho kroky, "rozrušený, sakra!"

Načež za sebou zabouchl dveře.

Byl rozrušený. Byl pořádně rozrušený. Byl tak moc rozrušený, že naprosto nebyl schopen plánovat. Místo toho zapadl do prvního úkrytu, o který zavadil, a bez přemýšlení otočil obracečem času.

Nastala noc.

Tvoje chyba, tvoje chyba, tvoje chyba, vyťukávala ozvěna jeho kroků celou cestu po schodech nahoru. Ano, Hoochová to vystihla přesně; byl ten nejhorší druh člověka, ten nejkrutější; nic než zvěrstvo, nic než ohavnost.

Když došel na vršek, Potter už stál na parapetu. Severus strnul na místě. Jeho boty, nebo možná on sám, něco muselo vydat nějaký zvuk, protože Potter se pootočil. Zůstali civět jeden na druhého.

"U všech svatých," zachraptěl Severus, "nedělejte to!"

Potterovými rysy na okamžik problesklo překvapení, ale ve zlomku vteřiny zase zmizelo a Potter se zasmál, drsným smíchem, který zcela postrádal humor. "Jako kdyby vy jste se staral," řekl. "Zrovna vy. Budete nadšený, že se mě konečně zbavíte."

"Ujišťuji vás, Pottere," pronesl Severus a několika opatrnými kroky popošel blíž, "že vaše smrt je to poslední, po čem toužím."

"Ale, vážně?" odfrkl si Potter. "To jsem si fakt nevšiml. Co jste to tuhle říkal ve třídě? ´Ten šťastný okamžik loučení´1) - no, naštěstí nebudete muset čekat až do příštího roku - Ne! Neopovažujte se chodit blíž! Přísahám, že to udělám. Skočím."

Severus, který se po malých kouscích stále přibližoval, znovu ztuhl. Zoufale se v duchu probíral seznamem všech možných kouzel, která by přesunula Pottera k němu na pevnou zem, ale ne, bylo to příliš, příliš riskantní. Existovaly četné zprávy o podobných situacích, o spontánních výbuších magie, které tyto pokusy o záchranu překazily, pokud byl záměr dostatečně silný. A vzhledem k tomu, že Potterova magie dovolila, aby se při plném vědomí vrhl k zemi, o síle jeho záměru nebylo pochyb.

Místo toho zvedl ruce před sebe jakoby v gestu prosby. "Dobře, dobře," řekl. "Nehýbu se, vidíte? Zůstanu na místě a můžeme si jen... trochu popovídat."

"Popovídat," zopakoval Potter a znovu se zasmál. "Jasně. Hezký večer, že?"

Severus se zhluboka nadechl. "Nic," začal, "žádný problém není tak zlý, aby se nedal vyřešit."

"Jděte do prdele."

Tak jinak. "Ať právě teď cítíte cokoliv, nejste v tom sám. Chápu-"

"Vy nic nechápete! Nevíte, jaké to je být na mém místě! Nikdo to nechápe, a jak by taky mohl, když nemá tohle," ukázal si na čelo a Severus se na jeden zoufalý úder srdce vylekal, že by ho ten pohyb mohl vyvést z rovnováhy, "aby mu to ničilo život! Vy si myslíte, že zbožňuju být slavný, tak si to sakra zkuste být na mém místě!"

"A vy si myslíte," rozohnil se Severus víc, než měl v úmyslu, "že není možné, abych pochopil, v čem žijete, když já jsem na tom stejně? Mám pro vás novinku, Pottere: nejste jediný, kdo někdy trpěl. Myslíte si, že to nechápu, ale kde že to právě teď stojíte? Věřte mi, už jsem tam taky stál. Cítíte prázdnotu a chlad, celou tu dobu. Říkáte si, že budete šťastný, jen dokud něco uděláte, ale víte, že je to lež: ve skutečnosti už nedokážete cítit ani smutek. Nemůžete brečet, snad jedině v noci, když se vám znovu a znovu vrací ten samý sen a vy se probouzíte zalitý potem. Celou dobu cítíte vztek, vyjma těch několika okamžiků, kdy byste měl, a pak se o to prostě nedokážete zajímat. Věřte mi, Pottere: já to znám."

Potěšitelné bylo, že Potter se zatvářil poněkud zaraženě, dost na to, aby se Severus zvládl přikrást ještě o kousek blíž. Bohužel krátce poté se kouzlo vpletené do jeho slov roztříštilo.

"A vy se mi chystáte říct, že se to zlepší, jo?" odsekl Potter.

Severusova ústa se zkroutila. "Je to-"

"Myslíte si, že jsem tak pitomý? Do prdele, tak se na sebe podívejte. Sakra, za čtyři roky jsem vás ani jednou neslyšel se zasmát. Ach, jistě, viděl jsem váš úsměv, ale upřímně řečeno, nechystám se skončit tak, že se budu moct radovat jen na úkor druhých – díky, ale tohle já nechci. To mnohem radši umřu."

Dobře. Tohle... se asi dalo předvídat.

"Ale vy nejste já," namítl Severus. "Za prvé máte přátele. Myslete na ně chvilku – co Weasley a Grangerová–"

"Nebude jim to vadit."

"Mluvíme tu o stejných osobách?" zeptal se Severus ostře. "Weasley a Grangerová, kteří po čtyři roky společně upalují na ošetřovnu v momentě, kdy si odřete palec? Ti dva, kteří slepě skočí do absurdního a smrtelného nebezpečí prostě proto, že se do něj řítíte vy? Opakovaně? Můžu vás ujistit, pane Pottere, že by jim to vadilo. Skočíte z téhle věže a budou zničení. Nikdy na to nezapomenou. Nikdy."

Několik dlouhých, vlekoucích se minut to vypadalo, že Potter váhá. Oči mu těkaly od Severuse k pevné zemi, na které stál, poté zpět do prostoru a zase zpátky k Severusovi.

"Já vím, o co se snažíte," vykřikl, "a nebude to fungovat. Nemůžete ve mně vzbudit pocit viny. Sakra, zase jste se pohnul! Znovu!"

Severus se pokusil zatvářit provinile, ale pramálo záleželo na tom, že se mu to nedařilo, protože Potter se s posledním zamračeným pohledem otočil a hleděl do noci. Zvedl jednu nohu, ale jen mírně.

Severus jen zoufale přihlížel. Pravda, dostal se mnohem blíž – stál teď přímo u parapetu, ale stále ještě trochu stranou. Asi by mohl skočit, ale připadalo mu to příliš riskantní–

Udělal jedinou věc, kterou mohl. Vylezl nahoru na římsu vedle Pottera.

Astronomicka vezPotter propadl panice. "Co – co to do prdele děláte?

"Není to zřejmé?" napřímil se Severus. "Když jste se tak upnul na skákání, je jen jedno řešení: budu muset skočit s vámi."

"Vy – vy jste se zbláznil!

"Říká pitomec, který sem vylezl jako první," odpověděl Severus. Zadíval se na pozemky zalité měsíčním světlem s temnými stíny nedalekého Zapovězeného lesa. Noční vzduch byl svěží a profukoval mu hábit; kdyby nebyl tak vyděšený, možná by mu ten zážitek připadal vzrušující.

Při balancování na hraně se člověk vždycky cítí živější.

Pohlédl dolů na ztemnělé nádvoří.

"Je to dlouhá cesta dolů," poznamenal. "Nejméně pět, možná sedm vteřin, než narazíte na zem. Už jste někdy spadl z koštěte, že ano, pane Pottere? Když padáte, může vám sedm vteřin připadat jako celý život."

Nádech. "Já se nebojím," hlesl Potter.

Samozřejmě, že ne. "Myslíte, že přijde teplo," řekl, "až tam budete. Myslíte, že přijde tma. Ticho. Pravdou ale je, že nevíte, jaké to bude. Nikdo z nás to neví."

Ohlédl se, právě když Potterovo obočí vystřelilo vzhůru. "Vy na mě zkoušíte náboženský kecy? Vážně?"

Severus se zasmál: "To těžko. Já nevěřím v... nic."

Potter na něj zůstal civět. V té temnotě byly jeho oči vybledlé, víc šedé než zelené.

"Pottere," řekl Severus, "opravdu chcete umřít? Nebo jen chcete zastavit... tu bolest?"

A právě tehdy se výraz chlapcova obličeje začal hroutit.

Severus k němu natáhl ruku a soustředil se na to, aby se krucinál nezakymácel. "Pojďte se mnou dolů," řekl. "Prosím."

Potterovy prsty byly vlhké potem a studené jako led. Severus je chytil tak, jako v životě ještě nikdy nic nechytil, a pomalu, opatrně, slezl z římsy dolů. V momentě, kdy jeho noha ucítila pevnou zem, stáhl Pottera prudce k sobě. Oba se svalili na zem zamotaní do hábitů.

A tak se Severus, roztřesený, ale v bezpečí, ocitl s náručí plnou vzlykajícího nebelvíra. Jako kdyby ten pád otřásl všemi už tak poničenými zdmi, které měl Potter kolem sebe vybudované, aby ho udržovaly v klidu, a rozdrtil je na prach. Chlapec zabořil obličej do Severusova hábitu a otevřel stavidla pláči. Celé jeho tělo se roztřáslo silnými, trýznivými vzlyky.

Severus zvedl tu ruku, o kterou se neopíral, ale zarazil se uprostřed pohybu několik centimetrů nad Potterovými zády. Byl by dotek přijatý, nebo by šlo o nevítané vniknutí do soukromí? Co by měl asi tak říct, pokud se tedy vůbec předpokládá, že něco řekne? Sakrafix, existoval vůbec na tohle nějaký vhodný návod? Zřejmě byl celkem schopný umluvit člověka, aby slezl z římsy, ale tohle bylo něco zcela jiného. Severus lidi neutěšoval. Nikdy to nedělal; ve skutečnosti se tomu snažil vyhýbat jak čert kříži. V jeho kabinetu vytryskly slzy jen velmi málo zmijozelům a při té vzácné příležitosti, kdy k tomu došlo, prostě předstíral, že si ničeho nevšiml. A naprosto, absolutně nikdy je... neobjímal.

Jedinou osobou, kterou kdy držel v náručí, když plakala, byla jeho matka, a ani tu nevěděl jak utěšit.

Ale když Potter nejevil žádnou známku toho, že by měl brzy přestat, začalo být jasné, že situace volá po nějaké akci. S rukou tuhou jako prkno několikrát opatrně pohladil chlapcova záda.

"No, no," řekl.

Potterův další vzlyk se proměnil do přidušeného uchechtnutí. A pak do dalšího. "Bože, tohle vám fakt nejde, Snape," zamumlal.

Severus se napjal, a pak se záměrně donutil ke klidu. "Nikdy jsem netvrdil, že ze mě bude další matka Tereza."

Možná by bylo dobré nechat ruku na chlapcových zádech. Nezdálo se, že by to natropilo moc škody.

"Pardon," zamumlal Potter do hábitu. "Nechtěl jsem – to je tak setsakra divné, když vy -" Popotáhl. "Myslel jsem, že jsem pro vás jen mrňavá celebrita2) a tak."

"Už nejste mrňavý," namítl Severus bez přemýšlení. "Minimálně jde o standardní kotlíkovou velikost."

Potter se znovu přidušeně zasmál, ale okamžitě přešel do nového pláče. Naštěstí netrval druhý záchvat tak dlouho jako ten první, ačkoliv Severusovi stále připadalo, že než se prudké křeče, které mu roztřásly ruku, zklidnily a přešly jen do trhaného dýchání, uplynuly celé věky.

"Pardon, " zamumlal Potter, vymanil se ze Severusovy náruče a odsunul se stranou. Stále ještě byli oba na zemi, ale už se nedotýkali. "Posmrkal jsem vám celý hábit."

Severus zamrkal. Zvláštní, že si toho vůbec nevšiml.

Potter znovu popotáhl. "Tak jo," řekl s očima zabodnutýma do země, "dejte se do toho. Určitě se nemůžete dočkat."

"Prosím?"

"Pusťte se do mě. Omlaťte mi to o hlavu. Řekněte mi, jaký jsem ve skutečnosti sebestředný, bezduchý slaboch."

Severus se na něj díval, na jeho shrbená ramena, na poraženost vyzařující z každého kousku jeho těla, a nedokázal v sobě vykřesat sebemenší jiskřičku hněvu.

"To by byl – vzhledem k okolnostem – poněkud nemilosrdný tah, nemyslíte?" řekl.

Potter zvedl zrak a zůstal na něj civět vyplašenýma očima. "Dobře," hlesl nakonec, "tak jo, jednoznačně sním. Tohle všechno je nějaký druh hrozné noční můry." Zabořil tvář do dlaní a promnul si oči. "Probuď se," zamumlal. "No tak, probuď se, probuď se, probuď -"

"Přestaňte," přerušil ho Severus. "Ujišťuji vás, Pottere, že je to rozhodně realita."

Potter se stejně sesypal. Svěsil ruce a znovu pohledem hypnotizoval podlahu, jako kdyby to byla ta nejvíce fascinující věc na světě. "Předpokládám, že bychom asi nemohli předstírat, že se nic z toho nestalo," poznamenal velice slabým hláskem.

Severus si nikdy nic tak horoucně nepřál. "Rozhodně ne," řekl a nechal do svého hlasu prosáknout trochu obvyklého ocelového tónu. "Ještě jsem s vámi ani zdaleka neskončil."

Potterovi poklesla ramena a Severus se v duchu jadrně proklel, že líp nevážil slova. Zároveň uvažoval nad tím, co se to s ním do prdele teď děje. Na vypořádání s takovouhle záležitostí nebyl dostatečně připravený, určitě tu musí být někdo lepší–

Postavil se. "Vztyk."

Potter po něm střelil pohledem, ale nepohnul se. "Kam – kam mě odvedete?"

"Řekl bych, že za ředitelkou koleje. Bude-"

"Panebože, ne. Ne, ne, prosím, ne. Nemůžu jí to říct, nemůžu..."

Vypadalo to, že se v chlapci mísil strach se studem. Severus si ten obraz užíval mnohem méně, než by kdy předvídal.

Zaváhal, uvnitř podivně rozpolcený.

"Nemůžu to nikomu říct," hlesl Potter. "Prosím, prosím, ne."

"Nejsem si jistý, že si uvědomujete vážnost situace," namítl Severus. "Pokusil jste se vzít si život. Minimálně ředitel..."

Když Potter zabořil obličej mezi kolena, odmlčel se. "Brumbál ne," pronesl tak, jako kdyby mu samo to jméno působilo bolest. "Pověděl by to Siriusovi, a já bych pak... panebože, to bych nesnesl. Umřel bych."

Severus vzdychl. "Nehledě na krásnou ironii tohoto prohlášení – ale ne, Pottere. Já ne- nebrečte."

"J´nebrečím," bránil se Potter.

Do prdele, Severus byl tou poslední osobou, která by se tímhle měla zaobírat.

Měl by chlapce strčit Minervě a skončit s tím. Měl by si přestat hrát na něco, co není, a přesto, přesto... sakra, tohle byla především jeho chyba. Neměl by být tedy tím, kdo ji napraví? Tam, kde dřív zela mezi ním a Potterem propast, nemohl zřejmě nyní najít potřebnou vzdálenost. Mohl by skutečně zůstat klidný, kdyby tuto delikátní záležitost svěřil Minervě nebo tomu zatracenému Albusu Brumbálovi?

Proč se ocitl mezi deštěm a okapem? Sakrapráce, už by v tom měl umět líp chodit.

"Tak dobře," vyštěkl. "Když slíbím, že z toho ostatní vynecháme, obávám se, Pottere, že bohužel uvíznete se mnou. Půjdete a povíte mi o všem, co k tomuto debaklu vedlo. Budete poslouchat, co vám musím k tomu říct. Pokud se během tohoto procesu pokusíte o nějakou levotu, poznám to a bude po dohodě. Je to jasné?"

Když Potter kývl, Severus už nechtěl čekat, až vstane z vlastní vůle, pročež ho popadl za ruku a postavil ho na nohy. Pak ho odtáhl ke schodům a zastavil se jenom kvůli tomu, aby sebrali ze země Potterův plášť. Nemělo smysl plýtvat prostředky.

Naštěstí věděl, že Snape právě teď spí ve svých komnatách, čili není na hlídce. Díkybohu za malá milosrdenství.

* * *


Poznámky překladatelky:

1) Odkaz na Snapeův výrok z HP5, kap.12 v překladu pana Medka.

2) V originále je použit výraz „pint-sized celebrity", který pan Medek přeložil jako „pidihvězdička". S tím se ale nedalo v tomto textu dál pracovat, takže jsme ho s Calwen přehlasovaly :-D

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: Kejt - 05.12. 2016
Tohle je užasná povídka :) Psala bych koment ke každé kapitole, ale z mobilu to nejde dvakrát dobře :) Tak se musím vyjádřit teď. Je to neskutečné nemusím povídky které jsou psané z pohledu někoho jiného než Harryho ale tady je to tak dobré navíc Severuse taky zbožnuji že mi to vůbec nepřekáží naopak je to krásně jiné a zároveň plné zvratu a zajímavých skutečností :) Neskutečně mě to baví a i když jsem byla ze začátku trochu skeptická teď nelituji že jsem se do ní pustila :D

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: Vai - 11.09. 2016
Tato kapitola, zatím byla nejlepší, jak vlezl za ním :D a poslední věta mne dorazila ...Severus Snape: Naštěstí věděl, že Snape právě teď spí ve svých komnatách, čili není na hlídce. Díkybohu za malá milosrdenství.... rovnou mohl v 1.osobě říct, ještě, že nejsu na hlídce a spím :D

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: zuzule - 04.05. 2016
Tak tahle kapitola se moc povedla Severus to dobre zvladl Dekuju!

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: Raa - 28.04. 2016
Moc se těším na další kapitolu.

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: Zuzana - 26.04. 2016
Snape ktorý spí asi o tom incidente netuší, či? V každom prípade to bola krásna kapitola. Ďakujem za preklad.

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: Iveta - 26.04. 2016
Chudak Severus, takove vykony po nem chtit :-D Ale docela to zvladnul :-)

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: sisi - 25.04. 2016
Nádherné, moc děkuji, ouplně ujíždím na "standartní kotlíkové velikosti" a chci v něm mít ten nejoučinnější lektvar na mozkomoří horečku. Moc děkuji za překlad, i za obrázek. Zvláštní je, že měsíc svítí za zády obou dvou, ale obličeje mají ozářené. Opravdu zvláštní. Opravdu pěkné.

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: Lupina - 25.04. 2016
Krása, starostlivý Severus, kterého se Harryho smrt "nedotkla", a pak scéna na věži. Ať hledám, jak hledám, tohle nepůjde zvrátit, že jo? Budou si to pamatovat oba? Protože tohle je krok kupředu! Úplně famózní překlad. Díky, čarodějky :-)

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: Neprihlásený - 23.04. 2016
Skvělá kapitola. Děkuji

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: kattyV - 23.04. 2016
Vážně silná kapitola. Působivá, s jemnými střípky humoru. Kromě jiného jsem vděčná za Minervu. Přemýšlím, zda si někde uvnitř nezachovává vzpomínku na starostlivého Severuse.

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: luisakralickova - 23.04. 2016
Že by trocha optimismu? Jacomo díky za krásný dílek a těším se na pokračování.

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: Elza - 23.04. 2016
Tak nám to temní a temní... jako celý kánon. *:-( Což je vlastně notně ironické, když uvážíme, že se jedná o sérii nešťastných úmrtí, která dosud vyvolávala úsměv na tváři.

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: JSark - 23.04. 2016
Nechápem, prečo si Severus myslí, že na to nie je vhodná osoba. Práve naopak, veď zažíva niečo podobné - vyvolený / špión sú si podobní v tlaku, ktorý na nich narastá. Ďakujem, štandardná kotlíková veľkosť pobavila. A potom ešte Black na reťazi, nikdy som ho nemala príliš rada, takže mu to bez problémov doprajem. :D

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: Gift - 23.04. 2016
Wow, tohle byla zatim nejsilnejsi kapitola. A pres vsechnu tu depresi a temnotu to vlastne byla zaroven i jedna z nejsvetlejsich casti. Teprve to budu muset nejak rozdychat. Bylo to uzasne, moc dekuji!

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: denice - 23.04. 2016
A ještě - úplně jsem zapomněla pochválit obrázek :-) Paráda!

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: denice - 23.04. 2016
Oběd bude pozdě, prádlo nepověšené, ale to je fuk, koneckonců mám taky právo se chvíli kochat. Tohle bylo úžasné. Jako fakt. Tak dobře namíchaná směs emocí, ve kterých pro mě převládlo uklidnění a naděje, a nevím jak to popsat, asi hrdost na Severuse, který byl jednoznačně tím pravým a jediným člověkem, který je schopný vrátit Harryho do života. Je to asi ošklivé, ale náramně jsem si užila, jak Severus setřel Siriuse. Brumbál něco větří, to je jasné - ta jeho poznámka hned na kraji kapitoly mě rozesmála. Ovšem scénu na věži si budu muset přečíst potřetí, to je koncert. Severus jako utěšitel - to je dokonalost sama. Nesmírně se těším na pokračování, moc doufám, že nebudeme ochuzeni o následující rozhovor Harryho a Severuse. Díky, čarodějky!

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: kakostka - 23.04. 2016
Ty jo, to je čím dál horší, Severusi, zkus pravdu, prostě to o špionový a Voldym a hnusným Snapovi ve třídě, to by mohl Harry ustát, jinak bude větřit, ale pobavila sem se díky. Pro Severuse je to čím dál napínavější a náročnější, že?

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: grepik03 - 23.04. 2016
Jacomo, Calwen, děkuji vam čarodějky za naprosto geniální překlad ♡ Krásná kapitola, navzdory všemu smutku a depresím se ti dva konecne "setkali" a doufám, že jim autorka dopřeje čas na poznání a nevrátí je (minimalne Harryho ) do nenavistneho módu. I když nevím, Severus spí a nebude mit vzpomínky svého alternativního ja. ...to je zamotany. .. A musím vzpomenout Minervu, v kanonu moji oblíbenou postavu, škoda, že si starostlivou stránku Severuse nebude pamatovat... Neskutečně se těším na další kapitolu a ještě jednou velke diky!

Re: Dějství 5 - obraz 1 Od: Sally - 23.04. 2016
Toto bola tak famózna časť! Úplne sa tetelím radosťou, kam to s tými dvoma dospelo (nie žeby ma tešilo Harryho duševné rozpoloženie a následny nevydarená pokus...) Mám pocit, že Severus začína nie len premýšľať nad druhými a ich situáciou, ale začína cítiť :) Božie mlyny melú pomaly, ale isto! Vďaka za preklad, táto poviedka si ma podmanila :)

Prehľad článkov k tejto téme:

starcrossedgirl: ( Jacomo )10.09. 2016PDF verze
starcrossedgirl: ( Jacomo )30.07. 2016Coda
starcrossedgirl: ( Jacomo )23.07. 2016Dějství 7 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )18.06. 2016Dějství 7 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )11.06. 2016Dějství 7 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )04.06. 2016Dějství 6 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )28.05. 2016Dějství 6 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )21.05. 2016Dějství 5 - obraz 5
starcrossedgirl: ( Jacomo )14.05. 2016Dějství 5 - obraz 4
starcrossedgirl: ( Jacomo )07.05. 2016Dějství 5 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )30.04. 2016Dějství 5 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )23.04. 2016Dějství 5 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )16.04. 2016Dějství 4 - obraz 4
starcrossedgirl: ( Jacomo )09.04. 2016Dějství 4 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )02.04. 2016Dějství 4 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )12.03. 2016Dějství 4 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )05.03. 2016Dějství 3 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )27.02. 2016Dějství 3 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )20.02. 2016Dějství 3 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )13.02. 2016Dějství 2 - obraz 3
starcrossedgirl: ( Jacomo )06.02. 2016Dějství 2 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )30.01. 2016Dějství 2 - obraz 1
starcrossedgirl: ( Jacomo )23.01. 2016Dějství 1 - obraz 2
starcrossedgirl: ( Jacomo )16.01. 2016Dějství 1 - obraz 1
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )10.01. 2016The Boy Who Died a Lot - úvod