Preklady fanfiction Harryho Pottera

Jimmi, jednohubka pro tebe

„Draco, je to tady!“ zavolala Hermiona z kuchyně.

Její manžel vstoupil do místnosti,  právě když poslala sovu zpět a zavírala okno. Šedýma očima spočinul na obálce a ušklíbl se, zatímco přicházel blíž.

„Otevřeme ji společně?“ navrhl a políbil Hermionu na tvář.

Přikývla, roztrhla obálku a začala číst první dopis, který jim syn poslal z Bradavic.

„Zařadili mě do Zmijozelu (promiň, mami),“ přečetla první řádek.

„Chachá! To je galeon pro mě,“ Dracův úsměv se rozšířil a v očekávání natáhl ruku.

Hermiona zabručela a neochotně mu do dlaně vtiskla zlatou minci. Oba věděli, že nezáleží na tom, kdo vyhraje sázku o to, do které koleje Scorpiuse zařadí, ale Hermiona přece jen cítila, že její všudypřítomná nebelvírská hrdost byla poněkud otřesena.

Pyšní rodiče svorně pokračovali ve čtení. Tedy až do chvíle, než Hermiona pohledem utkvěla na doušce.

„P.S.: Mami – skamarádil jsem se ve vlaku s několika dalšími prváky, ale oni se dostali do Nebelvíru (promiň, tati, jestli to čteš)...“

„Aha!“ Hermiona šťouchla Draca do žeber, „vypadá to, že náš Scorp bude reprezentovat obě naše koleje,“ ukázala na konec dopisu.

„Až ho příště uvidím, budu si s ním muset důrazně promluvit,“ uvažoval Draco, „možná by ho přivedl k rozumu Hulák...“

„Draco!“

„No co je? Musí se odnaučit bratříčkování s nepřítelem.“

„Jestli pošleš našemu synovi Huláka, pošlu ti do práce taky jednoho; a určitě do něj napíšu tolik nechutných zvířeckostí, kolik jich pro tvou kancelář zvládnu vymyslet!“

Draco přimhouřil oči: „To neuděláš.“

„Ach, ale to víš, že udělám, kocourečku tulišáčku.“

Otřásl se, ale nemohl si pomoci a musel se smát. „Dobrá, dobrá, vyhrálas!“

„Skvělé. Jedna nula pro Nebelvír,“ mrkla na něj.