Preklady fanfiction Harryho Pottera

Severus popíjel druhý šálek kávy a právě zvažoval, jestli by bylo horké srpnové ráno dobré strávit sbíráním ingrediencí v lese nebo uspokojit svou touhu zůstat s knihou ve sklepení jako většinu července, když tu někdo zaklepal na dveře.

Jeho nálada okamžitě poklesla. A spadla ještě níž, když oči utkvěly na fialkovém hábitu protkaném nechutně veselou zlatou nití.

"Jestli jste tu, abyste mě přemluvil k účasti na snídani ve Velké síni po zbytek léta, pak ztrácíte čas."

"Taky vám přeji dobré ráno, Severusi," řekl Brumbál. Když Severus dál upíral zrak na prostor otevřených dveří, povzdechl si. "Nebylo mým záměrem odrazovat vás od vaší... dobrovolné izolace. To ne. I když musím říct, že postrádám naše teoretické diskuse nad uzenáčem a slaninou. Během školního roku je na ně příliš málo času."

Severus přimhouřil oči. "Pak tedy," začal a pečlivě vyslovoval každé slovo, jako by mluvil k obzvláště pitomému prvákovi, "jste možná neměl dosadit na post učitele obrany tu slintající bestii."

"Teď opravdu -"

"Která se mě pokusila zabít, pro případ, že jste na tuto nepodstatnou skutečnost pohodlně zapomněl."

"Na nic jsem nezapomněl. A velice bych si přál, kdybyste této zášti vůči Remusovi zanechal – za necelý měsíc bude vaším kolegou a budete muset spolupracovat. Proč mu alespoň nedat šanci – kvůli vám i kvůli němu? Ne, ne," zvedl Brumbál ruku, aby zarazil slova, která se drala Severusovi na rty, "neodpovídejte. Nemám zájem vracet se k našemu poslednímu rozhovoru; kvůli tomu jsem nepřišel. Máme před sebou mnohem větší problém. Beru to tak, že vaše nepřítomnost u snídaně znamená, že jste tohle ještě neviděl?"

Potter, byla Severusova první myšlenka. Chňapl po Denním věštci, který mu Brumbál v příštím okamžiku podal. Křiklavý titulek Chlapec, který přežil, zavražděn uprchlým zločincem! potvrdil jeho nejhorší obavy.

Jenže příběh, vyprávěný "očitým svědkem události Stanem Silničkou", vykazoval víc nelogičností než faktů. "Smejkl sebou přímo pod kola, že jo, Ernie?" citovali ho v článku. "Který se votočily, křup a bylo to, a když jsem pak vyskočil ven na pomoc, páč chudák Ernie byl úplně v šoku, zblejskl jsem jeho, Siriuse Blacka. Nikdá jsem nic takovýho neviděl, fakt ne, seděl na obrubníku s tim šíleným leskem ve vočích a civěl pod kola na krk toho chudáka kluka. Von se smál, tak jsem couvl a zakopl vo schody, no a von vyskočil na nohy a podíval se na mě. Jsem myslel, že je to moje poslední hodinka, ale von jen chvíli zíral, a pak utekl."

Severus, který momentálně nezíral o nic méně, se snažil vyždímat z přespříliš přikrášleného textu zbytku článku nějaké související detaily, ale bez úspěchu. "Nedává to žádný smysl," řekl. "Proč by Black vraždil Pottera shozením pod Záchranný autobus, když by ho mohl zabít bůhvíkolika způsoby zcela beze svědků?"

"Podivné, že?" nadhodil Brumbál. "Nemá to hlavu ani patu. Ale na motivaci šílenců se samozřejmě žádná logika nevztahuje."

"A co vůbec Potter mimo ochrany domova pohledával?"

"Tak na to mohu odpovědět," řekl Brumbál. "Včera večer bylo ministerstvu doručeno upozornění na použití magie nezletilým v Kvikálkově. Harry zřejmě zvětšil svou tetu na velikost balónu a promptně se dal na útěk. Bohužel s ohledem na pozdní hodinu byla paní Figgová už v posteli -"

Severus sevřel ruku s novinami v pěst a zmačkal je.

"- a jak víte z článku, k té nehodě došlo v Magnoliové ulici, což je příliš daleko, než aby ten rozruch slyšela. Po ránu jsem kontaktoval ji a oddělení bystrozorů, ale zpráva v novinách byla to první, co se mi o tomhle doneslo."

"A teď chcete, abych napravoval zmatek vzniklý neschopností ostatních." Přirozeně.

"Nemyslel bych si, že budete něco namítat proti šanci být tím, kdo chytí Blacka," poznamenal Brumbál. Znělo to zároveň vemlouvavě i nesouhlasně. Ne poprvé Severuse napadlo, zda Moudrý klobouk neudělal zásadní chybu tím, že nezařadil ředitele do Zmijozelu.

Neochotně sklonil hlavu. Nesnášel, když s ním bylo manipulováno, a stupňovalo se to o to víc, když si byl každého takového uskutečněného kroku vědom.

"Takže," začal Brumbál, "protože nám bohužel chybí některá klíčová fakta, jelikož Stan Silnička je stěží tím, koho bych označil za hodnověrného svědka, existuje milion možností, jak mohlo Harryho setkání s Blackem proběhnout. Jestli už Harry přivolal Záchranný autobus a Black jen využil situace, navrhuji, abyste se zaměřil na to, jak v tom Blackovi zabránit a chytit ho. Ať si Harry odjede, a jestli zůstane v nevědomosti, tím lépe."

"Věříte, že je to dobrý nápad?"

"Ministerstvo ho brzy dostihne," řekl Brumbál. "A Harry musel mít k odchodu od Dursleyových důvod – nikdy dřív neutekl. Raději bych si toho chlapce i nadále neznepřátelil, jen pro případ, že se vám nepodaří dostat Blacka za mříže."

Severus se zamračil. "Víra, kterou vkládáte v mé schopnosti, je ohromující."

"Pochopitelně," pokračoval Brumbál nevzrušeně, "další možností je, že Harry přivolal Záchranný autobus náhodou, když už bojoval s Blackem – v tom případě budete muset zřejmě zajistit, že se dostane na bezpečné místo. Vyvolá to nepříjemné otázky – stejně jako to, že zrovna vy naleznete Blacka – ale neexistuje způsob, jak to obejít."

"Omlouvám se," spustil Severus, který vůbec žádnou potřebu omluvy necítil, "ale soudě podle těchto možností, buďto nebudu schopen chytit Blacka, nebo budu nucen zvládnout jeho i Pottera zároveň. Jak je to tedy?"

Brumbál se na něj přes obroučky svých brýlí zamračil. "Nemám v úmyslu se s vámi hádat, můj chlapče. Věřím, že jsem naše cíle objasnil dostatečně, ne? Harryho život musí mít vždycky před vším přednost."

"Samozřejmě," pronesl Severus a vysekl do vzduchu teatrální úklonu. "Rytíř v černém brnění právě přichází."

A zabouchl dveře svých komnat Brumbálovi přímo před nosem.

* * *

Popravdě řečeno, jakmile Severus rázně překonal nelibost z toho, že je s ním postrkováno jako s figurkou po šachovnici, začal se na tuto konkrétní situaci Potterova vzkříšení docela těšit. Ne, to byl příliš mírný popis, zdaleka nevystihující, jak moc byl tím úkolem nadšený. Vědět předem, kde se bude Black nacházet, být tím, kdo ho předá spravedlnosti -

To všechno měnilo.

Když byl Black před dvanácti lety poslán do vězení, Severus se stěží nacházel ve stavu, kdy by z toho měl potěšení, protože se zmítal ve směsi žalu, viny a vzteku. Black v Azkabanu mu připadal jen jako další zvrácený vtípek, který mu byl hozen do tváře. Život mezi mozkomory představoval příliš shovívavý trest. Avada Kedavra by byla příliš shovívavá; spáchání takové zrady si žádalo, aby Black před smrtí trpěl.

O utrpení věděl Severus všechno. Brumbálův příkaz možná zněl ´chytit Blacka´, ale co kdyby během toho Severusova ruka s hůlkou jen tak náhodou zabloudila ke druhu kouzel, která už sice víc než deset let nepoužil, přestože o tom stále snil? Black byl zákeřný a Severusova sebeobrana tudíž byla – aspoň protentokrát – oprávněná. Brumbál řekl chytit Blacka, ale plakáty hlásaly Živého či mrtvého!, takže kdyby ho Severus omylem rozcupoval na kousky, co by se stalo?

Nikoho důležitého by to nezajímalo. A Lupinův přízrak přibližující se do Severusova zorného úhlu se okamžitě přetavil v další potěšení: šance odplatit všechna příkoří celoživotním mučením trvalými odkazy na Blacka, Lupinovu neschopnost ho zastavit a Severusův konečný úspěch.

V duchu už si skládal poznámky, které by mohl jen tak mimochodem trousit v každodenních rozhovorech, ale jeho myšlenkové pochody byly rázně přetrženy příchodem do Kvikálkova.

Při zpětném pohledu šlo o jeho první chybu. Muselo to tak být, protože později si nedokázal vysvětlit, že jeho detekční kouzlo nedokázalo zaznamenat Blackovu přítomnost či příchod. Sám to kouzlo před mnoha lety vytvořil a v omezeném okruhu reagovalo na přítomnost konkrétních složek lidské krve; na rozdíl od Homenum Revelio neodmaskovávalo, ale s neuvěřitelnou citlivostí zaměřovalo cíl. Zatím ho ještě nikdy nezklamalo a také tentokrát jednoznačně rozsvítilo mudly v domech jako světýlka na vánočním stromku.

Také Pottera rozzářilo v okamžiku, kdy se ocitl v jeho dosahu, a Severus skrytý pod zastíracím kouzlem mezi dvěma obrovskými rododendrony zkrátka důvěřoval neomylnosti kouzla a vyčkával.

To byla jeho druhá chyba. Měl vyrazit ze svého úkrytu v tom momentě, když Potter zakouzlil Lumos a ohlédl se přes rameno, jako kdyby ho k tomu něco ponouklo. Ale tam nebylo nic, vůbec nic -

V příštím okamžiku Potter zakopl o kufr, přepadl dozadu na silnici a do toho se s hlasitým prásknutím zjevil Záchranný autobus. Severus měl tak tak čas seslat na chlapce popostrkovací kouzlo, které ho překulilo k chodníku mimo nebezpečí.

Jenomže takhle se to stát nemělo. Že dopustil, aby došlo ke zmatku, představovalo jeho třetí zásadní chybu. Promarnil vzácné okamžiky nejprve uvažováním nad tím, jestli Stan Silnička ve své svědecké výpovědi prostě lhal, a pak zoufalým přemítáním, jestli ho Black mohl nějak vidět – ale to bylo vzhledem k opatřením, která udělal, zhola nemožné. Jediný způsob, jak by ho Black mohl odhalit, byl ten, že by ho zvětřil, a to bylo... absurdní.

Když se Severus přemístil do uličky, kam Potter civěl, probral ho ze snění jen záblesk odjíždějícího autobusu, nic jiného neviděl. Propátral to tam horem dolem, pročesal celou oblast, ale nenašel jedinou známku toho, že by tam Black někdy byl.

Čím déle hledal, tím víc v něm vřela krev; každý sval v těle se mu třásl, našponovaný jako tětiva luku. Ne. Tohle bylo zkrátka nepřijatelné; nemohl Blackovi dovolit, aby ho takovým způsobem převezl. Mohl to napravit; napraví to – jediné, co potřeboval, bylo informovat Snapea o chybách, které udělal, aby on se jich mohl příště vyvarovat. Snape ho mohl najít, a pak bude Black platit.

Do Bradavic prakticky odletěl a vzdálenost mezi Prasinkami a hradem proběhl mnohem větší rychlostí, než jakou si vybavoval, že by na to kdy vyvinul. Díky nějakému zvratu zpropadeného štěstí se dostal až do vstupní síně, a pak v půli cesty po schodech do sklepení narazil na Brumbála.

A poté spáchal svou čtvrtou a nejdůležitější chybu: když si ředitel bleskově vyvodil, že ve skutečnosti není Snape, a když měl tu drzost mu říct, aby se uklidnil, Severus mu celý ten ubohý příběh vyklopil. Samozřejmě včetně svých promyšlených plánů, jak jej vyřešit.

"Ne," prohlásil Brumbál. "To vám nemůžu dovolit."

Severusovy prsty se sevřely kolem hůlky; nepustil ji z ruky od příchodu do Surrey. "To si musíte dělat legraci! Která část věty ´Black utekl´ unikla vašemu chápání? Zatímco si tady povídáme, stále je tam někde venku!"

"Tak jako byl dnes ráno, včera i předevčírem. Uznávám, že je politováníhodné, že jste nebyl schopen -"

"Politováníhodné?"

"- zabít, abych tak řekl, dvě mouchy jednou ranou, ale domnívám se, že teď ztrácíte ze zřetele to hlavní."

"Já že něco ztrácím ze zřetele? Laskavě mi promiňte, pane řediteli, ale spíš to vypadá, že vy jste ten, kdo -"

"Zachránil jste Harryho, ne?"

"A zachráním ho znovu!"

"Myslím, že ne," pronesl Brumbál vážně. "Nebo bych měl spíše říct, že právě teď nemám moc důvěry ve vaši schopnost upřednostnit Harryho život před Blackovým chycením. Jste příliš zaslepený nenávistí – kdybych si byl vědom toho, jak moc by mohla být vaše schopnost zachování správné perspektivy ovlivněna, pochybuji, že bych vám ten úkol vůbec svěřil."

Severus na něj zíral s nakrčeným nosem. V mysli se mu okamžitě vynořilo několik specifických slov, ale uvízla mu v krku jako popel či jíl, zadržená vzplanutím hněvu.

"Kromě toho," pokračoval Brumbál, "pokud se Siriusovi Blackovi podařilo vyhnout odhalení své přítomnosti a vy ani nedokážete zjistit jakým způsobem, možná jsem ho podcenil. Vaše pozornost bude tak či tak rozptýlená, a pokud byste vyvolal otevřený boj a on by vás porazil, získal by nejen novou příležitost zabít Harryho, ale mohl se mu dostat do ruky i obraceč času. Ani vám nemusím říkat, proč je nutné se tomu za každou cenu vyhnout. Celá ta záležitost je příliš riskantní.

"Nebudu," zavrčel Severus přes zaťaté zuby, "tady stát a poslouchat urážky. Provedu to, ať už se mnou souhlasíte nebo ne!" Prošel kolem Brumbála, ale po dvou krocích narazil do neviditelné stěny.

"Nebudete se Snapem mluvit. Zakazuji vám to."

"Nebo co?" odsekl Severus a mrknul na Brumbálovu hůlku, která odpočívala podezřele lehce v jeho dlani. "Sešlete na mě kletbu? Můžu vás ujistit, že už jsem zažil horší."

"Tak vy můžete?" nadhodil Brumbál mírně. "Určitě?"

V jeho modrých očích nebyl ani náznak jiskření. Severus se do nich zahleděl, zaváhal a nakonec sklonil hůlku. Vteřinu na to mu obraceč času vylétl z kapsy.

"Promluvím se Snapem sám," řekl Brumbál, který obraceč elegantně zachytil. "A tohle prozatím schovám do bezpečí. Vy teď uděláte nejlíp, když budete sledovat Harryho. Dejte mi zprávu; pokud bude na nějakém veřejném nebo bezpečném místě, nebudu ho sem muset ještě přivést."

"Ano," kývl Severus a tak tak, že spolkl oslovení můj pane. Poté se otočil na podpatku.

"Ach a ještě, Severusi?"

"Ano?"

Brumbál k němu přistoupil tak, že se opět ocitli tváří v tvář. "Opravdu mě mrzí, že vás ten zážitek tolik rozrušil. Kdybych to byl věděl," scvrklá ruka se natáhla a jemně pohladila Severuse po vlasech, "tak bych vás té bolesti ušetřil."

V Severusově břiše se cosi prudce sevřelo. Možná by to mohl nazvat odporem, ale nebylo to zas až tak jednoduché.

Měl by se odtáhnout. A přesto pošetile – byť jen na okamžik – ten dotek uvítal.

* * *

Severus strávil zbytek svého volna jako stín Pottera pobývajícího u Děravého kotle a každých pár dní se pomocí mnoholičného lektvaru převlékal za někoho jiného, aby zabránil odhalení. Ministerstvo možná považovalo Příčnou ulici za bezpečné území, ale s ohledem na Blackovu nepředvídatelnost trval Brumbál na obezřetnosti. Ani Severus se v tomhle nemínil hádat, zejména když věděl, jaký Potter je; kdyby nebyl pod dohledem, určitě by proklouzl do Obrtlé nebo i na horší místa, jakmile by se k tomu naskytla šance.

Docela byla záhada, že to neudělal. Za více než tři týdny nepodnikl Potter ani jednou výpravu za hranice Příčné ulice, jako kdyby to, co zahlédl onu noc v Kvikálkově, v něm vyvolalo obavy, které do něj nebyl Severus schopen zasít během několika let. Náhlá změna v Potterově chování sice znamenala úlevu, ale také udělala z jeho práce strašnou nudu, protože rychle poznal, že chlapec neměl absolutně žádnou úroveň. Vyhýbal se všem obchodům, které byly nějak zajímavé – omšelým antikvariátům překypujícím vzácnými svazky či apatykám s tajemnými ingrediencemi – a místo toho se poflakoval kolem okázalých výloh a obchodů se zábavou a hrami. Postával u sady zlacených tchoříčků, jako kdyby snad k něčemu byla; prohlížel si pohyblivý model oblohy, jako kdyby nebylo známo, že se hvězdy v průběhu času posouvají a mění. A nejhorší bylo, že každý den trávil hodiny zíráním do výlohy Potřeb pro famfrpál a civěl na nový Kulový blesk tak toužebně, že se Severusovi vybavily nepříjemné vzpomínky na puberťačky rozplývající se nad posledním večírkem v momentě, kdy by se měly zaměřit na to, aby neroztavily kotlíky. K tomu všemu zbaštil takové množství zmrzliny, že Severuse začaly brnět zuby jen z toho, jak se na to díval.

Všechno to bylo vážně dost odporné a Severus vydechl úlevou, když se po příjezdu Weasleyových mohl vrátit do Bradavic – právě včas, aby stihl před začátkem školy dokončit učební plány. Díky Merlinovi si dal vždycky velkou část této práce dohromady hned ze začátku prázdnin. Kdyby byl kvůli Potterovi, který mu zkřížil plány, nucen čelit příchodu hordy neukázněných studentů – nemluvě o Lupinovi – nevyspalý, možná by mohl někoho omylem uškrtit.

Stejně se ocitl v pokušení to udělat, i přes celonoční spánek. Šeptanda se mezi profesorským sborem rozšířila stejně rychle jako mezi studenty, a ačkoliv se Severus usadil od Lupina tak daleko, jak jen to šlo, nedokázal během uvítací hostiny uniknout příběhům o nebelvírově hrdinství.

"Mozkomorové v Bradavickém expresu," zavrtěla hlavou Minerva a obrátila se k Madam Pomfreyové. "Kam jsme to došli? Kdyby profesor Lupin nezasáhl..."

"Plně souhlasím. Děsí mě, co se by se během roku mohlo nějakému studentovi stát, kdyby byl nevědomky lapen – už jsem navýšila dodávky čokolády pro první pomoc, ale víc toho udělat nemůžu. Na polibek žádnou léčbu nemám."

"Tak tak," kývla Minerva. "Alespoň že si můžeme být jistí, že konečně máme učitele obrany, který je dostatečně schopný děti ochránit."

"To je," souhlasila Pomfreyová. "Zachránil tomu chlapci život, tím jsem si jistá. Tohle nejspíš před začátkem své učitelské praxe nečekal..."

"Ach, Remus byl vždycky ochotný udělat něco navíc," řekla Minerva. "Musím mu později osobně poděkovat. S mozkomory a Blackem na svobodě si neumím představit lepší osobu, která dávala na pana Pottera pozor tak, abychom si mohli být jisti, že bude v bezpečí."

Severus napíchl mrkev na vidličku tak prudce, až hroty zaskřípěly o talíř.

Jak se Lupin opovažuje! Chránit Pottera je jeho práce a byl by blázen, zatracený blázen, kdyby nechal nějaké zablešené zvíře krást mu ji přímo před nosem. Pokud někdo uměl udržet Pottera v bezpečí, tak jednoznačně Severus – měl v tom dostatek znalostí i praxe. Nejdůležitější z nich bylo porozumění Potterově zálibě v porušování pravidel.

Kromě toho Severus Lupinovi nevěřil. Jednou zachránit Pottera a zajistit si tak dostatečnou volnost, aby ho při první příležitost mohl předhodit Blackovi k nohám? Hezký plán, ale Severus se nedal tak snadno opít rohlíkem jako ostatní; nezáleželo na tom, jak mile se Lupin choval, on se ošálit nedá.

Severus se k němu zkrátka bude chovat uhlazeně, už jen proto, aby se vyhnul Brumbálově hněvu. Ale bude ho sledovat; bude vyčkávat.

Lupin nevyhnutelně selže.

* * *

Severusovou nejoblíbenější věcí v jeho bradavických komnatách bylo panoramatické okno, zabírající celou jednu stěnu obývacího pokoje. Striktně vzato to nebylo okno jako takové, ale již dávno provedené složité kouzlo; povídalo se, že ho navrhl sám Zmijozel. Poskytovalo obyvateli podzemí výhled na Černé jezero, sice trochu omezený nedostatkem světla lámajícím se o hladinu, ale dostatečně to vynahrazující možností vidět víc než jen pár centimetrů pod ni. Naštěstí bylo okno jen jednostranné – kdyby tomu bylo jinak, Severus by se patrně pokusil toto starověké kouzlo rozluštit – čili soukromí kohokoliv zůstalo bez úhony. Když nic jiného, pozorování řas jemně se pohupujících ve vlnách představovalo uklidňující zábavu a Severus prodléval u výhledu z okna pár chvilek pokaždé, když se cítil obzvláště vystresovaně.

Prvních dny školního roku byly vždycky hodně stresující. Přestože už si zvykl na naprostou pitomost prvních a pátých ročníků, vždycky ho to znovu zasáhlo jako vlna. Když zapadl do svých komnat na krátký oddych mezi hodinami a uviděl kolem okna plout obří oliheň, měl zpočátku radost; tvor se jen zřídkakdy objevoval mimo hlubiny jezera a elegance jeho pohybů byla potěchou pro oko.

Až na to, že oliheň tentokrát elegantně chovala cosi podivného v náručí, jako kdyby objímala milence; něco, co při bližším ohledání vypadalo podezřele jako...

Severus dostal chuť Pottera zabít. Ale nejdřív musel zjistit, jak zemřel. A vzkřísit ho.

* * *

Viníkem se znovu ukázal být Hagrid. Po třech hodinách, jednom komplikovaném pokusu o záchranu a značném množství následné hysterie se Severusovi podařilo získat následující posloupnost událostí: Hagrid si pro první hodinu vybral předvedení hypogrifa (špatný nápad); Potter byl první student, který se k jednomu z těch stvoření přiblížil (příšerný nápad); a pak Hagrid tu chybu umocnil podněcováním toho kluka, aby na to zatracené zvíře nasedl a proletěl se s ním (nápad tak úděsný, že měl Severus sto chutí zabořit tvář do dlaní a rozbrečet se). Hypogrif se s Potterem vydal na zábavnou cestu přes bradavické pozemky a Potter pochopitelně dostal výtečný nápad přestat se držet zrovna nad Černým jezerem. Spadl z takové výšky, že byl pravděpodobně mrtvý v okamžiku, kdy se dotkl vody.

Vypadalo to, že nejzklamanější byla ze ztráty svého nově nabytého společníka obří oliheň. Dokonce i dlouho poté, co se jezerním lidem podařilo vyrvat jí Potterovo tělo ze žárlivého objetí, vyplouvala stále ke hladině a mávala svými chapadly ve vzduchu, jako kdyby něco hledala.

Severus strávil zbytek noci a následující den úpravou uklidňujícího lektvaru tak, aby fungoval na hypogrify. Pak s ním polil obzvláště šťavnatý steak a doufal, že to bude stačit aspoň na to, aby ono zvíře nebylo až tak odvážné, vrátil se v čase a uklonil se před ním tak hluboce, jako kdyby čelil samotnému Pánu zla.

Je legrační, že vlastně nikdy nečekal, že mu tahle dovednost bude jednoho dne k užitku. Připojte se ke Smrtijedům, budete milováni všemi stvořeními bez ohledu na velikost! - Ne, tento slogan neměl zrovna ten nejlepší zvuk.

I tak skončil s hábitem roztrhaný na cáry, ale vem to skřet. Byla to cena za umístění samolepicího kouzla na hypogrifův hřbet.

* * *