Preklady fanfiction Harryho Pottera

Jako zázrakem se Weasleymu podařilo nezabít Pottera v průběhu celého následujícího týdne. Ovšem na druhou stranu, pokud člověk věřil nápisu na zdi, Tajemná komnata byla otevřena – a Potter stál samozřejmě v centru dění.

I když se Severus snažil, seč mohl, přecházet to jako dětinský žert, jeho neklid vzrůstal.

* * *

Opovrhoval famfrpálem. Říkali tomu sport, a přitom to nebylo nic jiného než pošetilý tanec se smrtí, tanec, který ho roztřeseně svíral v kleštích kvůli zápasu mezi Zmijozelem a Nebelvírem, a tentokrát nešlo o mezikolejní rivalitu.

V momentě, kdy se to stalo, už bylo pozdě; špatná viditelnost způsobená přívalovým deštěm mu nedala sebemenší šanci Pottera zachránit. Chlapec se zhroutil na zem v záplavě rudozlaté látky s otevřenou zlomeninou lebeční kosti.

Vypukl chaos. Uprostřed vzdouvající se masové hysterie se jedna zpráva ozývala jasně a hlasitě, opakovaná dvojčaty Weasleyovými až do omrzení: "Zákeřný potlouk", "Držel se ho" a "Neříkali jsme vám, že s ním někdo něco provedl?"

A nic z toho, nic z toho by se nestalo, kdyby nedovolili Potterovi hrát, jak Severus navrhoval už před týdnem.

* * *

Právě pracoval na tom, jak strhnout ochranná kouzla na komnatách Hoochové, aniž by spustil alarm, když tu se otevřely dveře.

"Severusi," přimhouřila Hoochová mírně oči, "co vás sem tak pozdě v noci přivádí?"

Severus si zabránil poznamenat, že by krucinál především neměla být vzhůru a ničit mu plány. Byl přistižen; nastal čas improvizovat.

"Mám důvod se domnívat, že někdo manipuloval s míči na zítřejší zápas."

"Nesmysl. Před několika hodinami jsem provedla obvyklou hloubkovou kontrolu a od té doby jsem je nespustila z očí."

"Tak někdo teprve bude."

"Další nesmysl. Možná to zkusí – nedělají to vždycky? – ale mám ve zvyku spát s tou bednou umístěnou v nohách postele. Nemluvě o tom, že moje ochrany jsou dokonalé."

Rozhodně byly propracovanější, než by od ní Severus očekával. "Přesto," začal, "v zájmu udržení studentů v bezpečí, což jsem si jist, že je cíl, na němž se shodneme – možná by bylo nejlepší, kdybych na ty míče přes noc dohlédl."

Hoochová se na něj chvíli zadívala, a pak zaklonila hlavu a rozesmála se. "Myslím, že ne," prohlásila. "Ve skutečnosti si myslím, že se můžu pro jednou obejít bez skleničky na dobrou noc. Buďte si jist, Severusi," probodla ho očima, "že se nikdo ani nedotkne jakéhokoliv vybavení, které je v mé péči. Bez ohledu na to, kdo by to mohl být. Dobrou noc."

A zabouchla mu dveře před nosem. Severus vypěnil. Jak se opovažuje vyvozovat, že by měl postranní úmysly? Nikdo z ostatních ředitelů kolejí by se nečelil stejnému podezření a ta zcela bezohledná absurdní myšlenka, že by se mohl snažit sabotovat vybavení, jež by se prokazatelně ocitlo v jeho rukách – ctil přece etiku! Proč u všech zatracených svatých byla pro všechny, co mu v poslední době zkřížili cestu, tahle představa tak nemyslitelná?

Seslal na komnaty Hoochové další síť kouzel a po zbytek noci zůstal v blízkém výklenku na stráži. Nikdo nepřišel, ale on věděl, a nikoliv předpokládal, že v původní časové ose bylo s potloukem manipulováno, když Hoochová odešla do kuchyně.

Jen doufal, že se kvůli dokončení svého poslání nebude muset uchýlit k... aktivní účasti.

Létání nikdy nepatřilo k jeho silným stránkám. Létání uprostřed větru o síle vichřice a za ošemetného deště, pod zastíracím kouzlem, ale s neustálým rizikem odhalení, až se bude pokoušet seslat citlivá kouzla pro přesměrování šíleného potlouku – to bylo naprosté peklo.

Takže když nakonec nebyla jeho muška tak úplně dokonalá a Potter skončil se zlomenou končetinou, byla to zkrátka smůla. A když ten proklatý Zlatoslav Lockhart o stupínek vylepšil situaci kompletním vykostěním Potterovy ruky, zatímco Severus se choulil pod tribunou, promoklý skrz na skrz, nevyspalý a vyčerpaný...

Bylo nasnadě, že měl Lockharta přece jen o úplně maličký kousek raději. Jasné, ne?

* * *

Tajemná komnata byla rozhodně otevřena. Skřet aby spral celou tuhle zatraceně ubohou náhražku života.

* * *

Další měsíc proběhl jednotvárně. Weasley zabil Pottera už jen párkrát, ale Severus měl do klidu daleko. Cokoliv – nebo kdokoliv – zpetrifikovalo tu kočku a toho kluka, se mohlo kdykoliv znovu objevit; kdyby to dostalo Pottera, Severus se mohl jen těžko vrátit a zachránit ho, když neměl ponětí, s čím by bojoval. A co by měl udělat, kdyby někdo umřel místo Pottera? Brumbál možná neměl ohledně používání obraceče času žádné výčitky svědomí, ale Severus tápal.

Tak tak odolal nutkání sledovat Pottera po škole jako duch a vrhl se místo toho na pátrání po Komnatě. Snaha oddělit fakta od pohádek se ale ukázala stejně bezvýsledná jako nekonečné porady, během nichž ho všichni nutili bedlivě sledovat zmijozelské.

Jako kdyby to už tak nedělal. Jako kdyby neměl ve zvyku hledět si každého svého studenta během jeho úplně prvních týdnů ve škole, čili v průběhu zbývající doby studia poznal, když před ním dotyčný něco skrýval. Ach, většina z nich zkoušela různé vytáčky a někteří v nich postupně vynikali, ale Severus byl vždycky jednoznačně o krok před nimi; stačil na to selský rozum.

Právě teď o ničem nevěděli a Severus tedy také ne. Vlastnil jen stále se rozrůstající seznam bytostí a kouzel, které jsou schopné proměnit všechno živé v kámen, ale nic z toho nevypadalo reálně. Jeho napětí se každým dnem zvětšovalo.

A pak měl Potter tu drzost způsobit výbuch. Zrovna při Severusově hodině. Přímo jemu před nosem. Když se mu ten spratek díval upřeně do očí, předstíraje nevinnost, kterou nikdy nevlastnil, zatímco mu Severus vyhrožoval vyloučením, musel chtě nechtě uvažovat, jestli nějaká Potterova část nechce zemřít.

Když o něco později zjistil, že jeho sklad byl vykraden, podezření přešlo v jistotu. Ale jako obvykle neměl žádný konkrétní důkaz.

* * *

Snape zrovna známkoval testy, když se Severus vkradl do jejich pracovny. Vzhlédl jen na tak dlouho, aby se zamračil.

"Zase? A co za neštěstí se přihodilo - ne, nech mě hádat. Spadlo mu na hlavu piáno."

"Ne tak docela," řekl Severus. "Potřebuji dnes odpoledne převzít tvoji pozici v Soubojnickém klubu."

Snape psal dál. "Ne."

"Ne? Musel jsi přeslechnout, co jsem řekl. Potřebuji -"

"Slyšel jsem tě dobře a odpověď zůstává ´ne´. Těším se na to týdny. Nenechám si to tebou zkazit. Nebudu sedět ve svých komnatách jako nějaké cvičené štěně, když bych mohl -"

"Užít si roztržení Lockhartova nového hábitu? Vyhřívat se na výsluní jeho stále perlivého vtipu? Upřímně, Severusi, nafoukaný narcista? Myslel jsem, že máme lepší vkus."

Pero dopadlo na stůl a červený inkoust se rozstříkl po okolí. "Jak se opovažuješ," začal Snape a probodl ho pohledem. "Jakékoliv potěšení, které mám v plánu získat, spočívá výhradně v šanci srazit mu hřebínek přímo před -" Sám ukončil řeč a odfrkl si. Severus se usmál. "Jak už setsakra dobře víš."

Severus pozvedl obočí.

"Ne," vyplivl Snape. "Pochybně atraktivní narcisté stranou, bylo by potřeba nepopsatelně zvrácenější mysli, aby se vyžívala v oponování sama sobě."

"Vrána k vráně," řekl Severus. "Ale zpátky k věci – nechápu, co máš za problém. O vzpomínku na požitek z nakopání Lockharta do zadku přece nepřijdeš."

"Možná bych jednou dal přednost tomu zažít tento požitek neposkvrněný tvými vzpomínkami na to, jak se sem vetřeš a poroučíš mi jako psovi na vodítku."

"Věř mi, že ne."

Snape si povzdechl a zabořil se do křesla. "Není to zase Weasley?"

"Ale ne. Dal jsem si tu práci a odstranil ho z Potterova okolí hned na začátku. Spároval jsem ho s Dracem."

A byl to skvělý plán i proto, že Draco přes všechno svoje chvástání prostě neměl koule na to, aby způsobil jiné osobě nějakou vážnou újmu. Možná se to změní, až vyroste, ale Severus o tom pochyboval. Narcisina něžná ruka na tom chlapci zanechala nesmazatelnou stopu.

"Nemůžeš čekat, že uvěřím, že Draco Malfoy zabil Pottera," namítl Snape.

"Jistěže ne." Severus zdvihl brko a zamyšleně si černými pírky přejížděl po dlani.

"Tak co se stalo?"

"Kdybych ti to řekl, jen bys dál trval na tom, že máš dostatečné znalosti, abys mohl zasáhnout místo mě."

"A měl bych pravdu. Nemyslíš si, že je trochu nefér, když ty jsi jediný, kdo má dovoleno realizovat plány, zatímco já se musím učit zpaměti obsah Myslánky a jít po stopách každého tvého spletitého kroku? Neříkej mi, že ne. Já to vím líp."

"A to je fér," bouchl Severus brkem o stůl, "že já musím vyčkávat poblíž a probírat se nejnovější fantastickou vzpomínkou, bez které bych se obešel?"

Snape se poněkud zarazil. "To je to tak zlé?"

Severus pokrčil rameny a obrátil se k němu zády. Fraška, říkal si, zatímco se mu ta scéna znovu přehrávala v hlavě, nic jiného to nebylo. Longbottomův bledý, zpocený obličej, jak tam tak stál před davem a třásl se: fraška. Špatně zacílené kouzlo bloudící po Velké síni a tříštící nohu stolu: fraška. Troska nohy letící zpátky k davu, neomylně mířící na Pottera a zabodávající se mu přímo do zad: další fraška. Lockhartův pronikavý křik "Dám to do pořádku, dám to do pořádku!" a následné kouzlo, které způsobilo, že ta náhražka oštěpu vybuchla a Potter s ní -

Zbytečné, bylo to naprosto zbytečné. Měl vidět, že to přichází, už na míle daleko, a kdyby nebyl momentálně propichován Potterovýma divoce rozevřenýma očima, viděl by na jeho tváři výraz úžasu, když se mu na spodním rtu objevila rudá stružka.

Tohle bylo poprvé, kdy byl přítomen Potterově smrti. Do prdele, nemělo by to jím takhle otřást -

"Zůstanu," hlesl Snape tiše a Severus se na chvíli cítil absurdně odhalený, protože nebyl zvyklý být takhle čitelný.

Směšné. Koho se tu bál? Rezolutně odsunul obraz Potterovy tváře stranou, ostře na Snapea kývl a opustil pracovnu.

* * *

"Potřeboval bych dvojici dobrovolníků," navrhl Lockhart. "Longbottome a Finch-Fletchleyi, co třeba vy dva?"

"To není nejlepší nápad, pane profesore," prohlásil Severus. "Longbottom dokáže všechno zničit i při těch nejjednodušších kouzlech. To, co by z Finch-Fletchleye zbylo," očima krátce zabloudil k Potterovi, "bychom mohli poslat na ošetřovnu v krabičce od sirek. Co třeba Malfoy a Potter?"¹⁾

Teď se nemohlo nic pokazit. Jak Severus prováděl Draca soubojem, mohl tak získat naprostou kontrolu a po celou dobu mít na rtech připravené protikouzlo na jakoukoliv kletbu, pro kterou se Draco rozhodne. Možná by byl dokonce schopen vytvořit další šanci, jak dát Potterovi lekci, v naději, že ho to odradí od dalšího porušování pravidel a bezohledného sebeohrožování.

Rozhodně nečekal, že Potter začne mluvit s hadem.

"Hadí jazyk," pronesl Snape později, jakmile se vynořil z Myslánky. "Nemyslíš si..."

Severus zavrtěl hlavou, už ten nápad zavrhl cestou do pracovny. "Ten spratek jednoho dne zemře, protože si zapomene zavázat tkaničky. Připadá ti tohle jako někdo schopný zorganizovat útoky s takovou mistrnou precizností, že by po nich nezůstala jediná stopa?"

"Ne," řekl Snape, "ale musí to něco znamenat."

Severus s ním mohl jen souhlasit, ale oba totálně selhali ve vymýšlení, co by to něco mohlo být.

* * * Konec obrazu 2 * * *


Poznámka překlatatelky:
Omlouvám se, že tento střípek byl kratší, ale lépe to rozdělit nešlo. A věřím, že příští události vám to vynahradí :-D

1) Rozhovor Severuse a Lockharta je doslovnou citací z HP2, kap. 11 v překladu pana Vladimíra Medka.