Preklady fanfiction Harryho Pottera

Ve jménu lásky a famfrpálových tréninků

Autor: TheNextFolchart         Překlad: denice         Beta: arabeska

https://www.fanfiction.net/s/10799180/1/In-The-Name-of-Love-and-Quidditch-Practices

Zažádáno o povolení k překladu, autorka zatím nereaguje

Duševní vlastnictví patří JKR a pánům Medkům. Překlad nevznikl za účelem finančního zisku.

Humor/romance

Lupino, drahá čarodějko, přeju ti z celého srdce všechno štěstí světa!

Arabesko, moc ti děkuji, že jsi povídku objevila, nezištně mi ji přenechala a ještě se sama nabídla, že budeš betovat.

Katie Bellová si šla po svých, když vtom se odkudsi vynořila ruka a zatáhla ji do prázdné učebny.

„Co to sakra…“

„Katie,“ promluvil Fred Weasley, pustil její paži a obešel ji tak, aby na něj viděla. „Těší nás, že ses k nám přidala.“

„Skutečně si toho považujeme,“ dodal George a mávnutím hůlky zamkl dveře.

Katie si zkřížila paže na prsou. „Co to má znamenat?“

„Rádi bychom si s tebou promluvili.“

„A proto jste mě museli nejdřív unést?“

George se ušklíbl. „Je to soukromý rozhovor. Nemůžeme riskovat, že nás vyslechne někdo nepovolaný.“

Katie obrátila oči v sloup. „Jestli je to nějaká rošťárna, nechci s tím mít nic společného.“

Fred teatrálně zalapal po dechu. „Rošťárna?“ zopakoval po ní a nabídl jí židli. Usedla. „My? Jak tě to jen mohlo napadnout?“

„Mám dojem, že nás považuje za výtržníky, brácho.“ George si přitáhl vlastní židli. „Jak ostudné.“

„Nejsme výtržníci.“

„Příležitostně se nedržíme pravidel -“

„- ovšem to z nás ještě nedělá výtržníky.“

Katie mrkla na nástěnné hodiny. „Dobrá, brzy začne famfrpálový trénink, mohli byste přejít k věci?“

„To je ta věc,“ Fred se naklonil přes stůl a propletl si prsty. „Famfrpálový trénink.“

„Myslíme si – a zbytek týmu souhlasí – že to Wood s letošním tréninkovým plánem trošičku přehnal.“

„Tak si o tom promluvte s Woodem,“ navrhla Katie. „Já s tím nemůžu nic dělat, nejsem kapitán.“

„To je to,“ George napodobil Fredovu pozici, a Katie by mezi nimi jen horko těžko hledala rozdíl. „Něco bys udělat mohla.“

„Ale?“ odtáhla se s pažemi stále založenými na hrudi. „Pouč mě.“

Dvojčata si vyměnila pohledy. „To, o čem teď budeme mluvit,“ začal Fred, „nesmí opustit tuto třídu.“

„Dobrá.“

„Přísahej.“

Katie obrátila oči v sloup. „Přísahám.“

„Tak jo.“ George si olízl rty. „Líbíš se Oliveru Woodovi.“

Katie zamrkala. „Kecáš.“

„Nekecám. Přísahám na hrob své matky.“

„Frede, tvá matka není mrtvá.“

„Pak na její život.“

Katie znovu pohlédla na hodiny. „Dobrá, řekněme, že ti to věřím – což nevěřím, mimochodem. Jak bych se mohla Oliverovi líbit -“

„Slyšel jsi to?“ zacukroval George. „Řekla mu Oliver. Taky se jí líbí.“

„Drž zobák,“ odsekla Katie, ale cítila, že se červená. „Jak by ti mohlo Oliverovo zalíbení pomoct s úpravou tréninkového plánu?“

„Když ho požádáš, aby trochu zvolnil, vyhoví ti.“

Katie si odfrkla. „Prosím tě. Neexistuje možnost, že by Oliver kvůli pobláznění do kohokoli riskoval famfrpálový pohár.“

„Když mu řekneš rovnou, pochopitelně to prohlédne. Musíš ho svést.“

„Pozvi ho na rande,“ navrhl George.

„Vezmi ho na večeři v nějakém tréninkovém termínu.“

„Nebo to ani nemusí být večeře – stačí rande.“

„Nebo pokec ve společenské místnosti.“

„Nebo v přístěnku na košťata.“

 „Nebo muchlovačka v přístěnku na -“

„Tak dost.“ Katie se vztyčila. „O nic z toho Wooda nepožádám. Možná se mi líbí mít náročný tréninkový plán.“

„To znamená, že ho chce často vídat,“ ucedil George koutkem úst a Fred přikývl na souhlas.

„Sbohem,“ odsekla Katie a pochodovala ke dveřím. Pokusila se stisknout kliku, ale ta se ani nehnula.

„Třeba je zamčeno,“ prohodil George. „Zkus alohomora.“

Katie sáhla po hůlce, ale kapsa byla prázdná.

„Hej – nehledáš tohle?“ zeptal se Fred a zatočil hůlkou mezi prsty.

Katie na něj vrhla svůj nejtemnější pohled. „Vrať ji.“

„Pozvi Wooda ven.“

„Ne.“

„Udělej to pro tým.“

„Ne.“

„Udělej to pro nás.“ Fred na ni pohlédl svým nejlepším psím kukučem.

„Nikdy.“

„Tak to udělej pro něj. Pro Wooda.“ George zanechal svého žertovného tónu. „Myslím to vážně. Fakt se mu moc líbíš, Katie. On je opravdu hodně milý.“

Katie polkla. „Mluvíš pravdu?“

„Říkal jsem ti, že přísahám na svou matku -“ spustil Fred, ale George mu pokynul, ať ztichne.

„Je to pravda,“ řekl.

Katie se k nim vrátila. „Jak to víš?“

„To je jasné.“

Za dvacet minut začne trénink, takže se odsud potřebuje dostat, jinak riskuje, že přijde pozdě. „Řekl ti to?“

„No… ne.“

 „Ale můžeme ho přimět, aby to řekl, jestli chceš,“ nabídl Fred. „Umíme být docela přesvědčiví.“

Katie se sarkasticky uchechtla. „Protože unášíte lidi a držíte je jako zajatce, dokud neudělají, co chcete.“

„Musíš uznat, že je to efektivní,“ souhlasil George.

Katie si povzdechla. „Jestli ho přimějete k přiznání, že se mu líbím – a chci, aby to řekl, Georgi – tak ho pozvu na večeři.“

„Znamená to, že tobě se líbí?“ dorážel Fred.

Katie se kousla do rtu. „Možná.“

„No tak, Bellová,“ vemlouval se Fred, „když to má říct on, tak ty musíš taky.“

Čtrnáct minut do začátku tréninku, a teď už určitě přijde pozdě. „Líbí se mi Oliver.“

„Neříkáš to jen proto, že jsme tě unesli?“ ptal se Fred a točil si hůlkou mezi prsty.

Katie se natáhla a popadla ji. „Jasně.“ Zamířila ke dveřím a mávnutím hůlky je otevřela. „Ale.“ Vyšla na chodbu. „Taky to říkám, protože je to pravda.“ Krvavě zrudla a zabouchla za sebou dveře.

Fred si založil ruce za hlavou a zaklonil se v židli. „Už můžeš vylézt, Woode,“ prohodil. „Je pryč.“

Oliver Wood vystoupil zpoza dlouhého závěsu. Usmíval se od ucha k uchu. „Líbím se jí.“

„Jo.“

„Říkali jsme ti to.“

„No není to roztomilé?“

„Jsi pohledný chlap, tedy v určitém osvětlení.“

Oliver nevypadal, že by je slyšel. Odhrnul závěs a hleděl z okna na famfrpálové hřiště, přes které právě Katie Bellová nejvyšší rychlostí sprintovala k šatnám. „Líbím se jí.“

„Slyšeli jsme, Olivere.“

„Takže dnes nemáme trénink?“

„Jo,“ řekl Oliver a stále se bláznivě usmíval. „Dělejte si, co chcete. Já jdu – já nevím.“

„Třeba si s ní promluvit?“ nabídl Fred.

„Pozvat ji na muchlovačku v přístěnku na košťata?“

Oliver obrátil oči v sloup, ale smál se při tom. „Něco v tom směru.“ Objal své odrážeče kolem ramen. „Díky, chlapi.“

„Kdykoli, Olivere,“ Fred zamířil ke dveřím.

„Rádi bychom ti na svatbě svědčili,“ následoval ho George na chodbu.

„No, nevím, co na to Katie,“ řekl Oliver a stále hleděl z okna. „Přece jenom jste ji unesli.“

„Odpustí nám,“ ujistilo ho jedno z dvojčat.

„Jo, ve jménu lásky a famfrpálových tréninků.“