Preklady fanfiction Harryho Pottera

Jakmile ho obraceč času přenesl do minulosti, vystopovat ty, které hledal, se ukázalo jako triviálnost. Na tom, že má přátele v neobvyklých sférách, něco bylo.

"Mars je dnes večer jasný," řekl kentaur, když Severus vstoupil na mýtinu.

"Dobrý večer i tobě."

Firenze se k němu otočil, jedno kopyto zahrabalo do země. "Plaveš proti proudu, Severusi Snape."

Možná to nebyl až tak brilantní nápad. "Očividně."

"Páchneš zítřkem. Správně bych s tebou neměl hovořit."

"Ale přesto jsi pořád tady," poukázal Severus. "Když mi dáš pět minut, mohu vysvětlit, co-"

"Snažíš se zvrátit, co se stane. Je to nerozumné."

"Někteří by nesouhlasili. Dnes večer-"

"Je to nerozumné," zopakoval Firenze. "Co se přihodí, mělo se přihodit. Je to psáno. Vrať se, odkud jsi přišel, a zanech této pošetilosti."

"Nemůžu. Kromě toho, nebylo také psáno, že Emily Smithová měla před necelým rokem zemřít, když jsem nemohl najít hvězdotvarý mech do potřebného lektvaru? Nebyl jsi to ty, kdo mě k němu dovedl?"

Firenzovy modré oči uhnuly ze Severusovy tváře. "To bylo něco úplně jiného," řekl, a pak znovu probodl Severuse pohledem. "To, co se snažíš zvrátit teď, už se přihodilo. Pouze-"

"Nepřihodilo!"

"Pouze jen odkládáš nevyhnutelné, pamatuj na má slova. Proudy času znají způsob, jak si najít jinou cestu."

"Tak to odložím. Za tři hodiny-"

"Netoužím to vědět."

"Za tři hodiny," pokračoval Severus zvýšeným hlasem, když Firenze zavrtěl hlavou a otočil se, aby klusem zamířil ke stromům, "za tři hodiny Pán zla zabije Harryho Pottera a znovu povstane! Tohle je budoucnost, kterou si přeješ chránit?"

Firenze se zastavil. Pohlédl k nebi a jeho vlasy se v měsíčním světle zatřpytily. "Mars je dnes večer neobvykle jasný," řekl. "Je to psáno."

Ale znělo to ztrápeně.

"Ty tomu nevěříš," prohlásil Severus a vykročil přes mýtinu směrem ke kentaurovi. "Nikdy jsi nevěřil a nikdy nebudeš. Nejsi jako ostatní z tvého rodu, jinak bys mi loni nepomohl. Pamatuj na moje slova: Budu se snažit zabránit tomu, aby se to stalo, ať už mi pomůžeš nebo ne."

"Možná zjistíš, že se ti nebudou líbit následky. Čas se postaví proti tobě, o tom není pochyb. Odmítá jakoukoliv nerovnováhu a usiluje o její nápravu."

"Za jakoukoliv cenu," dodal Severus.

Když se jejich oči opět setkaly, na Firenzově tváři se objevil náznak úsměvu. "Jsi tvrdohlavý."

"A divíš se mi? Ty jsi dost starý, aby sis pamatoval, jak vypadal život, když vládl on. Jestli Potter zemře, budou zabití jednorožci tou nejmenší z vašich starostí. Nebude existovat ani kus tohoto lesa, ani kus celého tohoto ostrova, který by zůstal nedotčený otevřenou válkou. A bez Pottera nemáme vůbec žádnou šanci. Moji lidé budou umírat, tvoji lidé budou umírat. Všichni zemřeme. Poneseme vinu za masakr. Tohle chceš?"

Firenze nervózně hrábl kopytem do země.

"Budoucnost není vytesána do kamene," řekl Severus. "V žádném případě ještě ne. Přišel jsem si k tobě pro pomoc, protože jsem se ocitl v nezáviděníhodné pozici být na dvou místech najednou - když zachráním Pottera a on mě uvidí, ta zvěst se brzy rozšíří a bude odhalena pravda o mých aktivitách. Nedá se říct, jaký řetěz událostí tím mohu dostat do pohybu-"

"Jeden z důvodů, proč je to nemoudré."

"Pokud ale ty zasáhneš místo mě," nedal se Severus vyvést z míry, "pak se nikdo nemusí nic dozvědět."

"A když odmítnu?"

"Pak udělám to, co musím, a přijmu následky."

"Nevěřím, že chápeš, jak dalekosáhlé mohou být, a ani to nepochopíš, dokud v nich nebudeš beznadějně chycen a zapleten a nebude cesty zpět. Čas umí být nenápadný i vytrvalý."

"Na tom mi nezáleží," řekl Severus.

Firenze si povzdechl: "Žádáš mnoho."

"Mnoho je v sázce."

"Většina z mého rodu by tě odmítla. Kentauři nezasahují do lidských záležitostí a ani do toho, co je psáno ve hvězdách."

"Ale ty se nechováš jako většina tvých lidí."

"Ne," uznal Firenze po dlouhé chvíli ticha. "Často se chovám takovým způsobem, který oni nazývají hloupostí."

"Jiní to mohou nazývat bystrostí."

Firenze se narovnal v ramenou a tvrdě uhodil kopytem do země. "Nepokoušej se mi lichotit, Severusi Snape," řekl a v jeho rysech nebyl žádný humor. "Udělám to, co říkáš, ale ne kvůli tobě. Udělám to, protože temnota, která se šíří tímto lesem, nemá mít dovoleno pobývat v celé této zemi. Teď mě odveď tam, kde dnes večer ten chlapec bude, a už nikdy mě znovu nevyhledávej."

Severus vyrazil na místo, jehož polohu před svým odchodem do minulosti vytáhl z Hagrida, a cestou přemýšlel o tom, že ztráta přátel z neobvyklých sfér vypadá jako přijatelná cena.

* * *

Neuklidnil se, dokud všechno neskončilo. Z bezpečné vzdálenosti sledoval, jak Firenze cválá zachránit Pottera, a celou dobu měl hůlku připravenou. Dokonce i tehdy byl jeho výdech úlevy jen dočasný – ještě stále na něj čekal časový paradox. Namířil si to rovnou do ředitelovy kanceláře a beze slova mu předal dopis.

"Jak pozoruhodné," pronesl Brumbál, když dočetl. "Jak opravdu mimořádné! Nikdy v životě by mě-"

"Ano, ano," přerušil ho Severus, stále podrážděný z nutnosti plížit se v noci hradem jako nějaký zloděj. Nedělal to od doby, kdy mu bylo sedmnáct. "Mohli bychom tenhle bod přeskočit?"

"Přirozeně. Beru vaši přítomnost zde jako znamení toho, že jste byl úspěšný?"

"Nevím," rozhodil Severus rukama. "Leží tu někde nějací mrtví spratci, kterých jsem si nevšiml? Ne? V tom případě ano, myslím, že můžeme s jistotou říct, že jsem byl úspěšný."

Brumbál mu věnoval přes okraj brýlí přísný pohled.

"Samozřejmě," pokračoval Severus, "možná v nějakou chvíli zmizím, čili nás to vtáhne do nekonečné časové smyčky věčného zatracení."

"Pak tedy," nadhodil Brumbál žoviálně, "bychom měli zajistit, že se to nestane. Takže odkud jsem ho vytáhl?"

"Z této zásuvky." Zatímco byl Brumbál zaneprázdněný hledáním obraceče času, Severus zkontroloval hodiny na stole. "Ještě nebudu ve svých komnatách. Stále dohlížím na trest."

"Jak ještě dlouho?"

"Deset minut. Nanejvýš patnáct."

"V tom případě bude nejlepší, když se přesuneme letaxem přímo do vašich komnat a počkáme tam na vás," řekl Brumbál. "Nemá smysl mást domácí skřítky požadavkem, aby přivedli někoho, kdo je na dvou místech najednou."

"Nemá smysl - máte pozoruhodně blazeovaný přístup k hrozbě rozpadu toho času, který známe, nemyslíte?"

"Uklidněte se, Severusi. Je pravdou, že obraceč času má svá omezení, ale měl by vás udržet minimálně několik hodin. Vsadil bych se, že možná i pár dní. Zcela jistě zadrží paradox až do chvíle, kdy jste původně odešel – bylo to takhle brzy?"

Severus zaskřípal zuby tak silně, až ho rozbolely. "Ne," připustil. "Myslím, že to bylo asi ve čtyři hodiny ráno."

"Tak pojďte," rozzářil se Brumbál. "Všechno bude v pořádku, nebojte se. Máte ještě myslánku, kterou jsem vám dal?"

Řekl to tak, že to vyznělo, jako kdyby to byl dar a nikoliv nástroj, který Severusovi opatřil po jeho návratu do Bradavic - nástroj s jednoznačným účelem získat od špeha spolehlivé informace i v těch případech, kdy strach způsobil, že jeho vzpomínky byly poněkud nejasné.

Samozřejmě, že ji měl.

V jeho komnatě mu příprava myslánky a vyjmutí vzpomínky na rozhovor s Firenzem nezabraly moc času. Přesně po deseti minutách se rozlétly dveře a Severus se okamžitě ocitl na špatném konci své vlastní hůlky.

"Co má tohle znamenat?" vyštěkl Snape a Severusovo podráždění se rozplynulo. Nahradilo ho pobavení z toho, že konečně, konečně vidí někoho adekvátně reagovat na potenciálně nebezpečnou situaci.

"Jako co to vypadá?" zeptal se sám sebe, i když už znal odpověď.

"Vypadá to tak, že všechna bezpečnostní opatření, aby se moje vlasy nedostaly do nesprávných rukou, byla marná, protože mě v mých komnatách jednoznačně napadl podvodník skrytý pod mnoholičným lektvarem." Snape přimhouřil oči. "Podvodník, který má odvahu posadit se do mého oblíbeného křesla."

"Ale ne, tvoje opatření fungovala perfektně," řekl Severus. "Podívej, já nejsem podvodník. Já jsem," naklonil se mírně dopředu, sepjal prsty a snížil hlas, "duch budoucích Vánoc."

Snape zamrkal a rychle střelil pohledem po Brumbálovi a zpět k Severusovi. Otevřel ústa, ale nevydal žádný zvuk.

Severus si nemohl pomoct a ušklíbl se.

"Ale no tak, Severusi," zasáhl Brumbál. "Ne, vy ne, ten, co sedí – prosím upusťte od popichování sama sebe. A Severusi, drahoušku, tohle všechno je poněkud matoucí, že ano?"

"Říkám mu Snape," nadhodil Severus. "Zjistil jsem, že to pomáhá."

"Řekne mi konečně někdo," vybuchl Snape a vrazil Severusovi hůlku před obličej, "co se sakra děje?"

"Jistě, můj chlapče, jistě. Prosím, posaďte se. A prosím, dejte pryč tu hůlku. Zjistíte, ehm, Severusi, že bez ohledu na to, jak se snažíte, vyhrožovat mu odpovědi nepřinese."

Snape se zanořil do nabídnutého křesla stejně, jako to udělal Severus v Brumbálově kanceláři ani ne před dvaceti čtyřmi hodinami. Nebo před půl hodinou, záleželo na tom, jak se na to člověk díval.

"To je absurdní," prohlásil Snape, když mu předestřeli příběh a co je ještě třeba udělat. "Celá tahle zatracená věc je od začátku do konce naprosté šílenství!"

"To mi povídej," poznamenal Severus.

Snape se na něj zamračil. Možná by to Severuse vylekalo, kdyby se s tímhle výrazem důvěrně léta nepotkával při pohledu do zrcadla. "S tebou se nebavím," odsekl Snape. "Tvůj příliš dramatický úvod k celé téhle frašce byl naprosto zbytečný."

"A přesto bys ty udělal totéž."

"Řekl bych, že jsme trochu odbočili od tématu," přerušil je Brumbál.

"Zcela," řekl Snape, vstal z křesla a přešel k myslánce. Pak si povzdechl: "Vypadá to, že na můj názor se nikdo neptá."

Severus se zasmál, ale moc vesele to neznělo. "A ptal se snad někdy?"

Pohled, který mu Snape věnoval, už mu byl známý mnohem méně. Podivný odraz empatie vzešlý ze společného porozumění. Toto jeho vyvedení z konceptu pokračovalo i poté, kdy se Snape otočil a zabořil obličej do myslánky.

Za půl hodiny stál vedle ředitele už zase jen jediný Snape v Bradavicích.

"Tedy," nadechl se Brumbál, "to šlo jako po másle, nemyslíte?"

"Hmm. Skutečnou otázkou je, jak se dozvím, jestli jsme byli úspěšní?"

Sotva pronesl tato slova, zasáhla ho vlna závrati, která ho přiměla zachytit se opěradla židle, aby neupadl.

"Chyťte se mě," uchopil ho Brumbál za ruku a držel ji tak dlouho, dokud závrať nepřešla. "Zdá se, že máte odpověď na svoji otázku, ne?"

"Ano." Pocit dvojitých vzpomínek nebyl o nic méně bizarní; Severus je bude muset držet odděleně, jinak by se spojily do podivného chuchvalce zmatku.

Nějaký čas zabere si na to zvyknout.

"Asi bych měl odejít," nadhodil Brumbál. "A vy byste se měl jít vyspat – po dni – dnech, kterými jste prošel, to potřebujete."

"Počkejte," zašátral Severus po kapsách, a poté podal Brumbálovi obraceč času, pohupující se na řetízku. "Zapomněl jste si ho vzít zpátky."

Brumbál se usmál. "Nezapomněl," řekl a natáhl se po obraceči jen proto, aby ho sevřel v Severusově dlani obtočením jeho prstů kolem chladného kovu. "Zatím si ho nechte. Jen pro jistotu."

Severus se na něj nevěřícně zahleděl.

"Jenom nezapomeňte, že chci, abyste ho používal jen k tomu účelu, k jakému jsem vám ho původně dal," pokračoval Brumbál. "Čas je příliš křehký, než abychom si s ním pohrávali jen tak pro zábavu."

"Nechovejte se absurdně," namítl Severus. "Potter znovu neumře. Nemůže. Nedovolím, aby se to stalo."

"Doufejme, že máte pravdu," ozval se Brumbál už od dveří. "Ehm, a Severusi?"

"Ano?"

"Pokud někdy zjistíte, že je obraceč třeba použít - není nutné mě informovat o detailech. Ve skutečnosti bych byl radši, kdybyste to nedělal. Zkrátka se vyhýbejte zbytečným komplikacím, chápete? Dobrou noc!"

Když Severus konečně zůstal v bytě sám, hleděl na malé přesýpací hodinky ve své dlani a cítil podivný nepokoj. Nepomáhalo, že mu Firenzův hlas v hlavě stále dokola opakoval: "Proudy času znají způsob, jak si najít jinou cestu."

V zájmu své vlastní příčetnosti Severus doufal, že se kentaur hluboce mýlil.

* * *

"Prošel přes každičkou ochranu, která byla nastavená kolem Kamene."

"Ano, s pomocí pana Weasleyho a slečny Grangerové."

"Bez úhony."

"No, pan Weasley-"

"Potter zůstal bez úhony."

"Ano."

"Pak se střetl s Quirrellem, který byl v tu dobu posednutý Pánem zla, přímo usídleným v jeho těle – a mimochodem, neříkal jsem vám, že mi byl podezřelý?"

"Říkal, Severusi, říkal."

"Střetl se s Quirrellem a s Pánem zla a ve finále zůstal jako vždycky bez úhony, zatímco Quirell je mrtvý a Pán zla uprchl?"

"Jak jsem řekl, dorazil jsem právě včas. Citronový bonbon?"

"Především jste vůbec neměl odcházet! Vzhledem k tomu, co se stalo-"

"Já vím, Severusi," přerušil ho Brumbál. "Věřte mi, jsem si vědom, že to byl závažný omyl. Ale konec dobrý, všechno dobré, ne?"

Severus se zamračil.

"Myslel bych, že budete rád, že ten chlapec přežil," nadhodil Brumbál. "Zvláště po potížích, kterými jste nedávno prošel."

"Rád?" zeptal se Severus. "Rád? Protože tak tak s odřenýma ušima unikl smrti jen díky naprosto bláznivému štěstí?"

"Ach, to nebylo jen štěstí," namítl Brumbál. "Skutečnost, že se ho Quirrell nemohl dotknout kvůli-"

Severus vyskočil z křesla a vyprskl: "Ušetřete mě. Vašeho neustálého básnění o Lilyině oběti," zaťal ruce v pěst, "už mám po krk. A s ohledem na to – beru všechno zpátky. Jsem rád; jsem u vytržení! S očekáváním toho nejhoršího jsem si myslel, že Potterovo štěstí vyletělo komínem, a on ho zatím pevně drží v rukách. Jak příhodné, že tentokrát neměl Quirrell nůž. Jak příhodné, že jste dorazil v ten správný okamžik. Říkejte si tomu, jak chcete; já tomu neřeknu jinak než naprosto bláznivé štěstí!"

Zabouchl za sebou dveře Brumbálovy pracovny a brzy na to, když se cestou dolů uklidnil, mu začal naplno docházet pravý význam jeho slov. Jestliže Potter měl znovu zpátky své proslulé štěstí, pak kvůli jeho přežití nebude muset procházet dalšími bezesnými nocemi - nebo minimálně jich nebude víc, než jich míval před tou katastrofální nocí v lese.

Proudy času znají způsob, jak si najít jinou cestu.

Kentauři nic nevědí. Protože Potter má své štěstí zpátky a Severus - Severus s touhle prací skončil.


* * * Konec 1. dějství * * *